Onen poklidný letní den na dače v rodinném kruhu se mohl podobat ráji – kdyby to nebylo v Rusku, roku 1936. První díl rodinné ságy z období bouřlivých událostí první poloviny 20. století. Rusko-francouzské drama oceněné Oscarem (1994). Hrají: N. Michalkov, O. Meňšikov, I. Dapkunajteová, N. Michalkovová, V. Tichonov a další. Scénář a režie Nikita Michalkov
00:01:09 FRANCOUZSKY Tomu říkáte, že přijdete brzo?
00:01:16 Šest ráno. Takhle se chodí domů?
00:01:20 Jako malej kluk!
-Zhasni světlo.
00:01:23 -Světlo? Jaké světlo? Aha, světlo.
00:01:27 -Tumáš!
00:01:31 FRANCOUZSKY
-Ten mě tak... Bože můj!
00:01:34 -Filipe, prosil jsem tě, ať mluvíš rusky.
00:01:37 FRANCOUZSKÝ PŘÍZVUK
-Váš táta mě najál v roce 1901.
00:01:42 -Najal, Filipe, najal!
-Nájal. Dobře.
00:01:46 -Filipe!
-Ano?
00:01:49 -Zapni rádio!
-Radío.
00:01:52 RADIO ... velitel dělnické třídy...
00:01:55 -Tohle je radío!
00:01:57 -... Inspirátor, organizátor našich slavných vítězství.
00:02:00 Nám všem známý a milovaný soudruh Josef Visarionovič Stalin!
00:02:04 -Váš otec mě žádal, abych s vámi mluvil jen francouzsky.
00:02:08 RADIO
-Hurá!!!
00:02:11 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:02:28 -A nyní si poslechněte prohlášení generálního prokurátora SSSR
00:02:32 soudruha Andreje Vyšinského...
-Tady je to.
00:02:36 Je to něco zcela brilantního, jak říkával váš mamá.
00:02:40 RADIO-Moskevský čas: 6 hodin 15 minut ráno.
00:02:44 -Nezváni hosti.
00:02:47 Za poslední 2 týdny
00:02:50 bylo u Moskvy zaznamenáno někólik případů nénadaleho...
00:02:54 -Několik!
-Několik případů nénadaleho...
00:02:58 -Nenadálého.
-... objevení kulových blesků.
00:03:02 Nezvaní hosti se objevují stejně nénadále rýchle jako mizují.
00:03:06 -Mizejí!
-Mizejí.
00:03:09 Objévují se a ohróžují národní hospodářství, zdraví,
00:03:13 a dokonce i životy pracójících.
-Pracujících.
00:03:17 -Směr pohybu ohnivých koulí
00:03:20 je přímo závislý na působení nedáleko se nalázajících predmetů.
00:03:24 -Nedaleko.
-Nedaleko.
00:03:27 -Předmětů.
-Předmětů.
00:03:31 Panuje názor, že tento jev není nic jiného než čest dobře...
00:03:37 -Část.
00:03:40 -... část dobře promyšlené a připravené diverze...
00:03:44 RADIO-Následuje koncert na přání pro pracovníky v zemědělství...
00:03:49 Česká televize uvádí rusko-francouzský film
00:03:53 UNAVENI SLUNCEM
00:03:59 -To jsem já. Souhlasím.
00:06:25 -Mami! Babičko! Tanky!
00:06:38 Mami, jedou tanky!
00:06:41 Tanky! Mami! Babičko!
00:06:51 -Tumáš! Co se do tebe vejde!
-Jen mi dej! Přitlač!
00:06:55 -Tumáš!
-Jau, jau, jau!
00:07:00 Marusjó!
00:07:06 -A je to. Blažená přestávka.
00:07:12 Nedělej.
-Ukaž kachní nosík.
00:07:15 -Kachní nosík?
-Jo.
00:07:17 -Už jdu.
00:07:19 -Marusjo!
-No, co je?
00:07:26 -Jo!
00:07:39 -Tanky! Tanky! Iljuško! KŘIK
00:07:47 -Co to děláte? Jeďte zpátky! Hlupáci!
00:07:51 -Poručíku, nezbláznil ses? Zmizte odsud!
00:07:55 -Hele, kluku, vypadni!
00:08:03 -Hej ty, stůj!
00:08:05 Kde je tu Zgorjanka nebo Zagorjanka? Zabloudil jsem.
00:08:08 -To tady není.
-Cože?
00:08:10 -Tady to není. Jeď zpátky!
-Kam zpátky? -Nemám čas.
00:08:18 -Sedm! Sedm ráno a on už nemá čas.
00:08:21 Já ti to vyperu, já ti to vyperu. Co tě to napadlo?
00:08:25 To je košile. Chlap může mít v košili různé věci.
00:08:30 Já ti to vyperu! Já ti to vyperu!
00:08:33 Třeba by tam mohl mít 3 ruble. Nebo, nebo třeba nějaké papíry.
00:08:39 No, jeď, potvoro!
00:08:43 -No, tak jo!
00:09:20 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:09:32 Co je? Kdo je to?
-Nutně potřebujeme Kotova!
00:09:34 -Přeskočilo ti snad?
-Jedou tanky.
00:09:37 -Víš, kolik je hodin? Musím brát svoje léky.
00:09:39 -Nutně potřebujeme Kotova! Na pole jedou tanky!
00:09:42 -Koukejte zmizet. Zbláznili jste se nebo co?
00:09:44 Celou úrodu zničíte. Vypadněte! Hlupáci!
00:09:46 -Nech toho matko. Přestaň! Rozkaz je rozkaz.
00:09:48 My si to nevymysleli. Matko, nešťouchejte do mě!
00:09:59 -Co je?KŘIK Kdo to je?-Co se stalo?
00:10:01 -Soudruhu Kotove!
-Co děláš? Zbláznil ses?
00:10:03 -Musíte nám pomoct!-Jak pomoct?
-Tanky jedou po poli!-Jaké tanky?
00:10:06 -Naše tanky! Naše, naše!
-No a?
00:10:08 -Kromě vás je nikdo nezastaví!
-Co? Vážně?
00:10:11 Jen já? To mi neříkej!
-Jen vy. Nikdo jiný. Pojďte rychle!
00:10:14 -To ti teda pěkně děkuju.
00:10:16 Mám jeden den volna! A najedou tanky.
00:10:18 To jste si teda našli obětního beránka.
00:10:21 -Všichni vás prosí, abyste přišel.
00:10:23 -A kde máte předsedu?
-Předseda, ten...-Ano!
00:10:26 -... je u vzducholodě.
-U vzducholodě?
00:10:29 -Totiž přijeli z NKVD.
-No a?
00:10:31 -Tak tam kolem toho lamentuje.
-Tak lamentuje.
00:10:34 -Pláče.-Tak pláče.
-Jo. Všechno to je jen na vás.
00:10:37 -Mám jeden den volna. Tak kam mám běžet?
00:10:40 -Tamhle je kůň.
-Cože?
00:10:42 -Umíte jezdit bez sedla? Prosím.
00:10:45 -To snad ne! Jeden den volna! No jo! Co se dá dělat.
00:10:52 Ahoj. Jak se jmenuje?
-Kluk.
00:10:56 -Dobře. Tak stůj, Kluku.
00:10:59 A vy běžte za mnou!
00:11:02 -Tati! Tati! Tatínku, kam jedeš? Tati!
00:11:09 -Jeď Kluku, jeď! Jeden den volna!
00:11:13 Ne, musíme Kotova zburcovat, vytáhnout ho z bani!
00:11:24 Co to tu provádíte? To obilí patří lidu!
00:11:28 Všichni půjdete před soud!
00:11:31 Koho tohle napadlo? Co to děláte?
00:11:34 Co na mě koukáš? Táhni odsud!
00:11:37 -Co je? Mám rozkaz!
-Jaký rozkaz?
00:11:41 -Co na mě řveš? Asi mám velitele, ne?
00:11:43 -Á, támhle je chlap!
00:11:48 -Co je?-Podrž ho! Strojů se nebojíš, a koně jo?
00:11:51 -A co s ním mám dělat?
00:11:54 -Co je, zbláznil ses, chlape? Tupče!
00:11:57 Vypadni, vypadni, než tě zastřelím, dělej!
00:12:00 -Já si s tebou za chvíli vytřu prdel, soudruhu nadporučíku!
00:12:03 -Cože?
-Pozor!
00:12:06 -Já ti dám jednu po hubě, ty!!
00:12:09 - Copak ty mě neznáš? Tys mě nepoznal?
00:12:13 A co teď? Ha!
00:12:16 Už víš?
-Soudruh Kotov.
00:12:20 -No tak, stůj. Stát! Kdo tu velí?
00:12:23 -Já.-Cože?
-Velitel brigády Lapin.
00:12:26 -Lapin? Panebože, kde je spojení?
-Jaké?
00:12:30 -Pohlavní asi! Vysílačka!
-K čertu!
00:12:34 Už je tu letectvo! Co teď budeme dělat?-Jdeme!
00:12:39 -Co budeme dělat?
-Rychle mě spoj s Lapinem!
00:12:42 -Ale co letadla?
-Ta přece letí ve vzduchu, ne?
00:12:48 Nic neshazujte mládenci!
00:12:50 Čerta starýho, jen ať nezačne hořet!
00:12:53 Dávejte pozor!
00:12:55 -To bude malér!
-A jsou pryč!
00:13:00 -Haló?
-Tak co?
00:13:03 -Soudruhu Kotove!
00:13:08 -Tak. Ano? VYSÍLAČKA -Proč stojíte soudruzi?
00:13:10 -Já ti řeknu proč, milej zlatej. Aha?
00:13:13 -Kdo to je? Kdo to je?
-Tvoje baba asi?
00:13:16 -Co?
-Tady Sergej Kotov.
00:13:18 Buď zdráv, Míšo.
00:13:20 -Kotov?
-Přesně tak.
00:13:22 -Velitel divize?
-Jo, přesně.-A co tam děláte?
00:13:25 -Honím si tu přede všema triko. Co myslíš chlape?
00:13:28 -Cože?
-Tak poslouchej.
00:13:31 Míšo, nebudeš náhodou taky brát zajatce
00:13:33 a bombardovat naše města?
00:13:36 Nadporučík se mnou souhlasí.
-Ale soudruhu, já...
00:13:39 Souhlasí. Jo, jasně, souhlasí. Hele, víš co?
00:13:42 Míšenko, pamatuješ se na mě dobře?
-Dobře, soudruhu veliteli divize.
00:13:45 -Hodně dobře se na mě pamatuješ?
00:13:48 -Hodně dobře, soudruhu veliteli divize.
00:13:51 -Tak poslouchej, milej zlatej, otoč ty svoje stroje
00:13:54 a vymysli to nějak jinak. Rozuměls?
-Ano, veliteli divize.
00:13:57 -Prosím tě, zopakuj to.
-Ano, veliteli divize.
00:14:03 -A je to. Jak se jmenujete?
00:14:07 -Co?
00:14:09 -Jak se jmenujete?
00:14:11 -Míša. Teda Kolja.
-Kolja?
00:14:16 Trochu jsem vás tu seřval, Koljo. Tak mi to, prosím, odpusťte.
00:14:22 Co se tak hloupě usmíváte, Koljo?
00:14:27 Baba!
00:14:29 -A ty si, krasavče, nech trochu narůst uši, ať vidíš líp na cestu.
00:14:32 Máš ji!
00:14:36 -Jasný? Já ho poznal hned!
00:14:42 Vracíme se! Rychle nasedat. Otočte to!
00:14:45 Babičko, už jedou pryč!
00:14:48 -Co tu děláte? Proč jste nešly domů?
00:14:50 -Tys ale nadával.
-Kdo?
00:14:53 -Bože, ty jsi ale hrozně nadával.
-Já?
00:14:57 Já? Kdy?
00:15:00 Naďo, copak jsem nadával?
-Já jsem teda vůbec nic neslyšela.
00:15:05 -Jistě!
-Tak co to povídá? Jdeme.
00:15:22 -Jeďte vojáčci, jen ať se vám daří!
00:15:31 -Mám jeden jediný den. Jeden den týdně.
00:15:34 A strávím ho s rodinou?
00:15:37 Ne, musíte mě prozradit. To vás někdo nutil? Nutili vás?
00:15:41 -No co? Byl celý pryč. Pořád křičel: Obilí! Pole! Kolchoz!
00:15:44 -A co já s tím? Co s tím mám společného?
00:15:47 Copak jsem Mičurin? To je neuvěřitelné!
00:15:51 Milá moje, rozkaz se musí splnit, chápete to?
00:15:54 Dostanou ode mě na kokos! Ale poslechli mě.
00:16:00 -Mimochodem, já za to taky můžu dostat na kokos,
00:16:03 a bude to jedině správně.
00:16:05 -Serjoženko, kokosy nejsou, budou až později.
00:16:08 -Cože?
-U oběda.
00:16:14 -Já se vážně zblázním! To je rodinka.
