Starý papír, starý lis a osamělý hrdina jménem Hanťa v tragikomedii natočené na motivy románu Bohumila Hrabala. Česko-francouzsko-německý film (1995). Hrají: P. Noiret, J. C. Dreyfus, V. Brodský, J. Menzel, K. Fialová, D. Morávková, M. Dejdar, M. Kuklová, Y. Blanarovičová a další. Kamera G. La Rosa. Scénář a režie V. Caisová
00:00:00 Česká televize uvádí
00:00:17 DECHOVKA A ZPĚV
00:00:34 ZÁBAVA
00:00:49 SUPĚNÍ LOKOMOTIVY
00:01:04 SYČENÍ PÁRY
00:01:43 Strýčku, to jsem já, Hanťa.
00:01:46 Aha. Máma musela mít radost, že ses ukázal, co?
00:01:52 Jo, byla moc ráda, to jo. Určitě zase brzo přijedu.
00:01:59 Pro mou mašinu, jsem si myslel.
00:02:08 HUDBA A DOBRÁ NÁLADA
00:02:28 Ahoj! Kdy nám přivedeš ukázat nevěstu?
00:02:32 No, ještě pár měsíců strpení, a pak se tady usadím natrvalo.
00:02:37 Co?
00:02:40 Nazdar! Kluci, nazdar!
00:02:44 Dobrý večer.
00:02:49 PLÁČ
00:02:54 HUDBA
00:03:29 Bude to tady. Tady ti bude dobře.
00:03:33 Aspoň tak jako Evě v Ráji s jablkama.
00:03:37 Postavím ti tady kůlnu a bude ti tu dobře.
00:03:45 Ručím ti za to, děvče. Za pár měsíců půjdu do penze.
00:03:49 Koupím si tě a usadím se tady. U strýčka.
00:04:10 Bílé květy. Šťastné to znamení.
00:04:16 Někdo půjde do nebe.
00:04:34 -Tak mu dej aspoň napít.
-No jo, jasný.
00:04:38 -Kde se flákáš? Co?
00:04:43 -Á, těbůh!
-Nazdar, strejdo.
00:04:46 Musím si pospíšit. Jdu pozdě. Zase pozdě?
00:04:50 -Á! Zdravím tě! Ahoj, Miriam.
00:04:54 -Tak co, Hanťo? Zdravíčko, děvče.
00:04:57 No ne! Nazdar, tato!
00:05:00 Doufám, že to bude tentokrát kluk. ROMŠTINA
00:05:05 -Určitě to bude další křivochcalka. Už šestá! Z toho mám vážně strach!
00:05:09 Dej bůh štěstí tomu stvořeníčku. Ať obohatí svět.
00:05:13 Tak já už letím. Ahoj!
00:05:14 Nazdar! Ahoj!
00:05:20 POZPĚVOVÁNÍ
00:05:33 SMÍCH ŽENY
00:05:39 Oh, strejdo! To je šichta, vstávat takhle brzo, co?
00:05:42 Jak se vede, děvče moje? Mizerně, bolí mě záda.
00:05:45 Bude pršet, to mi věř. Když loupe v rameni, je vítr.
00:05:49 Když v kříži, už vím, bude lejt jako z konve.
00:05:51 Já předvídám počasí líp než každá družice.
00:06:01 Dovolíš?
00:06:04 Můžete mi věřit, strejdo, dneska přijde pěknej liják.
00:06:08 Jste tu brzo. Copak to? No jo.
00:06:13 Jo, tu tašku, strejdo. Udělej mi kafe, prosím tě.
00:06:17 Je mi zima.
00:06:20 Musíte chvilku počkat, než se ohřeje voda.
00:06:23 No, vždyť já počkám.
00:06:27 POZPĚVOVÁNÍ
00:06:36 Ach, no jo! Fakticky chcete to kafe?
00:06:48 Eh.
00:06:52 Poslyšte, v tý poslední knížce chyběly stránky.
00:06:57 Vzala si nakonec Uršula vikomta? No, četl jste to, ne?
00:07:03 Četl jste to? Hmm.
00:07:09 -Dobrý den.
-Ahoj! Chcete rum do kafe?
00:07:14 No jistě, rum jistě.
00:07:18 Papež jim povolil rozvod a svatbu měli v zámecké kapli.
00:07:22 To jsem ráda! Ona si to zasloužila, když v dětství tolik zkusila.
00:07:25 ZAŘEHTÁNÍ KONĚ
00:07:27 Takže neumřela při tom neštěstí? Při jakém?
00:07:31 No, však víte, jak ji shodil ten kůň.
00:07:34 Jaký kůň? Strejdo, vyprávíte báchorky,
00:07:38 a já vám na to vždycky naletím.
-Pivo a buřta!
00:07:42 -Jo, už jdu, už jdu.
00:07:46 Tady je to kafe. Ta poslední knížka stála za houby.
00:07:50 Věrné a přelétavé lásky. To byl žvást!
00:07:55 O lásce už dneska neuměj ani psát. Děvče, mám pro tebe něco lepšího.
00:08:02 Musím si pospíšit. Skončí to šťastně?
00:08:06 Výborně! Nádherně! Báječně! Ohromně!
00:08:12 Láska, krása a peníze až do nejdelší smrti!
00:08:17 Je z něj podivín. To je škoda.
00:08:38 Ty jsi tu byla přes noc?
00:09:10 Tak.
00:09:13 Zase jsem zapomněl na jídlo.
00:09:16 Mají pravdu, stává se ze mě podivín.
00:09:22 Tak, a teď si udělám malé kafe.
00:09:38 Musím spěchat.
00:09:40 Jestli přijdu zase pozdě, tak mě určitě zabije.
00:10:09 Á, den se už zrodil. ZPĚV PTÁKŮ
00:10:14 V plné nádheře, se svou nepochopitelnou pravidelností.
00:10:17 A já ti ještě nepopřál dobrou noc.
00:10:24 Dobrou noc, Ilonko. Má hvězdo na nebi.
00:10:29 Mé malé půvabné štěstí. Dobrou noc.
00:10:38 Bojím se, že přijdu opravdu pozdě.
00:11:03 Na.
00:11:05 Vy jste mi napsal 2 tuny! To jsem teda v prdeli!
00:11:10 Koukněte se na dodák! Jsou tam 3 tuny!
00:11:13 -Jo, 3 tuny! Jenže je to samej šutr!
00:11:16 A ještě jsem až moc hodnej! Řekl jsem dvě, a už se nebavím!
00:11:20 Má dobrota má meze.
-Dobrota. Dobrota!
