Kriminální komedie o mladíkovi, který je omylem považován za pachatele loupeže. ### Režie: Miroslav Cikán. Scénář: Miroslav Cikán, Jarka Mottl. Hrají: Eman Fiala, Marie Glázrová, Miroslav Homola, Jaroslav Marvan a další.
00:03:02 Právě jsme vás fotografovali.
00:03:04 -Nezahazujte!
-Uschovejte!
00:03:11 -To byly siluetky, co?
-Myslíš?
00:03:14 Vždyť vypadaly docela slušně. To jsou dneska ženský...
00:03:17 -Nežvaň a hleď si živnosti.
-Já vím.
00:03:20 -Právě jste byl filmován.
-Co jste pravil?
00:03:23 -Že jsme vás právě filmovali.
-Nerozumím ani slova, mladíku.
00:03:27 Mluvte jasně, stručně a zřetelně.
00:03:30 Kam že jdete?
00:03:32 Na tento lístek dostanete v našem závodě svoji odbornou fotografii.
00:03:38 Tak už rozumím.
00:03:40 Dejte tedy pana sekčního šéfa co nejuctivěji pozdravovat.
00:03:45 Vyřídíme.
00:03:48 -Komu to máš vyřídit?
-Já nevím.
00:03:51 -Ty jsi ale...
-Já vím.
00:03:55 Promiňte, milostivá, ale právě jsme vás filmovali.
00:03:57 -Proč?
-To nevím.
00:03:59 Mé jméno je Máček. Okamžik.
00:04:03 Ferdo, proč jsme tu dámu filmovali?
00:04:05 Ptala se mě na to.
00:04:12 Naše fotografie je věrná, živá, nelže, ubírá na váze a omlazuje.
00:04:18 Naše fotografie vám bude trvalou upomínkou nejen pro pana chotě,
00:04:21 ale i pro pány ctitele.
00:04:23 -Neobtěžujte!
-Pardon.
00:04:27 -Co říkala?
-Byla nadšená.
00:04:31 Rukulíbám, milostivá paní. To je náhoda.
00:04:33 Už jsem nevěřil, že se ještě někdy setkáme.
00:04:35 -Lituji, ale neznám vás.
-Ale ano, ze Senohrab.
00:04:39 Vyprovázel jsem vás jednou večer z plovárny.
00:04:41 Držel jsem tehdy vaši ručku poněkud déle, než se sluší
00:04:44 a vy jste se právem urazila.
00:04:46 Tak to jsem určitě nebyla já. V Senohrabech jsem nikdy nebyla.
00:04:51 Ach tak...
00:04:55 Právě jste byl filmován.
00:05:02 Vzpomínám si, možná jsme se viděli v Černošicích.
00:05:07 Pardon.
00:05:11 Dovolte, pane inspektore, právě jste byl filmován.
00:05:13 Pojďte sem, máte povolení fotografovat?
00:05:17 -Ano, mám.
-Ukažte.
00:05:19 Platné povolení ještě nemám, ale už jsme si o něj zažádali.
00:05:21 -Já o ničem nevím.
-Půjdete se mnou.
00:05:23 Pomoct! Pomoct! Policie! Vražda!
00:05:29 -Co se stalo?
-Vražda! Leží tam za pultem.
00:05:47 Všichni ven!
00:06:01 Haló, hlídka číslo 8.
00:06:03 Hlásím loupežné přepadení klenotníka Adama.
00:06:07 Omráčen úderem tupého předmětu do hlavy.
00:06:13 Cena uloupených klenotů nebyla ještě zjištěna, bude však značná.
00:06:17 Přibližný popis pachatelův podle udání svědkyně, která ho viděla,
00:06:21 když vycházel z obchodu:
00:06:24 Štíhlý vysoký mladší muž v šedých jednořadových šatech,
00:06:31 na hlavě slaměný klobouk.
00:06:34 V ruce nesl žlutou aktovku.
00:06:39 Z místa činu odjel v tmavozelené uzavřené limuzíně značky Tatra,
00:06:46 která byla hodinu předtím odcizena v Platýzu.
00:06:52 Podle hlášení strážníka jsou podezřelí také dva fotografové,
00:07:00 kteří se zdržovali na místě činu a dělali pachateli zeď.
00:07:06 Jeden z nich je...
00:07:20 -To je on!
-Kdo?
00:07:21 Pelikán. Jak jsem ti o něm vyprávěla.
00:07:24 -Policie má tvůj přesný popis.
-Vím.
00:07:27 -Měl by ses převléknout.
-Nestarej se.
00:07:30 Kufřík uložíš v nádražní šatně a koupíš mi jízdenku do Brna.
00:07:32 -Kdy odjedeš?
-Večerním vlakem.
00:07:35 -Hledají nějaké dva fotografy.
-Tím lépe pro nás.
00:07:42 Ti hlupáci mě vyfotografovali, když jsem vycházel od klenotníka.
00:07:46 -Má poklona!
-Jdi hned na tuhle adresu.
00:07:49 -Čím posloužím, prosím?
-Kávou.
00:07:52 -A ten pán?
-Děkuji.
00:07:56 Musíš získat negativ i kopie za každou cenu.
00:07:58 -Kde se sejdeme?
-Počkám tady.
00:08:02 Vezmi si alespoň tohle, přece tě to trochu změní.
00:08:19 Dej mi to! Půjdu k němu sama.
00:08:24 To jsem ráda, že jste mě přece jen navštívil.
00:08:26 -Co si přejete?
-Vy jste zapomněl?
00:08:30 Promiňte, neznám vás.
00:08:34 Vždyť jsme se seznámili v neděli na parníku.
00:08:37 Tak hezky jste mluvil, pane Pelikáne.
00:08:41 Nejsem žádný váš Pelikán.
00:08:49 Ale to jsem přece já, Jarmilka. Vypravoval jste mi o Homérovi.
00:08:55 Toho pána vůbec neznám. Vás taky ne. To je drzost!
00:09:01 Zvláštní vydání!
00:09:06 Jako spolupachatelé jsou podezřelí dva fotografové,
00:09:11 kteří pravděpodobně kryli lupičův ústup.
00:09:17 To je mi pěkná věc.
00:09:19 Oni si klidně fotografujou před krámem,
00:09:19 kde se koná loupežné přepadení.
00:09:23 Dejte sem ten aparát! Na to jsem vám ho nepůjčil.
00:09:28 My jsme nic neudělali. Nám se nemůže nic stát.
00:09:30 Pro chudýho člověka nemusí ani pršet.
00:09:34 Ten šlápne do bláta, i když je sucho.
00:09:36 To já znám.
00:09:38 -Co myslíte, že se nám stane?
-Celkem nic, policie vás vypátrá.
00:09:44 Přijde si pro vás tajný a nasadí vám pouta.
00:09:49 -Mně pak zůstane na krku váš pes.
-Neboj se, Matyldo.
00:09:52 -Pěkná ruční práce.
-To jsou policejní.
00:09:55 -Jak se to zavírá?
-Stačí je zacvaknout.
00:09:57 -Dej sem ruku.
-Neblázni!
00:09:59 -Neboj, já jen tak.
-No prosím.
00:10:02 Teď to otevři.
00:10:04 -Snad jste je nezacvakli?
-Zacvakli.
00:10:06 Já nemám klíček.
00:10:08 Co tě to napadlo! Jak to teď dostanu dolů?
00:10:11 V Jižní Americe žije gangster, který otevře každý pouto.
00:10:15 -Já bych tě...
-Pojďte sem, umělci.
00:10:17 Jestli je poškodím, tak dostanu 20 korun.
00:10:24 Ukažte.
00:10:26 A pětatřicet, to máme dohromady 55 korun.
00:10:36 Čím posloužím, prosím?
00:10:40 Bydlí tady fotografové Kalabis a Máček?
00:10:44 To jsme my, pane inspektore.
