Kdo je ten druhý, který má stejné jméno, ale smrtelnou identitu? Francouzské filmové drama oceněné dvěma Césary – za nejlepší film a nejlepší režii. ### Hrají: A. Delon, J. Moreauová, S. Flonová, M. Lonsdale, J. Bouise, M. Aumont, M. Girotti a další. Režie Joseph Losey
00:00:24 Česká televize uvádí francouzský film
00:00:29 režiséra Josepha Loseyho
00:00:35 PAN KLEIN
00:00:38 scénář
00:00:41 v hlavních rolích
00:00:59 výprava
00:01:03 kamera
00:01:07 hudba
00:01:12 *Postava pana Kleina vznikla na základě
00:01:16 prožitých zkušeností mnoha různých lidí.
00:01:19 Příběh se odehrává ve Francii roku 1942.
00:01:26 TLUMENÉ POBRUKOVÁNÍ DOKTORA
00:01:30 -Hmmm...
00:01:32 Dásně vyklenuté,
00:01:38 mírně vystouplá brada..., hmmm...,
00:01:44 chřípí oblé,
00:01:48 krajina nasolabiální v normě. VZDECHY ŽENY
00:01:53 -Hmmm...
00:01:55 Přepážka hodně snížená...
00:02:00 a masitý dolní ret.
00:02:03 Projev kusního prognostizmu typický pro neevropské rasy.
00:02:09 Hm.
00:02:13 Čelo úzké,
00:02:17 nízké osazení vlasů,
00:02:21 vlasy husté, silné, lesklé.
00:02:24 Hmmm...
00:02:27 Uši normální, lalůčky nepřirostlé,
00:02:32 osa šikmá,
00:02:35 horní víčka mírně pokleslá. Pleť snědá.
00:02:40 Celkový výraz tváře více méně židovský.
00:02:45 Během vyšetření mimika nežidovská.
00:02:49 Projděte se.
00:02:52 Hmmm...
00:02:55 Boky od přírody široké a ochablé.
00:02:58 A teď to zkuste po špičkách.
00:03:02 Obě chodidla plochá. Klenba naprosto zborcená.
00:03:09 Oblékněte se.
00:03:11 Já, níže podepsaný, se domnívám,
00:03:14 že podle morfologických ukazatelů a chování
00:03:19 by vyšetřená osoba mohla náležet
00:03:23 k nějakému národu semitské rasy.
00:03:27 ZRYCHLENÝ DECH
-Původu buď židovského,
00:03:32 nebo arménského, případně arabského.
00:03:37 Z toho důvodu by se tento případ měl považovat za nejasný.
00:03:49 Můžete jít.
-Kolik platím?-U sekretářky.
00:03:54 Výsledky vám zašle Policejní prefektura.
00:04:09 -15 franků.
00:04:50 -Jak to proběhlo?
-Dobře.
00:04:55 A u tebe?
-Dobře.
00:04:58 POVZDECH
00:05:02 -Nic ti neřekli?
-Ne.
00:05:06 A tobě?
-Nic.
00:05:15 (tlumený hovor za dveřmi)-Pan Klein, prosím?-Ano, to jsem já.
00:05:19 Prosím, pojďte dál. DVEŘE
00:05:22 -Chtěl jsem si s vámi o něčem promluvit.
00:05:25 Mám s sebou jistou věc, která by vás mohla zajímat...
00:05:30 -Poslal vás nějaký můj přítel nebo máme společného známého?
00:05:33 Oč jde, pane?VZDECHY Mám dojem, že se neznáme.
00:05:36 -To opravdu ne. Dostal jsem vaši adresu
00:05:39 a bylo mi řečeno, že máte zájem o koupi obrazů,
00:05:43 uměleckých předmětů a nebo jiných...-Aaaa ano, ano...
00:05:47 Dejme tomu.
-Eh, dobře.
00:05:50 Mám tady obraz od Adriana van Ostade,
00:05:54 Portrét holandského šlechtice.
00:05:57 Je to originál, je signovaný a datovaný.
00:06:00 Je uvedený v katalogu holandských mistrů 17. století.
00:06:03 Jde skutečně o mimořádné dílo. (hovor přehlušen zvukem rádia)
00:06:07 Sníh protkaný křemenama krystaly, zmrzlé kapky,
00:06:10 filigránské arabesky, smotky ledového hedvábí,
00:06:15 báj, sen, kouzlo a sladká iluze...
00:06:20 A tu náhle modrý příval a rudé plameny jinochů
00:06:24 z legie francouzských dobrovolníků.
00:06:27 Výkvět, chlouba Francie, rytíři v plné zbroji!
00:06:33 Na obzoru se objevují a po chvíli zas mizí...
00:06:37 (vedle vrcholí dohadování o ceně obrazu)
00:06:41 -600 louisdorů.
-300.
00:06:45 -To nemyslíte vážně?
-Ano, myslím.
00:06:50 -Než tak málo, tak to si ho raději nechám.-To záleží na vás.
00:06:56 -Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí, viďte?
00:07:01 -Jenomže já ho nemusím koupit. A taky nejsem sběratel.
00:07:06 Pro mě je to..., je to práce.
00:07:11 -Tak mně alespoň udělejte slušnou cenu.
00:07:15 -300 louisdorů.
00:07:30 ÚLEK
-Aaaa, Roberte.
00:07:33 -Běž si ještě lehnout.
-Proč, lehnout?-Proč lehnout?
00:07:36 No proč asi?
-Hm...-Rychle.
00:07:39 KOKETNÍ SMÍCH-Tak chvilku počkej.
-Všššš...-Tůdle.
00:07:43 -Ať už jsi tam.
00:08:17 Kdyby šlo o franky a ne louisdory...
00:08:22 V cizině sice nemají cenu, ale když je musíte utratit u nás...
00:08:29 -Já je nemusím utratit ve Francii.
-Hmm... Výborně.
00:08:34 Sepíšeme potvrzení.
00:08:37 Je to jen formalita a jen pro mě.
00:08:40 Zůstane v sejfu.
00:08:46 Prosím, vyplňte tohle.
00:08:49 Leda byste měl kvitanci od osoby, která vám ho prodala.
00:08:52 -To nemám.
-Ne? No...
00:08:55 -Ne. Měli jsme ho doma odjakživa. Bůhví jak dlouho.
00:09:01 Možná můj dědeček, když přišel z Holandska...,
00:09:06 možná, že jeho otec.
-Ano.
00:09:09 Je to už dávno, ale to je teď vedlejší.
00:09:13 Je to jen formalita, takže..., můžete začít psát.
00:09:17 Já, níže podepsaný
- jméno, příjmení, adresa...
00:09:24 ne, tu nemusíte,
00:09:29 jméno, příjmení
00:09:33 prohlašuji, že přenechávám panu Robertu Kleinovi
00:09:41 za dohodnutou částku,
00:09:46 která mě uspokojuje...
00:09:53 částku, která mě uspokojuje,
00:09:59 obraz Adriana van Ostada...
-O sta da...
00:10:06 -... o rozměrech 50 x 30.
00:10:11 Jedná se o Portrét holandského šlechtice...
00:10:18 šlechtice.
00:10:25 Ještě... Paříž 16. ledna 42
00:10:29 a váš podpis.
00:10:35 Výborně.
00:10:39 Eh..., nemáte na ně nějaký váček nebo něco?
00:10:44 -Ne, ale nějak už si s tím poradím.-Tady.-Díky.
00:10:56 -Nespočítáte je?
00:10:59 ROZPAČITÝ SMÍCH
00:11:05 -Počkejte, dám vám dárek.
00:11:08 -Děkuju, ale... to nemusí být.
00:11:17 Mohu si jednu vzít?
00:11:19 Znám pár lidí, kteří jsou na tom stejně jako já
00:11:23 a třeba by také...
00:11:25 -Ovšem že ano. Ačkoliv bych raději...
00:11:29 Totiž, v poslední době za mnou chodí hodně klientů,
00:11:31 kteří chtějí rychle prodat.
00:11:34 Nijak zvlášť mě to netěší, to mi věřte.
00:11:37 Jsem z toho nesvůj.
00:11:39 A velmi často... bych raději nekupoval.
00:11:42 -Tak nekupujte.
00:12:01 -Ach, vaše noviny...
00:12:05 Asi vám upadly.
00:12:09 -Ne.
00:12:16 -Opravdu je tu mé jméno a moje adresa.
00:12:19 -Nejspíš vám je tady nechal listonoš, nemyslíte?
00:12:23 -Na shledanou, pane. Mějte se hezky.
00:12:27 A hodně štěstí.
-Hodně štěstí vám, pane Kleine.
00:12:47 -Azurová - lhostejnost.
00:12:49 Jednoduchá přímka zavěšená na nebi.
00:12:53 Bílá, to je krutost.
00:12:55 Ostrý úhel, jehož vrchol je vražen do země.
00:12:59 Černá - arogance.
00:13:02 Pyramida, jejíž základna se noří do moře.
