Jeho duše patřila viole da gamba. Jean-Pierre Marielle a Gérard Depardieu ve strhujícím příběhu barokního skladatele Sainte Colombea. Francouzský film oceněný sedmi Césary (1992). Dále hrají: A. Brochetová, Guillaume Depardieu a další. Režie Alain Corneau
00:00:33 Otevřte ho, otevřte tón jako ústa.
00:00:44 Vaše prsty jsou paličky.
00:00:46 Držte se rytmu, nesmíte zrychlovat!
00:00:52 Začneme znovu od začátku s důrazem na první dobu.
00:01:02 -Přestaňte hrát! Mistr dal znamení.
-Mistr chce promluvit!
00:01:08 Povězte, mistře...
00:01:13 Každý tón na svém konci umírá.
00:01:23 Slyšeli jste? Každý tón musíte nechat odeznít.
00:01:33 Odeznít. Protahujte do ticha.
00:01:36 Představte si tón jako bytosti,
00:01:39 které hluboce milujete a které se vám vzdalují.
00:01:42 Bez vysvětlení od vás odcházejí a vy máte slzy v očích.
00:01:48 Hrajete moc jednotvárně. Hudba je jako lov!
00:01:51 Když zahlédnete kořist, musíte zrychlit.
00:01:54 Trhejte své zvíře jasně artikulovanými pohyby.
00:01:59 Jako byste oddalovali okamžik rozkoše.
00:02:04 -Hudba musí uvést duši do vytržení! -Ne, ne.
00:02:08 Aby vás opustily smysly. Musí vás dojímat.
00:02:11 -Má vzbuzovat něhu.
-Ne, ne.
00:02:14 Ne!
00:02:23 Soumrak.
00:02:27 Dejte mi... dejte mi, dejte mi... ten soumrak.
00:02:33 Co byste chtěl, mistře?
00:02:37 -Violu. Dejte mi violu!
-Rychle violu pro mistra Maraise.
00:02:42 Dejte mu svou a uhněte kousek.
00:02:54 HRAJE
00:03:55 -Jděte všichni pryč, jděte. Honem!
-Ne, můžou tu zůstat!
00:04:03 Já si přeju, aby zůstali.
00:04:07 Marin Marais je bude učit. Osobně.
00:04:24 Zavřete okenice!
00:04:49 Odříkání.
00:04:53 Znal jen odříkání a hněv.
00:04:57 A stále mlčel jako ryba.
00:05:07 -Jsem jen podvodník.
-To přece ne.
00:05:11 -Neumím nic.
-Ale ne.
00:05:16 Vzýval jsem nicotu a sklidil jsem nicotu.
00:05:21 Jen med, zlato.
00:05:29 A stud.
00:05:33 On... on hrál hudbu.
00:05:39 Díval se na celý svět jako na svíci
00:05:42 nebo pochodeň u lůžka umírající.
00:05:47 A já jsem ho ve všem zklamal.
00:05:53 Měl jsem mistra.
00:05:58 A soumrak mi ho vzal.
00:06:14 Jmenoval se pan de Sainte-Colombe.
00:06:33 Na jaře roku 1660, pozdě odpoledne,
00:06:38 pan de Sainte-Colombe seděl u lůžka jistého přítele,
00:06:42 který si přál zemřít.
00:06:45 A při červeném víně mu hrál na svůj nástroj.
00:06:53 Téže jarní noci zemřela i paní de Sainte-Colombe.
00:07:06 Pane! Madam...
00:07:40 Svou ženu velice miloval. Postrádal ji.
00:07:45 A tehdy zkomponoval skladbu Na počest žalu.
00:08:00 Můj mistr učil hře na violu,
00:08:02 pro kterou tenkrát horoval celý Londýn i Paříž.
00:08:05 Byl to věhlasný učitel.
00:08:07 Byl jansenista a měl dvě dcery.
00:08:13 Slečny! Pan Vire na vás čeká!
00:08:18 Pan Vire patřil ke společnosti kolem Palais Royal.
00:08:22 Učil děti číst, psát a počítat a učil je také latinu.
00:08:32 Hudbě vyučoval své dcery pan de Sainte-Colombe sám.
00:08:39 ZPÍVAJÍ
00:09:29 Stále ještě nemohl zapomenout na svou ženu.
00:09:33 Pořád ji viděl v duchu před sebou.
00:09:36 Jako by všude slyšel její hlas.
00:09:47 Přestával se stýkat s lidmi.
00:10:02 Prodal svého koně. Uzavřel se do své hudby.
00:11:16 Postavte to tady.
00:11:56 Vidíš tam něco?
00:12:16 V přísné samotě cvičil až 15 hodin denně.
