Když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastni budou. Česká komedie plná milostných omylů. ### Režie a scénář: Vladimír Slavínský. Hrají: Jindřich Plachta, Adina Mandlová, Jára Kohout, František Krištof-Veselý a další.
00:02:53 -Á, slečna Evička už je doma.
-Jsem ráda, že už si mohu sednout.
00:02:58 -A jak šel obchod?
-Výborně! Vydělala jsem 40 korun.
00:03:03 To dostanou Jaroslav a Helena tento týden o 10 korun víc.
00:03:07 Evičko, tak těžce vyděláte peníze,
00:03:10 a přesto posíláte týdně 20 korun nějaké restauraci.
00:03:14 -Ráda bych věděla proč.
-To vám ráda řeknu.
00:03:17 Doma je šest dětí, dvě nejstarší chodí do vzdálené školy.
00:03:21 Maminka jim sebou dává namazaný krajíc chleba.
00:03:25 Tak aby měly teplé jídlo, platím jim v restauraci polévky.
00:03:30 A jak jste mohla vystudovat uměleckoprůmyslovou školu?
00:03:34 Dostala jsem stipendium a 100 korun jsem přivydělala psaním adres.
00:03:39 -Padesát korun mi dávali z domova.
-To máte těžký život. -Ale nemám.
00:03:45 Ráda běhám, ráda mluvím, a když udělám obchůdek, jsem šťastná.
00:03:52 -Uvidíte, že jednou budu bohatá.
-Vy jste taková optimistka!
00:04:08 A proč jim můj tatíček kupoval statek se zámkem, když ví,
00:04:13 že rozumím hospodářství jako zajíc hvězdářství?
00:04:16 -Říkal jsi mi, že byl levný.
-Ano, to byl.
00:04:19 -On totiž měl můj otec zásluhy.
-Jaké zásluhy?
00:04:23 A víš, dítě, že to ani nevím? A myslím, že to nevěděl ani on.
00:04:27 On to nepotřeboval, měl známosti.
00:04:30 Ale proč mi nekoupil hotel, nebo restauraci?
00:04:34 To by bylo zaměstnání pro mě!
00:04:36 Ale z čeho budeme živi? Úvěr už ti nikdo neposkytne.
00:04:41 Proto se jeden z nás musí obětovat.
00:04:45 -Musíš se bohatě provdat.
-Snad už nemáš pro mě ženicha?
00:04:50 Nemám. Ale bohatých ženichů je!
00:04:53 Třeba syn mého přítele Bernarda,
00:04:56 předsedy správní rady Zbrojovky Viktorie.
00:05:00 -Ale ten už je mrtev.
-Jak se tedy za něj mohu provdat?
00:05:04 Starý Bernard je mrtev, syn ne. Ale z vás by byl krásný pár.
00:05:10 A jak vypadá syn pana Bernarda?
00:05:14 Ani nevím. Už je to 17 let, co jsem ho neviděl.
00:05:18 -A jak je starý?
-No, kolik mu může být...
00:05:22 Teď je mu třicet, nanejvýš padesát. A neptej se mě na to.
00:05:26 -A jaké má zaměstnání?
-No dovol, je dědic!
00:05:30 A to mu asi dá moc práce, co?
00:05:33 Je předsedou správní rady Zbrojovky Viktorie.
00:05:36 -A tomu jsem psal.
-A co, prosím tě?
00:05:39 Že jeho nevěsta, předurčená otcem, dospěla v dívku, jež ho očekává.
00:05:44 -A tou dívkou jsem snad já?
-Ano. Ale musím ti to vysvětlit.
00:05:48 Když ti bylo asi šest let,
00:05:52 byli u nás Bernardovi se synem na letním bytě na zámku.
00:05:56 Klukovi bylo asi 18 let. A starý Bernard mu vždycky říkal,
00:06:01 važ si téhle holčičky, měj ji rád, neubližuj jí,
00:06:06 roste ti v ní tvoje nastávající ženuška.
00:06:10 Přitom ukazoval na tebe. Tak jsem mu to teď připomněl.
00:06:13 -A co ti odpověděl?
-Velmi neslušně.
00:06:16 Že prý se na slova svého otce trochu pamatuje,
00:06:19 ale když se bude ženit, tak jenom z lásky.
00:06:23 Abys věděl, já se provdám také jen za muže, kterého budu mít ráda.
00:06:29 -A bohatý nemusí být?
-Nemusí. -A z čeho budeme živi?
00:06:33 Proč jsem žila v penzionátech v Německu, Anglii, Francii?
00:06:37 Abych se naučila cizím řečem. Bohudíky ovládám plynně tři.
00:06:41 -Snad se jimi uživím.
-Budu se muset sám obětovat.
00:06:45 Jindřichu, co o mně soudíte jako o muži? Chci slyšet pravdu!
00:06:50 O přítomných a zesnulých se má mluvit jen dobře.
00:06:54 -Co si myslíte, mohl bych se ještě zamilovat? -Vy? Určitě!
00:06:59 Myslíte, že by se do mě ještě mohla zamilovat nějaká žena?
00:07:03 -Nějaká statná padesátnice.
-A mladší ne?
00:07:07 Kdyby byl zámek bez dluhů,
00:07:09 a kdyby k němu patřily ty krásné polnosti jako dřív,
00:07:13 tak bych to snížil třeba na 30 let.
00:07:16 Myslíte, že jste vzorný komorník? ZVONEK
00:07:19 -Jestli je to věřitel...
-Tak jste odjel na měsíc pryč.
00:07:24 Ten Jindřich je chytrý! Člověk mu nemusí nic říkat, všechno ví.
00:07:29 A kolik platíš tomuto výbornému muži?
00:07:33 -Já mu platím? To ani nevím.
-Je tu zájemce o místo kuchaře.
00:07:38 -Tak ho přiveďte!
-Prosím.
00:07:40 Prosím tě, tati, na co potřebujeme kuchaře?
00:07:44 Aby nám vařil! Protože nám utekla kuchařka, nezemřeme hlady!
00:07:48 -Ale z čeho bude vařit?
-To je jeho věc.
00:07:51 Od toho je kuchařem, vždyť se učil čtyři roky!
00:07:55 -Rukulíbám, milostivá, poklona.
-Náš pan šéf.
00:07:59 -Vy chcete být u nás kuchařem?
-Moc rád, pane šéfe.
00:08:03 -Jak se jmenujete?
-Petr Konvalinka.
00:08:06 Petr Konvalinka, to je hezké jméno.
00:08:10 -Vy jste byl hoteliér?
-Ale vyučený kuchař!
00:08:14 To bylo odedávna mým snem, stát se hoteliérem.
00:08:17 Já mít tak krásný zámek u Luhačovic,
00:08:20 hned ho přeměním na hotel nebo penzion.
00:08:23 A ručím vám za to, že by se sem hosté jen hrnuli!
00:08:26 -Myslíte, že by se tento zámek na to hodil? -No zdali!
00:08:30 -A úřady by to povolily?
-No zdali! Já mám koncesi.
00:08:34 A povolení bych si brzy vyřídil. Rád bych se podíval na pokoje.
00:08:39 Jindřichu, ukažte pánovi pokoje. Ne, já sám!
00:08:42 Mne to totiž hrozně zajímá. Pojďte.
00:08:48 Co tomu říkáte, Jindřichu? Taťka má někdy nápady, co?
00:08:52 Myslím, že tento nápad není zrovna špatný.
00:08:54 -Jak se vám líbí?
-No zdali! -Račte hned vedle.
00:09:01 -Jak se vám líbí tady?
-Nádherné!
00:09:04 A nějaké apartmá tu nemáte,
00:09:07 kdyby váš penzion navštívila nějaká vznešená osobnost?
00:09:11 -Hezké apartmá máme hned vedle.
-Vy to máte všechno hned vedle.
00:09:16 Ó, nádherné!
00:09:19 To ještě nic není. račte hned vedle!
00:09:24 Ó, tady by mohlo bydlet i nějaké veličenstvo!
00:09:29 A máme tu dost takových opostelovaných pokojů?
00:09:33 Takových apartmá máme! Ale myslíte, že by to šlo?
00:09:36 Když mě přijmete, tak než začne sezona, to je asi tak za měsíc,
00:09:40 budete mít povolení už v kapse!
00:09:42 Pane Konvalinko, přijímám vás.
00:09:47 Čekám, že půjdu znovu cestou svého mládí,
00:09:55 po cestě, kde snad najdu nové štěstí své.
00:10:04 Už je mi šestnáct pryč, život tak pospíchá,
00:10:13 při každé vzpomínce u srdce mi píchá.
00:10:26 Tak jsem to s tím panem Konvalinkou dohodl,
00:10:29 a za měsíc tady budeme mít penzion.
00:10:30 -Na shledanou.
-Kam jdeš, tati?
00:10:32 -Do města, podívat se, jak žije naše konkurence. -Jaká?
00:10:35 No luhačovické hotely a penziony!
00:10:37 Taky se musím poohlédnout po nějaké bohaté nevěstě!
00:10:40 -Janičko, sbohem.
-Sbohem. -Poklona, pane hoteliér.
00:10:44 -Provedl jste to znamenitě, Jindřichu osmý. -Servus.
00:10:49 -Pardon!
-Správně, servus!
00:10:54 -Co říkáte mému otci, Jindřichu?
-Úžasně živelný muž!
00:10:58 -Anebo veliké dítě.
-Ale chůvu bych mu dělat nechtěl.
00:11:37 -Dobrý den, pane hoteliére.
-Poklona, pane velkostatkáři.
00:11:41 -Jak se vám daří?
-Děkuji, dobře.
00:11:43 -A vám? Spokojen s obchody?
-Spokojen budu tak za měsíc.
00:11:48 Už se třepal jako kapr na udici.
00:11:53 Bude si milostivá paní přát?
00:11:55 Neznáte toho pána, který teď hovoří s panem hoteliérem?
00:12:00 To je pan velkostatkář Dubanský. Vidíte tamhle v lesích něco?
00:12:05 -Co je to?
-To je jeho zámek.
00:12:09 Vidíš, ty protivo, co jsi provedl.
00:12:12 Pozor, teď se loučí. Možná ještě zabere. Rychle zmiz!
00:12:16 Tak na shledanou, pane kolego.
00:12:42 -Dovolte.
-Já sám, já sám.
00:12:49 -Děkuji vám, pane velkostatkáři.
-Jak to? Vy mě znáte?
00:12:53 Zajímal mě ten štíhlý prošedivělý gentleman, který se tu procházel,
00:12:58 a zeptala jsem se na něho číšníka.
00:13:00 Ten prošedivělý gentleman, to mám být já?
00:13:03 -Ano. Prosím, posaďte se.
-Děkuji.
00:13:06 Chtěl jsem k vám přijít dřív, ale mluvila jste s nějakým pánem.
00:13:10 To je průmyslník Bulan, stále mě pronásleduje.
00:13:15 Že mě vezmete do ochrany, kdyby mě zase obtěžoval?
00:13:18 Kdyby se tu objevil, proženu ho, až se za ním bude prášit.
00:13:22 Děkuji vám. Jsem Marcela Havlíková z Baltimoru.
00:13:26 Vy jste z Ameriky?
00:13:28 -A jezdíte k nám často?
-Každý rok.
00:13:32 Jsem v Americe od svých 14 let, ale nemohu si tam zvyknout.
00:13:37 Nejraději bych tam svou továrnu a farmu prodala a vrátila se zpět.
00:13:42 Když však nikoho nemám a jsem tak opuštěná...
00:13:45 Myslím, že byste mohla mít na každém prstě deset ctitelů.
00:13:50 Mně by stačil jeden, ale musel by být podle mého vkusu.
00:13:55 Škoda, že nejsem mladší. Mne byste se tak brzy nezbavila.
00:13:58 -Já bych se vás nezbavovala.
-Jak to, prosím?
00:14:01 -Nerozuměl jste?
-Ne.
00:14:04 Nebudu vám už dělat poklony. Vy stejně o mě nemáte zájem.
00:14:09 -Když dovolíte, zájem by tu byl.
-Tak jsem tedy spokojená.
00:14:14 To je horko, co?
00:14:16 To ne, ale vy jste asi ještě plný temperamentu.
00:14:20 -Prosím?
-Temperamentu.
00:14:23 Ani ne. Ano, temperamentu! To se musí zaklepat.
00:14:29 To jsem dnes prožil krásné odpoledne. A jak je milá a vtipná.
00:14:35 Taťko, to se dělá, takhle se rozhořet už při prvním setkání?