00:16:17 Ten tvůj strejda je sice profesor, Marusjenko,
00:16:20 ale je polo-inteligent.
00:16:23 -Vůbec nechápu, proč chodíte do té špinavé vesnické bani,
00:16:27 když máme nádhernou čistou koupelnu.
00:16:31 Já vím, já vím, já vím, já vím.
00:16:35 Suvorov, Kutuzov i Puškin se chodili mýt do bani.
00:16:39 Já to všechno vím.
00:16:42 Ale malé dítě nemá v baně rozhodně vůbec co pohledávat.
00:16:47 -Vsevolode! Proč vy pořád jen mlčíte?
00:16:50 Vy, vy jste jak Švýcarsko. Sytý a lhostejný.
00:16:54 -Právě naopak. Jsem hladový a vášnivý jako cikán.
00:16:59 -Vždycky si sednete do cesty a ještě si natáhnete nohy.
00:17:03 -Jau, jau! Do prkvančic!
00:17:06 Náš velitel divize má pravdu. Tohle je hotový blázinec.
00:17:27 -Mášo, Goško, ahoj.
00:17:30 -Ahoj! Ruce pryč! Hurá!
00:17:33 -Babičky, co to tam provádíte?
-Tichoučko, pšššt.
00:17:38 Pšššt!
00:17:41 -Proč to chceš udělat? Já to nechápu.
00:17:44 -Jak to myslíš?
00:17:46 To jsou léky, co Borjenka přivezl ještě před revolucí.
00:17:50 -No, a proč to všechno vyhazuješ?
00:17:53 -No, proč asi? To se musí. Podívej, kolik toho je!
00:17:57 No, podívej!
00:18:00 Ještě tam nacpala trávu. Ukaž, počkej!
00:18:03 Víš, že jak jde o léky, není normální.
00:18:06 Doktor jí předepsal železo
00:18:09 a ona vařila hřebíky a pila ten odvar.
00:18:13 Vždyť by se mohla otrávit.
00:18:28 -Slečno!
-Ano?
00:18:31 -Slečno! Promiňte, je to Zagorjanka?
00:18:34 -Ah. Jaká Zagorjanka? Jaká Zagorjanka?
00:18:38 -Tak možná Zgorjanka?
-Mami! Maminko!
00:18:44 Mladý pane, promiňte, prosím vás, je tady MLUM?
00:18:48 -Mlum? Prosím vás, jaký mlum? Jaký mlum? Jaký?
00:18:54 -Vesnička, ano, malířů, literátů, umělců a muzikantů.
00:18:58 Zkratka, milý příteli, MLUM!
00:19:01 -Jehehe!
00:19:06 -Už jde. Už je tu. Hned je tu, ano, ano.
00:19:08 -To je jako pečivo na ozdobu. A co je tohle?
00:19:10 -Přiznání je matka justice.
-Co to je?
00:19:12 -Tohle přinesli pionýři pro soudruha Kotova.
00:19:18 -K snídani.
00:19:20 Přiznání je matka justice. No, jen si to vezměte.
00:19:23 -Sevo, nemohl by sis ty komentáře odpustit?
00:19:25 Ten tvůj jazyk tě zničí.
-Naďo, nech toho.
00:19:28 -Celý život jsem si myslel a myslím si stále,
00:19:31 že presumpce neviny je základem jakéhokoli práva,
00:19:34 včetně římského, které mám tu čest vyučovat.
00:19:37 -Přestaň, už přestaň. To je nějaký vtip. Už toho nech.
00:19:40 -Olečko, Oljo, kdy mě ostříháš?
00:19:43 -Naďo!
-Co?-Ostříháš mě?
00:19:45 -Myslíš, že je to potřeba?
-No jistě, jsem celý zarostlý.
00:19:47 -Borenka měl rád, když jsem ho stříhala.
00:19:50 -Skoč pro poštu.
00:19:52 -Bratr měl vždycky děsný účes.
-No, měl ho takový, takový...
00:19:55 -U nás byla zase čistka.
-Čistka?
00:19:58 -Vyhodili půl katedry za nedostatečné znalosti
00:20:01 prvotních pramenů marxismu-leninismu.
00:20:04 -Půl katedry?
-Ale mě, mě nechali na pokoji.
00:20:07 -Strejdo Sevo, zahrajte něco.
-Co?-Zahrajte.
00:20:11 -Naďuško, to přece nejde.
00:20:13 -Počkej, počkej, tady mám čelist.
00:20:20 Promiňte. Naďuško, to je tvůj nástroj.
00:20:24 Ukážu vám, jak se do něj fouká.
00:20:28 -Tak ukaž.
-Tak koukejte!
00:20:31 -No?
00:20:33 Ááá!
-Jejda. Ááá!
00:20:35 -Bravo! Bravo! Bravo, bravo, bravo!-Výborně!
00:20:39 -Tak, co jsem to chtěl? Bylo to něco moc důležitého. Ano!
00:20:43 -Vidíte, a jsem tady!
-Ó!
00:20:46 -Co to, prosím tě, provádíš?
-Ano, to se neobnosí,
00:20:50 to je jako vojenský kabát, to se neobnosí.
00:20:53 -Ano, ano, ano.
-Ale není to došité.
00:20:56 -Neboj. Všechno je báječné. Nezlob se, prosím tě.
00:20:59 -Ale je to hezké, už tomu moc nechybí!
00:21:02 -Dobře, ale mohlas mi to aspoň ukázat.
00:21:05 -Bude to nádhera.
-Ovšem!
00:21:08 -Jsem bez nálady. Chtěla jsem to nejdřív dokončit.
00:21:11 -Ale vždyť je to skoro hotové.
-Neušpiň to!
00:21:15 -Sluší, sluší vám to. Sluší vám to.
00:21:17 -Opravdu?
-Moc, opravdu.
00:21:21 -Ljoljo!
-A je to tady.
00:21:23 NÁŘEK, PLÁČ
00:21:29 -Rozlícená panna je strašnější než tygr.
00:21:32 -Cucá hřebíky. Jednou najdeme otrávenou mrtvolu.
00:21:35 -Tak jo.
-Běž!
00:21:38 -Dobré ráno vespolek.
-Dobré ráno.
00:21:41 -Všechno nejlepší! Pardon, soudruzi!
00:21:44 Mochovová! Kde je?
-Mochovová je tam.
00:21:46 -Nechte Káťu být.
-Něco na zub. Položím to sem.
00:21:50 Dnes se chystá svátek stalinského stavění vzducholodí.
00:21:53 -Vzducholodí!
-Správně!
00:21:55 -Co se vám stalo?
00:21:57 -Tanec ptáčka, co přiletěl na vzducholodi, krasavice!
00:22:00 Zajímavé slovo. Mladice krasavice, kouzelnice!
00:22:04 Bohatý ruský jazyk! Co myslíte, Sergeji Petroviči?
00:22:08 -Copak? Hezký svátek!Ano.
00:22:11 -Co je?
-Co je?
00:22:13 -Řekněte mi, co proti mně má? Madam!
00:22:15 -Nemáte pravdu. Nemáte pravdu, Sergeji Petroviči.
00:22:19 Kirik se alkoholu ani netkne. Vůbec nikdy, opravdu nikdy.
00:22:25 Už nic neříkejte. Navíc je svátek. Je svátek a je horko.
00:22:29 Víte, na co jsem si vzpomněla?
00:22:33 HUDBA Z GRAMOFONU
00:22:41 -Víte, na co jsem si vzpomněla? Vzpomněla jsem si,
00:22:45 jak ho v dětství houpal velkokníže Dmitrij Pavlovič.
00:22:50 -Houpal, houpal, až to přehnal. Po ránu.
00:22:56 -Vy jste jako Péťa Trofimov. Ta postava z Čechova. Vzpomínáte?
00:23:01 -Višňový sad!
-Ano, věčný student.
00:23:04 A vy jste věčný docent, ale vaši přátelé už jsou akademici.
00:23:07 -Kdepak, to nejsou mí přátelé. Moji,... kdeže loňské sněhy jsou.
00:23:13 -Vrátils ten dluh?
-Jaký dluh?
00:23:17 -Co jsem ti dala pro sodovkářku.
00:23:21 -Oh! Mami, proč máte kabát?
-Zkoušela jsem si ho.
00:23:24 -Kabát v tom vedru?
-Předváděla jsem ho. -Hm. Aha!
00:23:28 -Takže co? Hm?
-Zítra to vrátím. Čestné slovo.
00:23:31 Teplé jídlo není?
00:23:34 HUDBA Z GRAMOFONU -Unavené slunce se něžně loučilo s mořem...
00:23:39 -Kiriku, dáváš si po ráno po vínu vždycky ještě kořalku?
00:23:43 -Podívejte Sergeji Petroviči,
00:23:46 nekoukejte na opilství jako na neřest.
00:23:49 Jak jste to říkala?
00:23:51 Jako na neřest vůle.
-Vůle.
00:23:54 -ale jako na pohyb... Ehm.
-Zhrzené duše.-Zhrzené duše!
00:23:57 Přesně tak. Kouzelnice moje!
00:24:03 KRKNUTÍ
00:24:06 -Kiriku, půjčil sis od Marusji pět rublů. Proč to nevrátíš?
00:24:10 To se nedělá. Hm?
00:24:13 -Cože? Kam jdeš?
00:24:15 -No, tak si snídejte sami. A čaj je studený.
00:24:19 -Ale prosím tě. Co je?
00:24:23 A teď se urazil.
00:24:48 -Gruševová Ljuba.
-Gruševová Ljuba.
00:24:51 Ljubočko, proč jste neřekla, že jdete k nám? Hm?
00:24:55 Svezl bych vás na svém bicyklu. Velká romantika.
00:24:59 -Á, to ano! Obzvlášť, když je to dámský bicykl bez rámu.
00:25:03 -No a co?
-No, já nevím.
00:25:06 Já to na bicyklu bez rámu nikdy nezkoušela.
00:25:09 -No, víte...
00:25:13 -Tak co, jdeme se koupat?
-Rozkaz.
00:25:15 -Zdravíčko.
-Zdravíčko.
00:25:18 -Jdeš se koupat?
-To jsem nebyl já.
00:25:20 -Kdy tě naučím pořádku? Všechno necháváš všude válet.
00:25:24 -No, no, no.
00:25:26 -Musím říct, Ljubočko, že ten referát je zdařilý.
00:25:28 -Óh, teda! Soudruh Kotov! Máme na katedře jeho portrét!
00:25:34 -Na koni?
-Ne.
00:25:37 -Ne?
-Bez koně, pěší.
00:25:39 -A můj portrét tam náhodou nemáte?
-A vy jste kdo?
00:25:44 -Já?
00:25:49 Já jsem ten jeho kůň.
00:25:57 -Jé! Vy jste samý žert.
-To ještě uvidíte.
00:26:02 VZLYKÁNÍ
-Maminko moje.
00:26:05 -No jo, Mochovová, s těmi tvými léky je amen.
00:26:09 -Tohle bylo z Francie, už ani nevím, na co to bylo.
00:26:13 -Nebreč, Mochovová, prosím tě, nebreč.
00:26:17 Řeknu taťkovi, ať ti přiveze nějaké jiné tabletky.
00:26:20 -Co bez nich budu dělat?
00:26:24 -Jé, Mochovová, pionýři! Nebreč! Pionýři nebrečí!
00:26:27 -To je hrůza. To je strašné.
00:26:31 Naďo!
-Jdou pionýři! Pionýři.
00:26:35 -Prý je dneska svátek. He? Nevíš čeho?
00:26:39 -Já těm jejich svátkům nerozumím.
00:26:43 Vím jen, že je to svátek něčeho hodně velkého sovětského.
00:26:49 Taky si lehnu.
-No jistě.
00:26:52 -Nějak se mi pořád...
-Lehni si.
00:26:55 -... točí hlava. Lehnu si.
00:26:59 Ale, Naďa,
00:27:02 Naďa, ta všechny ty svátky zná.
00:27:06 Jo.
00:27:11 POCHODOVÁ SKLADBA
00:27:18 ZPĚV
00:28:12 -Bože můj!
00:28:15 Co to tady cítím?
00:28:19 Není to budoucí pionýrka a jedničkářka, holčička Naďa?
00:28:25 -Odkud mě znáte?
-No, jak bych tě neznal?
00:28:29 Budoucí nejlepší jedničkářku!
00:28:34 -Nejste letní děda Mráz?
00:28:36 -Jo, Naďo.
00:28:39 Já jsem kouzelník z Maghrebu.
00:28:42 -A co je to Maghreb?
00:28:45 -No, Maghreb to je země letních dědů Mrázů.
00:28:50 -Sovětská?
-Ale jistě.
00:28:54 Všichni letní dědové Mrázové žijí jedině v sovětské zemi.
00:28:59 -A zimní?
-Zimní taky.
00:29:01 -Nejste náhodou doktor?
-Hm. Může být.
00:29:07 -Mochovová ho potřebuje.