00:10:47 -Kde máte dnešní fotografie?
-Tady, ale aparát je můj.
00:10:51 -Je to všechno?
-Je.
00:10:53 Jakým právem zabavujete můj majetek?
00:10:56 -To se dozvíte na policii.
-Co bude s námi?
00:11:00 Jdeme za ním, na policii se to vysvětlí.
00:11:03 Matyldo, ty zůstaň tady.
00:11:04 V nejhorším případě nám tam alespoň odemknou ruce.
00:11:07 Kdo mi nahradí aparát?
00:11:14 Pane inspektore, co bude s námi?
00:11:16 -Co vlastně chcete?
-Na policii.
00:11:17 Jednou jsme podezřelí, tak se to musí vysvětlit.
00:11:19 Stejně potřebujeme odemknout ruce.
00:11:22 Nastoupit!
00:11:29 Víte, jde o takový žert. O sázku.
00:11:32 Zavezte je někam za město a tam je vysaďte.
00:11:53 Báječný člověk, ten pan inspektor.
00:11:56 Něco mě tu pořád tlačí.
00:11:57 Takhle jsem si zatčení nikdy nepředstavoval.
00:12:02 Co sebou pořád vrtíš?
00:12:02 Mám pod sebou nějaký kámen. Asi křemílek.
00:12:05 Kde by se tu vzal křemílek?
00:12:08 Škoda, že nejedeme do Kartouz, to bychom se projeli.
00:12:12 -Nic tu není.
-Bodejť.
00:12:15 Až nás pustí na svobodu, natrháme na Petříně bez
00:12:18 a necháme se s tím hodným panem inspektorem vyfotografovat.
00:12:25 Ten tvůj Pelikán tu zapomněl brýle.
00:12:28 Ten pán mě už přestal zajímat.
00:12:31 Tihle opeřenci jsou havěť přelétavá.
00:12:34 Ten můj se jmenuje Kadetka. To dodává člověku solidnost.
00:12:38 Kadetka ti neuletí, ale Pelikán...
00:12:41 A já kvůli němu po večerech dřela Homéra.
00:12:56 ZVONÍ TELEFON
00:13:03 Kdo volá?
00:13:06 Počkejte!
00:13:10 Pelikán!
00:13:11 -Pane Pelikán...
-Pelikán!
00:13:15 -Přál jste si, pane šéfe?
-Polezte, když vás volám.
00:13:20 Říkám vám už naposledy, že soukromé hovory netrpím.
00:13:25 Stává se velmi zřídka, že mě někdo volá.
00:13:27 Ale stává se to!
00:13:30 Zde Pelikán! Kdo?
00:13:36 Slečna Jarmilka...
00:13:39 Divíte se, že vás volám, viďte. Okamžik...
00:13:46 Chtěla jsem vám jenom říct, že jste u nás zapomněl brýle.
00:13:49 Jaké brýle? Dnes odpoledne? To je omyl.
00:13:54 Mám své brýle tady na nose a u vás v cukrárně jsem nebyl.
00:13:59 -To se musí vysvětlit.
-Ano, to se musí vysvětlit.
00:14:03 Tak proto jste přišel od oběda až o půl čtvrté.
00:14:07 -Byl jste u lékaře, viďte?
-Ano, u očního.
00:14:09 Haló? Haló?
00:14:13 Chtěl jsem vám přilepšit,
00:14:15 ale když si můžete s tak mizerným platem chodit po cukrárnách,
00:14:18 je zřejmé, že si dovedete vedlejší příjem opatřit sám.
00:14:20 Haló!
00:14:42 Pan Pelikán už odešel asi před půl hodinou.
00:14:45 Jaký Pelikán? Hledám svého přítele, který tu na mě čekal.
00:14:48 A to je přece pan Pelikán. Alespoň se mi tak představil.
00:14:51 -Odkud ho znáte?
-Na tom nezáleží.
00:14:53 Vyřiďte ale svému příteli, že se zachoval jako uličník.
00:14:59 -Pusťte mě!
-Řekněte mi, co o něm víte.
00:15:01 -Pusťte mě, nebo vás uhodím.
-Mluvte a nebuďte drzá.
00:15:05 Jarmilo! Co jste to provedla?
00:15:10 Vaše prodavačka patří do nočního podniku a ne do cukrárny!
00:15:13 Jděte si připravit své věci. Máte výpověď.
00:15:18 -Milostivá paní...
-Už jsem řekla.
00:15:37 Dobře, že jsi se převlékl. Za 20 minut ti jede vlak.
00:15:39 Tady máš adresu Mimi, lístek od nádražní šatny a jízdenku.
00:15:44 -Promiňte, vůbec vám nerozumím.
-Neboj se, šofér je náš člověk.
00:15:47 Jeď napřed, zajedu ti domů pro věci.
00:15:49 Přivezu ti je na nádraží k vlaku.
00:15:53 Ještě brýle!
00:16:01 Haló!
00:16:10 -Slečno Jarmilo, proč pláčete?
-Já nepláču!
00:16:13 Když to chcete vědět, dostala jsem výpověď.
00:16:17 -Kvůli vám a vašemu příteli.
-Já vás vůbec nechápu.
00:16:21 Já vás také ne a jděte si svou cestou.
00:16:28 Kdybyste mi alespoň řekla, co se vám stalo...
00:16:30 Co se stalo, stalo se.
00:16:32 Svěřte se mi, velmi rád na sebe vezmu vaše tíživé břímě.
00:16:36 Kdybyste mi raději pomohl nést to tíživé břímě.
00:16:38 Promiňte, přehlédl jsem.
00:16:41 Přehlížet, to je asi vaše hlavní chyba.
00:16:43 To ne, ale byl jsem připraven o brýle.
00:16:46 Tu máte, zapomněl jste je u nás v cukrárně.
00:16:49 To není možné.
00:16:53 Brýle jsou slabší a nemohou být moje, protože jsem u vás nebyl.
00:16:58 Viděla jsem vás na vlastní oči, mluvila jsem s vámi.
00:17:01 Styděl jste se za mě před děvčaty, viďte?
00:17:03 Zdá se mi, že jsem úplně pozbyl rozumu.
00:17:05 Taky si to myslím.
00:17:07 Vypravujte mi to všechno, snad dospějeme k nějakému vysvětlení.
00:17:10 Pochybuji.
00:17:26 -Kampak nás vlastně veze?
-Někam za Prahu.
00:17:28 Ten křemílek mě pořád tlačí.
00:17:32 -Na sedadle nic není.
-Ale tlačí to.
00:17:36 -To bude fixní idea.
-Ba ne, určitě křemílek.
00:17:50 -Co je?
-Vystupte, jsme na místě.
00:18:00 Krásná krajina, ale věznice nikde žádná.
00:18:07 Nikde.
00:18:10 -Hej! Kampak jedete?
-Honem za ním, ale rychle!
00:18:14 Haló! Zastavte!
00:18:18 Zastav to! Přece nás nenecháte na svobodě?
00:18:22 Skoro vám věřím, ale jak si to mám všechno vysvětlit?
00:18:26 -Buď máte dvojníka...
-To je docela možné.
00:18:28 Ve světové literatuře se často setkáváme s dvojníky.
00:18:31 -To je jedna možnost.
-A druhá?
00:18:34 -Žijete dvojím životem.
-Co si o mně myslíte?
00:18:39 Znám u nás takový případ.
00:18:41 Ve dne spořádaný člověk, v noci lupič a násilník.
00:18:48 -Odhalila ho jen náhoda.
-No dobrá, ale já?
00:18:53 Spáváte dobře? Necítíte se po ránu unaven?
00:18:56 Zeptejte se mojí tetičky, ta mě zná odmalička.
00:18:59 Vychovala mě a poví vám, jaký jsem člověk.