00:12:22 Jako první začal violu da gamba držet mezi koleny.
00:12:27 A přidal jí sedmou strunu, takže získala na hloubce
00:12:31 a dostala o něco melancholičtější zabarvení tónu.
00:12:35 Zdokonalil i hru smyčce. Odlehčil tíhu ruky
00:12:39 a na žíně vyvíjel tlak jen ukazovákem a prostředníkem,
00:12:44 čímž dosahoval úžasné virtuozity.
00:12:51 Říkalo se o něm, že dokáže napodobit
00:12:54 všechny odstíny lidského hlasu,
00:12:57 vzdech mladé ženy i bolestný vzlyk starce,
00:13:02 válečný pokřik Jindřicha Navarrského
00:13:05 i jemný dech spícího dítěte.
00:14:09 Pan de Sainte-Colombe se obával, aby dcery netrpěly jeho osaměním.
00:14:18 Byl přísný, ale nedokázal by na ně vztáhnout ruku.
00:14:22 Zavíral je v komoře. A někdy je tam zapomněl.
00:14:42 Pokaždé když se otec rozhněval,
00:14:45 připadala si Madeleine jako loď na rozbouřeném moři.
00:15:28 Někdy mu tak docela nerozuměly.
00:15:39 Měl mnoho zábran.
00:15:41 VÝKŘIK
00:16:00 BROUKÁ JÍ
00:16:05 Kde je maminka?
00:16:10 Musíte být hodné a pilně pracovat.
00:16:15 Vaše matka sem přinášela radost, to já neumím.
00:16:19 Ona se smála, ale já jsem sám. Bez ní.
00:16:23 Neumím bez ní mluvit,
00:16:25 nejsem rád s lidmi a nerozumím ani knihám.
00:16:28 Ale mám vás moc rád. To vám musí stačit.
00:16:44 Otce vídaly čím dál méně.
00:16:48 Sedával ve své boudě na židličce.
00:17:26 Někdy se mu pod rukama rodily bolestné melodie.
00:17:31 Když ho příliš pronásledovaly, otevřel červený notový sešit
00:17:35 a ve spěchu si je zapisoval, aby se jich zbavil.
00:18:44 Když byla Madeleine už dost velká na to, aby udržela nástroj,
00:18:48 naučil ji prstoklad, akordy, apregia a ornamenty.
00:19:24 Já chci taky hrát!
00:19:46 Ani když ji o hladu zavírali do komory,
00:19:49 nemohla se zbavit pocitu křivdy,
00:19:51 že je moc malá na to, aby mohla hrát na violu.
00:19:55 Ne, já nechci!
00:20:00 Jednou ráno pan de Sainte-Colombe vstal ještě před svítáním.
00:20:05 Vydal se směrem k řece. Podél Seiny došel až do Paříže.
00:20:13 Celý den se radil s panem Pardouem.
00:20:49 O Velikonocích našla Toinette na zahradě
00:20:52 podivný zvon, zabalený jako strašidlo.
00:21:20 Několik dalších let žili jen pro hudbu.
00:21:25 Potom nastala doba, kdy měla Madeleine
00:21:27 jednou za měsíc zakrvácené prádlo.
00:21:31 Toinette odložila dětskou violu.
00:21:34 Trio Sainte-Colombe se proslavilo v celém okolí.
00:21:51 Pánové Caignet a Chambonniéres chválili jejich hudbu u dvora.
00:21:57 Patřilo k dobrému tónu je znát.
00:23:41 To přece není možné.
00:23:46 -Hraje líp než já.
-Ano, hraje lépe než vy.
00:23:54 Hraje líp než violista našeho krále.
00:24:23 Pane, žijete jako divoch, zcela sám.
00:24:29 Závidíme vám tento život,
00:24:32 závidíme vám ty lesy, jež vás obklopují.
00:24:39 Pane, protože mistrně ovládáte hru na violu,
00:24:45 dostal jsem rozkaz přivést vás před krále.
00:24:53 Jeho Výsost si přeje slyšet vaši hudbu.
00:24:59 V případě, že bude král spokojen,
00:25:02 přijme vás mezi dvorní hudebníky.
00:25:09 Pokud k tomu dojde,
00:25:12 měl bych tu čest stát vám po boku.
00:25:17 Pane...
00:25:21 Svěřil jsem svůj život vůni dříví za deště v sadu
00:25:26 a sedmi strunám své violy a svým dcerám.
00:25:31 Pak už mám jen vzpomínky.
00:25:35 Mé království jsou lesy, vzduch, deště, bezové květy.
00:25:39 Povězte svému králi, že mě nedostane do svých komnat.
00:25:43 Pane, vy zřejmě nerozumíte. Jsem zde jako králův posel.