00:11:24 Můžete si ji strčit, víte kam!
-Vorat se mnou nebudeš!
00:11:27 Znám vás, grázlové!
00:11:34 Má poklona! Náš milostpán teď chodí až na desátou!
00:11:38 Náš intelektuál! Pěkně si vyspává, ale ještě toho nemá dost!
00:11:42 Příště mistr bude chtít šoféra! Chceš mě zabít, Hanťo?!
00:11:45 Víš, jakej mám cholesterol! Jsem už na dně.
00:11:47 Já jsem minulý týden pracoval denně až do půlnoci. Skoro končím.
00:11:51 Skoro končím, jo! Známe tuhle písničku.
00:11:55 Milostpán se pokládá za umělce! Pracuje v noci!
00:11:59 A ve dne pak chlastá a tahá si sem ty divoženky! Fuj!
00:12:04 Už je tady nechci vidět, ty harpyje! Slyšíš?!
00:12:07 Už je nechci vidět, ty čarodějnice! Ne! Nechci!
00:12:15 Harpyje...
00:12:18 Vždyť jsou hodné.
00:12:32 Milé dívky.
00:12:47 Dobré jitro, maličká. Odpočala sis?
00:12:57 Včera v noci jsem ti našel místo.
00:13:03 Fantastické.
00:13:12 Kdybys věděla, jak je ten sad hezký, když kvete.
00:13:21 Tak, do práce, děvče! Taky už nejsi nejmladší.
00:13:27 VRZÁNÍ Takhle.
00:13:37 Ukaž se.
00:13:39 Ach, nic.
00:13:42 Nic.
00:13:45 Dnes tu nemáme nic skvostného. Trpělivost, má milá, trpělivost.
00:13:52 V záplavě hnusu, která nám dennodenně běsní nad hlavou,
00:13:55 se někdy najde i perla.
00:14:00 Dokonce vzácná perla.
00:14:05 Jak stéblo slámy v chlévě naděje se třpytí.
00:14:11 Kolik století bude ještě lidstvu zapotřebí, aby dosáhlo dokonalosti?
00:14:19 Jen Bůh to ví. SMÍCH
00:14:27 BZUČENÍ MOUCHY To je hrůza!
00:14:31 Ten papír z jatek, to je hnus!
00:14:35 Ble!
00:14:42 Už je to doba, co jsme nelikvidovali žádnou knihovnu, co?
00:14:49 Musím to vylepšit něčím krásným. Co tu máme?
00:14:53 Á! Erasmus Rotterdamský! To je krása!
00:15:00 Chvála bláznovství. To je ono!
00:15:03 SMÍCH ŽENY
00:15:19 Kde to jen bylo?
00:15:22 Aha, tady.
00:15:24 Žijte a pijte, vysoce vážení vyznavači bláznovství!
00:15:28 Tak.
00:15:34 ZAPNUTÍ SPÍNAČE A VRZÁNÍ
00:15:51 -A támhle? Všechno pryč!
00:15:58 A to?
-S dovolením, to je synagoga.
00:16:03 -Odstranit!
00:16:10 SMÍCH To se zase načekáme!
00:16:15 -Ahoj, holky!
-Ahoj!
00:16:19 Ahoj, strejdo! Ahoj, děvčata!
00:16:27 Uděláme ještě jeden balík. Šéf má zase zavříno.
00:16:30 Můžem tu počkat, než otevřou kancelář?
00:16:32 No jistě. SMÍCH
00:16:36 Tumáte, děvčata.
00:16:44 Na, vem si.
00:16:49 Chutná?
00:16:53 Doufám, že už tentokrát porodíš konečně kluka.
00:16:57 To já taky.
00:16:59 Když to bude holka, ten můj nepovolí, dokud to nebude kluk.
00:17:04 Mám ráda děti.
00:17:07 Když to bude kluk, je to konec. Petr bude chtít auto.
00:17:14 Strejdo? Hmm?
00:17:20 Můžeš mi udělat kluka, jestli chceš.
00:17:24 Tak pojď, zkus to. Ale.
00:17:29 Díky, jsi milá. Bolí mě kolena.
00:17:32 Já to věděl, že tam zase jsou! Pojď.
00:17:35 Ty harpyje! Ty divoženky! Dvůr je zavalenej papírem,
00:17:39 a pán se tam vybavuje! Fláká se! Chlastá! Mizera jeden!
00:17:44 Přivedeš mě do hrobu! Zničíš mě, ty darebáku!
00:17:52 Jak se máte? Dáme si panáka? Ne, ne, já mám moc práce.
00:17:56 Přišel jsem jen na chvilinku. Jen na skok.
00:17:59 To víš, šéf řádí, jak vzteklý. Příšerně se zlobí.
00:18:04 Já nevím, co ten člověk proti mně pořád má.
00:18:06 Já ho mám rád. Ne, ne, já tady nemůžu zůstat.
00:18:10 A co vy, jak se máte? No, jak se mám.
00:18:13 Likviduju svatý, řežu anděly. Křach, křach! Řežu je na kusy.
00:18:18 -Rumandánku! Ne, kdepak rum, pivo.
00:18:22 Ale jenom jedno. A 4 tady do toho, buď tak hodná.
00:18:26 A co ta knížka, strejdo? Přinesu ti román, beruško.
00:18:29 Hele, vy jste čím dál tím menší, jak se vláčíte s těma knihama.
00:18:33 Měl byste ho vidět. Ohnutej, naloženej jak mezek, a usmívá se.
00:18:38 Usmívám se, děvče, protože v té aktovce si nesu knihy.
00:18:42 A v těch si hledám odpověď.
00:18:45 Čekám, že se z nich dozvím něco nového o sobě.
00:18:48 Něco, co jsem ještě nevěděl. A tak se usmívám.
00:19:00 Dej mi to pivo.
00:19:03 Dej mi to pivo.
00:19:12 Vy jste pan Hanťa, že? Jo, to jsem já, signore, si.
00:19:16 To jsem rád. V tom případě mám pro vás dopis.
00:19:22 Á, dík. Ahoj!
00:19:40 ZVUK KOŇSKÝCH KOPYT
00:19:47 To je zima! Je moře ještě daleko?
00:19:50 Ještě dost daleko. Ale jedete správným směrem.
00:19:53 Děkuji, pane!
00:19:56 ŠPLOUCHÁNÍ MOŘE A KŘIK RACKŮ
00:19:58 To je ale náhoda! Erasmus.
00:20:01 PIŠTĚNÍ MYŠÍ
00:20:04 Tak pozor, ty moje sluníčko.
