Oldřich Nový tentokrát nespoléhá jen na svůj šarm! Klasická česká veselohra (1940). Dále hrají: L. Baarová, B. Veverka, R. Šlemrová, Z. Kabátová, L. Pešek, J. Steimar, V. Trégl a další. Scénář K. Steklý. Kamera F. Pečenka. Režie L. Brom
00:03:01 Dobré jitro.
00:03:04 Přinesli pro vás krabici.
00:03:07 -Prosím vás, kde jsem?
-V hotelu Adlon, slečno.
00:03:13 -A jak to, že jsem tady?
-Přivezl vás nějaký pán.
00:03:17 Pán? Nevím. Nemohu se upamatovat.
00:03:24 -Přinesu vám snídani.
-Počkejte. Nebudu snídat.
00:03:29 Jak si přejete, ale snídaně byla pro vás objednána.
00:03:33 Kdo? To není možné. Snad se mi to všecko jenom zdá.
00:03:39 Možná, že tam bude nějaké vysvětlení.
00:03:46 Také nic. Vy říkáte, že mě sem přivedl? A nebyla jsem trochu...?
00:03:52 Byla jste velmi ospalá.
00:03:56 -A ten pán?
-Zaplatil a odešel.
00:04:00 -A kdo to byl?
-To, bohužel, nevím.
00:04:05 Večer jsem byla u sochaře Horáka. Dostal cenu. Oslavovali jsme.
00:04:11 Pilo se dost, ale že bych...? Ne. Pak jsme šli do Kouřícího králíka.
00:04:19 Snad si vzpomenete později.
00:04:22 Počkejte. Seděli jsme a mě začala bolet hlava. Helena mi dala prášky.
00:04:30 Chtělo se mi spát a byla jsem unavená. Před půlnocí jsem odešla.
00:04:37 -Já si na víc nevzpomínám.
-Potom vás asi ten pán přivedl sem.
00:04:41 -Jak vypadal?
-To nevím.
00:04:45 Na levé ruce měl prsten s nějakým zeleným broučkem.
00:04:51 Se zeleným broučkem. Všimla jste si toho dobře?
00:04:55 Ano, jak mi dával spropitné.
00:04:58 -Prosím, připravte mi šaty.
-Prosím.
00:05:32 -A skicák? Kde je můj skicák?
-Co prosím?
00:05:36 Sešit s kresbami. Skicák.
00:05:38 -Přinesla jste jen kabelku.
-Celý večer jsem je měla při sobě.
00:05:47 -Měla jsem tam kresby starců.
-Ten jistě dostanete zpátky.
00:06:08 Tady ti nesu těch několik sešitků, podruhé si najdi někoho s potahem.
00:06:15 Co tě to napadlo psát román o středověku?
00:06:19 9 let jsem byl u divadla a sháněl rekvizity, ale tohle?
00:06:29 -Sbohem, staroušku.
-Co, proč sbohem?
00:06:33 Když se ti to nelíbí, tak se vrať k divadlu.
00:06:34 Ty mně vždycky přeješ to nejhorší. Tady máš materiál, pracuj.
00:06:41 Podívám se na to až v noci.
00:06:43 Ve dne říkáš, že se ti lépe pracuje v noci a v noci nejsi doma.
00:06:48 -Dovol.
-Tak, kde jsi byl dnes v noci?
00:06:52 -Venku na čerstvém vzduchu.
-Na vzduchu. U Kouřícího králíka.
00:06:58 Nezapírám, byl jsem tam, ale jen abych poznal prostředí a lidi.
00:07:03 Lidi. A proto jsi se tak díval po té brunetce.
00:07:07 -Co je ti po tom?
-Nevěděl jsem, žes ji jen studoval.
00:07:13 Zvláštní dívka. Pozoroval jsem ji delší dobu. Šel jsem za ní.
00:07:22 Připadalo mi, že jde malátně. Za chvíli se posadila do výklenku.
00:07:30 Myslel jsem, že se jí udělalo nevolno. Spěchám k ní a ona spala.
00:07:40 -Spala?
-Nemohl jsem ji probudit.
00:07:44 -Jak to dopadlo?
-Odvezl jsem ji do hotelu.
00:07:49 -A znáš ji?
-Ne.
00:07:51 Domnívám se, že je malířka. Ve voze jsem našel její skicák.
00:08:00 -A v hotelu neřekla kdo je?
-Neřekla ani slovo.
00:08:05 Byla tak ospalá, že jistě spí ještě teď.
00:08:09 -Tady je její adresa.
-Možná, že je to jen poznámka.
00:08:14 Alespoň je to stopa, a když po ní půjde chytrý člověk...
00:08:19 To je něco jiného, já myslel, že to chceš vypátrat ty.
00:08:21 No dovol. Když jsem vypátral jaké boty nosil Cervantes, tohle zvládnu
00:08:45 -Kdo je?
-Já, Helena.
00:08:51 -Neseš klíče?
-Jaké klíče?
00:08:53 No klíče. Mám tam rozdělanou hlínu chci pracovat. Nezdržuj.
00:08:59 Já za to nemohu. Nemusíš být nevrlý.
00:09:02 -Kde je Jarmila?
-Ty jsi její soused.
00:09:06 Já, a ty jsi byla s Jarmilou, ty musíš vědět proč ještě není doma
00:09:12 Jak to? Utekla nám před půlnocí. Bolela ji hlava a chtěla spát.
00:09:19 Spát? Pak musí být doma. Že se nehlásí?
00:09:23 -A bouchal jsi?
-Bouchal.
00:09:25 -A ozvala se?
-Ozvala ale partaj od vedle.
00:09:27 Zkus to ještě jednou. Když se neozve, zavoláme zámečníka.
00:09:31 S tím nechci nic mít, přijde domácí a bude zle.
00:09:33 -Vojto, pojď.
-Ty se mě natrápíš, holka.
00:09:37 Jarmilo, haló, ozvi se, Jarmilo!
00:09:40 Nekřič tolik, není potřeba, aby to sousedi slyšeli.
00:09:43 Jarmilo!
00:09:45 Co se to tu děje? Helenko, jsem ráda, že tě vidím.
00:09:49 -Jarmilo, kde se touláš?
-Víš, že musím pracovat.
00:09:53 -Kdes byla?
-S tebou si ještě promluvím.
00:09:56 A jejej, pan domácí.
00:09:58 -Vojto.
-Nech to na mě.
00:10:01 Jak dlouho budete takhle zneužívat mé trpělivosti?
00:10:05 Kéž byste na sebe jednou upozornili zaplacením nájemného.
00:10:10 To jsem rád, že vás vidím, spočítejte mi co jsem vám dlužen.
00:10:15 Co bych počítal? Já to vím a vy taky.
00:10:19 -A nezapomněl jste na nic?
-Vy nemáte ani tolik.
00:10:23 Pozor, abyste nebyl překvapen.
00:10:25 Vy už mě nemůžete překvapit, ledaže byste zaplatil.
00:10:29 Ano, zaplatím. Zdědil jsem peníze, už jsou na cestě.
00:10:33 Zdědil? A kolik?
00:10:36 Je toho dost, děkuju. Peníze na knížkách, lesy a taky rybník.
00:10:41 To vám to musím spočítat. Možná, že jsem asi jistě něco zapomněl.
00:10:47 Buďte tak laskav.
00:10:51 -Tak už jsem to zažehnal.
-To je dobře, Vojto.
00:10:57 -Nemáš náhodou cigaretku?
-Mám.
00:10:59 -Ale skicák je pryč.
-Tak je pryč. Děkuju.
00:11:04 -Zdá se mi, že jsi s ním odcházela.
-Mě už z toho zdání bolí hlava.
00:11:08 -Snadná pomoc, dám ti prášek.
-Jaké to máš vlastně prášky?
00:11:12 Na všecky bolesti. Proti bolení hlavy, pro utišení srdce, na spaní.
00:11:19 Že tys mi včera místo prášku proti bolení hlavy dala prášek pro spaní?
00:11:25 Už ano. Měla jsem tu 3 a mám jen 1.
00:11:28 Tak proto mě nemohli probudit. Víš, co bys zasloužila?
00:11:32 Ještě, že jsem se nedostala do rukou nějakého dobrodruha.
00:11:35 Zachoval se vskutku kavalírsky.
00:11:38 Co myslíš, jaký je to muž?
00:11:41 Já myslím, že ošklivý, proto tak zmizel, aby ti nepokazil iluze.
00:11:46 Člověk, který se tak zachová, má jistě ušlechtilou duši i tvář.
00:11:51 Já tě nepoznávám. Vždycky jsi házela všecky muže do jednoho pytle
00:11:56 -Snad ses nezamilovala?
-Nech si rozumy. Zavinilas to ty.
00:12:00 -Proč jsi snědla 2 prášky?
-Hodím ti tu lékárnu do kamen.
00:12:04 Co tu vlastně je? Nemocnice, lékárna? Avantgarda a samé prášky.
00:12:12 Jen počkej, až tě bude bolet žaludek, ještě rád přijdeš.
00:12:15 To tedy ne. Léčím všechny nemoce černým pivem. Zkus to.
00:12:22 Nech ji, ať si kazí zdraví. Stejně ten život za nic nestojí.
00:12:31 -Řekla jsem si, že aspoň zaskočím.
-Moc vás vítám, tetinko.
00:12:37 Co stále děláš? Nedáš o sobě vědět. Píšeš něco nového? Jen piš.
00:12:44 Rok jsi nevydal knihu. Všichni moji známí se mě ptají, co to je.
00:12:47 Musíš něco udělat. Já už mezi lidmi nemám o čem mluvit.
00:12:51 A to vás patrně nejvíc mrzí, tetinko, že?
00:12:53 Ale, kdepak, mám o tebe zájem. Hochu, jsi nějaký přepadlý. Co je?
00:13:01 Ale nic. Uklidněte se, já...
00:13:03 Mlč, to víš, já znám lidi. Jsi zamilován. A nešťastně zamilován.
00:13:13 -No to mě překvapuje.
-Ano, jsi zasmušilý.
