Životní role Olega Tabakova v originální filmové adaptaci románu I. A. Gončarova. Ruský film. ### Dále hrají: J. Bogatyrev, A. Popov, J. Solovjejová a další. Režie Nikita Michalkov
00:00:17 (zpěv ptáků)
00:00:41 (kokrhání kohouta)
00:01:22 (písknutí)
00:01:27 Iljo Iljiči, co tu děláš rámus! Maminka přijela, probudíš ji.
00:01:32 Maminka přijela!
00:01:38 -A kdy maminka vstane, chůvo?
-Už brzy.
00:01:42 A kdy maminka přijela, chůvo?
00:01:44 Bylo pozdě, srdíčko. Ty už jsi dávno spal.
00:01:49 Půjdu se podívat, jestli maminka už není vzhůru, chůvo.
00:01:53 Co je s tebou, srdíčko? Já tě nepoznávám.
00:01:55 Jeden den jsi maminku neviděl a už zlobíš jako čert.
00:01:59 A řekni mi, chůvo, proč je tam světlo a tady tma?
00:02:03 A to bude i tady potom... světlo, chůvo?
00:02:07 To je proto, srdíčko, že slunce jde naproti měsíci
00:02:11 a nevidí ho po cestě a proto se mračí.
00:02:14 A potom bude zase světlo.
00:02:17 Tak... no vidíš.
00:02:24 Iljo Iljiči, srdíčko moje, co tu tak stojíš?
00:02:27 Mohl bys vzbudit maminku.
00:02:34 Maminka přijela! Maminka přijela!
00:02:38 Maminka přijela!
00:02:41 Maminka přijela!
00:04:40 V Petrohradu, v Gorchové ulici, v jednom z velkých domů,
00:04:44 jehož obyvatelé by vydali na celé okresní město,
00:04:48 ležel po ránu v posteli ve svém bytě Ilja Iljič Oblomov.
00:04:54 To, že ležel v posteli,
00:04:56 nebylo pro něho ani nutností, jako pro nemocného,
00:05:00 ani nahodilostí, jako u toho, kdo je unavený,
00:05:03 ani rozkoší jako u lenocha. Byl to jeho normální stav.
00:05:09 Oblomov, šlechtic rodem, kolegiální sekretář hodností,
00:05:13 se přestěhoval do Petrohradu před dvanácti lety.
00:05:16 Tehdy byl ještě mlád, pln různých tužeb.
00:05:19 Čekal mnohé, od osudu i od sebe samého.
00:05:22 Stále se připravoval na životní dráhu.
00:05:24 Ale dny ubíhaly a léta plynula.
00:05:27 Oblomov do svého zaměstnání už nechodil.
00:05:29 Chmýří na tváři se změnilo ve vous dospělého muže,
00:05:32 postava se zakulatila, i vlasy začaly nemilosrdně padat.
00:05:36 Převalila se třicítka.
00:05:38 Neudělal na své dráze ani krok vpřed.
00:05:41 Pořád ještě stál na prahu kolbiště tam,
00:05:44 kde byl před deseti lety.
00:05:47 (mumlání) Zachare...
00:05:56 Za-cha-re...!
00:05:59 Jo, jo... vzbudil se...
00:06:09 Kam zas jdeš?
00:06:12 Nic neříkáte, proč bych tu stál?
00:06:16 Neslouží ti snad nohy?
00:06:17 Tvůj pán má starosti, tak nikam nechoď.
00:06:20 -Naležel ses dost.
-Jo jo.
00:06:22 -Najdi psaní.
-Jaký psaní? Žádné jsem neviděl.
00:06:26 Bral jsi ho od listonoše. Mělo špinavou obálku.
00:06:29 Jak já mám vědět, kam jste ho dal?
00:06:32 No samozřejmě, ty nikdy nic nevíš.
00:06:36 Podívej se do košíku, nebo jestli nezapadlo za pohovku.
00:06:40 To je pořádek...
00:06:42 Opěradlo u pohovky není pořád ještě opraveno.
00:06:46 Měl bys pozvat truhláře, aby to spravil.
00:06:48 Tys ho přece polámal.
00:06:50 Já ho nepolámal, polámalo se samo.
00:06:53 To se ví, tys ho nepolámal.
00:06:56 -Našels ho?
-Jo, tady jsou ňáký dopisy.
00:07:00 -Ty nechci.
-Jiný tady nejsou! A nejsou!
00:07:03 No tak dobře, jdi si, kam chceš, vstanu a najdu si ho sám.
00:07:05 Dej mi pokoj.
00:07:07 Á, máš tu ale pořádek, Zachare.
00:07:11 Všude prach a špína. Můj ty bože, nic neděláš.
00:07:16 No, tak to mi křivdíte, pane. Prosím, podívejte se,
00:07:19 všude zameteno, všude uklizeno. Jako na svatbu.
00:07:23 No, co byste chtěl?
00:07:26 -A co je to tam na stole?
-No, to se uklidí...
00:07:32 Já tě znám...
00:07:34 A co prach, špína a pavučiny?
00:07:38 Někdy zahlídnu i štěnici na stěně.
00:07:41 -Já mám i blechy, ha, ha, ha.
-To je ohavné.
00:07:46 To není k smíchu, Zachare. Musíš ulízet.
00:07:50 -Á, já vím.
-A pořádně, pořádně uklízet!
00:07:55 (ofukuje prach)
00:07:58 -Zachare, je připraveno mytí?
-Už dávno, měl byste vstávat.
00:08:03 Správce k nám poslal domovníka, říkal, že se musíme vystěhovat.
00:08:07 Potřebujou náš byt.
00:08:09 Nepřipomínej mi to pořád.
00:08:11 Už jsem ti to jednou zakázal a zas s tím začínáš. Dej si pozor.
00:08:14 -Dojdi radši k řezníkovi.
-Nepudu, na dluh už nic nedá.
00:08:18 -Dneska je prvního.
-A kolik mu dlužíme?-86 rublů.
00:08:21 Ty ses pomátnul, Zachare.
00:08:23 Vždyť jsme tři měsíce nic neplatili. Mám to napsaný.
00:08:26 Jak se to všechno do tebe vejde? Já z toho nic neměl.
00:08:29 Kdybyste radši napsal domácímu, pane.
00:08:32 Možná, že by nás tu nechal.
00:08:34 Uhm... tak dobře.
00:08:38 Jdi k řezníkovi. Já si to rozmyslím a napíšu.
00:08:42 Jo... tak já jdu.
00:08:48 Ilja Iljič Oblomov měl velké starosti.
00:08:52 Po smrti otce a matky se stal jediným majitelem 350 duší,
00:08:56 které zdědil v jedné vzdálené gubernii skoro až v Asii.
00:09:01 A z tohoto majetku dostal od svého správce včera dopis
00:09:04 nepříjemného obsahu.
00:09:06 Je jasné, o jakých nepříjemnostech mu může psát správce -
00:09:10 neútoda, nedoplatky, snížení příjmů a tak podobně.
00:09:14 Už před několika lety si začal Ilja Iljič
00:09:17 dávat v duchu dohromady plán
00:09:19 různých změn a zlepšení na svém statku.
00:09:22 Chtěl by ten plán i provést,
00:09:24 ale jen aby se všechno uskutečnilo jaksi nepozorovaně.
00:09:28 Jako by samo sebou. Ano...
00:09:31 A ke všemu na něm chce domácí, aby se vystěhoval,
00:09:34 protože žení syna.
00:09:36 Oblomov byl mrzutý. O čem dříve přemýšlet?
00:09:38 O správcově dopisu, o stěhování nebo o penězích?
00:09:43 -Zachare, Zachare!
-Už jste napsal ten dopis?
00:09:47 Samozřejmě. A ty jsi byl v obchodě?
00:09:50 Byl, ale měli zavříno. Řezník někam odešel.
00:09:52 -Stavím se tam pozdějc.
-Tak dobře.
00:09:58 (zvonek) Koho sem čerti nesou?
00:10:08 -Á, to jste vy, Alexejeve.
-Buďte zdráv.
00:10:12 Nechoďte ke mně, nechoďte ke mně.
00:10:13 Stejně vám ruku nepodám, jdete ze zimy.
00:10:15 Co vás nemá? Jakápak zima, Iljo Iljiči?
00:10:17 Je tam obleva. Ani jsem se u vás nechtěl stavit,
00:10:20 ale potkal jsem Ovčinina a on mě odvezl k sobě.
00:10:24 -Jdu pro vás, Iljo Iljiči.
-A kam se jede?
00:10:26 No, pojedeme k Ovčininovi. Pozval nás.
00:10:30 Dneska k němu přijde Matvej Andrejevič Aljanov,
00:10:34 Kazimir Albertovič Pchajlov, Vasijil Samsťjanovič Kolymjakin.
00:10:39 A proč se tam vlastně sešli? Nechtějí ode mě něco?
00:10:43 No... Ovčinin vás pozval na oběd.
00:10:45 Na oběd. Sedněte si, rozmyslím si to.
00:10:50 Vstávejte, musíte se obléknout.
00:10:53 Proč bych se měl oblékat? Ještě jsem se nemyl.
00:10:55 Tak se umyjte.
00:11:01 (mručení)
00:11:04 Co je vám?
00:11:06 -Proč?
-Že ještě ležíte.
00:11:09 -A co na tom?
-Jak to, co?
00:11:11 -Chtěl jste jet se mnou.
-Ale ne, kam jet?
00:11:14 Nechtěl jsem jet vůbec nikam.
00:11:16 Vždyť jsem vám ještě nevyprávěl o svých starostech.
00:11:18 -O jakých starostech?
-Áááá...
00:11:21 Právě proto tak dlouho nevstávám. Zatímco jsem ležel,
00:11:25 stále přemýšlím, jak se z toho dostat.
00:11:29 -Co se stalo?
-Dvě neštěstí.
00:11:32 Jen si to představte. Musím se vystěhovat z bytu,
00:11:35 můj domácí mě odtud vyhání, nechce mě tady mít!
00:11:38 -Á, máte se stěhovat.
-Ano.
00:11:40 Á, to je hrůza, stěhovat se.
00:11:42 Se stěhováním jsou vždycky hrozné starosti.
00:11:45 Věci se poztrácejí, rozbijí, ale někdo se stěhuje rád.
00:11:49 Dokonce v tom nachází potěšení. Jen když se může stěhovat.
00:11:53 Zachare!!
00:11:54 Zachare.
00:11:56 -Ale byt není ještě to nejhorší.
-Zachare!
00:11:59 Tady se podívejte, co za věci mi píše z mojí vesnice správce.
00:12:03 -Zachare!!
-Vždyť už tu dávno stojím.
00:12:06 Kde je můj dopis?
00:12:08 Jak ho mám hledat? Nevím, jak vypadá.
00:12:09 No, tak jsem ho asi sněd. Kde je? Přiznej se, brachu.
00:12:12 Á, tady je.
00:12:14 No tak dobře, nech toho. Jdi pryč, nechci tě už ani vidět.
00:12:20 Tak poslouchejte.
00:12:23 Velevážený pane, Vaše Blahorodí a tak dál.
00:12:26 Hepčík! To jsem chytnul od vás.
00:12:29 Pátý týden už neprší,
00:12:32 taková sucha nepamatují ani staří lidé,
00:12:34 ozimy... to není to nejhorší...
00:12:36 Před Svatým Janem utekli tři mužici,
00:12:38 -Hé... pčík!
-Můj ty bože.
00:12:40 Policejní náčelník a tak dále... Naše plátno letos nebude na trhu.
00:12:45 -Hepčík!
-Můj ty bože.
00:12:49 Nikdo nic neplatí.
00:12:51 V letošním roce
00:12:53 vám pošleme na důchodu, náš dobrodinče a pane,
00:12:56 asi o 2000 méně rublů než v loňském roce
00:13:00 a nemůžu jinak.
00:13:02 -Hepčík!
-Iljo Iljiči...
00:13:06 Měsíc a rok tu není,
00:13:08 dopis se musel někde válet už od loňského roku.
00:13:11 Píše tady ... o Svatém Janu a o suchu...
00:13:13 někde se to válelo, představte si. Tak copak tomu říkáte?
00:13:18 Pošle asi o dva tisíce méně. No, kolik to asi bude? Hm?
00:13:26 Kolikpak jsem dostal v loňském roce?
00:13:29 -neříkal jsem vám to?
-Ne!
00:13:31 Budu se muset zeptat Štolce. Jen aby se už brzo vrátil.
00:13:39 Píše, že přijede a zatím se potlouká po nějaké Tramtárii.
00:13:51 -Že bych napsal gubernátorovi?
-A kdo je u vás gubernátorem?
00:14:00 Napište mu, Iljo Iljiči.
00:14:04 Bylo sucho... a horko...
00:14:07 Máte pravdu, napište gubernátorovi!
00:14:29 Chůvo, chůvo!
00:14:31 Iljušečko, kde jsi? Kampak ses mi schoval?
00:14:36 Iljušečko!
00:14:39 -Iljušo!
-Dobré jitro, tatínku.
00:14:47 Choď po schůdkách opatrně, Iljušo.
00:14:51 A snaž se chovat tiše.
00:14:53 Maminka ještě spí. Je unavená po cestě.
00:14:58 Iljušečko. No kam jsi se mi schoval?
00:15:03 Iljo Iljiči, co to děláš?
00:15:06 To je teda kluk.
00:15:09 Iljušo, slyšíš?
00:15:36 Ty schůdky by se měly opravit. Nevidíte to snad?
00:15:40 Viklají se, jsou úplně rozbité.
00:15:43 Vždyť ty se viklaly, hned jak je sem Luka postavil.
00:15:46 Co na tom, že se viklají? Hlavně, že to vydržely.
00:15:49 Vzpomeňte si, že tu stojí bez opravy už patnáct let.
00:15:53 -Luka je udělal moc dobře.
-Moc dobře je udělal.
00:15:58 -Dobrý tesař.
-Moc dobrý.
00:16:02 -Umřel.
-Umřel.
00:16:04 -Budiž mu země lehká.
-Budiž mu země lehká.
00:16:07 -Už nemají fortel. Už to neumějí.
-Už to neumějí. Ne, ne, kdepak.