00:20:20 Bože můj, to je ale dřina, zakrýt tu krev z jatek.
00:20:29 No, taky pěkně zestárnul, Erasmus Rotterdamský!
00:20:58 Tak co, děvče? Jsem ztahaná, sotva vláčím nohy.
00:21:01 Život je na nic. A to se pleteš! Krásu najdeš všude.
00:21:06 Koukej, stačí jen zdvihnout hlavu. To je organizace, ne?
00:21:12 Vidíš ty dvě hvězdičky, co září nejsilněji?
00:21:15 To je souhvězdí Andromedy. A kousíček dál za nimi tím směrem
00:21:19 to je planeta Venuše, bohyně lásky.
00:21:22 Ha! Samá láska! Láska ve hvězdách. A v mém životě houby!
00:21:28 A to znáš, tu krásnou větu z Kanta?
00:21:30 Co naplní mou mysl vždy obdivem, toť mravní zákon,
00:21:34 který panuje ve mně, a zákon, jenž vládne
00:21:37 hvězdnému nebi nade mnou.
00:21:41 Tomu nerozumím. To je moc složitý. Ale stejně děkuju.
00:21:48 Strejdo, vy říkáte zvláštní věci, ale hřejou u srdce.
00:21:51 Je mi hned líp.
00:21:57 MŇOUKNUTÍ
00:22:02 PIŠTĚNÍ MYŠÍ
00:22:15 A je to tu.
00:22:18 Jednou všechno spadne a rozdrtí mě to.
00:22:25 Ach jo!
00:22:27 Všechny ty knihy mě rozdrtí.
00:22:36 Myslivec u nás na vesnici zabíjel ježky tak,
00:22:40 že jim vrážel do břicha špičatý kůl.
00:22:43 A pak se koukal, jak se kroutí bolestí. Surovec!
00:22:47 Dneska se svíjí v bolestech sám. Má rakovinu střev.
00:22:51 Slisoval jsem tuny knih a s nimi spoustu tvých bratříčků
00:22:56 a sestřiček, takže ty si tu hryžeš moje police, až jednou - bác!
00:23:01 ZÍVÁNÍ Spravedlnost bude vykonána.
00:23:06 Jo.
00:23:24 Ach, to je noc.
00:23:29 A zase ten sen.
00:23:48 ŘEZÁNÍ PILOU
00:23:53 Haló!
00:23:55 Jak se dnes máme?
00:23:59 Klaním se, madam.
00:24:02 Už jdu! Aha, maestro.
00:24:05 Dnes jsem jich rozřezal 23. Křach! Křach!
00:24:13 ZPĚV VE ŠPANĚLŠTINĚ
00:24:23 Kafe nebo koňáček? No -
00:24:27 no, tak koňak. Koňak, protože nemám moc času.
00:24:30 Už jdu pozdě, musím letět. Hmm.
00:24:43 To jsem vám přinesl. Oh, to je fantazie!
00:24:52 Lítají, všichni lítají.
00:24:56 Ikarus byl první. Plác, a spadl do moře.
00:24:58 Ježíš byl druhý. Vynesl se na nebesa.
00:25:00 Krouží po oběžný dráze už 2000 let!
00:25:03 Vládne nad Zemí a nad lidmi.
00:25:07 Král králů. Ach, ta žízeň! Nekonečná!
00:25:16 Kampak nám to jdete, mistře?
00:25:21 Pane Hanťa, tyto knížky můžou bejt vzácný, ale jsou z půdy,
00:25:26 to už lidi nezajímá, dneska lidi zajímá,
00:25:29 co píšou herci o sobě, a prostě takzvanej -
00:25:33 červená knihovna, takový ty románky.
00:25:37 Tak já to sem nesu prodat, abych mohl jít na pivo.
00:25:41 Monsieure, nazdar!
00:25:44 Tak, tak.
00:25:49 Ráno sebevražda, odpoledne jedno pivo, za druhým,
00:25:57 a tak až do večera. Štědrej den. Ale ráno sebevražda!
00:26:02 Takhle se to se mnou děje.
-S dovolením, mladý pane. Pan šéf?
00:26:08 To musí mít cenu. Milostné dopisy od oficíra dragounů.
00:26:19 Jsem si jistej, že tady nejseš!
00:26:24 Sám Pánbůh ví, kde se zas flákáš! Božínku, vždyť tady je.
00:26:28 Vždyť sem přišel první.
-Prosím vás.
00:26:32 Je v tom celý můj život, pane. Ty mně neutečeš!
00:26:39 Ty tvý vejmluvy jsou - Kašlu ti na ně!
00:26:42 Já tě vyrazím! To přece nejde.
00:26:45 Vždyť je tak hodný! Šlechetný.
00:26:48 Jo, já vím.
00:26:54 -V tom byl celý můj život, pane.
00:27:01 -Byla snad krásná? Nebo nebyla?
00:27:07 Jak jsem ti říkal, měl jsem spoustu problémů s Květy zla.
00:27:12 Vypukl skandál, procesy, urážky.
00:27:16 Takže - říkáš, že od té doby?
00:27:33 Milý Baudelaire, podívej se.
00:27:37 To je krása!
00:27:40 Německy, česky,
00:27:46 italsky.
00:27:50 Francouzsky!
00:27:53 Když si pomyslím, že je nikdo nechtěl.
00:27:56 Rusky, česky.
00:28:02 Schoppenhauer. Věčně tahá to své psisko.
00:28:06 A náladu má věčně pod psa. SMÍCH
00:28:15 To je morálka! To je hrozný!
00:28:23 Nikdo neplatí! To je století, tohle to!
00:28:29 -Dovolíte?
00:28:34 Dovolíte laskavě?
00:28:39 5 kilo 20. Ani víc ani míň.
00:28:44 A teď ty, pojď.
00:28:49 Ukaž! Co to děláte?
00:28:52 A příště mi nelez na oči, jo?! Mizero! Podvodníku!
00:28:56 -Viděli jste to?
-Kolik to dělá?
00:28:59 Hroznej, co?
00:29:02 Tady máš. Tak další! Další.
00:29:07 No, honem. Tady.
00:29:58 Ááá.
00:30:08 Musím ho zvážit. Hmm, ten je sladkej! Hmm.
00:30:15 A co jeho bratříček? Jo, chudák bratříček.
00:30:19 Ten je pořád zavřený. Ale tak to ho musíme zvážit.
00:30:27 Dohodneme. Příště musím zkontrolovat celý sklad.
00:30:31 Příště. Už se na to těším. No tak, jdi, už jdi!