00:13:16 Kdybys byl ženat, nedivila bych se. Ale mladý svobodný muž
00:13:22 neznající finanční potíže je zádumčivý jen když je zamilován.
00:13:28 To je mi jasné a ostatní mi řeknou karty. Hned ti to vyložím. Sejmi si
00:13:38 Tetinko, ještě vás to baví odhalovat lidem budoucnost?
00:13:42 Ale mě nebaví jejich budoucnost ale minulost.
00:13:53 A, co když si někdo zalže?
00:13:56 Zprvu každý zapírá, ale pak, chtě nechtě, vyklopí pravdu.
00:13:59 Každý nosí krunýř přetvářky, ale pak ho odhodí a je jak nahý.
00:14:10 Se dovíte zajímavé věci, že?
00:14:11 Romány. Tomu, kdo čte z karet nebo z ruky, řeknou lidé víc než u soudu
00:14:23 Z karet nebo z ruky? To je zajímavé.
00:14:29 Už musím běžet. Tak, hochu, piš, ať o tobě něco slyším.
00:14:34 -Na shledanou, tetičko.
-Na shledanou.
00:14:36 -Nezapomeňte zde žaludské eso.
-Škoda, že to není srdcová dáma.
00:14:39 Ta by byla víc na místě. Zase k tobě zaskočím, ale jen na chvíli.
00:14:44 -Sbohem, tetinko.
-Sbohem, hochu. Zase přijdu.
00:14:47 -Rukulíbám.
-Dobrý den.
00:14:49 My máme na sebe štěstí, ale vidíme se vždy jen mezi dveřmi.
00:14:52 -To je na tom to nejkrásnější.
-Prosím?
00:14:54 -Rukulíbám.
-Na shledanou.
00:14:58 -Co jsi zjistil?
-Tvá tetička je rozkošná dáma.
00:15:01 -To se neptám. Bydlí tam?
-Tak to je jisté.
00:15:07 -Ano, ale výtah tam není.
-Musím jí napsat, chci ji vidět.
00:15:13 To bych ti neradil, má společný ateliér se sochařem.
00:15:16 -Kdo je to?
-Nevím, ale už tam nepůjdu.
00:15:21 Nesmíš mě opustit, staroušku.
00:15:24 Neopouštím, ale 4 poschodí jsou 4 poschodí.
00:15:41 Povedly se ti. Ty jistě dáš také na výstavu.
00:15:45 Nevzpomínej mi výstavu, když vidíš jak tu zoufale stojím před obrazem,
00:15:49 od kterého jsem si nejvíc slibovala. Já ho nedokončím.
00:15:52 Neztrácej hlavu.
00:15:53 -Snad ten skicák ještě dostaneš.
-Na to už nespoléhám.
00:15:56 Je to týden a nikdo se nepřihlásil a i ten žebrák mi zmizel.
00:16:00 -Tak tam dej jinou postavu.
-Také mě to napadlo.
00:16:04 Včera jsem tu stála celou noc. Ne, to není možné.
00:16:09 Sem patří jen žebrák s niněrou. To je ta pravá nálada.
00:16:15 Niněra hraje smutnou píseň jako stáří žehrající na bídný život.
00:16:25 Máš pravdu. A hledala jsi toho starce?
00:16:28 Celý týden nedělám nic jiného. Mojí nadějí je Vojta.
00:16:32 Dala jsem mu ultimátum - buď najde niněristu nebo mu vystěhuju sochy.
00:16:36 Chudák, ten se asi činí. Ten asi běhá.
00:16:42 -Kde máš dědečka?
-Buď trpělivá.
00:16:47 -Nemáš cigaretku?
-Nemám.
00:16:49 Dělám co mohu. Běhám po starých průchodech, svítím pod mosty...
00:16:52 -A nic.
-Jednoho jsem našel, ale nemá vousy
00:16:54 Ale pozor, mám stopu. Na policejním ředitelství jsem dostal radu.
00:16:57 Já nechci radu, chci dědečka. Dávám ti poslední lhůtu.
00:17:00 Výborně, tak jsem to chtěl říct. Dávám vám poslední lhůtu.
00:17:04 Pane domácí, mějte strpení, zaplatím vám, až prodám obrazy.
00:17:10 -A kdy to bude?
-Hned jak dokončím tento obraz.
00:17:14 -Na to si počkám.
-Těší mě váš zájem o umění.
00:17:19 -Tak malujte, proč nemalujete?
-Bohužel nemohu.
00:17:24 Co byste nemohla, tady máte takový kus čistý.
00:17:29 Má to být stařec s niněrou, ale ztratil se mi model.
00:17:33 Tak tam vymalujte třeba psa nebo cimbuří.
00:17:40 -Nemohu porušit smysl obrazu.
-A jak se vlastně bude jmenovat?
00:17:45 -Trosečníci.
-A kde máte moře?
00:17:49 Trosečníky myslím lidi, kteří se ocitli na dně a čekají na zázrak
00:17:58 Tak tam vymalujte mě, já taky čekám že zaplatíte činži.
00:18:04 -Vypůjčím si. Dokdy mám zaplatit?
-Ústně nic nevyjednávám.
00:18:09 Dejte mi to písemně.
00:18:11 Už se stalo. Předvídal jsem jak dopadnu a hodil jsem vám dopis.
00:18:28 -Klaním se. Copak jste jí napsal?
-Vám jsem to strčil pod dveře.
00:18:35 -Říkal jste, že jste dědil. Plaťte.
-To jsem řekl a to neodvolám.
00:18:41 S vámi se zlobit nebudu. Jakmile do 3 dnů nezaplatíte, prodám barák.
00:18:46 -Vidíte, to je nápad.
-Už je to tu zase.
00:18:49 -To je jistě upomínka.
-U nás se upomínky nevyskytují.
00:18:53 To mi dělá někdo schválně. Čti.
00:18:56 Karmil-věštec. Praha 3. Hradní 6. Co je na tom divného?
00:19:02 Divné je, že je dostávám každý den. Teď už třikrát denně.
00:19:07 Zvláštní, já jsem nedostal ani 1. O moji budoucnost se nikdo nezajímá
00:19:11 To bych se nedivil. Jste zadlužený nájemník, ale že já nic nedostal.
00:19:19 -Vy také ne?
-Ne.
00:19:21 Ale zjednám nápravu. Je to hrubá urážka přehlížet majitele domu.
00:19:29 Uctivá poklona.
00:19:31 -Já bych to nevydržela a šla bych.
-Přece nepůjdu ke kartáři.
00:19:38 Když tě tak naléhavě zve. Je v tom něco osudového.
00:19:46 Myslíš, že bych měla pokoušet osud? K čemu? Život je stejně divný.
00:19:55 -Jste umělkyně, malířka.
-Tolik pozvání jste poslal.
00:20:04 Nerušte můj myšlenkový kruh. Žijete v citové sféře jistého muže.
00:20:15 Má s vámi společné zájmy a miluje vás. Souhlasí?
00:20:21 Nepokoušejte se něco vyzvědět. Je to zbytečné.
00:20:25 Ve vašem životě se stal nějaký obrat. Poznala jste muže.
00:20:34 Vidím vás i jeho. Jste jako duchem nepřítomna. Veze vás do hotelu.
00:20:54 Máte plášť, klobouk v ruce. Muž něco nařizuje a odchází.
00:21:10 -A skicák? Mám také skicák?
-Ne, nevidím jej.
00:21:19 Vidím stále onoho muže. Myslí na vás. Touží po vás. Hledá vás.
00:21:33 Kdo je to?
00:21:35 Vidím ho jako v mlhách. Přibližuje se k vám,protože vám není lhostejný
00:21:46 Kde je skicák? Tajně jsem si skicovala niněristu.
00:21:55 Ten muž vás tedy nezajímá? Hledáte jen skicák.
00:22:02 Mám rozpracovaný obraz a chybí mi postava toho žebráka.
00:22:06 Mohla bych si najít jiného, ale ten obraz by mě už netěšil.
00:22:17 Prosím vás, dostanu svůj skicák?
00:22:20 Vidím před vámi 2 dny. Jsou naplněny nezdarem. Pak svítá.
00:22:33 -A, co skicák?
-Nevidím.
00:22:38 Ale 3. den nastane ve vaší věci obrat. Dokončíte svůj obraz.
00:22:48 Kéž by to byla pravda.
00:22:50 -Toho dne se setkáte s oním mužem.
-Kde?
00:22:55 V místnosti, kde vás viděl poprvé a odkud vás potom sledoval.
00:23:03 -A přinese skicák?
-Což vám na ničem jiném nezáleží?
00:23:10 Je to pomůcka pro moji práci a práce je to jediné pro co žiji.
00:23:15 Jinak je život nesnesitelný.
00:23:16 Mýlíte se, život je krásný. Musíte se naučit milovat život.
00:23:28 -To se asi nikdy nenaučím.
-Peníze nechci. Až se přesvědčíte.
00:23:36 -Na shledanou.
-Určitě, mistře.
00:23:40 -Nic mi nevyprávějte, všechno vím.
-Vpustím vás až po signálu.
00:23:46 Signál? Nejsme na nádraží. U kartářek jsem jako doma.
00:23:53 -Kde máte karty?
-Nečtu z karet, čtu z ruky.
00:23:58 Tomu nevěřím, ale za zkoušku to stojí
00:24:03 -Vy jste vdova, veselá vdova, že?
-Dovolte.
00:24:10 Vaše ruka to říká. Duše vašeho manžela nalezla klidu,
00:24:16 -který jste mu zaživa nedopřála.
-Pane!
00:24:23 Máte nějakého příbuzného. Synovce. Také jeho trápíte.
00:24:32 Nesmysl. Honzu mám hrozně ráda.
00:24:35 Tak, proč mu vykládáte karty, když to neumíte?
00:24:39 Já že neumím vykládat karty? Abyste se nemýlil, teď vyložím já vám.
00:24:45 Tetičko, vy jste nenapravitelná, vy byste vyložila karty i kartářce.
00:24:49 To jsi ty? Spisovatel Herold věští v přestrojení. Co to má znamenat?