00:16:12 -Opravdu je stavěl Luka?
-No, jo. Myslíme.
00:16:16 -Luka ne.
-Ne, ne, Luka ne.
00:16:19 -Ale jo, Luka, Luka, Byl to Luka.
-Ano, ano, ano, byl...
00:16:27 (krákání vrány)
00:16:29 Letí...
00:16:42 Tam nesmíš, srdíčko. Nesmíš maminku budit.
00:16:46 To není jenom tak, celý den nebyla doma a celou noc jela zpátky.
00:16:54 Iljuško, musíš poslouchat.
00:16:56 -Nebo se budu strašně...
-Nech mě, chůvo, pusť mě!
00:17:01 Pusť mě, pusť mě, pusť mě!
00:17:05 Srdíčko, Iljuško!
00:17:11 Pročpak nepíšete?
00:17:16 Já bych vám připravil náčiní.
00:17:19 To jste vy, promiňte, já jsem asi usnul.
00:17:22 Nevadí, mám čas.
00:17:25 Alexejev byl vždy
00:17:27 pokorným a ochotným posluchačem i společníkem.
00:17:31 Ve shodě s Oblomovem sdílel jeho mlčení i promluvy,
00:17:35 jeho rozčilení i způsob myšlení, ať byly jakékoli.
00:17:40 A třebaže byl Oblomov k Alexejevovi laskavý,
00:17:44 upřímně miloval jenom jednoho člověka.
00:17:47 Jen jemu jedinému věřil.
00:17:49 Snad proto, že s ním společně rostl, studoval a žil.
00:17:52 Byl to Andrej Ivanovič Štolc. Dlel teď právě mimo Petrohrad,
00:17:57 ale Oblomov ho čekal každou chvíli.
00:18:04 Proč nic neříkáte, Iljo Iljiči?
00:18:06 Chtěl jste si přece o něčem promluvit.
00:18:09 Můžete klidně odejít.
00:18:11 Já si to nejdřív promyslím sám a pak vám to povím.
00:18:14 Ano, jak myslíte, jak myslíte.
00:18:16 Potom to opravdu bude lepší, opravdu, Iljo Iljiči.
00:18:20 Všechno je připraveno, Iljo Iljiči.
00:18:30 Zase tu byli od domácího kvůli bytu. Máme se vystěhovat.
00:18:48 Iljo Iljiči...
00:19:02 Co budem dělat? Máme se vystěhovat.
00:19:05 Copak jsem ti nezakázal, abys mi to připomínal, Zachare?
00:19:08 Jsi hrozně jedovatý člověk.
00:19:10 -Nejsem jedovatej.
-Dobře, nechme toho.
00:19:13 Ukliď to všechno.
00:19:15 Ale dej si pozor.
00:19:17 Vím dobře, že tam zůstal kousek sýra a šunka.
00:19:22 Dáš mi to večer.
00:19:24 A ne abys to snědl, jako vždycky. A pak pánovi lhal, že nic nezbylo.
00:19:31 -Kdyby sem pořád někdo nechodil, tak by toho zbylo víc.-No dobře.
00:19:35 Čert aby vás... Místo výčitek kvůli žvanci
00:19:38 byste měl myslet raději na stěhování.
00:19:40 -Jiní už se stěhujou.
-Co? Co co co?
00:19:44 No co by. Řek jsem, že jiní... že jiní nejsou horší než my
00:19:48 a přece se stěhujou, tak můžeme i my.
00:19:54 Táááák...
00:20:00 Zachare!
00:20:04 Pojď sem.
00:20:07 No, pojď blíž, blíž.
00:20:10 Teď jsi se podřekl.
00:20:12 -To nebylo hezké, co?
-Co je, Iljo Iljiči?
00:20:16 -Vždyť jsem jenom...
-Počkej, počkej!
00:20:18 Uvědomuješ si, co jsi to řekl, ty jedovatý člověče?
00:20:21 Co jsem řek tak špatnýho?
00:20:23 Řekl jsi, že jiní nejsou horší než my a stěhují se.
00:20:26 Ne horší než jsme my! To se o mně pěkně vyjadřuješ.
00:20:28 Teď budu vědět, že jsem pro tebe totéž, co jiní.
00:20:31 Rozvážil sis, ty jedovatý člověče, co to znamená jiný?
00:20:39 Mám ti říct, co vůbec znamená to děsné slovo?
00:20:43 (Zachar mručí)
-Víš ty vůbec, co je to jiný?
00:20:47 Jiný ani nemrkne a stěhuje se do nového bytu.
00:20:51 Třeba Ilja Gajev vezme pod paží lineál,
00:20:53 sváže dvě košile do kapesníku a jde.
00:20:55 Kampak jdeš? Stěhuju se. Tak se chová jiný.
00:20:58 A já jsem podle tebe jiný, co?
00:21:01 He?
00:21:02 Přestaňte mě, pane, mučit těmi jedovatými slovy.
00:21:05 -Já jsem podle tebe jiný!
-Nechte toho, pane!
00:21:08 Copak se honím? Pracuji? Málo jím nebo vypadám zuboženě?
00:21:12 Nedostává se mi snad něčeho?
00:21:15 Nikdy v životě jsem si sám nenatáh ani punčochu.
00:21:18 A zatím žiju, chválabohu.
00:21:20 Komu to říkám?
00:21:22 Ty ses od dětství přece o mně staral.
00:21:25 Víš, jaký jsem, všechno to znáš. Víš, že mám jemné vychování.
00:21:30 Ani hladem ani zimou jsem nikdy netrpěl,
00:21:33 nouzi neznal, na chléb jsem si sám nevydělával,
00:21:35 a vůbec jsem se hrubou prací nezabýval.
00:21:39 A ty máš tu drzost
00:21:41 a opovažuješ se mě srovnávat s "jinými",
00:21:43 -ty jedovatý člověče!
-Iljo Iljiči, prosím vás...
00:21:46 A já mu ve svém plánu vykázal zvláštní domek, zahradu,
00:21:49 plat jsemk mu stanovil,
00:21:51 měl by být majordomem, správcem, mým důvěrníkem!
00:21:53 Pane...
00:21:55 Jak jsi jen mohl, po tom všem, Zachare,
00:21:59 urazit svého pána, kterému takovou dobu sloužíš?
00:22:05 Kterého jsi, když byl dítě, nosil na rukou!
00:22:11 Milostpane, vždyť já jsem to tak nemyslel!
00:22:15 Přestaňte, prosím vás.
00:22:20 Co nás to potkalo za neštěstí?
00:22:23 Odpusťte, odpusťte.
00:22:27 -Přines mi kvas.
-Hned, hned.
00:22:35 No tak, pěkně se napijem. Napijem se, no, no... tak.
00:22:40 -Zatáhni záclony.
-Hned, jo, jo.
00:22:46 -A zavři pořádně dveře.
-Zavřu, zavřu, jo.
00:22:51 Já si možná na hodinku zdřímnu.
00:22:54 -A v půl páté mě přijď vzbudit.
-Jo, jo, vzbudím.
00:23:00 Ach, ach...
00:23:04 Ách.
00:23:12 Lehká, příjemná malátnost proběhla jeho tělem
00:23:16 a začala zlehka zamlžovat spánkem jeho smysly
00:23:19 jako první nesmělé mrazíky zamlžují hladinu vod.
00:23:23 Ještě chvilku a vědomí by ulétlo bůhvíkam.
00:23:27 Ale vtom Oblomov procitl a otevřel oči.
00:23:30 Vždyť jsem se ještě ani neumyl, zašeptal, jak je to možné?
00:23:34 A také jsem nic neudělal.
00:23:36 Chtěl jsem načrtnout na papír svůj plán
00:23:38 a neprovedl jem to.
00:23:40 Nenapsal jsem gubernátorovi ani domácímu,
00:23:42 účty jsem neprohlédl a dopoledne je pryč.
00:23:46 Zamyslel se.
00:23:47 Co to znamená: Jiný by to všechno vykonal?
00:23:52 Co je to vlastně "jiný"?
00:23:55 Zahloubal se do srovnání sebe s jinými.
00:24:00 Nadešla jedna z oněch chvil v životě Oblomova,
00:24:03 kdy si vše jasně uvědomil.
00:24:06 Zhrozil se, když před ním vyvstala
00:24:08 jasná a živá představa lidského osudu a poslání.
00:24:11 Když mu hlavou blesklo srovnání
00:24:14 mezi tímto posláním a jeho vlastním životem.
00:24:18 Bylo mu trpce z této tajné zpovědi před sebou samým.
00:24:23 Lítost nad minulostí a palčivé výčitky jej bodaly jako jehly.
00:24:27 To všechno Zachar, zašeptal.
00:24:31 Vzpomněl si na podrobnosti scény se Zacharem
00:24:34 a jeho tvář vzplanula požárem studu.
00:24:37 Co kdyby to tak někdo poslouchal? pomyslel si.
00:24:41 A při této myšlence mu zatrnulo.
00:24:43 Díky bohu, že to Zachar nedokáže nikomu vyprávět.
00:24:47 Však by mu také nikdo ani nevěřil. Chválabohu.
00:24:57 (Zachar z dálky) Iljo Iljiči...
00:25:02 Hej, Iljo Iljiči.
00:25:06 Á, spí jako pařez.
00:25:12 Iljo Iljiči, vstávejte.
00:25:17 Už je půl pátý pryč.
00:25:23 -Iljo Iljiči.
-Co chceš, Zachare?
00:25:27 Přikázal jste, abych vás vzbudil. No... vstávejte.
00:25:32 Spnils příkaz, Zachare, tak si jdi po svých.
00:25:40 -Ostatní se tě už netýká.
-Nepudu, Iljiči, nepudu.
00:25:45 Iljo Iljiči, vstávejte, no tak, Iljo Iljiči.
00:25:50 -Nech mě být.
-Já bych hrozně rád, ale nejde to.
00:25:55 -No tak, Iljo Iljiči.
-Prosím tě, nech mě spát.
00:25:58 A vy se na mě budete zlobit. No tak, Iljo Iljiči.
00:26:01 -Nech mě, vstanu sám.
-Sám umíš jenom chrnět!
00:26:04 Chrní si ve dne jako osikový špalek.
00:26:07 Vůbec nechápu, proč ty ses na ten boží svět vůbec narodil.
00:26:13 Tak vstávej, povídám, vstávej, lenochu jeden zatracená.
00:26:17 Cos to řek? Ty si myslíš, že já spím? Já všechno slyším!
00:26:23 Ách, ty hlavičko moje, ležíš tu jako špalek.
00:26:26 Je mi z tebe špatně.
00:26:28 Podívejte se na něj, lidé dobří. Fuj! Vstávejte, vstávejte, no!
00:26:34 Iljo Iljiči, podívejte se, co se to kolem vás děje.
00:26:39 (nadává, zvoní na zvonek)
00:26:42 -Já vstanu, až budu sám chtít.
-Vstávejte, vstávejte, ho ho ho!
00:26:47 Áááá, já ti dám, rušit pána, když chce odpočívat!
00:26:53 Přines mi kvas. Kvas... mi... přines.
00:26:58 Jo, přines mi kvas, přines mi kvas...
00:27:01 (smích)
00:27:04 -Andreji!
-Iljo!
00:27:06 Á, Štolc přijel!
00:27:11 Iljo!
00:27:18 Kus cesty jsem řídil bryčku úplně sám.
00:27:21 A mně přijela maminka.
00:27:22 A mně dal tatínek dřevěného koníka na kolečkách.
00:27:25 Ticho, nebo se probudí chůva.
00:27:27 Nařídila mi, abych seděl ve stínu. Všichni po obědě spěj. Utek jsem.
00:27:33 Pojď, podíváme se, jak spí, jo? Ale tiše, tichounce.
00:27:40 Pššššt.
00:27:43 (výkřik, úporný kašel)
00:27:59 (chrápání)
00:28:44 Koukni, co já umím.
00:28:47 To já umím taky.
00:28:49 (oba přešlapují, aby vrzaly schody)
00:28:52 -Proč ty schody nikdo neopraví?
-Nevím... neopraví.
00:28:57 -Iljušo, pojďme na houpačku.
-Pojďme.
00:29:04 Rychleji, rychleji!
00:29:11 (smích)
00:29:31 Štolc se ubytoval u Oblomova.
00:29:35 Štolcův život byl stále naplněn prací, návštěvami, společností.
00:29:39 Přestože Oblomov protestoval, stěžoval si a bránil se,
00:29:43 byl ve vleku svého přítele a všude jej následoval.
00:29:48 Je třeba začít nový život, říkal mu Štolc, teď nebo nikdy.
00:29:53 Štolc a Oblomov byli vrstevníci. Oběma bylo už přes třicet let.
00:29:57 Štolc byl zaměstnán v úřadě, ale vystoupil ze služby
00:30:00 a zabýval se svými záležitostmi.
00:30:02 A díky píli a chytrosti dosáhl úspěchu.
00:30:06 Často říkal Oblomovovi, že přirozeným posláním člověka
00:30:10 je donést nádobu až do posledního dne života
00:30:13 bez zbytečného vylití jediné kapky.
00:30:16 Vyrovnaný a pomalý oheň je lepší než bouřlivé požáry,
00:30:20 ať z nich sálá jakákoli poezie.
00:30:23 Ať potkalo Štolce v životě cokoli,
00:30:26 vždy užil toho prostředku,
00:30:28 kterého bylo za daných okolností třeba.
00:30:30 Stejně tak jako klíčnice vybere ze svazku klíčů u pasu
00:30:34 právě ten, který potřebuje k těm či oněm dveřím.
00:30:46 (zděšený křik)
00:31:01 Zachare! Pomoz rychle pánovi s oblékáním.
00:31:08 Výborně.
00:31:11 Teď se nasnídáme...
00:31:14 potom... do úřadu za prací...
00:31:19 potom oběd - přijde tam velmi příjemný člověk -
00:31:22 pozval jsem toho majitele zlatých dolů,
00:31:24 jak jsme o něm tuhle mluvili. A on nás potom zve na čaj.
00:31:28 Á propos... musím tě seznámit s Olgou Iljinskou, úžasně zpívá.