-Ona ještě žije?
00:29:10 -Žije. Prababička Ljolja jí naházela léky do vody.
00:29:14 -Proboha, ta taky ještě žije?
-Jo a jak!
00:29:20 -Óh! Děda Mráz přišel k vám a dárek má v nůši.
00:29:25 -Mochovová! Mochovová! Jde k nám, Mochovová.
00:29:28 -Kdo jste?
-Uhněte z cesty, panno jedna!
00:29:30 -Kdo vás sem pozval?
00:29:33 -Co? Kuk! JEKOT
00:29:35 Atandé! Běžte Marusje utřít prcku!
00:29:38 -Káťo! Káťo!
-Tádá, taradá, tará!
00:29:41 -Proboha, máme dost vlastních bláznů. Co tu chcete?
00:29:45 -Mlčte, polygamisto!
-Jak to myslíte?
00:29:48 -Hmmm! Zdravím, naše hrdinné prababičky.
00:29:54 -Jaké prababičky? Ještě nejsem ani babička.
00:29:58 -Káťo! Nebo někdo!
00:30:00 -Áá!
-Co je? Musíte tolik dupat? Proč?
00:30:04 -Áá! Ty jsi tu taky,
00:30:07 milovníku sladkých vín a protřelých žen?
00:30:14 ZPĚV
00:30:18 -Ou! Tak!
00:30:23 A je to 34-15, linka 19.
00:30:26 -Co to povídal?
-To je telefon ke mně do práce.
00:30:33 ZPĚV
00:30:58 -Buďte zdrávi!
-Mítěnko! Já to věděla!
00:31:01 -Ale ne, to je přece Míťa!
-Pane bože, pane bože, Dmitrij!
00:31:05 -Miťulo, drahoušku!
00:31:07 To říkával Borja, když byla Marusja malá.
00:31:11 Běž Marusje utřít prcku říkával!
00:31:13 -Rád vás zase vidím! Á, teta Jelena.
00:31:17 -Pojď sem, ty jeden!
-Ale já ho poznala!
00:31:20 -Musím vám říci, že...
-No tak, strejdo Sevo.
00:31:23 -Tak ji vidíš.
-Konečně jsi tady, Míťo.
00:31:30 -No tak, klid.
00:31:36 -Seznamte se. To je můj muž Sergej.
00:31:40 A tohle je Míťa, rodinný přítel, otcův oblíbenec.
00:31:43 -Jeho nejlepší žák.
-Dobrý den. Kotov.
00:31:46 -Těší mě.
-Mě taky.
00:31:49 -My už se přece známe.
-Hm, no jistěže, já vím.
00:31:52 -Jak to že se znáte?
-To bylo dávno.
00:31:55 Letmo a v minulém životě.
00:31:57 A kdo je tohle?
-To je naše dcerka Naďa.
00:32:00 -Můžeš mi říkat strejdo Miťaji.
-Strejda Miťaj!
00:32:04 -Ááá? A kde?
-Zavři pusu.
00:32:07 -Mochovová. Mochovová. Ty moje nevrtaná perlo!
00:32:12 Ještě jsi nevrtaná?
00:32:15 Mochovová. Mochovová. Prach pořád neutíráš, co? Né!
00:32:20 -Kdo? Já že neutírám prach?
00:32:22 -Nechte ji, chudák holka, no tak!
-Buď zticha! Nic neříkej Lidijo!
00:32:25 -Počkat! Počkat, počkat!
00:32:28 Nový rok 1928, než jsem tenkrát odjel.
00:32:31 Všichni jsme schovávali dárky. Tady jsem schoval bonbon.
00:32:34 Mochovová!
-Schoval.
00:32:37 -Schoval jsem ho tady? Oh, fuj!
-Není tam.
00:32:41 -Tak schválně.
-Byl tam.
00:32:43 -Och!
-A byl tam, byl tam, vidíš?
00:32:46 -To je celý náš Míťa. Ty ses vůbec nezměnil.
00:32:50 -Podívej.
00:32:52 -No ano. Všichni se radují a mně vždycky zkazí náladu.
00:32:54 -Ale no tak, vždyť ho znáš. Je to prostě Miťa.
00:32:56 -On to udělal naschvál, Lidijo Stěpanovno!
00:32:59 -Nech už toho! A běž radši připravit samovar.
00:33:01 Tak pojďte, pojďte, dáme si čaj!
00:33:03 -Tak jo, pojďte, pojďte!
-Jdeme!
00:33:05 -Čaj! Mochovová dělá dobrý čaj.
-Ano, dáme si čaj!
00:33:07 -Čaj? Proč jen čaj? Nejen čaj! Nejen čaj!
00:33:09 Ale no tak, kdo má pořád pít tu obarvenou vodu.
00:33:11 Copak jsem nějaká žába?
-Ale Kiriku!
00:33:13 -No tak pojďte, pojďte.
-Naděnko, přistrč tu židli, ano?
00:33:16 -Jenom si odskočím!
00:33:18 -Marusjo, prosím tě, nalij mi trochu vody, umírám žízní.
00:33:20 -A Filip je u tebe?
-Filip je u mě!
00:33:24 Hned vám všechno řeknu. Jen co si umyju ty fousy.
00:33:27 -Zestárl?
-Já jsem ho ani mladého nezažil.
00:33:31 -Míťo!
-Ano?
00:33:34 -A jsi ženatý?
-Jsem.
00:33:37 -Máš děti, Mítěnko?
-Mám.
00:33:40 -No a kolik?
-Tři!
00:33:43 -Ty jsi teda šikula.
00:33:46 -Nenechal jsi hudby?
-Ne!
00:33:50 -Míťo, musím se tě na něco zeptat. Cos celé ty roky vlastně...
00:33:53 ŠEPTÁ-Nech toho a běž do kuchyně!-Ano?
00:33:56 -Běž, běž!
-Ale nic. Potom.
00:34:07 -Strejdo Miťaji!
-Ano, teto Naďo?-Co si dáš?
00:34:10 Čaj s marmeládou nebo kávu s mlékem?
00:34:13 -Kávu s marmeládou.
-No tohle!
00:34:15 Babičko?
-Ano?
00:34:17 -Strejda Miťaj říká, že si dá kávu s marmeládou.
00:34:21 -Nepovídej.
00:34:24 -Naďo! Naďo!
-No?
00:34:26 -Kolik je ti?
-Šest.
00:34:29 -Á, Olgo Nikolajevno!
-Ano?-Vzpomínáte?
00:34:31 Marusje bylo šest, mně šestnáct.
00:34:33 Byli jsme ve Velkém divadle a Boris Konstantinovič dirigoval.
00:34:36 -Ano.
00:34:38 -Mí-Míťo, je mi to trapné, ale jen do večera.
00:34:42 Večer ti to určitě... Míťo!
00:34:45 Přinesl jsem mu ručník.
00:34:48 -Zazněla ouvertura a ona do mě strká, že chce čůrat.
00:34:51 -Díky, Míťo.
00:34:54 -Povídám jí: "Teď jsme přišli, musíš to vydržet."
00:34:57 A ona: "Ale mně se chce čůrat." A já: "Musíš to vydržet."
00:35:00 Ale ona pořád, že chce čůrat.
00:35:03 Všichni už na nás syčeli a ona pořád, že chce čurat.
00:35:06 Co dělat? Řekla, že sama na záchod nepůjde.
00:35:09 Kam s ní jít?
00:35:12 Na pány ji nepovedu a na dámy nesmím. Co dělat?
00:35:15 Táhnu ji na pány.
00:35:17 Odtamtud vyšel Rachmaninov.
00:35:21 Rachmaninov a povídá: "Čí je tohle sympatické dítě?"
00:35:25 Já: "Borise Konstantinoviče." On: "To je ale pěkný chlapeček.
00:35:31 Vyřiďte Borjovi, ať mu koupí kalhoty."
00:35:36 -Kávu nebo čaj?
00:35:38 -Chtěl jsem jen vodu. Ne. Nic si nedám. Děkuju!
00:35:41 -No tak kávu nebo čaj?
00:35:43 -Díky. Pozdě jsem snídal, děkuju. Dobrou chuť!
00:35:46 -To je tátovo místo.
-Naďo, že se nestydíš.
00:35:49 -Dej pokoj. Ale no tak, Naďo!
00:35:51 -Kirika jsi ale vyhodil, tati.
-No, ehm.
00:35:54 -Ano, toho jsme měli vyhodit dávno.
-Ten si to zasloužil.
00:36:00 -Dmitriji.
-Ano?
00:36:03 -O tom mluvit nebudu, klid. Dmitriji, ve včerejší Pravdě...
00:36:07 -No tak, prosím tě.
-Mami.
00:36:36 -Marusjo?
-Ano?
00:36:39 -Chceš něco nalít?-Já?
-Mhm. -Ne.
00:36:42 -Co to děláš?
-Hm? Tohle?-Jo.
00:36:44 -To je sklenice.
-Hmm.
00:36:58 -Tak co? Jdeme se koupat? Už je půl dne pryč.
00:37:01 Jdete se koupat?
-Já jo!-Moc rád.
00:37:04 -Kde máš ty plavky?
-Visí tam, tatínku.
00:37:07 -Kiriku!
-Ano!
00:37:09 -Jdeme se koupat!
-Ano! Jdeme! Koupačka!
00:37:12 Tak jo. Můžeme!
00:37:14 -No, všechno je jako dřív.
00:37:18 Vždyť ty ses vůbec nezměnil.
00:37:22 Jen máš jiný účes.
00:37:26 -No, vidím, že vy jste se taky moc nezměnili.
00:37:29 -Jen nepovídej. Ale už se nezměníme.
00:37:35 -Cukr?
-Já ho přinesu, mami.
00:37:39 -Pořád ty stejné noviny. Co svět světem stojí-Co?
00:37:42 -Lidijo, Lidijo.
-Co, drahý?
00:37:46 TLAMPAČ-Dnes v 17 hodin se na scéně parku Dobytí Bastily
00:37:51 koná slavnostní koncert z děl skladatele Dviňajeva
00:37:56 na počest 6. výročí celonárodního svátku
00:38:00 stalinského stavění vzducholodí a vzduchoplavby.
00:38:05 Vstup volný! Hezký svátek, drazí soudruzi!
00:38:13 -Nedám, Mochovová. Nedám!
00:38:17 -Ale no tak, zase mě zlobíte. Jdu zabrat naše místo!
00:38:35 -Soudruhu? Soudruhu! Kolik je hodin?
00:38:38 -Och, cože?
-Ach, ááá!
00:38:45 -Vztyk! Pozor!
00:38:48 -Pohov, pohov, kluci. Užijte si svátek.
00:38:50 Užijte si to.
-Vy taky. Hezký svátek.
00:38:52 -Naďo, na.
00:38:55 -Mochovová, prosím tě ne, necpi mi panenky.
00:38:57 Už jsem přece, už nejsem malá.
00:39:00 -A co ti mám proboha cpát? Ty si máš hrát s panenkami.
00:39:03 Nevymýšlej si, Naďo!
00:39:05 Prý že není malá. To snad není pravda.
00:39:16 -Chci být co nejdřív pionýrka, víš?
-A proč?
00:39:19 -To je přece jasné.
00:39:22 Na zatroubení se vstává, na hvízdnutí se koupe.
00:39:26 -Na hudbu se leží v rakvi. Kdo to řekl?
00:39:29 -Proč?
00:39:32 -Jak bych ti to řekl. Na zatroubení se vstává...
00:39:36 -Sergeji Petroviči, Hezký svátek!
00:39:40 -... na zahvízdnutí se koupe...
00:39:44 -Dobrý den.-Dobrý den.
-Jdete se koupat?
00:39:46 -... na bubnování se pochoduje.
00:39:49 Na harmoniku se obědvá.
00:39:52 Když to všechno budeš dělat dobře,
00:39:55 tak až budeš ležet v rakvi, zahraje ti orchestr.
00:39:58 -Proč?
00:40:18 Mmmm.
00:40:22 Ha!
00:40:26 -Marusjo, jdu na molo!
00:40:30 -Hele, strejdo Miťaji. Co to povídáte?
00:40:33 -Co by?
-Naďo, neotravuj, jo?
00:40:36 -Já otravuju?
-Jo, otravuješ.
00:40:39 -To snad není pravda.
00:40:42 No tak si tu klidně seďte, já jdu.
00:40:47 Na, hraj si.
00:40:53 -Naďo, Naďo!
-Co je?
00:40:56 -Nic. Utíkej.
00:41:03 TLAMPAČ
-Pozor!
00:41:05 Nálezce bílého pudla slyšícího na jméno Filimon,
00:41:09 ať jde za hlídačem chaty 17 vyznamenaného profesora Kaljuty.
00:41:12 Pěkný svátek, drazí soudruzi!
00:41:15 -Proč se tak kaboníš?
00:41:18 Co se ti stalo, hm?
00:41:21 -Máma mě vyhnala.
00:41:23 -Máma tě vyhnala? Ano? Ajajaj! Tak máma nás vyhnala? Áh.