00:24:55 Píši román, v němž chci vykreslit člověka jaký je. A mám i jiný důvod
00:25:04 Chlapče, nečti z ruky, to na každého neplatí. Zkus karty.
00:25:09 Proč ne? To jde spojit.
00:25:13 To nádherné zařízení. Kdes to sehnal?
00:25:16 -Já ne, to Bedřich. Líbí se ti to?
-Kdo tě tak nalíčil?
00:25:20 -Bedřich, byl přece u divadla.
-A ten sluha?
00:25:24 -Obstaral Bedřich.
-Sem mě musíš jednou pustit věštit.
00:25:30 Tady se z toho kouří. Jak to děláš?
00:25:34 Pojď se na to kouzlo podívat.
00:25:40 Tak co, mám přestat?
00:25:42 -Pro dnešek ano.
-Konečně.
00:25:44 -Vy děláte opravdové zázraky.
-Však na tom nechám zdraví.
00:25:50 Opatřil jste báječné věci.
00:25:53 Kdybych to měl dělat ještě měsíc, tak uschnu jak ta naše mumie.
00:25:56 -Mumie? Vy máte mumii?
-Máme mumii, tetičko.
00:26:00 Mumie to byl vždycky můj ideál, ale nebožtík manžel neměl pochopení
00:26:07 -Na doutníky si nezvyknu.
-Nebruč, staroušku.
00:26:10 A to běhání k té malířce. Třikrát denně šlapat do 4. patra.
00:26:15 Už tam šlapat nebudeš, je to všechno marné.
00:26:18 Tys ji pustil z hlavy?
00:26:20 -Ona tu před chvílí byla.
-Jak to dopadlo?
00:26:24 Celkem špatně. Co jsem se chtěl dovědět, to mi neřekla.
00:26:27 -A co ti řekla?
-Že potřebuje skicák.
00:26:30 Ona by ho vlastně nepotřebovala, kdybychom našli toho dědečka.
00:26:35 Já už nic shánět nebudu.
00:26:37 -Neopouštěj mě, slíbil jsem jí...
-Prosím, ale já o ničem nevím.
00:26:44 Je to poslední věc, co od tebe žádám. Vynahradím ti to.
00:26:50 Dědeček bude.
00:26:53 O tobě jsem vždycky pochyboval, že máš zdravý rozum, ale Jarmila?
00:26:59 -Uvidíme, dnes se to má vyplnit.
-Bude večer a skicák nikde.
00:27:04 -Do večera se může stát věcí.
-Jen když ji můžeš vytáhnout z domu
00:27:10 -Sama mě o to prosila.
-Jen aby to neskončilo jako minule.
00:27:13 -Nemáš cigaretku?
-Tak pojď s námi.
00:27:17 -S tebou? Ani po smrti.
-Ty jsi velmi zdvořilý.
00:27:21 -Jiná by s tebou už nemluvila.
-A ty se ne a ne urazit.
00:27:25 Kdo má poslouchat to vaše věčné hádání? Dejte mi pokoj aspoň dnes.
00:27:31 -Slyšíte, to je přece niněra.
-Niněra.
00:27:42 Dědeček s niněrou.
00:28:04 Dědeček se vrátil. Helo, já se radostí zblázním.
00:28:10 Prášky pro uklidnění.
00:28:14 Heleno, nebyly zase na spaní?
00:28:17 Nežeňte mě tak. To bude má smrt. Já jsem celej říčnej.
00:28:23 -Dejte sem niněru, ponesu ji.
-To víte, ani vás neznám.
00:28:27 Svoji niněru jsem nepůjčil nikomu na světě.
00:28:33 Tak tady je.
00:28:35 Dědečku, vy jste přišel.
00:28:38 Počkejte, holky, vždyť mě rozmačkáte.
00:28:42 -Kde jste se toulal?
-Dědo, vy byste zasloužil.
00:28:46 Vy jste mně veselá parta. Na takové partaje nejsem zvyklý. Sbohem.
00:28:49 -Kdepak, my vás nepustíme.
-Já vás budu malovat.
00:28:53 -Já nemám náladu.
-Posaďte se.
00:28:55 Dostanete dobře zaplaceno. Budete u nás, dokud nebude obraz hotov.
00:28:59 Bydlet s vámi? Ba ne. Já se ženskejch bojím.
00:29:02 Tak budete bydlet u kolegy Polívky.
00:29:04 Ale já mám povinnosti. Mám své dvorečky, kde hraju.
00:29:11 Dostanete zaplaceno.
00:29:14 Ale dostanu něco napřed, jinak ne.
00:29:17 -Zítra dostanete.
-A hned by to nešlo?
00:29:21 Dostanete to až zítra.
00:29:23 Zítra se dáme do práce a teď si udělejte pohodlí.
00:29:26 No to si musím všecko ještě rozmyslet.
00:29:29 Helenko, teď věřím, že se večer setkám také s ním.
00:29:33 Tak se ustroj, ať jdeme. Sama už jsem zvědavá.
00:29:35 Už letím.
00:29:37 Dobrý den, pane domácí, tak už jste prodal barák?
00:29:41 Proč bych ho prodával? Vy jste zdědil. Kdy čekáte peníze?
00:29:50 Myslím, že zítra ráno první poštou.
00:29:53 Tak mě napadá, že byste mohl zaplatit za tu malířku.
00:29:57 To by byla pro mě maličkost. To se zaplatí levou rukou.
00:30:01 To jsem rád. Já vám to připíšu.
00:30:04 Ať vás to ani nenapadne, slečna Bendová by se mohla urazit.
00:30:08 Na činži to nemá, ale na čest si to potrpí.
00:30:12 -Poslechněte, vy jste domácí?
-Ano, já jsem pan domácí.
00:30:18 Tak vám řeknu, že bych u takového domácího nebydlel.
00:30:21 -Tebe bych tu taky nenechal, dědku.
-Cože?
00:30:25 On mi řek dědku. Já ho dědka roztrhnu.
00:30:29 Mírněte se, pánové.
00:30:31 Já se mírnit nemusím, já jsem ve svém. Tady mi nikdo nebude...
00:30:35 ...říkat dědku. Ty jsi dědek. Princmetálovej, vycpanej dědek.
00:30:40 Mládenci, uklidněte se.
00:30:42 Kamarádíte s pěknými lidmi, sochaři. Ale teď vám to spočítám.
00:30:48 To si nemůžeme nechat líbit.
00:30:57 Jestli ho ještě potkám, řeknu mu své mínění.
00:31:01 Tak se nerozčilujte a dejte sem ten nástroj.
00:31:08 Sochaři, tady se mi to nelíbí. Dejte mi lepší pokoj.
00:31:12 Co takhle apartmá s koupelnou?
00:31:14 Nechte si vtipy. Co bude k večeři?
00:31:17 -To se podivíte.
-To se nechám překvapit.
00:31:20 Tak dělejte třísky, vařte, pečte, smažte, ať už to tady voní.
00:31:24 Ať ho nepustíš z domu, ručíš mi za něj hlavou.
00:31:27 -Kam jdete?
-Ke Kouřícímu králíkovi.
00:31:29 -Do kavárny?
-Ne, dolů.
00:31:31 Tak já tady zůstanu s dědečkem. Nech tu lékárnu, ať se něco nestane
00:31:36 Slečinko, já tu s ním nebudu, vemte mě s sebou.
00:31:39 Vás bych tam mohla potřebovat, dědo. Sbohem.
00:31:42 Sbohem.
00:31:47 -Hezký děvčátka jsou to.
-Nechte si to, jsou to umělkyně.
00:31:51 -A kampak říkaly, že jdou?
-Ke Kouřícímu králíkovi.
00:31:55 Ale to jsem slyšel, že je nějakej noční lokál.
00:31:58 Kavárna je tam taky. Chodějí tam umělci.
00:32:02 Tak, tabule je připravena.
00:32:05 Hele tvaroh. To je moc dobrá věc. To já asi zahájím hladovku.
00:32:22 Moc vám to nejede, sochaři, co? Je to suchý. Copak se bude pít?
00:32:27 -Voda.
-To vám bude zle.
00:32:31 -Černé pivo by bylo lepší.
-To bych řekl.
00:32:34 Půl litru před spaním to je moje. Pěna hustá žlutá, ale ne moc.
00:32:50 -Dědku, nedělej mi chutě.
-Dojděte pro litránek. Napijem se.
00:32:58 Dědečku, kde jste vzal dvacetikorunu?
00:33:01 Kdo by měl mít peníze, když ne já? Nejsem začátečník. Jsem niněrista.
00:33:08 -Ne abyste mi utekl.
-Svěřil jsem vám 20 Kč.
00:33:43 Víte, že s tímhle pivem to bude rovných 20 Kč? Kdy zaplatíte?
00:33:48 -Hned.
-Nestrašte, stejně nic nemáte.
00:33:51 -Máte pravdu, ale, pane hostinský..
-Já nejsem váš hostinský.
00:33:55 Já jsem váš hostinský úvěrový ústav, víte.
00:33:58 Tak se dívám a vidím, že vám tady chybí socha.
00:34:02 -Jaká socha?
-Vaše socha.
00:34:03 Já vám ji udělám na protiúčet. Širokoplecí muž drží 2 půllitry...
00:34:09 -V nadživotní velikosti.
-Tak bych prosil to pivo.
00:34:31 Vy to se mnou dovedete.
00:34:34 -Na shledanou, pane hostinský.
-Na shledanou.
00:34:53 Tak tady je pivo. Dědo, dědku. To na mě neplatí, tak vylezte.
00:35:06 Pospěš si nebo to vypiju sám. Na zdraví, dědečku.
00:35:15 No tak. Já vím, kde jsi. Tak vylez. Račte ven, vážený niněristo.
00:35:35 Dědo.
00:35:48 Dědečku.
00:36:00 Jéje, to bude mela.
00:36:07 Pít už nebudu a připravím se na nejhorší.
00:36:29 -Tak se po něm podívej.
-Vím jen, že má prsten s broučkem.
00:36:35 A to ti nestačí? Projdi nenápadně lokál a dívej se mužům na prsty.
