60 O nejdelší české řece slovem i obrazem ve speciálním cyklu (2003). Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch
Naše putování místy, které zatopily vody orlického jezera, je téměř u konce. Už nás čekají pouze dvě vesničky, jedna menší než druhá... Jmenovaly se Zbenické a Orlické Zlákovice.
Zbenické Zlákovice – to bylo celkem třináct popisných čísel a něco kolem šedesáti obyvatel. Centrem veškerého dění v osadě byl hostinec Hynka Mezery, kde se nejen pilo, zpívalo, tancovalo a vyprávělo, ale často i rokovalo o věcech obecních.
Asi největší v obci byla usedlost Václava Mezery, který stěhování do nového domova odkládal do posledního možného okamžiku, tedy do konce září 1960.
Za vodou byly druhé Zlákovice, Orlické. Obec, poprvé zmiňovaná už v roce 1336, byla poměrně velká. Do zátopy šlo 62 domů... a stěhovalo se přes 300 obyvatel.
Na konci obou obcí, prakticky u dnešní přehrady byly dva mlýny, spojené jezem ve tvaru písmene V. Na konci Orlických Zlákovic to byl mlýn Bláhov, naproti mlýn Vlachý.
Poklid, jaký si u takových klapajících mlýnů představujeme, skončil v roce 1954. Jen kousek od obou mlýnů začaly rachotit a lomozit buldozery, sbíječky, náklaďáky, kabelové jeřáby, ozývaly se detonace. Asi po šesti letech stavebního ruchu nastalo opět ticho... Ale po mlýnech, chalupách, kapličkách, stodolách, školách a penziónech při obou březích řeky nezůstalo ani stopy.