00:13:06 A fialová - chtivost.
00:13:09 Ve středové kruhu je symbol, výčitky svědomí.
00:13:13 A sice sup a šípem prokláté srdce,
00:13:16 které přesto pokračuje v letu.
00:13:19 V každém z jejich čtyř úhlů jsou v různých barvách
00:13:23 zobrazeny odvěké znaky kabalistické tradice.
00:13:26 Dámy a pánové, vyvolávací cena
00:13:29 této překrásné tapisérie je 150 tisíc franků.
00:13:32 Ano, pane, 200 tisíc. 200 tisíc, 200 tisíc...
00:13:36 250 tisíc, ano, tam vzadu 300 tisíc.
00:13:40 -Roberte.-Ano?
-Slíbil jste mi, že mi poradíte.
00:13:42 -S tou tapisérií?
-Né, chci ten stoleček.
00:13:46 Zapomněl jste?
-Áha, ten stoleček.
00:13:49 Ještě máte čas. Hned jsem zpátky. Dám si kávu.
00:13:52 -Hej..., a co ta tapisérie? Co si o ní myslíte?
00:13:55 -He..., podle mého přináší smůlu.
00:13:58 SMÍCH
-Vážně? Ou.
00:14:01 -... tam vzadu, pán napravo v druhé řadě.
00:14:22 -Noviny, noviny, kupte si noviny.
00:14:26 Kupte si Deník nové Francie.
00:14:29 Noviny.
00:14:39 (hovor není slyšet)
00:15:01 -Dobrý den.
-Dobrý den, pane.
00:15:08 -Děkuji.
00:15:11 Před chvílí jsem vám telefonoval.
00:15:15 Dneska ráno jsem dostal váš deník.
00:15:17 Je na něm moje adresa.
00:15:20 Jenomže já jsem si ho nepředplatil a ani to nemám v úmyslu.
00:15:23 Abych řekl pravdu, něco takového by mě ani nenapadlo.
00:15:27 Vaše noviny jsou jen na předplatné, že?
00:15:30 -Ano. Je to jediný způsob,
00:15:33 kterým můžeme informovat obec o schůzích,
00:15:36 o všech našich rozhodnutích,
00:15:38 o nejrůznějších nařízeních úřadů a tak dál.
00:15:41 -Jistě, to chápu, jenže já nepatřím k vaší...
00:15:44 -Ano, rozumím.
00:15:47 Je to zvláštní.
00:15:49 Třeba vám někdo jiný..., možná někdo z vašich přátel,
00:15:53 deník předplatil a nic vám neřekl.
00:15:56 -Ne ne, to ne. Ne, tomu bych nevěřil.
00:15:59 Nemyslím, že by si ze mě někdo udělal takovou legraci.
00:16:05 (dotčeně) -A vy si myslíte, že my jsme
00:16:08 dobrý námět pro legraci?
00:16:11 -Ne, to jsem nechtěl říct.
00:16:14 Je to jen taková hloupá hypotéza, nic víc.
00:16:17 Omlouvám se.
00:16:21 -Takže... o naše noviny zájem nemáte?
00:16:24 -Přesně tak. Ale stejně by mě zajímalo,
00:16:27 jak se stalo, že jste je poslali mně.
00:16:31 -Ano, ale nejdřív si musíme počkat,
00:16:34 než se nám z prefektury vrátí kartotéka našich abonentů.
00:16:38 Dřív si nemůžeme ověřit, že...
-Z prefektury?
00:16:42 -Ano, z Policejní prefektury.
00:16:44 -Vy dáváte adresy policii?
00:16:47 -Jistě, protože prefektura nám povolila
00:16:50 a doporučila vydávat náš deník.
00:16:52 Už jsem vám řekl, je to jediný způsob,
00:16:55 jak můžem...
-Ano, rozuměl jsem.
00:16:59 Kde na prefektuře?
-U komisaře pro židovské otázky.
00:17:11 -Robert Klein, říkal jste?
00:17:14 -Ano.
00:17:26 -Psáno "ei"?
00:17:29 -Ano.
00:17:32 -Adresa?
00:17:34 -136, ulice Bac.
00:17:36 -Jak dlouho už tam bydlíte?
00:17:39 -Asi 7 let, tak dlouho už jsem v Paříži.
00:17:44 -Eh, skutečně, je tady Robert Klein,
00:17:47 ale... adresa je úplně jiná.
00:17:50 -A tak, určitě jde o shodu jmen.
00:17:53 Mohu vědět, kde bydlí?
00:18:01 -Vám by nevadilo, kdybych dal vaši adresu
00:18:04 každému, kdo si řekne?
00:18:06 Můžete to odnést.
00:18:17 Říkal jste, že bydlíte kde?
00:18:22 -136, ulice Bac.
00:18:26 Pořád tady ale zůstává to, že někdo uvedl mé jméno
00:18:29 na ty noviny. Jistě chápete mé obavy.
00:18:33 -Naprosto je chápu.
-Ptám se spíš ze zvědavosti
00:18:36 než ze zájmu - to, že existuje někdo, kdo...
00:18:42 Hm... Omlouvám se.
00:18:45 Okrádám vás o čas.
00:18:47 Policie má na starosti jiné věci...,
00:18:54 naštěstí pro mě.
00:19:00 DVEŘE
00:19:04 TICHÝ HOVOR PŘÍTOMNÝCH
00:19:16 VAROVNÉ SIGNÁLY V HUDBĚ
00:19:28 VENKU HOUKÁNÍ SIRÉNY
00:20:05 -Roberte.
-Ano?
00:20:08 -Nevíš, co to znamená Moby Dick? To je jméno?
00:20:11 -Ano.
00:20:13 -Ženské?
00:20:15 -Ne. Jméno velryby.
00:20:18 -Aha. Eh...
00:20:25 SMÍCH NAD TEXTEM
00:20:28 -Hee, tohle tedy je úplně jako já.
00:20:30 -Kdo?
-I s m a e l.
00:20:34 Poslechni si tohle.
00:20:36 16 hodin v posteli.
00:20:39 Sužovaly mě bolesti v kříži.
00:20:42 Cítil jsem se čím dál tím hůř,
00:20:44 a tak jsem tedy nakonec vstal
00:20:47 a vrhl se k jeho nohám a prosil jsem,
00:20:49 aby mě bili. Aby se mnou udělali,
00:20:52 co chtějí, jen když mě neodsoudí k tomu,
00:20:54 abych se v posteli trápil tak dlouhou,
00:20:57 nesnesitelně dlouhou dobu.
00:21:09 (prosebně)Roberte.
-Ano?
00:21:13 -Můžu už vstát?
-Ne.
00:21:16 POVZDECH
00:21:18 -Vem si, prosím tě, jinou knihu.
00:21:22 Nějakou v růžovém obalu.
00:21:25 (zpívá si)
00:21:40 -Chloe?
-No.
00:21:43 -Chceš, abych začala od první stránky?-To je jedno.
00:21:47 -Dobře. Strana 47.
00:21:50 Bledé a chvějící se jako holubice ty tři dívky vstoupily do pokoje.
00:21:54 Díky záři plamenů, které tančily v krbu,
00:21:57 se zdál ještě fantastičtější... To není pravda.
00:22:01 -Pokračuj.
00:22:04 -Já se stydím.
-Pokračuj.
00:22:09 -... se zdál ještě fantastičtější
00:22:13 ten obrovský, zduřelý, nádherný
00:22:18 a živoucí penis.
00:22:41 -Pokračuj.
-Tc tc tc tc tc...
00:22:58 -Moc toho o něm nevím. Nevídala jsem ho tak často.
00:23:03 A o všechno se starala ta dívka, taková brunetka...
00:23:07 Hmmm, docela hezká.
00:23:09 Nejspíš nějaká štětka..., nebo tanečnice.
00:23:13 Vycházel vždycky jen v noci, když už jsem ležela.
00:23:17 Kolem půlnoci, po zákazu vycházení,
00:23:20 jsem ho slyšela jít dolů.
00:23:23 To ráno, co jsem ho viděla, to bylo takovejch čtvrt na šest,
00:23:26 právě jsem vstala kvůli popelnicím...
00:23:29 To je on.
00:23:31 Prosím vás, jste přece pan Klein,
00:23:34 nájemník z prvního?
-Eh...
00:23:37 Ne, madam, ne ne ne, lituji.
00:23:40 Ale já nejsem váš pan Klein.
00:23:42 -Tak promiňte.
00:23:45 Myslela jsem, že je to on.
00:23:47 Ta postava, ty vlasy...
00:23:49 Je i tak štíhlej a má i stejnou chůzi.
00:23:53 Obličej toho druhýho jsem nikdy neviděla.
00:23:56 Přejete si něco?
00:23:58 -Jdu kvůli tomu bytu, četl jsem cedulku.
00:24:01 Je ještě volný?
-Ano.
00:24:04 Kdybyste ale mohl chvíli počkat.
-Samozřejmě, rád.