00:36:40 -Myslíš?
-Ovšem. Jak ho chceš najít?
00:36:42 Tak já to zkusím.
00:37:33 -Dobrý večer.
-Konečně. Neseš peníze?
00:37:36 Vrchní se mě už dvakrát ptal jestli chci platit.
00:37:39 Jaké peníze?
00:37:41 Nech si to a dej sem peníze, vždyť jsi mi je slíbil.
00:37:44 Víš, co to je sehnat niněru? Dej sem aspoň 300 Kč. Čekám na ně.
00:37:50 -Ty na ně čekáš?
-To právě ne. Ale rozhlédni se.
00:37:55 Vidíš toho chlapa za mnou? Tak toho nemohu ani vidět.
00:38:01 -Proč, co ti udělal?
-Šaty. Je to můj krejčí.
00:38:05 Tenhle chlap? To abys chodil v brnění.
00:38:07 Nech si ty vtipy, vidíš, jak čeká.
00:38:09 Ale ty sis vybral peníze pro krejčího minulý týden.
00:38:14 -Máš cigaretu?
-Mám.
00:38:19 -Máš oheň?
-Mám.
00:38:25 Tak se uklidni. Zaplatil jsem za tebe dluh zdejšímu vrchnímu.
00:38:29 Tys to vybral. Dal jsem si na to konto večeři a nemám ani korunu.
00:38:34 Tak ti přeju dobrou chuť.
00:38:45 Přece jste mi padnul do rány. Pročpak neodpovídáte na mé dopisy?
00:38:49 Nemohu s vámi vyjednávat, jsem vázán smlouvou jinde. Poklona.
00:38:54 Počkejte, ale vaše smlouva končí. Dám vám nejvýhodnější podmínky.
00:39:00 Znáte mé stanovisko. Jednou jste mě odmítl.Poklona, pane nakladateli
00:39:05 Vynahradím vám to. Udělám vám světovou reklamu.
00:39:09 Pane, my dva se spolu asi nikdy nedohodneme.
00:39:13 Ale poradím vám, jak získáte dobrého autora. Výhodně.
00:39:17 -Rád bych věděl kterého.
-Toho, kterého si sám najdete.
00:39:21 Poklona, pane nakladateli.
00:39:29 -Musela jsem toho nechat.
-Proč?
00:39:31 Kdybys věděla, jak jsou mi všichni protivní. Ty vyzývavé pohledy.
00:39:51 -Už je tu zas. Jde mi to na nervy.
-Na nervy něco mám.
00:39:56 Prosím tě...
00:39:57 Slečna Bendová k telefonu.
00:39:59 Kdo mě to asi volá? Kdyby to tak byl on.
00:40:12 Tady Bendová. Ale, Vojto, proč mi voláš?
00:40:17 Ale, Jarmilko, nic tak zvláštního. Chtěl jsem vědět, jestli tam jsi.
00:40:22 A proto mi voláš?
00:40:26 Seď doma a hlídej dědečka ať neuteče.
00:40:37 Řekni konečně, co mi chceš.
00:40:40 -Přišel bych za tebou.
-A co bys tu dělal? Seď doma.
00:40:46 Vojto, jestli ti uteče...to je drzost...to neplatí tobě.
00:40:52 Seznam jsem si chtěl jenom...
00:40:56 Kdepak já jsem úplně klidný. Ten už mi neuteče.
00:41:10 Nemůžete jít do vedlejší budky? Vy se neumíte chovat.
00:41:13 Lituji, mě doma neučili, jak se chovat v telefonní budce.
00:41:17 -Vy se asi neumíte chovat ani jinde
-Mohli by si myslet, že se hádáme.
00:41:20 -Vy jste nesnesitelný.
-Měl jsem strach, že je vám nevolno
00:41:26 Buďte klidný.
00:41:31 -Hledáte někoho?
-Ano, ale rozhodně ne vás.
00:41:32 To je škoda. Zvláštní, také někoho hledám.
00:41:34 -A víte koho?
-V tom je ten vtip, nevím.
00:41:36 -A koho hledáte vy?
-Co je vám do toho?
00:41:42 Trochu jemnější způsoby by vám neškodily.
00:41:47 Tak si představte, že bych se na vás roztouženě díval.
00:41:51 Líbal vám ruce a nyjícím hlasem říkal:
00:41:54 "Jak jste krásná modrá hvězdo, jak okouzlující jsou vaše oči gazely."
00:42:01 -To bych tedy vůbec nesnesla.
-No, konečně jsme se domluvili.
00:42:05 To je důvod k napití.
00:42:07 Vám se ještě nestalo, že jste čekal na peníze, a že se nedostavily?
00:42:15 Vy jste mi slíbil, že zaplatíte.
00:42:17 Nemohu za to, že se někde cirkulace peněz zastavila.
00:42:25 Já na vás pošlu svoji ženu, ta už čeká na peníze. Abyste si taky užil
00:42:32 -Říkal jsem. Porucha v cirkulaci.
-Co je to?
00:42:36 Cirkulace peněz je jako koloběh kapky vody. Dešťové kapky naprší,
00:42:40 vsáknou se do země, odkud vyvěrají jako prameny ze studánek.
00:42:45 Tvoří potůčky, říčky, řeky a tečou do moře. Moře se vypařuje.
00:42:51 Tvoří se mraky a voda se opět v podobě kapky vrací na zem.
00:42:56 A teď něco dělejte, když neprší. Že tomu rozumíte?
00:43:01 Rozumím. Sbohem.
00:43:06 Tenhle pán si přeje s vámi mluvit.
00:43:17 -Ťuknete si se mnou?
-Já si s každým mužem neťukám.
00:43:21 Ale s tím, kterého hledáte, byste si připila.
00:43:25 Ten by se také jinak choval než vy.
00:43:32 Musel pro vás něco úžasného udělat, že o něm tak krásně mluvíte.
00:43:36 Úžasného? Jak se to vezme. Z vašeho pohledu udělal hloupost.
00:43:42 Ale já to rytířské gesto oceňuji. Musí to být skvělý člověk.
00:43:45 -Vy ho neznáte?
-Ne.
00:43:47 Přejete si růže pro dámu?
00:43:49 Víte, že ten pošetilý rytíř mi koupil růže?
00:43:52 Děkuji.
00:43:54 Růže? To nic není. To já kupuji dámě raději pražené mandle.
00:43:59 Vy jste materialista. Víte, že kdo nemá rád květiny je hrubý člověk,
00:44:04 který nemá ani vážnost k ženě ani smysl pro krásu?
00:44:08 Vidíte a vy se mně tak líbíte.
00:44:12 Cigarety. To se vám náhodou povedlo. Prosím vás, zapalte mi.
00:44:19 Vy kouříte? Tak mladá. Neměla byste kouřit.
00:44:24 Žádala jsem vás o zápalky a ne o radu.
00:44:26 Myslím to ve váš prospěch. Kazíte si zdraví. Máte život před sebou.
00:44:36 Jaký žívot? Mě už život netěší.
00:44:38 Ve vašem věku? Vždyť ani nevíte, co vám přinese zítřek natož život.
00:44:43 Co přinese? Boje, štvaní, neúspěchy a zklamání. Takový je život.
00:44:48 Nemáte pravdu, drahá. Život je krásný.
00:44:51 Počkejte, tohle už mi někdo řekl.
00:44:54 Patrně váš romantický snílek.
00:44:56 Ó ne. Ten by se mnou nesmlouval o zápalky jako vy.
00:45:01 Co myslíte, že by udělal?
00:45:03 Nevím, myslím, že by vůbec nemluvil Vzal by zapalovač a řekl by...
00:45:15 Prosím, seňorito.
00:45:30 -Kde je Jarmila?
-Jé, Vojto, posaď se.
00:45:33 Nemám čas, hledám Jarmilu. Musím s ní mluvit.
00:45:35 Však ona přijde.
00:45:36 -Černé pivo jako obvykle?
-Ne, dnes ne.
00:45:39 Už nikdy černé pivo. Koňak.
00:45:43 Vojto, tys zanevřel na černé pivo?
00:45:46 -Neudělalo mi dobře. Máš cigaretu?
-To se muselo něco stát.
00:45:50 -Stalo. Děda zmizel.
-Jak to? Povídej.
00:45:54 Neptej se. To zatracené pivo. Proč jsem pro ně chodil?
00:45:58 Ale ty sis objednal koňak a my máme sotva samy na útratu.
00:46:08 Nestarej se a podívej se.
00:46:10 -Ty máš? Kdo ti půjčil?
-Dědův odkaz.
00:46:13 Podaří-li se vám Herolda přemluvit, dám vám 2000 provize.
00:46:17 3000 říkáte? Platí. Zítra vám dám Herolda na štítě nebo pod štítem.
00:46:23 Dobrá, uvidíme. A tušte se.
00:46:26 Jdu pro pivo, vrátím se a děda zmizel. Hlava mi jde kolem.
00:46:35 -Dám ti prášek.
-Dej mi pokoj s tou lékárnou.
00:46:39 Takhle dědečka bych raději.
00:46:41 Vím, že umělci nemají na růžích ustláno, zejména mladí.
00:46:46 Hledám opravdový talent, kterému bych dělal mecenáše.
00:47:02 A až by se proslavil, měl bych i já podíl na úspěchu.
00:47:09 Co o tom soudíte? Nechtěla byste to zkusit?
00:47:12 Já? Vy byste? A právě mě? Vždyť je mnoho jiných nadanějších malířů.
00:47:19 Jsem přesvědčen, že vy jste pro mě ta pravá.
00:47:24 -A, co když se mýlíte?
-Mám to promyšleno.
00:47:30 Buď nemáte talent a budete váženou malířkou zaživa
00:47:35 a nebo máte talent a proslavíte se až po smrti.
00:47:41 Skutečně dobře promyšleno. Jenomže já vaše peníze nepotřebuji.
00:47:47 No sem tam. Třeba dluhujete nájem v ateliéru. Domácí upomíná.
00:47:57 Ne, neupomíná, já platím nájemné na rok dopředu.