00:14:40 Tak já trochu přibrzdím. Ale na něco se tě musím zeptat.
00:14:45 Moc by ses zlobila, kdybych ti přivedl novou maminku?
00:14:50 Ty si snad přivedeš novou manželku, ale mně maminku přivést nemůžeš.
00:14:58 -Prosím, slečno.
-Děkuji vám, Jindřichu.
00:15:01 -Dobrou noc, tatínku.
-Ty už jdeš spát?
00:15:03 -Ještě si něco přečtu.
-Tak dobrou noc.
00:15:08 -Pane, ta mě usadila.
-Vždyť stojíte.
00:15:11 Ale v duchu sedím, ani nepípám. Já si o ní musím s někým popovídat.
00:15:16 -Prosím, pane šéfe.
-Je to žena, celá do mě žhavá.
00:15:20 -Divím se, co na mně vidí.
-Já se taky divím.
00:15:22 A ona by chtěla... Co jste to řekl?
00:15:25 No že se divím, proč se divíte.
00:15:27 Jste sice už muž v letech, ale štíhlý, vysoký, elegantní.
00:15:31 -Víte, kolik stály tyhle šaty?
-Aspoň tři tisíce korun. -Přesně.
00:15:39 A vy doufáte, že z toho může něco být?
00:15:44 Já bych chtěl, Jindřichu, aby bylo.
00:15:47 Ona má v Baltimore velký majetek. Koncem června se vrací do Ameriky.
00:15:51 -Zvala mě, abych se přijel podívat.
-A vy pojedete? -Proč ne?
00:15:55 -Takže byste se chtěl do měsíce oženit? -Chtěl, Jindřichu.
00:16:00 To by mě mohlo zachránit. Za měsíc mě začne bankéř Bursík prohánět.
00:16:04 Ještě že jsem si vzpomněl. Já ho zavolám.
00:16:11 ZVONEK
00:16:16 Haló, tady Bursík. Pan Dubanský? Čím mohu posloužit? To asi nepůjde.
00:16:24 Váš úvěr je hrozně přetížen. Ale nepovídejte! Ženit?
00:16:33 -Z lásky, nebo pro peníze?
-U mě se to vzájemně doplňuje.
00:16:40 -Prosím? Zámožná Čechoameričanka.
-A věříte v dobrý konec?
00:16:46 Nuže, půjčím vám ještě 20 tisíc, ale jen na měsíc a na směnku.
00:16:52 A šetřte, příteli. Peníze se dnes těžko vydělávají.
00:16:57 Tyhle ruce by mohly vyprávět, jak se těžce vydělávají peníze.
00:17:02 U mě zase moje pusa a nohy by mohly o tom povídat.
00:17:06 Ale já si nestěžuji. Mám hrnek kávy, postel, střechu nad hlavou.
00:17:11 Ale já také nereptám, jenže naříkání je teď v módě.
00:17:16 Ale já se budu mít brzy dobře.
00:17:19 Koncem června mě inzertní kancelář pošle do Luhačovic,
00:17:22 abych tam pro ni sháněla inzerci.
00:17:25 -Budu mít 25 korun denních diet.
-Tak jen spořte, Evičko.
00:17:30 Vždyť já spořím. Už jsem našetřila přes 200 korun.
00:17:35 A k tomu mám ještě stavební los, který jsem dostala místo provize.
00:17:41 Za ten dostanu tak 800 korun. To bude peněz!
00:17:55 -Proč to připravujete pro pět osob?
-Kdyby přišli svatební svědci.
00:17:59 Ani ti nepřijdou, jsou to dva městští úředníci.
00:18:03 To bude smutná hostina ve třech. Já toho tolik připravil.
00:18:09 Půl jedenácté! To už náš šéf vstoupil do stavu manželského.
00:18:20 Hezký svatební dárek. Ale víš, broučku, že jsem čekala jiný?
00:18:24 A jaký, vlaštovičko moje?
00:18:27 -Poloviční úpis na ten tvůj zámek.
-Nepovídej.
00:18:31 No dovol, teď když jsme svoji, co je tvoje, je přece i moje!
00:18:34 A víš, že já také čekal poloviční úpis na tvůj americký majetek?
00:18:39 No dovol?
00:18:41 -No přece, co je tvoje...
-Je moje, a do toho ti nic není!
00:18:53 Ahoj, ahoj, ahoj!
00:19:01 Do přístavu manželství pluje vaše loď.
00:19:08 -Odpoledne pojedeme do Tater, viď?
-Já myslel, že pojedeme do Ameriky.
00:19:18 Ale já nemám peníze na cestu do Tater.
00:19:25 -A do Ameriky ano?
-To mám.
00:19:28 -Tak je vezmeme na cestu do Tater.
-A za co pojedeme do Ameriky?
00:19:31 Vyzvedneš si peníze v bance.
00:19:34 Myslím, že bych udělal nejlépe, kdybych si otevřel nějakou banku.
00:19:39 -Vlastní banku?
-Ne, cizí. Šperhákem nebo hasákem.
00:19:43 -To je skvělý vtip!
-Krvavý.
00:19:48 Raz, dva, tři! Ahoj, ahoj, ahoj!
00:19:58 Do přístavu... Proč nezpíváte?
00:20:02 -Vždyť jsi to odklepl.
-Já? Vůbec ne. Tak pokračujeme.
00:20:07 Dále!
00:20:09 Jsem Eva Dušková, zástupkyně inzertních listů.
00:20:13 Račte něco koupit, prodat, půjčit?
00:20:16 -Nabízím vám nejlevnější inzerci!
-Bohužel, slečno, nebudeme inzerovat.
00:20:21 -To je opravdu škoda.
-Také lituji.
00:20:24 Ujišťuji vás, že až budeme chtít inzerovat, obrátíme se jen na vás.
00:20:31 -Prosím o vaši vizitku.
-Zde je, prosím.
00:20:34 Kdybyste však přece jen něco potřeboval, třeba se oženit...
00:20:39 Ujišťuji vás, že až se budu chtít oženit, tak jenom s vámi.
00:20:45 -Na shledanou.
-Sbohem, pánové.
00:20:49 Tak honem, pokračujeme. Začneme druhou větou.
00:20:55 Množte se tak jako písek v moři. Ať slunko štěstí...
00:21:05 Štěstí můžete udělat jen zakoupením stavebního losu!
00:21:09 Mám tady poslední, který může vyhrát jednu z hlavních cen.
00:21:12 Tah je asi za 14 dní.
00:21:14 Drahá slečno, vaše snaživost zasluhuje úctu, ale zdržujete nás.
00:21:19 -My ten chorál nedozpíváme.
-Odpusťte, pánové. Poklona.
00:21:23 Tak pokračujeme druhou větou.
00:21:26 Množte se tak jako písek v moři, ať slunko štěstí nad vámi jen hoří.
00:21:36 Hoří! Hoří!
00:21:40 Tam, kde hoří, doporučuji vynikající hasicí přístroj.
00:21:44 Hned vám ukáži jeho vyobrazení. Je naprosto bezpečný a nehořlavý!
00:21:52 Prosím, pánové, patent je ohlášen.
00:21:55 A já vám teď ohlašuji úředně, že jestli sem ještě vkročíte,
00:22:00 že to byla vaše poslední služba zákazníkům!
00:22:03 -Tak to se mi vůbec nelíbíte.
-To také není třeba.
00:22:07 -Ale čepelky na holení byste mohl potřebovat. -Nepotřebuji!
00:22:12 My ten chorál do smrti nedozpíváme!
00:22:17 Račte si vybrat, slečno. Mám vás vyprovodit, nebo vyhodit?
00:22:22 Prosila bych vyprovodit.
00:22:24 Já mám tolik jiné práce, a najednou zpívat!
00:22:30 -Sbohem, pane, s kusem kamene místo srdce. -Ahoj!
00:22:37 Honem, připravte se, už jsou tu!
00:22:44 Už přicházejí!
00:22:51 Ahoj, ahoj, ahoj!
00:22:55 Do přístavu manželství pluje vaše loď.
00:23:02 Ať žije novomanžel, ať žije vaše choť!
00:23:09 Množte se jako písek v moři.
00:23:15 Ať slunko štěstí nad vámi vždy hoří.
00:23:27 Děkuji vám za milé přivítání. Jsme oba dojati, viď?
00:23:32 A nyní, když jste poznali svou novou velitelku, do práce!
00:23:36 Kryštofe, pošlete sem Jindřicha.
00:23:38 Pane Konvalinko, vyřiďte kuchaři, aby si pospíšil.
00:23:43 Marcelko, tamhle tě běží přivítat moje dceruška Jana.
00:23:48 -Vítám vás do nového domova.
-Děkuji ti, milá dceruško.
00:23:52 Jsem rád, že jste se tak rychle spřátelily.
00:23:55 -Jen žádné slzičky.
-Proč bychom slzely, tati?
00:23:58 Račte poroučet, pane šéfe.
00:24:00 Marcelko, jestli chceš poznat největšího nešiku na světě...
00:24:03 -To je náš komorník Jindřich.
-Rukulíbám, milostivá.
00:24:06 -Váš zámek je krásný i uvnitř.
-Ode dneška říkejte "náš" zámek.
00:24:12 Na to si asi dlouho nezvyknu.
00:24:15 -Proboha!
-Neříkal jsem to? Největší nešika!
00:24:19 Jestli se rozbilo zrcátko, tak běda vám!
00:24:22 -Je rozbité!
-Sláva! Střepy, sedm let štěstí.
00:24:25 -Naopak smůly.
-To ani nevím.
00:24:28 Filoméne, toho člověka propusť! Až se vrátím, nechci ho tu vidět.
00:24:33 Jindřichu nešťastný, jste okamžitě propuštěn,
00:24:37 a jestli vás tady za rok ještě uvidím, tak si mě nepřejte!
00:24:42 A teď rychle nosit na stůl!
00:24:51 Tak mé drahé, zasedněme ke svatební hostině.
00:25:42 Jdu se trochu upravit a za chvilku pojedeme.
00:25:46 -A ty se taky připrav, broučku.
-Jen co dopiji vínečko.
00:25:52 Vy odjíždíte už dnes? A kam?
00:25:55 -Do Tater.
-Ne do Ameriky? -Až později.
00:25:58 Ona chce do Tater, tak se jede do Tater!
00:26:01 Ale sekýrovat se od ní nenechám. Jestli mě rozzlobí, začnu křičet!
00:26:06 -Křičíš docela slušně, tati.
-Viď?
00:26:09 Ale teď už půjdu. Ona je divná, víš.
00:26:18 -Mějte se dobře a vzpomínej na mě.
-Budu. Sbohem, tati.
00:26:22 Ty myslíš, že nejsem šťasten? Ó, ano.
00:26:45 Kytku, milostpaní!
00:26:56 -Běda!
-Co je, stalo se něco?
00:26:58 -Nechal vám tu otec nějaké peníze?
-Ani korunu.
00:27:02 Jéje, zítra nám sem přijdou všichni dodavatelé.
00:27:06 Já je s placením odkazoval na zítřek.
00:27:09 Kdyby nám už aspoň přišlo vyřízení s tím penzionem.
00:27:13 Pozor, přicházejí sem tři pánové!
00:27:16 -A kdo by to mohl být?
-Asi exekutoři.
00:27:23 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:27:26 Jsme komise, která má zjistit, zda se tato budova hodí pro penzion.
00:27:31 Je tu žádost pana Dubanského jako vlastníka budovy
00:27:35 a pana Petra Konvalinky jako vlastníka koncese.
00:27:39 To jsem prosím já.
00:27:41 Ukažte nám některé pokoje, které chcete pronajímat,
00:27:46 dále kuchyň a sklep.
00:27:48 Prosím, račte jít se mnou.
00:27:57 Kdyby nám tak povolili ten penzion.
00:28:00 -To si od něho tolik slibujete?
-Všechno.
00:28:03 Začali bychom pronajímat pokoje, nájemné bychom vybírali předem.
00:28:07 A hned by byly peníze.
00:28:09 A komu byste pokoje pronajímal, když o nás nikdo neví?
00:28:11 Uvěřejnili bychom inzeráty a dali vylepit plakáty.
00:28:15 -A kde na to vezmete peníze?
-Z nájemného, co vybereme předem.
00:28:19 Ale hosté nepřijdou, když o nás nebudou vědět.
00:28:22 Tak bychom uveřejnili inzeráty a dali vylepit... To už tu bylo.
00:28:26 Tak si namaluji tabuli a postavím se s ní na nádraží.
00:28:29 -Vy umíte malovat?
-Ne. A vy také ne? -Také ne.