00:24:07 -My jsme skončili, madam. Ještě tu vizitku.
00:24:10 -A vidíte. Hned vám ji dám.
00:24:12 Jenom si opíšu adresu kvůli poště.
00:24:15 -Ještě sem nějaká chodí?
-Ano, ale není jí moc.
00:24:18 Přišly nějaký noviny, dopis, víc nic.
00:24:24 -Takže vy tady chcete bydlet?
00:24:27 -Ne, chci ten byt pro přítele, který se stěhuje do Paříže.
00:24:31 -Tady je.
-Díky, madam.
00:24:34 Kdyby něco, tak zavolejte.
-Ano, samozřejmě.
00:24:43 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:24:48 -Tak co ten byt? Chcete ho opravdu vidět?
00:25:02 Bylo by potřeba dát sem nový tapety.
00:25:05 A vymalovat strop.
00:25:09 No a ta záchodová mísa se musí vyměnit.
00:25:13 A pak by se taky nějak měly vyhubit krysy.
00:25:16 -Krysy?
-Jo, krysy.
00:25:19 Koukněte se na tohle. Je jich tu plno.
00:25:32 Ne, to není dům pro vás.
00:25:36 Ale jestli máte opravdu zájem, dělá to 50 franků měsíčně.
00:25:39 To je dost.
00:25:41 Za elektriku a úklid schodů se platí zvlášť.
00:26:06 -On měl psa?
-Ano, vlčáka.
00:26:11 Někdy jsme ho slyšeli štěkat a výt, jako kdyby ho bili.
00:26:41 Můj muž říkával, že barák je takovej,
00:26:45 jaký má toalety. A měl pravdu.
00:26:49 Tak co, už jste si prohlíd všechno?
00:26:52 POVZDECH
-Ještě sprchu.
00:26:55 -Jo, ta ale nefunguje.
00:27:14 -Něco není v pořádku, madam?
00:27:18 ZRYCHLENÝ DECH
-Odpusťte, pane,
00:27:20 ale od tý doby, co jsem sama,
00:27:23 nejsem ve svý kůži.
00:27:25 A... někdy taky mívám takový jako halucinace.
00:27:33 -Váš muž zemřel?
00:27:37 -Ne, je v Německu. Jako zajatec.
00:27:40 VZRUŠENÝ DECH KROKY NA SCHODECH
00:27:52 -Jo, pamatuju si na ni. Krásná holka
00:27:56 a pes taky hezkej.
00:28:04 Jo, ale zato vy. Říkal jsem vám,
00:28:07 že máte zakrytej obličej. Ha?
00:28:10 Ale i tak vás je poznat.
00:28:12 Co ta sajdkára, ještě ji máte?
00:28:15 -Ne, už jsem ji dal dávno do šrotu.
00:28:26 Dovolíte?
00:28:34 DVEŘE
00:28:48 V DOMĚ HUDBA
00:29:32 -Dobrý večer.
00:29:40 -Co dělá u tebe ta chudinka?
-Jaká chudinka?
00:29:44 -Ta děvka.
-Nechápu.
00:29:49 -Říká si Jeanine.
00:29:54 -Přítelkyně.
00:30:08 -Jak to, že jsem ji našla tady u tebe?
00:30:11 -Protože jsi přišla až po ní.
00:30:15 -Ale ona tady byla sama.
00:30:17 -No protože přišla dřív.
00:30:21 Jsi tu s mužem?
00:30:25 -Ano.
00:30:30 Taky na tebe čekají dva tajní.
00:30:55 -Dobrý večer.
00:30:58 Omlouvám se.-No konečně.
-Zdržel jsem se,
00:31:01 prosím za prominutí. Mrzí mě to.
-Hee, jasně že přišel.
00:31:04 -Ahoj.-Co byste tomu řekli? SMÍCH-Poslyš, čekají na tebe.
00:31:08 -Ano, vím to od tvé ženy.
-Co se vlastně děje?
00:31:11 -Nic. Pak ti to řeknu.
00:31:20 Dobrý večer.
00:31:23 Mám dojem, že jsme se už viděli.
00:31:25 -Taky mám ten dojem.
-Tak co?
00:31:28 Už jste najmul ten byt pro vašeho přítele?
00:31:31 -Ne, ještě jsem se nerozhodl.
00:31:34 -Tady vám vracíme vaši navštívenku.
-Á, děkuji vám.
00:31:38 Mám takový hloupý zvyk rozdávat je kde komu.
00:31:43 Mohu vám něco nabídnout? (oba) -Ne, díky.
00:31:45 -Ale vy si dejte, co chcete, počkáme na vás.
00:31:48 -Já mám s vámi někam jít?
-Půjdem na komisařství.
00:31:51 -Už zase? Byl jsem tam hned po našem setkání.
00:31:54 Před 5 minutami jsem mluvil s vaším komisařem.
00:31:58 Pierre, buď tak hodný a ztlum ten gramofon.
00:32:01 Nicole, přinesla bys mi pivo?
00:32:09 Co kdybyste mu zatelefonovali, ušetřil by se tím čas.
00:32:18 Pigalle 30 30.
00:32:21 -Zavoláš, Francoise? Hm?
-Dovolíte?
00:32:24 -Jistě, poslušte si.
00:32:27 VEDLE ZNÍ EDITH PIAF VYTÁČENÍ ČÍSLA
00:32:37 -Hm... Ty lumpe.
00:32:39 (telefonát ve vedlejší místnosti)
-Pane komisaři, jsme u pana Kleina.
00:32:44 Ano. Dobře.
00:32:47 Ano, pane komisaři, rozumím. ZAVĚŠENÍ TELEFONU
00:32:52 Nevíte, kdo může být ten druhý Klein?
00:32:56 -Nemám tušení.
00:32:58 Slyšel jsem o něm poprvé včera na prefektuře.
00:33:01 -Celou věc ale šetříme na její žádost.
00:33:04 Každopádně, jestli se dozvíte něco nového...
00:33:08 POVZDECH
-Jistě, je to v mém zájmu.
00:33:29 DVEŘE
00:33:37 -Přestává se mi to nějak líbit.
00:33:40 -Je to jen někdo, kdo má stejné jméno jako ty. Nějaký žid.-Hm.
00:33:44 -Který zmizel a nechal ti svůj problém.-Jak si mě ale mohl najít?
00:33:48 -Paříž je přece plná tvých vizitek.
-Á, to nedává smysl.
00:33:52 Čeká snad, že si to s ním vyměním a budu zticha? Ne.
00:33:56 Ten člověk má na mě spadeno.
00:33:58 Chce mě do něčeho namočit a vyprovokovat.
00:34:01 -Kdo by mohl mít na tebe spadeno?
00:34:04 -A proč by nemohl? Ha?ŠŤASTNÝ SMÍCH
00:34:10 Tak co?
00:34:14 PÍSEŇ EDITH PIAF
00:34:52 HLUK TESAŘSKÝCH PRACÍ NA STADIONU
00:35:43 STÁLE ZNÍ EDITH PIAF
00:36:44 POVZDECH
00:36:47 -Má lásko. Jak mám žít bez tebe?
00:36:51 Pozítří je náš 26. leden. Jsem tady a čekám tě.
00:36:56 Vlak do Ivry-la-Bataille vyjíždí stále ve čtvrt na šest.
00:37:00 Ne abys ho zmeškal, protože tentokrát
00:37:03 bys mě už určitě ztratil. Bylo by to hrozné
00:37:06 a nechci na to myslet. Miláčku, Florence.
00:37:17 Ne, abys ho zmeškal. Bylo by to hrozné.
00:37:20 Miláčku.
00:37:23 (s povzdechem)
-Florence.
00:37:58 HOUKÁNÍ
00:38:37 MUŽSKÝ HLAS:
-Pan Klein?
00:38:44 Máte zavazadla?
00:38:46 Račte mě následovat, pane.
00:39:57 -Dobrý večer, pane Kleine. Račte za mnou.
00:40:03 Jste očekáván.
00:40:05 Dovolíte laskavě váš kabát?
00:40:10 Račte dál.
00:40:13 KLASICKÁ KOMORNÍ HUDBA
00:41:17 -Dobrý večer, jsem Charles Gravier.
00:41:21 Tady jste u mě.
-Dobrý večer.
00:41:25 Robert Klein.
00:41:30 SMÍCH-Ano. Je to trochu zamotaná historie, že?
00:41:37 -Pojďte. Raději si o tom promluvíme vedle.
00:41:41 -Řeknu vám, co se mi stalo.
00:41:47 ZNÍ DALŠÍ KOMORNÍ KLASICKÁ SKLADBA
00:42:16 (z dálky) CHARLES: To zní skoro až neuvěřitelně.
00:42:21 Florence, umíš si představit Roberta, jak bydlí na Pigalle?
00:42:25 A v podnájmu?
-Robert? A na Pigalle?
00:42:29 -Ano, garsonka, ale s nábytkem.
00:42:32 -Ne, to není možné. To je absurdní.