00:48:03 Okamžik.
00:48:09 -Pane nakladateli.
-Prosím.
00:48:11 -Mohl byste mi věnovat 5 minut?
-Tak mladé krásné dámě s radostí.
00:48:15 -Dlouho jsem se nemohla odhodlat.
-Jsem šťasten, že jste to překonala
00:48:21 Jsem malířka a byla bych vám vděčna kdybyste mi u vás uspořádal výstavu
00:48:26 A tak. Když něco chcete slečno, přijďte za mnou do kanceláře.
00:48:40 Vy platíte? Snad nechcete odejít?
00:48:44 Jsem tu zbytečný. Znám toho pána. To je mecenáš. Já jsem jen amatér.
00:48:53 -To je opravdu mecenáš.
-Dobrou noc a dejte si pozor.
00:48:58 Počkejte, půjdeme spolu.
00:49:09 Škoda. Teď právě hrají tu podivnou píseň.Nechcete ještě chvíli zůstat?
00:49:17 -Bílé ruce.
-Prosím?
00:49:20 -Ta píseň se jmenuje Bílé ruce.
-Ano.
00:49:28 Teď mně povídejte, jak to včera večer bylo.
00:49:31 Tak já vám to povím. Včera večer...
00:50:34 A víte všecko. Dobrou noc.
00:50:39 Počkejte. Nechcete mně už nic říct?
00:50:44 Ne. Vlastně...
00:50:48 ZPĚV: Dvě bílé ruce znám o lásce své jim povídám,
00:50:55 když večer se svým krbem tiše hovořím.
00:51:04 Až jednou obejmou tvé bílé ruce hlavu mou
00:51:13 s důvěrou svoje skráně do nich položím.
00:51:22 Pak prvně v žití uvěřím, že život nešel jen okolo mě jako šedivý stín.
00:51:33 Uvěřím a budu šťasten snad.
00:51:39 Dvě bílé ruce znám o lásce své jim povídám...
00:51:55 Do rudých plamenů zašeptám, že tě mám opravdu rád.
00:52:07 Počkejte. Nechtěl byste se mi alespoň představit?
00:52:13 -Nechtěl.
-Tak to už se nikdy neuvidíme.
00:52:18 Já vás uvidím určitě. Dobrou noc.
00:52:46 -Dobrý den.
-Pamatuj, mezi námi je konec.
00:52:49 Už nejsem tvůj rekvizitář ani maskér, je po všem.
00:52:52 Nejlepší nakladatelství nabízí nejvýhodnější podmínky.Ty odmítneš.
00:52:57 Proč máš zájem na mé dohodě s Hartlem?
00:53:06 Vidím daleko. Dál než ty. Myslím na tvůj prospěch.
00:53:12 -A jak víš, že jsem ho odmítl?
-Mluvil jsem s ním.
00:53:18 -Nic jsi mi neříkal.
-Asi jsem zapomněl.
00:53:30 Byt spisovatele Herolda. U telefonu. Poklona uctivá.
00:53:39 Co je s vámi? Proč nevoláte? Slíbil jste, že podáte zprávu.
00:53:44 Bohužel jsem o té věci ještě nemluvil.
00:53:47 -Kdo je to?
-Nerozumím.
00:53:50 Dovol, možná, že budu rozumět líp.
00:53:54 Zvýším vaši provizi o 1000 Kč, když budu mít Herolda pod střechou.
00:53:58 Sestavujeme program příští sezóny, chci vědět, zda s ním mohu počítat.
00:54:03 Prosím, přijdu k vám, ale nedávám valnou naději.
00:54:11 Ty mě prodáváš jako preclíky.
00:54:14 Křivdíš mi. Přišel za mnou, byl nešťastný. Bylo mi ho líto.
00:54:24 Tak z lítosti. Styď se, staroušku.
00:54:31 Na mou duši, že dnes pro tebe nehnu ani prstem.
00:54:36 Pro mě ano, ale pro Hartla asi sotva.
00:54:40 Musíme nasadit všecky páky a Herolda získat.
00:54:43 Vymyslete něco, je to vaše vina, že mně nechce podepsat smlouvu.
00:54:48 Nechápu, vždyť jsem mu několikrát telefonoval.
00:54:50 Ale, že jste mu před léty zamítl román, to už nevíte.
00:54:53 -To se nepamatuji.
-Ale on se pamatuje.
00:54:56 Právě mi to předhodil. Mám já to lektora.
00:54:59 Mladý autor předloží román, vy ho odmítnete a on jinde uspěje.
00:55:04 Stejně byste nevydal věc neznámého autora.
00:55:06 Přece jste musel poznat, že je to talent.Proč jste mi ho nedoporučil?
00:55:12 Znám vaše zásady a věci neznámých autorů nečtu.
00:55:17 Jděte už.
00:55:19 Nechoď mi na oči.
00:55:22 Dej si to vyložit.
00:55:26 Nic nechci slyšet. Zradil jsi mě za černé pivo.
00:55:30 Nemohl jsem vědět, že dědek obětuje dvacetikorunu.
00:55:32 Dala jsem ti ho do ochrany. A vůbec, jdi mi z ateliéru.
00:55:38 Dovol, jsem umělec a potřebuji inspiraci.
00:55:40 Já ti dám inspiraci.
00:55:44 Bylo by jí škoda.
00:55:48 Má poklona.
00:56:00 Proč já jsem si s tím dědkem jenom začala?
00:56:13 Co je s vámi? Kde je pivo?
00:56:16 Dědku, kde jste byl? Proč jste utekl?
00:56:19 Všecko na mě. Když jste se dlouho nevracel, šel jsem vás hledat.
00:56:25 20 hospod jsem proběh a vy nikde.
00:56:27 -To není možné.
-Vím svoje a hádat se nebudu.
00:56:30 A dejte mi zpátky na tu dvacetikorunu.
00:56:33 Na to není čas. Pojďte honem. Už na vás čeká. Pospěšte si.
00:56:43 Jděte tam napřed sám. Já počkám, až bude mít lepší náladu.
00:57:00 Dědečku, vy jste přišel. Kdybyste věděl, jak jsem byla zoufalá.
00:57:12 A copak se vám stalo? Zdá se mi, že jste plakala.
00:57:16 -Plakala jsem pro vás.
-Pro mě už se naplakalo ženskejch.
00:57:22 Ale spíš jste plakala pro toho sochaře, ne?
00:57:25 -Ale kdepak.
-Tak pro jinýho mužskýho.
00:57:29 Vy jste starý rozumný muž. Jistě jste mnoho prožil.
00:57:35 Byl jste někdy alespoň chvíli šťasten?
00:57:37 Ale vždyť já jsem pořád.
00:57:40 Život je krásný.
00:57:44 -Kde jste to slyšel?
-Slyšel? To vím ze zkušenosti.
00:57:50 Jste už 3. člověk, který mi to řekl.
00:57:54 -A už tomu věříte?
-Ne. Ještě ne.
00:58:01 Pojďte, půjdeme pracovat.
00:58:05 -Pojďte sem.
-Víte, co je tohle?
00:58:13 Vždyť jsem to sám psal.
00:58:16 Tak vy jste nás vyhodil na dlažbu pro pár krejcarů.
00:58:22 Ale říkám vám, štěstí z toho mít nebudete.
00:58:26 Vy mně nic neříkejte. Tenhle mi to řekne. Věštec mě zve.
00:58:36 Běžte si kam chcete. Já vám prorokuji, že se zalknete lakotou.
00:58:50 Vy nic neprorokujte, nejste koncesovaný věštec.
00:58:59 Seďte klidně. Počkejte, nařídím vás. Zůstaňte tak.
00:59:32 -Nebyl vy jste u holiče?
-Proč?
00:59:35 Že jste dnes takový uhlazenější. Včera jste měl jiné vousy.
00:59:40 -Jestli se vá nelíbím, můžu jít.
-Líbíte se mi, hrozně.
00:59:44 Doufám, že já se vám také trochu líbím.
00:59:47 Jakpak se mi můžete líbit, když jsem od vás neviděl ani floka.
00:59:53 -Bojíte se, že vám nezaplatím?
-To ne, ale že si ještě vypůjčíte.
00:59:58 To se vám povedlo, ale teď seďte, ať něco uděláme.
01:00:24 Uděláme si krátkou přestávku.
01:00:32 Taky vás to unavilo, a to já se nesmím ani hnout.
01:00:38 -Prosím vás, zapalte mi.
-Nemám čím.
01:00:41 Na stole jsou zápalky.
01:00:50 To jsou způsoby. Od kmeta si necháte posluhovat.
01:00:54 -Proč byste nemohl být galantní?
-Máte se mnou dostaveníčko? Ne.
01:00:59 -Ale co to mluvíte?
-Modelky mají své rozmary.
01:01:03 Proč se přetvařujete? Proč jste nevrlý, když život je krásný?
01:01:19 Život je krásný a já mám hlad jako vlk. Co bude k obědu?
01:01:23 -A máte velký hlad?
-Od rána jsem nic nejedl.
01:01:28 Já hlad nemám.
01:01:29 Vy jste živa uměním. Já pro něco skočím dolů.
01:01:34 -Ne. Já vás nepustím.
-Chcete kmeta týrat hladem.
01:01:38 Podívám se k Polívkovi, jestli tam něco nemá.
01:01:46 Co děláš, snad ses neurazil?
01:01:50 Přece tě znám. Čekal jsem, až se uklidníš.
01:01:54 Vojto, pojď ke mně. Musíš tam počkat. Mně se to nějak nelíbí.
01:02:01 -Je to někdo přestrojený.
-Kdo by to mohl být?
01:02:13 Nevím, ale je zvláštní, že má masku mého dědečka.
01:02:16 Myslím, že ti moc pracuje fantazie.
01:02:26 Co to děláte, snad nechcete jít oknem ven?
01:02:30 Viděl jsem na římse holoubátka. Nebyla by špatná s nádivčičkou.
01:02:34 -To jsou nápady.
-Tak čím mě chcete vyživovat?
01:02:38 -Já něco přinesu.
-Já už ničemu nevěřím.