00:19:02 Sama mě často nabádá:
00:19:04 Buď trochu do života, udělej si známost, ožeň se.
00:19:11 -Víte co? Pojďte hned se mnou.
-Kam?
00:19:14 K tetičce, ta vám poví, jak jsem neškodný.
00:19:16 -Co by si o mně pomyslila?
-Trvám na tom, musíte!
00:19:19 Kabát!
00:19:24 VYKŘIKNE
00:19:26 Marná práce, zámek už je napadrť, ale drží jako skála.
00:19:30 Kdybychom mohli na chvíli vytáhnout ruce,
00:19:32 skočil bych ke kováři a ten by nám je otevřel.
00:19:37 Ten inspektor se mi nějak nelíbí, ráno si budu na policii stěžovat.
00:19:41 Takový sympatický člověk. Auto nám objednal.
00:19:44 -Cigarety nám dal.
-Cigarety? O tom ani nevím.
00:19:48 Nechal nám je na sedadle v autě.
00:19:50 -Máš sirky?
-Mám.
00:19:55 Počkej.
00:20:19 Prosím vás, nechte mě odejít.
00:20:22 Nebojte se, tetička je rozumná a velmi příjemná dáma.
00:20:28 ZVONÍ ZVONEK
00:20:38 Bábrlinko!
00:20:46 Není doma, ale vrátí se za čtvrt hodiny.
00:20:48 -Jak jste to uhodl?
-Podle ubrusu.
00:20:50 Každý přeložený cíp znamená čtvrthodinu. To je znamení.
00:20:55 Jak se to dělá, když se teta nemíní vůbec vrátit?
00:20:58 Jak to myslíte?
00:21:00 Myslím, že jste mě obelhal. Vlákal jste mě do svého bytu.
00:21:03 -Já hloupá vám věřila.
-Prosím vás, co to mluvíte?
00:21:07 Pojďte vedle, řeknu vám proč.
00:21:15 Počkejte chvíli, musím ji na to nejdříve připravit.
00:21:19 Karle!
00:21:38 To jsem nešika. Alespoň jsem nevyklopila tvou večeři.
00:21:42 -Ještě jeden krajíc, prosím.
-Opravdu? Ty si dnes troufáš.
00:21:46 -Bábrlinko...
-Copak máš na srdci?
00:21:49 Co bys tomu řekla, kdybych ti přivedl nocležníka.
00:21:52 Jenom na jednu noc. Je to můj dobrý přítel.
00:21:55 -No ovšem.
-Ty jsi hodná.
00:21:57 Na tom přece nic není.
00:21:59 On to není ani tak přítel jako jedna dobrá známá.
00:22:03 -Tedy děvče.
-Jen kamarádka.
00:22:06 Nerozumím tomu označení.
00:22:08 Ale jde-li o dívku, na které ti záleží, tak to nesmíš udělat.
00:22:13 Tím bys ji jen ponížil a sebe uvedeš do ošklivého světla.
00:22:18 Snad bys přece jen mohla, jde-li o zvláštní případ...
00:22:21 Dobrou noc, Karle.
00:22:24 A nespi na levém boku.
00:22:26 Takový spánek je nezdravý a přináší divoké sny.
00:22:29 Dobrou noc.
00:22:40 -Vy chcete odejít?
-Ano, slyšela jsem vaši tetu.
00:22:43 -Má poněkud zastaralé názory.
-Ale počestné a upřímné.
00:22:47 Co mě to jen napadlo jít do cizího bytu a s cizím mužem.
00:22:49 -Já jsem vám cizí?
-Nejen to!
00:22:52 Ale tak trochu divný a tajemný.
00:22:56 Řekněte mi pravdu, nebyl jste to vy u nás v cukrárně?
00:23:01 Na tom nezáleží, odveďte mě odtud a hned!
00:23:04 Počkejte, než teta usne.
00:23:05 Nerad bych, aby vás tu viděla. Záleží mi na ní.
00:23:09 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:23:15 Vypadlo ti z kapsy toto psaní. Mimi Černá, Brno, Kolínská 10.
00:23:21 To je ona?
00:23:22 Ne, těžko bych ti to vysvětloval.
00:23:24 Přiveď tu dívku, ráda bych ji poznala.
00:23:26 Jakou?
00:23:28 Kde by se tu vzala?
00:23:30 Myslím příležitostně, ve vhodné době. A ne na noc.
00:23:58 Až se navečeříte, něco vám řeknu, máte jistě hlad.
00:24:01 Jako vlk! Ale nedotknu se ničeho, dokud mi to nepovíte.
00:24:04 -Musíte u mě zůstat přes noc.
-To nemyslíte vážně?
00:24:09 Tetička z neznámého důvodu zamkla a vzala k sobě klíč.
00:24:12 -To znamená...
-Že jsme tu oba uvězněni.
00:24:46 Marná práce, nejsou doma.
00:24:48 Viděl jsem z dálky, jak tu bliklo světýlko.
00:24:51 Pořádně ti bliklo v hlavě!
00:24:56 Já to věděl, teď to bude na nás.
00:24:58 -Pojď!
-Ani za nic, jdi si tam sám.
00:25:02 -Tak tu počkej a dávej pozor!
-Dobře.
00:25:09 Lucerna!
00:25:21 KÝCHNE
00:25:23 Fuj!
00:25:25 -To jsi ty? Proč nejsi venku?
-Já se tam bojím.
00:25:28 Tak jdi alespoň zajistit ty dveře, ať nám sem nikdo nevleze.
00:25:32 VÝKŘIK
00:25:33 -Já bych tě...
-Já vím.
00:25:39 -Slyšels?
-Co?
00:25:41 Nevím, ale je to slyšet.
00:25:43 Hej, je tu někdo?
00:25:47 Ani živá duše.
00:25:49 Tak můžeme jít domů, když tu nikdo není.
00:25:51 Naopak, právě proto tu přenocujeme.
00:25:53 Správně.
00:25:55 Co děláš?
00:25:57 Svlékám se, abych si nezmačkal kabát.
00:25:59 Jak bychom zítra na policii vypadali?
00:26:05 Nejde to!
00:26:07 Všechno jde, ale musel by se odpárat rukáv.
00:26:26 Co tady děláte?
00:26:28 Slíbil jsem vám, že nevkročím do vašeho pokoje.
00:26:31 Pojďte dovnitř, copak jste ztratil rozum?
00:26:34 Svlékněte si plášť a otřete si vlasy.
00:26:42 Teď vypadáte jako zmoklá slepice a ne jako vlkodlak.
00:26:45 Co je to?
00:26:46 Pohádková nestvůra žijící dvojím životem.
00:26:49 Už zase začínáte...
00:26:51 Ve dne obyčejný člověk, v noci upír sající krev.
00:26:55 Tak si myslím, že zase půjdu na balkón, když se mě bojíte.
00:27:02 -Prosím ne, bojím se bouřky.
-Víc než vlkodlaka?
00:27:06 Na ty už dávno nevěřím.
00:27:09 -A pak vím, co na ně platí.
-Copak?
00:27:12 Vlkodlak pozbude své neblahé moci,
00:27:15 když se uhodí kusem dřeva do hlavy.
00:27:21 -Čím topíte?
-Uhlím. Proč?
00:27:24 Jen tak.
00:27:37 Dobrou noc.
00:27:44 Ferdo! Mají duchové tvary?
00:27:48 -Proč mě budíš?
-Poněvadž je dnes Doubravky.
00:27:55 Říká se, že o svaté Doubravce vylézají duchové na světlo.
00:28:01 Vlastně na tmu. A tam provozují své reje.
00:28:05 -Nežvaň a spi.
-Ale svaly mají, to vím.
00:28:08 -Proč?
-U nás zaškrtil nějakého Ptáčka.
00:28:12 Byl to řezník. Ten Ptáček, ne ten duch.
00:28:15 Tak spi!