00:28:40 Prosím, račte dál.
00:28:49 Toto apartmá si zamluvil jeden indický maharadža.
00:28:56 Jaký bychom dali penzionu název? Labuť!
00:28:59 Bílá, černá, zlatá labuť? To už tady bylo.
00:29:02 Nejsrdečnější díky, velevážení pánové.
00:29:05 Račte pozdravovat milostivé paní a dětičky!
00:29:10 Hurá! Máme vyhráno! Penzion se nám povoluje.
00:29:15 Můžeme hned začít a úřední povolení dostaneme do tří dnů!
00:29:19 Jdu to oznámit zahradníkovi.
00:29:22 Vaše přání se splnilo. A co teď?
00:29:25 Nejprve musíme sehnat personál.
00:29:28 Ředitel by tu byl, vrátný také, kuchaře máme. Ještě pokojskou.
00:29:35 -Nějaké svižné a hezké děvče.
-Nedívejte se na mě.
00:29:42 -Tak ne, ale kde ji seženu?
-Dejte si inzerát, vylepte plakáty.
00:29:47 -Ale kde na ně vezmu peníze?
-Z nájemného, co vyberete předem.
00:29:51 -Ale hosté nepřijdou, nevědí o nás.
-Dejte inzerát, vylepte plakáty.
00:29:55 -Jo, to už tady bylo.
-To jsou potíže.
00:30:05 KLEPÁNÍ Volno!
00:30:09 Dobrý den. Promiňte, že se vracím, ale zapomněla jsem si tu klobouček.
00:30:14 Á, naše slečna neodbytná.
00:30:17 Nebojte se, nic vám nebudu nabízet, vy muži z kamene.
00:30:20 -Sbohem.
-Okamžik, slečno! -Přejete si?
00:30:23 -Platí se objednaná inzerce předem?
-Ale kdepak, až po uveřejnění.
00:30:27 My bychom sice mohli zaplatit předem, ale potrpíme si na důvěru.
00:30:34 -Račte si přece přát inzerát?
-Ano, tak pište.
00:30:42 Všem návštěvníkům Luhačovic!
00:30:44 Zámek F. Dubanského byl právě proměněn v krásný penzion,
00:30:51 který může uspokojit nejnáročnější zákazníky.
00:30:57 Záznamy, objednávky i zálohy se ihned přijímají.
00:31:02 -Dát do dvou hlavních listů.
-V jaké ceně, prosím?
00:31:06 -Asi po pěti stech korunách.
-A víc si nepřejete? -Ne.
00:31:10 A přece! Uveřejněte v rubrice služby:
00:31:14 Luxusní penzion přijme ihned mladou, čilou a hezkou pokojskou.
00:31:20 Plat 300 korun měsíčně, byt a strava.
00:31:23 Nabídky posílejte do administrace tohoto listu.
00:31:29 -Škoda.
-Čeho je škoda?
00:31:32 Že nevyhovuji podmínkám.
00:31:35 Opustila bych to svoje agentování a ucházela bych se o to místo.
00:31:40 Ale vždyť vy plně vyhovujete.
00:31:43 -Mladá jsem, čilá taky. Ale hezká?
-Až nebezpečně hezká.
00:31:50 -Upřímně?
-Upřímně.
00:31:53 A teď k věci. Víte, jaké jsou povinnosti pokojské?
00:31:57 -No ovšem, dát lidem pokoj.
-To také. A co všechno umíte?
00:32:01 -Domácí práce umím bezvadně.
-A víc už nic?
00:32:04 Dobře kreslím, vyšívám, trochu píši na stroji, trochu šiji.
00:32:10 Tedy jako v té písničce.
00:32:15 Od všeho kousek, od všeho trošku, a k tomu mít, pro co lze žít.
00:32:25 Od všeho málo, od všeho kapku, co život má, ať nám dnes dá.
00:32:36 Vždyť každý skromně o svém štěstí stále snívá.
00:32:42 A den ze dne čeká, co osud pro něj má.
00:32:46 Od všeho kousek, od všeho trošku, a k tomu mít, pro co lze žít.
00:33:04 Pro co lze žít...
00:33:08 Hezká písnička, že ano?
00:33:11 Nuže, slečno, jste přijata. Kdy můžete nastoupit?
00:33:15 Hned. Jen si skočím do města pro kufřík se svou výbavou.
00:33:17 -Tak běžte.
-Už běžím!
00:33:19 -Stůjte!
-Už se stojí.
00:33:20 Říkala jste, že umíte malovat. Nenamalovala byste nám tabule,
00:33:24 které by upozorňovaly na náš penzion?
00:33:26 Máte klih, barvy, štětce, plátno a laťky na rámy?
00:33:30 -Až na ty laťky nemáme vůbec nic.
-To nevadí.
00:33:33 Koupím to ve městě ze svého, a až se vrátím, dám se do práce.
00:33:37 Vy jste ohromná, slečno, dostanete 400 korun měsíčně!
00:33:41 -Já omdlím radostí.
-A tady máte zálohu.
00:33:46 Děkuji. Že bych si řekla o přídavek?
00:33:51 -Ale raději ne. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:33:56 -Propána, zapomněla jsem na své dobré vychování. -Co se stalo?
00:34:00 Vždyť já se vůbec nebránila proti vašemu brutálnímu útoku!
00:34:05 Promiňte, že tak činím dodatečně.
00:34:11 No to se mi stalo poprvé, že jsem dostal pro pusu přes pusu.
00:34:17 Víte slečno, co jste?
00:34:22 Ty jsi jako bílá vrána mezi všemi děvčaty.
00:34:28 Láska tvoje, ta je slaná růžovými poupaty.
00:34:35 Ty jsi přece dost bohatá, místo srdce máš kus zlata.
00:34:44 Ty jsi jako bílá vrána mezi všemi děvčaty.
00:34:52 Vy jste skutečně bílá vrána. Počkat, už to mám!
00:34:56 Náš penzion se bude jmenovat Bílá vrána. Tak upravte inzerci.
00:35:00 -A teď už běžte.
-Už letím!
00:35:07 Bílá vrána je hezký název. Jsem zvědav, jak se bude líbit šéfovi.
00:35:18 Ty jedna...
00:35:20 -Ráno jsi mi říkal vlaštovičko.
-Vrána jsi.
00:35:26 -Krása! Nádhera!
-Hotovo, pánové.
00:35:29 Slečno Evo, jmenuji vás vrchní pokojskou.
00:35:34 -A kde působí spodní pokojská?
-Bude tu co nevidět.
00:35:38 To je skvostné děvče.
00:35:41 Já jsem jako bílá vrána mezi všemi děvčaty.
00:35:45 Láska, ta je ke mně zvána růžovými poupaty.
00:35:49 Rukulíbám. Milostivá si přeje pokoj na východní či jižní stranu?
00:35:54 -Vy jste tu pokojská?
-K službám, milostivá.
00:35:57 Aby nedošlo k omylu, patřím k personálu stejně jako vy.
00:36:01 Á, ty jsi ta spodní pokojská? Tak tě upřímně zdravím.
00:36:05 My služební duchové si přece nebudeme vykat. Já jsem Eva.
00:36:09 Mně říkají Jana. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet.
00:36:12 Neboj se, já tě nebudu prohánět.
00:36:15 Jsme tu jen dvě děvčata, tak musíme držet spolu.
00:36:19 A teď se dáme do práce.
00:36:21 -Máš čepeček a zástěrku?
-To bohužel nemám.
00:36:24 -To nevadí, já ti půjčím.
-Když budeš tak hodná.
00:36:28 -A nevíš, kde zde mají štafle?
-To vím!
00:36:31 Tak je přines do prvního patra.
00:36:33 -Musíme očíslovat dveře.
-A proč?
00:36:36 Aby si je hosté nepletli nebo aby nelezli na půdu.
00:36:53 Proboha slečno, co to provádíte?
00:36:56 -Nesu štafle.
-Ale kdo vám to poručil?
00:36:59 Vaše vrchní pokojská. Vždyť je to úplná diktátorka!
00:37:04 -A kam je nesete?
-Do prvního patra.
00:37:09 Donesu je tam sám.
00:37:12 Ale já nechci, Jindřichu. Možná se od ní něčemu přiučím.
00:37:16 -A čemu, prosím vás?
-Třeba pracovat.
00:37:21 -Janičko, neseš už ty štafle?
-Už je vleču, Evičko!
00:37:28 Jednička, dvojka trojka, čtyřka, pětka. Ano.
00:37:32 -Jsem tady.
-Sem je postav, Janičko.
00:37:36 -Tady máš zástěrku a čepeček.
-Prosím tě, uvaž mi to.
00:37:45 A teď mi prosím podrž štafle.
00:37:47 -Ale opatrně, Evičko.
-Neboj se, já v tom umím chodit.
00:37:52 -Jak se ti líbí náš "říďa"?
-Kdo je to?
00:37:55 -Ředitel našeho penzionu!
-A proč mu říkáš "říďa".
00:37:59 To jsme říkali na uměleckoprůmyslové škole.
00:38:02 Třídní profesor byl "tříďa", ředitel "říďa" a profesor "profa".
00:38:10 A to jsi na tu školu chodila uklízet?
00:38:12 Ale kdepak! Vystudovala jsem ji jako řádná posluchačka.
00:38:16 Podívej se na to číslo. Můj vlastní výrobek. Hezký, viď?
00:38:19 -Já se stydím.
-Proč Janičko?
00:38:21 -Protože nic takového neumím.
-A na jakou jsi chodila školu?
00:38:25 Naposled jsem byla v penzionátu.
00:38:29 Tam ses toho nemohla moc naučit.
00:38:32 -Musíš to teď dohánět, viď?
-Musím, Evičko.
00:38:35 Ale ještě jsi mi neřekla, jak se ti líbí náš "říďa".
00:38:39 -Hezký člověk. Líbí se ti?
-Ohromně!
00:38:43 A snad ses do něho nezamilovala?
00:38:47 Já sice nemám v lásce velké zkušenosti, ale zdá se mi, že ano.
00:38:53 A podle čeho tak soudíš?
00:38:56 Protože když se na mě podíval a když na mě promluvil,
00:39:00 tak se mi srdce takhle rozbušilo.
00:39:04 -To bude určitě láska!
-Myslíš? -Určitě.
00:39:08 Tak mi, prosím tě, ředitele nepřebírej. Já vím, jsi hezčí.
00:39:12 -Ani si ho nevšimnu.
-To jsi hodná.
00:39:16 -Čím je tvůj tatínek, Evičko?
-Topičem.
00:39:18 -A máš sourozence?
-Úplnou úrodu. Šest.
00:39:22 -A kolik ty?
-Žádného. -To je smutné.
00:39:26 -A rodiče ještě máš?
-Už jenom tatínka.
00:39:29 -Kde je?
-To teď opravdu nevím.
00:39:32 -Neodvoláš?
-Ani mě nenapadne.
00:39:35 To je hezké, když slabší mlátí silnějšího!
00:39:38 -Ty krokodýle!
-Žádná podoba.
00:39:39 -Medvěde!
-Žádná podoba.
00:39:40 Supe!
00:39:42 Tělesné vady se nemají vyčítat, ty vráno!
00:40:22 Kdyby se sem aspoň někdo přišel podívat,
00:40:26 aby člověk věděl, že je o náš podnik zájem.
00:40:29 A co mám říkat já? Na mě padá zodpovědnost.
00:40:35 Kamarádi, jen hlavy vzhůru, každý z nás přijde též na řadu.
00:40:41 Chutě k dílu, vypněte sílu, žádný z nás nesmí být pozadu.
00:40:49 Kamarádi, jen hlavy vzhůru, s vítěznou písničkou k dálavám,
00:40:56 vždy bez bázně, k cíli rázně, a svět bude patřit nám!
00:41:04 -Nuže, už je pryč váš smutek?
-Dokonale.
00:41:08 Uvidíte, že brzy sem někdo zavítá. Běžím sestavit jídelní lístek.
00:41:12 -Janičko, přijď za mnou na devítku, přestavíme nábytek. -Už běžím!
00:41:18 Ještě trochu nešikovná, ale jinak strašně hodné děvče.
00:41:23 -Okamžik, Evičko.
-Chcete mi říct něco hezkého?
00:41:26 Třikrát, bohužel, něco velmi nepříjemného.
00:41:29 -Nejste se mnou spokojen?
-Jsem s vámi velmi spokojen.
00:41:34 Ale vaše chlebodárkyně ne. Vždyť jste z ní udělala spodní pokojskou.
00:41:39 Nepřeskočilo vám?