01:02:41 Kam jdete, slečinko? Já bych si pro něco skočil dolů.
01:02:46 Ne. Vojto, jestli ti uteče tak se těš.
01:02:50 -Zamkni si nás, ať máš jistotu.
-Dobře, uvězním vás oba.
01:02:56 A co tu budeme dělat zamčený?
01:02:59 Co chcete, můžeme si třeba zahrát lízaný mariáš.
01:03:02 Dejte pokoj. Jak si vzpomenu na karty jdou na mě mdloby.
01:03:06 Na shledanou.
01:03:25 -Děkuju vám, slečno.
-Má úcta.
01:03:33 -Mohla byste mě ohlásit?
-Jak se jmenujete?
01:03:37 Akademická malířka Jarmila Bendová.
01:03:58 Je tu malířka Bendová a žádá o propůjčení výstavní síně.
01:04:04 -Jak že se jmenuje?
-Jarmila Bendová.
01:04:08 Neznám. Nikdy jsem o ní neslyšel.
01:04:12 Prosím.
01:04:18 -Pan Hartl nemá zájem.
-Vždyť říkal, abych přišla.
01:04:23 Naši výstavní síň propůjčujeme jen umělcům zvučného jména.
01:04:29 -Děkuji.
-Má úcta.
01:04:33 Nelžete si do kapsy, sochaři, vy jste do ní zamilován, co?
01:04:38 Mám ji rád, a bolí mě, když ji jiný doprovází domů.
01:04:49 No proto se netrapte. To není neštěstí.
01:04:57 To se vám lehko řekne. Byl jste vůbec někdy zamilován?
01:05:05 Já jestli jsem byl...? Někdo klepe.
01:05:14 -Kdo je to?
-Pošta pro slečnu.
01:05:17 -Odešla, hoďte to do schránky.
-To nejde, je to balík z Hodonína.
01:05:22 Když nemám klíč.
01:05:23 Uložím to na poště, ale vyzvedněte to brzy. Jsou to potraviny.
01:05:28 -Cože? Potraviny?
-Tak vyražte dveře.
01:05:34 Tady se nedá nic dělat.
01:05:43 Už je pryč. Zásilka z Moravy se vzdaluje.
01:05:52 Jistě tam bylo uzené a klobásy.
01:05:56 Stejně jste to zavinil. Kdybyste neutíkal, mohlo být otevřeno.
01:06:04 -Jarmilo.
-Helenko.
01:06:07 -Kde jsi byla?
-U Hartla.
01:06:10 -No a?
-Ani se neptej.
01:06:16 -Dědku, Jarmila jde.
-Honem na poštu.
01:06:24 Co to tu je za kanibalský pokřik.
01:06:28 Jarmila má na poště balík s jídlem.
01:06:30 Ty stále myslíš jenom na jídlo.
01:06:32 To víš, aspiriny budu polykat.
01:06:40 Kdybych věděla, že mu tím udělám radost tak ty prášky...Ale ne.
01:06:47 Říkám vám, ten život nestojí za to, aby se žil. Mně se nic nedaří.
01:06:55 -Co ti řekl Hartl?
-Ani mě k sobě nepustil.
01:06:58 U nich prý mohou vystavovat jen slavní umělci.
01:07:01 Tak si uděláme výstavu v městském parku.
01:07:04 Kdyby to šlo.
01:07:06 Nechte to na mě. Já si na něj dojdu. Je to i moje záležitost.
01:07:11 Nebuďte naivní. Když jsem se k němu nedostala já tak vás určitě přijme.
01:07:16 O to nemám strach.
01:07:18 -V tomhle obleku?
-Tak jak jsem, i s niněrou.
01:07:22 Je mi do pláče, ale musím se smát.
01:07:24 To bych se na to podíval, abych nebyl vystavený. Sbohem děvčata.
01:08:16 Co se děje? Ne já k Hartlovi nepůjdu. Dělám kouzelný kouř.
01:08:24 A do tvých osobních záležitostí se nepletu.
01:08:27 Nech všeho a jdi. Jestli to nevyřídíš správně tak se těš.
01:08:32 -Proč vlastně děláš kouř?
-Máš tady návštěvy.
01:08:35 Tetička to za tebe vzala. Buď bez starosti, všechno se daří.
01:08:55 Půjdu tam hned jak dověštíme, ale nesváděj to na mě,jestli to nevyjde
01:09:23 Co jste tam dělal? Máte papíry?
01:09:26 -U sebe nic.
-Půjdeme na komisařství.
01:09:29 To mám radost. Pozor na niněru.
01:09:34 -To je nepříjemné.
-Dělal jsem, co jsem mohl. Marně.
01:09:38 -Zvýším vám provizi.
-Dobrá, 4000. Platí?
01:09:43 Poslední naděje je Heroldův strýc. Má na něj nesmírný vliv.
01:09:49 Kde bydlí? Hned tam jedem.
01:09:50 Přijede odpoledne. Kdybyste přišel ve 4, to Herold není zaručeně doma.
01:09:55 Ve 4 jsem tam jako na koni. Budete přítomen?
01:09:58 To sotva. Budu muset Herolda vylákat z domu, aby vás neviděl.
01:10:02 Dobrá, já už to s tím strýčkem nějak spravím.
01:10:05 -Tak vy tvrdíte, že jste...
-Ano, jsem spisovatel Herold.
01:10:11 Uvědomujete si, že klamete policii? Odvolejte to.
01:10:16 Lituji, ale nemám, co bych odvolával.
01:10:21 Odvolejte to, jinak vás stihne nejtěžší trest,co jsem kdy vyměřil.
01:10:26 Ne proto, že lžete, ale protože... počkat. Znáte tuhle knihu?
01:10:37 Ano, je to můj román Spící Scarabeus.
01:10:42 A víte, co mě to stálo?
01:10:45 Vím. Brožovaný výtisk 27 Kč.
01:10:48 100 Kč, pane. Já se vsadil, že uhádnu jak to skončí a prohrál jsem.
01:10:53 Tomu vy říkáte kriminální záhada? Vždyť to končí proti všem pravidlům
01:10:58 U vás je privátní detektiv chytřejší než policista.
01:11:01 Já vás zavřu, až budete černej. Vy nejste Herold.
01:11:07 Nemohu si pomoci, ale jsem.
01:11:09 Podívejte se, jestli venku není ještě ten reportér.
01:11:15 Teď se to zjistí. Uvidíme.
01:11:19 Ujišťuji vás, že zaplatím všecko. I vaši sázku. Ale jsem Herold.
01:11:27 -Kde je? Á, dovolíte?
-Co to děláte?
01:11:31 Děkuji vám. Ale to přece není...
01:11:43 Je to spisovatel Herold. To je senzace.
01:11:51 Jsem rád, že vás poznávám. Jste volný. Ale prosím o věnování.
01:12:02 Velmi rád, pane.
01:12:08 -Ohlaste mě u mistra Karmina.
-Lituji, musíte počkat.
01:12:13 Moje věc spěchá, jsem nakladatel Hartl.
01:12:15 Mistr je právě v tranzu.
01:12:18 Tak ho probuďte, musím s ním mluvit obchodně.
01:12:21 Tiše. Mistr nesnáší hlasitý hovor ani ve spánku.
01:12:32 Pane, ve vašem životě nastane obrat k horšímu.
01:12:38 Proč to?
01:12:41 Jste člověk lakotný a chamtivý. Takoví lidé obyčejně zchudnou.
01:12:48 Tomu nevěřím.
01:12:50 -Ve vašich kartách to stojí.
-Zchudnout? To by byla má smrt.
01:12:58 Lakomci odcházejí zpravidla velmi záhy, k radosti svých příbuzných.
01:13:08 Příbuzným radost bych nechtěl dělat.
01:13:11 A přece. Tonete ve věčné zlosti. Třesete se stále o peníze.
01:13:20 -Je to tak?
-Je.
01:13:24 Vaši duši ovládají temné síly. Musíte proti nim bojovat.
01:13:31 Bojovat? Beze všeho. Ale jak?
01:13:34 Nejlepší zbraní je dobrý skutek. Karta nám poví, jak to vykonáte.
01:13:46 Křížový král. To jste vy. Nad vámi bydlí piková dáma.
01:13:53 Jste s ní ve sporu pro nějaké peníze. Není to mnoho.
01:13:58 Jo, to je ta malířka. 600 to dělá.
01:14:01 Pak je tu ještě kárový kluk. Ten vám dluží také.
01:14:06 Jo, něco přes 300. A nevidíte tam, jestli bude dědit?
01:14:14 Nebude.
01:14:16 Ne? Tak je s nimi zle. Partaje si nebudou dělat legraci z domácího.
01:14:23 Pro tento nepatrný peníz chcete oba připravit o střechu nad hlavou.
01:14:31 Karta praví dále, že vykonáte dobrý skutek a ten dluh jim prominete.
01:14:39 A to zas ne.
01:14:42 Marně se bráníte. Je to váš osud a vy to uděláte.
01:14:50 Vlastně, proč bych je tam nenechal? Já ty peníze vůbec nepotřebuju.
01:14:56 A už jsem si tak zvyknul na to hádání, že by mi chybělo.
01:15:02 Mějte rád umělce, dožijete se dlouhého věku v blahobytu.
01:15:12 Dá se s ním mluvit rozumně, když je v tranzu?
01:15:16 Ano, pouze rozumně.
01:15:20 -Je mistr strýčkem pana Herolda?
-Pana Herolda?
01:15:25 -Chtěl jsem se něco dovědět.
-Pak jste na správném místě.
01:15:45 Nejste taky majitel domu? Poradil bych vám, abyste tam nemusel.
01:15:52 Domácí, který odpouští kumštýřům činži, dožije se dlouhého věku.
01:16:05 Ale, já nejsem domácí.
01:16:07 To vás lituji, zajdete brzy a v bídě.
01:16:23 Dobrý den.
01:16:26 Promiňte, že vyrušuji v tak nevhodnou dobu.
01:16:33 -Posaďte se, pane.
-Děkuji.