00:42:34 -Ten pán se taky jmenuje Robert Klein.-Vážně?
00:42:37 Úplně stejně? Aaaa, to je divné. Prosím.
00:42:43 A co dělal Robert na Pigalle?
-Vůbec nic.
00:42:46 To proto, že tam nebyl.
-V tom případě jenom bůh ví,
00:42:50 proč byl ten dopis poslán právě na Pigalle.
00:42:53 -To je pravda. Je tady ten dopis.
00:42:56 -Myslím, že na nás čekají.
00:42:58 Nemohli bychom si ho přečíst až po večeři.-Je to jen pár řádků.
00:43:02 -Všichni už umíráme hlady.
00:43:05 -Chápu vaši situaci.
00:43:07 Ostatně kdybyste znal Roberta, jako ho znám já...
00:43:11 Musím vyloučit vaši hypotézu, je zřejmé,
00:43:14 že mluvíme o dvou různých osobách.
-Co kdybychom se šli navečeřet?
00:43:18 Smím vás pozvat?
-Ne, děkuji,
00:43:20 musím se vrátit do Paříže. Za chvíli mi jede vlak.
00:43:23 -Myslím, že dnes večer už žádný nejede, viď, Charlesi?
00:43:26 -Ne, jezdí jen v liché dny.
-Tak vidíte. Nikam nepojedete, že?
00:43:30 -Je tu přece nějaký hotel, ne?
-Zrekvírovaný.
00:43:33 Ale nedělejte si starosti. Jste mým hostem.
00:43:37 Ostatně, svým způsobem jsme vás pozvali, ne?
00:43:41 -Pojďte. Vidíte, teď už se nemáte na co vymlouvat.
00:43:50 BEZE SLOV
00:44:03 KROKY
00:44:08 ŠRAMOT DVEŘE
00:44:13 -Ne, zůstaňte ležet. Nerozsvěcujte.
00:44:20 -Florence?
-Ano.
00:44:24 Hlavně nerozsvěcujte.
00:44:28 Ten dopis, kdyby vám to nevadilo, mohl byste mi ho vrátit?
00:44:34 -A vy byste se mohla otočit?
-A proč?
00:44:39 -Protože spím nahý.
00:44:45 POVZDECH
00:45:05 -Poslyšte...,
00:45:07 není ten váš přítel náhodou žid?
00:45:11 -Robert? Myslím, že ne.
00:45:14 A kromě toho je, pokud vím, hlavně ateista.
00:45:17 -Přesto si předplácí židovský deník.
-To je možné.
00:45:21 Je to člověk, který moc čte.
00:45:23 -A málo mluví.
-Kdo vám to řekl?
00:45:26 Právě naopak.
-Tak co vám vyprávěl o mně?
00:45:30 -Vůbec nic. Nikdy se mnou o vás nemluvil.
00:45:35 -Na dopisy zapomeňte.
00:45:43 -Kdyby tady Robert byl, umím si představit, co by řekl.
00:45:46 Určitě by vás přirovnal k nějakému zvířeti nebo hmyzu.
00:45:50 -Ano?
-Ano.
00:45:52 Razí totiž jednu teorii, kterou nazývá:
00:45:55 Nekonečná škála specializace instinktu.
00:45:58 -To je úžasné.
-No vidíte.
00:46:01 Robert totiž tvrdí, že u hmyzu a zvířat
00:46:04 se ta rozmanitost projevuje celou řadou nejrůznějších druhů,
00:46:08 kdežto u člověka to není možné, protože existuje
00:46:11 jen jediný druh člověka, a proto tedy...-Rozumím.
00:46:23 -Důležité jsou oči, ústa, křivka rtů,
00:46:29 přesvědčení, že jsem víc než ti ostatní,
00:46:32 láska ke své vlastní svobodě, egoismus, pták...
00:46:37 -Ne.
-Dravec.-Sokol.
00:46:40 -Mrchožrout.
-Proč? Požírám mršiny?
00:46:47 -Ne, ale nevracíte dopisy.
00:46:53 -A... Co ten váš přítel?
00:46:56 Jaké zvíře si vybral pro sebe?
00:46:59 Orla nebo lva?
-Vybral si hada,
00:47:04 který spí zimním spánkem a čeká na svoji chvíli.
00:47:08 POVZDECH
-Stále nemohu pochopit,
00:47:11 proč se vám takhle zapletl do života.
00:47:14 -Asi aby se schoval.
00:47:17 Aby se za někým ztratil... Za mnou.
00:47:21 -To ne, není zbabělec. A ani by nedokázal nikomu ublížit.
00:47:26 Sám sobě možná.
00:47:28 A nebo aby se pomstil, to ano, toho by asi byl schopen.
00:47:31 -Pomstil, ale za co? Vždyť ho ani neznám.
00:47:36 -Víte, co mě napadlo, když jsem vás viděla přicházet?
00:47:40 -Ne.
-Řekla jsem si,
00:47:42 že vás za mnou poslal Robert.
-Proč?
00:47:46 -Abyste mi vysvětlil, z jakého důvodu nepřijel on.
00:47:49 Aby zjistil, jak budu reagovat.
00:47:52 Aby mě vyprovokoval. Aby mě urazil.
00:47:54 -Hm, tomu nerozumím.
-Ale ano. Jako by chtěl říct:
00:47:58 Posílám ti za sebe někoho jiného, tobě je to přece stejně jedno.
00:48:02 Ano, je to tak. Toho on je schopen.
00:48:06 POVZDECH
-Není to trochu přehnané?
00:48:10 -Jistě, tohle by klidně dokázal.
00:48:17 -A kdyby to tak opravdu bylo?
00:48:20 Kdyby mě skutečně poslal?
00:48:23 -On má rád takovéhle situace.
00:48:26 -Já taky. A vy?
00:48:30 -I v případě, že jsou falešné?
00:48:32 -Tím spíš. PŘÍJEZD AUTOMOBILU
00:48:36 Nebo, dejme tomu, že...
00:48:40 -Musím už jít, je už hodně pozdě.
00:48:45 Manžel už mě asi hledá.
00:48:52 KROKY NA SCHODECH
00:49:58 ŘEHTÁNÍ KONĚ
00:50:01 ŠTĚKOT PSŮ
00:50:22 ODBÍJENÍ HODIN
00:50:36 -Včera večer jsme si neřekli dobrou noc.
00:50:40 Když se mi tohle stane, nemohu pak usnout.
00:50:46 Áaa...
00:50:50 Vidím, že máte stejný problém.
00:50:59 POVZDECH
00:51:02 -Uvědomujete si, že bych mohl jít na policii?
00:51:06 -Ne.
00:51:10 -Tak poslouchám.
00:51:12 Kde je?
00:51:15 -Přísahám, že nevím nic.
00:51:19 -Zkusme to od začátku.
00:51:21 Nevíte náhodou, kde bydlel dřív?
00:51:24 -V hotelu na Univerzitní ulici.
00:51:29 -Jak dlouho víte, kde bydlí teď?
00:51:32 -Dva měsíce.
00:51:34 Od jednoho... poslíčka,
00:51:36 který mi přinesl jeho flétnu se vzkazem.
00:51:41 -Co bylo v tom vzkazu?
-Nic...
00:51:46 Jen žerty, jako vždycky.
00:51:49 Že se uká ládá k zimnímu spánku
00:51:51 a že mu mám opatrovat tu flétnu, než přijde její čas.
00:51:56 -A kde se chystal přezimovat?
00:51:59 -To netuším. O tom nepsal.
00:52:04 -Jak chcete. Policie si to už zjistí.
00:52:08 A vy a váš manžel a všichni členové
00:52:11 té vaší hudební zoo budou povoláni jako svědci.
00:52:15 -Ne. Ne, prosím vás, ne.
00:52:18 Nedělejte to. POVZDECH
00:52:21 -Je mi líto, Florence, ale já se musím
00:52:25 stůj co stůj dozvědět, co ten pán ode mě chce.
00:52:30 Sbohem.
00:52:32 ŘEHTÁNÍ KONĚ
00:52:37 -Škoda toho... včerejšího večera.
00:52:41 -Počkejte.... Tak dobře.
00:52:46 Ale nejdřív musíte přísahat, že na žádnou policii nepůjdete.
00:53:02 -Přísahám.
00:53:12 (váhavě)
-136..., ulice Bac.
00:53:18 ŤUKÁNÍ STROJŮ
00:53:31 VAROVNÉ TÓNY V HUDBĚ
00:53:46 LATINSKÁ BOHOSLUŽBA
00:54:09 SBOROVÝ ZPĚV
00:55:02 (udýchaně)
-Přinesla jsi dárek?
00:55:04 -Roberte, nemohla jsem v noci zamhouřit oko.-Já taky ne. Máš ho?
00:55:08 -Takys mě mohl něco říct. Hledala tě spousta lidí.
00:55:11 -Co chtěli?
-Já nevím.
00:55:40 -Pierre...,
00:55:44 je to vážné.