00:28:18 Ferdo, jdi kousek dál. Mě něco tlačí do zad.
00:28:21 -Asi křemílek.
-Asi.
00:28:29 JEKOT
00:28:43 Matylda!
00:29:53 Ano, bábrlinko.
00:29:55 Dobré jitro, Jarmilko. Vy už jste vzhůru?
00:29:57 Už je půl sedmé.
00:30:00 Proč jste mi neřekl, že to okno vede na pavlač?
00:30:03 Nechtěl jsem, abyste se octla v noci na ulici sama.
00:30:07 Rychle, než bude celý dům vzhůru.
00:30:08 Zavazadla přinesu za vámi.
00:30:10 ZVONÍ BUDÍK
00:30:11 -Tetička vstává.
-Vylezu oknem.
00:30:19 Počkejte na mě před knihkupectvím.
00:30:39 ZPÍVAJÍ:
00:30:42 Sedím na větvi a zpívám, duli duli dum.
00:30:50 Vesele se na svět dívám, duli duli dum.
00:30:58 Ačkoliv jsem drozd, vím o světě dost,
00:31:02 to, co dělám, dělám lidem pro radost.
00:31:06 Sedím na větvi a zpívám, duli duli dum.
00:31:25 Tohle je učiněný blázinec.
00:31:31 Přineste mi sklenici studené vody pro uklidnění.
00:31:35 Začneme znovu.
00:31:37 -Tak vy jste se sami spoutali.
-Ano.
00:31:41 -Sami!
-Pouze zkušebně, náhodně.
00:31:44 Vy mlčte!
00:31:46 Potom přišel civilní strážník a odvedl vás.
00:31:49 -Ne!
-Tak jak?
00:31:51 -Odvezl vás autem.
-Do Stromovky, ne?
00:31:56 Odvezl nás na benešovskou silnici a tam nás vysadil.
00:32:00 Jinak to byl sympatický člověk. Dal nám cigarety.
00:32:03 -Vůbec nic nám nedal.
-Vy mlčte!
00:32:06 Jak to bylo? Dal vám cigarety?
00:32:08 Nechal nám je laskavě na sedadle v autě.
00:32:11 -Vzal si za to náš aparát.
-Který nám vlastně ani nepatřil.
00:32:15 My dva jsme povoláním pouliční fotografové.
00:32:18 -My jsme pouliční fotografové.
-Počkejte...
00:32:22 Dejte mi sem to včerejší přepadení.
00:32:26 Pouliční fotografové, jeden větší s naježeným knírem,
00:32:33 tupého výrazu v obličeji.
00:32:36 Druhý menší, těkavých očí, typ kapesního zloděje.
00:32:43 To jsou oni!
00:32:49 -Promiňte, že jdu tak pozdě.
-Kde jste byl? Kde je můj kufr?
00:32:53 V cukrárně. Vaše zaměstnavatelka vám vzkazuje, abyste se vrátila.
00:32:56 -Uznává, že se trochu přenáhlila.
-Opravdu?
00:32:58 Vylíčil jsem jí svého přítele jako darebáka,
00:33:00 -který dostal, co zasloužil.
-Tak je to přece váš přítel.
00:33:03 Ne, ale musel jsem lhát, abych měl úspěch.
00:33:07 Tak večer před cukrárnou. Představím vás bábrlince.
00:33:17 Jsou to určitě členové jedné bandy.
00:33:20 Tu báchorku si jen vymysleli, aby nás zmátli.
00:33:23 -Koho nás?
-Policii!
00:33:27 Ten falešný detektiv neexistuje, na to bych vzal jed.
00:33:32 -To nedělejte, nemám rád pohřby.
-Jak to myslíte?
00:33:36 Domnělý detektiv byl buď sám pachatel, nebo jeho společník.
00:33:40 Šlo mu o to, aby se zmocnil negativu usvědčující fotografie.
00:33:43 Ti dva hlupáci mu naletěli.
00:33:45 Vy se domníváte, že ti dva v tom nemají prsty?
00:33:48 Ti dva třasořitkové určitě ne.
00:33:54 Ale přesto si je tu necháme.
00:34:03 -Proč jim nedáte odemknout pouta?
-Zkoušeli jsme to, ale nejde to.
00:34:07 -My je totiž odmykali kamenem.
-A taky to nešlo.
00:34:10 Kdo z vás fotografoval muže se žlutou aktovkou?
00:34:12 Já!
00:34:13 A já jsem mu hodil do automobilu lístek.
00:34:16 Vy mlčte!
00:34:23 -Prosím, pane inspektore...
-Vy mlčte, jsem říkal!
00:34:31 Co jste chtěl říci?
00:34:36 -Proč nemluvíte?
-Už je stejně pozdě.
00:34:40 Tak nedělejte hlouposti a mluvte.
00:34:42 Chtěl jsem panu inspektorovi říct,
00:34:44 že mu spadla moucha do vody, ale on už ji vypil.
00:34:48 Víte, co jste měli v rukou? Fotografii pachatele,
00:34:51 na jehož dopadení je vypsána odměna 20 tisíc korun.
00:34:55 -Kolik?
-Dvacet tisíc...
00:34:58 -Au! Zase ten křemílek...
-Ukaž!
00:35:03 -Kazeta!
-S negativem.
00:35:05 Dvacet tisíc!
00:35:15 Muž se žlutou aktovkou, náš pachatel.
00:35:39 Ty mě podezříváš, ale jak si to mám já vysvětlit?
00:35:42 Buďto máš dvojníka, nebo mě chceš hodit přes palubu.
00:35:44 Nejradši bych tě srazil z vozu. Čekal jsem na tebe celou noc.
00:35:47 Myslel jsem, že už jsi dávno v Brně.
00:35:49 Jak mě mohlo napadnout, že jsem ty věci dal cizímu člověku?
00:35:52 -No uvidíme...
-Co chceš dělat?
00:36:01 Čekej!
00:36:19 On mě neviděl, už zase nemá brýle.
00:36:23 Dobrý den, pane Pelikáne. Jarka přijde hned.
00:36:26 Děkuji.
00:36:27 Je od vás hezké, že jste se za ni přimluvil.
00:36:30 Ona je moc hodné děvče.
00:36:31 -Čím posloužím, prosím?
-Jako vždycky.
00:36:34 Ale vždyť jste byl u nás včera poprvé.
00:36:37 Máte pravdu. Dejte mi černou kávu.
00:36:40 Prosím. Pan Pelikán chce černou kávu.
00:36:46 Vždyť jste včera večer tvrdil, že černou nesnesete.
00:36:49 Promiňte, Jarmilko.
00:36:54 Už jsem si zase myslela, že jste ten dvojník.
00:36:59 -Proč nejste v obchodě?
-Byl jsem něco vyřídit.
00:37:03 -Kde máte telefon?
-Ukáži vám.
00:37:06 Nepamatujete si náhodou naše telefonní číslo?
00:37:09 Ne, ale je v seznamu.
00:37:11 Vy zase nemáte brýle.
00:37:18 -Nakladatelství Litera, 56903.
-Děkuji vám.
00:37:34 Haló? Litera? Tady policejní ředitelství.
00:37:40 Potřebuji přesnou adresu pana Pelikána.
00:37:44 Zvonařská 26, děkuji.
00:37:53 Policie.
00:37:56 -Kde je Pelikán?
-Poslal jste ho na inkasa.
00:37:59 To se ještě nevrátil? Policie...
00:38:05 Děkuji vám, musím se vrátit. Na shledanou večer.
00:38:11 -Vlkodlak.
-Jarmilko!
00:38:14 Rukulíbám, dámy.
00:38:35 -Jarmilo, byl tu s ním.
-Kdo?
00:38:38 Ten jeho nepodařený přítel. Odjeli spolu autem.
00:38:40 S tím člověkem? Tak pan Pelikán je lhář.
