Trpká chuť svobody a Juliette Binocheová v roli osudové ženy. Francouzsko-polský film oceněný Zlatým lvem na MFF v Benátkach. ### Dále hrají: B. Régent, F. Pernelová, Ch. Véryová, H. Vincentová a další. Režie Krzysztof Kieslowski
00:00:15 Česká televize uvádí francouzsko-polský film
00:00:43 TŘI BARVY MODRÁ
00:02:02 Pojď, Anno!
00:02:06 Honem, nastup!
00:02:44 NÁRAZ
00:02:48 Ježiši Kriste!
00:03:57 Dovoluje vám váš stav mluvit?
00:04:05 Ale snad mě můžete vnímat.
00:04:11 Plním smutnou povinnost.
00:04:15 Bohužel.
00:04:19 Váš muž přišel při tom neštěstí o život.
00:04:30 A vy jste byla až doposud v bezvědomí.
00:04:35 A Anna?
00:04:40 Vaše dcera zemřela také.
00:04:50 TŘESKOT ROZBITÉHO SKLA
00:05:12 Je tu někdo? Kdo to udělal?
00:05:26 Pane Leroyi!
00:05:27 Mohl byste prosím vás zavolat údržbáře?
00:05:29 Někdo tu rozbil okno. Na chodbě v prvním poschodí.
00:05:38 Půjdu se podívat do zahrady.
00:06:36 Já nemůžu, nedokážu to.
00:06:42 A to okno jsem rozbila já.
00:06:45 Zasklí se.
00:06:47 Promiňte.
00:06:50 Tím se netrapte.
00:06:53 Nezlobte se.
00:06:55 Nic se neděje.
00:07:54 Už je ráno?
00:07:56 Je odpoledne, pět hodin.
00:08:02 Mohl bych pro vás něco udělat?
00:08:13 Na shledanou.
00:09:20 Sešli jsme se, abychom dnes uctili památku člověka,
00:09:25 jehož celý svět uznával
00:09:28 jako jednoho z největších hudebních skladatelů naší doby.
00:09:33 Jen těžce se dnes smiřujeme s jeho předčasným odchodem.
00:09:39 Vzpomeňte rovněž na jeho pětiletou dcerku,
00:09:43 která ho doprovázela k branám smrti.
00:09:49 Patrici, miliony mužů a žen čekali na tvou hudbu,
00:09:55 kterou jsi složil pro velký celoevropský svátek,
00:09:59 jenž jak všichni doufáme, budeme moci brzo oslavit.
00:10:06 Loučíme se s tebou, Patrici,
00:10:08 a děkujeme za tvoje celoživotní dílo.
00:10:37 ZAČNE HRÁT VÁŽNÁ HUDBA
00:11:06 Dobrý den.
00:11:19 Dobrý den.
00:11:24 -Asi jsem přišla nevhod, viďte?
-Ano.
00:11:29 -Smím dál?
-Ne.
00:11:35 Julie, nejsem tu kvůli interview.
00:11:39 Tak kvůli čemu?
00:11:41 Chtěla bych napsat článek o vašem muži.
00:11:46 -Ale jedno mi není jasné.
-Copak?
00:11:48 Co je s koncertem ke sjednocení Evropy?
00:11:54 Ten nedopsal.
00:11:56 Změnila jste se.
00:11:58 Předtím jste nebyla tak odmítavá.
00:12:00 Vy to nechápete?
00:12:03 Měla jsem nehodu. Přišla jsem o dceru i muže.
00:12:08 Julie, je to pravda, že jste skladby svého muže zapisovala?
00:12:46 -Dobrý den, madam.
-Dobrý den.
00:12:56 Dobrý den.
00:12:58 Bernarde!
00:13:02 Dobrý den, madam.
00:13:03 -Udělal jste už, co jsem řekla?
-Ano.
00:13:05 -Vyklidil jste modrý pokoj?
-Ano.
00:13:09 Madam, všechny nás to moc zarmoutilo.
00:14:24 PLÁČ
00:14:29 Marie?
00:14:34 Marie?
00:14:43 Proč pláčete?
00:14:47 Protože vy nepláčete.
00:14:55 Myslím na něj, panebože. Všechno mně připomíná.
00:15:02 Copak to jde zapomenout?
