Poetické vyznání jižní Moravě. ### Režie K. Jureček
00:00:02 HRAJE HUDBA
00:01:33 Zveme vás do kraje, který je nejlidnatějším v naší republice.
00:01:38 A nejrozmanitějším v naší republice.
00:01:41 Vrchoviny se střídají s žírnými rovinami i řekami.
00:01:45 Společně vytvářejí jímavou tvář zdejší přírody.
00:01:50 Zveme vás do kraje bohatého svou historií, živým lidovým uměním.
00:01:56 I pokrokovými dělnickými tradicemi.
00:02:00 Je to kraj, o němž velký sochař Rodin řekl:
00:02:04 Žije zde Hellada a Attičané.
00:02:07 Kraj, kde na úctyhodnost minulosti navazuje fantazie moderní doby.
00:02:19 Chtěli bychom hovořit o lidu této krajiny, museli bychom se vrátit.
00:02:24 Vrátit do doby lovců mamutů. Jejich umělecká dílka obdivuje celý svět.
00:02:30 Museli bychom vzpomenout vinařů v rozpálené krajině.
00:02:34 Lesáků na Vysočině, kralických tiskařů, stavitelů chrámů.
00:02:38 Stavitelů atomových elektráren. Gottwaldovských obuvníků.
00:02:44 I mužů, kteří postavili náš 1. elektronický litograf.
00:03:39 Neměli bychom zapomenout na ženy a muže v bílých pláštích.
00:03:44 Ti u nás jako 1. přivedli na svět dítě ze zkumavky.
00:03:48 A dokáží prodloužit život pomocí transplantace jater.
00:03:52 Měli bychom vzpomenout moravské umělce.
00:03:55 Světově proslulé hudební skladatele.
00:03:58 Hlavně bychom měli zajít do venkovských chalup.
00:04:02 Zde ženy dosud vyšívají, mužové umějí stavět domy.
00:04:06 Všichni tančí a zpívají a naplno vychutnávají krajinu svého života.
00:04:15 -Já bych, vážení přátelé, poklekl na kolena a poklonil se.
00:04:20 Protože domov můj, domov váš, je krása sama. Pestrost a bohatství.
00:04:27 Českomoravská vysočina, Fryšávka, Žákova hora, 9 skal.
00:04:33 Každé to jméno znamená pro nás pro každého kus našeho lidského srdce.
00:04:41 Na Východě Beskydy, Bílé Karpaty, jedlo-bukové rozsáhlé hvozdy.
00:04:51 Zase jiná oblast a pořád naše moravská, jihomoravská.
00:04:59 A mezi tím Haná. Vážení přátelé, Ječmínkova říše. Jaké to bohatství!
00:05:08 Všude tam náš člověk, náš jihomoravský člověk.
00:05:14 Nejpilnější, nejpracovitější na světě.
00:05:18 Koruna všeho. Jižní Morava.
00:05:22 Korálová katedrála Pálavy a pod ní soutok Dyje.
00:05:29 Morava. Říše Svatoplukova. Říše lidí paleolitu.
00:05:38 Těch nejstarších obyvatel, kteří před námi žili na této zemi.
00:05:44 Je to zemský ráj na pohled.
00:06:02 RECITUJE
00:06:04 Až jednou na velikém sněmu ptačím, v čase mezi skřivánkem a sovou
00:06:12 bude jednohlasně přištěbetáno jaro.
00:06:16 Já se tam vrátím.
00:06:20 Zatím vábím a chytám na vějičky slov
00:06:24 pěknost toho všeho tam u nás.
00:06:28 Ať se chytí, co se chytí. Ty můj kraji, ty mé bezpečí.
00:06:39 Ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti.
00:06:44 Tvá hlína mnuta v prstech voní po zetlelých vlasech
00:06:51 dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb.
00:06:56 A je přísadou mé krve.
00:07:01 Ty můj kraji!
00:07:43 Projděme se Vysočinou.
00:07:46 Dávné hamernické tradice se přetavily v pokrokový odkaz.
00:07:50 Odkaz dnešních Žďárských strojíren a sléváren.
00:07:53 Nebo navštívíme Muzeum knihy ve Žďáru.
00:07:56 Důstojný památník našeho i světového písemnictví.
00:08:00 Nemůžeme vzpomenout Josefa Jungmanna, který výstižně napsal:
00:08:05 Kniha je největším objevem lidského rodu.
00:08:10 Zároveň s kolem, pluhem, vodní plachtou, chlebem a vínem.
00:08:55 Platí to nejen pro chleba a knihu, ale i pro domy, stavby.
00:09:00 Zvláště, když jsou tak krásné, jako Zelená hora Jana Blažeje Santiniho.
00:09:05 Jakoby tento šperk barokní architektury dokázal odhmotnit.
00:09:10 A nechat splynout s okolní krajinou.
00:09:30 ZPĚV
00:09:32 Studánky chtějí být čisté, tak jako děti vy jste.