00:38:45 Už vím, komu jsi dal naše věci. Mám jeho adresu.
00:38:48 Tak to byl přece jen dvojník. Co budeš dělat?
00:38:51 Půjdu k němu do bytu. Ostatní uvidíme.
00:39:07 -Tady to je.
-Čekej.
00:39:26 Zavolám ředitelství.
00:40:02 Vaše tetička odešla, ale nechala vám u mě klíče.
00:40:10 Děkuju.
00:40:12 Prý jste je ráno zapomněl doma.
00:40:17 ZVONÍ ZVONEK
00:41:18 Ke komu šli?
00:41:19 Nevím, ale ven se ještě nedostali.
00:41:21 -Druhá hlídka je na schodišti.
-Dobře.
00:41:27 Uniformovaní na chodník, dva zůstanou v průjezdě
00:41:28 a po jednom do každého patra.
00:41:37 Hledáte někoho, pane?
00:41:41 To je můj synovec Karel, ale teď není ještě doma.
00:41:45 -Měli bychom se snad přesvědčit.
-Prosím.
00:41:56 -Pan Pelikán je doma!
-Tak přece.
00:42:00 -Raději tiše odemkněte.
-Nemohu, nechal klíče v zámku.
00:42:08 Zazvoňte tedy.
00:42:10 ZVONÍ
00:42:21 Jak je to možné? Přece musí slyšet.
00:42:23 Aby se mu tak něco stalo!
00:42:29 Jménem zákona otevřete!
00:43:04 Pane na nebi, proč mně nikdo neřekne, co se vlastně děje?
00:43:07 Obsadit sklepní okna, jeden tady zůstane a prohledá byt.
00:43:32 -Je naproti, na střeše kolny.
-Rychle kolem!
00:44:02 -Tamhle je!
-Za ním!
00:44:06 VÝSTŘELY
00:44:58 Dva muži tu zůstanou jako hlídka,
00:45:00 kdyby se náhodou přece schoval uvnitř.
00:45:23 Ještě jsem našel dámskou rukavičku, jinak nic důležitého.
00:45:27 Je to málo, ale na usvědčení to stačí.
00:45:34 Váš synovec hledal jistě něco důležitého,
00:45:37 že prohledával i knihy. Nemáte tušení, co to bylo?
00:45:41 Vím jen, že ho obviňujete neprávem.
00:45:43 Karel by nebyl něčeho takového schopen.
00:45:45 Lituji, ale sám se usvědčil.
00:45:47 Půjdu za ním do obchodu a přesvědčím se.
00:45:49 To je zbytečné, tam už jsem poslal.
00:45:52 Odešel v poledne, dosud se nevrátil a pravděpodobně nevrátí.
00:45:57 Takového zlotřilce jsem zaměstnával...
00:46:00 Ale běda mu, kdyby se tady objevil.
00:46:02 Toho se obávat nemusíte, ten už se nikdy nevrátí.
00:46:04 Taky bych mu to neradil. Těmahle rukama ho zaškrtím.
00:46:20 Tak už přece kápněte božskou. Týráte zbytečně sebe i nás.
00:46:24 Copak vám tyhle důkazy nestačí, abyste poznal,
00:46:26 že všechno zapírání je marné?
00:46:28 Přiznejte se, kam jste to dal, a půjdete spát.
00:46:31 Kam jste dal uloupené skvosty?
00:46:32 Stokrát jsem vám už říkal, že o žádných nevím.
00:46:35 Zítra nám to řekne vaše společnice Mimi Černá.
00:46:38 Neznám ji.
00:46:40 -Čí je tahle rukavička?
-To je přece...
00:46:43 -Našli jsme ji ve vašem bytě.
-Nevím, komu patří.
00:46:48 Co tenhle dopis? Mimi Černá, Brno, Kolínská 10.
00:46:51 -To vám dal také ten neznámý?
-Ano, i s fotografickým aparátem.
00:46:55 A usvědčující negativ jste dnes odpoledne ve svém bytě zničil.
00:46:57 Nic takového jsem neudělal. O ničem nevím.
00:47:00 Nikoho jsem neoloupil.
00:47:08 Kdo je tohle?
00:47:17 Já.
00:47:19 Několik vteřin po provedení loupežného přepadení.
00:47:21 Žlutá aktovka, kterou nesete, je naplněna uloupenými skvosty.
00:47:26 Chcete ještě zapírat? Kam jste je ukryl?
00:47:30 -Kde jsou? Přiznejte se, nebo...
-Zbláznili jste se?
00:47:34 Všichni jste se určitě zbláznili. Chcete mě dohnat k zoufalství.
00:47:51 -Chcete si zakouřit?
-Děkuji, nekouřím.
00:47:54 Směl bych prosit o sklenku vody?
00:48:01 ZVONÍ TELEFON
00:48:02 Ano?
00:48:07 Děkuji.
00:48:10 Mimi Černá byla před chvílí v Brně zatčena.
00:48:13 Co tomu říkáte?
00:48:18 Necháme ho chvilku.
00:48:22 Jedno nemohu pochopit:
00:48:24 Mohl bych přísahat, že jsem ho v tom skladišti postřelil.
00:49:04 Všechny ty vaše důkazy mě nepřesvědčí.
00:49:07 Neseděla bych tu tak klidně, kdybych nevěřila v jeho nevinu.
00:49:10 Staly už se větší zázraky.
00:49:12 Ostatně, on dělá i na mě docela dobrý dojem.
00:49:16 Čert aby se v tom vyznal.
00:49:20 Pěkně se vám vyvedly tyhle azalky.
00:49:23 Jen tahle se mi nemůže vzpamatovat.
00:49:26 Karel má taky hrozně rád květiny. Je vůbec až příliš citlivý.
00:49:30 Neublížil by ani kuřeti. Jednou viděl natahovat žížalu a omdlel.
00:49:34 Nepije, nekouří, vyhýbá se i ženám.
00:49:37 Tak? Nevíte náhodou, komu patří tahle rukavička?
00:49:42 Ne.
00:49:43 Včera v noci měl u sebe v pokoji návštěvu.
00:49:47 -O tom nic nevím.
-Ráno tu dívku pouštěl oknem.
00:49:52 Sbohem, paní Urbánková. Přijdu se na vás ještě podívat.
00:49:56 A tu azalku bych přesadil do většího kořenáče.
00:50:09 ZVONÍ ZVONEK
00:50:16 -To je ona!
-Kdo?
00:50:18 Ta co vyskočila oknem na pavlač.
00:50:29 Milostivá paní, přišla jsem vás poprosit za odpuštění.
00:50:33 -Mě? Za co?
-Milostivá paní...
00:50:37 Co je vám, dítě? Pojďte se posadit, celá se chvějete.
00:50:43 Viděl jste tu dívku v modrých šatech?
00:50:45 Ano, před chvílí šla nahoru.
00:50:46 Počkejte na ni a přiveďte ji za mnou.
00:50:48 Ano, pane revírní.
00:50:51 Pak jste zamkla a já nemohla ven.
00:50:54 Tak to vy jste lezla oknem!
00:50:57 Taková pošetilost se dá omluvit, ale divím se, že Karel...
00:51:01 Pan Pelikán za nic nemůže. Spal chudinka celou noc na balkoně.
00:51:05 Teď mu to ještě přitížilo na policii.
00:51:09 Zapřel mě, aby uchránil mou čest. Četla jsem to v novinách.
00:51:13 -Jak se jmenujete?
-Jarmila.
00:51:18 Pojďte sem a podívejte se mi do očí.
00:51:24 Máte Karla ráda?
00:51:28 Věříte také, že se nedopustil toho, z čeho je podezříván?
00:51:32 Ne, pan Pelikán jistě ne.
00:51:39 -Štěstí do domu.
-Ať slouží.
00:51:41 Co chcete?
00:51:42 Dostali jsme laskavě toto předvolání.