00:41:30 Ta je ale zlá. Že jsi otravovala?
00:41:34 Vyptávala ses? Čestné slovo?
-Ano.
00:41:42 Chtějí si popovídat. Jsou to staří kamarádi.
00:41:47 Dlouho se neviděli.
00:41:50 A najednou se ocásek vyptává.
-Mhm.
00:41:53 Víš, co uděláme? Pojedem se projet na loďce.
00:41:58 -Sergeji! Nedělej to!
00:42:01 Nemám to ráda. Ať se koupe tady.
00:42:04 -Marusjo! No, my to spolu zvládnem!
00:42:08 Zvládneme to.
00:42:11 Opaluj se! Odpočívej!
00:42:22 -Mohutná bronzová ramena.
00:42:27 Já to chápu.
00:42:31 Bělostný úsměv.
00:42:34 Portréty ve všech institucích. A všechno se to hroutí.
00:42:38 Jediným lusknutím.
00:42:57 Olgo Nikolajevno,
00:42:59 pamatujete si, když byla Maruska takováhle?
00:43:03 -Hm. Samozřejmě.
00:43:05 -Byly jí tak 2 měsíce a mně 10 let.
00:43:09 Dovedla jste mě ke kolébce a řekla:
00:43:13 "Miťulko, to je Musenka, seznam se s ní."
00:43:18 Dal jsem jí palec k dlaničce
00:43:22 a ona chňap za palec.
00:43:25 Hlavně otevřela oči.
00:43:29 Potom si prdla
00:43:32 a řekla: "Pojďte blíž."
00:43:40 -Co je to za nesmysl?
00:43:42 Jak jsem mohla ve dvou měsících něco říct?
00:43:45 -Jo, řeklas to.
00:43:48 A jestli ne, tak sis to pomyslela.
00:43:55 -Co je tohle?
00:43:59 To si dřív neměl.
-Co?
00:44:07 To mě škráblo víko.
00:44:10 -Jaké víko?
00:44:12 -Rakve.
00:44:16 TLAMPAČ
-Soudruzi a soudružky.
00:44:19 Součástí dnešní oslavy
00:44:22 stalinského svátku vzducholodí a vzduchoplavby
00:44:26 bude též cvičení civilní obrany, která je nedílnou součástí
00:44:30 obrany naší země proti hydře světového imperialismu a fašismu.
00:44:43 ZPĚV RUSKY
00:45:05 -Marusjo,
00:45:12 proč se mě na nic nezeptáš?
00:45:18 Mlčíš. Proč mlčíš?
-Čtu si.
00:45:21 -Na nic nezeptáš?
-Nic víc vědět nechci.
00:45:27 -Co znamená víc?
-Víc, než vím.
00:45:34 -Zajímavé. A co víš?
00:45:43 Co je tohle?
00:45:46 Kdy sis to udělala?
00:45:50 -Hm? Tenkrát.
-A?
00:45:52 -Zachránili mě.
00:45:55 Nevěděla jsem, že se to musí dělat ve vodě,
00:45:58 aby se nesrážela krev.
00:46:00 -Marusjo.
-Marusjo.
00:46:03 -Musjo! Miťulo!
00:46:07 Cé Ó!
-Cé Ó! Tiše!
00:46:11 -Civilní obrana!
-Cože?
00:46:16 -Zase provádějí cvičení. Chemický útok. Odejděte!
00:46:22 Jděte, nebo vás seberou!
00:46:24 -Raz, dva, tři. Levá! Levá! Raz, dva, tři. Levá! Levá!
00:46:28 -Ještě jsou daleko.
00:46:31 -Zase nás seberou. No tak. Zase nám nasadí tu hadici.
00:46:37 -Olgo Nikolajevno, já se bojím.
00:46:39 Dají nám plynovou masku a budou mi sahat na prsa.
00:46:42 -Neboj, Kátěnko, to stihneme.
00:46:45 -Minule nás chytili, násilníci jedni.
00:46:48 -Káťo, nosítkáři!
00:46:50 -Jací nosítkáři? Násilníci! Sahali mi na prsa a na kolena.
00:46:54 -Jiná by byla ráda.
00:46:56 Říkáš hlouposti! Nic se přece nestalo.
00:46:59 -Jsem holka a oni na mě sahají.
00:47:01 -Celý okres ví, že jsi holka. To ani nemusíš říkat.
00:47:08 -Ty máš ale patičky. Kulaté, jemné a krásné.
00:47:13 A já? Hm? Jen se podívej.
00:47:16 Vidíš to? Podrážky. Tvrdé a ošlapané.
00:47:20 Na típání cigaret.
00:47:23 -To jsi tolik běhal?
00:47:26 -No jo. Chodil i běhal.
00:47:29 -A kam jsi běhal?
00:47:32 -Za nimi a před nimi a za nimi a před nimi.
00:47:34 Ty budeš mít tyhle patičky až do stáří.
00:47:37 -Proč?
-Proč?
00:47:40 Protože je budeš mít takhle kulaťoučké.
00:47:44 Bude hodně aeroplánů, automobilů,
00:47:49 tramvají, trolejbusů, i metro.
00:47:53 Budou úplně rovné cesty,
00:47:57 strašně pohodlné botky a měkoučké ponožtičky.
00:48:02 -Proč?
-No, proč?
00:48:06 Protože kvůli tomu budujeme sovětskou moc, Naděnko.
00:48:11 Aby měli všichni lidé až do stáří kulaté patičky jako ty.
00:48:16 A aby se nemuselo před nikým utíkat.
00:48:21 Pěkně si v klidu jdi.
00:48:24 Hlavně se dobře uč. Cti své rodiče.
00:48:32 A miluj svoji sovětskou vlast.
00:48:50 Jsi celá horká.
00:48:53 Jak to, že jsi horká?
00:48:56 Nejsi nemocná? Ne?
-Ne.
00:48:59 -Čestné slovo?
-Čestné slovo.
00:49:05 Tati, kdybys věděl, jak je mi s tebou dobře.
00:49:08 -Mhm. Vážně? A mně jak je s tebou dobře.
00:49:14 Jsem s tebou v klidu.
00:49:17 Je mi s tebou tak lehko.
00:49:25 -Já tě úplně zbožňuju.
00:49:29 -Poplujeme spolu takhle napořád.
00:49:33 -Mhm. Ale i s mámou.
00:49:36 -No jistě, že s mámou. Jedině s mámou. Jak jinak?
00:50:08 -Jdu se vykoupat.
00:50:21 -Soudruhu. Soudruhu, kolik je hodin? Co je vám?
00:50:27 -Pomozte...
-Maminko.
00:50:31 -... invalidovi vstát.
-Ale jistě. Jistě.
00:50:35 -Půl druhé.
-Děkuju.KŘIK
00:50:55 -Viděli jste ho? Koupe se v šatech!
00:51:00 SMÍCH
00:51:05 -Pitomec.
00:51:10 Tak co...
00:51:28 Míťo.
00:51:39 Miťulo!
00:51:57 Míťo!
00:52:23 JEKOT
-Ha? Lekla ses?
00:52:26 -Pitomče!
00:52:30 -Bála ses?
-Ať se o tebe bojí tvoje žena!
00:52:40 -Právě tady. Co?
00:52:44 Měsíc po smrti Borise Konstantinoviče
00:52:48 jsi přistihla Olgu s Kirikem.
00:52:51 Hrozná historie.
00:52:54 Rozčílila ses, uteklas z domu
00:52:58 a já jsem tě našel tady.
00:53:02 Hm? Tady!
00:53:07 Byla zima. Pršelo.
00:53:13 Přemlouval jsem tě, ať se vrátíš, ale nechtělas.
00:53:19 Zůstal jsem.
00:53:22 Nepamatuješ?
00:53:25 ANGLICKY Než slanost slzí, tekoucích bezprávím,
00:53:30 zanikla v zánětu.
00:53:33 To si taky nepamatuješ?
00:53:36 Noc jsme strávili ve stodole u hlídačky.
00:53:40 Naši první noc.
00:53:48 Co bylo dál?
00:53:51 Měl jsem s sebou Shakespeara. Hamleta.
00:53:55 Já četl. Ona plakala.
00:53:59 Ty si plakala.
00:54:02 Než slanost slzí, tekoucích bezprávím,
00:54:07 zanikla v zánětu zpruzených očí.
00:54:12 Víš, co mi nejvíc utkvělo?
00:54:15 Otisk, co si měla na břiše.
00:54:19 Od gumičky.
00:54:22 Růžovoučká.
00:54:25 Jako mívá dítě.
00:54:28 -Proč mi to všechno vykládáš?
00:54:32 -Já nevím proč.
00:54:35 Marusjo.
00:54:38 Jen jsem si myslel,
00:54:42 že když tu nemůžu žít já, tak tu nemůže žít nikdo.
00:54:47 Že tu z toho života nikdo nezbyl.
00:54:52 Ovšem vy tu všichni jste.
00:54:56 Žijete si tu jako dřív, ale beze mě.
00:55:00 A mě jste vyškrtli?
00:55:04 Gumou vymazali?
00:55:25 SIRÉNA
00:55:28 TLAMPAČ
-Pozor, plynový útok.
00:55:30 Plynový útok. Plynový útok.
00:55:33 Soudruzi a soudružky,
00:55:36 právě probíhá cvičení civilní obrany.
00:55:39 Členové civilní obrany
00:55:41 mají za úkol ochránit občany před plynovým útokem.
00:55:45 -Soudružko, uklidněte se, ano?
00:55:49 Je to záležitost státního významu.
00:55:53 Nasaďte si plynovou masku. Nasaďte si plynovou masku!
00:55:56 -Cože? Ale to já nemůžu! Nasaďte si ji, soudružko!
00:56:01 -Plynovou masku! No tak, nasaďte si ji, prosím!
00:56:05 Tak, ano! Dobře.
-Pojďte sem. Já si tam lehnu.
00:56:09 -Každý sovětský občan se musí podílet na civilní obraně.
00:56:14 Bít se s hydrou světového imperialismu a fašismu.
00:56:19 Kupředu! Mám váš slunečník.
00:56:24 -No a mě odnést nechtěli!
00:56:27 -Pojďte, ničeho se nebojte. Všechno dobře dopadne.
00:56:31 -Nechte mě jít!
00:56:35 Pomozte mi!
00:56:41 -Haló! Vy, soudruhu!
00:56:45 Soudruhu, nepotřebujete raněné?
-Ano!
00:56:48 -Jsem raněná.
-Nosítka.-Těžce.
00:56:51 -Nosítka. Plynovku!-Rozkaz.
-Lehněte si.-Rozkaz.
00:56:56 -Lehnout! Kupředu!
00:57:01 -Stát! Okamžik! Okamžíček!
00:57:04 Soudruhu! Soudruhu s chobotem!
00:57:07 A co já? Co já?
00:57:10 -Co je vám?
-Jsem zabitý.
00:57:12 -Ty nebereme.
-Jak to? Au!
00:57:16 -Nosítka! Plynovou masku.
00:57:19 -Teď jsem zraněný.
-A kupředu.
00:57:21 -Au! Všechno mě bolí.
-Prosím!
00:57:23 -Kupředu! Kupředu!
-Tak kupředu! Sedni!
00:57:27 -Oh. Co to děláte? Hned mě pusťte! Slyšíte?
00:57:30 -Slečno, na předních nosítkách, jak se jmenujete?
00:57:35 -Kupředu!
00:57:37 -Já tu byl před vámi!
00:58:25 TLAMPAČ-Rudá civilní obrana je spolehlivý štít sovětské země
00:58:30 před agresí světového imperialismu.
00:58:34 Hezký svátek, drazí soudruzi!
00:58:44 -Sedím, sedím na třešni, pořád nemám třešní dost,
00:58:48 strejda Stalin nám praví, buďte mámě pro radost.
00:59:05 -No, teda. Kde jsou?
00:59:08 -Jo, zajímavé.
00:59:16 -Jen se podívej. Nechali tu boty, míč tu nechali a knížku taky.
00:59:22 A odešli bez nás.
00:59:25 -Jo. Jo.
00:59:35 -Tati!
-Co je?
00:59:38 -Kam tak strašně ženeš?
00:59:40 -Naďušo, copak běžím? Já si klidně jdu.
00:59:45 -Ne, běžíš!
-Nestačíš mi?
00:59:48 -Nestačím.
-Vezmu tě.
00:59:51 Tak pojď. Jako na koně. A jde se.
00:59:54 Půjdeme, půjdeme a podíváme se. Kde asi můžou být?
00:59:58 -Tati víš, co by mi máma udělala, kdybych nechala knížku na pláži?
01:00:03 To by byl výprask!
-No jo. To jo.
01:00:06 -Tati, to bolí. Hm!
-Kde tě to bolí? Hm?
01:00:09 Ty máš ale povahu, to má máma pravdu.
01:00:12 -Ach jo, tati, úplně jsi mi otlačil břicho.