00:25:48 Každé přání Jeho Výsosti je rozkaz.
00:25:56 Já jsem barbar, pane, a myslím si, že patřím jen sobě.
00:26:03 Vyřiďte králi, že byl příliš velkorysý,
00:26:06 když na mě ráčil popatřit.
00:26:08 Já se vrátím! Jeho Výsost a dvůr,
00:26:13 hudebníci Jeho Výsosti, všichni přijdou!
00:26:22 Jménem krále!
00:26:29 Jménem krále, otevřete!
00:26:31 Král, na jehož rozkaz odmítl pan de Sainte-Colombe přijít,
00:26:35 chtěl mého mistra slyšet hrát u dvora.
00:26:38 Znovu pro něho poslal pana Caigneta,
00:26:41 kterého nyní doprovázel abbé Mathieu.
00:26:45 Své jméno jste zahrabal mezi krůty, slepice a zeleninu!
00:26:50 A všechen talent, který máte od Pánaboha,
00:26:53 pokrýváte prachem a nezřízenou pýchou!
00:26:57 Jste věhlasný hudebník
00:26:59 a Jeho Výsost i dvůr jen čekají,
00:27:02 kdy konečně spálíte svůj soukenný oděv
00:27:06 a přijmete jejich pozvání.
00:27:08 A kdy si konečně nasadíte paruku.
00:27:12 -Okruží už vyšlo z módy.
-To já jsem vyšel z módy!
00:27:17 Poděkujte Jeho Výsosti.
00:27:20 Mně je milejší západ slunce než jeho zlato.
00:27:23 Mám radši soukenný šat než vaši paruku!
00:27:26 Slepice mám radši než vašeho krále. Jděte pryč!
00:27:30 -Pane?
-Jděte pryč!
00:27:32 Jděte pryč! Nemluvte už na mě!
00:27:35 On se zbláznil.
00:27:39 Utopte se v tom svém bahně. V bahně a téhle malosti.
00:27:44 V bahně jako shnilá švestka z vašeho sadu.
00:27:48 Váš palác je menší než moje bouda.
00:27:52 A vaše publikum je pro mě vzduch.
00:27:55 Královi se ta odpověď zalíbila. Řekl, ať ho nechají na pokoji,
00:27:59 ale doporučil svým dvořanům, aby nechodili na jeho koncerty,
00:28:03 neboť můj mistr byl vzpurný poddaný
00:28:07 a patřil kdysi k odbojné skupině kolem kláštera Port Royal.
00:28:16 Léta ubíhala.
00:28:18 V domě Sainte-Colombeových se koncerty pořádaly už jen zřídka.
00:28:40 Do červeného sešitu si zapisoval čím dál méně skladeb.
00:28:44 A odmítal je nechat vytisknout a předložit je veřejnosti.
00:28:48 Tvrdil, že jsou to jen chvilkové improvizace.
00:28:51 A že jen takto se za ně nemusí stydět.
00:29:46 Často vzpomínal na svou ženu,
00:29:48 na to, jak dokázala všemu vdechnout život,
00:29:51 na to, jak mu vždycky dobře radila,
00:29:54 a také na její tělo, jež mu dalo dvě dcery,
00:29:57 které nyní dospěly.
00:30:46 Jednou se mu zdálo,
00:30:48 že se navždy potopil do temných vod.
00:30:51 Zřekl se všeho, co měl na světě rád.
00:30:56 Když se probudil, připomněl si onu skladbu Na počest žalu,
00:31:00 kterou složil tu noc, kdy zemřela jeho žena.
00:31:04 Dostal při tom žízeň.
00:31:31 Začal hrát tu dávnou skladbu.
00:31:35 Nemusel hledat noty.
00:31:37 Jeho prsty se samy od sebe kladly na nástroj.
00:34:22 Od té doby za ním přicházela.
00:34:26 Mistr se bál, že zešílel,
00:34:28 ale pak si uvědomil, že je ve svém šílenství šťasten.
00:34:32 A možná to nebyl přelud, ale zázrak.
00:34:34 Jeho žena ho milovala víc než on ji,
00:34:37 protože za ním dokázala přijít, kdežto on za ním odejít neuměl.
00:34:43 Požádal jednoho přítele, který patřil ke spolku malířů,
00:34:48 aby namaloval onen psací stolek,
00:34:50 za kterým se mu zjevila jeho žena.
00:34:54 Obraz si pověsil do pokoje a přede všemi ho skrýval.
00:35:00 Nikomu o těch návštěvách neřekl.
00:35:07 Hněv jako by z něho vyprchal.
00:35:12 Hluboko v nitru měl pocit, jako by se cosi završilo.