00:31:38 A přitom je okouzlující jako dítě.
00:31:40 Ale možná že ji posuzuji shovívavě, mám pro ni slabost.
00:31:43 -Ty míváš slabosti?
-Ano, mívám, mívám.
00:31:46 Kdo je to tam u dveří?
00:31:48 Dělej, Zachare, oblékni svého pána a přines snídani. Já jdu otevřít.
00:31:56 -Á, to jste vy, Alexeji.
-Ivan Alexejič.
00:32:01 Promiňte. Přejete si?
00:32:03 Promiňte, Andreji Ivanoviči, já myslel, že přijde Zachar.
00:32:06 Mám pro Ilju Iljiče spěšné pozvání.
00:32:09 Ale on tady bohužel není.
00:32:11 Včera večer odjel ve služební věci a hned tak se nevrátí.
00:32:15 Má v úmyslu odjet do zahraničí a potom do Oblomovky.
00:32:19 Chválabohu. Pořád na vás, Andreji Ivanoviči, moc čekal.
00:32:23 Pořád říkal: Už brzo přijede Andrej Ivanovič Štolc
00:32:27 a všechno se zas urovná.
00:32:30 Promiňte prosím, proč mluvíme šeptem?
00:32:35 -Je v domě někdo?
-Zachar ještě spí.
00:32:39 Áhá...
00:32:41 Promiňte.
00:32:44 Musím do úřadu.
00:32:46 -Buďte sbohem. -Sbohem.
-Sbohem. -Sbohem.
00:32:48 -Sbohem, Alexeji.
-Já jsem Ivan Alexejevič.
00:32:51 Ivane Alexejeviči... samozřejmě.
00:32:54 -Zachare?
-Hm, hm?
00:32:57 Ukaž ukaž ukaž, co jsi to připravil?
00:33:05 Telecí...
00:33:11 -Vyhoď to.
-Ale proč to?
00:33:14 Andreji Ivanoviči, to není možné. Pán nemůže tu vaši stravu.
00:33:17 Hni sebou a přines, co jsem ti poručil.
00:33:20 -A ten strojek.
-Jak poroučíte.
00:33:23 Tak proč nesnídáme? Čas nečeká. Andreji, kdo to sem přišel?
00:33:27 To bylo pro mě. Přinesli mi úřední listiny.
00:33:29 Pojď ke stolu, Iljo.
00:33:37 Jen si, Iljo, čichni, jaká je to vůně.
00:33:40 Kdyby bylo zdraví věc, kterou lze vidět a pocítit jako vůni,
00:33:44 jsem si jist, že by vypadalo takhle.
00:33:48 Takhle by muselo vonět.
00:33:54 Zachare.
00:33:56 Odnes to.
00:33:59 To jsem se naučil v Evropě.
00:34:02 Tam tomu zatím taky nikdo moc nerozumí,
00:34:04 i když to vypadá velmi logické. Zvířata jsou zdravější než my,
00:34:08 tak jez totéž, co ony a budeš také tak zdravý.
00:34:12 Na Zachare, přivoň si k tomu.
00:34:14 To stačí, jdi už.
00:34:20 Iljo, shoď ze sebe nejprve tuk, tíhu těla.
00:34:24 Pak pomine i spánek duše.
00:34:27 Víš, Andreji, trápím se sám se sebou.
00:34:30 Všechno vím a všechno to chápu. Ty ses tu zmínil o spánku duše.
00:34:34 Já o tom vím,
00:34:36 ale opustit tento spánek nemám ani vůli, ani sílu.
00:34:40 Ale... za tebou snad půjdu. Sám to ovšem nikdy nedokážu.
00:34:44 Promiň, že tě přerušuju.
00:34:46 Děkuju ti.
00:34:47 Nezapomeň si zítra v úřadu podat žádost. Nezapomeň.
00:34:51 Óó, pospěš si, Iljo, za pět minut musíme jet.
00:34:55 Ááá, ještě čaj...
00:34:57 -Andreji, co čaj?
-Čaj není zdravý.
00:35:00 Je to velmi jednoduché. Prodávej za tři čtvrtiny,
00:35:04 s tím, že to, až klesne burza, skoupíš za pět osmin.
00:35:07 -Už tomu rozumíš?
-Pět osmin čeho?
00:35:09 Ale, Iljo, je tu přece hodnota akcií,
00:35:12 jejich současný kurz.
00:35:14 -Například tři čtvrtiny...
-Čeho tři čtvrtiny?
00:35:16 Ty to opravdu nechápeš, Iljo!
00:35:23 Vaše Excelence, dostavil se pan Štolc.
00:35:27 A... že prosím.
00:35:30 Rád vás vidím.
00:35:32 Pavle Petroviči...
00:35:34 Buďte zdráv.
00:35:36 Ach, můj milý, moc mě těší. Tak co naše věc?
00:35:41 Prosím za prominutí, dovolte, abych vás seznámil.
00:35:44 -Můj přítel Oblomov.
-Těší mě.-Těší mě.
00:35:46 Andrej mi hodně vyprávěl o tom návrhu, Excelence.
00:35:49 Už jsem vás dlouho neviděl. Ani nevím...
00:35:52 Vaše Excelence, vše je podepsáno.
00:35:54 Vy jste ale schopný chlap.
00:36:05 ... myslel jsem, že k tomu bude třeba benátské zrcadlo.
00:36:09 Ano, ano, myslel jsem na to, Pavle Petroviči,
00:36:12 zde je vše objasněno.
00:36:14 To je sice od vás moc hezké, že je zde vše napsáno,
00:36:16 ale to sklo je přeci jenom dost drahé.
00:36:19 Chápete, přáteli, kdybyste se obrátil...
00:36:21 To není třeba, není třeba obracet se na Hellera.
00:36:23 To pro nás může udělat... Oh, pardon, pardon!
00:36:28 Prosím, prosím, račte.
00:37:30 Jen pojď, pojď, pojď se mnou, Iljo.
00:37:33 Ne, ne, Andreji.
00:37:49 Jenom jeď a usaď se zase v Evropě.
00:37:53 Tam je krásně a všude jsou příjemní lidé a ta elegance!
00:38:07 (chaotická změť hlasů)
00:38:10 ... manželka a dcera, ona je blondýnka.
00:38:13 (smích)
00:38:15 Ale ne, Iljo, tak s tím nemohu souhlasit.
00:39:10 Iljo Iljiči... hotovo.
00:39:14 Co Andrej Ivanyč?
00:39:16 Spí. Má tam tmu.
00:39:18 -jdi se radši podívat.
-Jo.
00:39:20 -Opatrně!
-No jo, opatrně.
00:39:32 -Dveře, zavři dveře.
-Jo, jo.
00:39:37 -Podrž to.
-Jo, podrž to...
00:39:40 -Lžíci!
-Jo, dejme lžíci.
00:39:44 Už zase děláš rámus.
00:39:49 Pššš...
00:39:51 -Hned vám přinesu piroh.
-Dobrá.
00:39:56 (ulekané vyjeknutí)
00:40:01 Tak. A to říkal, že už nikdy.
00:40:08 -Naříkals někdy, Iljo?
-Co? Nikdy.
00:40:14 Poslyš, Iljo, koho tím podvádíš? Mě přece ne. Sebe!
00:40:22 Jen si vzpomeň, jakou jsi měl radost,
00:40:24 že jsi čilý, svěží a pohyblivější než dřív.
00:40:28 Tvé pálení žáhy je pryč, ječná zrna taky.
00:40:30 Tvář nemáš pomačkanou, omládl jsi.
00:40:33 A je to jen pár dnů, co se tu neválíš bez práce
00:40:35 a nejíš všechno to svinstvo.
00:40:37 Ach, Iljo, to chceš zase vypadat jako pomačkaný obnošený kabát?
00:40:44 Tak to tedy řekni a nechtěj po mě soucit.
00:40:46 Poruč si, ať ti zítra přinesou do postele skopovou kýtu.
00:40:50 Anebo radši vepřovou, celý pekáč.
00:40:53 Válej se celý den v posteli, cpi se a spi.
00:40:57 Ty, poslechni, Iljo. Co z toho máš, že se teď nacpeš
00:41:01 a hned půjdeš spát s takhle plným břichem?
00:41:05 A zítra se za tu slabost budeš proklínat a plakat.
00:41:08 A čím se to cpeš, mužeš mi to říct?
00:41:10 Co je to v té míse?
00:41:12 -Odpověz mi: Co to máš v té míse?
-Polévku.
00:41:18 S masem.
00:41:30 No dobrá...
00:41:32 Vem si trošku... a bude to naposledy.
00:41:38 Teď nebo nikdy. Pamatuj si to, Iljo.
00:41:42 -Už je pryč?
-Á, k čertu s vámi.
00:41:46 -Zachare, dones mi lžíci a talíř.
-Ano, lžíci a talíř.
00:41:49 -Čistý talíř.
-Ano, čistý talíř.
00:41:52 -A k tomu čerstvý piroh, darebáku.
-Ano, přinesu.
00:41:54 -S čímpak je dneska?
-S houbama.
00:41:57 Po Oblomovsku.
00:42:00 (smích)
00:42:04 Jak si mohli být blízcí tito lidé, jejichž každý rys, každý krok,
00:42:09 celá jejich bytost,
00:42:10 byly křiklavým protestem proti životu toho druhého.
00:42:14 Ale to je známá věc,
00:42:16 že protikladnost povah není na překážku sympatiím.
00:42:20 Mimo to je spojovalo dětství a škola. Dvě silná pouta.
00:42:24 Dále pak ruská dobrosrdečná náklonnost,
00:42:27 kterou Oblomovova rodina zahrnovala německého chlapce.
00:42:31 Dále pak role silnějšího, kterou měl Štolc vedle Oblomova.
00:42:35 A posléze a ze všeho nejvíce je spojovalo to,
00:42:39 že základ povahy Ilji Iljiče tvořilo čisté a dobré jádro,
00:42:43 plné hluboké sympatie ke všemu, co bylo dobré,
00:42:46 co se probouzelo a ozvěnou ozývalo
00:42:49 v jeho prostém, bezelstném a věčně důvěřivém srdci.
00:42:57 Tohle je, Iljo, opravdová lázeň. Té se namouduši nic nevyrovná.
00:43:03 A krásně to tu voní.
00:43:05 Já si tu vůni pamatuju ještě z dětství.
00:43:09 Otec mě brával sebou do práce. Jezdil v lehké bryčce.
00:43:14 Dal mi opratě a poručil zavézt do továrny...
00:43:18 -To je hezké.
-Potom na pole, potom do města,
00:43:21 a potom jsme se vraceli zpátky domů...
00:43:23 Andreji, nezlob se, jeď dneska na ten oběd beze mne,
00:43:26 já musím ještě, jak vidíš, mám spoustu...
00:43:30 A za celý den ses tak unavil, žes nemohl ani jíst.
00:43:33 A doma už byla roztopená lázeň, vlezl sis úplně nahoru,
00:43:36 vonělo tam dřevo, vzal sis metličku...
00:43:40 Potřeboval bych zůstat pár dní doma.
00:43:44 Mám práci s plánem.
00:43:46 Bojím se, že mi zas vyskočí ječné zrno.
00:43:51 Chceš jít zase ležet, viď? Nikam tě nepustím, Iljo.
00:43:55 Teď nebo nikdy. Něco jsi mi slíbil.
00:43:57 To je příjemné.
00:44:03 To je krása!
00:44:08 Okamžitě sem pojď! Je to ohromně zdravé.
00:44:13 Už nikdy nebudeš mít ječné zrno.
00:44:16 -Iljo!
-Přestaň!
00:44:19 To myslím vážně.
00:44:20 -Iljo!
-Dej mi pokoj.
00:44:22 Teď nebo nikdy! Pojď ven!
00:44:25 Nech mě, nech mě, říkám ti, nech mě!
00:44:29 Teď nebo nikdy.
00:44:39 Pusť, pusť.
00:44:52 -Iljo, co je s tebou?
-Nemám tohle rád.
00:44:58 Iljo...
00:45:00 Teď mě bude bolet rameno, Andreji.
00:45:03 Ale Iljo...
00:45:07 Říkal jsem, že to nemám rád.
00:45:09 -A ty to děláš naschvál.
-Jak můžeš takhle mluvit?
00:45:12 Ano, naschvál. Víš, že je mi to nepříjemné
00:45:14 a ještě mě k tomu nutíš. Jsem hrozně unavený.
00:45:17 -A z čeho, Iljo?
-Ze všeho.
00:45:18 Z plesů, z chůze, z lidí, Z pití čaje.
00:45:21 Rozhovorů...
00:45:23 Z toho věčného běhání o závod s časem.
00:45:26 Z těch pomluv a klepů.
00:45:28 Náš petrohradský život se mi nelíbí a...
00:45:30 -A jaký život se ti vlastně líbí?
-Takovýhle ne!
00:45:34 A copak se ti tady na životě nelíbí?
00:45:37 Všechno.
00:45:41 Nikdo nemá jasnou a klidnou tvář.
00:45:44 Jeden se trápí, že musí chodit denně do úřadu
00:45:47 a druhý hořekuje, že to štěstí nemá.
00:45:50 Jaký je to ideál, cíl života?
00:45:57 Takže...
00:46:00 nechceš pracovat...
00:46:02 ani sedět v předpokojích.
00:46:05 -Mám pravdu?
-Máš, nechci.
00:46:07 A nechci ani ten váš společenský život.
00:46:09 Nechci vídat v salonech symetricky rozsazené hosty,
00:46:13 jak klidně a hlubokomyslně sedí s kartami v ruce.
00:46:17 Co je to, prosím tě, za životní úkol?
00:46:20 Jaké poučení z toho, prosím, plyne?
00:46:22 Cožpak to nejsou mrtvoly?
00:46:24 Copak nespí celý život vsedě u karet?
00:46:26 Oč jsem já horší než oni, když ležím doma na pohovce
00:46:29 a nemám v hlavě samé trojky a svršky.
00:46:31 Scházejí se a hostí se navzájem.
00:46:33 Ale není mezi nimi ani za mák dobroty a vzájemné náklonnosti.
00:46:38 Co je to za život? A k čemu je? Čemu se tu naučím?