00:15:31 ŠTĚKOT PSŮ
00:15:41 KROKY
00:15:50 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:15:53 Pojďte dál, prosím.
00:16:02 -Přejete si něco k pití?
-Ne, děkuji.
00:16:51 VÝSTŘEL
00:16:59 VÝSTŘEL
00:17:04 Nikdo to nesmí vědět, rozumíte?
00:17:08 Zaplatíte mojí matce doživotní pobyt v domově důchodců.
00:17:14 Postaráte se o starobní důchod pro Marii a pro zahradníka.
00:17:19 Prodáte všecko, co jsme měli.
00:17:21 Peníze uložíte na totéž konto.
00:17:26 -2406496?
-Ano.
00:17:31 A směl bych se vás zeptat proč?
00:17:35 Ne.
00:17:38 Aha, tak promiňte.
00:17:50 -Ale co potom zbude vám?
-Mám vlastní konto.
00:18:30 HRAJE NA KLAVÍR
00:19:34 RÁNA
00:20:08 Nemám zatím nic.
00:20:13 -Dala jsem práci stranou.
-Když jsem odjela?
00:20:16 Ano.
00:20:20 Tady to je.
00:20:22 Taky jsem myslela, že bych měla počkat na vás.
00:20:25 To je dobře.
00:20:36 Bude hodně oprav?
00:20:39 Ne víc než obvykle.
00:20:45 Je to krásná skladba.
00:20:49 Miluju sborovej zpěv.
00:20:51 SBOROVÝ ZPĚV
00:20:54 Ano.
00:20:56 SBOROVÝ ZPĚV
00:21:13 SBOROVÝ ZPĚV USTANE
00:23:01 Haló?
00:23:02 Tady Julie. Milujete mě?
00:23:06 Ano.
00:23:07 A už dlouho?
00:23:10 Hned jak jsem začal spolupracovat s Patricem.
00:23:12 -Nestýská se vám po mně?
-Stýská.
00:23:17 Tak byste mohl přijít.
00:23:20 -Teď hned?
-Ano, pokud chcete.
00:23:23 -Když chcete vy.
-Ano.
00:24:06 Oliviere!
00:24:20 Zakopl jsem a upadl.
00:24:22 Svlečte se.
00:24:33 Ostatní taky.
00:25:44 Všechno odvezli.
00:25:47 Zůstala jen matrace.
00:26:24 Jsem vám vděčná za vaši pomoc.
00:26:27 Vidíte, jsem jako každá jiná žena.
00:26:31 Taky dýchám a kašlu.
00:26:33 Žádná sláva.
00:26:37 Nebudu vám chybět. To vás jistě napadlo.
00:26:47 Nezapomeňte za sebou zabouchnout, až odsud půjdete.
00:27:06 Julie!
00:27:09 Julie!
00:28:23 Nechci v tom domě žádné děti.
00:28:26 Abych vám mohl lépe vyhovět, dovolte mi otázku.
00:28:29 -Kde jste zaměstnaná?
-Nikde.
00:28:32 -A dřív jste pracovala kde?
-Nikde.
00:28:35 -Vůbec nikdy?
-Vůbec nikdy.
00:28:41 Myslím, že mám byt, který hledáte.
00:28:43 Bude se vám líbit, ale ještě se v něm pracuje.
00:28:46 Nějaký čas to potrvá.
00:28:48 Ale dá se tam už bydlet.
00:28:49 Ano, stačí jenom vymalovat a položit lino.
00:28:52 A můžu se tam podívat? Je to možné?
00:28:57 Jistě.
00:28:58 Vaše jméno, prosím.
00:29:00 Julie de Gourcy. S ypsilonem.
00:29:04 Vlastně Julie Vignonová, mám teď zas dívčí jméno.
00:31:04 -Kávu a zmrzlinu?
-Jako obvykle.
00:31:27 Děkuju.
00:31:42 HRAJE NA FLÉTNU
00:32:53 -Ty hajzle!
-Au!
00:32:57 Svině! Grázle!
00:33:00 Tohle si budeš pamatovat!
00:33:02 -Křiváku!
-Nech ho bejt!
00:33:04 Já ti ukážu! Tu máš!
00:33:08 -Dej mu!
-To si budeš pamatovat!
00:33:15 AUTO TROUBÍ
00:33:20 -Nemysli si, že nám utečeš!
-Tamhle je, grázl!