00:35:50 A právě tehdy zaklepalo na bránu velké sedmnáctileté dítě,
00:35:54 červené jako starý nadýmající se krocan.
00:35:57 To dítě jsem byl já.
00:36:32 Jmenuji se Marin Marais. Můj otec dělá ve městě obuvníka.
00:36:39 Od šesti let jsem zpíval na kůru
00:36:41 v malém kostelíku v Paříži vedle Louvru.
00:36:45 Po devět let jsem nosil červené šaty a zpíval jsem.
00:36:50 Zpíval jsem po devět let v královském chóru,
00:36:54 v kapli, při mších a nešporách.
00:36:59 Pak mi narostly vousy a chlupy na nohou a zhrubl mi hlas.
00:37:06 Vyhodili mě na ulici, přesně jak to stálo ve smlouvě.
00:37:12 Naposledy jsem stiskl kliku Zlaté brány.
00:37:16 Rozběhl jsem se po ulici a po svahu, který vede k řece.
00:37:21 Plakal jsem.
00:37:24 Seina tehdy byla zalitá světlem.
00:37:30 Můj nejlepší kamarád tam zůstal.
00:37:33 Ještě měl hlas, nechali si ho. Byl jsem tak sám.
00:37:39 Pohlaví mi rostlo mezi nohama.
00:37:47 Tak jsem se vrátil podél řeky domů.
00:37:51 Zavřel jsem se v pokoji přímo nad obuvnickou dílnou.
00:37:55 Můj otec do něčeho tloukl jako vždycky.
00:38:00 Z těch ran se mi zvedal žaludek a všechno se mi hnusilo.
00:38:04 Ten starý odér lázně, kde změkčoval kůže.
00:38:09 Ta jeho rozvrzaná stolička. A jak na nás pořád řval.
00:38:15 Uvědomil jsem si, že to nesnesu.
00:38:18 Řekl jsem si, že od nich musím pryč.
00:38:23 Chci se pomstít za to, že mi zhrubl hlas.
00:38:27 Chtěl bych být slavným hudebníkem.
00:38:34 Vzal mě k sobě pan Caignet a zůstal jsem u něho celý rok.
00:38:39 Pak mě přijal pan Maugart a ten se mě zeptal,
00:38:43 jestli jsem slyšel o vaší sedmé struně a o vaší hudbě.
00:38:49 Pan Maugart mě učil půl roku a měl dojem, že mám talent.
00:38:54 Proto mě poslal za vámi s tímhle dopisem.
00:39:08 Řekni mu, ať zahraje. Ať nám něco zaimprovizuje.
00:39:12 Pane, uměl byste něco zaimprovizovat?
00:39:21 Uměl.
00:40:58 -Myslím, že vás nemohu přijmout mezi svoje žáky. -Ale proč?
00:41:06 Vy provozujete hudbu, pane, vy nejste hudebník.
00:41:10 Počkejte, otče! Třeba by nám mohl zahrát nějakou svou skladbu.
00:41:14 Ano.
00:42:23 To bylo krásné, otče, je to skvělé.
00:42:26 Hrál pěkně.
00:42:44 Přijďte za měsíc.
00:42:48 Řeknu vám, jestli stojíte za to, abych vás přijal mezi své žáky.
00:43:22 OTEC HRAJE
00:44:28 Když jsem přišel na první hodinu,
00:44:30 přišla mi otevřít Madeleine de Sainte-Colombe.
00:44:33 Měla rozepnutý živůtek.
00:44:43 Právě jsem se chtěla jít vykoupat.
00:44:51 Můj otec vás očekává.
00:45:07 Pane, moc dobře jste mi zahrál.
00:45:12 Víte, jak máte držet tělo, vaše hra má procítěný zvuk,
00:45:17 ovládáte smyčec a máte úžasně lehký prstoklad.
00:45:23 V ozdobách jste vzletný a místy plný půvabu.
00:45:28 Ale hudbu jsem neslyšel.
00:45:46 Můžete hrát lidem k tanci nebo hercům někde v divadle.
00:45:51 Vaše hudba se bude líbit, ale nepřekvapí.
00:45:55 Bude to vaše živobytí.
00:45:58 Váš život bude samá hudba, ale nebude hudebník.
00:46:06 Víte, co je to srdce?
00:46:10 A víte vůbec, jak krásná může být hudba,
00:46:13 když neslouží pouhému tanci nebo rozmarům krále?
00:46:23 Ale přesto mě dojal váš příběh.
00:46:28 Přesvědčila mě vaše bolest.
00:46:34 Ne to, jak jste hrál.
00:47:25 Ubíhaly měsíce.