00:46:43 No, a čemu bys je mohl naučit ty, Iljo?
00:46:47 -Já?
-Ano, ty, ty.
00:46:51 Ale vždyť já nikoho nic učit nechci.
00:46:56 Já nechci nikoho poučovat.
00:46:59 Jako ten tvůj žlutý pán, například.
00:47:02 Ten majitel zlatých dolů na mě dorážel,
00:47:04 jestli jsem četl řeč nějakého poslance
00:47:07 a vytřeštil na mě oči,
00:47:08 když jsem mu řekl, že noviny vůbec nečtu.
00:47:10 Pak chtěl mermomocí vědět,
00:47:12 jaký mám názor na odjezd pana francouzského velvyslance z Říma.
00:47:16 Pak zas Mahmed Ali poslal své lodi do Cařihradu
00:47:19 a on si láme hlavu, proč.
00:47:21 Víš, Iljo, že ten žlutý pán, jak jsi jej právě nazval,
00:47:26 ukončil studia na dvou univerzitách?
00:47:32 Za tu dobu, co ti tvůj správce zbídačil Oblomovku,
00:47:37 tenhle pán získal deset takových Oblomovek.
00:47:42 A ještě jich dvacet získá.
00:47:44 A to všechno s úsilím, rozumem a pílí.
00:47:49 Iljo, vstává každý den v šest hodin.
00:47:52 Ať je léto nebo zima, každý den ráno pilně cvičí.
00:47:58 Vůbec nepije víno.
00:48:01 Hovoří plynně šesti jazyky, všechno zná, mnoho ví.
00:48:06 Jeho život má jediný cíl: práci.
00:48:08 Ani jeden zbytečný krok, ani slovo, ani čin.
00:48:12 A je zdravý a bohatý
00:48:14 a v šedesáti letech vypadá mladší než ty.
00:48:18 Ale proč, Andreji?
00:48:19 V šedesáti letech má člověk vypadat na šedesát
00:48:22 a ne na pětatřicet.
00:48:23 Jistě. Ale potom není třeba
00:48:25 vypadat v pětatřiceti na padesát jako ty.
00:48:27 Ach, Andreji.
00:48:30 Kdyby žil ten tvůj majitel zlatých dolů ještě sto let
00:48:34 a vydělal ještě na sto Oblomovek, řekni proč?
00:48:38 Všichni myslí jenom na to, co mají jíst, co škodí,
00:48:41 co je zdravé, u jakého doktora se léčit,
00:48:44 do jakých lázní jezdit,
00:48:46 všichni myslí jenom na to, JAK žít.
00:48:50 Ale PROČ, o tom nikdo nepřemýšlí.
00:48:56 Co je tvůj život, proč jej žiješ, potřebuje jej někdo?
00:49:01 Ach, Iljo...
00:49:04 Válet se v teple celé dny na pohovce
00:49:07 a soudit každého, že se věnuje práci, je lehké.
00:49:11 Možná, že by bylo lepší, než soudit druhé,
00:49:15 zamyslet se radši nad sebou.
00:49:17 Možná, že svět ani společnost vinny nejsou.
00:49:21 Že je to tvoje vina, že tě nepotřebují.
00:49:27 -Stydím se, Andreji.
-Co? Ale proč, Iljo?
00:49:30 Nesměj se, Andreji.
00:49:32 Někdy se stydím, že bych plakal. Plakal jak dítě.
00:49:39 Ležím, převracím se ze strany na stranu
00:49:42 a sám sebe se ptám: Proč jsem takový člověk?
00:49:50 A odpověď neznám.
00:49:58 Jednou ráno jsem se probudil... Před oknem mi rostl strom.
00:50:04 Určitě tam rostl už pět set let nebo i víc.
00:50:08 Možná, že pamatuje Tatary, Mamaje,
00:50:11 a bude žít ještě tisíc, možná dva tisíce let.
00:50:15 Listy na něm se každý rok mění.
00:50:19 Hm, kolik jich za ty roky vyraší a opadá.
00:50:23 Vždyť každý list, když roste, žije jeden život se stromem.
00:50:28 S jeho kořeny, větvemi, je s nimi spojen, potřebují ho.
00:50:34 Ano, potřebují ho...
00:50:39 Takže... část toho listu je v budoucnosti
00:50:45 a část byla i v minulosti s námi.
00:50:58 Ať už jsme byli kdokoli,
00:51:03 jestli žijeme, tak to tedy má nějaký smysl, Andreji.
00:51:09 Když jsem si to uvědomil, měl jsem radost,
00:51:14 až jsem se rozplakal.
00:51:17 Ale když mám říct proč, tak ani sám nevím.
00:51:27 A potom jsem listoval v nějaké staré učebnici botaniky.
00:51:33 A četl jsem, že stromy tak dlouho nežijí,
00:51:37 snad jenom sekvoje.
00:51:41 Zastyděl jsem se, že si nepamatuju nic, co jsem se učil.
00:51:48 V hlavě mám něco jako... archiv.
00:51:53 Mrtvá fakta, cifry, epochy, události, nic s ničím nesouvisí.
00:52:02 Jako v knihovně, kde jsou samé jednotlivé díly a nic úplného.
00:52:08 Botaniku jem zapomněl, ale bůhvíproč si pamatuju,
00:52:12 že Seleukos První v roce 306 před naším letopočtem
00:52:17 porazil jakéhosi Čendregupta.
00:52:23 (dětský hlas) Poběž za mnou, rychle!
00:52:27 Žučko, utíkej!
00:52:35 Víš, Iljo, ty jsi šťastný člověk.
00:52:42 Někdo ukončí tři univerzity a chce toho vědět ještě víc.
00:52:47 Ale ty takovou touhu nemáš.
00:52:50 Tebe jen trápí, že jsi ještě nezapomněl všechno.
00:53:21 Štolc byl Němec jen napůl. Po otci.
00:53:25 Matka byla Ruska ze zchudlého šlechtického rodu.
00:53:29 Byl pravoslavného vyznání
00:53:31 a jeho mateřským jazykem byla ruština.
00:53:35 Od osmi let sedával malý Andrej s otcem u zeměpisné mapy.
00:53:39 Taky s ním probíral neumělé účty rolníků, měšťanů a rolníků.
00:53:43 Otec mu za to pedanticky vyplácel mzdu.
00:53:46 Deset rublů za měsíc.
00:53:48 A malý Andrej musel příjem vždy stvrdit podpisem.
00:53:53 Andrjušova matka trpěla.
00:53:55 Nelíbila se jí tato pracovní praktická výchova.
00:53:58 Ale protože byla od přírody nesmělá a tichá,
00:54:01 s mužem se nepřela.
00:54:04 Ivan Bogdanovič Štolc neuměl vybrat pro svého syna
00:54:08 jinou životní dráhu než tu, kterou sám prošel.
00:54:11 Pamatoval si, že když vystudoval, poslal jej otec do světa.
00:54:15 I on tedy musí poslat svého syna do světa.
00:54:18 Ostatně tak to bylo u nich, v Německu, zvykem.
00:54:21 Matka už tehdy nebyla naživu.
00:54:24 A tak nikdo neoplakával chlapcův odjezd.
00:54:28 Jen hrstka sousedů stála v povzdálí a dívala se,
00:54:32 jak správce vypravuje syna do cizích krajů.
00:54:35 Ivan Bogdanovič dal synovi 150 rublů v bankovkách.
00:54:39 K sedlu byly přivázány dvě torby.
00:54:41 V jedné byl plášť z voskovaného plátna
00:54:44 a tlusté holínky se cvočky v podrážkách.
00:54:47 To mu poradil otec.
00:54:49 Ve druhé torbě byl elegantní frak z tenkého sukna,
00:54:52 tucet jemných košil a lakýrky, objednané v Moskvě,
00:54:55 na památku matčina ponaučení.
00:55:06 Do Moskvy dojedeš asi za 40 rublů. Odtamtud do Petrohradu za 70.
00:55:12 Zbyde ti ještě dost. Dál si dělej, co chceš.
00:55:15 Vzdělání máš dobré.
00:55:18 Můžeš si sám vybrat, co chceš dělat.
00:55:22 Můžeš jít do služby, obchodovat, nebo se živit psaním.
00:55:26 Nevím, co si vybereš, k čemu cítíš větší náklonnost.
00:55:30 Dobrá, otče.
00:55:32 A jestli nebudeš vědět, jak dál, tak navštiv Rheingolda.
00:55:38 On ti poradí. Je to můj přítel. Přišli jsme sem kdysi ze Saska.
00:55:44 Má v Petrohradě třípatrový dům. Dám ti jeho adresu.
00:55:50 Já ji nechci. Nech si ji.
00:55:53 Půjdu k němu, až budu mít i já tak velký dům.
00:55:57 Zatím si poradím bez něho.
00:56:24 No...
00:56:28 tak jdi.
00:56:31 Ano.
00:57:03 To je ale štěňátko.
00:57:05 Ani slzičku neuroní, viděli jste ho?
00:57:08 Ten starý pohan za slzy nestojí.
00:57:11 Vyhodí ho na ulici jako nějaké kotě.
00:57:23 Zastav! Andreji, zastav!
00:57:30 -Co je?
-Máš volnou podpěnku.
00:57:33 Utáhni si ji.
00:57:35 Dojedu do Samševky a podívám se na to.
00:57:38 Nemám času nazbyt, musím dojet za světla.
00:57:48 No...!
00:57:51 Sbohem.
00:58:11 -Chlapečku ty můj, Andrjušo!
-Chlapče!
00:58:14 Počkej, holoubku, ať se s tebou aspoň my rozloučíme.
00:58:18 Andreji Ivanoviči, neodjíždějte nám.
00:58:27 Pojď ke mně, Andrjušo, ať ti aspoň já dám požehnání na cestu.
00:58:32 -Andrjušo, ty naše sluníčko.
-Sluníčko naše...
00:58:36 -Hodně zdraví, Andrjušenko.
-Ty naše sluníčko.
00:58:44 -Pojď ke mně, holoubku.
-Pojď, ať tě pokřižuju na cestu.
00:58:49 A dej na sebe pozor, sluníčko naše.
00:58:54 Opatruj se, Andrjušenko.
00:58:58 Počkej, otče!
00:59:21 Sbohem, chlapče.
00:59:24 -Andrjušenko...
-Andrjušenko, sbohem.
00:59:56 Mluvím s ní mnohem raději než s jinými, Iljo.
00:59:59 Není škrobená ani falešná a nekoketuje.
01:00:01 -O kom to mluvíš?
-Jak to, o kom? Zapomněl jsi?
01:00:04 Olga Iljinská, vyprávěl jsem ti o ní přece.
01:00:06 -Ano, ano. Ano, ano...
-Sám se o tom přesvědčíš.
01:00:08 Olga je kouzelné stvoření, to myslím naprosto vážně.
01:00:11 Obdivuji se její nevině jako dítě, přísahám.
01:00:16 Zůstala brzy bez rodičů, žije teď s tetou.
01:00:18 A jak zpívá! Iljo, jak nádherně zpívá!
01:00:21 Moc si přeju, aby si tě Olga i její teta oblíbily.
01:00:24 Zatímco budu v Anglii, svěřím tě Iljinským.
01:00:27 Poprosím, aby tady na tebe dohlédli
01:00:29 a nenechali tě sedět doma a spát po obědě!
01:00:32 Ano, ano, Iljo. Tomu se nesměj.
01:00:36 A za měsíc tě čekám v Paříži. Už máš hotový pas?
01:00:39 Už dávno. Dokonce jsem si koupil i novou čapku.
01:00:42 Ohohó...
01:00:43 Á, jsme tady. Prrrr!
01:00:56 Dámy, přeji dobrý den.
01:01:08 (zvonění na sluhu)
01:01:18 Iljo, kde jsi? Pojď! Pojď, seznámím tě.
01:01:22 Panstvo, dovolte, abych vám představil svého přítele.
01:01:26 Ilja Iljič Oblomov.
01:01:28 -Velice mě těší.
-Oblomov, Ilja Iljič...
01:01:32 (třeskot nádobí za dveřmi)
01:01:35 -Nic se nestalo.
-Ferakonte, seber ty střepy.
01:01:45 Směšný člověk...
01:01:54 (chichot)
01:01:58 Tak co, Káťo, vidělas ho?
01:02:22 Jaký to má smysl?
01:02:32 Iljo, co je ti? Počkej, kam chceš jít?
01:02:36 Jdu pryč, Andreji. Já tu nemám co dělat.
01:02:39 Vždyť to jsou muka, jsem jim všem jen pro smích.
01:02:42 -O čem to mluvíš?
-Kde mám čepici?
01:02:43 -Počkej, Iljo.
-Kde mám čepici?
01:02:45 Olga Sergejevna se na nikoho jiného tak dívat netroufne.
01:02:49 Já ten její pohled nesnesu. Kde mám čepici?
01:02:51 -Iljo!
-Kde mám čepici?
01:02:54 Nevěděl jsem, co dělat.
01:02:56 Byl bych se radši propadl někam do země.
01:02:58 Bůh s tebou, Iljo, mýlíš se.
01:03:00 Rozbil jsi omáčník, to je velká škoda.
01:03:02 Proč jsem ho rozbil? Nevěděl jsem, kam se vrtnout.
01:03:04 Dívají se tu na mě jako na strašidlo, usmívají se.
01:03:06 To by vyvedlo z míry i zkušeného a já jsem...
01:03:08 Iljo... Iljo, uklidni se.
01:03:11 Řekni, Andreji, odkud vědí, že jsem třetí den usnul v Opeře?
01:03:16 Poslyš, jestli jsi mě sem přivedl, aby se mi všichni posmívali,
01:03:19 je to hnusné!
01:03:20 -Hnusné, a nemáš omluvu.
-Přestaň, copak nerozumíš žertu?
01:03:23 Jaké žerty?
01:03:25 Kdyby se smáli baron a teta, ale co Olga Sergejevna?
01:03:29 Olga Sergejevna je mladá slečna.
01:03:31 A ty před ní mluvíš o košili naruby,
01:03:35 že jsem si oblékl každou punčochu jinou.
01:03:39 Dej si pozor.