00:55:54 -Řekni mi, vy Kleinové jste čistí Francouzi
00:55:57 nebo... jsou někde ve vaší rodině židi?
00:56:07 -Ano, protože lhostejnost je jako moře
00:56:10 - nehybná hladina kolem člověka, který se topí.
00:56:14 Jako takové stádo ovcí pasoucí se mezi ruinami vesnice.
00:56:21 Nebo jako červ, který se prochází po zhnisané otevřené ráně.
00:56:28 Jistě že ano, člověk může být lakotný,
00:56:31 sobecký a pokrytecký... ... všecko, ale pod podmínkou
00:56:36 jen pod podmínkou, že si je toho vědom.
00:56:39 Hm.
-Vždyť to vyjde nastejno.
00:56:42 -Haaa... Mám dojem, že ani ne.
00:56:44 Už jsi někdy slyšel o výčitkách svědomí?
00:56:47 -Ano, vidím je... jako supa
00:56:52 proklátého šípem, který přesto letí dál.
00:56:56 -Ale vždyť to jsi ty. Heeeee...
00:56:58 Počkej, jsi tu dlouho? No vida, a co tě sem přivedlo?
00:57:03 -Přece ty.-Já vím, ale ještě něco jiného?
00:57:07 -Jen nostalgie.
-Ha...
00:57:10 -Nostalgie po mých kořenech.
-He?
00:57:13 -A... tak jsem chtěl najít rodné listy mých prarodičů
00:57:16 ze strany matky i otce.
-Áha...
00:57:18 -A taky tvůj, samozřejmě.
-Ale proč vlastně?
00:57:23 -Jak říkám, jen z nostalgie... a zvědavosti.
00:57:35 -Tomu snad sám nevěříš, Roberte.
00:57:38 Vyklop, o co jde.
00:57:41 -O nic nejde.
00:57:43 Jen o formalitu a pouhé... ověření.
00:57:47 -Nevykládej, že...
-Znáš pařížskou policii.
00:57:50 Nejspíš chce dokázat, že existuje.
00:57:52 Takže..., zkrátka a dobře, jde o nedorozumění,
00:57:56 které se snadno objasní.
-Ja... jaké nedorozumění?
00:58:01 -Jde o mou totožnost.
-Co to má co dělat s prarodiči?
00:58:05 Na to by snad měl stačit tvůj rodný list
00:58:08 nebo když tak můj a tvé matky.
00:58:10 -Podle předpisů chtějí i listy prarodičů.
00:58:13 Kvůli jistotě.
-Kvůli jaké jistotě?
00:58:16 -O původu.
-O původu?
00:58:20 -No, víš, musím prokázat,
00:58:23 že nejsem ten, koho hledá policie.
00:58:28 CINKÁNÍ SMRTKY
00:58:34 KOSTELNÍ ZVONY
00:58:47 -A kolik ti na to vlastně dali dnů?
00:58:52 -Čtrnáct. Takže čas mám.
00:58:57 -Mně se to... Mně se to nějak nezdá, Roberte.
00:59:02 Víš určitě, že za tím nic není?
00:59:05 -Je to vážně jen formalita. Policie si je tím jistá.
00:59:09 -Proč ale po tobě chtějí všecky ty rodné listy?
00:59:14 -Mají na to zákon.
00:59:18 A pak...
00:59:24 Protože je tu ještě jeden Robert Klein,
00:59:27 a to je prý žid.
00:59:29 -Có... žid?
00:59:32 To není možné. To je vyloučeno.
00:59:36 ROZHOŘČENÉ VZDECHY
00:59:38 Nebo že by naše větev v Holandsku?
00:59:40 -Á, v Holandsku jsou Kleinové?
-Jenže dneska je to už skoro
00:59:44 úplně jiný rod.
-Ale příbuzní.
00:59:47 -A já ti říkám, že my jsme Francouzi
00:59:49 a katolíci od Ludvíka IVX. TELEFON
00:59:57 -Haló?
01:00:00 A můžete mi ho dát? Hm...
01:00:05 Pierre? Dobrý den. Ano.
01:00:08 U mně? Ne ne ne, dobrý.
01:00:11 Takže tři rodné listy jsou tady ve Strasbourgu, ty vezmu. Ano.
01:00:15 Pokud jde o matčiny rodiče, on se narodil v Marseille,
01:00:19 jméno... Jules Marcel Bleard.
01:00:24 Ano, Bleard. A-Er-De. Máš to?
01:00:27 A prababička v Alžíru. Ano, v Alžíru.
01:00:31 A... ne, není to Arabka.
-Je to vůl.
01:00:34 -Deportovali je tam, protože její otec byl komunard.
01:00:38 Ano, tak tam okamžitě někoho pošli
01:00:42 a do Marseille taky. Tak ahoj.
01:00:46 Tobě taky.
01:00:49 POVZDECH To byl můj advokát.
01:00:52 -Jistě.
01:00:57 -A ty Kleiny... z Holandska... Ty je znáš?
01:01:01 -To ne. Jenom jsem o nich slyšel.
01:01:05 -A o jiném Robertu Kleinovi?
01:01:09 (nepřesvědčivě)
-Ne. Nikdy.
01:01:17 ÁRIE (německy)
01:02:45 SMÍCH
01:03:30 SMÍCH
01:03:36 SMÍCH
01:03:59 ZPĚV SMÍCH
01:04:06 VÝBUCH SMÍCHU
01:04:28 ŽENSKÝ SMÍCH
01:04:39 APLAUS
01:04:50 APLAUS SMÍCH
01:04:56 -Vřelé díky! Děkujeme!
01:04:59 Děkujeme! Děkujeme!
01:05:01 Děkujeme!
01:05:06 Jenomže teď udělám to,
01:05:10 co by měli brzo udělat tihle...!
01:05:14 SMÍCH
01:05:16 Ztratím se vám z očí.
01:05:20 Dřív, než mě kopnete do zadku! SMÍCH
01:05:26 A vyrrrrazíte ven!
01:05:31 -Pojď pryč, prosím tě.
-A proč, drahá?
01:05:38 Tak dobře.
01:05:42 OVACE
01:05:56 JÁSOT DIVÁKŮ
01:06:03 -Pan Klein!
01:06:05 Pan Klein!
01:06:08 Pan Klein?
01:06:10 Ne? Pan Klein?
01:06:13 Pan Klein!
01:06:16 Pan Klein?
01:06:19 Pan Klein!
01:06:22 Pan Klein!-A tak si představte, že jsem tam šel
01:06:26 a byl jsem tam úplně sám.
-Opravdu?
01:06:30 -Jo. Jenomže to...-Pan Klein!
-... se šeredně přepočítali.
01:06:33 -Pan Klein!-Tak jsem se vrátil domů a napsal stížnost řediteli.
01:06:38 -Pan Klein!-No a co si myslíte, že se stalo potom?-Pan Klein!
01:06:43 Pan Klein!
01:06:49 Pan Klein?
01:06:52 Pan Klein!
01:06:54 Pan Klein!
01:06:57 Pan Klein!
01:07:02 Pan Klein?
01:07:10 Pan Klein!
01:07:12 Pan Klein!
01:07:15 Pan Klein?
01:07:18 -Ano, já vím, ale možná to není pro mě.
01:07:20 Možná se ukrývá v davu.
01:07:25 Jsem blázen?
-Pan Klein!
01:07:31 -Co jsi říkal?
01:07:34 -Poslal jsem svého asistenta do Ivry-la-Bataille.
01:07:37 Zámek je zavřený a jeho majitelé jsou prý už měsíc v Mexiku.
01:07:41 -Jsou to také židé?
-Pravděpodobně.
01:07:45 Hele, Roberte, můžeš si klidně hrát na detektiva,
01:07:48 když máš chuť pronásledovat přízraky.
01:07:50 Ale tím se nic neřeší.
01:07:53 Nebudeme přece jako blbci pořád čekat na potvrzení,
01:07:56 které třeba ani nikdy nepřijde.
01:07:59 Raději se snažmě získat...
-Ne. Jsem snad kůň nebo co?
01:08:02 Nenechám si měřit uši, chřípí a to ostatní.
01:08:05 Nesnáším veterináře. Počkáme si na to potvrzení
01:08:08 o tom komunardovi.-Nechápu, jak ty, tak nedůvěřivý,
01:08:11 máš najednou bezmeznou důvěru v naši poštu, naše vlaky
01:08:15 a byrokracii a... zejména policii.
-Protože jsem také dobrý Francouz
01:08:19 a věřím v naše instituce. Telefon nevyjímaje.
01:08:28 Neměl jsem tady telefon?
-Ne, nikoho jsme nevolali.
01:08:40 -Já jsem pan Klein.
-Někdo vás sháněl
01:08:44 tamhle k tomu telefonu. Eeee... totiž u baru.
01:08:52 No, stál tady.
01:08:55 Asi už odešel. To je divné.
01:08:57 -A jak vypadal?