00:47:27 Jednou v zimě nás v chatrči tak zábly ruce,
00:47:30 že jsme vůbec nemohli hrát.
00:47:33 Byli jsme celí zkřehlí. Šli jsme se ohřát do kuchyně.
00:47:38 To víno hřeje. V srdci i v žaludku.
00:47:46 Podívejte se, pane.
00:47:50 -Znáte malíře Beaujeuna?
-Ne, pane. Neznám žádné malíře.
00:47:58 Maloval pro mě jeden obraz. Podívejte.
00:48:05 Je to roh toho psacího stolu v naší hudební chatrči, vidíte?
00:48:11 Je to on.
00:48:18 Zajdeme k panu Beaujeunovi.
00:48:27 Slyšíte, pane, jak se nádherně odděluje melodie od basů?
00:49:04 Všechno, co nám vyrve smrt, je ve tmě.
00:49:09 Všechny krásy světa nám takhle dávají sbohem.
00:49:34 Slyšíte? Zvuk, jaký vydává malířův štětec?
00:49:47 -Tak máte zacházet se smyčcem.
-Co mu to tam vykládáte?
00:49:56 Říkal jsem, že smyčec mé violy se podobá vašemu štětci.
00:50:26 To jsou všechno jen slova.
00:50:32 Mám rád zlato.
00:50:35 Mrtvé věci vynášejí.
00:50:38 V umění to nejdůležitější je překvapení.
00:50:45 Pane, a teď upřímně, myslíte, že zlato páchne?
00:51:28 Pane, teď jste se poučil o různých ornamentech.
00:51:36 -Byla to i chromatická stupnice.
-Ne.
00:51:49 Možná že skutečná hudba přichází z ticha.
00:51:53 Ne!
00:51:57 Je už pozdě, zebou mě nohy, dobrou noc.
00:52:20 Jděte, no tak!
00:52:26 Honem.
00:52:32 Hrajte, pane!
00:52:35 Abyste v nás probudil cit.
00:52:37 Je naštvaný, že jsem včera hrál v královské kapli.
00:52:40 -Hrajte!
-Hrajte, Marine.
00:52:42 Vidíte, Madeleine? Jeden strážník si všiml, že má viola hoří.
00:52:46 -Dal mi znamení píkou.
-Tak hraj! -Hraj.
00:52:49 Podívej.
00:52:52 -Ne!
-Tati!
00:53:42 Můžete mi říct, proč jste to udělal, pane?
00:53:45 Vždyť to byl jenom nástroj. A nástroj není hudba.
00:53:50 Kupte si cirkusového koně a panáčkujte před králem.
00:53:54 Poslouchejte, jak bolestně tu moje dcera vzlyká.
00:53:58 Je to lepší hudba než to vaše hraní.
00:54:01 Už ke mně nesmíte přijít. Jste nedostižný kejklíř.
00:54:08 Nic vás nevyvede z rovnováhy,
00:54:10 ale nikdy z vás nebude velký hudebník.
00:54:14 Jděte si do Versailles a hrajte tam na mostě.
00:54:18 Budou vám házet drobné.
00:54:49 Počkej!
00:54:53 Marine.
00:54:56 Naučím tě všechno, co otec naučil mě.
00:55:00 Můj mistr je zlý člověk.
00:55:03 -Ne.
-Je.
00:55:08 Ne.
00:55:45 Vrátil jsem se.
00:55:47 Potají jsem chodil za Madeleine, aby o tom můj mistr nevěděl.
00:56:57 Madeleine de Sainte-Colombe mě naučila všechno, co znala.
00:57:23 Vodila mě k otcově chatrči,
00:57:25 abych si poslechl mistrovy nové ornamenty.
00:57:29 A také abych slyšel skladby.
00:58:27 V létě 1676 mi bylo 20 let.
00:58:31 Přišel jsem oznámit slečně de Sainte-Colombe,
00:58:34 že mě angažovali jako dvorního violistu.
00:58:51 Jednou nás pod chatrčí zastihla bouřka.
00:59:07 Nech ho, tati!
00:59:10 Mám ho ráda.
00:59:14 Bouřka přešla stejně rychle, jak byla prudká.
00:59:18 A my jsme se usadili na zahradě.
00:59:24 Už vás tu nechci vidět, pane, tohle je naposledy.
00:59:27 Už k vám chodit nebudu.
00:59:31 Chcete se oženit s mou starší dcerou?
00:59:37 Nemohu se k tomu zavázat.
00:59:41 Toinette je u houslaře.
00:59:44 Pracuje tam s jeho synem až do večera.
00:59:52 Nevím, jestli bych vám ji dal.
00:59:57 Nepochybně jste si už našel dobré místo.