01:03:42 Varuju tě, Andreji.
01:03:44 Iljo, přestaň. Radši pojď se mnou. Řekl jsem Olze Sergejevně...
01:03:47 -Já se na tebe rozzlobím!
-... aby ti zazpívala!
01:03:49 Co si to dovoluješ mě pomlouvat? Já Olgu přece vůbec nemiluju.
01:03:53 To jsi celý ty. Já tě líčím jako slušného člověka
01:03:56 a ty hned spěcháš, abys to všem vyvrátil.
01:03:59 -No tak pojď dovnitř, Iljo.
-Já její zpěv poslouchat nechci!
01:04:02 Co když zpívá falešně? Lhát neumím a komplimenty říkat taky neumím.
01:04:06 -Zase budu v trapné situaci.
-Jako před chvílí s omáčníkem?
01:04:10 -Ano?
-É, éé, t-t... to je podlé.
01:04:15 Ne, to není podlé. To je pouze malá odplata za to,
01:04:20 že si nechcete poslechnout, zda já umím zpívat.
01:04:23 Nebo jste chtěl, abych vám něco zazpívala?
01:04:28 -To chtěl on.
-A... vy?
01:04:33 Hmmm.
01:04:36 Ty jsi nezdvořák, Iljo.
01:04:37 To má z toho, že doma pořád leží na divanu v županu...
01:04:40 Andreji!
01:04:44 No dobrá, Andreji Ivanyči, tak zazpívám vám.
01:04:48 Merci beaucoup, cher Olga. Velmi obdivuji váš hlas.
01:04:53 Merci beaucoup.
01:05:11 (zpěv Olgy z dálky)
01:05:27 Strávili spolu skoro celý příští týden.
01:05:31 Olze nebylo s nikým tak dobře a lehce jako s ním.
01:05:34 Štolce znala dlouho, nazývala jej svým přítelem
01:05:38 a měla jej ráda za to, že ji vždycky rozveselil.
01:05:41 Nikdy se s ním nenudila. Ale trochu se ho bála.
01:05:45 Štolc ji nezištně obdivoval.
01:05:48 V jeho očích byla jen půvabným dítětem.
01:05:51 Všichni tři se radovali.
01:05:53 Štolc z toho,
01:05:54 jak lehce a přirozeně se Olga spřátelila s Oblomovem.
01:05:58 Oblomov byl prostší a dobrosrdečnější nežli Štolc,
01:06:02 často dráždil Olgu k smíchu svou povahou.
01:06:06 Její posměšky jí však promíjel lehce.
01:06:09 Potom se Štolc chystal odjet do ciziny
01:06:11 a svěřil Oblomova Olze. Domluvil s ní plán,
01:06:14 jak Olga odnaučí Oblomova po obědě spát, jak mu nařídí,
01:06:17 aby si přečetl knihy, které mu zde zanechal Štolc,
01:06:20 jak ho nenápedně přinutí, aby napsal na vesnici dopisy
01:06:24 a připravil se na cestu do ciziny. Až se sejdou, Štolc jej nepozná.
01:06:28 Všechno bylo v naprostém pořádku.
01:06:50 Přátelé, musíme se rozloučit.
01:06:53 -Iljo, kam jdeš?
-Hned se vrátím.
01:06:56 Olgo Sergejevno, neopouštějte ho.
01:06:59 Pamatujte na naši úmluvu. Vraťte Oblomova životu.
01:07:02 Ach, Andreji Ivanyči, všechno už jsem vymyslela.
01:07:05 Přinutím ho číst každý den noviny
01:07:07 a pak mi musí hlásit všechny novinky.
01:07:09 Potom musí dokončit plán přestavby statku.
01:07:11 Musí žít, jednat.
01:07:13 Bude lékař, který zachrání beznadějně nemocného, odměněn?
01:07:16 Ilja není beznadějně nemocný, má drahá.
01:07:19 Ale léčení jeho nemoci, kterou já nazývám oblomovštinou,
01:07:22 vyžaduje od lékaře trpělivost a dobrotu.
01:07:24 A toho vy máte dostatek.
01:07:26 Navíc vám svěřuji Ilju jenom na měsíc.
01:07:28 Potom za mnou přijede do Paříže.
01:07:31 (smích)
01:07:33 -Prosím!
-Iljo Iljiči, co je to?
01:07:38 Takový v Anglii jíst nebudeš. To je Oblomovský.
01:07:41 -S houbama!-Piroh!
-Schválně jsem ho nechal upéct.
01:07:57 Zatra práce, ha!
01:08:00 -Odneste piroh do saní, Zachare.
-Andreji Ivanoviči, už je čas.
01:08:04 Andreji Ivanoviči, nedojedete na stanici za světla.
01:08:07 Pospěšte si.
01:08:10 -Tak na shledanou, Olgo Sergejevno.
-Na shledanou, Andreji Ivanoviči.
01:08:23 Měj se dobře, Zachare.
01:08:30 Jedem! Hahóóu!
01:08:33 Štolc odjel do Anglie.
01:08:35 Oblomov mu slíbil, že za ním přijede rovnou do Paříže.
01:08:38 Domluvili se, že před odjezdem pošle do Oblomovky plán přestavby,
01:08:42 přestěhuje se a bude číst knihy a noviny
01:08:45 podle pokynů Olgy Sergejevny.
01:08:48 (Štolc z dálky) Beze mě tady pirohy nejezte!
01:08:53 Iljo, čekám tě v Paříži!
01:08:57 Ale Oblomov neodjel ani za měsíc, ani za půldruhého, ani za dva.
01:09:17 Oblomov si pronajal letní byt vedle Iljinských a usadil se tam.
01:09:21 Vstává teď v sedm hodin, čte, nosí někam knihy.
01:09:25 Ve tváři není ani unavený, ani ospalý ani znuděný.
01:09:29 Objevila se mu v ní dokonce barva.
01:09:31 Oči se mu lesknou,
01:09:33 jako by odrážely odvahu nebo přinejmenším sebevědomí.
01:09:37 Je s Olgou od rána do večera. Předčítá jí, posílá jí květiny,
01:09:41 prochází se s ní podél řeky v lukách.
01:09:43 Jsou spolu často o samotě.
01:09:45 Někdy jim dělá společnost Olžina teta Marie Michajlovna
01:09:48 a baron von Langwagen, její starý přítel.
01:09:51 Zlí jazykové naznačují,
01:09:53 že mezi tetou a baronem bylo kdysi nějaké přátelství,
01:09:56 dokonce mluví o jakési společné cestě do ciziny.
01:09:59 V jejich vztahu však neprobleskuje ani stín podobných sympatií.
01:10:04 Častou přítomnost Oblomova v Dubně vzala teta prostě na vědomí.
01:10:08 Člověk, kterému je přes třicet,
01:10:11 nebude přece říkat Olze nějaké hlouposti
01:10:13 nebo jí nosit nevhodné knihy.
01:10:15 Jinak se na to díval beron. Své mínění však nahlas nepronášel.
01:10:19 Monsieur Oblomov, nedostal jste dopis od Andreje Ivanoviče?
01:10:22 -Dostal.
-A co píše?
01:10:23 Když jsem nepřijel do Paříže, zve mě do Říma.
01:10:26 -Pojedete za ním?
-Jakmile se vypravím, pojedu.
01:10:29 Zdá se, že na vás čeká už dlouho.
01:10:32 Až mu budete psát, vyřiďte mu náš pozdrav.
01:10:34 -Iljo Iljiči.-Ano?
-Čekám na vás.-Omluvte mě, prosím.
01:10:43 Dobré ráno.
01:10:45 Tak co mi dneska povíte?
01:10:46 Co jsem slíbil, jsem splnil.
01:10:50 Co jsem neviděl sám, vypsal jsem si z knih.
01:10:53 Pro jistotu.
01:10:56 -Epocha renesance. V Itáli...
-Ten keř tady překáží, viďte?
01:11:01 Že by to bylo bez něho mnohem hezčí, Iljo Iljiči?
01:11:07 Ó, promiňte, přerušila jsem vás. Pokračujte, zajímá mě to.
01:11:11 V Itálii dělí epochu renesance na tři období:
01:11:15 období trecenta, quatrecenta a cinquecenta.
01:11:18 Období trecenta se vyznačuje...
01:11:20 díly takových mistrů jako Giotto, Ucello,
01:11:24 dále pak se projevují vlivy různých škol -
01:11:27 milánské, atuánské a veronské.
01:11:51 Monsieur Oblomov, monsieur Oblomov.
01:11:53 Ano?
01:11:54 -Upadl vám nějaký papír.
-Děkuji vám, barone.
01:11:59 Přestala jste mě poslouchat, proto jsem přestal číst.
01:12:03 Objevují se stále nová jména...
01:12:05 A já stále přemýšlím támhle o tom keři.
01:12:08 Že kdyby malíř maloval tuhle krajinu, tak by tam ten keř nedal.
01:12:12 Podle mě se sem skvěle hodí.
01:12:14 -Barone, dejte mi ruku, musíme jít.-Prosím.
01:12:19 Ale ještě jsem to nedočetl.
01:12:21 Ach... tak si to dočtete beze mne.
01:12:23 Čekáme vás na oběd, Iljo Iljiči.
01:12:25 Dívejte se na krajinu a čtěte si o malířství.
01:12:27 Určitě vás čekáme na oběd. Jako vždycky, Iljo Iljiči.
01:12:32 Čekám vás tady ve dvě hodiny.
01:12:35 -Tetičko! -Ano?
-Počkejte na mě, prosím.
01:12:39 Kam pospícháte?
01:12:42 Och, to je hrozný keř. Všechno tu kazí.
01:12:45 A já si myslím, že je tu na svém místě.
01:12:47 Nepřete se s ní, barone.
01:13:47 Saško! Saško, podívej se, co milostpán dělá!
01:14:04 (prozpěvuje si)
01:14:20 (směje se)
01:14:25 Drahý Andrej! Švýcarsko!
01:14:32 Vy jste si mě nevšiml?
01:14:34 Alexeji, jéminkote, já jsem vás neviděl.
01:14:41 Ach, Iljo Iljiči, já tu na vás čekám už dvě hodiny.
01:14:45 -Byl jste venku?
-Ano.
01:14:47 Ach, kdybyste viděl, co já mám teď práce.
01:14:49 Andrej se na mě zlobí, zve mě do Švýcarska a spílá mi...
01:14:53 Ale kam já bych teď jel? Copak mohu odjet?
01:14:58 Ach, drahý příteli, jak ona je báječná.
01:15:01 Ani Andrej to neví. Je hluboká, opravdová,
01:15:05 jaká je v ní síla, kolik je v ní jemnosti... porozumění.
01:15:10 -Dokonce...
-O kom...
01:15:11 Dokonce i když se zlobí,
01:15:13 dokonce i když mluví o něčem s posměchem,
01:15:15 stejně je v ní zvláštní půvab. Má tak bystrý úsudek,
01:15:17 že prostě s radostí nastavíš čelo k pokárání.
01:15:23 -To mluvíte o slečně Iljinské?
-Co?
01:15:28 -Máte pravdu.
-Vy Olgu znáte?
01:15:32 Ne, ale když to říkáte vy...
01:15:35 Bože! Bože, to je zázrak!
01:15:40 Mám nápad!
01:15:43 Alexejeve, proč byste tu u mě nezůstal přes léto.
01:15:47 Času máte dost, ve městě je horko. Rozhodnuto.
01:15:51 Zachare! Okamžitě připrav pokoj pro Ivana Alexejeviče!
01:15:55 Počkejte, počkejte... Iljo Iljiči, o ní mi povídejte.
01:16:04 Olga navrhla Oblomovovi, že se setkají v altánku,
01:16:08 ale nějak se opozdila.
01:16:12 Nemohl se dočkat, co řekne,
01:16:14 až uvidí to místo bez keře, který jí tak vadil.
01:16:17 Olga však stále nepřicházela.
01:16:20 Čekal, a radost, která jej naplňovala, mizela.
01:16:24 Příroda žila čilým životem.
01:16:27 Všude byla cítit jakási neviditelná činnost,
01:16:30 i když kolem panoval skoro slavnostní klid.
01:16:33 Ale v trávě se všechno hýbalo, lezlo a hemžilo,
01:16:37 do všech stran běhali uspěchaní a ustaraní mravenci.
01:16:40 Srazí se, rozběhnou a spěchají dál.
01:16:44 U květiny bzučí čmelák a dobývá se do jejího kalíšku.
01:16:50 Někde v křoví se ozývá pták, naléhavě a dlouze,
01:16:54 jako by někoho volal.
01:16:56 Tráva pronikavě voní, zdá se, že neúnavně a monotónně bzučí.
01:17:03 Jaký je tu shon, pomyslel si Oblomov
01:17:06 a zaposlouchal se do tichého šumu přírody.
01:17:11 Navenek je všechno tak tiché a klidné.
01:17:39 V létě jsou dny vskutku dlouhé. V zimě bývá touto dobou úplná tma.
01:17:48 Máte pravdu. O Vánocích je tma už v pět hodin.
01:17:55 Na Vánoce si Marie Petrovna vzpomněla, že bude sáňkovat.
01:17:59 Bylo to na Vánoce...? Ano, na Vánoce.
01:18:04 A Luka Savič si tenkrát rozbil čelo.
01:18:09 (smích)
01:18:11 No, no, no...
01:18:14 Luko Saviči, pověz nám, jak sis tenkrát...
01:18:20 Co bych vám tu povídal?
01:18:22 To si všechno vymyslel tady Alexej Naumovič.
01:18:24 Nic se nestalo.
01:18:26 Copak tvoje hlavička? Čílko? Máš tam jizvičku?
01:18:32 No no, čemu se smějete?
01:18:35 To všechno zavinil ten darebák Vaska.
01:18:38 Podstrčil mi staré sáně, no a ty se rozpadly
01:18:42 a já jsem sletěl!
01:19:21 Chlapeček je ospalý. Pojď, pojď, moje radosti.
01:19:30 Maminka tě uloží do postýlky.
01:19:34 Drž se. Uložíme chlapečka do postýlky.
01:19:40 A bude spinkat...
01:19:44 -Já ho uložím, milostpaní.