01:16:38 Přicházím ve velmi delikátní věci. Mám zájem na vašem synovci.
01:16:45 Víc mně neříkejte a třikrát sejměte.
01:16:50 -Je to nutné?
-Ano.
01:16:53 Prosím.
01:17:02 Vaše práce se nekryje s vaší povahou. Vidím něco s uměním.
01:17:19 Máte dobrou hlavu, ale nemáte dobré srdce.
01:17:28 -Jaké je vaše povolání?
-Jsem nakladatel.
01:17:33 To by souhlasilo. Stojí při vás 2 osoby. Muž a žena.
01:17:44 Toho muže byste rád získal pro své podnikání.
01:17:49 Proto jsem vlastně přišel. Jak to dopadne?
01:17:53 A ta žena by ráda u vás pronikla.
01:17:58 To mě nezajímá, chci vědět, zdali ten muž...
01:18:01 Ale ty 2 osoby osudově spojují rozhodnutí té věci.
01:18:07 Toho muže získáte jen tehdy, bude-li vědět, že jste pomohl jí.
01:18:17 A kdo je ta žena? Znám ji?
01:18:19 Dvakrát jste ji odmítl. Podruhé dnes v kanceláři.
01:18:30 U mě se hlásí tolik lidí. Kdybych alespoň věděl jak se jmenuje.
01:18:35 Karty nejsou adresář, ale říkají, že je to malířka.
01:18:41 Malířka? Opravdu nevím. Ale v kanceláři budou mít záznam.
01:18:49 Ale ručíte mi za to, že všechno dobře dopadne?
01:18:54 Možná.
01:18:58 Zítřejší noviny, prosím.
01:19:05 Dejte mi také jedny.
01:19:35 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:19:39 -Račte prosím?
-Černou kávu.
01:19:44 -To je náhoda.
-Přišel jsem za vámi najisto.
01:19:48 Jak víte, že chodím sem?
01:19:50 Jako mecenáš musím přeci vědět, kam chodí mladí umělci.
01:19:55 Přeji vám hodně štěstí. Našel jste už někoho?
01:20:00 Ano, vás. Vím o vašich nezdarech a mám pro vás velkorysý návrh.
01:20:12 Řekněte mi upřímně, kdo vlastně jste?
01:20:19 -Jak to myslíte?
-Proč se vydáváte za někoho jiného?
01:20:23 Jak jste to poznala?
01:20:25 Nenutila jsem vás, abyste mluvil jen pravdu. I lež má své kouzlo.
01:20:33 Nechápu vaše šlechetné chování tenkrát, když jsem usnula
01:20:39 A vaše podivné řeči o mecenášství.
01:20:42 Je to nevinná hra nebo sledujete nějaký cíl?
01:20:47 Viděl jsem hru, kde muž s nepatrným postavením se vydával za bohatého
01:20:57 světáka jen proto, aby se mohl přiblížit ženě, kterou miloval.
01:21:04 Věděl jsem, že jste umělkyně. Chtěl jsem se v mládí věnovat malířství.
01:21:13 Hodně jsem maloval, ale lidi v tom neviděli obrazy. A právem.
01:21:25 Tak jsem se stal malířem písma.
01:21:28 -Vy? Malířem písma?
-Nevěříte? To mě bolí.
01:21:32 Já jsem hned věděla, že máte něco společného s psaním.
01:21:35 Prosím?
01:21:39 Netušíte, kolik písmenek musím namalovat, aby mně to vynášelo.
01:21:46 Ale lidé o vaší práci vědí. Moje obrazy nezná nikdo.
01:21:58 Ale až uspořádáte výstavu, to bude slávy.
01:22:01 Nevěřím, že se toho dočkám.
01:22:03 Já bych tak rád viděl vaše práce.
01:22:06 Mohu vás pozvat k sobě do ateliéru. Chcete?
01:22:08 Ale honem, než si to rozmyslíte.
01:22:18 Mám jenom skromnou pracovnu.
01:22:23 Malířský ateliér. Nenaplněný sen mého života.
01:22:28 A těch krásných obrazů. Jste skutečná umělkyně. Kam se hrabu.
01:22:36 -Líbí se vám?
-Úžasné.
01:22:38 Nechápu, jak se děvče s takovým nadáním může dívat černě do života.
01:22:45 Dnes talent nic neplatí. Nadání je jenom na obtíž.
01:23:16 Děkuji vám. A jak víte, kde mám zápalky?
01:23:20 Já nevím. Tak mě napadlo, že by tam mohly být.
01:23:25 Nechtěl byste se mi z něčeho vyzpovídat?
01:23:34 Ale ne. Nesmím myslet tak vysoko. Vy jste umělkyně a já...
01:23:42 Nemluvte tak.
01:23:44 Potřebujete muže, který se vám umělecky vyrovná.
01:23:47 Nepochybuji, že takového najdete, jestli vám už nevstoupil do cesty.
01:23:53 Možná, že vstoupil.
01:23:56 No, nemluvme o tom. Co to máte tady?
01:24:02 -Vojto, co tu děláš?
-Docela nic.
01:24:05 Promiňte, nevěděla jsem. To je kolega Polívka. Sochař.
01:24:10 -To je pan.
-Těší mě.
01:24:14 Tak se mi zdá, jako bych s vámi už někdy mluvil.
01:24:17 Také mně připadá, že jsem vás už někde viděl.
01:24:22 Nemáte cigaretičku?
01:24:24 -Ale, Vojto.
-Děkuji.
01:24:26 Klepe někdo.
01:24:30 Děkuji.
01:24:33 -Dobrý den.
-Slečna Bendová?
01:24:37 -Byla jste včera u nás?
-Vy jste z nakladatelství?
01:24:40 Ano, pan Hartl vás prosí, abyste ho dnes navštívila v kanceláři.
01:24:44 Děkuji, byla jsem tam jednou a podruhé už tam nepřijdu.
01:24:47 Mýlíte se. Děláme velkou akci. Hledáme nové talenty.
01:24:50 Zahájíme výstavu vašich obrazů. Přijďte podepsat smlouvu.
01:25:00 -Vojto.
-To znamená.
01:25:03 Že to Jarmila vyhrála.
01:25:05 Já jsem tak šťastná.
01:25:10 Já také. To se vám podařilo. Jste okouzlující, slečno. Sbohem.
01:25:30 Jarmilo.
01:26:24 Na další úspěchy naší mladé umělkyně Jarmily Bendové.
01:26:29 Na zdraví. Ať žije.
01:26:31 Děkuji vám, přátelé. A hlavně vám, pane nakladateli.
01:26:35 Ale nemohu se ubránit vzpomínce na muže, který mi dopomohl k úspěchu.
01:26:40 Připíjím na jeho zdraví.
01:26:43 Na zdraví.
01:26:45 -Promiňte.
-Jarmilo.
01:26:48 -Copak je jí?
-Asi světabol.
01:26:51 -Dáme si tu naší.
-Na to teď nemám náladu.
01:26:54 Dobře, zazpívejte mi něco.
01:27:02 ZPĚV: Jednou jen jedenkrát máš nad hlavou hvězdu svou toulavou...
01:27:30 Jak můžeš být nešťastná po takovém úspěchu? Vzchop se.
01:27:36 Vždycky jsem si myslela, že až budu mít úspěch, že se zblázním, a teď.
01:27:47 Ty máš aspoň úspěch. Ale já nemám ani úspěch ani lásku.
01:27:57 Přestaň. Proč pláčeš?
01:28:03 Když on tam není. Proč jsi ho nepozvala?
01:28:09 Dala jsem mu lístek pod dveře. Asi se stydí.
01:28:12 Za nic nemůže.
01:28:16 A máš ho ráda?
01:28:22 Vidíš, a já jsem byla taky zamilovaná.
01:28:26 Ale ještě trochu jsi, viď?
01:28:28 Ne, já jsem ještě víc.
01:28:32 ZPĚV: na každého člověka štěstí věčně nečeká. Jednou jen...
01:28:58 Co tomu říkáš? Já jdu za ním.
01:29:03 Helenko, zkus to.
01:29:34 Proč jsi nepřišel, když tě Jarmila pozvala?
01:29:39 Pozvala? Udělala to jen, aby se neřeklo.
01:29:47 -Co je ti?
-Bolí mě hlava.
01:29:49 A léčil jsi to černým pivem, viď?
01:29:52 Heleno, prosím tě, přestaň.
01:29:54 Otevři ústa a polkni.
01:29:57 Cos mi to dala? To má příšernou chuť.
01:30:00 Nejvyšší čas, abych si tě vzala na starost.
01:30:04 -Co si vlastně o mně myslíš?
-Že jsi sobec.
01:30:08 Myslíš jenom na sebe a na svoje štěstí.
01:30:11 Ale, že jsou kolem tebe lidé, kteří chtějí být také šťastni, to nevíš.
01:30:17 Máš vlastně pravdu. Vím, že Jarmila...
01:30:20 -Na jinou nemyslíš.
-To už jsem pustil z hlavy.
01:30:25 Rád bych ji odprosil a nevím, jak do toho.
01:30:28 Máš tam rozdělané sochy a nejdeš tam.Kdybych se nestarala uschly by.
01:30:41 Helenko, tak to ty tam dáváš ty mokré hadry?
01:30:47 Ale už mě to přestává bavit. Podívej, jaké mám ruce.
01:30:53 -Ukaž tu zlatou ručičku.
-Ta je taky moje.
01:31:00 Konečně. Gratulujeme. To to trvalo.
01:31:05 Mám z vás radost. Tak ses umoudřil, Vojto.
01:31:10 Věřte, neměl jsem o tom vůbec tušení. Až ty mokré hadry.
01:31:18 Mám z toho bolení srdce.
01:31:19 Pilulky zakazuji. Tady máš cigaretičku.
01:31:22 Konečně se stal z tebe muž.
01:31:24 Tady je zase nějak veselo. Co se tu děje?
01:31:27 Dobře, že jdete. Pojďte dál.
01:31:29 Jistě se vám o mně zase zdálo, ne?
01:31:32 Ne, pane domácí, z mých snů se stala skutečnost.