01:00:02 Vydáváte umné skladby.
01:00:05 A jsou v nich melodie a ornamenty, které jste mi ukradl. Co na tom.
01:00:12 Stejně jsou to jenom noty nebo pomlky vytisknuté na papíře.
01:00:26 Ale je něco víc.
01:00:29 Něco nad tím vším. Vášeň, kterou prožívám.
01:00:36 -Vy v sobě máte vášeň?
-Vy prožíváte vášeň?
01:00:50 Pane, chtěl bych se vás na něco zeptat.
01:00:56 Proč nevydáváte tiskem své skladby?
01:01:00 Nic jsem přece nezkomponoval. Já nejsem skladatel.
01:01:46 O Velikonocích poslali pánové z Port Royal pro mého mistra,
01:01:50 aby jim přišel zahrát při obřadu, kdy se zhášejí velké svíce,
01:01:54 které představují jméno našeho Pána.
01:02:36 Pan de Sainte-Colombe musel myslet na svoji ženu.
01:02:40 A vyčítal si, že nebyl při ní, když tehdy v noci umírala.
01:02:46 Pořád ji miloval jako tehdy. Jeho láska nevyprchala.
01:02:52 Každá noc byla stejná. Obklopoval ho tentýž chlad.
01:03:16 Musíme už jet.
01:04:25 Jak ráda bych vám upekla broskvové oplatky.
01:04:43 Nemůžu s vámi.
01:05:02 Nemůžu k vám.
01:05:49 Nevím, jak to říci, madam.
01:05:54 Uběhlo 12 let a pro mě naše lože stále nevychladlo.
01:06:16 Už jsem k nim chodil jen zřídka.
01:06:19 Madeleine přede mnou neměla tajemství.
01:06:22 Svěřila se mi, že její otec zkomponoval
01:06:24 ty nejkrásnější skladby, jaké kdy slyšela.
01:06:27 Nikomu je nechtěl zahrát.
01:06:29 Byla mezi nimi Cháronova bárka, Na počest žalu a Pláč.
01:06:34 Madeleine!
01:06:37 Ano?
01:06:39 -Nezapomněla jsi na naše stupnice?
-Už jdu, tati.
01:06:59 Podívej, líbila bych se ti?
01:07:23 -Mám ti dát napít?
-Hm.
01:07:48 Dala jsi tam moc máty.
01:07:54 V kapli to bylo moc hezké.
01:07:59 Koukej! Mám ji!
01:08:04 No tak.
01:08:34 Moje tělo pro vás už nic nemá. Nechce vás.
01:08:53 Opouštím vás, protože jsem viděl i jiné tváře.
01:09:01 Život umí být velmi tvrdý.
01:09:08 Radši nemluv a jdi.
01:09:12 Madeleine de Sainte-Colombe začala churavět.
01:09:15 Čekala se mnou dítě.
01:09:23 Nakonec porodila mrtvého chlapce.
01:09:45 Madam, to přece není možné. Vždyť jste už dávno mrtvá.
01:09:50 Kde je vaše bárka a mé slzy, když vás vidím.
01:09:54 Možná se mi jen zdáte. Jsem blázen.
01:09:58 Nemusíte se bát, příteli.
01:10:01 Ta bárka leží utopená v bahně rybníka.
01:10:04 Onen svět může být stejně děravý jako bárka.
01:10:16 Proč se vás, madam, nesmím dotknout?
01:10:20 Já už jsem jen vítr, pane.
01:10:29 Věřil byste, že člověk potom už netrpí?
01:10:35 Někdy vítr až tam k nám donese hudbu.
01:10:38 A k vám někdy světlo může donést náš přízrak.
01:10:54 Madeleine stále churavěla.
01:11:00 Toinette mi o ní pravidelně nosila zprávy.
01:11:26 Říkal, že je pro tebe jeho otec ušil přesně na míru.
01:11:58 Jak šel čas, přestal jsem k Sainte-Colombeovým chodit.
01:12:05 Toinette se provdala
01:12:07 za mladého Pardoua, mého houslaře,
01:12:09 a měla s ním pět dětí.
01:12:17 Když umřel Caignet, jmenovali mě dvorním kapelníkem.
01:12:26 Oženil jsem se s Kathrine da Mucoure.
01:12:32 Když mě Lully požádal, abych dirigoval jeho orchestr,
01:12:35 použil jsem skladbu, kterou jsem před lety složil
01:12:38 pro Madeleine de Sainte-Colombe.
01:13:32 Pan de Sainte-Colombe často přicházel k lůžku své dcery.
01:13:36 Snažil se, ale nevěděl, co jí má říct.
01:13:42 Otče...
01:13:50 Chtěl byste mě něčím potěšit?