-Není třeba.
01:19:48 -Tak ho dejte mně.
-Uložím ho sama.
01:19:52 Ty můj chlapečku milovaný.
01:20:08 Hezky si lehni, srdíčko moje, maminka tě pěkně přikryje.
01:20:15 A dej mi ručičku, no tak...
01:20:22 -Neodcházej, maminko.
-Nikam nepůjdu, zůstanu s tebou.
01:20:29 -Bude ještě někdy zima?
-Bude...
01:20:33 Já nespím, maminko...
01:20:56 Když Oblomov uviděl dávno zesnulou matku,
01:20:59 zachvěl se i ve snu radostí. Pocítil k ní dávnou horoucí lásku.
01:21:06 Ve spánku se mu zpod řas vykutálely dvě horké slzy...
01:21:11 a znehybněly.
01:21:13 Iljo Iljiči. Iljo Iljiči!
01:21:17 Iljo Iljiči, probuďte se, to nevydržíte ani pět minut nespat?
01:21:21 Olgo, promiňte... Já jsem tady...
01:21:28 Zdá se, že jsem nespal.
01:21:30 Viděl jsem všechno tak zřetelně a živě...
01:21:33 Oblomov chtěl říci Olze, co viděl, ale nemohl.
01:21:36 Neočekávaně zívnul.
01:21:38 Můj lékař mi nařizuje, ať mně bolí cokoliv,
01:21:40 abych někam odjel. Ale já nemohu.
01:21:43 Tuhle jsem to říkal i Andrejovi. Víte, mám někdy pocit,
01:21:45 jako bych byl malinká část velkého celku,
01:21:48 třeba jako list na větvi.
01:21:50 Jsem tak klidný a šťastný, neumím vysvětlit, proč.
01:21:54 Jako bych cítil, jak míza běží kmenem,
01:21:57 jako by strom zašuměl větvemi, zakolébal se a já s ním.
01:22:01 Ale nebojím se.
01:22:03 Cítím, že mám kořeny, hluboké a silné,
01:22:07 a když se utrhneš, zachytí tě vítr.
01:22:12 Kam dopadneš, co s tebou bude?
01:22:20 Co je vám?
01:22:24 Někdy se na mě díváte jako... jako moje chůva Kuzmijična.
01:22:32 Olgo!
01:22:34 Olgo Sergejevno!
01:22:36 -A co když umřu?
-Co je to za nápad?
01:22:39 A co když se nachladím? Přijdete, a já tu nebudu.
01:22:43 Ani v domě nebudu.
01:22:46 Káťa vám otevře v slzách a zašeptá: Ona umírá...
01:22:50 Doktor potřásá hlavou. Iljo, co bude potom s vámi?
01:22:54 Zešílím. Nebo se zastřelím.
01:22:58 A vy... se uzdravíte.
01:23:03 Bože, jaké jsme děti... Jaké jsme děti!
01:23:08 Olgo! Olgo Sergejevno!
01:23:14 Olgo Sergejevno!
01:23:21 -Dávno jsem vám chtěl říct, že...
-No tak, co jste mi chtěl říct?
01:23:25 -Nic...
-Jo, no tak mluvte...
01:23:28 -Je to nesmysl... -Iljo.
-Ale ne, není třeba.
01:23:31 No, prosím vás. Mluvte.
01:23:34 -Nebo už mě nemáte rád?
-Co to říkáš?
01:23:36 -Tak jak je to, Iljo?
-Máš ráda Andreje?
01:23:39 Ano, jistě. Je to můj přítel. Ne, tohle jsem nechtěla říct.
01:23:42 -Olgo...-No...
-Olgo...-Tak mluv.
01:23:45 Jsi mladá, ty neznáš nebezpečí.
01:23:47 -No, no tak mluv.
-Olgo, to je strašná cesta.
01:23:51 -Mluv.
-Ne, nesmíme se vídat o samotě.
01:24:01 Odejděte. Jděte pryč, prosím vás.
01:24:05 Odejděte.
01:24:14 Iljo Iljiči!
01:24:21 Já tou cestou nepůjdu, protože na té cestě se vždycky lidé loučí.
01:24:26 A já se s vámi nechci rozejít, můj milý.
01:24:33 Já vás miluju, Iljo...
01:24:55 (hlasy z dálky)
01:24:59 -... tak co tomu říkáš?
-Co bych říkal? Nic.
01:25:06 Miško, skoč domů. U dveří v síni stojí truhla.
01:25:10 -Přines ji sem. -Jo, hned, už běžím, vím, kde je.
01:25:13 A ne abys přitáh tu velkou, potřebuju tu malou.
01:25:15 To já vím, neboj se, nespletu to.
01:25:17 Á, Ilja Iljič. Patrně jste se přišel rozloučit.
01:25:20 -Je to od vás neobyčejně milé.
-Vy odjíždíte?
01:25:23 Uhodl jste, ano. Přeji vám zde mnoho pěkných dnů
01:25:27 a samozřejmě také úspěchy ve vašem studiu.
01:25:31 Bylo mi s vámi velmi dobře, barone a...
01:25:33 Nechte těch frází, prosím.
01:25:37 Jak se říká:
01:25:38 Děkuji za vlídné přijetí a nevzpomínejte na mě ve zlém.
01:25:42 Vaše návštěva nás velmi těšila a promiňte, že to tak...
01:25:47 špatně dopadlo.
01:25:50 Věřte mi...
01:25:53 Je mi to ze srdce líto.
01:25:55 Já věřím, že je vám to upřímně líto, ma cher.
01:26:14 Ano... tak...
01:26:22 -A proč vy vlastně...
-Prosím?
01:26:44 -Ma cher, dlouho se teď neuvidíme.
-Ano, ano, dlouho se neuvidíme.
01:26:52 Tak, sbohem, barone.
01:27:00 -A kde je Olga?
-Éééé, Olga je v parku.
01:27:05 -Ale vlastně ani nevím.
-Ona vám nic neřekla?
01:27:08 -Co mi neřekla?
-To není možné!
01:27:11 Co není možné?
01:27:12 Baron požádal Olgu o ruku a ona ho rozhodně odmítla.
01:27:16 Kvůli tomu baron odjel.
01:27:18 Myslela jsem, že šla za vámi a všechno vám řekla.
01:27:22 -Káťo, Káťo, Káťo!
-Ano, milostpaní, už běžím!
01:27:29 On ji požádal o ruku?
01:27:34 On chtěl... on chtěl Olgu?
01:27:38 Áááááááá!
01:27:42 Stůjte!
01:27:44 Zastavte!
01:27:46 Stát, stát! Zastavte!
01:27:51 Stůjte! Stůjte...!
01:27:56 Já vám nařizuju! Zastavte!
01:28:02 Iljo Iljiči, kam běžíte?
01:28:04 -Ten stařec, jak se opovážil?
-Stalo se vám něco?
01:28:07 Co je vám, Iljo Iljiči?
01:28:11 Jak se mohl opovážit?
01:28:14 Jak si moh myslet, že by mu chtěla patřit?
01:28:17 -Olgo!
-Iljo Iljiči, co se stalo? Kdo...?
01:28:20 Baron. Baron! Ten starý záletník.
01:28:25 Ten plešatý seladon s vypouklýma očičkama
01:28:28 požádal Olgu o ruku!
01:28:30 -Propána! A co ona?
-Odmítla ho.
01:28:35 Ale jak ji moh... jak ji moh ten stařec tak urazit!
01:28:39 Urazit ji myšlenkou,
01:28:41 že by mohl vést tu krásnou bytost k oltáři a a a...
01:28:47 a držet ve své stařecké dlani její ruku!
01:28:50 Bože můj, ten ubožák si představoval...
01:28:53 že bude patři jemu a a a...
01:28:57 a... a já mu...
01:29:00 -Iljo Iljiči.
-Táhni pryč!-Jo, táhni pryč.
01:29:03 Vy přece víte, Alexejeve, už jsem vám to přece říkal,
01:29:06 koolem ní kypí život, ona sama je mladá a veselá
01:29:09 a všechno kolem ní musí být mladé a krásné.
01:29:11 (Zachar chroptí)
01:29:14 Jdi pryč, Zachare.
01:29:20 Proč se tak rozčilujete, Iljo Iljiči?
01:29:23 Není třeba se tak rozčilovat. Opravdu ne.
01:29:25 Vždyť ona barona odmítla a pak...
01:29:27 sám jste přece říkal, že vás má ráda.
01:29:31 -Tak proč se tak rozčilujete?
-Ano, vždyť ona mě miluje...
01:29:37 Miluje mě, Alexejeve. Sama říkala, že mě miluje.
01:29:42 Jak vidíte, zaplaťpánbu.
01:30:16 Vstávejte, Alexejeve. Vstávejte, všechno jsem pochopil, Alexejeve.
01:30:20 Co se stalo, Iljo Iljiči?
01:30:22 Před chvílí jsem vám říkal, že mě miluje.
01:30:24 Ale mýlil jsem se a ona se také mýlila.
01:30:26 Olga mě nemiluje, nemiluje, nemůže mě milovat.
01:30:28 Je to omyl. Prostě, je to omyl.
01:30:30 -Podržte to.
-Co to říkáte, Iljo Iljiči?
01:30:32 To by bylo strašné, jestli je to pravda.
01:30:34 Je to pravda, Alexejeve. Hořká, ale pravda.
01:30:36 Řekněte mi: Oč jsem já lepší, než ten baron?
01:30:39 -Proč mlčíte?
-Já jsem ho nikdy neviděl.
01:30:41 Byl to chlap;
01:30:43 takový jako jsem já, nejsou milováni.
01:30:45 A proč by taky?
01:30:46 Ještě tak, kdybych ji mohl ohromit smělým duchem.
01:30:49 Nebo krásou tváře.
01:30:50 Ale co já vlastně jsem? Oblomov, nic víc.
01:30:53 Štolc.
01:30:56 Štolc... to je úplně jiné!
01:30:59 On má osobní kouzlo, umí ovlivňovat osudy jiných...
01:31:04 He he, je to prosté.
01:31:07 Má ráda jeho - sama mi to řekla.
01:31:11 Prý ho má ráda jako přítele, ale my přece víme, že je to lež.
01:31:14 Bezděčně řečená lež.
01:31:16 Přátelství mezi mužem a ženou je čirý nesmysl.
01:31:20 To je jedno.
01:31:22 Když ne Andrej, tak ani Oblomov, ale někdo jako Andrej.
01:31:26 Byla prostě připravena přijmout lásku.
01:31:29 A omylem potkala mě.
01:31:31 Ale přijde jiný, ten správný, a ona pozná svůj omyl.
01:31:35 Bože můj, co je to? Co to dělám? Jak jsem mohl tak oslepnout?
01:31:39 Když tohle všechno vím a kradl jsem cizí,
01:31:41 tak jsem zloděj. Konec.
01:31:44 Konec, konec.
01:31:46 Probudit Zachara... probudit Zachara a odjet odsud,
01:31:49 dokud jsem nespadl do té propasti a nestrhl ji sebou. Tak.
01:31:53 -A co ona?-Jaká ona?
-Olga Sergejevna. Když odjedete.
01:32:07 -Ráno vstane, pošle k vám.
-No?-Vy tam nebudete.
01:32:13 -No?-Co si má myslet?
01:32:21 Máte pravdu, vysvětlím jí to.
01:32:27 Napíšu jí dopis.
01:32:33 -Vy se tu nebojíte, Iljo Iljiči?
-Ne.-Zůstanu tu s vámi.
01:32:38 Ne ne. Jděte pryč.
01:32:41 -Jděte s pánembohem. Děkuju vám.
-Prosím.
01:32:45 -To musím sám.
-Dobrá.
01:32:51 Drahá Olgo. Nedivte se, prosím, že místo mne přichází tento dopis.
01:32:56 Přečtěte jej do konce a uvidíte, že nemohu jednat jinak.
01:33:00 Zamilovali jsme se do sebe tak rychle,
01:33:03 jako bychom oba náhle onemocněli.
01:33:05 To mi zabránilo vzpamatovat se dříve.
01:33:08 Až teprve dnešní noci jsem pochopil,
01:33:10 do jaké propasti se řítím a rozhodl jsem se zastavit.
01:33:14 Říkal jsem vám, že vás miluji a vy jste mi odpovídala stejně.
01:33:18 Slyšíte, jaká disonance v tom zní? Neslyšíte?
01:33:21 Tak ji váš sluch zachytí později, až já budu v propasti.
01:33:24 Podívejte se na mě, vžijte se do mého života.
01:33:27 Cožpak mě můžete milovat? Milujete mě?
01:33:31 Včera jste řekla: "Miluji". "Ne", odpovídám rozhodně já.
01:33:34 "Miluji", které jste vyřkla, to není nynější láska,
01:33:37 ale budoucí.
01:33:38 Je to jen neuvědomělá potřeba milovat.
01:33:41 Měl jsem vám hned na začátku přísně říci: Zmýlila jste se,
01:33:45 před vámi nestojí ten, koho jste očekávala,
01:33:47 o kom jste snila.
01:33:48 Počkejte, on přijde a pak procitnete.
01:33:51 Váš omyl vás budde mrzet a budete se za něj stydět
01:33:54 a mně to způsobí bolest. To jsem vám měl tehdy říci,
01:33:56 kdybych byl od přírody prozíravější, upřímnější
01:33:59 a smělejší duchem.
01:34:01 Říkám to, ale loučím se, jako se loučíme s dobrým přítelem,
01:34:04 když jej vyprovázíme na dalekou cestu.
01:34:07 Sbohem, anděli. Odleťte rychle,
01:34:10 jako odlétá polekaný ptáček z větve, na niž omylem usedl.
01:34:14 Opusťte lehce a vesele větev, na kterou jste se náhodou snesla.
01:34:26 -Olgo...?
-Odejděte. Proč jste přišel?
01:34:31 Máte pravdu. Všechno se může stát.
01:34:36 Objeví se člověk a já se do něho zamiluju.
01:34:46 Ale nebudete to vy!
01:34:48 -Ne!
-Jak to?
01:34:50 Ne.
01:34:52 Ne!
01:34:54 Počkejte!
01:34:56 Mám tedy pravdu!