00:09:40 I jim se stýskalo už po jaru.
00:09:46 Nejedna studánka malá se opravit nechala.
00:09:53 Aby nezapadl do kalu, do bláta a do kamení.
00:10:01 Tak jako člověk má soužení. Ani trochu vláhy by v ní nezbylo.
00:10:13 Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese.
00:10:26 Naše zastavení v krajině patřilo tentokrát dálničnímu mostu.
00:10:30 Elegantní a přitom odvážné konstrukci ve Velkém Meziříčí.
00:10:35 Stal se pomníkem dokumentujícím překotný rozvoj naší doby.
00:11:17 Dojít k dnešku nebylo snadné.
00:11:20 Na cestu se vydali po prašných a útrpných stezkách 100000 proletářů.
00:11:26 Měli však své vůdce, vyjímečné osobnosti.
00:11:30 Bohumíra Šmerala, Kurta Konrada, Bedřicha Václavka, Josefa Jurana,
00:11:36 Klementa Gottwalda, Ludvíka Svobodu.
00:11:48 RECITUJE
00:11:50 Nestýská se mi po městě, ač je mi souzeno v něm žíti.
00:11:55 Když jsem už málem na cestě a když se musím rozloučiti
00:11:59 už nestavím se u školy.
00:12:02 Čas letí, člověk odejde či přijde
00:12:06 a já mám, věřte mi to, lidé, i jiné naléhavé úkoly.
00:12:12 Tak buďte zdrávi, sousedé. Již jdu, již sahám po čepici.
00:12:17 Však než-li člověk odjede, rád pošle ještě pohlednici.
00:12:22 Jen 2, 3, řádky s pozdravem, podpis a přilepiti známku.
00:12:29 A zajíc opustí svou jamku v tom kraji studánkami modravém.
00:12:49 RECITACE
00:12:51 Slunce mé Moravy je červené a silné.
00:12:56 Z vinohradů tam dole na jihu lisují víno plné vůle.
00:13:01 A elektrárny rozvádějí proud, aby se žilo ve světle,
00:13:06 když na Moravu padne noc.
00:13:09 Voda a člověk. Jaký dávný souboj.
00:13:14 Ale zde se od pravěku člověk pokoušel pokořit vodu.
00:13:20 V krajině Moravského krasu tajuplných krápníkových jeskyní.
00:13:25 K tomu, aby využil její živelné síly, musel zkrotit ještě železo.
00:13:32 Dnes potomci velkomoravských tavířů vyrábějí turbíny pro celý svět.
00:13:38 Voda, člověk a železo.
00:13:42 Jaký dávný souboj a jaké krásné vítězství člověka.
00:13:48 RECITUJE
00:13:50 Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil.
00:13:53 Na břehu řeky Svratky roste nízká tráva.
00:13:57 Zlí jazykové tvrdí, že na břehu této řeky nikdy rozrazil nekvetl.
00:14:03 Přesto jsou básníkova slova výstižná.
00:14:06 Pro město, které proslulo nejen tradičním textilním průmyslem.
00:14:10 Ale i neobyčejně rozvinutým strojírenstvím.
00:14:15 Ale abychom básníkovi nekřivdili.
00:14:18 Na břehu řeky Svratky kvete devětsil.
00:14:21 Bylina, která se stala symbolem naší pokrokové umělecké avantgardy.
00:14:32 Morava a hudba. To je i jméno Leoše Janáčka.
00:14:38 Je prý proto tolik světový, neboť je moravský.
00:14:43 Pan profesor s bílou hřívou vlasů rád pobýval na Zelném trhu.
00:14:48 Zapisoval si řeči trhovců a hokynářů.
00:14:52 Bloudil ulicemi jako reportér. To byla jeho největší inspirace.
00:14:57 Prostý člověk. Slyšel, jak mluví rodná země.
00:15:02 Zaznamenával v notách její hlas.
00:15:05 Zachytil řeč lidských srdcí srozumitelnou všem národům.
00:15:10 Janáček, to je taky vášeň, hluboká filozofie, utrpení.
00:15:18 I vítězství lidského rodu. Janáček nemohl být odjinud.
00:15:23 Musel být z Moravy.
00:15:34 RECITACE
00:15:36 Pálavo nádherná z čisté pláně čnící.
00:15:41 Na Dyje zákrutech lehký modravý nádech.
00:15:45 Rozlehlé lučiny a stáda na nich spící.
00:15:49 Ořechy, marhule, broskve ve vinohradech.
00:15:53 Vůz boha Hélia den celý na obloze.
00:15:58 Sic nelze uzráti ni tobě, ty má krásko.
00:16:02 Ni broskvím, marhulím, ni ořechům, ni loze.
00:16:05 Ach jižní moravo, zem žárná, ty má lásko.
00:16:12 Na úplném jihu Moravy si dávají sraz ptáci z mnoha zemí.
00:16:16 V přírodní rezervaci kolem lednických rybníků.