-Eh, byl vysokej,
01:09:00 eh, tmavovlasý. Vypadal jako vy.
01:09:04 -Přece si opravdu nemyslíš, že ten člověk...
01:09:12 -Ne ne, jděte pryč. Za půl hodiny je zákaz vycházení.
01:09:15 Nejde to!-Přespím tady.-Ale kde?
-Pronajmu si byt.-No to nejde!
01:09:18 -A proč ne?-No protože si o tom musím nejdřív promluvit se správcem.
01:09:22 -Zítra, promluvím s ním o tom zítra sám.
01:09:29 Eh... tady je záloha.
-Ne ne ne ne ne.
01:09:32 To nemůžu. U nás se platí správci.
01:09:34 -To je pro vás.-Pro mne?
-Že obtěžuju.-Ne, já nic nechci.
01:09:38 Žertoval jste, že tu chcete spát, viďte.-Proč?
01:09:42 -Policie mi nařídila, že nesmím nikoho pouštět. Přijde kontrola...
01:09:47 -Jen se mrknu.-Už jste tam byl.
-Chci o vidět, než se rozhodnu.
01:09:51 Jo a ten Klein se vám ještě neozval?
01:09:55 -Ne ne.
01:09:57 -To děvče taky ne? Nevíte, jak se jmenuje?
01:10:00 -Isabela.
-Á Isabela.
01:10:03 A příjmení?
01:10:06 -Nikdy jsem ho neznala.
01:10:09 KROKY NA SCHODECH
01:10:24 TELEFON
01:10:38 TELEFON
01:11:38 TELEFON
01:11:43 TELEFON STÁLE ZVONÍ
01:12:03 -Ano?
01:12:06 (ženský hlas) To jsi ty, Roberte?-Ano.
01:12:10 Jsem naproti. Viděla jsem tě u okna.
01:12:18 Stalo se něco?
-Ne.
01:12:24 V tom případě, jakto, že...
01:12:28 -Proč to nedořekneš?
01:12:31 VYZVÁNĚCÍ TÓN
01:12:54 -Někdo sem pořád volá. Kdo to byl?
01:13:02 -Nevím. Nějaká žena.
01:13:05 -Dal jste jí nové číslo pana Kleina?
01:13:09 Že se můžu tak hloupě ptát.
01:13:11 Jak byste ho mohl znát?
01:13:37 -Isabela, Isabela, Isabe...
01:13:39 Ne, žádná Isabela tu není.
01:13:44 Ukažte.
01:13:48 POTLESK V SÁLE
01:13:53 Lolo!
-Co je, Gerarde?
01:13:56 -Tady pán hledá jedno děvče.
01:14:00 -Prosím?
-Ale vy nejste Isabela?
01:14:04 -Hmmm... To je škoda.
01:14:08 Isabela...? Ne, tu neznám.
01:14:12 Žádná Isabela tady není.
01:14:15 -Je to tahle.
01:14:18 -Ale to není Isabela. To je Caty. Už u nás nepracuje.
01:14:22 Odešla asi před... dvěma měsíci.
01:14:25 Nebo před třemi.
-A nevíte, kde bydlí?
01:14:28 -No..., pravděpodobně s ním. Ale kdoví kde.
01:14:31 -A vy ho snad znáte?-Hm... Viděla jsem ho asi tak dvakrát.
01:14:35 Když jí přišel naproti. Ehmmm... Ts...
01:14:39 -Proč ta?
-Není to můj typ.
01:14:42 Nějaký Korsičan nebo Arab. Něco takovýho.
01:14:46 No gangster, chápeš? A... nebo pasák.
01:14:50 -... který hraje na flétnu.
-Ha...?
01:14:53 -Heee, nic.
-V každém případě ji zničil.
01:14:57 Byla to veselá, bezvadná holka. Potkala jsem ji tuhle
01:15:00 a překvapilo mě, jak je chladná a zahořklá.
01:15:04 A k tomu ta příšerná kombinéza.
-Kombinéza?-Tak šup, šup, šup.
01:15:08 Za 10 minut máte být na scéně.
-Lolo, pojď už.
01:15:11 -Promiňte.
-Počkej na mě, jestli chceš.
01:15:14 POTLESK V SÁLE
-Ano, ale teď mi řekni,
01:15:17 kdes ji potkala.
-Až potom.
01:15:20 SMÍCH
-Kdes ji potkala?
01:15:22 -V metru na stanici Balard. Vystupovala tam a šla do práce.
01:15:26 Alespoň mi to tak řekla.
01:15:31 -Sbohem.
01:15:33 -Tohle si přece na sebe nemůžu vzít. Vypadám jak šašek.
01:17:10 -Promiňte, slečno, ale neznáte náhodou
01:17:13 tuto mladou ženu?
-Ne, neznám.
01:17:17 Půjč mi to. Ne, neznám.
01:17:21 -Ukaž. Koukejte, ta ve fabrice dělat nebude.
01:17:26 -Co to má na tom obličeji?
-Tekutej pudr. -Chci taky.
01:17:29 -Tos uhodla. Mám ze všeho nejradši glycerin a kapku síry s citrátem.
01:17:33 SMÍCH
01:17:35 -Víte jistě, že pracuje tady?
-Ano, ano, myslím, že tady.
01:17:39 -Hele, hele, jen jestli sem nepřišla lovit chlapy.
01:17:42 SMÍCH
-Ano, to je taky možné.
01:17:45 -A není to vaše děvče, náhodou?
-Ne, zatím ne.
01:17:49 Chtěl jsem jen vědět, co dělá.
-Heleď se, tenhle pán tady
01:17:54 se ptá po téhle holce. Jestli ji prej někdo nezná.
01:17:57 -He, to je 11:14:59:06. Ta nová.
01:17:59 Pracuje v dílně na rozbušky.
-Nejmenuje se Caty?
01:18:03 -Ne ne ne, je to Francoise, párkrát jsme s ní dokonce i obědvala.
01:18:08 Michelle! Tahle s ní zrovna pracuje.
01:18:11 Koukni, tohle je Francoise.
01:18:21 -Francoise? Ne, to není Francoise.
01:18:31 -Michelle, ta fotka je toho pána.
01:18:35 -Opravdu? Takže to nebyl jen vtip?
01:18:39 Omlouvám se.
01:18:42 -Nevadí, mám ještě negativ.
01:18:44 -Stejně to ale nebyla Francoise.
01:18:49 -Už o tom nepochybuji.
01:20:09 -Saint-Lazare, Madeleine...
01:20:14 6 minut.
01:20:16 Étoile, Alma...
01:20:21 10 minut.
01:20:24 République-Châtelet 15 minut.
01:20:31 Bastille-Montparnasse...
01:20:35 25 minut.
01:21:40 -Co to tu děláte?-Po tom vám nic není.-Kdo vám to nařídil?
01:21:43 -Dobrý den, pane komisaři.
-Dobrý den, pane doktore.
01:21:46 -Udělej mi tu radost a podej na ně žalobu
01:21:48 za porušování domovní svobody, loupež a tak dále.
01:21:52 Kdo mi zaplatí tu strašnou ztrátu času?-Klid, Roberte.
01:21:55 Chováš se jako blázen.-Já? Zkonfiskují mi osobní doklady,
01:21:59 vůz, tyhle obrazy, nesmím nakupovat ani prodávat.
01:22:03 Nesmím do baru, tramvaje, restaurace ani do kina.
01:22:06 Všchno mi zakázali! Podle nich nemůžu už vůbec nikam.
01:22:10 Dokonce ani na záchod. A to jen proto,
01:22:12 že nepřišlo potvrzení o mé babičce. Ne, tenhle zabavit nemůžete!
01:22:16 Není na prodej! Ten obraz není zboží, ale osobní majetek.
01:22:21 -Eh, pane komisaři, máte ke konfiskaci příkaz?
01:22:24 -Eheeee... Tady, prosím.
01:22:28 Snažte se mu vysvětlit, že na tom nemám nijaký osobní zájem.
01:22:31 Nijak mě to netěší, ale řídím se podle zákona.
01:22:35 -Ale já proti zákonu nic nemám. Jenomže na mě se nevztahuje.
01:22:39 Proč bych to měl odnášet za někoho jiného?
01:22:41 -To nezáleží na mě. Váš případ nám oznámila prefektura.
01:22:45 -Jenomže to já jsem oznámil ten případ na prefektuře!
01:22:48 Ale jinak se mě to netýká.
-To se musí prokázat.
01:22:53 Nebylo by to poprvé, zvláště teď,
01:22:55 že někdo vystrkuje hlavu, aby se lépe skryl.
01:22:58 -Nerozumím vám, pane komisaři.
-Na tom nezáleží.
01:23:02 Myslel jsem to jen tak všeobecně, prosím. Pojďte.
01:23:05 Zákon znáte, zbytečně dělat obstrukce.
01:23:08 -To je pravda.
01:23:10 -Pierre.-Ano?
-A ta dívka?