01:00:15 -A už jsme tu! To je dobré!
01:00:18 -Hele, tati, strejda Miťaj si tu pověsil kalhoty.
01:00:21 -No jo.
-I košili.
01:00:24 -To je zajímavé. Pověsil si sem kalhoty i košili.
01:00:27 Na, pověs to.
-A jak to mám udělat?
01:00:30 -Nevím. Zachyť se a nějak to proveď.
01:00:33 -Je to vysoko! Hop. Hop. Hop.
01:01:02 -To už stačí. Dost, dost, už dost!
01:01:05 Stačí. Dost.
01:01:08 Dost. Už dost, dost.
01:01:11 -Ještě chvilku.
01:01:14 -Dost, dost, dost. Já se bojím. Dost, dost. Už to stačí.
01:01:34 -Vzpomínám, jak Borenka chtěl,
01:01:38 aby si chudý student Míťa přivydělal.
01:01:42 Ať prý učí Musju hudbě.
01:01:45 Když jsem byla s nimi v pokoji, bylo všechno velice vážné.
01:01:50 Legato, staccato, pedály, prstoklad.
01:01:54 Jednou jsem odešla, někde jsem se zdržela
01:01:58 a najednou slyším: "Co jste to hráli, Míťo?"
01:02:02 No, ano! Kankán!
-Kankán!
01:02:06 Máma vešla a já, já byla malá jako Naďa a dělala jsem tohle.
01:02:09 Ano!
-Ano. Byla malinká.
01:02:12 A tancujeme! Prosím!
01:02:16 -Cha. Máma.
01:02:20 -Tancuje se!
-To snad ne!
01:02:29 Né tak rychle!
01:02:34 -Není to krása?
01:02:38 -Ale co to děláš?
01:02:44 -Jen do toho děvčata!
01:02:47 -Já tančím!
01:02:55 -A to jste chtěli tančit beze mě!
01:03:13 -Opatrně, Lidije, opatrně!
-Jen klid.
01:03:17 SMÍCH, JÁSÁNÍ
01:03:52 -Sergeji Petroviči, proč obědváte sám?
01:03:56 Proč jste na nikoho nepočkal?
01:04:00 -Chtěl jsem jim říct, ale nemluvím francouzsky. Zatím.
01:04:10 Dej mi ubrousek.
01:04:19 A ty Mochovová umíš francouzsky?
01:04:24 -Ano, mluvím.
01:04:27 -No tak běž. ŠEPTÁ
01:04:38 Chceš pomoct?
01:04:48 FRANCOUZSKY-Je prostřeno!
01:04:51 Povídám, prostřeno!
01:04:54 -Oběd? Jdeme obědvat! Kde je Sergej Petrovič?
01:05:00 -Sergej Petrovič už obědvá.
01:05:03 -Oběd!
01:05:05 -Nech už toho. Tak jdeme, pojďte.
01:05:08 -Ne tak rychle.
01:05:15 -Míťo, už to asi všechno uschlo, hned ti to donesu.
01:05:54 -Marusjo, co tak křečovitě držíš to moje oblečení?
01:05:59 -Co? Cože? Ty jeden!
01:06:06 Boty!
01:06:10 -Marusjo!
-Bože můj!
01:06:14 -No, a je to!
01:06:37 -No, to snad ne!
01:06:47 Chlapi, mám takovej problém, rozpila se mi adresa! Pomozte!
01:06:51 Vesnice Zagorjanka, Zagorka? Jezdím od rána po celém okrese!
01:06:55 -Kde ses tu vzal? Tady to není! Koukej odsud odjet!
01:06:58 Tohle je důležitý objekt! Hned odtud odjeď! Koukej zmizet!
01:07:02 Dělej, vypadni!
01:07:05 -To nechápu! Od rána jezdím. Rozpila se mi adresa!
01:07:09 Měl jsem ji v košili! Žena mi ji vyprala!
01:07:22 OPERNÍ ZPĚV
01:08:00 -Děkujeme!
01:08:03 -Úžasné. Krása, nádhera.
01:08:06 Úplně jako za Borenky.
01:08:09 -Bože můj.
01:08:11 Vzpomínám, jak to Ljolja zpívala na scéně. To byly časy.
01:08:16 To byly časy! To byly časy.
01:08:22 -Teď taky nejsou špatné časy,
01:08:26 ale to aroma a chuť života,
01:08:29 to zmizelo.
01:08:32 Už navždy.
01:08:35 -Když vás poslouchám, říkám si, jaký jste měli hezký život.
01:08:39 -Měli.
-Tak proč jste ho nebránili?
01:08:42 -Cože?
01:08:45 -Proč jste ho nebránili?
-Ale my ho bránili.
01:08:48 -Jak jste ho bránili? Tak proč jste utíkali? Co?
01:08:52 -Kdo utíkal?
-No, vy! Vy jste utekli.
01:08:55 Ozbrojení, podporovala vás Dohoda, všichni silní a s nárameníky.
01:08:59 Proč jste utíkali před pologramotnými,
01:09:01 polonahými žebráky.
01:09:03 Já například neměl žádné vojenské vzdělání.
01:09:06 Nikdy jsem se to nikde neučil.
01:09:08 A hnal jsem vás, od Uralu až po Sibiř. Hnal a hnal.
01:09:11 -To je filosofická otázka.
01:09:14 -Ha! Správně!
01:09:17 Vy můj akademiku! Filosofická otázka. Jako vždycky.
01:09:23 Neměli jste co nabídnout.
01:09:27 Chtěli jste, aby všechno zůstalo jako dřív. A proč?
01:09:32 Mysleli jste si, že se to vsákne.
01:09:36 Že se to normálně vsákne, ale ono se to nevsáklo.
01:09:41 A teď si stýskáte. Ajajaj! To byl život!
01:09:46 To jsme se měli dobře.
01:09:49 Jak nám bylo krásně! Někteří z vás jsou borci.
01:09:53 Všechno pochopili a začali sloužit revoluci.
01:09:57 Šikovně, čestně, podle nejlepšího svědomí. Ne?
01:10:00 -Sergeji Petroviči,
-Ano?
01:10:03 -mě sice do armády nevzali.
-Kvůli platfusu.
01:10:08 -Kvůli platfusu.
01:10:12 Ale zranění mám.
01:10:16 -Z kulečníku. Koulí.
01:10:26 -Proč se pořád dokola hádáte, drazí soudruzi.
01:10:34 Oh, Naďo!
-No.
01:10:36 Víš, jak by ses jmenovala, kdybys žila ve Francii?
01:10:40 -Ne.
01:10:42 -Nadine.
-To není pravda. Nadya.
01:10:46 -Víš co, Naďjo?
01:10:49 Pojď sem ke mně.
01:10:53 Pojď, řeknu ti pohádku.
01:11:02 Pohádka.
01:11:04 Za sedmero lesy bylo jedno království
01:11:10 a v něm žil chlapec, který se jmenoval Atím.
01:11:20 Úžasně zpíval, hrál na různé nástroje,
01:11:24 měl rád básničky.
01:11:27 Jeho rodiče se přátelili s moc hodným kouzelníkem.
01:11:32 Jmenoval se Sirob.
01:11:36 -Bez ocasu.
-Bez ocasu.
01:11:40 Malý Atím se hodnému Sirobovi moc líbil.
01:11:44 Vzal ho k sobě na vychování a učil ho kouzelné hudbě.
01:11:49 Měli se rádi jako otec syna a syn otce.
01:11:54 Tak to bylo, Nadin.
01:11:58 Brzo se Sirobovi narodila dcera. Ano. Hop!
01:12:04 Pojmenovali ji Ajsum.
01:12:08 -Legrační jméno.
-Mhm.
01:12:13 Sirobův dům byl velký, světlý, hlučný, veselý,
01:12:17 a samozřejmě šťastný.
01:12:20 -Jako náš.
-Jako náš.
01:12:23 Jako váš. Ale jednou to všechno skončilo.
01:12:28 Káva na verandě ze stejných bílých hrníčků.
01:12:33 Šarády, kroket po obědě, předčítání za cvrččího zpěvu.
01:12:39 Hádky i smích, úplně všechno skončilo.
01:12:46 Skončilo to, protože začala válka.
01:12:50 -Válka s kým? S buržousty?
01:12:54 -Není důležité s kým, Nadin.
01:12:57 Důležité je to,
01:13:00 že Atím odešel na frontu
01:13:03 a celou tu dobu, v zákopech,
01:13:06 v nemocnici a různých zemích,
01:13:10 každý den, právě že každý den,
01:13:13 Nadin, vzpomínal na velký dům,
01:13:17 zahradu, tváře,
01:13:20 i na starého cvrčka,
01:13:23 který všechny rušil při čtení.
01:13:26 -My máme taky cvrčka. Támhle!
01:13:29 -Ale to je jiný.
01:13:32 Tenhle zpívá veselé písně.
01:13:35 Tamten zpíval smutně.
01:13:38 Dáme si panáka, Naďo?
01:13:41 -Zbláznil ses?
-Plky, plky, plky!
01:13:43 Dáme si!
01:13:45 A tak deset let... Ach, tady už se pije.
01:13:49 Toulal se po různých zemích.
01:13:53 Dělal všechno možné. Řídil taxík.
01:13:56 Hrál na piano v restauracích, zpíval na ulici,
01:14:01 tancoval v kabaretu!
01:14:04 Dokonce šil bačkory.
01:14:08 Děkuju.
01:14:11 A celou dobu
01:14:14 se mu šíleně stýskalo po tom domě.
01:14:18 Po tom domě, kde žil dřív.
01:14:22 Za 10 let se vrátil.
01:14:25 Jeho rodiče už umřeli.
01:14:29 Zahynuli ve válce s buržousty.
01:14:33 Neměl kam jít,
01:14:36 a tak rovnou z vlaku běžel do domu svého učitele.
01:14:42 Byla zima.
01:14:45 Kromě sněhu ve své zemi nic nepoznával.
01:14:49 Tolik se změnila.
01:14:53 Jenom dům byl jako dřív.
01:14:56 S tuhnoucím srdcem zazvonil na zvonek.
01:15:07 Dveře mu otevřela dívka tak krásná,
01:15:10 jakou Atím nikdy nikde neviděl,
01:15:14 i když projezdil tolik zemí.
01:15:20 "Kdo jsi?", zeptal se užasle. "Ajsum", odpověděla krasavice.
01:15:26 "Bože můj, ty jsi ta Ajsum, co se počůrávala
01:15:30 a usínala tátovi na klíně, když mě učil hudbě?"
01:15:36 "Ano, to jsem já.
01:15:39 Pojď dál, už na tebe dávno čekáme, i když táta je hodně nemocný."
01:15:47 Atím tam užasle stál a hleděl na krásnou Ajsum
01:15:52 neschopen jediného slova.
01:15:55 -Já vím, co bylo dál.
-Co bylo dál?
01:16:00 -Vzali se a...
01:16:02 -A?-A.
-A právě že ne.
01:16:05 Nevzali se.
-Proč?
01:16:08 -Protože to nestihli.
01:16:11 Protože si k sobě Atíma pozval všemocný, důležitý člověk.
01:16:14 -Kdo?
-Kdo?
01:16:16 -Kostěj?
01:16:19 -Zas tak důležitý jako Kostěj nebyl.
01:16:22 -Lesní mužík?
-Taky ne.
01:16:24 Nepamatuju se, jak se jmenoval.
01:16:27 Pozval si ho k sobě do velkého domu a povídá:
01:16:33 "Milý soudruhu Atíme, jeď tam, nevím kam,
01:16:38 a vykonej to...
-Nevím co.
01:16:43 -Správně. Atím na to:
01:16:45 "Jak to, všemocný pane, teda soudruhu,
01:16:50 už jsem se najezdil a nabojoval.
01:16:54 Chci být doma v klidu s rodinou."
01:16:58 A on na to: "Smýšlíš měšťácky, drahý Atíme, měšťácky."
01:17:03 -Co to je měšťácky?
01:17:06 -Nesprávně. Špatně, špatně smýšlíš, Atíme. Špatně.
01:17:10 Nepustili jsme tě do vlasti,
01:17:13 aby sis stavěl měšťácké, špatné hnízdo.
01:17:17 Takže si seber svých pět švestek a napiš si vlastnoručně žádost.
01:17:22 Máš týden na rozmyšlenou, jinak...
01:17:26 -Jinak šmik!
-Správně.
01:17:35 A tak šel Atím domů. Byl zasmušilý.
01:17:39 Chodil sem a tam jak černočerný mrak,
01:17:43 popřemýšlel, sbalil si věci
01:17:47 a odjel, aniž by někomu něco řekl.
01:17:50 -Proč?
01:17:52 -Protože neměl co říct, Nadin.
01:17:56 Viděl hodně krve a neštěstí.
01:18:00 A strašně nechtěl,
01:18:03 aby přišlo neštěstí do milovaného domu.
01:18:07 A taky proto, Nadin,
01:18:11 že mu bylo teprve 27 let.