00:41:41 Pokojská Jana je dcerou majitele tohoto zámku.
00:41:46 -Tak to si můžu sbalit věci a jít.
-Půjdeme, Evičko?
00:41:53 Račte odpustit, milostivá slečno, nemohla jsem vědět, že...
00:41:57 Á, tady zas někdo neumí mlčet.
00:42:00 Pamatuj si, Evo, milostivá slečna tady už neexistuje,
00:42:03 nýbrž tvá kamarádka Jana, pokojská číslo dvě,
00:42:06 která jde přestavovat nábytek na devítku.
00:42:08 -Půjdeš se mnou?
-To přece nemůžu dovolit!
00:42:11 -Ty budeš nedovolovat? Tak půjdeš?
-S tebou třeba skály lámat!
00:42:19 Takové dvě pokojské, jak by si hned dovolovaly na ředitele.
00:42:24 Pane řediteli, první host přichází.
00:42:29 Sláva, tak už máme vyhráno!
00:42:34 -Vítáme vás.
-Jsem bankéř Bursík.
00:42:37 Je pro nás velikou ctí. Jsem ředitel penzionu.
00:42:41 -Přejete si pokoj jednolůžkový?
-Nic takového.
00:42:44 Potřebuji nutně mluvit s panem Dubanským.
00:42:47 -Bohužel tu není.
-Nevadí, počkám na něho.
00:42:50 Můžete čekat 14 dní. Náš pan šéf odjel na svatební cestu.
00:42:54 Úžasná lehkomyslnost!
00:42:56 Telegrafujte ihned svému šéfu, že mi pozítří má zaplatit směnky.
00:43:01 A na kolik jsou ty směnky?
00:43:04 -Na 30 tisíc.
-Jenom?
00:43:06 Myslíte, že pan Dubanský je bude moci proplatit?
00:43:10 Kdoví, co se do měsíce stane.
00:43:13 Třeba umřete, vaše směnky přejdou do pozůstalosti
00:43:17 a splatnost se protáhne.
00:43:19 Kvůli vám budu umírat! Poklona.
00:43:23 Nejhlubší.
00:43:27 Tak prosím, to je náš první host. Pěkně začínáme.
00:43:47 -Haló, haló!
-Co se děje?
00:43:50 Další host přijel!
00:43:57 -Říkal další host, copak už nějakého máme? -To já nevím.
00:44:03 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:44:05 -Přejete si, pane?
-Zaručíte mi, že je tu úplný klid?
00:44:09 Zajisté, pane. U nás i hodinky chodí v bačkorách.
00:44:13 Nuže, rád bych si zde najal krásný pokoj.
00:44:18 Máme ještě nějaký? Zájem je velký.
00:44:22 -Ano, jeden báječný tu ještě je.
-A co bude stát, slečno?
00:44:27 -Padesát korun denně bez penze.
-Rád zaplatím třeba víc.
00:44:34 -Mohu jej vidět?
-Prosím...
00:44:37 -Průmyslník Karel Bulan.
-Prosím, pane velkoprůmyslníku.
00:44:42 Ať sluha odnese ten kufr na jedničku.
00:44:46 Haló!
00:44:59 Krásné, viďte?
00:45:04 -Prosím, slečno.
-Děkuji, pane.
00:45:07 Líbí se mi. Kolik má stát?
00:45:10 Jen 70 korun denně. My zbytečně nezdražujeme.
00:45:15 -Jak dlouho se pán zdrží?
-Nejméně týden.
00:45:18 U nás platíme nájem dopředu. Dostanu 490 korun.
00:45:23 -Tady jsou, a pro vás 10 korun spropitného. -Vřelé díky.
00:45:29 Ještě malé upozornění, slečno.
00:45:32 Jsem velmi nervózní, proto vždy než vstoupíte, zaklepejte, prosím.
00:45:36 A nebude vás to klepání rušit? Nebylo by lépe,
00:45:38 kdybych se napřed podívala klíčovou dírkou, jestli je možné vejít?
00:45:41 -Raději ne, slečno.
-Poklona, pane velkoprůmyslníku.
00:45:53 Pane řediteli, přijíždějí dvě nóbl dámy.
00:45:56 -Ty musím slavnostně přivítat.
-Jdu pro kufry.
00:46:06 -Rukulíbám, dámy.
-Maucta.
00:46:08 -Budete si přát pokoj?
-To ještě nevíme.
00:46:12 -Zavolejte majitele nebo ředitele.
-K službám.
00:46:18 Vypadá to tu vznešeně.
00:46:21 Mne ten vousatý vrátný nenadchl.
00:46:24 Bude-li i majitel vousatý, sotva se tu usídlíme.
00:46:27 Uctivý služebník, milostivé dámy.
00:46:31 Jsem ředitel penzionu Schánil.
00:46:34 Velmi mě těší. Jsem komorní radová Boučková.
00:46:39 Moje dceruška.
00:46:41 Rádi bychom se u vás ubytovali.
00:46:44 -Máte nějaké apartní pokoje?
-Přepychové, milostivá paní.
00:46:48 Račte si přát jednotlivý pokoj, nebo pokoj s ložnicí?
00:46:53 -Pokoj s ložnicí nejraději.
-Prosím, račte se obtěžovat.
00:47:16 Uctivý služebník.
00:47:20 Napravo, dámy.
00:47:23 Tady prý na zámku v okolí žil pověstný Casanova?
00:47:28 Právě u nás, milostivá paní, a právě v tomto pokoji.
00:47:37 Pojďte dál, pane řediteli.
00:47:41 Tady opravdu bydlel Casanova?
00:47:45 Ano. Tento pokoj byl svědkem
00:47:47 nejsladčího dobrodružství největšího milence všech dob.
00:47:51 -V tom apartmá zůstaneme!
-Ale mamá!
00:47:55 Jarmilko, nesmíš mi kazit radost. Jaký je nájem?
00:47:59 Milostivá paní, to nestojí ani řeč. Jen 150 korun denně, ale bez penze.
00:48:04 Je, je... jenom? My jsme myslely, že to bude dražší.
00:48:13 -Je tam nějak dlouho.
-Snad nežárlíš?
00:48:16 -Jak tě to může napadnout?
-Já bych žárlila.
00:48:21 Tím máme zaplacený nájem na 10 dní dopředu.
00:48:26 Děkuji uctivě, rukulíbám, dámy.
00:48:34 -Jaké já mám s tebou potíže, mamá.
-Nesmíš na mě být tak přísná.
00:48:39 Přesně 1 500 korun. Co tomu říkáte?
00:48:42 -Že jste lichvář.
-Byl jste tam podezřele dlouho.
00:48:46 Starší dáma zdá se být pevností, která chce být dobývána.
00:48:50 Pamatuj si, že zdání, jako by si muži namlouvali ženy, je falešné.
00:48:54 -Pravý opak je pravdou.
-Ale mamá.
00:48:57 Ty by sis muže nikdy nenamluvila. Musím to udělat za tebe.
00:49:02 Myslíš, že by snad ten ředitel...
00:49:05 Lepší takový ředitel v hrsti než továrník na střeše.
00:49:09 Doneste přihlašovací lístek dámám na sedmičku.
00:49:13 A kdyby se na mě vyptávaly, udělejte mi pořádnou reklamu.
00:49:17 -Dostanete velkou pusu.
-Kdy ji dostanu? -Dnes večer.
00:49:25 A hrome, kdo je to?
00:49:30 -Jsem ředitel penzionu Schánil.
-Zdá se, že jsem usnul.
00:49:34 -Čím mohu posloužit?
-Máte tiché apartmá s koupelnou?
00:49:40 -Rád bych je viděl.
-Prosím, račte jít se mnou.
00:49:43 -Prosím.
-Děkuji. Rukulíbám.
00:49:45 Okamžik, slečinko. Jaký je ten váš pan ředitel?
00:49:50 -Jako ředitel je výtečný odborník.
-A jaký je jako muž?
00:49:54 To už je poněkud horší. Je to lovec ženských srdcí,
00:50:01 Don Juan, Casanova a Jindřich VIII. dohromady.
00:50:04 To je ohromné, Jarmilko. A dál?
00:50:08 Nemá se ženami žádné slitování. Už několik žen pro něj zemřelo.
00:50:14 Jedna se otrávila, dvě se utopily a tři nebo pět se zastřelilo.
00:50:20 Jarmilko, to je úplný román! Vypravujte dál, slečno.
00:50:24 Ale jinak je to muž téměř se šosáckými názory.
00:50:30 -Vzorný a korektní.
-I nejlepší charakter má vady.
00:50:35 -Děkuji vám, slečno.
-Prosím. Rukulíbám.
00:50:41 -Líbí se mi tu, zůstanu tady.
-Prosím, pane Bernarde.
00:50:45 Pod tímto jménem zde bydlet nebudu, je dost známé.
00:50:49 -Rozumím. Věřitelé?
-Ne, ženy.
00:50:52 Tíží vás mnoho nesplněných slibů manželských?
00:50:56 Nejsem sňatkový podvodník.
00:50:59 Ale mé jméno vyvolává představu bohatství
00:51:03 a balíku výnosných akcií.
00:51:06 A starostlivé matinky neprovdaných dcer existují stále.
00:51:11 Proto se zde budu jmenovat Jiří Belan.
00:51:15 Doufám, že o mé osobě zachováte přísné tajemství.
00:51:18 Takové jako stárnoucí žena o svých letech.
00:51:22 Ale protože bych se rád pojistil proti pozornosti žen,
00:51:26 chtěl bych angažovat dámu,
00:51:28 která by mne provázela na procházkách a do společnosti.
00:51:32 Musí to být žena inteligentní, společensky vychovaná.
00:51:36 -Mladá, půvabná, roztomilá.
-Spíše naopak.
00:51:39 Jenom aby nebyla příliš stará a zbytečně nehezká.
00:51:43 Najdete mi takovou dámu?
00:51:45 KLEPÁNÍ Volno!
00:51:48 Á, pan ředitel. Evička mi dala do večera volno,
00:51:52 tak jsem se chtěla trochu projít.
00:51:54 Přicházím k vám o radu. Je tu nový host, pan André Bernard,
00:52:00 a přeje si, abych mu opatřil společnici.
00:52:02 -Jakže se jmenuje?
-Jiří Bulan.
00:52:05 -Ale já jsem rozuměla Bernard.
-Rozuměla jste správně.
00:52:09 -Ale ten pán tu není.
-No když není...
00:52:13 Ale on tu vlastně je.
00:52:15 Jindřichu, zdá se mi, že vám to ředitelování stouplo do hlavy.
00:52:19 Říkám přece jasně, že pan Bernard je tu. Ale pod cizím jménem.
00:52:24 Tak se podívejme, on a jeho akcie tu jsou pod cizím jménem!
00:52:30 -Říkal něco o akciích. Vy ho znáte?
-Jen tak, podle jména.
00:52:33 -Říkal, že jeho jméno je známé.
-A jakou osobu hledá?
00:52:38 Hledáte-li rajský klid, duševní pohodu a krásné počasí,
00:52:43 to vše najdete u nás.
00:52:46 A k tomu máme pro novomanžele mírné ceny.
00:52:49 Tak to tu zůstaneme, viď, holoubku.
00:52:53 Kdepak, Evě bych nedovolil, aby mu dělala společnici.
00:52:57 Nemohu se přece vystavovat takovému nebezpečí.
00:53:00 Je hezčí než já, a k tomu bohatý. Co kdyby se mu zalíbila?
00:53:06 Ale, tak vy si na ni myslíte? Pak se tedy musím obětovat sama.
00:53:13 -Vy byste...?
-Ano, já bych.
00:53:16 -Ale za stejných podmínek jako on.
-Nerozumím.
00:53:19 On tu je pod jiným jménem, tedy já budu také.
00:53:23 -Ale pod jakým jménem?
-Třeba jako Věra Novotná.
00:53:28 -Mohu k němu jít?
-Běžte. -Už letím.
00:53:32 Richard a Mimi Moudrých. Novomanželé.
00:53:42 KLEPÁNÍ Vstupte!
00:53:46 -Slečna Novotná?
-Čekal jste někoho jiného?
00:53:51 -Ne. Prosím, posaďte se.
-Děkuji vám.
00:53:55 Pan ředitel mne již informoval o vašem přání.
00:53:58 -Asi mě špatně pochopil.
-Nevyhovuji?
00:54:01 -Jste příliš hezká.
-Má to být poklona?
00:54:05 -Naopak, závada.
-Mám tedy odejít?
00:54:08 Ne, zůstaňte, snad se dohodneme. Máte nějaká doporučení?