01:34:58 Proto jsem vám psal, je mi drahé vaše štěstí.
01:35:00 Ne! Vás začalo mé skromné štěstí mrzet,
01:35:03 a proto jste si pospíšil, abyste mi je překazil!
01:35:05 Vždyť já se pro vaše štěstí obětuju!
01:35:07 Copak v mém nitru všechno nepláče?
01:35:08 Proč myslíte, že jsem to všechno udělal?
01:35:10 -Proč?
-Olgo!
01:35:12 Ano, proč?
01:35:13 Ze stejného důvodu, proč jste se teď schoval za keř.
01:35:16 Abyste se podíval, jestli budu plakat.
01:35:19 A jak hořce budu plakat!
01:35:21 Ale kdybyste chtěl, o čem jste psal v dopise,
01:35:24 tak byste... tak byste už...
01:35:26 dávno odjel a nevyhledával mě a netrápil mě tak zle!
01:35:34 A... jak... jak na to přišla?
01:35:38 Oblomova překvapila tato domněnka.
01:35:41 Protože najednou pochopil, že Olga má vlastně pravdu.
01:35:47 Ne, vy jste nelitoval mě, ale sebe.
01:35:50 Svou pýchu a ješitnost.
01:35:52 Včera jste potřeboval mé "miluji", dnes mé slzy,
01:35:55 zítra budete chtít vidět, jak umírám.
01:35:58 Vaše láska chce na mě pořád oběti, potřebuje potravu,
01:36:01 když ji nedostane, umírá.
01:36:03 Jste zlý!
01:36:06 Iljo Iljiči.
01:36:10 Iljo Iljiči!
01:36:13 (hromobití)
01:36:15 Ach, Bože.
01:36:19 Iljo Iljiči!
01:36:34 Iljo Iljiči! Co tu děláte?
01:36:38 Olgo. Musím přiznat...
01:36:43 Že všechno, co jsi řekla, je pravda, ale já to nevěděl.
01:36:46 Psal jsem ten dopis...
01:36:51 a vlastně jsem si liboval.
01:36:55 Ano, ohromně jsem si liboval.
01:36:58 Má mysl i srdce byly naplněny a já jsem žil.
01:37:01 Zdálo se mi, že trpím, ale vlastně jsem si liboval.
01:37:04 Ano, ano, je to tak. Ten dopis mi ohromně ulevil.
01:37:11 Uložil jsem do něj své břímě.
01:37:15 Bože můj, Olgo...
01:37:18 Prosím tě, Olgo, odpusť mi.
01:37:24 Sám jsem to odloučení chtěl. Viděl jsem v něm východisko.
01:37:30 Ale nesnesu ho, Olgo.
01:37:35 Ne, nesnesu ho.
01:37:50 -Mám strach.
-Neboj se, jsem s tebou.
01:37:53 I tebe se bojím, srdce se mi svírá.
01:37:57 Podívej, tam ve tmě se někdo schovává.
01:38:01 Ach ne, nikdo tam není, Olgo.
01:38:05 Zakryj mi rychle oči, prosím tě. Ano...
01:38:10 -Olgo...
-Pevněji.
01:38:13 Ano, tááák...
01:38:16 Jsi nervózní, chvěje se ti ruka.
01:38:19 Olgo, ty máš horečku, pojďme domů.
01:38:26 Je mi dobře...
01:38:33 Měj slitování...
01:38:37 Olgo...
01:38:40 třesou se mi kolena.
01:38:44 Onemocním z toho.
01:38:50 (sténání)
01:40:36 (teta) Och, všichni mají být v tomhle počasí přece doma!
01:40:40 Dmitriji, Dmitriji,
01:40:43 zavři všude dveře, nebo je rozbije vítr!
01:40:45 Hned, milostpaní.
01:40:52 Olgo, kdes byla? Jdi spát, je už pozdě.
01:40:56 Ano, hned půjdu, tetičko.
01:40:59 -Káťo, Káťo, Káťo!
-Ano, milostpaní.
01:41:04 -Zavři dole okna, začalo pršet.
-Ano, milostpaní.
01:41:45 (zvuk lijáku)
01:42:16 Iljo Iljiči! Iljo Iljiči!
01:42:22 Co se děje, Iljo Iljiči? Proč nejste doma?
01:42:25 Hledám vás se Zacharem po celém parku.
01:42:30 To je psí počasí.
01:42:33 Nesu vám pléd a čepici. Oblékneme ji a půjdeme domů.
01:42:38 Já jsem vzal schválně velký deštník.
01:42:41 Děkuju. Jděte sám domů, jděte. Já tu musím zůstat.
01:42:46 Propána, a proč?
01:42:52 Ukradl jsem tady hrnek.
01:42:56 -Nemám tu zůstat s vámi?
-Ne, ne, odejděte.
01:43:04 Odejděte...
01:43:09 -Alexejeve.
-Co?
01:43:12 Jestli se ožením,
01:43:14 a odjedu do Oblomovky,
01:43:18 pojeďte s námi.
01:43:20 -Opravdu tu nemám s vámi zůstat?
-Ne, vraťte se.
01:43:24 Vraťte se domů.
01:43:40 Můj chlapeček se probudil.
01:43:51 -Nemáme ospalá očička?
-Ne.
01:43:55 -Nebolí nás něco, Iljušenko? Řekni.-Ne.
01:44:00 -A máš svoji maminku rád, Iljušečko?-Mhm, mám.
01:44:44 Pojď, pomodlíme se. Opakuj po mě, Iljušečko.
01:44:48 Bože všemohoucí, pane nebeský, slituj se nade mnou
01:44:51 a ochraňuj mě, dobrotivý bože.
01:44:54 Utíkám se pod tvou ochranu a prosím tě o požehnání...
01:45:33 (vrkání holubů, zpěv ptáků)
01:46:37 Káťo!
01:46:38 (úlek)
01:46:39 Dobrý den.
01:46:41 Iljo Iljiči, co tu děláte?
01:46:43 Káťo... slečna Olga ještě spí?
01:46:49 -Vždyť je teprve půl šesté.
-Hm, půl šesté.
01:46:54 Káťo, chtěla bys peníze?
01:46:57 Prosím vás, Iljo Iljiči...
01:46:59 Tu máš, vem si to.
01:47:01 (zděšené vyjeknutí)
01:47:13 Milostpaní, milostpaní!
01:47:23 Co tady děláte, vy blázínku?
01:47:29 Dobré ráno.
01:47:31 Snad jste tu v tom dešti neproseděl celou noc?
01:47:34 Olgo, a vy jste spala?
01:47:36 A vám je líto, že jsem spala? Jste zlý.
01:47:39 Ne, ne, jen se mi zdálo, že jsem s tebou celou noc mluvil.
01:47:43 Jste miláček.
01:47:46 V noci byla bouřka. V parku bylo vlhko.
01:47:49 Neútulno. Po cestách tekla všude voda.
01:47:52 Seděl jsem v besídce, nemohl jsem ven.
01:47:55 A teď už slunce všechno vysušilo.
01:47:58 Určitě bude krásně, uvidíš.
01:48:01 Blázínku.
01:48:03 A kde jsi vzal můj šálek? Darovala mi ho tetička.
01:48:06 (odbíjení hodin)
01:48:07 Jedna, dva... tři, čtyři, pět, šest.
01:48:15 To je teprve šest hodin? Jděte okamžitě spát!
01:48:39 Co je to, Iljo Iljiči? Vůbec jste si nelehnul.
01:48:44 -Lehnu si teď.
-Á, co to děláte?
01:48:48 Opravdový milostpán, chytrý, krasavec,
01:48:53 a chová se jako uličník, v noci se někde schovává.
01:48:58 -Nespí doma, mokne na dešti...
-Tak to stačí, Zachare, přestaň.
01:49:04 -Vzbuď me ve dvě hodiny.
-Jo, ve dvě hodiny.
01:49:08 Až přijde někdo od Iljinských, tak mu řekni,
01:49:12 že milostpán bude čekat na slečnu přesně ve tři hodiny v parku.
01:49:18 -No jo. Ve tři hodiny v parku.
-Dej pozor, ať to nespleteš.
01:49:21 No jo, dobrá.
01:49:27 Dej pozor, ať to nespleteš...
01:49:51 Zachare.
01:49:56 Zachare!
01:50:00 -Už se probudil.
-Kolik je hodin?-Pět.
01:50:05 Ty hlupáku, proč jsi mě nevzbudil? Vždyť jsem ti to přece nařídil.
01:50:10 To není jenom tak, vás vzbudit. V noci chodíte nevímkde
01:50:14 a potom spíte jako špalek a nadáváte.
01:50:17 Ó, ty hade, ty netvore,
01:50:20 vždyť na mě čekala ve tři hodiny v parku slečna.
01:50:24 -Nečekala.
-Jak to?
01:50:25 No takto. Byla tady služebná a říkala, že jim přijeli hosté
01:50:29 a že slečna ve tři nemůže. Tak chcete se obléknout?
01:50:32 -Jací hosté?
-Co já vím?
01:50:35 A víc už nic?
01:50:37 Ještě chtěla vrátit hrnek, co jste přines. Je prý to dárek.
01:50:40 Náš nebyl, tak jsem jí ho vrátil.
01:50:43 -A co ty šaty?
-Nech je tady a jdi.
01:50:47 No jo. Lehněte si. Co byste tam dělal, v tom vlhku.
01:50:52 -Ale kde tam?
-Slečna pije s hosty čaj.
01:50:56 Vzkázala, abyste přišel ve štyry do toho, jak se tomu říká?
01:51:00 -Do sadu, jo.
-Myslíš do parku.
01:51:03 Jo, jo, do parku, to je vono.
01:51:07 Proč jsi mi nic neřek, ty darebáku?
01:51:10 Neptal jste se na to, a teď už táhne na šestou.
01:51:13 Dej sem rychle šaty!
01:51:15 Přátelé, mademoiselle Olga by nám měla zazpívat Ranní záři.
01:51:19 Olgo, mohla byste nám zazpívat?
01:51:21 Byla by to ode mě velká smělost, opravdu to nechtějte.
01:51:24 -Nedejte se prosit.
-No, mohl bych to zkusit.
01:51:27 (nepodobuje zvuk trubky)
01:51:47 (francouzská konverzace)
01:52:36 Milostpane, podívejte se na ně. Od sousedů přinesli koťátko.
01:52:44 A ptají se, jestli ho nechcete.
01:52:49 -Zachare?
-Copak?
01:52:53 -Asi se přestěhuju do města.
-Kam do města? Vždyť nemáte byt.
01:52:57 -No, na Vyborskou stranu.
-Co je to za nápad?
01:53:01 Z jednoho letního bytu do druhýho? Co vám tady chybí?
01:53:05 -Vlci nebo divočáci...?
-Tady je to nepohodlné.
01:53:08 Proč bychom se už zase stěhovali, božínku?
01:53:12 Nestačilo vám jedno stěhování? Ále, radši mi řekněte... á...
01:53:19 kam mám dát vaše nové kufry, které mi nařídil Andrej Ivanovič
01:53:23 v zimě pro vás koupit. No, mám je prodat?
01:53:29 Zbláznil ses nebo co?
01:53:32 Odjedu co nejdřív do ciziny, to přece víš.
01:53:35 -Do ciziny?
-No, odjedu a basta.
01:53:39 Čemu se tak divíš? Odjedu a basta.
01:53:45 Pas už mám hotový.
01:53:48 Už je hotový od zimy a pořád vodjíždíte.
01:53:59 Na druhý den přišla Káťa dvakrát,
01:54:02 aby vyřídila slečnino pozvání na oběd,
01:54:05 který se konal na počest hostí.
01:54:07 A po setmění chystali Pierre a Michel v parku velký ohňostroj.
01:54:12 Ale Oblomov tam nešel.
01:54:14 Vzkázal po Zacharovi, že se trochu nastydl
01:54:17 a že musí pít čaj z bylinek a zůstat doma.
01:54:28 Vyprávějte mi něco, Ivane Alexejiči.
01:54:32 Všechno jsme už probrali, Iljo Iljiči, není co vyprávět.
01:54:36 Jak to, že není co?
01:54:38 Byl jste přece ve městě, potkal jste tam lidi,
01:54:41 jak to, že není nic nového?
01:54:43 A říkal jste mi, že čtete.
01:54:46 Ano... někdy čtu sám, nebo čtou jiní, rozmlouvají
01:54:52 a já poslouchám.
01:54:56 Tuhle zrovna nám četl u Alexeje Spiridonoviče
01:55:00 nahlas jeho syn, student.
01:55:02 (rány z ohňostroje)
01:55:05 -No a co četl?
-O Angličanech.
01:55:09 Že někam dodali pušky a nějaký prach. Za veliké peníze.
01:55:14 Alexej Spiridonovič řekl, že bude válka.
01:55:17 -A kam že ty pušky dodali?
-Do Španělska, do Indie, už nevím.
01:55:22 Ale... vyslanec byl velmi znepokojen.
01:55:27 -A jaký vyslanec?
-To jsem taky zapomněl.
01:55:34 No, a co je ještě nového v politice?
01:55:37 Píšou, že se zeměkoule stále ochlazuje.
01:55:40 -Brzy celá zamrzne.
-Copak tohle je politika?
01:55:44 Dmitrij Alexejevič nám četl nejdřív z novin o politice.
01:55:48 A pak četl i ostatní věci a neřekl, kde politika skončila.
01:55:51 Já vím, že zeměkoule je už literatura.
01:55:54 (Zachar) Iljo Iljiči, služebná od Iljinských se po vás ptá.
01:56:03 Prosil jsem tě přece,
01:56:04 abys každému řekl, že jsem nemocný.
01:56:07 Vždyť jsem jí to řek, ale nedá se odbejt.
01:56:09 Prý je to něco důležitýho.
01:56:11 Povídám jí, že náš milostpán nic důležitýho nemívá, ale...
01:56:16 Řekni, že hned přijdu.
01:56:23 -Buďte zdráv, Iljo Iljiči.
-Káťo, co chceš?
01:56:26 -Slečna je tady. Máte přijít.
-Olga Sergejevna je tady?-Ano.