00:33:23 Nenech ho utéct! Dělejte!
00:33:41 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:33:49 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:34:01 KROKY NA CHODBĚ
00:34:07 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:34:51 Je tam někdo?
00:34:59 Je tam někdo?
00:35:02 BOUCHNE OKNO
00:35:05 ZABOUCHNOU SE DVEŘE
00:35:57 KROKY
00:36:03 ŠKRÁBE NA DVEŘE
00:37:46 ZAZVONÍ ZVONEK
00:38:03 Nezlobte se za ten rámus, už končím.
00:38:06 Nic jsem neslyšela.
00:38:09 Můžu dál?
00:38:13 Nedávno jste nemohla domů, zabouchla jste si.
00:38:16 A váš manžel mi půjčil deku. Strávila jsem noc na schodech.
00:38:20 -Mohla byste mi to podepsat?
-O co jde?
00:38:24 Nájemníci si stěžujou.
00:38:28 Všichni to podepsali. Nechceme mít v baráku hampejz.
00:38:31 Ta holka pod váma si sem tahá chlapy.
00:38:33 Do toho se jí nebudu plést.
00:38:35 Je to mrcha!
00:38:39 To mě nezajímá.
00:39:56 Už jste zase chlapík.
00:39:59 Fyzicky jste v pořádku.
00:40:01 ZVONÍ TELEFON
00:40:04 No a psychicky...
00:40:09 -Prosím?
-Tady Antoine.
00:40:11 Á, to je pro vás.
00:40:16 Haló?
00:40:18 Dobrý den, jmenuju se Antoine.
00:40:19 Neznáme se spolu.
00:40:21 Ne, neznáme. Okamžik, prosím.
00:40:22 Kdo je to?
00:40:24 To je ten chlapec, co vás pořád shání.
00:40:26 Řekl jsem mu, že tu dnes budete.
00:40:28 Já ho neznám.
00:40:29 Haló?
00:40:30 Rád bych se s váma sešel. Je to důležitý.
00:40:33 Pro mě zřejmě ne.
00:40:36 -Je to kvůli jedný věci.
-Jaké věci?
00:40:39 Jde o řetízek. Řetízek s křížkem.
00:41:06 Už o něm ani nevím.
00:41:09 Našel jsem ho pár metrů od auta.
00:41:13 Ale nechat jsem si ho nemohl.
00:41:17 Nejsem zloděj.
00:41:22 Chcete se mě na něco zeptat?
00:41:24 -Byl jsem tam hned potom.
-Ne.
00:41:40 Omluvte mě.
00:41:45 Hledal jsem vás nejen kvůli tomu.
00:41:50 Chtěl jsem se vás taky na něco zeptat.
00:41:52 Na co?
00:41:55 Když jsem otevřel dvířka,
00:41:58 váš manžel ještě žil.
00:42:05 A řekl...
00:42:08 Nevím, co myslel, řekl:
00:42:11 "A teď zkuste zakašlat."
00:42:19 SMĚJE SE
00:42:31 Manžel nám totiž zrovna vyprávěl anekdotu.
00:42:35 O jedné paní,
00:42:37 co si stěžovala doktorovi na svůj kašel.
00:42:41 Doktor ji prohlédne, dá jí pilulku, ona ji spolkne.
00:42:47 Zeptá se doktora, co jí to dal.
00:42:50 Doktor řekne, že jde o nejsilnější projímadlo,
00:42:52 co měl v lékárně.
00:42:54 Projímadlo proti kašli? A doktor jí odpoví:
00:42:57 Jistě, a teď zkuste zakašlat, paní.
00:43:02 Smáli jsme se.
00:43:06 A v tom momentě jsme havarovali.
00:43:14 Můj muž patřil mezi ty, co pointu vždy zopakují.
00:43:20 Vrátil jste mi ho.
00:43:24 A teď je váš.
00:44:41 Je vám špatně?
00:44:49 Copak je?
00:45:01 Člověk se nemá zbavit úplně všeho.
00:45:04 Co jste říkal, prosím?
00:45:24 ZVONÍ ZVONEK
00:45:36 -Vřelej dík.
-Za co?
00:45:38 Hádejte.
00:45:41 Nepodepsali to všichni,
00:45:42 a tak mě nemůžou z baráku vyrazit.
00:45:43 Můžu zůstat.