00:30:34 Dáš mi poukázky?
00:30:55 No tak, madam, dejte to sem. Schází půl kila do pěti poukázek.
00:31:02 Promiňte, to jsou statistické ročenky.
00:31:05 Jo, tentokrát vám to vezmu. Ale je to naposled.
00:31:12 Březen, duben, květen, červen. Zbývá mi 6 měsíců do důchodu.
00:31:18 I kdybych si dával stranou půl platu -
00:31:25 Odkdypak se mužové ducha zabývají účty, co?
00:31:29 Víte, pane profesore, můj strýček Albert, železničář,
00:31:34 když ho dali do penze, tak byl nešťastný.
00:31:38 Tak si s kamarády - taky penzisty - koupil takovou lokomotivku.
00:31:44 A tak si ji postavil ve svém sadě pěkně doma.
00:31:48 To jste měl vidět tu slávu v neděli!
00:31:54 Takže - kde jsem to vlastně zůstal?
00:31:59 Stejně to bude málo. Musím si vzít půjčku.
00:32:05 A máte něco pro mě?
00:32:09 Tentokrát ne. Ne.
00:32:13 SMÍCH
00:32:17 Parádní Balzac! Unikátní vydání. Nate.
00:32:22 Musím spořit, pane profesore. Kvůli tomuhle lisu.
00:32:25 Až půjdu do penze, postavím si ho na zahradě
00:32:28 u svého strýčka. Aha.
00:32:31 No, spolehni se! Můžeš mi věřit!
00:32:36 Až půjdu do penze.
00:32:39 Neboj se, má milá, já tě koupím!
00:32:43 Usadíme se na venkově u strýčka a nikdo nám už nebude poroučet.
00:32:49 Uvidíš, svobodná tvorba!
00:32:53 Až budeme mít dost balíků - Ach, no tak!
00:32:58 -tak tam uspořádám výstavu. A neprodám nic.
00:33:02 Umění má být jako živé světlo, které proráží temnotou!
00:33:07 Tvořit a povznášet lidstvo. Aby zvítězila krása!
00:33:13 Aby nás vrátila zpět do ztraceného ráje!
00:33:16 To snad má smysl, ne?
00:33:23 Vrátit člověka do ztraceného ráje. Ano.
00:33:26 Sbohem, profesore.
00:34:07 Je tu někdo?
00:34:14 Ale co vy tady, šéfe?
00:34:29 Je mi líto, příteli.
00:34:41 Zesnula a odešla v Pánu ve svých 90 letech.
00:35:07 SMUTNÁ HUDBA A ZPĚV
00:35:28 Sbohem! Pokoj tvé duši.
00:35:34 Děkuju za všechno. Sbohem, maminečko!
00:35:41 Dobrý den. Dnes jen jeden zákazník?
00:35:45 -Ne, čtyři. Tři bílí a jeden černoch.
00:35:52 Aha, dobrý den, příteli. Dobrý den. Přijměte soustrast,
00:35:57 upřímnou soustrast k úmrtí paní matky.
00:36:01 Byla to pravá dáma.
00:36:05 Díky.
00:36:18 Nikdy to neshoří úplně. Ale už nepoznáš, kdo je kdo.
00:36:23 Prach. Bílý nebo černý. Promiňte, jsem už na to tak zvyklý.
00:36:30 Pokusím se vám dát vaši paní matku pěkně celou.
00:36:34 Rád bych odvedl čistou práci.
00:36:38 Díky. Zbyde z nás opravdu málo.
00:36:43 Co z nás po smrti zůstane? Jenom hromádka fosforu.
00:36:50 Sotva to vystačí na krabičku sirek.
00:36:57 A železa sotva, co by se vykovala skoba,
00:37:01 aby se člověk oběsil.
00:37:08 Můžu si maminku odnést?
00:37:10 To ne. Lituji, to se nesmí.
00:37:14 Ale ve jménu úcty, již mám k vám a k paní matce -
00:37:19 Neměl bych to - ale snad by se to dalo.
00:37:22 Pro vás. Pšt!
00:37:30 Maminka vás měla ráda. Říkala, že jste moc hodný člověk.
00:37:39 Hele, chlapče, můžeš teď bydlet u mě.
00:37:43 Ten pokoj je teď prázdný.
00:37:55 Dík.
00:38:01 Předal jsem vaši ctěnou paní matku vašemu panu strýci.
00:38:05 Prosím vás, neříkejte to nikomu.
00:38:50 Maminka už nežije. A ty, Ilonko, to už je dávno, co jsi mě opustila.
00:38:55 Vzpomínáš si, maličká? Vracel jsem se domů pozdě v noci.
00:39:00 Už tenkrát jsem snil o práci, kterou dělám dnes.
00:39:03 Tištěné slovo mě fascinuje. Neposkvrněná stránka,
00:39:07 trochu tiskařské černě a bytost, vzdálená na stovky a stovky let
00:39:11 ti předá svou zkušenost. Vnese do tvého života novou naději.
00:39:17 Vy mě sledujete? Ne, pane.
00:39:26 V noci ses ke mně přidala, cupitala za mnou
00:39:30 ve svých neslyšných střevících.
00:39:36 Žil jsem v té době sám. Byla u mě zima.
00:39:41 Ani kousek dřeva na rozdělání ohně.
00:39:48 Proklouzla jsi tajně dveřmi mého bytu.
00:39:52 Odmítal jsem tě.
00:39:59 Dělal jsem, že tě nevidím.
00:40:11 Ale ty jsi přicházela každý den. Čekala na mě.
00:40:17 Schoulená u mých dveří. U nohou hromadu starých prken,
00:40:21 nasbíraných na bouračkách.
00:40:24 Přinesených jako dar lásky. Topila jsi v kamnech.
00:40:31 Oheň tě fascinoval.
00:40:37 Jsem tady sama. Jsem teď sama.
00:40:42 Dovolte mi sem chodit. Budu pracovat.
00:40:46 Budu vám topit v kamnech.
00:40:56 CIKÁNSKÁ PÍSEŇ
00:41:24 Mám po krk těch písniček o lásce! Já věřím na lásku jen v románech!
00:41:29 -A co v životě?
-V životě už to není ono.
00:41:32 Chlap tě nechá, je unavenej, nevezme si tě, krása zvadne,
00:41:35 a tobě zůstane jen ta dřina. Láska existuje jen v románech.
00:41:39 Ale ne, ne! Vždyť jsi milována jako my všichni.
00:41:44 Když se otevřeme lásce, láska přijde.
00:41:49 Škoda, že zaslepeni sobectvím máme strach z lásky.