00:54:13 Jsme dobře vychováni a máme potřebnou dávku osobní hrdosti.
00:54:18 Smím vědět, proč jste přijela do Luhačovic?
00:54:21 Chtěla jsem se nabídnout některému hotelu jako tlumočnice.
00:54:25 -Které jazyky ovládáte?
-Francouzský, anglický, německý.
00:54:29 To je krásné. Jaké jsou vaše požadavky ohledně platu?
00:54:33 -Jak dlouho budete potřebovat moje služby? -Asi na měsíc.
00:54:38 Čtyři tisíce jistě není mnoho.
00:54:43 Je to trochu víc, než jsem čekal, ale souhlasím.
00:54:48 Chci však zdůraznit jednu podmínku našeho vztahu.
00:54:55 Mezi námi za žádných okolností nesmí dojít k nějakým...
00:55:01 -Chcete říci důvěrnostem?
-Ano.
00:55:05 Těch se ode mne nedočkáte. A z vaší strany je předem odmítám.
00:55:10 To bylo řečeno velmi ostře.
00:55:13 -To jsem vám tak odpuzující?
-Mám jiný důvod. Nechci se vdávat.
00:55:18 -A když jednou, tak jenom z lásky.
-Komu jsem tohle řekl nebo napsal?
00:55:23 Lidičky, tak přišel už někdo? Mám vařit?
00:55:28 Ovšemže máte vařit. Náš penzion je plný hostí!
00:55:31 -Je jich přesně šest.
-Tolik? To je krása!
00:55:34 Tady je jídelní lístek a já už běžím.
00:55:36 -Umíte psát na stroji?
-Pravopisně a jako když tiskne.
00:55:43 -Šatnu máte dostatečnou?
-Doufám.
00:55:47 -A peníze nepotřebujete?
-Dal jste mi příjemnou otázku.
00:55:52 -Tisíc stačí?
-Děkuji. -A kde budete bydlet?
00:55:55 -Zde v penzionu, abych vám byla nablízku. -To je od vás pozorné.
00:56:00 -Děkuji vám. Tedy ve tři odpoledne, slečno... -Novotná.
00:56:09 Hádejte, Evičko, kolik jsme dnes utržili?
00:56:13 -Pět tisíc tři sta!
-Omyl, šest tisíc tři sta!
00:56:16 První vydělané peníze věnuji pokladně penzionu.
00:56:19 A já penzionu věnuji ručně malovaný jídelní lístek.
00:56:25 -Ten je krásný!
-Kdyby jej viděl náš pan šéf!
00:56:33 -Snad už zase nemáš hlad?
-Mám. -Je teprve jedenáct.
00:56:37 Ty máš štěstí, že tu nejsou lidi.
00:56:40 To by byla ostuda, až bych začal křičet,
00:56:42 že vlastní žena trápí mě hladem!
00:56:45 Odvolej tu vránu, a všechno bude v pořádku.
00:56:47 Neodvolám. Vydržel jsem to týden, vydržím to dál.
00:56:50 -Prosím, jak chceš.
-Já mám hlad.
00:57:01 ZPÍVÁ SI
00:57:11 Zítra ráno ti přiberu pomocnici a také číšníka přijmu.
00:57:15 Teď už si to můžeme dovolit, když je penzion skoro obsazen.
00:57:22 -Dobrý večer přeji.
-Dobrý večer.
00:57:28 -Prosím.
-Děkuji.
00:57:33 Dnešní večer patří k nejkrásnějším, jaké jsem kdy zažil.
00:57:38 -Měl však jednu vadu.
-Jakou? -Utekl příliš rychle.
00:57:42 Hodiny ve vaší přítomnosti zběsile utíkají.
00:57:46 -Co tomu říkáš?
-Že ta nemoc má normální průběh.
00:57:51 -Jaká nemoc?
-Láska přece.
00:57:54 Víš, že můžeš mít pravdu?
00:57:56 -Vůbec ji nepustí ze své blízkosti.
-Také si to tak zařídím.
00:58:01 -Ani nevím, jaký máte pokoj.
-Děkuji, velmi pěkný.
00:58:05 -Smím jej vidět?
-Prosím. -Opravdu vkusný.
00:58:10 -Smím se podívat dál?
-Nesmíte. -A proč?
00:58:14 -Spí tam pokojská Evička.
-Vy spíte s pokojskou?
00:58:18 Má to výhody. Nejsem sama a bydlení je o 20 korun levnější.
00:58:23 Proč jsi tak zesmutněla, Evičko?
00:58:26 Snad poprvé v životě lituji, že nejsem bohatá.
00:58:31 I kdybys měla ještě menší výbavu, měl bych tě stejně rád.
00:58:53 Když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou.
00:59:00 Sní, že k cíli dojdou svou pílí a láskou se sílí.
00:59:08 Když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou.
00:59:15 Všechno je vedlejší, i ten chléb vezdejší.
00:59:20 Z lásky když chce chudý chudou.
00:59:26 A teď spát.
00:59:32 Mám tě nejradši na celém světě.
00:59:40 Proč nemám aspoň já milion!
00:59:47 Ty ještě nespíš?
00:59:49 To jsi tak zamilovaná, že to nepoznáš?
00:59:52 -Jano, já jsem tak šťastná.
-To mi povíš až v posteli.
01:00:03 -Jak jsi prožila dnešek?
-Moc krásně.
01:00:06 -Budeš ještě dlouho zapírat, že nejsi zamilovaná? -Už ne.
01:00:11 -A co on? Roztály už jeho ledy?
-Jako na jarním slunci.
01:00:15 To byla přetvářka. Miloval tě od prvního dne.
01:00:19 Ale co je mi to platné, když miluje vlastně Věru Novotnou.
01:00:22 Přiznej se mu a uvidíš, že hned bude milovat Janu Dubanskou.
01:00:26 -Obávám se, že ne.
-Dal ti už hubičku?
01:00:29 -Ještě jsem mu nedala příležitost.
-A to já bych mu ji poskytla.
01:00:34 Věříš, Janičko, že bez hubičky bych těžko usínala?
01:00:40 -Dobrou noc, Janičko.
-Dobrou noc, Evičko.
01:00:43 -Těším se na zítřek.
-Já také.
01:00:49 -Krásný den dneska.
-Krásný, ale někdo ho ruší. -Kdo?
01:00:54 Dvě dámy z našeho penzionu, které sedí za námi.
01:00:58 -Ta starší nás stále pozoruje.
-Možná že se jí líbíte.
01:01:01 Překrásný člověk! To by byl mužíček pro tebe.
01:01:06 Vždyť vidíš, mamá, že je zadán.
01:01:09 Hladí ji snad? Líbá ji snad?
01:01:12 Ta mladší je dcera pana Dubanského, majitele penzionu Bílá vrána.
01:01:17 -Opravdu?
-Proč vás to tak překvapilo?
01:01:21 Můj přítel André Bernard mi vyprávěl o té rodině.
01:01:26 Starý Dubanský ho chtěl oženit se svou dcerou.
01:01:28 Co víte ještě o té rodině? Hrozně mě to zajímá.
01:01:32 Žili prý dlouhá léta nad poměry, a teď jsou samé dluhy.
01:01:36 Tedy sen starého Dubanského se nemůže nikdy splnit?
01:01:41 Nikdy! Mám odpor proti obchodu s láskou.
01:01:44 -Jak to vy?
-Aha. Můj přítel Bernard také.
01:01:49 Ty pohledy starší dámy mne znervózňují.
01:01:52 Prosím vás, Věruško, pojďme jinam.
01:01:57 -Už odcházejí.
-Nevadí. Toho muže ti namluvím.
01:02:02 -Já bych raději ředitele penzionu.
-Dobrá, máš ho mít.
01:02:09 Slečno, nepřinesla mi pošta peníze?
01:02:11 -Nepřinesla, pane velkoprůmyslníku.
-To je hloupé.
01:02:15 A vy byste mi do zítřka nemohla půjčit 500 korun?
01:02:18 -To bych nemohla.
-A co pan ředitel?
01:02:21 -Ten také ne.
-A proč ne?
01:02:24 Náš penzion má s peněžními ústavy dohodu, že nebudou stavět penziony,
01:02:31 a náš penzion že nebude nikomu půjčovat peníze.
01:02:36 -Děkuji vám, slečno.
-Prosím, pane velkoprůmyslníku.
01:02:40 Proč jste si vybral ke svému zotavení Luhačovice
01:02:45 a proč penzion Bílou vránu?
01:02:48 Budete překvapena, Věruško.
01:02:50 Moje babička bydlívala na tom zámku.
01:02:53 Odtud si ji odvedl můj dědeček.
01:02:56 A já jsem tam bydlel s rodiči na letním bytě.
01:02:59 Tehdy bylo slečně Dubanské asi 6 let
01:03:02 a stále si chtěla se mnou hrát.
01:03:04 Věříte, že bych ji dnes ani nepoznal?
01:03:07 Vlastně je to komická hra osudu.
01:03:11 Tak váš dědeček si odvedl nevěstu z domu,
01:03:14 do kterého vy jste utekl před ženami.
01:03:17 Nejvíce komické na tom je, že se osud bude opakovat,
01:03:20 protože si z toho zámku také odvedu svoji ženušku.
01:03:23 -Kterou?
-Vás.
01:03:26 Ale pane Belane, vážně, vy mě...
01:03:29 Prosím, počkejte se svým rozhodnutím.
01:03:32 Já se tedy nebudu ukvapovat, ale vysvětlete mi,
01:03:37 proč jste se rozhodl právě pro mne.
01:03:39 Protože jste jiná než ostatní ženy, nevnucujete se.
01:03:43 -Tedy jakási bílá vrána?
-Velmi výstižné přirovnání.
01:03:49 Ale není to vaše jednání v rozporu s naší úmluvou?
01:03:54 Nebo si snad myslíte, že se manželství obejde bez důvěrností?
01:03:58 -Úmluva se ruší.
-Vy ji rušíte.
01:04:00 Ale na mou odpověď si počkáte do pozítří, viďte, Jiří?
01:04:05 Souhlasím.
01:04:12 Je tu! Jdi!
01:04:15 Zas tu není ten vousatý vrátný.
01:04:19 Promiňte, pane řediteli, že vás obtěžuji.
01:04:22 Prosím, paní komorní radová.
01:04:24 Pane řediteli, vy nám musíte prokázat jednu laskavost.
01:04:29 Dceruška by si večer ráda zatančila.
01:04:31 Chtěly bychom jít k Modrému pávu. Viďte, že nás doprovodíte?
01:04:36 -Rád, ale komu svěřím podnik?
-Po osmé hodině už tu není ruch.
01:04:41 Svěřte podnik vrátnému.
01:04:45 Tomu to můžu klidně svěřit.
01:04:49 -Viďte, že nám vyhovíte?
-Zajisté.
01:04:53 Velmi se na vás těšíme, pane řediteli. Na shledanou.
01:05:03 -Věruško, slibte mi, že se rozhodnete do zítřka. -Nemohu.
01:05:10 -Vy jste umíněná...
-A vy nejste?
01:05:13 Pane řediteli! Petr vás prosí,
01:05:16 abyste mu šel pomoci sestavit jídelní lístek.
01:05:20 -Že už je z toho jelen.
-Já už taky.
01:05:22 -To mu mám vyřídit?
-Ano.
01:05:29 Evičko! Já jsem tak hrozně šťastná.
01:05:33 -Počkej, kolikrát tě políbil?
-Já jsem to nepočítala.
01:05:38 To plně chápu.
01:05:41 Někdy se stane, že se dvě hubičky slepí dohromady.
01:05:50 ZPÍVÁ SI
01:05:56 Všude dobře, doma nejlíp.
01:06:01 -Pane, kam jdete?
-Co je vám do toho?
01:06:05 -Zajímá mě, koho hledáte.
-Vás ne, vy hubené poledne!
01:06:10 Poslyšte, vy...! Mne nenapadne žádná slušná nadávka.
01:06:15 Aspoň kdybych mu řekl "polívka".
01:06:18 -Pane řediteli!
-Hrome, kdo je zas tohle?
01:06:21 Pane řediteli!
01:06:24 -Proč tady křičíte?
-Co je vám do toho?
01:06:27 -Co tady děláte, ženská?
-Nekřičte na mě!
01:06:31 Za prvé tu nic nedělám a za druhé u vás nejsem žádná ženská.
01:06:35 Tak mi promiňte, pane.
01:06:37 Snad se vás majitel může zeptat, co děláte v jeho zámku, ne?
01:06:41 Majitel ať se zeptá, ale ať mě tu neobtěžuje kdejaký hrubián!