00:51:45 Nejsme tu jako obžalovaní.
00:51:47 Jdeme si pro odměnu 20 tisíc za dopadení pachatele.
00:51:50 -Já vím.
-Nikomu ani muk.
00:51:53 Tamhle si sedněte.
00:52:05 Matylda.
00:52:09 Proč nečekáš na dvoře? Jedeš!
00:52:16 -Ferdo, já mám strach.
-Z čeho?
00:52:21 Aby nám někdo těch 20 tisíc neukradl.
00:52:24 -Vždyť ještě žádné nemáme.
-Ale budeme mít.
00:52:27 A věř dneska lidem.
00:52:30 -Ten dědek vedle se mi nelíbí.
-Klenotník Adam!
00:52:38 -To je on!
-Kdo?
00:52:41 -Klenotník, ten přepadený.
-Jo ten...
00:52:44 -To asi přinesl tu odměnu.
-20 tisíc.
00:52:52 -To je on.
-Jste si tím jist?
00:52:55 Poznal bych ho mezi tisíci. Ty ničemo, vrať mi můj majetek!
00:53:01 Pane Adame! Pojďte, podepíšete nám protokol.
00:53:14 Pamatuj si, peníze dělaj zase peníze.
00:53:17 Z takových 20 tisíc můžeme za padesát let nadělat milion.
00:53:20 Už se vidím milionářem. Nemáš kousek cigarety?
00:53:24 Paní Svobodová!
00:53:37 Inu, to se pozná majetný člověk. Ani si nás nevšiml.
00:53:42 -Vzal jsi Matyldě svačinu?
-Ještě ne.
00:53:44 Chudák...
00:54:04 Pan Kalabis!
00:54:08 To už je druhý svědek, který vás poznal.
00:54:10 Ještě vám to nestačí?
00:54:14 -Který z vás je Kalabis?
-Já, prosím.
00:54:17 -A co vy tu chcete?
-My jsme totiž...
00:54:20 To je síla zvyku.
00:54:23 -My jsme skoro jedno tělo.
-A dvě ruce.
00:54:26 To jsou ti dva fotografové, pane doktore.
00:54:29 Poznali byste muže s aktovkou,
00:54:31 který předevčírem vycházel z klenotnického závodu?
00:54:33 Těžko, díval jsem se do aparátu a tam je všecko jinak.
00:54:39 A co vy, Máčku?
00:54:40 Já bych ho poznal na první pohled.
00:54:43 Který z nich to je?
00:54:52 Podle mého dobrozdání to není ani jeden z nich.
00:54:58 Prohlédl jste si je dobře?
00:55:00 To poznám na první pohled. Ten můj měl žlutou aktovku.
00:55:03 Aktovku má každý druhý člověk v Praze.
00:55:05 -Ale ne žlutou!
-Ven!
00:55:08 -Snad by to mohl být tenhleten.
-Ven!
00:55:15 Kde si můžeme vybrat tu odměnu?
00:55:17 Ven jsem řekl a počkejte na chodbě.
00:55:21 -Že jsme ale jeli, viď?
-Ale proč nás nechal čekat?
00:55:26 Třeba si poslal do banky pro drobné.
00:55:33 -Převoz z Brna.
-Okamžik.
00:55:41 Je pěkná, viď?
00:55:42 Dej pokoj, určitě nějaká siluetka.
00:55:52 Pane inspektore, půjčte mi kapesník.
00:56:14 Pojďte.
00:56:30 -Kdes to vzala?
-Co je to?
00:56:33 Já nevím, nejspíš nám to někdo nalíčil.
00:56:36 Co s tím budeme dělat?
00:56:38 Odevzdáme to, přece si nemůžeme nechat cizí majetek.
00:56:41 Notabene tobolku. Ale nejdřív si ji venku prohlédneme.
00:56:44 Co kdyby v ní něco bylo?
00:56:46 -Vezmu ji raději k sobě.
-Proč?
00:56:48 Aby to nebylo na tebe.
00:56:51 Člověk by myslel, že jim udělá radost, a oni se neznají.
00:56:55 Neznám tu slečnu.
00:56:56 V životě jsem toho člověka neviděla.
00:56:59 Tak abych snad panstvo představil.
00:57:01 Pan Pelikán, slečna...
00:57:04 Nemá to cenu, dva roky jsem neměla v ničem prsty.
00:57:08 ZVONÍ TELEFON
00:57:10 Ano?
00:57:13 Přijdu hned.
00:57:16 -Vrátím se za okamžik.
-Prosím, pane doktore.
00:57:25 Jak nám vysvětlíte, že měl u sebe vaši adresu?
00:57:30 Kdyby mě znal, nepotřeboval by si mou adresu psát.
00:57:33 Zmizela jste z Prahy před týdnem
00:57:35 a patrně jste se zapomněla rozloučit.
00:57:37 Nebo že byste se snad hněvali?
00:57:41 Znáte tuhle rukavičku? Nemůžete ji znát,
00:57:44 protože patří jednomu děvčeti, které bylo u toho pána přes noc.
00:57:51 Na tohle mě nenachytáte.
00:57:53 Pane inspektore, přivedl jsem to děvče.
00:57:55 To je dobře, alespoň poznáte svoji sokyni.
00:57:59 Přiveďte ji.
00:58:02 Pojďte dál.
00:58:09 Pane Pelikáne! Byla jsem u vaší tetičky a všechno jsem jí řekla.
00:58:14 Jarmilko, co vás to napadlo?
00:58:16 Řekla jste také tetičce, že jste byla u něho celou noc?
00:58:19 Ano, nebylo na tom nic špatného.
00:58:23 Tak proto jsem musela odjet do Brna! Bídáku!
00:58:26 Dámy, to se přece nesluší.
00:58:33 Prohlédněte si mě pořádně.
00:58:35 Není možné, abyste nepoznala, že se mýlíte.
00:58:39 Teď už je pozdě zapírat.
00:58:45 Jeho také.
00:58:47 Pane Pelikáne, já i tetička vám věříme.
00:58:57 Pane detektive, nevěřte té ženské.
00:59:00 Pelikán má dvojníka. To ji patrně mýlí.
00:59:03 -Kohože má?
-Dvojníka.
00:59:05 -Je mu podoben k nerozeznání.
-Ale jděte!
00:59:09 Čemu se smějete?
00:59:12 Máte pravdu, co je na tom k smíchu? Dvojníka...
00:59:16 Dostanu-li se dnes v noci náhodou do postele, budu o tom uvažovat.
00:59:23 Slečno Jarmilko, upadla vám rukavička.
00:59:27 A pravá! Už dva dny ji hledám.
00:59:30 Ale musíte mi ji vrátit, chyběla by mi v seznamu doličných věcí.
00:59:35 Pane inspektore, mohu se vás na něco zeptat?
00:59:39 Ovšem.
00:59:42 Jsou ti dva zavřeni v jedné cele?
00:59:46 Jak vás to mohlo napadnout, mezi nimi je metr silná zeď.
00:59:54 Slečno, neztratila jste něco?
00:59:56 Rukavičku, ale ta už je zase na světě.
00:59:59 Schovej to, nikdo to nechce.
01:00:03 Na co ještě čekáte?
01:00:04 -Na odměnu.
-Za dopadení pachatele.
01:00:07 -Hleďte zmizet!
-Pane inspektore...
01:00:08 Ven!
01:00:15 Pan revírní má přijít k panu doktorovi.
01:00:20 Až jednou ve službě ztratíte nervy, pěstujte azalky.
01:00:24 To uklidňuje.
01:00:28 Co máš zase na srdci?
01:00:30 Tati, podrž se stolu. Pelikán má alibi.
01:00:34 -To se dalo čekat.
-Ty něco víš?
01:00:37 Nevím, ale mám takové podivné mrazení v zádech.