01:18:14 Jako tvojí mámě teď.
01:18:21 Strašně moc chtěl žít.
01:18:24 -A co princezna?
01:18:27 -Princezna?
01:18:29 Princezna si poplakala a ještě si poplakala
01:18:34 a vdala se.
01:18:37 -Za koho? Za Kostěje?
01:18:40 -Mhm. Přesně toho, jak si nepamatuju jeho jméno!
01:18:49 -PÍSKÁNÍ, ZPĚV RUSKY
01:20:14 -Marusjo, počkej!
01:20:17 Počkej!
01:20:19 Počkej, stůj! Počkej.
01:20:22 -Nech mě! Nechoď ke mně, nebo skočím z okna!
01:20:26 -To se nehodí, Marusjo.
01:20:29 Poslechni mě, Marusjo, jsou tu lidi.
01:20:33 Marusjo, jsou tam lidi. Bude ostuda. Pojď sem.
01:20:37 -Prosím tě, nechoď ke mně.
01:20:40 Tak. Marusjo. Marusjo.
01:20:44 -Pojď ke mně. Pojď, miláčku.
01:20:50 Pojď sem. Pojď.
01:20:59 Pojď sem. Pojď.
01:21:06 Pojď ke mně. Pojď ke mně.
01:21:10 Miláčku.
01:21:32 VÝBUCH
01:22:02 -Až se vyspíme, budeme hrát fotbal.
01:22:07 -Kde?
-Na kroketovém hřišti.
01:22:12 -Tak fotbal? A proč ne kroket jako dřív?
01:22:17 -Táta říká, že kroket a tenis jsou buržoazní hry, ale fotbal ne.
01:22:24 -Hm, to je kabrňák.
01:22:28 -Kdo je kabrňák?
01:22:30 -Přece tvůj taťka. Kabrňák!
01:22:35 -Jo. Taťka je vždycky kabrňák!
01:22:38 Zítra jdeme s taťkou do Zoo.
01:22:41 V zimě už jsem v Zoo byla stokrát.
01:22:45 Ale v létě nikdy, protože jsme na chatě.
01:22:59 Babičky jednou v Moskvě museli vynést. Omdlely. Takhle.
01:23:05 V létě se chodíme koupat, a to v zimě nejde.
01:23:09 Ale babičky s námi nechodí. Ale chodily. Říkala maminka.
01:23:14 -Jedna sklenka nezmůže nic, druhá pak pomůže víc!
01:23:36 -Já tam jsem taky.
-Kde?
01:23:43 -Tady.
-Tady.
01:23:50 -Co je to Aďan?
-Aďan? To je... Přemýšlej.
01:23:54 Óh! Z tebe táhne víno.
01:23:56 -Lžeš!-Nelžu!
-Lžeš!-Nelžu!
01:23:59 -Naďo, babička nespí.
01:24:02 -Á, vida z koho táhne víno. Kdo pije, ten taky zajídá.
01:24:06 -Ohó, ty taky? Uč se od táty lepší věci.
01:24:10 Běž si hrát s vrstevníky.
01:24:14 -Nechceš na zadek?
01:24:18 -Míťo, došlo ti to? Dáš si?
-Ne.
01:24:23 -Míťo, fakt jsi ženatý?
01:24:26 -Nejsem.
01:24:29 -Takže jsi lhal.
01:24:32 -Lhal.
01:24:35 -Jasně. Lhal jsi.
01:24:37 -Lhal jsem.
01:24:40 -Všichni spí.
01:24:42 Spící království.
01:24:45 Chceš karamelku?
-Mhm.
01:24:48 -Pamatuješ?
01:25:00 -Začal jsi kouřit. Nenapsal jsi mi ani řádek.
01:25:05 Kde sloužíš?
01:25:10 -V NKVD.
01:25:21 -Jsi samý žert. Ptám se vážně.
01:25:24 -No kde by... Hrál jsem u Paříže v malé restauraci.
01:25:28 A teď za Moskvou, v Podolsku.
01:25:32 -Máš to říct hned.
01:25:35 To si pamatuju. Pamatuju tohle.
01:25:41 -A co ty?
-Já?
01:25:44 Kousek odsud je dům oddechu.
01:25:48 Pouštím tam filmy.
01:25:53 Kouříš a máš pěkný vlasy. Já teda ne!
01:25:58 Kdy ses vrátil?
-Před půl rokem.
01:26:03 -Proč jsi nepřijel?
01:26:06 -Nebyl důvod.
01:26:11 -Děláš si srandu? Víš, co s ní bylo?
01:26:14 Viděls její ruce?
01:26:17 Podřezala se! Přes rok na tebe čekala.
01:26:21 Velitel divize se objevil až pozdějc.
01:26:25 Květiny, koncerty, restaurace. Co měla dělat? Hrdina.
01:26:30 Vrátil ses napořád?
01:26:33 -Mhm, napořád.
01:26:36 -A co s ní?
01:26:39 I když veliteli divize by parohy moc slušely.
01:26:48 Co děláš? To bolí!
-Promiň. Přehnal jsem to.
01:26:53 -Po-po-po-po počkej, počkej! Jdu večer do práce!
01:27:02 VZDECHY, HEKY
01:27:13 -Počkej, počkej, počkej.
01:27:17 Počkej, počkej, počkej.
01:27:23 Počkej.
01:27:27 HEKY
01:27:43 Počkej.
01:28:11 Ty jsi moje štěstí.
01:28:15 Jsi moje štěstí.
01:28:18 Štěstí moje.
01:28:21 Moje štěstí.
01:28:39 -Ta da da da dam, ta da da da dam.
01:28:42 Ta da da da dym, ta da da da dym!
01:28:46 Tak co?
-Zkusím to!
01:28:48 -Tak jo. BROUKÁ MELODII
01:29:22 -To tys mu pomohl?
-Ano, já.
01:29:29 Marusjo, odjel dobrovolně a samostatně.
01:29:33 Měl na vybranou. Takových lidí bylo hodně.
01:29:39 -Ale zavřeli by ho. Neměl na vybranou.
01:29:43 -Člověk si vždycky může vybrat, Marusjo.
01:29:47 Můžeš mluvit nebo mlčet, můžeš odjet nebo zůstat.
01:29:50 Vždy máš na vybranou.
01:29:54 -Proč právě on?
01:29:56 -Nevím, Marusjo. Už je to hodně let.
01:29:59 Do zahraničí se tenkrát posílalo hodně lidí.
01:30:03 Na velvyslanectví, za obchodem. Novináři.
01:30:07 Měl zkušenost se životem v zahraničí, uměl jazyky.
01:30:14 Marusjo, pojeďme na služební chatu. Pojeďme.
01:30:18 Je to tam dobré.
01:30:21 Je tam pořádek, čisto, a taky pěkný plot.
01:30:25 Bílé povlaky, kulečník, volejbalové hřiště, ochranka,
01:30:29 nikdo tam jen tak nevpadne.
01:30:32 V Kremlu se na mě dívají úkosem. Jsem velitel divize.
01:30:36 Podívej se na to, Marusjo. Co to je?
01:30:39 Jsme tu jako nějací žebráci.
01:30:43 Vezmeme s sebou ty tvoje stařenky. Co?
01:30:48 -Řekni mi, řekni, kdyby ti...
01:30:52 Kdyby ti to navrhli, odjel bys?
01:30:55 Nechal bys mě tu s Naďou?
01:30:58 -Jistěže. Jsem přece voják.
01:31:04 Ale Marusenko,
01:31:08 jel bych, protože miluju vlast.
01:31:15 On odjel, protože se bál. Chtěl zůstat naživu.
01:31:18 Chápeš ten rozdíl?
01:31:21 Hm? Milá moje.
01:31:25 Z povinnosti nebo ze strachu.
01:31:34 Chápeš ten rozdíl?
01:31:47 -Kabrňák!
01:31:49 -Drahá přítelkyně Nadin,
01:31:52 dovol, abych se tě zeptal: "Umíš stepovat?"
01:31:55 -Nee. Nee.
-Ne? Tak já tě to naučím.
01:31:58 -Jdeme na to!
-Jdeme!
01:32:12 -No tak!
01:32:15 Opatrně, opatrně, opatrně.
01:32:22 Maro, mlaskni.
-Ne.
01:32:25 No, tak.
-Hm? Ne!
01:32:27 -Prosím. Maro, moc tě prosím. Mlaskni. Prosím tě!
01:32:38 Tři, čtyři. MLASK
01:32:48 -Ty moje štěstí.
01:33:07 -Ale né, pomotala jsem to.
-Od začátku.
01:33:17 No, ještě!
01:33:21 -Míťo.
01:33:24 -Ó!
01:33:28 Óu, ty.
-Co je?
01:33:35 -Míťo...
01:33:42 Chtěla jsem...
01:33:45 -Marusjo, všechno jsem pochopil. Všechno vím a chápu. Brzo odjedu.
01:33:49 Řekni Sergejovi, že si s ním potřebuju promluvit.
01:33:58 -Vy odjíždíte?
01:34:03 -Mám-li být upřímný, Nadin, tak... Ne, tobě lhát nemůžu.
01:34:07 Večer přijede auto a odjedu.
-Hurá, auto!
01:34:11 -Pššš! Je to naše tajemství, ano? Nikomu ani muk.
01:34:15 Vojenské tajemství. Ano?
01:34:20 Naďo? Tak co?
01:34:25 Běž na chvíli ven.
-Ne.
01:34:27 Znáš tu hru, kdo vydrží dýl houkat?
01:34:30 -Neznám.
-Nadechneš se, počítám já.
01:34:33 Nadechnu se. Hůůůůů!
01:34:36 -Počítám já.
-Ano. Zkusíme to. Hodně zhluboka.
01:34:40 Raz, dva, tři dál.
-Hůůůůůůů!
01:34:48 -Chtěl si něco?
-Ano.
01:34:54 -Tak co?
01:35:03 -Dostal jsem rozkaz okamžitě tě eskortovat do Moskvy.
01:35:11 -Takže asi takhle. Nikomu ani slovo.
01:35:16 Jsi návštěva.
01:35:19 Chovej se podle toho. Hm? Až přijede auto, odjedeme.
01:35:24 Dneska máme fotbal. Hraješ ho?
01:35:28 -Už jsem ho hrál.
-Tak si zahrajeme.
01:35:30 V neděli hrajeme fotbal, viď, Naďko.
01:35:33 -Sergeji Petroviči, možná jste to nepochopil.
01:35:35 -Ale pochopil.
01:35:38 Auto přijede až za dvě hodiny. Fotbal.
01:35:41 Fotbal! Kde je ten ptáček, co odlétá na vzducholodi?
01:35:44 -Tati, počkej!
-A copak je?
01:35:49 -Koukni, co umím.
01:35:54 -Šikula. Skvělé, Naďušo, jsi šikula!
01:35:58 -Tati! Tati! Tati!
-Copak?
01:36:00 -Tati, jestlipak víš, co umí strejda Miťaj?
01:36:02 -Strejda Miťaj nic neumí.
-Ale jo.
01:36:05 -Ne, ne, Naďo, přestaň. Nech toho.
-Ukaž to.
01:36:07 -Já se stydím.
-Tak se předveď. No tak!
01:36:09 -Nestyď se. Tak se nestyď! Začni!
01:36:20 -Úúú!
-Tak, stop.
01:36:23 Koukni na tohle, Naďušo.
01:36:27 Umí strejda Miťaj tohle?
01:36:32 DUPOT, PÍSKOT, VÝKŘIKY
01:36:41 -Áááá!
01:36:43 -No, co je? Co? To je tanec ptáčka odlétajícího na vzducholodi.
01:36:47 Fotbal!
01:36:55 -Hej vy tam!
-Co je?
01:36:57 -Jedu správně do Zagorenky?
-Cože?
01:36:59 -Do Zagorenky nebo Zagorjanky tudy?
-Tady takové vesnice nejsou.
01:37:03 -Jak to?
-Takto.
01:37:05 -Vždyť mě sem poslali.
01:37:07 -A kdo? Tam je Grebňovo, mám tam švagra.
01:37:10 -Jaké Grebňovo?
-Tyhle vesnice tu nejsou.
01:37:13 -Jaké Grebňovo? Poslali mě tam.
-Co to meleš?
01:37:16 Do hajzlu, vždyť mě tam poslali!
01:37:18 Řekli mi, ať tam jedu! No, tak tam jedu, do prdele práce!
01:37:21 -Ty blbe v čepičce, pojď sem!
-Cože?
01:37:24 -Pojď sem!
-Hele, dej si bacha!
01:37:27 -Pozorně mě poslouchej, mluvím s tebou rusky!
01:37:30 Tamtím směrem je Petrjajevo, potom Kuzemlja, potom Petrovo,
01:37:33 a potom Gorjajevo.
-Jak to?
01:37:35 -Ale Zagorenka tu není. A vypadni odsud!
01:37:38 -Á ty pitomče jeden!
01:37:40 -Cože? Já ti dám! Ty blbe!