00:41:54 A stárneme, aniž bychom ji poznali.
00:41:57 A přece, nádhera prožitých lásek vtiskne svou pečeť na čelo toho,
00:42:04 kdo neměl strach.
00:42:08 Vy například, paní! Jsem si jistý, že vy jste uměla milovat!
00:42:14 Ano. Milovala jsem a byla jsem milována.
00:42:18 Á!
00:42:21 Tak.
00:42:26 PÍSEŇ
00:42:30 A já 35 let lisuju starý papír. A to je má love story, chápejte.
00:42:37 A já? Já jsem prohrál svoji životní bitvu!
00:42:44 Smutná věc. Ani smutná ani veselá.
00:42:48 Ale vzdor tomu já pracuju.
00:42:51 Pracuju na přesnějším pochopení světa.
00:42:56 Já presuji starý papír, likviduji knihy,
00:42:59 kterých se dotýkám holýma rukama.
00:43:08 Má se žít nebezpečně! Kdo se plazí, neklopýtne nikdy.
00:43:15 Během těch let mi prošlo těmahle rukama tolik tištěných slov,
00:43:19 která mnou pronikla, že jsem prostoupený, nasáklý
00:43:25 tou tiskařskou černí. Až do té míry, že se začínám
00:43:29 podobat těm encyklopediím, kterých jsem zlikvidoval 30 tun!
00:43:35 Jsem -
00:43:38 podobám se džbánu, naplněnému živou vodou.
00:43:44 A když se trošičku nakloním, myšlenky ze mě tečou.
00:43:50 Jsem vzdělán proti své vůli. Proti své vůli jsem získal moudrost
00:43:55 a zjišťuji, že z mého mozku se stala nádoba
00:43:59 plná stlačených myšlenek, balík naplněný k prsknutí věděním!
00:44:05 Ale pane, časy před knihtiskem, časy před vynálezem písma,
00:44:10 to musela být teprve nádhera!
00:44:14 Protože ten, kdo chtěl zlikvidovat myšlenku,
00:44:16 ten musel naložit samotné hlavy do lisu a důkladně lisovat!
00:44:20 Křach! Křach! Křach!
00:44:23 A myšlenky tekly, tekly by podél pístu,
00:44:27 a stejně by to nebylo nic platné, protože ty pravé myšlenky, pane,
00:44:33 ty se drží člověka! Drží se ho usilovně,
00:44:37 jako se nudle drží bandasky!
00:44:41 Pořádné knihy, ty se nečtou jenom zevnitř.
00:44:44 Jejich obsah vychází ven, z knihy!
00:44:49 Prodírá se navenek a krouží volně v prostoru.
00:44:56 -Místo aby se s námi milovali, tak filozofujou!
00:45:05 Za těch 35 let, pane, jsem vypil potoky piva!
00:45:09 A to, pane, nikoli, abych se opil.
00:45:11 Protože já mám hrůzu z opilců! Hroznou!
00:45:14 Já piju, abych podporoval - myšlení.
00:45:20 Abych pronikl do hloubi, do srdce textu!
00:45:26 A když v proudu starého papíru zachytím záblesk vzácné knihy,
00:45:29 tak strnu. Jako oslněný. Blížím se k ní. Zvolna.
00:45:35 Otvírám knížku, voním k ní a její první věta mě omráčí
00:45:41 svou homérskou věštbou. ZÍVÁNÍ ŽENY
00:45:47 A pak přijde moje mše. Můj soukromý rituál.
00:45:51 Uložím knihu něžně mezi svaté obrázky a čekám.
00:45:56 Čekám, než ji přečtu. ZÍVÁNÍ ŽENY
00:46:05 Potom musím přemýšlet a najít tu správnou chvíli,
00:46:08 kdy ji vložím do balíku.
00:46:14 Protože každý balík, který vychází z mého sklepa, pane,
00:46:18 každý balík, který vyjde z mého sklepa, pane,
00:46:25 je podepsán mým rozmýšlením. Je to mé vlastní umělecké dílo.
00:46:29 V tom je to, že jsem zároveň umělec i divák.
00:46:34 A to je také můj kříž a mé utrpení.
00:46:41 A proto také jsem nucen pracovat dvojnásob.
00:46:46 Přemýšlet dlouho a pít. A pít.
00:46:53 To proto.
00:46:55 Ty, dej mi napít. Prosím, holčičko.
00:47:03 Buď tak hodná.
00:47:05 Ale ne, strejdo, to už stačí. Máte svou míru. Běžte domů.
00:47:11 Běžte domů, já jsem ztahaná! No tak, všichni už šli.
00:47:14 Koukejte jít domů! A vy taky! Co to je?! On mi tu spí! Vstávejte!
00:47:17 Tak! Jdeme, jdeme!
00:47:21 Já také, pane, potřebuji být sám a tvořit.
00:47:24 No jo.
00:47:26 A proto si také mohu dovolit být opuštěný.
00:47:29 Já vlastně vpodstatě nejsem opuštěný.
00:47:32 Protože dlím v samotě zalidněné myšlenkami, pane.
00:47:38 To je nejlepší, teď si mě plete s chlapem!
00:47:42 Já jsem furiant věčnosti a nekonečna.
00:47:45 A smím-li poznamenat, mám dojem, že nekonečno a věčnost
00:47:49 mají zalíbení v bytostech jako já.
00:47:53 V obyvatelích příliš hlučných samot.
00:48:11 Ach, jsou to blázni! To asi dělá to jaro.
00:48:28 Jak je život zvláštní. Jednoho dne se všechno rozplyne.
00:48:34 Všechno zmizí.
00:48:38 Ilonko,
00:48:43 chybíš mi, maličká.
00:48:56 Jednou jsem přišel navečer domů.
00:49:00 Ale ty jsi na mne nečekala.
00:49:04 Nepřišla jsi ani zítra ani nazítří.
00:49:08 Už jsi nepřišla nikdy.
00:49:13 Hledal jsem tě.
00:49:17 Už nikdy jsem nespatřil malou cikánečku, prostou,
00:49:21 jako neotesané dřevo.
00:49:41 Hej!
00:49:46 Nejupřímnější soustrast, příteli. No tak, co chcete? To je život.
00:49:51 Díky.
00:49:53 Děkuju vám, šéfe.
00:49:58 Dneska se nějak necítím moc na práci.
00:50:03 No tak, běžte, no.
00:50:08 Díky.
00:50:47 Dobrý jitro, strýčku! Dělám zadělávaný kedlubny.
00:50:53 Nazdar, maminko! Takový krásný den.