01:06:47 A vůbec, proč jsem jí neřekl paní Pampeliško?
01:06:52 Když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou.
01:07:00 Sní, že k cíli dojdou svou pílí a láskou se sílí...
01:07:07 I při nejlepší vůli vám tohle nemůžu trpět.
01:07:11 Vždyť se vás o to nikdo neprosí!
01:07:15 -Paní, já už toho začínám mít dost!
-A já také, pane vyzáblý!
01:07:22 Nech to, Filoméne. Sedni si tady, ničeho si nevšímej a mlč.
01:07:27 A kdyby ti šlapali po hlavě, řekni ještě děkuji.
01:07:31 Zase jeden.
01:07:37 Pane, jakým právem mi tu zvoníte jako na poplach?
01:07:41 Jestli vás to znervózňuje, zacpěte si uši!
01:07:43 Mě to znervózňuje, ale raději si ty uši utrhnu!
01:07:46 -Prosím, starejte se o své věci.
-To právě dělám, pane.
01:07:50 A jestli neodejdete, tak za sebe neručím!
01:07:52 Zavolám na vás ředitele!
01:07:55 A já na vás policejního ředitele, vy Romeo!
01:07:58 Slušný člověk nenadává, ten si to jen myslí.
01:08:01 A teď mluv, Filoméne, nebo raději mlč a jdi do kláštera.
01:08:08 Filoméne, omdli, nebo bude ostuda.
01:08:14 Je vám nevolno, pane? Mám zavolat lékaře?
01:08:17 -Nemám vám dát obklad?
-Dejte mi pokoj!
01:08:21 Prosím, žádný pokoj nemáme. Přijďte jindy, ano?
01:08:24 -Vy pro majitele tohoto zámku nemáte pokoj? -Pomoc!
01:08:30 Haló, tady je blázinec! Kde jste kdo!
01:08:36 Nastupovat! Kde jste kdo!
01:08:40 -Tady jsem, pane šéfe!
-Jindřichu, konečně známá tvář.
01:08:46 Proč jste se vrátili tak brzy? A kde je milostivá paní?
01:08:49 -Já jí utekl.
-Ale proč?
01:08:51 Je hrozně naivní. Ona myslí, že se líbá rukama. A já byl v líbánkách!
01:08:57 -To muselo být nepříjemné.
-Nebylo to tak strašné.
01:09:01 Ale co mi bralo radost ze života, to byla její hašteřivost.
01:09:07 Jindřichu, proč je tady tolik cizích lidí?
01:09:10 -Vy jste si nevšiml tabule před vchodem? -Ne.
01:09:13 Hned po vašem odjezdu byl nám povolen penzion.
01:09:16 -Jak to jde?
-Výtečně! Už máme 20 hostů.
01:09:20 Tak to myslím, že tu dlouho nebudou.
01:09:25 Já myslel, že to jsou vetřelci, a hrozně jsem jim vynadal.
01:09:30 No to je nepříjemné.
01:09:32 Jindřichu, říkám vám to po dobrém, dejte mi pohlavek.
01:09:36 No to tak nespěchá. Jisté je, že vás hosté neznají.
01:09:41 Tak rychle odtud, než vás někdo pozná.
01:09:48 První nebezpečí zažehnáno. A teď musíte zmizet.
01:09:52 -Dejte mi 10 tisíc a zmizím.
-Peníze nemáme, platíme dluhy.
01:09:56 -Ach vy marnotratný synu.
-Zůstanete zde a budete pracovat.
01:09:59 Ale musíte se trochu namaskovat, aby vás nikdo nepoznal.
01:10:03 -Svléknout? Před pány se stydím.
-Přede mnou se nemusíte stydět.
01:10:08 Pardon, ale jen do prádla.
01:10:11 Čepici taky? To je hanba.
01:10:18 -Co to se mnou vyvádíte?
-Udělám z vás jiného člověka.
01:10:22 -To je hezké.
-To vám sluší.
01:10:25 -Já protestuji.
-Neprotestujte.
01:10:34 -A teď budete dělat vrátného.
-Ve vlastním domě vrátného?
01:10:39 Ne pořád, pane šéfe. Když budete mít trochu volno, půjdete do města.
01:10:44 -Co bych tam dělal?
-Nosil reklamní tabuli penzionu.
01:10:47 Reklamní tabuli nosit nebudu!
01:10:50 Ale upozorňuji vás, že vaše paní se vrátí,
01:10:54 najde vás tu, a to boží dopuštění nechci vidět.
01:10:57 Už se zapínám.
01:10:59 -Jindřichu!
-Evičko, máme nového vrátného.
01:11:03 -Hezčího jsi nenašel?
-Ale slečinko!
01:11:06 -Je spolehlivý.
-Dobrá, tak to s ním zkusíme.
01:11:09 Jsme tu sice všichni kamarádi, ale pracovat se musí.
01:11:12 U nás neplatí politická legitimace.
01:11:15 Pan ředitel nemá na soukromé návštěvy čas!
01:11:18 -Pro mě ho mít musí!
-Á, přišly k nám dluhy.
01:11:21 Vyneste ty dluhy!
01:11:23 Na to jsou paragrafy! U soudu se sejdeme!
01:11:30 -Jaký jsem vrátný a sluha?
-Ještě zde můžete udělat kariéru.
01:11:35 Prosím vás, slečinko, opište jídelní lístek,
01:11:37 musím letět do kuchyně.
01:11:39 Víte, že se mi to začíná líbit?
01:11:41 -Co mám dělat?
-U vchodu zdravte hosty.
01:11:44 -A když nebudou žádní přicházet?
-Tak je nezdravte. -Rozkaz!
01:11:52 Tak vidíš, Evičko, jak to jde. Vrátného už mám,
01:11:56 odpoledne přijmu druhou pokojsku a dnes večer budeš mít volno.
01:12:00 To se spolu někam podíváme, viď? Už se tolik těším!
01:12:04 Bohužel, Evičko, dnes večer to nepůjde.
01:12:08 Komorní radová s dcerou mě prosily,
01:12:10 abych jim dělal společníka. Chtějí jít do baru.
01:12:13 Jsou to výborní hosté, nemohl jsem jim odříci.
01:12:17 -Zase tu zůstanu opuštěná.
-Nezůstaneš. Přijdeš tam za mnou.
01:12:22 Chvilku se budu bavit s tebou, chvilku s nimi.
01:12:26 -Smím tam za tebou přijít?
-Smíš? Ty musíš!
01:13:14 Vidím na vás, že byste mi rád něco řekl, a nevíte, jak do toho.
01:13:19 Je to přesně tak, Věruško. Rád bych se vám totiž přiznal,
01:13:24 že vás zbožňuji od prvního dne.
01:13:28 A že hned druhý den jsem vás chtěl požádat o ruku.
01:13:33 -A to všechno byste mi řekl, kdybyste měl odvahu? -Ano.
01:13:37 Tak už mi nemusíte nic říkat, už jsem to vyčetla z vašich očí.
01:13:41 Na vaše oči, které odvedou vyčíst i to nejhlubší tajemství.
01:13:54 Haló, pane řediteli!
01:13:56 Přijdu hned, dámy. Jen dám příkaz našemu zřízenci.
01:14:00 Ale nenechte nás dlouho čekat, pane řediteli.
01:14:07 Už toho mám dost a tu ceduli rozbiji o nejbližší patník!
01:14:12 Prosím, jak je libo. Já se nemusím skrývat před chotí a před věřiteli.
01:14:17 Jindřišku, nemohl bych už přestat s nošením té reklamy?
01:14:22 -To byste už mohl.
-To rád slyším. Děkuji.
01:14:25 -A teď si odskočím na koňak.
-Takhle tam přece nemůžete!
01:14:28 Mohl, podívej. Už jsem s tím počítal.
01:14:31 -Dej mi nějaké peníze.
-Už zase?
01:14:34 Lepší stokoruna v kapse než reklama na rameni.
01:14:39 -Šampaňské!
-Mně minerálku. -Ne, jen šampus.
01:14:44 -Přece víš, mamá, že víno nepiji.
-Ale ty ho musíš pít.
01:14:48 Musíš být veselá a trochu rozpustilá. To muži mají rádi.
01:14:52 Vítám vás, pane řediteli, pojďte si k nám sednout.
01:15:05 -To je hezká vlastnost.
-Slyšela jsi, Jarmilko?
01:15:32 -Smím prosit, milostivá?
-Ráda. Dovolíš, Jarmilko?
01:15:55 -Průmyslník Bulan. Smím prosit?
-Ráda.
01:16:11 -Kdo je ten pán, Věruško?
-To je můj takřka otcovský přítel.
01:16:17 -Ať žije služba zákaznictvu!
-Na zdraví, starý pane!
01:16:23 To je zvláštní, ať přijdu kamkoli, všude mě zdraví páni.
01:16:54 -Ať jsme šťastní!
-To nemůže škodit, milostivá.
01:17:05 Kdepak je Jarmilka?
01:17:07 Ustupuji velmi ze svých zásad, když vám dovoluji líbat mi ruku.
01:17:12 -Jste krásná, půvabná, rozkošná.
-Ale pane továrníku!
01:17:17 -Říkejte mi Karlouši.
-Snad až trochu později.
01:17:27 Pan továrník Bulan, moje mamá.
01:17:32 Těší mě. Račte se k nám posadit.
01:17:40 Prosím, omluvte mě na okamžik.
01:17:43 -Také rád tančíte?
-Jsem šťasten, že jsi přišla.
01:17:48 -Zdá se mi, že jsi mi nevěrný.
-Co bys udělala, kdybych byl?
01:17:51 -Zabila bych tě a snědla.
-Tak mě pojď honem sníst.
01:18:00 -Smím prosit ještě o taneček?
-Zajisté, ráda. Dovolíš?
01:18:09 -Máte ještě oba rodiče, Věruško?
-Jenom otce. Proč se ptáte?
01:18:13 Abych věděl, komu budu říkat o vaši ruku.
01:18:16 A já jsem, zdá se, osoba vedlejší. Hlavně když dá tatíček svolení.
01:18:22 -Vy nesvolíte?
-Vyžádala jsem si lhůtu dva dny.
01:18:27 -To je dlouhá doba. Prosím, smlouvejme. -Nemohla byste...
01:18:32 -Ne, tak to bych nemohla.
-Ale vždyť nevíte, co chci říci.
01:18:37 Já se jen tak pojišťuji. Tak smlouvejme dál.
01:18:40 -Snad by to nějak šlo, abychom...
-Nene, to by absolutně nešlo.
01:18:43 -Ale Věruško, vždyť jsem ještě...
-Nebuďte nedůtklivý, Jiří.
01:18:48 Já myslím, že všechna zdržení jsou naprosto zbytečná.
01:18:54 Zcela správně. Neodkládej na zítra, co můžeš odložit na pozítří.
01:19:01 Správně, děti, mějte se rádi, a to tancování přenechte starším.
01:19:06 Děkujeme pěkně.
01:19:12 -Konečně sami.
-Bohužel musím zas dovnitř.
01:19:17 Celý den se těším na večer, a teď se o tebe musím dělit s jinými.
01:19:23 Myslíš, že mě to nemrzí? Kdyby ten jasan nad námi mohl mluvit!
01:19:29 Kdyby mohl mluvit, tak by ti asi řekl,
01:19:32 příteli Jindřichu, promiň, ale já jsem kaštan!
01:19:38 To jsou pěkné způsoby, dávat si falešné jméno.
01:19:42 -Víš, že jsi vlastně podvodník?
-Za to by mě žádný soud neodsoudil.
01:19:47 Zítra uspořádáme zásnubní večeři a pozveme všechny hosty penzionu.
01:19:53 To bude překvapení pro papá Dubanského a jeho dcerušku,
01:19:57 až se dozví, že zlatý ptáček, na kterého líčili, si našel jinou.
01:20:04 -Myslím, že překvapení bude víc.
-Myslíš?
01:20:10 Poklona, pane inspektore. Snad tu nejste služebně?
01:20:13 Služebně, pane řediteli. Řádí tu podvodníci, manželský pár.
01:20:18 A copak dělají?
01:20:20 Přistihují se vzájemně při nevěře, a potom své oběti vydírají.
01:20:25 -Jsou zde?
-Kohoutka jsem už objevil.
01:20:28 -Čekám, jestli přijde i slepička.
-Pane inspektore, žádný skandál.
01:20:33 -Žádné obavy, pracuji diskrétně.
-Děkuji.
01:20:37 Kde zůstal pan ředitel? Tak ráda bych si zatančila.