00:45:49 Máš to tu hezký.
00:46:02 Když jsem byla malá, měli jsme taky takovej lustr.
00:46:06 Po těch korálkách jsem se natahovala.
00:46:10 Říkala jsem si,
00:46:12 že jednou vyskočím tak vysoko, až si na ně sáhnu.
00:46:21 Pak jsem vyrostla a na lustr zapomněla.
00:46:27 Kdes ho koupila?
00:46:29 Já ho nekoupila.
00:46:32 -Takže památka?
-Hm.
00:46:37 Bydlíš tu sama?
00:46:40 Ano.
00:46:42 To já bych nevydržela ani jednu noc.
00:46:48 Tobě se asi něco stalo.
00:46:51 Nevypadáš, že by tě nechal chlap.
00:47:10 Jsem ukecaná, viď?
00:47:23 Chudák malá.
00:47:26 Kdo?
00:47:28 Když jsem se včera v noci vracela, spal tam.
00:47:30 Je pryč, ale flétna tu leží.
00:47:44 Julie!
00:47:51 Kávu, prosím.
00:48:01 Hledal jsem vás.
00:48:04 -A?
-No a našel.
00:48:09 -Nikdo neví, kde bydlím.
-Nikdo.
00:48:12 Trvalo mi pár měsíců, než zapracovala náhoda.
00:48:16 Dcera mé hospodyně vás tu jednou zahlédla.
00:48:20 Už sem chodím tři dny.
00:48:23 -Špehujete?
-Ne.
00:48:26 Chybíte mi.
00:48:36 Utekla jste?
00:48:42 Myslím přede mnou.
00:49:19 HRAJE NA FLÉTNU
00:49:31 Slyšíte, co hraje?
00:49:40 -Není to...
-Ano, je.
00:49:48 Viděl jsem vás.
00:49:51 A to mi stačí. Aspoň zatím.
00:49:56 Zkusím to.
00:50:22 Odkud máte tuhle melodii?
00:50:25 To mě jen tak napadlo. Dobrý, ne?
00:50:55 VYKŘIKNE
00:51:10 PÍSKOT MYŠÍ
00:52:00 Hned jsem zpátky.
00:52:03 -Nejste spokojená s bytem?
-Ne, naopak.
00:52:04 Ráda bych měla ještě jeden takový.
00:52:08 Snad vám vyhovím, ale bude to nějaký čas trvat.
00:52:11 Dlouho?
00:52:13 Dva tři měsíce.
00:52:17 Při holení jste se řízl.
00:52:23 To mě škrábla kočka.
00:53:28 HRAJE HUDBA
00:53:42 Mami?
00:53:47 Marie France!
00:53:49 VYPNE HUDBU
00:53:52 To jsem já, Julie.
00:53:57 Á, Julie.
00:53:59 Pojď ke mně.
00:54:11 Řekli mi, že jsi umřela.
00:54:14 Vypadáš dobře.
00:54:18 Opravdu. Strašně mladě.
00:54:22 I když jsi z nás nejmladší, nehádala bych ti víc než třicet.
00:54:26 Když jsme byly ještě malé...
00:54:27 Nejsem tvoje sestra, mami. Ale dcera.
00:54:29 -Je mi třiatřicet.
-Vždyť já vím.
00:54:33 To byl jen žert.
00:54:36 Mně nic nechybí. Daří se mi dobře.
00:54:38 Mám televizi.
00:54:42 Vidím tam celej svět.
00:54:46 -Taky se na ni koukáš, viď?
-Ne.
00:55:00 Chceš mi asi vyprávět o manželovi a o vašem domě.
00:55:04 Co tvoje děti?
00:55:09 A jak se daří tobě?
00:55:11 Maminko...
00:55:16 Můj muž a dcera jsou mrtví.
00:55:19 Dům už nemám.
00:55:23 Řekli mi o tom.
00:55:33 Ale předtím jsem byla šťastná.
00:55:36 Všichni jsme se měli moc rádi.
00:55:44 Mami, posloucháš mě?
00:55:47 Poslouchám, Marie France.
00:55:54 A teď jsem pochopila, že už můžu dělat jenom jedno.
00:55:58 Nic.
00:56:02 Obejdu se i bez majetku, bez přátel, vztahů, lásky.
00:56:07 To jsou jen závaží.