00:50:57 Je to dobrý.
00:51:00 Ahoj. Když už mluvíš o Leně, mé ubohé sestře, tvé matce,
00:51:06 pokoj dej její duši. Měla strašně ráda kedlubny.
00:51:14 Kvůli ní jsem je začal pěstovat. No, sedni si.
00:51:35 Potřebuju náklaďák, abych dovezl mašinu.
00:51:42 Myslel jsem, že bych ji postavil támhle pod třešní, co?
00:51:46 Můžu? No jistě.
00:51:49 Vždyť už jsem ti to řekl nejmíň stokrát.
00:51:54 No, jsi stejný jako moje nebožka sestra.
00:52:02 No, jsi jako ona, ano!
00:52:06 Ano, jsi takový.
00:52:09 Rozevlátý, nesoustředěný.
00:52:15 Ty jsi tam tenkrát byl. Myslíš, že do toho dali všecko?
00:52:20 Tak, prosím tě, podej mi sestřičku.
00:52:25 Děkuju.
00:52:30 No.
00:52:33 No, ano, ano. Sestřičko má, jsi nějaká lehká.
00:52:43 Nezdáš se mi.
00:53:21 Klid, klid.
00:53:30 Tak.
00:53:51 Tak.
00:54:04 No tak - no jistě.
00:54:09 Ne, ne, ne, ne!
00:54:11 Tvé matky chybí 20 gramů.
00:54:15 Oh!
00:54:18 Jakého konce se dočkala, ubohá!
00:54:25 A zadusilo ji to její astma. Ji, která měla tak ráda čerstvý vzduch!
00:54:31 No, a navíc ještě uzavřená v hermetické krabici!
00:54:49 Pojď. Uděláme radost mý sestře a tvý matce.
00:55:19 Tak to jsou Lenčiny kedlubny.
00:55:34 Tumáš, synku, no!
00:55:45 Sestřičko moje milovaná, za 3 týdny tě sníme
00:55:50 v tvém zamilovaném jídle, pečeném mase s kedlubnami.
00:56:02 Stejně bych je musel pohnojit.
00:56:09 Ze země jsme povstali, do země se navrátíme. Amen.
00:56:16 Amen.
00:56:29 A kdepak se tu bereš? No, co tu chceš?
00:56:39 Ten darebák! Že tu byl?! Nebyl.
00:56:42 Už 10 let to trvá. A já mu dám ještě volnej den!
00:56:46 A jemu je to málo! Darebák! Do hrobu mě přivede!
00:56:50 Ale ty, holubičko, ty jsi moje radost!
00:56:54 On zničí celej podnik! Vyhoděj nás všechny kvůli tomu snílkovi!
00:57:02 MŇOUKÁNÍ
00:57:22 -Hele, nech Hanťu na pokoji, jo?
00:57:27 Přestaň. Ale no tak. Ty moje holubičko!
00:57:29 Ty jsi moje radost, holka! Ne, ne. Dneska není svátek.
00:57:33 Ty můj draku! Ty chceš! Ty chceš!
00:57:37 Že mě chceš? Ne, nechci, ne.
00:57:39 Áááá! SYČENÍ PLOTNY
00:57:45 To se divím, že tady dnes nenasává, bídák jeden!
00:57:48 Ten nás všechny přijde draho! MŇOUKÁNÍ
00:57:57 Tak co, děvče? Dobrý.
00:58:02 Byl tady šéf. No, a co?
00:58:08 Jdu jenom na skok. Tady máš ten román.
00:58:14 Co ty tady děláš?
00:58:16 Jeden rum, strejdo? Ne, ne, já už nepiju.
00:58:26 Ten hřeje. No, tak pojď, beruško, jdeme.
00:58:30 No tak.
00:58:32 Neboj se přece. Tady ti bude líp.
00:58:37 Běž.
00:58:39 Venku by tě sežrali.
00:58:42 PIŠTĚNÍ MYŠI
00:58:51 Holubička, když volně letí vzduchem, cítí, jak vzduch,
00:58:56 který svým tělem rozráží, klade odpor.
00:59:00 Asi si představuje, jak mnohem lépe by se jí letělo ve vzduchoprázdnu.
00:59:05 Ale vždyť to je Immanuel Kant. Konečně!
00:59:11 A tak také odešel Platon. Opustil smyslový svět.
00:59:15 A vydal se mimo tento svět, letě na křídlech idejí
00:59:20 do prázdného prostoru - Prázdného prostoru?
00:59:23 čistého poznání - čistého poznání -
00:59:28 To jsem já! Ale to nevadí. Stejně jsem rád.
00:59:32 Protože Kant za mnou už dlouho nebyl.
00:59:36 Maestro, koukám, že máte pořád vize.
00:59:39 Že vaši návštěvníci chodí v jednom kuse. Měl byste pít méně.
00:59:44 Můj drahý, v některých vzácných chvílích
00:59:46 splýváme v jedno s vesmírem.
00:59:50 Vstupujeme v souznění se vším mimo pouhé hranice rozumu.
00:59:53 Ale to bych ti mohl vysvětlovat tisíckrát, a bude to na nic.
00:59:57 To musíš zjistit sám! Nesejde na tom, jak k tomu dojdeš.
01:00:01 Veškeré vědění neslouží k ničemu. Vzdělání nehraje roli.
01:00:04 Mimo hranice rozumu cestou k čistému poznání.
01:00:10 Šejdíři! Vím, že jsi přišel zase pozdě!
01:00:14 Ale to je naposled! Na to vem jed!
01:00:17 Mám po krk těch tvej cikánů, Krista a vší tý chamradi!
01:00:21 Přišel jsem vám poděkovat za tu nádhernou knihu,
01:00:24 za Lindberga. Á, je hezká, co?
01:00:27 No, křach, křach! Na Lindberga!
01:00:33 Nejste vy náhodou pan Hanťa? Si, si, signore, si!
01:00:38 Tak to mám pro vás dopis.
01:00:41 Letím. Musím sebou hodit, maestro.
01:00:45 Mám jich ještě likvidovat pár tuctů! Křach! Křach!
01:00:54 Na tohle si dám loka, co?
01:01:06 Tak tohle se povedlo! Na zdraví, velký Immanueli Kante!
01:01:11 Na viditelné i neviditelné zákony, vládnoucí vesmíru!
01:01:17 Jestli chceš poznat neviditelné, pozoruj viditelné otevřenýma očima.
01:01:22 Ach jo.
01:01:37 KŘIK RACKŮ, KŘIK DĚTÍ A DALŠÍ ZVUKY
01:02:51 Dobrý den, příteli! Zdravíčko, profesore.