-Pitomče!
01:37:43 Donutím tě sežrat vlastní čepici!
-Pitomče! Jeden s pitomcem.
01:37:48 -Hovado jedno šoférský! Negramotný!
01:37:52 -Blbče!
-Koukej odjet nebo slezu dolů!
01:37:55 -Víš kulový, osle jeden! Víš úplný kulový!
01:38:00 Bydlíš tady, blbče, bydlíš tady a vůbec to tu neznáš!
01:38:04 Blbče! Pitomče!
-Nech mě bejt!
01:38:09 Hovado šoférský, koukej mazat!
01:38:18 VÝKŘIKY, SMÍCH PŘI HŘE
01:39:04 -To je surovost! Desítka!
01:39:09 -Počítám. Raz, dva, tři...
01:39:12 -Ne, to je blízko, sedm, osm, devět, deset, jedenáct.
01:39:17 -A je to. Tady.
-Desítka, desítka, pozor!
01:39:22 -Jóóó, góól, hurá!
01:39:28 -Nestalo se vám nic?
-Počkejte, pomůžu vám.
01:39:31 -Kam to spadlo?
01:39:33 -Sergeji Petroviči!
01:39:38 -Konec. Vyhráli jsme!
-Vyhráli, vyhráli!
01:39:41 -Vyhráli jsme Naďo, hurá!
-Konec, konec!
01:39:45 -Já věděla že vyhrajeme!
-Hrála jsi skvěle!
01:39:48 -Našel jste ho?
-Co?
01:39:51 -Míč.
01:39:53 -Ne, hned ho najdu. Letěl někam sem.
01:39:56 Tady není! Hm?
01:39:59 -Sergeji Petroviči, je to zvláštní. Vám to nedochází?
01:40:04 Zbývá vám jedna hodina. Proč takhle mrháte časem?
01:40:08 -Myslel sis, že budu pálit papíry, nebo se zastřelím?
01:40:12 Zajímá mě něco jiného.
01:40:15 Přijel si sám, nebo tě donutili, Andersene?
01:40:20 -Cože? Prosím?
01:40:22 -Vypravěči mizerná.
01:40:25 Proč jsi... Proč jsi v té své pohádce neřekl,
01:40:30 že jsi od roku 1923 naverbovaný do OGPU
01:40:34 a jako tajný agent
01:40:37 pod krycím jménem Pianista nebo Muzikant
01:40:41 jsi nám vydal osm vysokých šarží bílého hnutí?
01:40:46 Díky tobě je chytili, přivezli sem a bez soudu zastřelili.
01:40:51 Jako nepřátele státu.
01:40:54 -Vy je za ně nepovažujete?
01:40:57 -Já? Považuju. Ale já proti nim 4 roky bojoval.
01:41:01 Tys bojoval s nimi. Za ně.
01:41:04 A pak jsi je všechny zradil.
01:41:08 Osm lidí.
01:41:10 Generála Korněva, generála Weilera, Maškova, všechny.
01:41:15 -Sergeji Petroviči, vy určitě víte, že mě k tomu donutili.
01:41:18 -Kdo? Kdo tě nutil, milej zlatej?
01:41:22 V roce 1923 jsem tě neznal, ani jsem o tobě neslyšel.
01:41:28 Koupili tě. Prachsprostě koupili. Za franky.
01:41:33 -Neopovažujte se se mnou takhle mluvit!
01:41:36 Chtěl jsem zkrátka sem, do tohohle domu.
01:41:40 Slíbili mi to a já uvěřil.
01:41:43 Slibovali mi to ti vaši kamarádíčkové.
01:41:47 Když to udělám, že mě pustí zpátky.
01:41:50 Ale pak mě podfoukli a všechno mi sebrali. Všechno!
01:41:54 Život, profesi, lásku, Marusju, vlast, víru.
01:41:58 Všechno si mi vzal!
01:42:00 -Tak proto jsi sem přijel.
01:42:07 Užít si to.
01:42:10 Užít si svoji křivdu.
01:42:13 Po kapkách, po doušcích ji vypít.
01:42:18 A potom? Bác!
01:42:21 Občane Kotove, jste zatčen.
01:42:25 -Já jsem bohužel zneužil svoje pravomoci a varoval jsem vás.
01:42:32 -Lžeš! Zase lžeš! Zase se chováš jak poslední kurva.
01:42:38 Na obě strany. Abych si na to pak vzpomněl.
01:42:44 Ty víš, jak to skončí. Kdo by se opovážil na mě sáhnout?
01:42:49 Na hrdinu revoluce, legendárního velitele.
01:42:53 Kdo sáhne na Kotova?
01:42:57 -Já ti tohle všechno připomenu.
01:43:01 Podívám se na tebe tak za 5 dní,
01:43:04 potom až ty polezeš ve vlastních sračkách
01:43:07 a vlastnoručně podepíšeš přiznání,
01:43:11 že jsi od roku 1920 německý špion a od roku 23 taky japonský
01:43:15 a že jsi diverzant
01:43:18 a organizátor atentátu na soudruha Stalina.
01:43:21 A když nepodepíšeš, hajzle,
01:43:25 připomeneme ti, že máš ženu a dceru!
01:43:32 -Tati! Tati!
-No?
01:43:34 -Jdou pionýři! Za tebou! Jdou tvoji pionýři!
01:43:38 -Jací pionýři? Cože?
01:43:41 -Kde je strejda Miťaj?
01:43:45 -Strejda Miťaj našel balón.
01:43:49 Naďo, proč mi v tomhle domě pořád někdo ubližuje? Hm?
01:43:53 -Tati, jsou tu tvoji pionýři. Honem, Míťo, jdeme!
01:43:56 Strejdo Miťaji!
-Jdeme, Naďo. Jdeme.
01:43:59 -Jo, už jdeme, jdeme.
01:44:02 -Jdeme! Jdeme! Jsou tam pionýři s prapory.
01:44:04 -Nepřehnal jsem to?
-Ne, v pořádku.
01:44:07 -Tati, pojď, pojď!
01:44:09 -Proč tě poslali napřed?
-Tati, pojď rychlejc.
01:44:12 -Abyste neudělal nějakou hloupost.
-Rychle jsou tam pionýři!
01:44:15 -Bude prohlídka?
-Ano, zítra.
01:44:17 -Proč zítra?
-Tati, jsou tu pionýři!
01:44:20 -Abych u toho nebyl.
-Jasně.
01:44:22 Takže nikomu ani slovo. Přijede auto, odjedeme a hotovo.
01:44:25 -Dobře.
-Slíbils mi to.
01:44:28 -Oddíl hrdiny revoluce a občanské války,
01:44:30 vyznamenaného bolševika,
01:44:33 legendárního velitele soudruha Kotova,
01:44:36 bude slavnostně přísahat osobně soudruhu Kotovovi.
01:44:39 Raz, dva.
-Raz, dva.
01:44:42 -My, mladí leninští pionýři oddílu hrdiny občanské války,
01:44:48 věrného žáka a spolubojovníka soudruha Stalina, bolševika,
01:44:54 legendárního velitele divize soudruha Kotova,
01:44:59 před svými soudruhy a soudruhem Kotovem
01:45:04 slavnostně přísaháme,
01:45:07 že budeme věrně pokračovat v práci Lenina a Stalina,
01:45:13 prvních hrdinů Velké říjnové revoluce,
01:45:17 a slibujeme, že naplníme odkaz velkého Lenina.
01:45:45 ZVUK BĚŽÍCÍHO MOTORU
01:46:08 -Holčičko, je to chata číslo 9?
01:46:11 -Ano, devět! Nevidíte devítku? Už vás tu dlouho vyhlížím.
01:46:16 Přijeli jste pro strejdu Miťaje. Hned ho zavolám.
01:46:20 Strejdo Miťaji! Jsou tady, už jsou tady!
01:46:24 -Jsme tu.
01:46:27 -Strejdo Miťaji! Strejdo Miťaji, kde jste?
01:46:31 Strejdo Miťaji, přijelo pro vás auto.
01:46:35 -Je čas jet. Kde máš tátu?
-To nevím.
01:46:38 -Ale já ho teď potřebuju.
01:46:40 -Strejdo Miťaji, můžu si na chvíli sednout do toho velkého auta?
01:46:44 -Můžeš.
01:46:47 -Děkuju. Budu řídit! Hurá! Babičko, víš, že budu řídit?
01:46:51 -Opravdu? No to je krása.
01:46:54 -Míťo?
-Hm?
01:46:57 Proč sis vymyslel tu pohádku? Hm?
01:47:07 -Jednou jsem seděl u postele tvého otce.
01:47:11 Už byl tehdy hodně nemocný.
01:47:15 Nevnímal.
01:47:18 Ale najednou otevřel oči,
01:47:23 vzal mě za ruku a řekl:
01:47:26 "To mě mrzí.
01:47:29 Prožil jsem tak dlouhý, zajímavý a pěkný život.
01:47:34 A co vidím před smrtí?
01:47:38 Nějaké vlaky s husami.
01:47:42 To mě mrzí.
01:47:45 Je to hloupé."
01:47:49 Nakonec to byla jeho poslední slova.
01:47:57 -A proč jsi mi to nikdy neřekl?
01:48:04 -Neřekl jsem ti hodně věcí, Marusjo.
01:48:14 -Já taky ne.
01:50:03 -To je jeho dcera?
01:50:06 -Možná že jo.
01:50:09 -Nejspíš dcera.
01:50:35 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:50:38 -Dobrou chuť.
01:50:44 Pojedu s vámi k zatáčce. Pojedu přes pole.
01:50:51 Budu řídit.
01:50:59 Co to žvýkáte?
-Jídlo.
01:51:03 -Nechcete přinést babiččin koláč?
01:51:06 -Děkuju, nedám si.
01:51:09 -Naďo! Naděnko!
01:51:11 -Neříkejte, že jsem byla za brankou. Už jdu, babičko!
01:51:16 -Nebojácná holka.
01:51:19 -Vždyť říkám dcera.
01:51:23 -Viděls ho někdy?
-Jasně, že viděl!
01:51:26 Na těch...
01:51:31 Na portrétech.
-Jasně.
01:51:35 -Chceš něco, babi?
-Já ne, ale táta.
01:51:39 -Kde je? Kde je?
01:51:41 -Co mě pořád děsíš?
-Kde je?
01:51:44 -Skáčeš jako kluk.
-Tak kde je?
01:51:47 -Nevím. Asi u sebe nahoře.
-Ty moje kočičko!
01:51:51 -Ljoljo.
-Ano?
01:51:54 -Jak dlouho na tebe mám čekat?
-Oh, promiň.
01:51:56 -Studený ho nemá cenu pít.
-Ale ano.
01:52:00 -Tati! Tati!
01:52:05 Á, tady jsi!
01:52:09 Proč tu stojí tvůj hrnek? Tys pil?
01:52:14 Pil.
01:52:17 -Já!
-Ano!
01:52:20 -Pil.
01:52:22 -A nezajedl?
-A nezajedl.
01:52:33 -Kam se chystáš? Někam dneska jedeš?
01:52:37 -Přijelo auto. Chystám se do Moskvy.
01:52:40 Fššt! Pojedu!
-A tvoje auto?
01:52:44 -Moje auto přijde zítra. V devět.
01:52:48 Ale já mám práci v ...
01:52:50 -Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm... V osm!-V osm. Ano!
01:52:54 -Tak honem.
01:52:57 Strejda Miťaj mi řekl, že budu taky řídit to velké auto.
01:53:00 Budu řídit až k té zatáčce. Tak honem.
01:53:03 Honem, tati!
01:53:08 Tati, pamatuješ si na tu pohádku, co mi Míťa vypravoval?
01:53:11 Pamatuješ?
-No, ano.
01:53:14 -A pamatuješ se na ty legrační jména?-No.
01:53:17 -Víš, jak bych se jmenovala já, kdybych byla v té pohádce?
01:53:21 Víš jak bych se jmenovala?
-Jak?
01:53:25 -Aďan.
-A co to znamená?
01:53:28 -Víš, to je Naďa pozpátku. Tak honem, tati.
01:53:31 -Víš ty co?
-Co?
01:53:35 -Zítra spolu do té Zoo nebudeme moct jít. Mám práci.
01:53:39 Tak se nezlob.
01:53:43 -Půjdeme někdy jindy.
01:53:46 -Ukaž, kachní nosík. Kachní nosík.
01:53:50 To je ale pěkný kachní nosík.
01:53:57 -Tati, znáš tuhletu hru?
-Jakou?
01:53:59 -No, dívej. Zacpeš si uši a houkáš. Hůůů!
01:54:05 -Jak?
-Takhle, dívej. Hůůůůůů!
01:54:09 -Cože? Co? Cože?
01:54:11 -No zacpeš si uši a houkáš. Hůůůů!
01:54:15 -Co je to za hru?
-No, kdo vydrží dýl.
01:54:17 -Kdo vydrží dýl?
-Jo. Tři, čtyři.