00:56:10 Máš z čeho žít, děvenko? Máš peníze?
00:56:14 -Mám, co potřebuju.
-To je důležitý, abys něco měla.
00:56:23 -Mami...
-Copak?
00:56:28 Bála jsem se myší, když jsem byla malá?
00:56:31 Ty ses jich nebála.
00:56:35 Ale Julie z nich mívala strach.
00:56:38 Teď se jich bojím.
00:56:45 Děkuju mockrát.
00:57:47 PŘEHRÁVÁ NA KLAVÍR
00:58:17 KLEPE NA DVEŘE
00:58:25 Ale! To jsou k nám hosti. Pojďte dál.
00:58:28 Chci vás požádat o laskavost.
00:58:30 Má žena je pryč, no tak pojďte dál.
00:58:33 -Můžete mi půjčit kocoura?
-Prosím?
00:58:38 Kocoura. Potřebuju ho na pár dní.
00:58:42 Není kastrovanej, bude divočit.
00:58:54 Tak.
00:58:57 Nevím, jestli si zvykne.
00:59:17 KOCOUR ZAMŇOUKÁ
00:59:40 Jé! Co tady děláš?
00:59:42 Zahlídla jsem tě. Utíkala jsi, jako by ti šlo o život.
00:59:46 Ty brečíš?
00:59:58 To je voda.
01:00:00 -Ty nenosíš kalhotky?
-K čemu?
01:00:10 Dnes jsem si od souseda půjčila kocoura, aby dávil myši.
01:00:18 To je přece normální, Julie. Ty se bojíš domů?
01:00:24 Tak mi dáš klíče a já to tam uklidím.
01:00:36 Pak u mě brnkni.
01:00:57 ZVONÍ TELEFON
01:01:05 Tady Lucille.
01:01:06 Julie, prosím tě, musíš mi pomoct.
01:01:08 Vem si taxíka, zacvaknu to.
01:01:10 Teď hned? Ani nevím, kolik je hodin.
01:01:13 Půl dvanáctý. Za půl hodiny tu můžeš bejt.
01:01:16 -Je to důležitý.
-Ale teď nemůžu.
01:01:19 Moc tě prosím, nikdy jsem po tobě nic nechtěla.
01:01:21 Teď musím. Přijeď!
01:01:23 Kde jseš?
01:01:24 Rue Houdon 3. Ulička u Place Pigalle.
01:01:27 U zvonku je mikrofon.
01:01:28 Zazvoníš a řekneš, že jdeš za mnou.
01:01:30 Přijedeš?
01:01:34 Kampak, slečno? Nechcete jít s náma?
01:01:37 -Nech ji bejt!
-Co je? Jseš ňáká nafrněná.
01:01:39 Nemáš zájem o prima zboží?
01:01:46 ZVONÍ NA ZVONEK
01:01:48 -Co je?
-Já jdu za Lucille.
01:01:50 Jo, moment.
01:02:31 Přijela jsi.
01:02:34 Ano.
01:02:38 Nezlob se na mě.
01:02:41 Promiň.
01:02:52 -Jseš naštvaná?
-Ne.
01:02:58 Lucille, za pět minut jdeme na plac.
01:02:59 Pomůžeš mi?
01:03:04 Když jsem se převlíkla, šla jsem se do šatny napít.
01:03:08 Kouknu se do publika, jen tak náhodou.
01:03:13 A v první řadě, zrovna uprostřed,
01:03:17 seděl můj otec.
01:03:19 Dobrý.
01:03:22 Vypadal unaveně.
01:03:26 Podřimoval.
01:03:29 Přitom pořád mžoural na ty zadky na scéně.
01:03:32 Řekla jsem to tomu hajzlovi, co ti otevřel.
01:03:34 Ten prasák řekl, že na to kašle.
01:03:37 Když si prej někdo zaplatí, má právo se koukat, chápeš?
01:03:42 Přemejšlela jsem, komu bych to mohla říct.
01:03:45 Kdo by tuhle situaci pochopil. Nikdo mě nenapadl.
01:03:51 -Jenom ty.
-Je tu ještě?
01:03:54 Asi před čtvrt hodinou se najednou zvedl a šel pryč.
01:04:02 Napadlo mě, že mu před půlnocí asi jede poslední vlak.
01:04:06 Lucille, proč to děláš?
01:04:11 Líbí se mi to.