01:02:57 Máte tu něco pro mě? Nemám. Bohužel, dneska tu nemám
01:03:01 nic zvláštního. Možná příště. Kdo ví.
01:03:05 Jak stéblo slámy v chlévě naděje se třpytí.
01:03:09 Tady máte, příteli, aby se vám líp hledalo.
01:03:13 Á propo, chtěl jsem vám něco říci. Zrovna tu instalovali nový lis.
01:03:22 Gigantický. Stihne zlikvidovat statisíce knížek denně.
01:03:27 Jak nádherná doba! Jaká výkonnost!
01:03:33 Musíte se jít podívat, můj vážený. Konec!
01:03:39 Konec vašim velkolepým hrátkám, s nimiž pracujete s láskou,
01:03:43 zaměňujete práci s uměním.
01:03:46 Konec drobných radostí a denních her, které dávají smysl
01:03:51 každodennímu životu.
01:03:55 Ať žije výkonnost! Ale ve jménu čeho...
01:04:12 -Hej! Máte povolení? Jé, neblbni, kamaráde.
01:04:17 Já jsem Hanťa. Dělali jsme spolu na jednom lisu.
01:04:21 No, a co? Tady je to jiný. Žádnej bordel.
01:04:26 Všecko je organizovaný. Já se jdu podívat na novou mašinu.
01:04:30 Aha, ta je krásná!
01:05:00 RACHOT LINKY
01:05:24 Musíte to zastavit! Nikdo to nemůže zastavit!
01:05:29 Je to automatický.
01:05:50 RACHOT ŘEZAČKY
01:06:46 To je hrůza!
01:06:49 V tom je něco zrůdného! Něco zrůdného.
01:07:07 Nikdo nechce moje básničky. Musíte mě vyslechnout, pane.
01:07:15 Čtěte, příteli, čtěte.
01:07:23 OPILECKÝ ZPĚV Sivá holubičko, kde jsi?
01:07:28 Sivá holubičko.
01:07:36 Smrt trčela nad dunou, cestou zpátky dal jsem v sázku
01:07:41 temnou noc a bezlunnou. A ztratil jsem svou první lásku.
01:07:49 No, mou první láskou byla Mančinka.
01:07:52 Mančinka? A stejně mně pořád píše. Víš?
01:07:57 Podívej, podívej se. Vidíš? Manča. Stráň u smuteční vrby 1917.
01:08:07 Já nemám nejmenší tušení, kde to může být!
01:08:11 Ty to snad víš? To je na druhý straně za řekou.
01:08:17 U zdymadla.
01:08:19 Ale jak to najdeme? Tak tam jdeme, no. Hop!
01:08:24 To najdeme.
01:08:28 Co kočičko? Ne, ne ne! To ne!
01:08:32 Tak počkáš tady.
01:08:35 Tak tam na bále Manči měla nejhezčí šaty.
01:08:41 A měla moc pentlí ve vlasech.
01:08:45 PÍSEŇ "ŠKODA LÁSKY"
01:09:01 Mančinko, smím prosit?
01:09:18 Mančinko, vy jste krásná. Miluji jen vás.
01:09:32 Mančinko!
01:09:49 PÍSEŇ
01:10:03 Já vás miluji!
01:10:25 Mančinka si namočila ty své pentle do hoven.
01:10:29 A druhý den utekla z vesnice.
01:10:32 A já jsem ji neviděl víc než 40 let, pane!
01:10:35 Já jsem byl pomocníkem kata. Přes 10 let, pane.
01:10:40 Bylo mi 20, pane!
01:10:42 A byla to má první láska. Ona!
01:10:48 Pojď, jdeme za ní.
01:10:51 Já vám řeknu jednu věc, pane.
01:10:55 Nerozumím už tomuto světu. Kam se jen podívám,
01:10:59 všude je jen hrůza!
01:11:02 Han - han - hanebnosti! A k čemu to vše, pane?
01:11:07 To je zbytečné.
01:11:09 Já vím, pane. Jako pomocník kata
01:11:12 jsem padal - jsem viděl padat hlavy.
01:11:20 Uvííí! Holubičko, kdes byla?
01:11:25 Ale to je zbytečný.
01:11:30 Hlava padne, ale problém trvá, pane.
01:11:35 Takže problémy je třeba stínat.
01:11:41 ŤUKÁNÍ
01:12:05 Mančinko, moje. Mančinko.
01:12:13 Věděla jsem, že přijdeš.
01:12:20 Pojď, Mančinko.
01:12:28 Čekala jsem tě.
01:12:31 To je můj poslední milenec.
01:12:34 Poslední článek v řetězu mužských mýho života.
01:12:38 Ty jsi byl první.
01:12:41 Po té ostudě jsem musela utýct.
01:12:44 Pak jsem poznala i jiné muže. Poznala jsem bídu života.
01:12:48 Když mi bylo nejhůř, tak se zjevil anděl a nařídil mi,
01:12:53 abych za poslední peníze koupila tenhle pozemek.
01:12:58 Ale já jsem neměla žádné peníze, abych mohla postavit dům.
01:13:01 Tak jsem si namluvila kopáče. Já jsem ho měla moc ráda.
01:13:05 V noci jsme se milovali pod stanem a přes den kopal základy.
01:13:11 Pak jsem si namluvila zedníka. Bláznivě jsme se milovali.
01:13:18 Když dostavěl zdi, tak jsem ho opustila
01:13:21 a namluvila jsem si tesaře.
01:13:24 Ten nejdřív udělal postel a pak krovy.
01:13:29 A pak jsem ho pustila k vodě.
01:13:32 A v posteli, kterou udělal tesař, jsem se milovala s pokrývačem,
01:13:38 s malířem
01:13:40 a nakonec s truhlářem.
01:13:44 A teď jsem si namluvila umělce, který mě miluje platonickou láskou.
01:13:54 Mám dům z lásky!
01:14:22 Jak jsi krásná.
01:14:29 Pojď sem.
01:14:45 Vymýšlíš si.
01:14:53 Byla jsem krásná, ale už nejsem.
01:15:04 Vidíš, Mančinko, ze všech bytostí, které jsem znal,
01:15:09 se tobě podařilo dojít nejdále.
01:15:13 Pomocí lásky jsi dosáhla nesmrtelnosti
01:15:17 a nakonec se stala andělem.
01:15:20 Přesto jsi nikdy nepřečetla jedinou knihu.
01:15:23 Nebo možná ano, náhodou. Před usnutím, abys líp spala.