01:56:30 -Opravdu, Káťo?-Ano.
01:56:31 -Zachare!
-Pospěšte si.
01:56:38 Iljo Iljiči, mám pro vás zprávu.
01:56:41 Olgo, proboha, co tu děláte? Mohou vás vidět hosté.
01:56:43 Schválně jsem od nich utekla. Musím vám oznámit jednu novinu.
01:56:47 Zítra přijede váš přítel.
01:56:49 Andrej!
01:56:51 Ano, dnes od něho přišel dopis.
01:56:54 Ano, a co dělá váš krk?
01:56:59 Á, tak vy jste vůbec nebyl nemocný, vy podvodníku.
01:57:03 -Už to přešlo.
-Lhal jste.
01:57:07 -Iljo Iljiči.-Olgo...
-A proč?
01:57:10 -Olgo...-Na shledanou.
-... počkejte.
01:57:14 Olgo!
01:57:16 Čekám vás zítra!
01:57:22 Ach, Andreji...
01:57:24 Jsem tak rád, že jsi tady.
01:57:28 A proč jsi za mnou nepřijel? Čekal jsem tě.
01:57:32 Ani na dopisy jsi neodpovídal. Co tě tu tak zaměstnalo, hm?
01:57:37 Jdi se připravit, Iljo. Pojedeme na výjížďku.
01:57:44 Ale pospěš si. Olga čeká.
01:57:47 Cože? Olga Sergejevna je tady? Už jdu.
01:57:50 Zachare! Zachare!
01:57:54 -Á, buď zdráv, Zachare.
-Vítám vás, Andreji Ivanoviči.
01:57:58 Hoď sebou, milostpán se musí obléknout.
01:58:01 -Andreji Ivanoviči...
-Něco jsem ti přinesl.
01:58:03 To jsou šátky na krk.
01:58:05 Když je nebudeš chtít, dej je kmotře.
01:58:07 A přášek proti štěnicím. Francouzský.
01:58:09 Děkuji, Andreji Ivanyči.
01:58:11 -Zachare!
-Už běžím, milostpane.
01:58:15 Poslyš, Iljo, proč jsi mi nepsal?
01:58:19 Myslel jem, že jsi odjel na vesnici.
01:58:21 Proto jsem taky jel nejdřív k Iljinským.
01:58:23 Tam mi řekli: Oblomov je u sebe. Prý stůně.
01:58:28 -Á, vy jste tu taky.
-Buďte zdráv, Andreji Ivanoviči.
01:58:32 -Promiňte, neviděl jsem vás.
-Buďte zdráv.
01:58:34 -Buďte zdráv, Alexeji.
-Ivan Alexejevič...
01:58:37 Ivane Alexejeviči.
01:58:39 A to je pro vás. Přívěsek k hodinkám z Anglie.
01:58:43 Á, děkuji, Andreji Ivanyči.
01:58:46 -A máte hodinky?
-Ne, zatím nemám, ale...
01:58:52 teď si je schválně koupím.
01:58:59 -To je krása.
-Ušlechtilá práce.
01:59:06 -Andreji, jsem hotov.
-Výborně.
01:59:08 Poslyš, Iljo, ...
01:59:10 -Iljo Iljiči, Andrej Ivanovič bude asi bydlet u vás. -Ano.
01:59:13 Tak si myslím, že když bude Andrej Ivanovič bydlet u vás,
01:59:16 já se přestěhuju do města.
01:59:18 -To je pro tebe, z Mexika. Pravá kůže.-Děkuji.
01:59:21 Ivane Alexejeviči, potom. Potom si promluvíme.
01:59:23 -Andreji, jedeme.
-Podržte to, prosím. -Prosím.
01:59:28 Á, vítejte, vítejte, podvodníku.
01:59:34 Andreji Ivanoviči, už zase ležel. Je to hrozný člověk.
01:59:38 Sotva jsem se věnovala dva dny hostům,
01:59:41 hned si lehnul a ještě se vydával za nemocného.
01:59:44 No, proč jste nepřišel, Iljo? Stýskalo se mi.
01:59:49 Odpusťte, Olgo Sergejevno.
01:59:51 Jak se tak dívám,
01:59:52 tak jste tady zkrásněla, Olgo Sergejevno, opravdu.
01:59:55 Měla byste mít na klobouku samé bleděmodré stuhy.
01:59:59 Příště vám je určitě přivezu.
02:00:01 Co říkáš, Iljo? Že je Olga Sergejevna krásná?
02:00:04 Oblomova se neptejte, ten mi nikdy poklony nedělá.
02:00:07 Vzpomínáte si na první setkání?
02:00:09 Musel jste ho přemlouvat, aby si poslechl můj zpěv.
02:00:11 Ó, jste nespravedlivá. A to si nezasloužím.
02:00:13 Nejdřív jsem opravdu odmítal, ale potom jsem vás obdivoval.
02:00:17 Olgo Sergejevno, měla jste velké štěstí,
02:00:20 -že neusnul při vaší "Casta Riva".
-Ano, ano, máte pravdu.
02:00:25 Bože, je to možné, že uběhly jenom čtyři měsíce?
02:00:33 Ano, Iljo, uběhly jenom čtyři měsíce.
02:00:37 Jako by to všechno bylo už dávno...
02:00:51 -Andreji Ivanoviči.
-Ano?
02:00:53 Já bych chtěla zkusit vést koně.
02:00:55 -Beze všeho. Prrrr!
-Olgo Sergejevno, vy se nebojíte?
02:00:59 Není to horší, než sedět v noci v cizím parku.
02:01:02 Nebo rozbít na návštěvě omáčník.
02:01:06 -Ty si to pamatuješ, Andreji.
-Hyjéé, hó, hó!
02:01:13 -Nešlo by to rychleji?
-Héééj, hóóó!
02:01:17 -Hyjé!
-Jedeme!
02:01:21 -Olgo Sergejevno, zazpívejte nám.
-Ano, Olgo Sergejevno, zazpívejte.
02:01:26 Dobře, ale budeme zpívat všichni. Tři, čtyři...
02:01:30 (zpívají)
02:01:32 Ne, to je moc nahlas, Andreji Ivanoviči.
02:01:37 (zpívají potichu)
02:02:19 Je to nádherné...!
02:02:21 (šťastný smích)
02:02:42 Tak a jsme na místě. Miťko, vem si koně.
02:02:48 Olgo Sergejevno, dejte mi ruku, opatrně.
02:02:52 Děkuji. To bylo krásné.
02:02:56 Andreji Ivanoviči, můžu ukázat, co jste mi přivezl z cesty?
02:02:59 -Dovolíte?
-Samozřejmě.
02:03:03 Zachare, Miťko, pojďte sem!
02:03:07 Bože, jak se to děvčátko změnilo, jak rozkvetlo.
02:03:12 Jako poupě.
02:03:14 Andreji, víš, já...
02:03:18 -Vím.-Všechno?
-Ano.-Co všechno?
02:03:25 O práci, o procházkách, o keři, o dopise, o šálku...
02:03:35 Ale jak to, Andreji?
02:03:38 Iljo Iljiči,
02:03:40 podívejte se, co přivezl Andrej Ivanovič z ciziny.
02:03:44 Iljo, pojď sem!
02:03:46 Tetičko, Káťo, Mášo... Pojďte rychle sem.
02:03:50 Podívejte se, jak se Andrej Ivanovič vozí. Tetičko!
02:03:56 Uvidíte, že brzy bude celý svět cestovat na takových strojích.
02:03:59 Žádný oves, žádné podkovy, žádný kočí. Nic nebude potřeba.
02:04:06 Olgo, co je to?
02:04:09 Ať si to zkusí napřed Ilja.
02:04:11 Iljo Iljiči, pojďte si to taky zkusit, nebojte se.
02:04:14 Co je to s tebou, Iljo? Ty zase spíš.
02:04:17 Musíš si to zkusit, vůbec nic to není. Tak pojď!
02:04:20 -Co je Iljo?
-Nepojedu, Andreji.
02:04:23 Iljo, co se to s tebou děje? Polekal ses něčeho?
02:04:27 -Prosím tě, pojeď.
-Ne, nepojedu, Andreji.
02:04:32 Ale to je nezdvořilé. Koneckonců, všichni tě prosí.
02:04:37 I já tě prosím. Udělej mi to k vůli.
02:04:39 Nepojedu...
02:04:42 Neboj se, pomohu ti.
02:04:46 Je to zábavné a příjemné.
02:04:49 Nepojedu.
02:04:59 Nechme ho být, Olgo Sergejevno. Projedeme se sami.
02:05:02 Iljo Iljiči, podívejte se, dokonce ani já se nebojím.
02:05:07 (smích a pokřik)
02:05:13 Andreji Ivanoviči, ne tak rychle, já se bojím.
02:05:15 Žádný strach, Olgo Sergejevno.
02:05:18 Ta rychlost! Iljo Iljiči, kde jste? Podívejte se!
02:05:28 Kde jsi, Iljo?
02:05:29 Andreji...
02:05:32 Iljo Iljiči, že nás nedohoníte?
02:05:41 Andreji...
02:05:45 Olgo Sergejevno...
02:05:51 Andreji!
02:05:54 Počkejte!
02:05:56 Andreji!
02:05:58 Olgo Sergejevno!
02:06:00 Počkejte na mě! Už běžím!
02:06:07 Počkejte na mě!
02:06:11 Dohoním vás!
02:06:19 To je krása! Je to skvělé!
02:06:24 Tak co, Olgo Sergejevno? Spokojená?
02:06:32 Na druhý den se Ilja Iljič přestěhoval na Vyborskou stranu.
02:06:36 Olga mu psala, dokonce ho i jednou navštívila,
02:06:40 ale vídali se stále méně a méně. Potom se přestali stýkat úplně.
02:06:46 Příští rok se Olga provdala za Štolce.
02:06:50 Oblomov žil teď stále na Vyborské straně
02:06:53 v domě vdovy Agafji Matvejevny Pšenicynové.
02:06:57 Učil se s jejími dětmi, jedl, spal
02:06:59 a nepřestával snít o cestě na vesnici.
02:07:02 Štolc jej několikrát navštívil,
02:07:05 přemlouval jej, aby začal nový život,
02:07:07 odjel do ciziny nebo do Oblomovky, ale pak toho nechal.
02:07:11 Agafja Matvejevna se krátce poté stala ženou Ilji Iljiče,
02:07:15 narodil se jim chlapeček
02:07:17 a pojmenovali ho na Štolcovu počest Andrej.
02:07:20 Ilja Iljič nedělal rozdílu mezi svým synem
02:07:24 a dětmi Agafji Matvejevny z prvního manželství.
02:07:27 Když zkoumal svůj život a zamýšlel se nad ním,
02:07:31 došel nakonec k závěru, že se jeho životní ideál splnil.
02:07:34 I když bez poezie, bez těch paprsků,
02:07:37 kterými mu kdysi fantazie vykreslila pansky klidný
02:07:40 a bezpečný tok života v rodné vesnici.
02:07:43 Za sedm let umřel Oblomov na mrtvici.
02:07:47 Zachar pil, žil v bídě a stále chodil navštěvovat pánův hrob.
02:07:52 Štolc ho zval k sobě na vesnici, ale Zachar nejel.
02:07:57 Malého Andrjušku Oblomova
02:08:00 si vzali k sobě na vychování Štolcovi
02:08:02 a považovali ho za svého. Agafja Matvejevna zůstala sama.
02:08:08 Po smrti Ilji Iljiče neměla co dělat, kam jít,
02:08:11 její život ztratil smysl.
02:08:15 Ožívala jen tehdy, když ji navštívil Andrjuška.
02:08:18 Ale vídala ho zřídka, jen když byli Štolcovi ve městě
02:08:22 nebo když si najali letní byt nedaleko města.
02:08:26 Ivane Alexejeviči. Ivane Alexejeviči!
02:08:30 Podejte mi, prosím, lék. Leží na okně.
02:08:35 Hned, Olgo Sergejevno, už jdu.
02:08:53 -Prosím.
-Děkuji.
02:09:07 Chůva říká, že Olinka v noci kašlala.
02:09:11 Nemám poslat pro doktora?
02:09:14 Dávám jí od rána teplé mléko a nepustím ji na koupání.
02:09:18 Pak uvidíme.
02:09:20 Zahrajte nám něco, Ivane Alexejiči.
02:09:24 Ale... já hrát neumím, Olgo Sergejevno.
02:09:29 Promiňte, zapomněla jsem.
02:09:32 Olgo, proč jsi neodpověděla své přítelkyni Soněčce na dopis?
02:09:36 Málem jsem přišel pozdě na poštu. Čekal jsem, co mi dodáš.
02:09:39 To je už třetí dopis, který jsi nechala bez odpovědi.
02:09:43 -Chci na ni rychle zapomenout.
-Smím vědět proč?-Tak.
02:09:48 (chůva venku) Andreji Iljiči, Andreji Iljiči,
02:09:51 Andreji Iljiči!
02:09:54 Byli tu kluci z vesnice a povídali, že jede vaše maminka.
02:09:58 -Běžte jí rychle naproti!
-Maminka přijela!
02:10:08 Maminka přijela! Maminka!
02:10:10 Maminka přijela!
02:10:13 Maminka přijela!
02:10:15 Maminka!
02:10:23 Mám ti vyřídit pozdrav od Rheinholda,
02:10:26 potkal jsem ho v bance.
02:10:29 Vypadá už zase výborně. Rychle se zotavil
02:10:32 a s potěšením vzpomínal na naši cestu.
02:10:35 Vyptával se na tebe a na děti, zval nás na návštěvu.
02:10:40 Slíbil jsem, že k němu tento týden zajedeme
02:10:43 a cestou domů jsem si vzpomněl, že musíme na zahájení výstavy.
02:10:49 (ruský chorál)
02:10:59 (volání z dálky)
02:11:02 Maminka přijela, maminka přijela...!
02:11:17 Maminka přijela!
02:11:25 Maminka přijela! Maminka přijela!
02:11:37 Maminka přijela...
02:11:42 Maminka přijela...
02:12:08 Maminka přijela!
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze.
Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“
Oblomov očima Kamily Dolotiny
Hodnocení filmu: 90 %