01:13:58 Zahrajte mi, prosím, tu skladbu, kterou pro mě složil můj Marin.
01:14:12 A přesto za nějaký čas můj mistr pro mě poslal do Versailles.
01:14:18 Měl jsem neprodleně přijít k jeho dceři, která umírala.
01:15:20 Ne!
01:16:42 Otec nepřijde.
01:16:46 Neumíte si představit, jak teď Madeleine vypadá.
01:16:49 Nemůže se udržet na nohou.
01:16:54 Můj otec ji musí krmit.
01:16:59 Pořád jí dává, nevím proč, broskvové oplatky.
01:17:17 Jste nádherně oblečen, pane. A tlustý.
01:17:48 Vy jste za mnou přijel až z Versailles.
01:17:53 Prosím, zahrajte mi to,
01:17:55 co jste pro mne kdysi zkomponoval a nechal vydat.
01:18:00 -Myslíte naši skladbu?
-Ano.
01:18:05 -Také ji máte rád?
-Mám.
01:18:09 -Kde máš violu?
-Tam, co vždycky.
01:18:25 Máte vyhaslé tváře i oči. Tělo máte příšerně vyhublé.
01:18:32 To, co mi sdělujete, je od vás velmi jemné.
01:18:35 -Máte mnohem hlubší hlas.
-A vy zase vyšší!
01:18:38 Copak vám to vůbec není líto?
01:18:41 Musíte se... hrozně trápit.
01:18:52 Trápit?
01:18:58 Teď už mě netrápí nic.
01:19:23 -Ublížil jsem vám?
-Ublížil.
01:19:28 A musíte mě za to pořád tolik nenávidět?
01:19:32 Nejenom vás, pane.
01:19:37 Já nenávidím i sama sebe.
01:19:42 Nenávidím se za to, že jste na mne dokázal zapomenout.
01:19:46 Trápila jsem se.
01:19:51 Teď už jsem jen kost a kůže.
01:19:55 Vždycky jste bývala hubená.
01:19:59 Pamatuju, že když jsem vám poprvé sáhl na zadek,
01:20:02 vešel se mi málem do dlaní.
01:20:07 Velmi duchaplné. A já chtěla, abyste si mě vzal.
01:20:30 -Ale to tvoje milování nemělo s láskou nic společného. -Mělo.
01:20:39 Zahraješ mi?
01:20:42 Hraj.
01:20:45 Mám radši tvou hru.
01:22:08 Pomalu. Musíš pomalu.
01:23:54 Nechtěl, aby z něho byl švec.
01:24:33 Nechtěl, aby z něho byl švec.
01:25:57 Všechna jitra světa mizí v nenávratnu.
01:26:47 Půl roku můj mistr nepromluvil. A nesáhl ani na svou violu.
01:26:52 Poprvé v životě k ní pocítil odpor.
01:27:55 Po smrti Madeleine jsem se každou noc probouzel v úzkostech.
01:28:00 Připomínal jsem si všechny skladby, o kterých mi vyprávěla.
01:28:03 Peklo, Cháronova bárka, Pláč, Na počest žalu.
01:28:11 Nechtěl jsem dopustit,
01:28:13 aby ty skladby zmizely s mým mistrem.
01:28:39 Bylo mi najednou líto,
01:28:41 že si je nikdy v životě neposlechnu.
01:28:55 ZARŽÁNÍ KONĚ
01:29:20 Chtěl jsem ty skladby.
01:29:22 Každou noc jsem odjížděl z Versailles do Biévre,
01:29:24 kde žil pan de Sainte-Colombe.
01:29:45 Kradl jsem se houštinami, kudy mě tenkrát vodila Madeleine.
01:30:03 Tři roky jsem si pokaždé říkal: Zahraje dnes ty skladby?
01:30:08 Přišla už konečně ta noc?
01:30:11 Nikdy je nezahrál.
01:30:14 Většinou mlčel nebo do ticha mluvil sám pro sebe.
01:30:20 Slyšel jsem, jak utírá od prachu violu nebo stůl.
01:30:27 Kde je vaše bárka? A kde mé slzy?
01:30:57 Nastala 23. noc roku 1689. Země byla zmrzlá.
01:31:04 Studený vítr štípal do uší a do očí.
01:31:07 Byla jasná obloha. Nikdy na to nezapomenu.
01:31:14 Řekl jsem si, je jasná noc a vzduch je syrový.
01:31:17 Jako by nebe v záři luny mělo být věčné.
01:31:20 Slyším kopyta svého koně, snad se dočkám.
01:31:25 Zábly mě nohy. Mé pohlaví bylo malé a zmrzlé.