01:23:13 -Ta zmizela. Do továrny se už nevrátila a adresa,
01:23:16 kterou udala v osobním oddělení, je falešná. Nic se o ní neví.
01:23:22 -Tohle taky.
-Roberte.
01:23:26 -Hm? Už jdu.
01:23:28 POVZDECH
01:23:37 -Tohle vemte taky. Dělejte.
01:23:50 -Snad jsi nezačal komponovat, Roberte?
01:24:01 -Tohle odneste taky.
01:24:03 -Á..., zapomněl jsem.
01:24:09 -Dobře, ale měli byste to zabalit.
01:24:12 -Umíš hrát, viď?
-Hmmm, nic moc.
01:24:15 -Zkus to.
-Co je to?
01:24:18 -Náš přítel se dal na skládání hudby.
01:24:21 Na toaletě.HRA
-Tenhleten vezmu.
01:24:23 A co ty ostatní?
-Ty až úplně nakonec.
01:24:29 Pospěště si. VYBRNKÁVÁNÍ INTERNACIONÁLY
01:24:33 -Odneste to nahoru.
-To je vojenský pochod?
01:24:37 -V tvém podání to může být naprosto cokoliv.
01:24:40 -Postav do rohu.
01:24:43 -Přestaňte!
-Co to děláš? Zbláznila ses?
01:24:51 ZVEDNUTÍ VÍKA KLAVÍRU
01:24:53 -Pokračuj.
01:24:57 Tak dělej.
01:24:59 BROUKÁNÍ MELODIE INTERNACIONÁLY
01:25:02 -To, že jsi blbec, jsem věděl, ale ne že až tak veliký!
01:25:11 -Kdybych byl chytřejší, určitě bych nemohl věřit někomu,
01:25:15 jako jsi ty.
01:26:12 PONURÁ HUDBA
01:26:22 -Vím, kde se dá sehnat dokonalý falešný pas,
01:26:25 a pokud jde o vízum, stačí zaplatit.
01:26:29 ODKAŠLÁNÍ
01:26:31 -Nejdřív najdeš nějakého zájemce. A až budeš mít pas a vízum,
01:26:35 tak těsně před odjezdem všechno prodáme.
01:26:39 -Já prodám.
01:26:41 -Samozřejmě, že ty. Ty prodáš.
01:26:49 A jakou to všechno může mít hodnotu?
01:26:52 -Tak 10 milionů.
01:26:54 PŘEKVAPENÝ NÁDECH
01:26:57 -Ale ty by ses spokojil se sedmi osmi...
01:27:05 Ne?
01:27:07 -Pierre, nech to být. Tyhle záležitosti přenechej mně.
01:27:11 -A proč? Jak by sis to představoval?
01:27:15 (s pobaveným úsměvem)
-Nijak.
01:27:19 Ostatně, zatím se nikam nechystám.
01:27:40 ZVONEK KOLA
01:27:48 -Dobrý den, Georgi.
-Dobrej.
01:27:51 -Ten je váš?
-Ne.
01:27:53 Našel jsem ho tady dneska ráno. Asi nemá, kam jít.
01:27:57 Zatoulal se a chcípá hlady. Chcete si ho vzít, pane Kleine?
01:28:00 -Neeeee...-Vy psy nemáte rád?
-To ano, ale cizí...?
01:28:04 Tak zatím a díky.
-Nashle.
01:28:15 -Georgi, zavolej si toho psa!
01:28:18 -Nevím, jak se jmenuje, pane Kleine!
01:28:33 -No tak zmiz! Honem! Táhni!
01:28:43 ZAKŇUČENÍ PSA
01:28:56 FUNĚNÍ
01:29:00 KŇUČENÍ
01:29:11 -Jeanine!
01:29:21 Je to neuvěřitelné, je to určitě stejný pes.
01:29:24 Naprosto stejný.
01:29:28 Byl tady venku. Úplně sám.
01:29:32 Asi se toulal celou noc.
01:29:34 Je možné, aby někdo opustil tak krásného psa? Co?
01:29:43 No tak pojď. Půjdeme se podívat,
01:29:46 jestli tu najdeme něco k snědku. Pojď!
01:30:35 MLASKÁNÍ PSA
01:30:38 ODKAŠLÁNÍ JEANINE
-Promiň.
01:30:41 Roberte, máš chvilku, prosím tě?
01:30:44 Odcházím.
01:30:47 -Kam? Nedáš si kávu?
01:30:52 Posaď se.
01:31:11 Hmmm, vidíš? Pierre má pravdu.
01:31:15 Dnes jsou tu o tom tři články. A to jen na první straně.
01:31:20 POVZDECH
01:31:23 Kromě těch jejich obvyklých vtipů.
01:31:33 (se smíchem)
-Chm..., hele...
01:31:35 Tohle je fakticky legrační. Ha?
01:31:41 Tobě se to nelíbí? Jistě.
01:31:45 Je to možná trochu vulgární.
01:31:48 Ale Pierre má pravdu. POVZDECH
01:31:50 Připravují veřejnost na něco, co musí přijít.
01:31:55 To je zřejmé.
01:31:59 POVZDECH
-Třeba je tu inzerát.
01:32:02 Hledám psa...
01:32:05 POVZDECH
01:32:07 -Ne. Není tu vůbec nic.
01:32:13 (tiše)
-Roberte...
01:32:18 (mírně)
-Mlč, prosím tě.
01:32:23 Neříkej nic.
01:32:58 Četl jsem o tom v novinách.
01:33:01 POVZDECH
-Jsou všichni mrtví?
01:33:04 -Ano, všech pět.
01:33:10 V těch sajdkárách bylo tolik výbušniny,
01:33:13 že mohla vyletět do vzduchu půlka Paříže.
01:33:22 A nejen zdejší velitelství gestapa.
01:33:31 Nepřálo jim štěstí, chudákům.
01:33:49 Ale teď už byste měl jít.
01:33:52 Ten policajt už asi dojedl.
01:33:56 Doprovodím vás.
01:33:59 To byl váš příbuzný?
01:34:02 Nebo přítel?
01:34:05 Nic si z toho nedělejte.
01:34:08 Já bych udělal totéž, kdybych byl mladší
01:34:11 nebo odvážnější.
01:34:16 RUCH NÁDRAŽÍ
01:34:24 POVELY VELITELŮ
-... směr východ!
01:34:28 -Na můj povel, pochodem v chod!
01:34:31 Raz dva, raz dva, raz dva, raz dva!
01:34:54 -Přinesl jsi ty papíry?
-Nebylo to vůbec snadné.
01:34:58 Tak..., tady máš pas.
01:35:02 -De Guini? Šlechtic?
01:35:05 -Pravděpodobně.
01:35:07 -Tohle je konec Robertu Kleinovi. Jeden je v márnici a druhý... Hm.
01:35:11 -Tady je tvoje jízdenka do Marseille a tady lístek na tu loď,
01:35:15 která odplouvá pozítří ráno.
-Hmm.-Tak.Dobře.
01:35:19 A co peníze?
01:35:22 -Je mi líto, ale na poslední chvíli došlo k takové jaksi...
01:35:25 -Kolik?-Cože?-Tak povídej. Kolik tam chybí?
01:35:28 -Půl milionu.-Hm.
-Hned ti to vysvětlím.
01:35:31 Chápeš, ten kupec začal zase s tím zlatem, že prý by ti
01:35:34 ve francích mohl zaplatit 2x tolik.
-No, nic se neděje, Pierre,
01:35:38 500 tisíc, to je naprosto v pořádku a rozumné. Korektní.
01:35:42 A nebo skoro.-Přece si...
-A nebo si myslíš, že jsem chtěl...
01:35:45 -Ne. Jak bych mohl?
-Tady.-Mám je přepočítat?
01:35:49 -Na tom rozhodně trvám.
-Tu radost ti opravdu neudělám.
01:35:54 HLÁŠENÍ NÁDRAŽNÍHO ROZHLASU
-Je tvůj. Nezapomeň na svůj slib.
01:35:58 -Neměj strach. Vždycky jsem chtěl mít takového psa.
01:36:01 -Ale tohle není ledajaký pes.
-Spolehni se.
01:36:05 -Tak na shledanou.
01:36:13 -Hodně štěstí, Roberte.
-Díky a nápodobně.
01:36:16 Stejně jsem už měl té dnešní Francie dost.
01:36:19 Tady jsme až moc civilizovaní a zdvořilí.
01:36:23 A sledovaní. Měj se hezky.
01:36:27 Získal jsi půl milionu a krásného psa.
01:36:30 A hlavně Nicole. (hlášení rozhlasu) Prosíme, pozor.
01:36:34 Žádáme cestující, aby nastupovali do rychlíku směr Maresille
01:36:38 s pravidelným odjezdem 16 hodin 30 minut.
01:36:41 Rychlík dnes odjíždí mimořádně z nástupiště prvního.
01:36:46 -Vždyť to víš.
-Neboj se, všechno dobře dopadne.
01:36:49 -Slibuji ti, Roberte, že...