01:00:39 Je zjištěno, že Pelikán byl v době přepadení na oční klinice.
01:00:45 Potvrdil to i profesor,
01:00:46 který Pelikána zná a sám ho ten den ošetřoval.
01:00:49 Co se dá dělat? Utrhl se s námi břeh.
01:00:53 A co všechny ty důkazy? Fotografie, svědci...
01:00:57 Podívej se na tahle dvě kvítka. Není jedno jako druhé? Dvojník.
01:01:02 -To nemá s případem co dělat.
-Má a hodně.
01:01:09 Přemýšlej o tom, až si večer lehneš.
01:01:13 Co byste dělal, kdybyste měl u někoho 20 tisíc?
01:01:17 Co bych dělal? Požadoval bych je.
01:01:19 To jsme udělali, ale oni nás vyhodili.
01:01:22 Že jsme ale letěli...
01:01:24 Štěstí, že jsme našli malou náhradu. Nekoupil byste to?
01:01:27 -Je v ní prstýnek.
-A nějaký telegram.
01:01:29 -To by mohl být briliant.
-Mohl, ale není.
01:01:33 -Co si dnes lidi telegrafují...
-Co je tam?
01:01:36 Nová adresa: Praha III, Luční 15, ateliér.
01:01:41 Tak to je kolega fotograf.
01:01:43 Půjdeme tam, odevzdáme tobolku a třeba kápne odměna.
01:01:47 Ukažte!
01:02:08 KLEPOU NA DVEŘE
01:02:12 Je někdo doma, nebo ne?
01:02:16 Jdeme.
01:02:41 Víš, kdo to byl? Ten falešný detektiv.
01:02:48 -Potkal jsi někoho na schodech?
-Domovníka, proč se ptáš?
01:02:51 Někdo tu klepal.
01:02:52 Co abych skočil pro strážníka?
01:02:54 Nikam neskákej, budeme pátrat na vlastní riziko.
01:02:57 To bychom měli. Co je to riziko?
01:03:00 Budeš se divit, policie dostala Mimi.
01:03:04 -Jak na ni přišli?
-Docela jednoduše.
01:03:07 Našli u Pelikána její brněnskou adresu a přivezli ji do Prahy.
01:03:11 Ta jim navěsí na nos pěkného bulíka.
01:03:13 -Aby nevyžvanila, kde bydlíme.
-Mimina?
01:03:17 Kde bydlí v poslední době, nevím. Žili jsme spolu na válečné noze.
01:03:20 Co když vám řeknu, že Pelikán a váš milenec jsou dvě různé osoby.
01:03:24 No dovolte! Přece poznám někoho, s kým tři roky chodím.
01:03:28 To jste si ani nevšimla, že Pelikán nenosí brýle.
01:03:31 Vždyť Sláma taky ne.
01:03:36 Vidíte, vidíte, jak není radno zapírat.
01:03:40 Kde je Sláma? Mluvte!
01:03:42 Sláma nebo Pelikán, co záleží na jménu.
01:03:45 Ten člověk jich má víc než vy knoflíků na kabátě.
01:03:48 -Ze mě už nedostanete ani slova.
-Odveďte ji!
01:04:00 Kvůli tomu knoflíku dostane maminka večer vyhubováno.
01:04:04 Teď můžeme celý ten stoh protokolů hodit do kamen.
01:04:07 A podpálit, protože se v nich stejně netopí.
01:04:11 Pelikán se stal nevinnou obětí podivuhodné podoby s pachatelem
01:04:14 a různých náhod, které z té podoby vznikly.
01:04:18 -Pelikán má nezvratné alibi.
-Hlavně tetu.
01:04:20 Škoda, že ji neznáš.
01:04:23 Ve skladišti jsem našel stopy krve.
01:04:25 Já věděl, že jsem toho ničemu postřelil.
01:04:27 Čili?
01:04:28 Pelikán musí být propuštěn na svobodu.
01:04:31 -A Mimi také.
-Proč ona?
01:04:34 Jedině ona nás může přivést na stopu skutečného pachatele.
01:04:39 Jsi pašák, synu.
01:04:41 Měli jsme to přece jen udat na policii.
01:04:44 Tak velkou odměnu si musíme taky zasloužit.
01:04:47 Jen ať nic nevyvedete. Neměl bych jít s vámi?
01:04:49 To je těžká věc, pane šéf.
01:04:51 Jak chcete rozdělit 20 tisíc na tři díly.
01:04:54 Tak půjdeme. Máš všechny věci?
01:04:56 Provaz, baterku, 6 buřtů, 20 housek...
01:04:59 Necháš to! Co když tam budeme čekat až do rána?
01:05:03 -To hlavní jsem zapomněl!
-Co?
01:05:05 Hořčici.
01:05:10 Děkuji vám tisíckrát, pane inspektore.
01:05:13 Za co? Že jsme vás nevinně zavřeli?
01:05:17 Na shledanou a pozdravujte ode mě Slámu.
01:05:22 Na zahradu mi chodí divoká kočka. Budu jí říkat Černá Mimi.
01:05:29 Buďte zdráv. Přijdu vás ještě dnes navštívit.
01:05:32 Na shledanou, pane inspektore.
01:05:41 Pane Pelikáne, měla bych se vám omluvit, ale přicházím s prosbou.
01:05:46 Mám zde v Praze nemocnou matku. Ráda bych ji navštívila,
01:05:48 ale nemůžu k ní, protože budu na každém kroku sledována.
01:05:51 Chtěl byste ji navštívit a něco jí odevzdat?
01:05:53 -Rád bych, ale čekají mě doma.
-Kde bydlíte?
01:05:55 -Na Hradčanech.
-Ona bydlí na Malé Straně.
01:05:58 Nesmíte mi to odepřít, prosím vás o to.
01:06:00 Dojdu k ní.
01:06:01 Mám v ruce její adresu a 100 korun pro ni.
01:06:06 -Co od vás chtěla?
-Ale nic, omlouvala se mi.
01:06:20 Haló! Už mě pustili, ale nemohu k vám.
01:06:23 Mám za sebou vlečku. Poslala jsem k vám Pelikána.
01:06:26 Vytáhni z něj, co na něm chtěla policie vědět.
01:06:51 Vítám vás, pane Pelikáne.
01:06:53 -Doufám, že mě poznáváte.
-Bohužel ano.
01:06:56 Ale proč jste mě sem vlákal? Co ode mě chcete?
01:06:58 Vy už jste zapomněl? Máte u mě své brýle.
01:07:02 A my u vás za čtvrt milionu klenotů.
01:07:11 Posaďte se!
01:07:16 Máme si toho tolik co vyprávět.
01:07:19 -Vy jste ten...
-Lupič, jen si poslužte.
01:07:21 Sám na své kůži jste okusil, jak je to nevděčné povolání.
01:07:24 Kouříte?
01:07:33 Prodávat knihy za pultem je mnohem snadnější.
01:07:35 Nestřílí se při tom, člověk může chodit veřejně po ulici,
01:07:38 udělat si známost s hezkým děvčetem, oženit se s ní,
01:07:43 založit rodinu a v klidu umřít.
01:07:51 Ale my?
01:07:57 -Kam jste dal ten lístek?
-Jaký? Nevím o žádném.
01:08:06 Ptám se vás, kam jste ukryl lístek z nádražní šatny,
01:08:09 na který je uložen kufřík s klenoty.
01:08:11 Nevím, nepamatuji se.
01:08:14 Dal jsem vám jej s adresou a aparátem. Měl číslo 113.
01:08:16 Ano!
01:08:18 Dobře, že jste si tak brzy vzpomněl. Kde je?
01:08:24 Myslím, že jsem jej dal pod knihu na nočním stolku ve svém pokoji.
01:08:28 Můžete jít někdo se mnou.
01:08:31 -Na co vlastně čekáme?
-Až odejdou.