01:04:15 To se přece líbí každýmu, ne?
01:04:21 -Julie, zachránila jsi mě.
-Ani nevím čím.
01:04:24 Jak to, že nevíš? Přece tím, že jsi přijela.
01:04:27 Ne.
01:04:33 Hele!
01:04:35 Nejseš to ty?
01:04:40 Lucille, jdeme na to!
01:04:44 Jsem to já.
01:04:47 Ve světě hudby je přece veřejným tajemstvím,
01:04:49 že vám Rada Evropy nabídla,
01:04:51 abyste dokončil partituru, na níž pracoval Patrice de Gourcy.
01:04:54 A já jsem přijal. Ano.
01:04:56 V současné době na partituře pracuju.
01:04:58 Snažím se pochopit, jaké byly původní Patricovy záměry.
01:05:02 Ale není to jednoduché, sám nevím.
01:05:05 Můžete nám říct něco bližšího o partituře,
01:05:07 kterou měl rozepsanou?
01:05:12 Ano, jde pouze o první část velkého koncertu,
01:05:14 který Patrice napsal na objednávku Rady Evropy.
01:05:19 Ten koncert byl plánovaný na jedno uvedení
01:05:22 a mělo ho hrát současně dvanáct symfonických orchestrů
01:05:25 ve dvanácti městech sjednocené Evropy.
01:05:30 Patrice byl jako člověk ohromně uzavřený.
01:05:34 Myslím, že existuje jediná osoba, která se v něm vyznala.
01:05:37 Jeho žena Julie.
01:05:39 Snažila jsem se ji přimět, aby v tom pořadu vystoupila.
01:05:42 Ale bohužel mě odmítla.
01:05:46 Z toho usuzuji, že dokumenty,
01:05:48 které jste přinesl, pocházejí z vašeho archivu.
01:05:51 Nic jsem si neschovával, nemohl jsem tušit...
01:05:54 Jsou to jen fotografie a záznamy,
01:05:56 které jsem našel v zásuvce jeho stolu na konzervatoři.
01:06:00 Jeho žena je odmítla.
01:06:02 Ani nevím, jestli mám právo to zveřejnit.
01:06:05 Byl to velký člověk.
01:06:07 Bezpochyby jeden z hudebních géniů naší doby.
01:06:10 To je pravda.
01:06:11 Myslím, že lidé jako on patří nám všem,
01:06:13 ať už se mnou souhlasíte či ne.
01:06:51 Počkejte tu na mě.
01:06:58 Kam jsem ji mohla dát?
01:07:01 Je to světle zelená vizitka.
01:07:04 Nedívala jste se po půlnoci na televizi?
01:07:07 Ne, nedívala.
01:07:10 Aha, tady je.
01:07:11 Ale je tam jenom její číslo do práce.
01:07:14 K čemu ho potřebujete?
01:07:19 Ukazovala v televizi úryvky partitury,
01:07:22 kterou jsem si od vás odnesla.
01:07:25 No ano.
01:07:29 Když měl tu nehodu, hned jsem to dala okopírovat.
01:07:33 Když jste přišla, došlo mi, že ten zápis chcete zničit.
01:07:38 Jeho kopii jsem poslala do Štrasburku.
01:07:40 Proč jste to udělala?
01:07:44 Kvůli tý hudbě. Tu přece nemůžeme zničit.
01:08:09 Oliviere!
01:08:11 Oliviere!
01:08:16 HOUKÁNÍ
01:08:21 Oliviere! Oliviere! Oliviere!
01:08:30 Odpusťte mi.
01:08:33 Nechte toho.
01:08:36 Tak vy chcete dokončit Patricův koncert?
01:08:38 Snad bych to mohl zkusit.
01:08:39 Kdo vám to dovolil? Nemáte právo.
01:08:43 To už nikdy nebude ta hudba. Chápete?
01:08:44 Řekl jsem, že to chci jenom zkusit.
01:08:46 Ne koncert dokončit.
01:08:47 A řeknu vám proč. Je to příležitost.
01:08:50 Jediná možnost, jak vás rozplakat a vyburcovat.
01:08:54 Jak vás donutit, abyste konečně řekla "chci" nebo "nechci".
01:09:00 Ale tohleto je přece rána pod pás.
01:09:04 Jinou možnost jste mi nedala.