-Dej na sebe pozor...-Hm.
01:36:53 -... než se zase setkáme. Bude to velmi brzy.
01:36:56 HOUKÁNÍ VLAKU
01:37:02 -Roberte! Roberte!
01:37:06 Roberte, to Nicole mi o tom řekla.
01:37:09 A vrátíš se kdy?
-Nevím.
01:37:12 -Brzy?
-Vážně, nevím.
01:37:15 -Až po válce?
-Možná, ale nevíme.
01:37:19 -Roberte, co bude?
-Nevím, co bude, Jeanine.
01:37:25 Jeanine!
-Ano?
01:37:28 -Toho psa jsem nechal Pierrovi.
-Ano.-Ale já mu nevěřím.
01:37:32 Postaráš se o něho, ano?
-Ano. Ano, Roberte!
01:38:02 -Dobrý den, Francoise.
01:38:08 Dobrý den, Caty.
01:38:22 Dobrý den, Isabelo.
01:38:34 -Čtěte.
01:38:43 -Dobrý den, Natalie.
01:38:47 -Dobrý den. S někým si mě pletete, že?
01:38:52 -Já? POUSMÁNÍNe.
01:38:56 To vy jste na omylu, když mi nedůvěřujete.
01:39:03 Vy to nevíte, ale v jistém smyslu jsme staří přátelé.
01:39:07 Díky společnému příteli...
01:39:12 ... Robertu Kleinovi.
01:39:16 -Robertovi? Vy znáte Roberta?
01:39:19 -Robert Klein, ulice Abes 32, první poschodí.
01:39:23 -Chudák Robert.
01:39:26 Nechali jsme ho úplně samotného.
01:39:29 Zůstal s tou nesnesitelnou domovnicí.
01:39:32 Je do něj blázen. Je jako klokan, říkával.
01:39:41 Ne, vy nejste jeho přítel.
01:39:44 Viděli jste se na nádraží. A nepozdravili jste se.
01:39:49 -Máte pravdu, slečno.
01:39:52 Nejsem jeho přítel a on není můj.
01:39:57 PLESKNUTÍ FACKY
01:40:01 -Omlouvám se.
01:40:14 HOVOR ZANIKÁ V HLUKU VLAKU
01:40:28 ZVONEK
01:40:35 OPAKOVANÉ ZVONĚNÍ
01:40:47 -Co se děje?
-To jsem já, Robert.
01:40:51 -Robert?
01:40:56 (šeptem)
-Tak dělej.
01:41:04 -Co se stalo?
-Nic, jenom...
01:41:07 Chci si zatelefonovat.
01:41:10 Ahoj, Nicole. (překvapeně)-Roberte?
01:41:16 -Ty si běž lehnout.
01:41:21 A co tvoje loď, Roberte?
01:41:24 -To už snad ani nestojí za to.
-Nechápu.
01:41:27 Komu telefonuješ?
-Panu Kleinovi.
01:41:31 -Cože? On není mrtvý?
-Ne.
01:41:34 -Kde jsi vzal jeho číslo?
-Je pořád stejné.
01:41:38 Nikam se neodstěhoval.
01:41:40 Za okno dal cedulku "K pronajmutí",
01:41:43 mou navštívenku domovnici a vracel se tam každou noc.
01:41:47 POVZDECH VYZVÁNĚNÍ TELEFONU
01:41:53 -Haló?
-To je Robert Klein?
01:41:57 -Kdo volá?
01:42:00 -Robert Klein.
01:42:06 -Také jsem vás hledal. Chtěl jsem s vámi mluvit.
01:42:10 -Tak dobře. A kdy?
01:42:13 -Kdy chcete.-Ihned.
-Dobře. A kde?
01:42:16 -U vás. Za půl hodiny.
-Máte mou adresu?
01:42:20 -Ano, mám vaši adresu.-Výborně. Za půl hodiny vám přijdu otevřít.
01:42:24 ZAVĚŠENÍ
01:42:26 -Snad tam opravdu nechceš jít?
-Proto jsem se vrátil.
01:42:31 -Co chceš dělat? Vždyť je to absurdní.
01:42:34 Pošli tam policajty.
-To se týká jen mě.
01:42:37 -V tom případě...
-Polož to.
01:42:40 Řekl jsem, že se to týká jen mě.
01:43:30 STARTOVÁNÍ AUTA
01:43:41 -Neeee!
01:43:58 TICHÝ PLÁČ
01:44:22 -Roberte.
01:44:27 Roberte, bylo to nutné. Byl to zločinec.
01:44:31 A taky jsem měl o tebe strach.
01:47:17 KROKY
01:47:20 ZVONEK
01:47:27 OPAKOVANÉ ZVONĚNÍ
01:47:45 -Pan Klein?
-Ne. Robert Guini.
01:48:22 STARTOVÁNÍ AUTOBUSU
01:48:39 -Nevíte, kam nás vezou?
01:48:42 -Nemám tušení.
01:48:45 -Ale nemusíme se ničeho bát?
01:48:49 Viďte?
01:48:52 Jenom si chtějí něco ověřit.
-Já nic nevím.
01:48:58 -Povídalo se, že nás chtějí předat Němcům
01:49:01 a poslat nás do Německa.
01:49:04 Já tomu nevěřím.
01:49:07 To by naše policie nikdy neudělala.
01:49:10 Co říkáte?(rozhořčeně)-Poslyšte, já nic nevím. Nemůžu nic nědět!
01:49:15 Nemám s tím nic společného! Já...
01:49:19 (tiše)
-Tak promiňte.
01:49:44 HLUK DAVU
01:49:48 TROUBENÍ AUTOBUSU
01:51:56 KŘIK LIDÍ
01:52:04 -Nechte toho! Hanba policii!
01:52:07 -Že se nestydíte! Hanba!
01:52:30 -Pojď sem! Všichni už jsme tady!
01:52:32 Tak pojď sem!
01:52:35 Pojď sem, nechoď nikam! Pojď sem.
01:53:06 -Dělejte! Rychle! Hněte sebou! Tak rychle!
01:53:14 VYHLAŠOVÁNÍ JMEN ROZHLASEM
01:53:21 (samá židovská jména)
01:53:46 ŘEV DAVU
01:53:56 (jméno v rozhlase) Robert Klein.
01:54:05 -Roberte! Roberte!
01:54:08 Mám už to potvrzení! Slyšíš?! Sakra, stůj!
01:54:11 Co to děláš?
-Já se vrátím!-Roberte!
01:54:16 -Já se vrátím! Já se vrátím!
01:54:22 -Proč to udělal? Já tomu opravdu nerozumím.
01:55:03 ROZJEZD VLAKU
01:55:18 (hlasy ve vzpomínkách) 600 louisdorů. - 300.
01:55:23 -To nemyslíte vážně?
-Ano, myslím.
01:55:29 -Než tak málo, to si ho raději nechám.
01:55:32 -To záleží na vás.
01:55:36 -Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí. Viďte?
01:55:40 Jenomže já ho nemusím koupit.
01:55:43 -Tak mně alespoň udělejte slušnou cenu.
01:55:46 -300 louisdorů.
01:56:03 Skryté titulky: Ludmila Stránská
01:56:07 Česká televize 2012
Někteří francouzští politici, stejně jako francouzská policie plnili aktivně příkaz německých okupantů – vytvořit seznamy všech Židů. Jejich zatčení bylo poté bleskově provedeno 16. a 17. července 1942. Na zátahu se podílelo i 9000 pařížských policistů a četníků. Židé byli shromažďováni především na Zimním stadionu (Vélodrome d’Hiver), kde byli drženi pět dní bez vody a jídla a potom převezeni do sběrných táborů, odkud vedla přímá cesta do vyhlazovacích táborů. Tato akce, známá jako Deportace na Zimní velodrom v Paříži (ve francouzských dějinách označovaná jako Rafle du Vélodrome d’Hiver neboli Razie Zimního velodromu), je jednou z nejtemnějších skvrn v dějinách Francie.
Internetová databáze uvádí tato zdrcující čísla: V Paříži bylo zatčeno 13 152 osob, což činilo více než čtvrtinu z celkového počtu 42 000 francouzských Židů poslaných v roce 1942 do Osvětimi. Z nich se po skončení dálky vrátilo jen 811. Z Pařížanů přežilo jen 25 dospělých a několik dětí.
V období před touto razií se odehrává příběh Roberta Kleina (Alain Delon) alsaského obchodníka se starožitnostmi, který nakupuje výhodně umělecká díla od Židů. Jednoho dne zjistí, že mu někdo objednal předplatné židovských novin, ačkoliv on sám Židem není. Nahlásí vše na Policejní prefektuře, kde se dozví, že existuje ještě jiný Robert Klein, který se za něj vydává. Snaží se jej proto najít. Paradoxně nastanou problémy s Úřadem pro židovské otázky. Pan Klein musí doložit svůj nežidovský původ.
Pan Klein očima Zuzany Kopečkové
Hodnocení filmu: 85 %