01:20:41 -Smím prosit?
-Zajisté. Dovolíš, mamá?
01:21:06 -Mladá láska, to je ráj.
-Pane, nechte si ty poznámky.
01:21:09 Pardon, stará láska, to je ráj.
01:21:15 Prosím, zůstaň tu se mnou ještě chvíli a já potom už půjdu domů.
01:21:20 -Nechtěla by sis se mnou zatančit?
-Ne, jsem s tebou nejraději sama.
01:21:27 Stejně už dohráli.
01:21:35 -André, ráda bych něco řekla...
-Svému otcovskému příteli? Prosím.
01:21:44 Pane vrchní, kdo je ten starší pán u baru s tou mladou dámou?
01:21:48 Ten hubený? To je velkostatkář Dubanský se svou dcerou.
01:21:53 On snad má dvě dcery?
01:21:55 -Kterou myslíte, prosím?
-Tu, která tak divoce tancuje.
01:22:00 To je slečna Boučková. Má velice veselou matinku.
01:22:06 Děkuji vám.
01:22:13 Já už nemohu, Karlouši. Pojďme trochu na vzduch.
01:22:21 Nazdáreček, řediteli!
01:22:25 Je k tobě nějak důvěrná, a ty si to necháš líbit?
01:22:28 Co s ní mám dělat, když je to zákaznice?
01:22:31 -Karlouši...
-Zbožňuji tě, musíš být moje.
01:22:40 -Tvá ústa, tvé ruce musí být moje.
-Já omdlím!
01:22:47 Pa, holčičko.
01:22:49 Vrať se brzy domů. Neusnu, dokud se nevrátíš.
01:22:53 Vrátím se brzy, Evičko.
01:22:56 Ředitelíčku můj, pojďte si se mnou honem zatančit!
01:23:10 -To víš, že mu tě dám, beze všeho.
-To vím, že beze všeho.
01:23:14 A nebude vyvádět, až se dozví, že ty nejsi ty a já nejsem já?
01:23:18 Vždyť on se také představil pod falešným jménem.
01:23:21 -Podvodník, však za to bude pykat.
-Jak to?
01:23:24 Bude oženěn. Myslíš, že to je malý trest?
01:23:28 Mně se točí hlava, ředitelíčku, pojď trochu na vzduch.
01:23:39 Nelíbej mě tak, vždyť mě zadusíš!
01:23:44 -Viď, že mě miluješ?
-To víš, že ano.
01:23:47 -Že mě miluješ od prvního spatření.
-To víš, že ano. -Já tebe taky.
01:23:54 -Už přestaň, nebo ti omdlím!
-Už aby to bylo.
01:24:37 -Dítě, ty jsi rozcuchané!
-To mi udělal pan ředitel.
01:24:41 -Pane řediteli, vy, vy, vy!
-Nebuď na něho přísná, mamá!
01:24:48 Proč pláčeš, Evičko?
01:24:51 Protože je mi nevěrný. A proč ty pláčeš?
01:24:56 Mně utekl, je konec. Pojďme domů.
01:25:00 Takové děvče, jako jsem já, už nenajdeš, ty falešníku!
01:25:20 -Pardon, pane, jste zaprášen, očistím vás. -Prosím.
01:25:26 Děkuji. Milá pozornost. Oplatím vám, až budete také zaprášený.
01:25:51 -Krásný večer, co?
-Ano, pohádkový.
01:25:55 Heleďte, vy jste také zaprášený. Tak vám to mohu oplatit.
01:25:59 -A nezlobte se, když to štípne.
-A kde jsem zaprášen?
01:26:05 -Já protestuji!
-Já také.
01:26:07 Nedávejte mi kradené věci do kapsy. Odevzdejte je, kde jste je vzal!
01:26:30 Oldo!
01:26:32 Pozor, neznáme se. Přejete si, milostivá?
01:26:35 Promiňte, zmýlila jsem se, jste podobný mému známému.
01:26:40 Nic se nestalo.
01:26:44 -Filoméne!
-A jéje, teď přijde zemětřesení.
01:26:48 -Filoméne?
-Ty ses už vrátila, dušinko?
01:26:51 -Tak se mi omluvíš?
-Za co?
01:26:53 -Za to, že jsi zbaběle utekl,
-Ono se dá utíkat i hrdinně?
01:26:56 -Dám se s tebou rozvést!
-Hned, nebo to odložíme na zítřek?
01:27:00 Milostivá, který z těchto pánů je váš manžel?
01:27:04 Tohle je můj manžel. A tohoto pána vůbec neznám.
01:27:10 Ani takhle ho nepoznáváte?
01:27:12 Dítě, kde máš náhrdelník a náramek?
01:27:16 -Asi jsem je ztratila.
-Tak je musíme najít.
01:27:28 Vy jste jedné slečně ukradl šperky a vám je vsunul do kapsy, pane.
01:27:32 Jenže já mu je už vrátil, a ještě jsem mu k tomu něco přidal.
01:27:36 -Dejte sem ty věci.
-Prosím, když to musí být.
01:27:41 Kde jen to dítě ty šperky nechalo?
01:27:44 -Asi na zahradě, milostpaní.
-Dámy, nehledáte tyto šperky?
01:27:48 -Ano, vy jste je našel?
-Ne, tento pán. -Děkuji vám.
01:27:54 Přece jen jsou ještě poctiví lidé na světě.
01:27:58 -Jakou asi mají cenu?
-Padesát tisíc.
01:28:01 Děkuji, to jen pro informaci, aby soud věděl,
01:28:04 kolik měsíců vězení má tomu pánovi přisoudit jako nálezné.
01:28:09 Vy hanebníku! Dítě, pojď, ani se na něj nepodívej!
01:28:17 -Půjdeme, milostivá?
-Nabídnete mi rámě?
01:28:20 -Vy mě chcete zbavit mé manželky?
-Vždyť je to manželka tohoto pána.
01:28:24 -Poděkujte bohu, že vás jí zbavuji.
-To rád udělám. Bože, děkuji ti.
01:28:29 -A to už jsem svoboden?
-Skoro.
01:28:31 Vaše manželství je stejně neplatné. Sbohem, pánové.
01:28:35 Navštiv mě, Filoméne, v mé nové rezidenci.
01:28:41 -Jindřichu, ten rozvod šel rychle. Jdeme se posilnit? -Ano!
01:28:48 -Kdy odjel?
-Před čtvrthodinou.
01:28:54 -A zaplatil za poslední tři dny?
-Zaplatil.
01:29:04 Na co ty nemyslíš v tak tragické chvíli.
01:29:09 Já musím myslet na všechno. Za čtvrt hodiny také odjedu.
01:29:18 -Nikam neodjedeš!
-Odjedu!
01:29:22 Už zítra si řekne o její ruku,
01:29:25 ona s ním udělá štěstí, a já budu brzy dědečkem.
01:29:28 -A já se na podzim ožením s Evou.
-A já ušetřím jeden plat.
01:29:31 Jak to, prosím?
01:29:33 Žena a muž, jedno tělo, jeden duch.
01:29:36 -Tak na co dva platy?
-Tak to my od vás odejdeme.
01:29:39 I když tě udělám vrchním ředitelem s dvojnásobným platem?
01:29:42 Takže mi půjčíš sto korun.
01:29:49 -Budeš mi často psát, Evičko?
-Budu, Janičko.
01:29:54 -Ale přísahej, že Jindřichovi nepovíš mou adresu. -Nepovím.
01:30:01 Tak sbohem, Janičko.
01:30:05 Měla jsem tě ráda jako vlastní sestru, a teď už zas nikoho nemám.
01:30:10 Já tě měla také hrozně ráda. A budu na tebe stále vzpomínat.
01:30:45 Tak už přestaň. Každý den plakat, celý měsíc plakat, to už je moc.
01:30:50 Za to nestojí ani ten nejhodnější mužský.
01:30:54 Dnes to bylo už naposled, maminko.
01:30:58 Já vím, že člověk za to nemůže, když ho srdce pobolívá.
01:31:04 Ale už si pospěš, děti dnes přijdou dřív ze školy.
01:31:07 Konec školního roku, rozdávání vysvědčení.
01:31:14 -Pospěš si.
-Ano, maminko.
01:31:19 Ach bože, já bych teď chtěla mít hodně peněz.
01:31:23 Koupila bych si nové šaty, klobouk a možná i nějaké šperky.
01:31:28 A jela bych navštívit Janu.
01:31:31 Vím, že jak by on mě tam uviděl, hned by se za mnou rozběhl.
01:31:36 Ale víte, co bych udělala já?
01:31:38 No co, rozběhla by ses mu naproti,
01:31:41 pověsila se mu na krk a řekla, tady mě máš, Jindřichu.
01:31:45 A to se mýlíte, maminko. Ani ruku bych mu nepodala. Možná.
01:31:51 Víš, děvče, každá máme svoje starosti.
01:31:55 Jára půjde za měsíc do učení, bude potřebovat šaty, boty, prádlo.
01:31:59 Aspoň pět stovek bych potřebovala. Kde je jenom seberu?
01:32:04 Já bych vám tak ráda pomohla, ale z čeho?
01:32:08 Počkat. Počkat! Já něco mám! Budete moci koupit Járovi všechno!
01:32:18 Snad nemáš nějaké peníze v bance?
01:32:22 Ale mám stavební los. Až půjdete do města, prodejte ho.
01:32:27 -Dostanete za něj asi 800 korun.
-To bych tedy měla po starostech.
01:32:33 Ne, Evo. Neprodám ho. Co kdyby vyhrál?
01:32:38 Do smrti bych si to vyčítala. Takhle má člověk aspoň naději.
01:32:43 Klidně ho prodejte, maminko. My jistě nevyhrajeme.
01:32:48 -Jsi o tom tak pevně přesvědčena?
-Jsem. -Tak ho prodám.
01:32:52 -Jak jste se zotavil ve Švédsku?
-Moc ne, příteli.
01:32:58 Kdyby člověk mohl doma zanechat vzpomínky. Ale takhle...
01:33:03 -Prosím vás, sedněte si.
-Díky, pane předsedo.
01:33:07 -Kolik let jste u mě tajemníkem?
-Šest let!
01:33:10 Znáte dokonale můj soukromý život.
01:33:12 -Víte, kolik kamarádů mě zradilo.
-To vím.
01:33:16 -A stěžoval jsem si?
-Nikdy, pane předsedo.
01:33:21 Chlap musí něco snést, proto je chlap.
01:33:24 Ale i chlap má někdy potřebu někomu se svěřit, ne?
01:33:27 -To jistě.
-Já na ni nemohu zapomenout!
01:33:30 -Na tu slavnou zpěvačku?
-Ne.
01:33:32 Nebo snad... Ne, na tu ne.
01:33:34 -Nebo snad na tu slečnu ze zámku?
-Ano, na tu.
01:33:40 Snad jsem jednal ukvapeně.
01:33:43 Snad kdybych zůstal, mohl jsem dostat vysvětlení.
01:33:47 Ale já hned pryč, a teď tu sedím a vzpomínám.
01:33:52 Nebylo by snad vhodné, abych se k té dámě rozjel,
01:33:56 a nějakým chytrým způsobem vyzvěděl, proč tehdy...
01:34:01 Ne, to není správné řešení. Přineste noviny.
01:34:08 Hlupák, jako by mi nemohl říci, pane předsedo, rozjeďte se k ní,
01:34:13 sám poproste za odpuštění, a možná bude všechno zase dobré.
01:34:18 Na takovou radu člověk sám nepřijde.
01:34:23 -Prosím, tady jsou noviny.
-Račte si ještě přát? -Už nic.
01:34:30 Vražda, zloději dopadeni, Japonci útočí, Číňané vyhrávají.
01:34:38 Chcete mi ještě něco?
01:34:41 Něco mě napadlo, ale neodvažuji se vám to navrhnout.
01:34:45 Pan předseda je tak chytrý a bystrý muž,
01:34:50 co kdybyste jel do Luhačovic, požádal slečnu o vysvětlení,
01:34:56 a poprosil za prominutí svého tehdejšího odjezdu?
01:35:05 Dovolte, tohle je nějaká rada? To jsem si mohl vymyslet sám!
01:35:12 Dobře, budu o ní uvažovat.
01:35:15 Díky, pane předsedo!
01:35:19 Je to možné? Zámek majitele Dubanského,
01:35:24 jeden z nejkrásnějších zámků u nás,
01:35:27 který byl nedávno proměněn na penzion,
01:35:30 bude 12. července prodán ve veřejné dražbě.
01:35:34 Odhadní cena 1,1 milionu korun.