01:31:47 Smím vám nabídnout broskvové oplatky?
01:32:09 Mluvím už jen ke stínům,
01:32:12 které jsou tak staré, že za nikým nechodí.
01:32:18 Kdyby tak na světě ještě někdo uměl ocenit hudbu.
01:32:23 Povídali bychom si a já bych mohl v klidu umřít.
01:32:55 Kdo tam venku vzdychá do ticha a do tmy?
01:33:01 Utekl jsem z paláce a hledám hudbu.
01:33:22 Co chcete vlastně, pane, najít v hudbě?
01:33:28 Chci v ní... najít nářek a bolest.
01:34:11 Sedněte si.
01:34:24 Pane, dejte mi poslední hodinu.
01:34:28 Pane, pokusím se dát vám první hodinu.
01:34:48 Povím vám...
01:34:59 Hudba k nám promlouvá,
01:35:02 aby nám řekla to, co slovy říct neumíme.
01:35:06 Takže není tak úplně lidská.
01:35:13 Tak co? Teď už víte, že není pro krále?
01:35:21 -Teď už vím, že je tu pro Boha.
-A to je omyl. Bůh mluví slovy.
01:35:30 A hudba?
01:35:32 Určitě k nám nepromlouvá slovy, pane.
01:35:35 Zlatem? Slávou? Tichem?
01:35:41 Ticho je součástí řeči.
01:35:47 -Je hudba řečí vyvolených?
-Ne.
01:35:52 -Je to vášeň?
-Ne.
01:35:57 -Je to žal a trápení?
-Ne.
01:36:03 -Samota?
-Ne, ne.
01:36:19 -Pomsta za to, co už nevidíme?
-Kdepak. Na co se mstít?
01:36:27 Každá pomsta má chuť, je vidět. Co s tím.
01:36:33 Tak nevím, pane.
01:36:40 Už nevím.
01:36:46 Něco musí zůstat mrtvým.
01:36:52 Pozor, spálí vás.
01:36:59 Malé napajedlo pro ty, kteří ztratili řeč.
01:37:05 Aby děti neplakaly.
01:37:14 Aby švec tolik nemlátil kladivem.
01:37:25 Možná tu hudba byla už před námi,
01:37:28 když ještě nebyl dech. Ani světlo.
01:37:45 Pane, slyšel jste přece, jak jsem tu vzdychal.
01:37:51 Už brzy umřu. A mé umění se mnou.
01:37:54 Budou mě oplakávat jen mé slepice.
01:37:59 Svěřím vám své melodie, které probudí i mrtvé.
01:38:06 Pojďte.
01:38:12 Napijeme se. Musíme také dojít pro violu mé dcerušky.
01:38:22 Madeleine...
01:38:26 Zahraju vám Na počest žalu. Ještě jsem neměl žáka,
01:38:29 kterému bych tu skladbu chtěl zahrát.
01:38:32 Budete mě doprovázet.
01:40:50 Pane...
01:41:03 Pane?
01:42:29 A pak jsme hráli z jeho skladby Na počest žalu část nazvanou Pláč.
01:45:28 Jsem velmi hrdý na to, že jsem vás učil.
01:45:37 Můžete mi přehrát tu skladbu, co jste napsal mé dceři?
01:46:51 Ve filmu byly použity skladby:
01:48:37 Skryté titulky Blažena Stráníková, Česká televize 2004
Jímavá, strhující, bolestná, hluboká, oduševnělá a mnoho dalších přívlastků si zaslouží geniální hudba Sainte Colombea, francouzského violisty, který žil v 17. století. Datum jeho narození nikdo nezná, zemřel kolem roku 1700. Sainte Colombe přidal k viole da gamba sedmou strunu a zavedl ve Francii struny protkané stříbrem. Ovšem nejcennější z jeho dědictví je právě sbírka violových skladeb. O něm a o dalším z geniálních hudebních skladatelů sedmnáctého století Marin Maraisovi vypráví francouzský film Všechna jitra světa. Žák Lullyho a Sainte Colombea Marin Marais byl francouzský skladatel a violista, význačná osobnost pozdní vlády Ludvíka XIV.
Film rozechvívají tóny violy da gamba a jejich teskný stín lze pocítit v obrazech, barvách i samotném herectví hlavních představitelů.
Režisér Alain Corneau obsadil do hlavních rolí Jean-Pierra Mariella a Gérarda Depardieua a jeho syna Guillauma. Síle hudby sedmnáctého století nezůstal nic dlužen. O tom svědčí i ohlas, který film sklidil po celé Evropě. Ve Francii získal sedm Césarů a obdiv publika. Jeho filmový soundtrack patří k jedněm z nejlepších v oblasti barokní hudby.