01:09:12 Ne, vy nemáte právo.
01:09:15 Nechcete si to poslechnout?
01:09:19 Pořád mám pochybnosti.
01:09:22 Směl bych vám to zahrát?
01:09:28 HRAJE NA PIÁNO
01:09:55 Víte vůbec, co měl sbor v tom koncertu zpívat?
01:09:58 Ne.
01:09:59 -Copak vám Patrice nic neřekl?
-Ne.
01:10:02 V řečtině to má samozřejmě jiný rytmus.
01:10:09 POBRUKUJE
01:10:24 Kdo je to děvče?
01:10:27 Jaké děvče?
01:10:31 Z fotek, co jste ukazoval. Jen na nich s Patricem.
01:10:36 Vy jste o ní nevěděla?
01:10:39 Zřejmě to byla jeho přítelkyně.
01:10:43 Ano.
01:10:46 Trvalo to dlouho?
01:10:50 Několik let.
01:10:57 -Víte, kde bydlí?
-U Montparnassu.
01:11:01 Spíš se spolu vídali u soudu. Je to advokátka.
01:11:04 Vlastně stážistka u advokáta.
01:11:09 Co chcete dělat?
01:11:26 Sejít se s ní.
01:11:49 -To tvrdíte už po několikáté.
-Systematicky.
01:11:51 No máte výdrž. Nemusíte se bát.
01:11:54 -Nebude to tak zlé.
-O to mi nejde.
01:11:56 Jsou tu přece důkazy.
01:11:59 Promiňte mi.
01:12:25 -Ještě se na to podívejte.
-Ano.
01:12:27 Tak půjdeme.
01:12:30 Dominiko, pojďte.
01:12:36 Kde je tady rovnost?
01:12:41 Takže jen proto, že nemluvím francouzsky,
01:12:43 soud nechce vyslechnout mé argumenty?
01:12:46 MLUVÍ FRANCOUZSKY
01:13:46 -Promiňte, prosím.
-Jo?
01:13:55 Ano?
01:13:57 Znala jste mého muže?
01:14:00 Ano.
01:14:05 Teď jsem se o tom dozvěděla.
01:14:11 To mě mrzí.
01:14:13 Budete ho nenávidět zrovna tak jako mě.
01:14:16 Ještě nevím.
01:14:20 Budete.
01:14:29 To máte s ním?
01:14:34 Ano.
01:14:37 Ale on o tom vůbec nevěděl.
01:14:40 Zjistila jsem to po té nehodě.
01:14:45 Nikdy jsem nechtěla děti.
01:14:47 Ale stalo se, tak jsem si to nechala.
01:14:58 Máte cigaretu?
01:15:13 Neměla byste.
01:15:22 Chcete vědět, kdy a kde se mnou spal?
01:15:25 -Kolikrát za měsíc?
-Ne.
01:15:30 Jestli mě miloval?
01:15:33 Ano, na to jsem se vás chtěla zeptat.
01:15:36 Ale už k tomu nemám důvod. Miloval vás.
01:15:42 Ano, miloval.
01:15:48 Julie!
01:15:50 Nenávidíte mě?
01:16:36 POPADÁ DECH
01:17:07 Tak pojďte! Pospěšte! Honem!
01:17:10 Honem, honem!
01:17:30 Pojďte dál, prosím.
01:17:33 Stalo se vám něco?
01:17:37 Potkali jste se?
01:17:52 Nutil jste mě tehdy,
01:17:54 abych si vzala ty věci z jeho zásuvky.
01:17:56 A vy jste nechtěla.
01:17:57 Kdybych si je od vás vzala,
01:18:00 našla bych ty fotografie.
01:18:03 Ano.
01:18:06 A okamžitě bych o všem věděla.
01:18:10 Ale kdybych to bez prohlížení spálila, nic bych netušila.
01:18:14 Nejspíš ne.
01:18:18 Třeba to tak mělo být.
01:18:21 Mohla bych vidět, co jste už zkomponoval?
01:18:26 -To jsou housle?
-Violy.
01:18:28 ZAČNE HRÁT HUDBA
01:18:37 A teď! HUDBA JE HLASITĚJŠÍ
01:18:49 Počkat, počkat, tam bych odlehčila.
01:18:51 Bez těch bicích.
01:18:54 HRAJE HUDBA
01:18:59 A ty trubky stáhnout.