01:35:38 Dvanáctého? To je pozítří!
01:35:42 Tak děti, ukažte vysvědčení.
01:35:45 A kdo nemá čisté svědomí, ať uteče.
01:35:50 Tady jsou vysvědčení, tatínku.
01:35:52 A zde je dopis od školního inspektora.
01:35:55 To bude stížnost, tak až po vysvědčení.
01:35:58 -To není stížnost, tati.
-I copak ty víš.
01:36:04 Dobré, Anynko. Slušné, Frantíku. Moc dobré, Božko, dostaneš korunu.
01:36:14 Kruci, Ferdo! Kde mám řemen? On utekl?
01:36:21 Helena se polepšila.
01:36:24 A Jára má vyznamenání! Hochu, pojď sem, dostaneš pětikorunu.
01:36:38 -Já ji nemám, ale máš ji u mě.
-Děkuji, tatínku.
01:36:47 Pane Dušku, váš syn Jaroslav je neobyčejně nadaný hoch.
01:36:51 Můžete-li, pošlete ho do strojnické školy. Zdraví školní inspektor.
01:37:00 Tatínku, pěkně vás prosím, pošlete Járu do školy.
01:37:06 Já do té doby seženu dobrou práci, a kdybych se měla dřít...
01:37:13 Evo, táto, děti, nezblázněte se, až vám to povím!
01:37:18 Stalo se něco?
01:37:20 Stalo, ale nechte mě oddechnout. Utíkala jsem celou cestu.
01:37:27 -Víš, co se stalo s tím losem?
-Vy jste ho ztratila?
01:37:32 Kdepak! Vyhrála jsi na něj 80 tisíc!
01:37:40 -Nabízím o sto tisíc víc!
-Milion třista tisíc!
01:37:46 Pokoje už nepronajímáme.
01:37:49 Penzion Bílá vrána přestal včerejškem existovat.
01:37:53 Proč jste ještě neodjela, slečno?
01:37:56 -Chtěla jsem vědět, kdo zámek koupí.
-To mě také zajímá.
01:38:00 -Od pozítří pracuji jako letuška.
-Co to je?
01:38:04 Průvodkyně, která pečuje o cestující v letadle.
01:38:07 Konečně uplatním svoje jazykové znalosti.
01:38:10 -A co vy budete dělat?
-Vrátím se ke svému strýci.
01:38:14 -A čím je váš strýc?
-Má obchod s uměleckými předměty.
01:38:18 Po léta jsem mu obchod vedl já,
01:38:21 ale najednou se s tetou rozhodli, že mě ožení. Bránil jsem se.
01:38:24 A když trvali na svém, tak jsem odjel a přijal místo u vás.
01:38:30 -A na Evu si nevzpomínáte?
-Vůbec ne! Každou minutu.
01:38:35 Tak proč jste jí nenapsal, když jsem vám dala adresu?
01:38:39 Takové věci se nedají vysvětlovat písemně.
01:38:41 Oni se tady baví, a venku jim prodávají zámek.
01:38:45 Nám? Snad vám!
01:38:48 Ten mi už dávno nepatřil. Patřil mi jen podle jména.
01:39:01 Zastavte!
01:39:06 -Poklona, slečno Evo.
-Jé, pan Bernard!
01:39:10 Kam jedete? Snad ne do penzionu Bílá vrána?
01:39:13 -Právě tam. A vy?
-Já také.
01:39:16 -Smím vám nabídnout místo?
-To budu moc ráda.
01:39:20 Jedete za Janou? Už jste se smířili?
01:39:23 O to se dnes chci pokusit.
01:39:26 -Vy a slečna Jana jste byly dobré přítelkyně. -Ještě jsme.
01:39:30 Smím se vás na něco zeptat? Měla mě slečna Jana opravdu ráda?
01:39:36 Jak se můžete tak ptát! Hrozně vás měla ráda!
01:39:40 -Vy byste zasluhoval!
-Co bych zasluhoval?
01:39:44 Kdyby váš tatínek měl řemen, poradila bych mu, co s vámi.
01:39:52 Dobrý den, panstvo, jdu se s vámi rozloučit.
01:39:55 -Pane, opusťte můj dům!
-Promiňte, ale ten dům už není váš.
01:40:01 On už je prodán? A který blázen ho koupil?
01:40:04 To sám nevím, nějaký advokát pro svého klienta.
01:40:09 Zaplatil za něj takovou částku,
01:40:11 která stačí nejen na úhradu vašich dluhů,
01:40:14 ale ještě pro vás zůstane asi 350 tisíc.
01:40:16 Kolik? To je peněz!
01:40:19 Má některý pořádný pracovitý člověk takové štěstí jako já?
01:40:23 Můžete mi blahopřát, že jsem přišel ke svým penězům.
01:40:28 -Ten váš barák měl tolik dluhů!
-Jaký barák? Vždycky jen zámek!
01:40:34 -Blahopřeji vám a sbohem!
-Poklona, panstvo. -Sbohem.
01:40:40 -Kolik že to dělá?
-Tři sta padesát tisíc!
01:40:44 To je peněz! Ale když já je zase utratím.
01:40:48 Ne, tentokrát je spravedlivě rozdělím.
01:40:51 Ty dostaneš, Jano, 200 tisíc,
01:40:55 ať jsi bohatá nevěsta, pro kterou si může přijít třeba pan Bernard.
01:41:01 -Vám jsem dlužen?
-Za sedm měsíců celkem...
01:41:04 Nepočítejte to, dostanete 10 tisíc.
01:41:07 -Zůstane kolik?
-Sto čtyřicet tisíc.
01:41:10 To je divné, nezaokrouhlené číslo. Ale 40 tisíc se utratí, to musím.
01:41:17 A se sto tisíci nastoupím k Petrovi za společníka.
01:41:22 Zvláštní je, že jak má člověk peníze, hned je mu do tance!
01:41:34 Proč jste tak smutná, slečno Jano?
01:41:36 Otec vyslovil jméno, na které bych ráda zapomněla.
01:41:41 A pak už vím, že se nestane zázrak, který by mi zachránil domov.
01:41:48 -Petře!
-Uctivá poklona, pane šéfe!
01:41:51 Náš barák je prodán. Nevíš o nějakém pěkném hotýlku?
01:41:55 Věděl bych, jenomže majitel žádá 60 tisíc ročně nájemného.
01:42:00 -Kolik máš na hotovosti?
-Jen 30 tisíc.
01:42:03 Já mám 40... Nelži, já mám 100 tisíc.
01:42:07 -Chtěl bys mě za společníka?
-Moc rád, pane šéfe.
01:42:10 Žádný pane šéfe, ode dneška jako rovný s rovným.
01:42:13 Já jsem Filomén a můžeš mi říkat Filku.
01:42:16 -Prosím, pane Filku.
-Žádný pane, vždycky jen ty a ty.
01:42:35 Evičko!
01:42:40 Pardon, to je omyl.
01:42:53 Proboha Evičko, co to tropíš?
01:42:56 Zvoním za nebožtíka komorníka a vrátného Jindřicha Schánila.
01:43:01 -To děvče se zbláznilo.
-Nezbláznilo.
01:43:04 To děvče nechce, aby byl komorníkem, vrátným a ředitelem,
01:43:09 protože mu opatřilo místo ředitele ve svém srdci. Jindro!
01:43:29 -Mě už bolí pusa.
-Mě bolelo srdce déle. Tak trp!
01:43:36 A teď dost! Propána, já zapomněla na své poslání!
01:43:41 -Nevíš, kde je Jana?
-Ve svém pokoji.
01:43:43 -Ty jsi zapomněla, kde má pokoj? Vlevo přece! -Vím, co dělám.
01:43:52 Pojďte.
01:43:55 Přijdu hned, pane řediteli. Musíš být trpělivý.
01:44:02 KLEPÁNÍ Dále!
01:44:07 -Jano!
-Evičko!
01:44:09 -To jsi hodná, že jsi přišla.
-Co já se na tebe navzpomínala.
01:44:14 -Evičko, neviděla jsi Jindřicha?
-Viděla.
01:44:19 S tím pánem jsem byla v minutě vyřízená.
01:44:22 -Vy jste se nesmířili?
-Ale ano, vždyť říkám, že v minutě.
01:44:26 Přece se dvě milující srdce nerozejdou pro hloupost.
01:44:30 -Tak ty už máš toho svého.
-Ty ses s Andrém nesmířila?
01:44:35 -Ne, ještě ne.
-Ty už ho nemáš ráda, viď?
01:44:39 Ani vteřinu jsem ho nepřestala mít ráda.
01:44:41 Ale ta moje hloupá hrdost! A teď je pozdě.
01:44:45 Víš, co říkají kartářky? Všechno se v dobré obrátí.
01:44:50 Přinesla jsem ti dáreček, a zapomněla jsem ho za dveřmi.
01:44:54 Hezky se postav, zavři oči a dej se překvapit.
01:45:08 Teď! Jé, to je velké a těžké! Nemluv na mě, nebo to rozbiju! Bác!
01:45:19 -Jano!
-André!
01:45:22 A já ti říkám, Filku, to bude takovýhle podnik!
01:45:26 -Hlavně musíš, Petře, dobře vařit.
-Budu, Filku.
01:45:30 A tobě budu podstrojovat, protože musíš ztloustnout!
01:45:34 -Takhle?
-To je málo.
01:45:36 -Ještě víc?
-A hosté k nám budou rádi chodit.
01:45:44 -Čemu se směješ?
-Proč jsme se tak dlouho trápili?
01:45:49 Usmíření bylo tak snadné, Stačila dvě slova, Jano, André!
01:45:54 S Konvalinkou budeme mít hospodu!
01:45:58 Ale ono se toho tady stalo víc!
01:46:02 -Dovolíš, tatínku?
-Není třeba.
01:46:04 Vítám vás, pane Bernarde. Čím mohu sloužit?
01:46:07 Prosím vás o svolení,
01:46:10 aby vaše dcera u mě mohla nastoupit místo společnice.
01:46:14 Ovšem se smlouvou doživotní a potvrzenou farním úřadem.
01:46:19 Souhlasím. Vítám tě, synu. Jsi spokojená?
01:46:23 -A jak!
-Chcete ještě něco?
01:46:25 Rád bych zde zítra uspořádal malou zásnubní hostinu.
01:46:29 -Ale my se ráno stěhujeme.
-Proč?
01:46:33 Řeknu mu pravdu. Totiž, on už nám zámek nepatří.
01:46:38 Já už nemám domov, André.
01:46:41 Myslím, že tu došlo k omylu,
01:46:44 Pokud jsem informován, dům patří vám.
01:46:47 Když já něco řeknu, tak to platí. Povídal jsi, že dům patří nám?
01:46:52 Potkal jsem známého advokáta a ten mi dal pro Janu listinu.
01:46:58 Dítě, čti.
01:47:01 Potvrzení o tom, že slečna Jana Dubanská koupila ve veřejné dražbě
01:47:06 zámek Filoména Dubanského s celým příslušenstvím,
01:47:12 a že příslušný obnos hotově splatila,
01:47:17 čímž na tento objekt nabývá okamžitě všechna vlastnická práva.
01:47:33 Ta písnička se na vás nehodí, ale můžete ji zpívat také.
01:47:41 Když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou.
01:47:47 Sní, že k cíli dojdou svou pílí a láskou se sílí.
01:47:54 Jo, když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou.
01:48:01 Všechno je vedlejší, i ten chléb vezdejší.
01:48:05 Z lásky když chce chudý chudou.
01:48:17 Skryté titulky Blažena Stráníková
Nedaleko Luhačovic stojí zámek rozmařilého pána Filomena Dubanského, který zde žije s dcerou Janou. Dubanský je kvůli dluhům na pokraji krachu, a chce proto provdat dceru za bohatého průmyslníka Bernarda. Jana se však chce provdat z lásky. Proto se Filomen rozhodne finanční situaci řešit sňatkem sám. Seznámí se s bohatou Čechoameričankou a aby měl na výdaje na svatební cestu, vezme si další půjčku. Z jeho ženušky se ovšem vyklube sňatková podvodnice. Zámek mezitím udrží nad vodou nápad kuchaře Konvalinky, díky kterému v něm služebnictvo zřídí penzion. O jeho provoz se stará komorník Jindřich, čiperná pokojská Eva a také Jana. Svůj podnik nazvou Bílá vrána…
Úsměvná komedie režiséra Vladimíra Slavínského z roku 1938 byla natočena podle úspěšné stejnojmenné operety. Film je plný příjemných písniček v čele s tehdejším hitem Když si bere chudý chudou.