01:15:28 A já, který jsem strávil většinu života v knihách
01:15:31 a hledal znamení, jež mi ukáže cestu,
01:15:34 nenašel jsem odpověď.
01:15:37 Takže máš pravdu ty, drahá.
01:15:43 Láska.
01:15:47 Jen láska má smysl.
01:16:03 Oh! CVRLIKÁNÍ PTÁKŮ
01:16:38 Přeložen na balení čistého papíru.
01:16:43 Ale to mi nemůžete udělat, šéfe.
01:16:46 Už mě nemuč. Vždyť já jsem tě žádal:
01:16:50 Nelej do sebe takovýho piva! Já jsem tě prosil:
01:16:53 Pracuj rychlejc! Všechno na nic! Vidíš to?
01:16:56 A teď už tě nechci vidět! S PLÁČEM
01:16:59 Vstávejte, vstávejte! Ctihodný šéfe, povstaňte.
01:17:02 Tahle pozice vás není hodná. Já vás prosím, odpusťte mi všechno,
01:17:06 co jsem vám udělal. A sám sebe prosím za odpuštění
01:17:09 za všechno, co jsem provedl sobě.
01:17:13 Proti tomuhle není odvolání. Pochop, neukázal ses tu celé 3 dny!
01:17:19 Já jsem kvůli tobě málem chcípnul. Ještě jsem musel platit 3 dělníky
01:17:22 ze svýho, víš? Aby zlikvidovali ten papír.
01:17:25 Už nemůžu. PLÁČ
01:17:29 A šmytec!!!
01:17:52 Kriste, synu boží, synu člověka, přicházím k tobě s prosbou.
01:17:58 Učiň, abych se mohl vzdor všemu vrátit ke svému lisu.
01:18:02 Ty víš, že jsem nevykonal nikdy nic zlého z vlastní vůle.
01:18:06 Je pravda, zničil jsem celé myší rodiny,
01:18:09 které se živí jako já starým papírem
01:18:12 a jako já mají rády stará vydání vázaná v kůži,
01:18:15 protože zežloutlý papír jim připomíná chuť sýru.
01:18:20 Ta ubohá zvířátka si chtěla jen hrát a rozmnožovat se
01:18:23 a hryzat starý papír, a já je nakládal do lisu,
01:18:27 protože zahryznuta do knih se nechtěla vzdát chutných soust.
01:18:35 Celý svůj život jsem hledal pravdu.
01:18:39 Snažil jsem se pochopit.
01:18:42 Snažil jsem se vnášet krásu do toho, co se může zdát
01:18:46 nejbědnějším.
01:18:50 Je pravda, že jsem mohl pracovat rychleji,
01:18:53 ale zdálo se mi, že to nemá smysl, hnát se dál mechanicky
01:18:56 a nepodléhat při tom kráse okamžiku a netěšit se
01:19:00 z jeho nesmírnosti.
01:19:07 Odpusť mi moje chyby. Pomoz mi.
01:19:12 Dej, ať naleznu knihy, ve kterých plane světlo naděje.
01:19:17 A pak já zaplavím svět radostnou nádherou!
01:19:22 To je vše.
01:19:25 Amen.
01:19:43 ŘEZÁNÍ PILOU
01:20:00 Jo, ze začátku mi dělalo potíže řezat ruce a nohy.
01:20:03 Křídla, to jde. Uřízneš andělovi křídla a křach!
01:20:06 Anděl je kastrovanej.
01:20:09 Teda to nejtěžší je vždycky - hlava.
01:20:16 A je to. Takhle rušíme Boha! A likvidujem haraburdí
01:20:19 z temných koutů minulosti.
01:20:22 Nejsou hlavy, není Boha, není nic! Uf!
01:20:26 -Byla by z toho pěkná výstavní síň!
01:20:31 Nebo snad garáž. Na tom se víc vydělá.
01:20:34 -Zbourat! Odklidit! Na hraní není doba!
01:20:37 Nesmíme ztrácet čas.
01:20:43 Byl jsem vyhozen!
01:20:46 Převeden na balení nového papíru.
01:20:49 Bílého jak krk labutě. Tak.
01:20:53 Konec s tiskařskou černí, konec knížek.
01:20:58 Jo, i ten můj lis mě zradil. S cizími lidmi.
01:21:04 Sešrotoval všechno! Všechno spresoval, bez odlišení!
01:21:08 Odpadky, mistrovská díla, všechno! To je konec.
01:21:27 SMÍCH
01:21:29 Nejsme nic jiného, než něžní řezníci.
01:21:34 Vzpomínáte si na talmud? "Jsme jako olivy.
01:21:37 Teprve když jsme drceni, vydáme ze sebe to nejlepší."
01:22:32 Vážně tady nemůžu zůstat.
01:22:40 PIŠTĚNÍ MYŠÍ
01:23:09 Hmm.
01:23:14 Nikdo mě nemůže vyhnat z mého ráje!
01:23:21 Nebo mě přeřadit!
01:23:25 Přeřadit.
01:23:30 A ty, má malá, stačí, když se otočím zády,
01:23:33 a ty mě zradíš, co?
01:23:38 Tak pojď.
01:23:41 VRZÁNÍ
01:24:52 PIŠTĚNÍ MYŠI
01:25:02 Ne, ty ještě ne. Život je magický.
01:25:19 CVAKNUTÍ SPÍNAČE
01:25:23 VRZÁNÍ
01:25:38 Tato! Tato! Tato!
01:25:44 Ježišikriste!
01:25:47 Pro lásku boží! Co to děláte?!
01:25:59 -Je to kluk, tato! PLÁČ
01:26:13 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Stárnoucí samotář a podivín Hanťa pracuje ve sběrně jako balič starého papíru. Chystá se už do důchodu a lis, u něhož léta pracuje, si chce vzít s sebou. Žije si své poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, kteří přivážejí papír do sběru, i s imaginárními hosty, ať už to jsou svatí, literární postavy nebo autoři knih, jež lisuje. Čte si, sní o krásné cikánce Ilonce a popíjí s přáteli, mezi nimiž jsou profesor, cikáni i kostelník. Poklidný život se mu však nečekaně začne hroutit a zklamaný muž, jenž náhle ztrácí smysl života, vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo…
Uvedením tohoto filmu si v těchto dnech připomínáme 105 let od narození autora předlohy Bohumila Hrabala.
* 28. 3. 1914
† 3. 2. 1997
Nejpřekládanější český autor dvacátého století, jeden z nejosobitějších spisovatelů vůbec.
* 1. 10. 1930
† 23. 11. 2006