01:19:03 HRAJE HUDBA
01:19:09 Piano!
01:19:13 HRAJE HUDBA
01:19:15 Hm.
01:19:17 -A místo klavíru...
-Flétnu?
01:19:19 Flétnu.
01:19:22 Navážeme tady.
01:19:24 HRAJE HUDBA
01:19:49 To je zatím všecko.
01:19:51 -A co závěr?
-Nevím.
01:19:55 Mám jeden list.
01:20:01 Je to kontrapunkt, který měl být v závěru.
01:20:11 Řekl mi, že je to memento.
01:20:14 Zkuste to tam vkomponovat.
01:20:18 -Van den Budenmeyer.
-Ano.
01:20:21 Patrice ho chtěl dát na závěr koncertu.
01:20:23 Moc ho měl rád.
01:20:27 S tím naším právníkem jste ještě v kontaktu?
01:20:30 Příležitostně.
01:20:32 Nevíte, jestli už prodal náš dům?
01:20:34 Zřejmě ne. To by mi zavolal.
01:20:37 -Tak ať ho neprodává.
-Dobře.
01:20:41 Až budete mít ten závěr, zavoláte?
01:20:45 Samozřejmě.
01:20:51 -Ještě tam byla matrace.
-Ano?
01:20:54 Ale už tam není.
01:20:55 Pan Olivier řekl, že by ji koupil.
01:20:57 Vám už teď stejně k ničemu nebude.
01:20:58 To je dobře.
01:21:07 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:21:11 -Už jste tady byla?
-Ne, kdepak.
01:21:19 Nahoře jsou ještě ložnice a pracovna.
01:21:21 Ukážu vám ji za chvíli.
01:21:24 Tady je kuchyně. Vždycky byla taková...
01:21:33 -Bude to kluk nebo holčička?
-Chlapeček.
01:21:38 Už víte, jak se bude jmenovat?
01:21:41 Ano.
01:21:45 Měl by mít kromě jeho jména i jeho dům.
01:21:50 Tenhle.
01:21:53 Potřebujete mě ještě?
01:21:55 Ne, můžete jít, děkuju.
01:22:01 -Věděla jsem to.
-A co?
01:22:05 Patrice mi o vás dost vyprávěl.
01:22:07 Ano? A co například?
01:22:10 Že jste hodná.
01:22:13 A ohromně velkorysá.
01:22:16 Taková, jaká chcete být.
01:22:19 Mohl se na vás spolehnout. I já můžu.
01:22:31 Promiňte.
01:22:57 Flétna, sólo.
01:23:15 TELEFON VYZVÁNÍ
01:23:18 ZVONÍ TELEFON Ano?
01:23:22 Už jsem s tím hotova. Můžete si sem ráno přijít.
01:23:25 Nebo třeba teď, jestli se vám chce.
01:23:28 Ještě spát nejdu, ale pro tu partituru si nepřijdu.
01:23:32 Prosím?
01:23:34 Nepřijdu si pro ni.
01:23:37 Celý týden to mám v hlavě.
01:23:39 Ta hudba by mohla být moje.
01:23:42 Třeba neumělá a těžkopádná.
01:23:44 Ale bude moje. Nebo vaše.
01:23:46 Ale musí to vědět celý svět.
01:23:50 Jste tam ještě?
01:23:53 Ano, jsem tady.
01:23:57 Máte pravdu.
01:24:26 TELEFON VYZVÁNÍ
01:24:30 Haló?
01:24:32 To jsem ještě já.
01:24:33 Chtěla jsem se vás zeptat...
01:24:35 Je to pravda, že spíte na matraci, kde jsme...
01:24:38 Ano.
01:24:42 -Nic jste mi neřekl.
-Ne, nic jsem neřekl.
01:24:54 Ještě mě milujete?
01:24:58 Miluju.
01:25:04 A jste sám?
01:25:06 Jistě že jsem sám.
01:25:16 Přijdu.
01:25:33 ZAČNE SBOROVÝ ZPĚV
01:27:28 ZVONÍ BUDÍK
01:33:38 Skryté titulky Daniel Čáp
01:33:41 Česká televize 2006
Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství.
První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův „Koncert pro Evropu“. Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu…
Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993.
Tři barvy: Modrá očima Krystyny Krauze
Hodnocení filmu: 90 %