01:54:20 Hůůůů! Hůůůů!
01:54:30 Jsem malá, můžu dvakrát. Hůůů!
01:54:41 Já můžu třikrát. Můžu třikrát, protože, protože jsem malá.
01:54:46 Tři čtyři. Hůůůů!
01:55:20 No, pane jo!
01:55:27 Tati, pojď honem. Čekají na nás.
01:55:30 Pojď.
-Ano? Pojď. Tak pojedem, Naďo!
01:55:36 -Jmenuju se Vsevolod Konstantinovič.
01:55:39 Přijeli jste pro Dmitrije Andrjeviče?
01:55:43 To je krása.
01:55:45 Dovolte mi otázečku.
01:55:48 Jaká organizace posílá takový automobil?
01:55:54 -Oblastní filharmonie.
01:55:58 -Ó!
01:56:00 -O sole... O sole mio.
01:56:04 -Ó, ano.
01:56:09 ZPĚV RUSKY
01:56:27 -Kam se chystáš?
-Tady jsme.
01:56:30 -Je tady auto, svezu se s nimi do Moskvy.
01:56:33 -A proč máš slavnostní uniformu.
-Kouření škodí.
01:56:36 -Ty jsi ale zvědavá, Marusjo. Zapamatuj si:
01:56:39 Lepší je mít vyznamenání na hrudi, než na rakvi.
01:56:41 Tak jedeme, pohádkáři. Ano?
01:56:43 -Sergeji Petroviči, přivezte mi, prosím vás, ten růžový krém.
01:56:46 -No, a kde je?
-Kdo?
01:56:48 -Ptáček odlétající na vzducholodi?
-Sergeji Petroviči...
01:56:52 -Večer jako vždycky... Po tom krému se podívám.
01:56:54 -Míťo, pojď už!
-Už je čas!
01:56:56 -My vás doprovodíme, Sergeji Petroviči.
01:56:59 -A co že jste se rozhodl tak náhle?
-No tak Olgo, je to přece voják!
01:57:02 -Mochovová!
-Mochovová!
01:57:05 -Dělej s tou čepicí!
01:57:13 -(opile) Hele, řekni: Gruševová Ljuba.
01:57:16 -Gruševová Ljuba.
01:57:19 -No tak. Šikula. Gruševová Ljuba. Řekni to.
01:57:23 -Gruševová Ljuba.
-Šikula! A teď řekni. Velitel...
01:57:27 -Velitel je kretén!
-Ticho! Mlč!
01:57:30 -Hrůza! Hajzl! Hajzl!
01:57:35 -Mami, ten krém ti přiveze jindy.
01:57:38 -Ale vždyť toho moc nechci.
01:57:40 -Nevíš, jak rádi jsme tě viděli.
-Já vás taky, ale co se dá dělat!
01:57:43 -To je tvoje auto?
-Ano, je.
01:57:45 -Kdo je to?
-To jsou moji kolegové.
01:57:47 -Moc mě těší. Dobrý den.
01:57:50 Pojďte k nám na terasu na čaj. Máme koláč.
01:57:54 Máme výborný koláč.
01:57:57 -Dobrý den.
01:58:00 -Jaký čaj? Celý samovar jsme vypili.
01:58:02 Vaše jméno a jméno po otci?
-Stačí Vasilij. Vasiliji.
01:58:05 -To přece nejde!
01:58:07 -Naďo! Naďo! Naďo! Naďo! Naďo! JEKOT
01:58:16 -Ááá! Už tě zase musím chytit! Už mě zase pokoušíš!
01:58:21 Zase mě pokoušíš!
01:58:47 JEKOT, SMÍCH
01:58:50 -No, blázni! Pořád se jenom honí.
01:58:53 KLAKSON Dej pokoj.
01:58:56 -Sedněte si někdo vedle ní.
01:59:00 -Tati, sedni si vedle mě, budeš se koukat, jak řídím.
01:59:02 -Ne, Naďo, ne! Táta si sedne dozadu.
01:59:06 Líp odtamtud uvidí, jak řídíš.
-Dobře.
01:59:09 -Dmitriji Andrejeviči, tu kytaru.
-Mochovová! Mochovová!
01:59:16 -Teda, Míťo.
01:59:19 -Ani jste mi dnes nezazpívaly.
01:59:22 -To je pravda, nezpívaly jsme. Tak zpívej, Kaťušo.
01:59:25 -Prosím vás. Tak já budu dirigovat.
01:59:28 -Ale, ale.
-Tak.
01:59:30 ZPĚV
01:59:50 -Pam, pam.
01:59:57 -Pam, pam.
02:00:02 -Ona tak dobře zpívá.
02:00:24 -Pam, pam.
02:00:31 -Já se snad rozpláču.
02:00:34 -Pam.
-Pam.
02:00:49 -Naďo, k zatáčce a hned potom domů!
02:01:28 -Jsi šikovná.
02:01:37 Tak, Naďo, děkujeme, žes nás svezla.
02:01:41 Alexeji, brzdi.
02:01:45 Teď utíkej domů. Máma čeká.
02:01:51 -Tak ahoj, tati. Ahoj!
-Ahoj.
02:01:58 -S dovolením, prosím. Už jste byl někdy v Zoo?
02:02:02 -Cože?
-Byl jste v Zoo?-No jasně.
02:02:05 -A proč jste utekl? Nedávali vám jíst?
02:02:10 -Naďo! Copak se takhle mluví s dospělými?
02:02:15 To se nedělá, tohle.
-Promiň.
02:02:17 -Tak jedeme. Naďo, běž domů, máma čeká.-Tak ahoj!
02:03:04 -Nenapijeme se? Co?
02:03:07 Já něco mám. Tady to mám.
02:03:11 Nesahat.
-Nech ho.
02:03:13 -Myslíš, že se otrávím? To vůbec nemám v úmyslu.
02:03:18 Dáš si?
-Ne!
02:03:21 -Jak chceš.
02:03:25 Miťulo?
-Ne, děkuju.
02:03:29 -Vojáku! Je libo koňáček?
02:03:32 -Nepiju a nekouřím.
02:03:36 -No, řidiči nabízet nebudu. Takže chlapci, ať žije svátek
02:03:41 stalinské vzduchoplavby a stavění vzducholodí.
02:03:51 Ááá!
-Máte zbraň?
02:03:54 Ptám se, jestli máte zbraň.
-Přeskočilo ti?
02:03:59 Jsem velitel divize. Jasně, že mám.
02:04:03 -Odevzdejte mi ji.
02:04:08 -No, tak jo.
02:04:12 Je nabitá. Opatrně. Umíš to s ní?
02:04:22 -Alexandroviči.
02:04:29 -Hoši, hoši.
02:04:32 Když slunce takhle zapadá, bude zítra krásně.
02:04:39 Zazpíváme si?
02:04:43 Miťulo, znáš tohle?
02:04:46 ZPĚV Nás vzbudilo ráno již chladné,
02:04:51 sem od řeky vítr jde blíž.
02:04:55 Což ty nemáš radosti žádné, což nemáš radosti žádné...
02:05:02 a já taky ne.
02:05:08 Kam to vlastně jedem?
02:05:13 Co zajet do Aragvi.
02:05:20 Zvu vás.
02:05:28 Miťulo, znáš telefon 24-37?
02:05:31 -Ne.
02:05:35 -Ne! Ne! Neznáš.
02:05:39 A ani znát nemůžeš.
02:05:43 Protože je to přímý telefon na soudruha Stalina.
02:05:46 No a zítra... Ne, ještě dnes
02:05:51 na něj zavolám a ve vašem oddělení se začnou dít věci.
02:05:59 SMÍCH Jo, jo.
02:06:05 -Vlaky s husami.
02:06:09 -Jo, kluci, budou husy na jabkách i slepice s vnitřnostmi.
02:06:20 -Co tam ten blbec provádí?
02:06:22 -Objeď ho zprava.
-Rozkaz.
02:06:26 -Nedělejte hlouposti, Sergeji Petroviči.
02:06:29 -Jaké hlouposti, Dmitriji Andrejeviči?
02:06:31 Ty už se nadělaly.
02:06:35 -Došel mi benzín. Od rána tu jezdím.
02:06:38 Dobrý den!
02:06:40 Žena mi vyprala košili. Měl jsem v kapse adresu.
02:06:43 Nevím, jestli to byla Zagorjanka nebo Zagorenka.
02:06:46 -Já to tu neznám. Ani Zagorjanku, ani Zagorenku.
02:06:49 -Jasně! Všichni vědí kulový! Bydlí tu samí ignoranti!
02:06:52 Ptal jsem se těch i oněch a posílají mě od čerta k ďáblu
02:06:54 a zase zpátky!
02:06:56 Jezdím celý den a všichni vědí kulový!
02:06:58 -Jen klid, hochu.
02:07:00 -Potřebuju...-A co?
-... trochu benzínu.
02:07:03 Už jsem byl všude...
-Co hledáš?
02:07:06 -Soudruhu Kotove! To jste vy?
02:07:10 -Počkej. Není to Nagorje?
-Nepamatuju se.
02:07:16 -Jestli je to Nagorje, tak to je na druhou stranu.
02:07:18 Ukážu ti to.
-Seďte!
02:07:20 -Kurva, seď!
02:07:24 HEKY PŘI RVAČCE
02:07:41 -Má sílu, hajzl.
02:07:49 VZDECHY, HEKY
02:07:58 -Stát!
02:08:01 Zpátky!
02:08:07 -Soudruhu, já nic... Já vůbec nic...
02:08:10 Mně se jen rozpila adresa.
02:08:13 Jen si přivydělávám. Mám cestovní příkaz.
02:08:16 Ukážu vám ho. Mám doklady.
02:08:20 -Stát! Ruce za hlavu.
-Co?
02:08:22 Ruce za hlavu.
02:08:34 -Spoutáme ho.
02:08:38 -Soudruhu, já jen to, soudruhu. Rozpila se mi adresa.
02:08:43 Soudruhu, soudruhu, všechno mám. Cestovní příkaz a tak.
02:08:48 Všechno mám v autě. Čekají na mě.
02:08:52 Zákazník čeká, majitel.
02:08:55 Já bych jen... Už od rána... Mám všechno v pořádku.
02:08:59 Já, soudruhu, soudruhu, já... Vždyť já...
02:10:20 -Soudruh Stalin.
02:10:35 Soudruhu! Soudruhu!
02:10:43 Soudruhu, vážně je v tom autě soudruh velitel Kotov?
02:10:47 -Hm?
02:10:49 Je v tom autě soudruh velitel Kotov?
02:10:55 Ale ne. Jen je mu podobný.
02:11:14 Doklady.
-Prosím?
02:11:17 -Doklady.
02:11:19 -Tady. Všechno mám v pořádku. Tady.
02:11:23 Žena... Soudruhu?
02:11:25 -Jdeme.
02:11:28 -Co mi to děláte s řidičákem? Soudruhu!
02:11:31 Soudruhu, co blázníte?
02:11:34 -Rychle a jedeme.
-Ách!
02:11:37 STŘELBA
02:11:39 -Alexeji!
-Jo.
02:11:44 Držíš ho?
02:11:47 -Plachtu. Jdeme.
02:11:52 -Alexandroviči. Dobrý.
02:11:58 -Vladimiroviči. Měl jsi jít dělat biletáře.
02:12:40 Ty to měli vymyšlený. Chybělo málo a utekl by.
02:12:46 -Ten tam teda najel.
02:12:49 -Jako, herec. Auto přes cestu. Roztrhl mi sako.
02:12:53 -Rovnou do nosu.
02:12:56 -Co to povídal? Vypraná košile.
02:12:59 Lísteček. A hlavně tak přirozeně. Herec.
02:13:02 -Sakra, mám slabej nos.
02:13:05 Už od dětství.
02:13:08 -Stejně jste machr, Andrejeviči. Mně by to vůbec nedošlo.
02:13:12 Myslí vám to. To je to vzdělání. Nepřátelské sémě.
02:13:16 Teď bychom tu jeli na jeho místě.
02:13:20 Roztrhl mi sako. Já tak nerad píšu hlášení.
02:14:22 PÍSKÁNÍ
02:15:25 RÁDIO-V Moskvě je sedm hodin. Dobré ráno, soudruzi.
02:15:29 Vysíláme ranní rozcvičku.
02:15:32 -Připravíme se soudruzi.
02:15:35 Stoj spatný, ruce v bok a mírné podřepy.
02:15:39 A raz a dva a raz a dva a cvičíme
02:15:42 a raz a dva.
02:15:45 A svižněji raz a dva a raz a dva.
02:15:49 A teď prosím upažíme a zvedáme ruce, a raz a dva.
02:16:43 ZPĚV-Unavené slunce se něžně loučilo s mořem
02:16:47 a v tu chvílis mi řekla, že už mě nemiluješ.
02:17:16 HOUKÁNÍ VLAKU
02:17:41 Skryté titulky: Zuzana Trymlová Česká televize 2017
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády.
Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film.