00:16:20 Jako by tato místa byla i křižovatkou lidských dějin.
00:16:25 Archeologická naleziště ve Věstonicích mají stále co říci.
00:16:31 Nález trojhrobu naznačuje vyspělý duševní život pravěkého člověka.
00:16:38 Jih Moravy, to je také krajina Velké Moravy. 1. slovanského státu.
00:16:45 Je to krajina našich dětí, naší cesty do budoucnosti.
00:16:59 RECITACE
00:17:01 Jsem láskou k Moravě zajatý.
00:17:04 Nad všechny hřivny stříbra je moje země.
00:17:09 Vládnu železnou kosou i radlicí, ovládám srpek meče.
00:17:15 Mám stisk ovčáckých nůžek,
00:17:18 udržím koně na železných udidlech vykoupaných v dlouhokrkých pěnách.
00:17:26 Moravo s hvězdou na rameni sluníčka šperků, posviťte mi.
00:17:33 Vzhlížím k tobě, milenko nejvěrnější.
00:17:55 Tady skončí 30. ročník Wolkerova Prostějova.
00:18:00 Osobně mám k tomuto festivalu svůj zvláštní vztah.
00:18:06 Pocházím z Kroměříže.
00:18:08 A byl jsem malý studentík, když Jiří Wolker začal básnit.
00:18:15 Jsem o 6 roků mladší. Pro nás to bylo zjevení.
00:18:23 Jiří Wolker byl také student.
00:18:26 A přinesl do poezie to, co jsme od mládí nečekali.
00:18:32 Přinesl lidské srdce.
00:18:35 Já od té doby každoročně navštěvuji Wolkerův Prostějov.
00:18:40 Proto, abych si znovu osvěžoval tyto dny ze svého mládí.
00:18:47 A jako bych šel s Jiřím Wolkerem. Jiří Wolker zemřel mlád.
00:18:53 Pro nás nezemřel. Pro nás zůstane vždycky ideálem.
00:19:00 Je nám jasné, že budoucnost i v poezii je záležitostí mládí.
00:19:07 Vlka živí nohy, orla křídla, člověka srdce.
00:19:13 I to byla víra Jiřího Wolkera.
00:19:35 RECITACE
00:19:37 Slunce je veliký básník a napsalo krásnou báseň
00:19:43 zlatým perem na naši zem.
00:19:45 Muži bez kabátů, ženy s červenými šátky,
00:19:49 děcka na mámině sukni přes celý den jen čtou a čtou a čtou.
00:19:55 Na kopečku nad polem také já chci říkat tu báseň.
00:19:59 Volat, aby stařečci v dědině až na práh vyšli
00:20:02 a slyšeli, co slunce napsalo.
00:20:06 Ale slova jsou tak veliká, že neprojdou mými ústy
00:20:09 a jen cítím, že jsem klas v řadě, písmeno, vykřičník.
00:21:07 RECITACE
00:21:09 Má jižní Moravo, kachýnko divoká, zdali tě uvidím do dne a do roka.
00:21:15 Když táhne nad řekou divokých kačen klín,
00:21:20 letěl bych za nimi odhodiv drobný stín.
00:21:23 Daleko k obzoru přes hory, přes lesy,
00:21:28 z hluboka nadýchnout slunce a bílé vsi.
00:21:32 Slunce a plavé dny ve vlání ječmene.
00:21:36 Smiluj se nad srdcem ve městě z kamene.
00:21:44 Skryté titulky: Jitka Cívková Česká televize, 2012
00:21:47 .
Zveme vás do kraje, který je nejlidnatějším a nejrozmanitějším v naší republice. Vrchoviny se střídají s žírnými rovinami i řekami. Společně vytvářejí jímavou tvář zdejší přírody. Zveme vás do kraje bohatého svou historií, živým lidovým uměním. I pokrokovými dělnickými tradicemi. Je to kraj, o němž velký sochař Rodin řekl: „Žije zde Hellada a Attičané“. Kraj, kde na úctyhodnost minulosti navazuje fantazie moderní doby.
Chtěli-li bychom hovořit o lidu této krajiny, museli bychom se vrátit. Vrátit do doby lovců mamutů. Jejich umělecká dílka obdivuje celý svět. Museli bychom vzpomenout vinařů v rozpálené krajině. Lesáků na Vysočině, kralických tiskařů, stavitelů chrámů. Stavitelů atomových elektráren. Gottwaldovských obuvníků. I mužů, kteří postavili náš první elektronický litograf. Neměli bychom zapomenout na ženy a muže v bílých pláštích. Ti u nás jako první přivedli na svět dítě ze zkumavky. A dokáží prodloužit život pomocí transplantace jater. Měli bychom vzpomenout moravské umělce. Světově proslulé hudební skladatele.
Hlavně bychom měli zajít do venkovských chalup. Zde ženy dosud vyšívají, mužové umějí stavět domy. Všichni tančí a zpívají a naplno vychutnávají krajinu svého života.