01:08:34 Nejdříve se čekalo, až někdo přijde. Teď zase až odejdou.
01:08:38 Proč se nedodržuje program?
01:08:40 Až odejdou na lup, prohledáme jim byt.
01:08:43 -Co budeme hledat?
-Klenoty.
01:08:48 Matylda!
01:08:51 Teď jsem vám toho o sobě tolik navypravovala,
01:08:53 že vás z toho bude hlava bolet.
01:08:55 Škoda, že už odcházíte.
01:08:57 Musím, dovolila jsem se jen na hodinu.
01:08:59 Jste hodné děvče.
01:09:01 Myslíte?
01:09:02 Až se Karel vrátí, promluvím mu do duše.
01:09:04 -O čem?
-To vám povím až zítra.
01:09:06 Dobrou noc.
01:09:10 Kampak tak rychle?
01:09:11 Dobrý večer, pane inspektore. Spěchám do obchodu.
01:09:17 Slečno Jarmilko, ztratila jste rukavičku.
01:09:20 Kdepak, to já už znám.
01:09:22 Tentokráte si ji můžete opravdu nechat.
01:09:26 -Děkuji.
-Prosím.
01:09:33 ZVONÍ ZVONEK
01:09:35 -Vítám vás, pane inspektore.
-Dobrý večer.
01:09:39 Tak vida, pacient už se vám zotavuje.
01:09:44 -Copak dělá ztracený syn?
-Karel? To musíte říci vy mně.
01:09:49 On se ještě nevrátil? Byl propuštěn už odpoledne.
01:09:52 -Kde by mohl být?
-Zapomněl jsem,
01:09:56 že jeho propuštění bylo podepsáno až na zítřek.
01:09:58 Zatracená kočka divoká, už mi zase leze do zahrady.
01:10:02 Na shledanou, přijdu zítra.
01:10:29 -Ferdo, já se bojím.
-Čeho?
01:10:32 Co kdyby se vrátili?
01:10:35 Pořádný lupič se vrací z lupu až ráno.
01:10:48 Útulný byteček. Kolik tu asi platí činže?
01:10:55 Vždyť je to ten, co před chvílí odešel.
01:10:58 -Kde jste se tady vzal?
-Copak nevidíš, že nemůže mluvit?
01:11:01 Děkuji vám, teď mě prosím vás rozvažte.
01:11:03 Opovaž se a já hned uteču.
01:11:05 To zase ne, panáčku. Nejdřív zavoláme strážníka.
01:11:07 Prosím vás o to, ale rychle, než bude pozdě.
01:11:11 -Skoč dolů!
-Proč zrovna já?
01:11:13 Tady je telefon. Zavolejte inspektora Moudrého.
01:11:16 -Jak se to hledá?
-Číslo najdete na první stránce.
01:11:19 -Chtěl bych dostat trochu vody.
-Kde je tady vodovod?
01:11:26 Haló? U aparátu Kalabis. Prosil bych inspektora Moudrého.
01:11:29 Pane inspektore, máme tady pro vás jednoho spoutaného lumpa.
01:11:32 Můžete si pro něj hned poslat. Co prosím?
01:11:35 -Ptá se mě, kdo volá.
-Řekněte Pelikán.
01:11:38 Pelikán? Kde je?
01:11:42 Luční 15, ateliér.
01:11:53 ZVONÍ ZVONEK
01:12:00 Karle, čekám na tebe. Tušila jsem, že přijdeš.
01:12:04 Dobrý večer.
01:12:05 Ani bych tě nepoznala, jak tě to utrpení změnilo.
01:12:08 -Chceš něco jíst? Bolí tě něco?
-Nic, chce se mi jen spát.
01:12:17 Odpočiň si, uvařím ti trochu čaje.
01:12:38 -Co myslíš? Vzpamatuje se ještě?
-Nevím, ale už aby někdo přišel.
01:13:00 Chyťte ho! To je ten falešný detektiv!
01:13:03 To je ten pan společník!
01:13:08 -Tam pro vás máme dalšího.
-Pelikán! Co je s ním?
01:13:15 Jak jsem slyšel, že je to lupič Pelikán, praštil jsem ho hlavy.
01:13:18 -Přece čtu noviny, ne?
-Teď ho nemůžeme přivést k sobě.
01:13:23 Pane inspektore, ten ničema šel přepadnout tetu Kláru.
01:13:32 Počkejte nahoře!
01:13:41 Karlíčku, svlékni se a vypij alespoň trochu čaje.
01:13:52 ZVONÍ ZVONEK
01:13:59 -Dobrý večer, pane Moudrý.
-Dobrý večer.
01:14:02 -Tak co váš kluk, už se vrátil?
-Ano, ale spí.
01:14:12 Zítra ho vezměte někam navenek, ať se trochu vzpamatuje.
01:14:16 Jak je ten čaj zlatý. Škoda, že se nedá pěstovat také u nás.
01:14:23 Pomalu, hochu! Pomalu!
01:14:25 Hned to bude! Tak...
01:14:31 To bylo strachu, a už to máme za sebou.
01:14:34 Dostali jste mě.
01:14:36 Dříve nebo později, jednou to být muselo.
01:14:38 To je škoda, taková krásná kniha, a je politá.
01:14:42 Copak je tohle? Lístek z nádražní šatny.
01:14:46 Tak to jsi tu hledal... 113, vybral sis nešťastné číslo.
01:14:52 Půjdeme.
01:14:54 Jak jste poznala, že to není Karel?
01:14:56 Všimla jsem si jeho ruky. Měl prsty od nikotinu.
01:14:59 Karel přece nekouří. Ale kde je Karel?
01:15:04 S tím je to vážné. Bude se co nejdříve ženit.
01:15:08 Už jsem mu na zahrádce vybral krásnou svatební kytici.
01:15:17 Tak, prosím. A teď hezky přívětivě.
01:15:19 Blíž k sobě, prosím. Blíž, ještě blíž...
01:15:27 Pozor. Teď!
01:15:31 Děkuji laskavě a dovoluji si blahopřát k ctěnému sňatku.
01:15:35 My vám blahopřejeme k vašemu novému podniku.
01:15:38 A hlavně k té odměně za dopadení pachatele.
01:15:40 Kde máte svého přítele, pana Máčka?
01:15:44 -Ten oplakává chudáka Matyldu.
-Ona pošla?
01:15:48 Kdepak, ale sebral nám ji Antoušek.
01:15:57 Matyldo!
01:16:00 -Tak tys ji přece zachránil!
-Jak vidíš.
01:16:05 Ale ten Antoušek mi dal práci. Musel jsem použít docela násilí.
01:16:12 -Co to máš v tom pytli?
-No přece toho Antouška.
01:16:18 -Ty jsi ale...
-Já vím.
01:16:23 Skryté titulky Daniel Čáp
Zatímco pouliční fotografové Máček a Kalabis marně nabízejí své služby kolemjdoucím, takřka před jejich očima vykrade dvojice kumpánů klenotnictví. Kalabisovi se náhodou podaří jednoho z lupičů vyfotografovat. Shodou okolností je surový násilník k nerozeznání podobný zakřiknutému knihkupci Karlu Pelikánovi. Toho čekají krušné chvíle: zajímá se o něj jednak policie vedená zkušeným revírním inspektorem Moudrým, jednak partička zločinců, kteří Karlovi omylem podstrčili lístek z nádražní úschovny, kde ukryli lup. Jediný, kdo Karlovi věří, je jeho dobrácká teta Klára a jeho zamilovaná přítelkyně Jarmila…
V divácky vděčné komedii se setkáte s Miroslavem Homolou v hlavní dvojroli, dále s Jaroslavem Marvanem, Jindřichem Plachtou, Stanislavem Neumannem a Marií Glázrovou. Stanislav Neumann a Jindřich Plachta zde také zpívají populární písničku „Sedím na větvi a zpívám“.