01:31:36 Úplně jsem zapomněla, chci vám zaplatit dlužný nájem.
01:31:40 Nájem? Ne. To nevezmu. Za žádnou cenu. Já dobře vím proč.
01:32:00 Co? Vy prý likvidujete...?
01:32:03 Ano, milostivá. Nedá se nic dělat.
01:32:05 Ale to je škoda, takový krásný podnik.
01:32:08 -Dobrý den.
-Chlapče. Co slyším?
01:32:12 Ty prý definitivně rušíš věštírnu. Ale to mi přece neuděláš.
01:32:15 Lituji, ale už jsem se rozhodl.
01:32:18 A co, že tak náhle?
01:32:20 Byl to bláhový nápad, kterým jsem chtěl někoho získat. Nepovedlo se.
01:32:27 -Ještě jsi zamilován?
-Snad to časem přejde.
01:32:31 Udělal jsem zásadní chybu. Šel jsem na to příliš romanticky.
01:32:35 Hochu, dnešní muž si počíná trochu jinak.
01:32:37 -Romantici už nejsou moderní.
-Dnes jdou muži přímo.
01:32:40 Už se stalo, a teď musím dohnat, co jsem zameškal.
01:32:48 Tak pracuj, ať je o tobě něco slyšet.
01:32:51 Mám pro vás novinku. Herold podepsal smlouvu Hartlovi.
01:32:56 Přece něco. Já věděla, že sem nejdu nadarmo. Měj se dobře a piš.
01:33:02 Já jim o tobě napovídám věcí. Nešťastná láska. Nový román.
01:33:07 Už běžím do kavárny.
01:33:11 To mám radost.
01:33:13 Dědeček s niněrou vyšel ve všech večernících a věštec Karmin zmizí.
01:33:19 Je konec. Zavírá se. Každého, kdo přijde odmítneš.
01:33:23 Spolehni se. Každý, kdo teď přijde, vyletí.
01:33:28 Musím s mistrem mluvit. Chci se s ním vyrovnat.
01:33:31 Mistr nepřijímá.
01:33:33 Konec. Zavíráme. S každým vyražte..
01:33:37 Vy čekáte na mistra? Posaďte se.
01:33:42 Mistr bude asi v tranzu. Musíte mít okamžik strpení.
01:33:46 Je to naléhavé. Mistr mě sám vyzval, abych přišla.
01:33:50 Tak okamžik, prosím.
01:33:55 -Rychle se přestroj.
-Co jsem ti nařídil?
01:33:58 Nech mě domluvit. Je to ona.
01:34:00 -Kdo?
-Ona. Chce s tebou mluvit.
01:34:01 -Jarmila?
-Ano.
01:34:05 -Rychle, přines moje věci.
-Hned, hned.
01:34:09 Pospěš si. Dělej. Kouzelný kouř dneska odpadá.
01:34:24 Docílila jste velikého úspěchu. Souhlasíte už, že je život krásný?
01:34:34 Ani dnes to nemohu říci. Řekněte mi, setkám se s ním?
01:34:43 Vás miluje muž, který je vám stále nablízku.
01:34:48 Ach ne, ten sochař již poznal, že to byl omyl.
01:34:52 Je jenom jeden muž, kterého mám ráda. Uvidím ho ještě?
01:34:58 Pamatujte si tato čísla: 4,2,3.5,1.
01:35:07 4,2,3,5,1.
01:35:12 Vytočte je v telefonu, snad se vám ozve.
01:35:16 -Bylo by to možné?
-Možná, zkuzte to.
01:35:21 Děkuji vám.
01:36:04 Haló, to jste vy? Blahopřeji k vašemu úspěchu.
01:36:10 To mi neříkejte, proto vás nevolám. Což jste mi nikdy neměl co říci?
01:36:18 Mám toho mnoho na srdci, ale jsou to samá něžná slova.
01:36:28 Ale ne, raději nemluvit, jen se na vás dívat.
01:36:34 Chcete se se mnou sejít?
01:36:35 Ano. Kde? Dobře. Za chvilku jsem tam. Na shledanou.
01:37:55 Proč pláčete, má lásko?
01:38:00 Protože život je krásný.
01:38:07 Skryté titulky: Kamil Tůma
00:03:01 Dobré jitro.
00:03:04 Přinesli pro vás krabici.
00:03:07 -Prosím vás, kde jsem?
-V hotelu Adlon, slečno.
00:03:13 -A jak to, že jsem tady?
-Přivezl vás nějaký pán.
00:03:17 Pán? Nevím. Nemohu se upamatovat.
00:03:24 -Přinesu vám snídani.
-Počkejte. Nebudu snídat.
00:03:29 Jak si přejete, ale snídaně byla pro vás objednána.
00:03:33 Kdo? To není možné. Snad se mi to všecko jenom zdá.
00:03:39 Možná, že tam bude nějaké vysvětlení.
00:03:46 Také nic. Vy říkáte, že mě sem přivedl? A nebyla jsem trochu...?
00:03:52 Byla jste velmi ospalá.
00:03:56 -A ten pán?
-Zaplatil a odešel.
00:04:00 -A kdo to byl?
-To, bohužel, nevím.
00:04:05 Večer jsem byla u sochaře Horáka. Dostal cenu. Oslavovali jsme.
00:04:11 Pilo se dost, ale že bych...? Ne. Pak jsme šli do Kouřícího králíka.
00:04:19 Snad si vzpomenete později.
00:04:22 Počkejte. Seděli jsme a mě začala bolet hlava. Helena mi dala prášky.
00:04:30 Chtělo se mi spát a byla jsem unavená. Před půlnocí jsem odešla.
00:04:37 -Já si na víc nevzpomínám.
-Potom vás asi ten pán přivedl sem.
00:04:41 -Jak vypadal?
-To nevím.
00:04:45 Na levé ruce měl prsten s nějakým zeleným broučkem.
00:04:51 Se zeleným broučkem. Všimla jste si toho dobře?
00:04:55 Ano, jak mi dával spropitné.
00:04:58 -Prosím, připravte mi šaty.
-Prosím.
00:05:32 -A skicák? Kde je můj skicák?
-Co prosím?
00:05:36 Sešit s kresbami. Skicák.
00:05:38 -Přinesla jste jen kabelku.
-Celý večer jsem je měla při sobě.
00:05:47 -Měla jsem tam kresby starců.
-Ten jistě dostanete zpátky.
00:06:08 Tady ti nesu těch několik sešitků, podruhé si najdi někoho s potahem.
00:06:15 Co tě to napadlo psát román o středověku?
00:06:19 9 let jsem byl u divadla a sháněl rekvizity, ale tohle?
00:06:29 -Sbohem, staroušku.
-Co, proč sbohem?
00:06:33 Když se ti to nelíbí, tak se vrať k divadlu.
00:06:34 Ty mně vždycky přeješ to nejhorší. Tady máš materiál, pracuj.
00:06:41 Podívám se na to až v noci.
00:06:43 Ve dne říkáš, že se ti lépe pracuje v noci a v noci nejsi doma.
00:06:48 -Dovol.
-Tak, kde jsi byl dnes v noci?
00:06:52 -Venku na čerstvém vzduchu.
-Na vzduchu. U Kouřícího králíka.
00:06:58 Nezapírám, byl jsem tam, ale jen abych poznal prostředí a lidi.
00:07:03 Lidi. A proto jsi se tak díval po té brunetce.
00:07:07 -Co je ti po tom?
-Nevěděl jsem, žes ji jen studoval.
00:07:13 Zvláštní dívka. Pozoroval jsem ji delší dobu. Šel jsem za ní.
00:07:22 Připadalo mi, že jde malátně. Za chvíli se posadila do výklenku.
00:07:30 Myslel jsem, že se jí udělalo nevolno. Spěchám k ní a ona spala.
00:07:40 -Spala?
-Nemohl jsem ji probudit.
00:07:44 -Jak to dopadlo?
-Odvezl jsem ji do hotelu.
00:07:49 -A znáš ji?
-Ne.
00:07:51 Domnívám se, že je malířka. Ve voze jsem našel její skicák.
00:08:00 -A v hotelu neřekla kdo je?
-Neřekla ani slovo.
00:08:05 Byla tak ospalá, že jistě spí ještě teď.
00:08:09 -Tady je její adresa.
-Možná, že je to jen poznámka.
00:08:14 Alespoň je to stopa, a když po ní půjde chytrý člověk...
00:08:19 To je něco jiného, já myslel, že to chceš vypátrat ty.
00:08:21 No dovol. Když jsem vypátral jaké boty nosil Cervantes, tohle zvládnu
00:08:45 -Kdo je?
-Já, Helena.
00:08:51 -Neseš klíče?
-Jaké klíče?
00:08:53 No klíče. Mám tam rozdělanou hlínu chci pracovat. Nezdržuj.
00:08:59 Já za to nemohu. Nemusíš být nevrlý.
00:09:02 -Kde je Jarmila?
-Ty jsi její soused.
00:09:06 Já, a ty jsi byla s Jarmilou, ty musíš vědět proč ještě není doma
00:09:12 Jak to? Utekla nám před půlnocí. Bolela ji hlava a chtěla spát.
00:09:19 Spát? Pak musí být doma. Že se nehlásí?
00:09:23 -A bouchal jsi?
-Bouchal.
00:09:25 -A ozvala se?
-Ozvala ale partaj od vedle.
00:09:27 Zkus to ještě jednou. Když se neozve, zavoláme zámečníka.
00:09:31 S tím nechci nic mít, přijde domácí a bude zle.
00:09:33 -Vojto, pojď.
-Ty se mě natrápíš, holka.
00:09:37 Jarmilo, haló, ozvi se, Jarmilo!
00:09:40 Nekřič tolik, není potřeba, aby to sousedi slyšeli.
00:09:43 Jarmilo!
00:09:45 Co se to tu děje? Helenko, jsem ráda, že tě vidím.
00:09:49 -Jarmilo, kde se touláš?
-Víš, že musím pracovat.
00:09:53 -Kdes byla?
-S tebou si ještě promluvím.
00:09:56 A jejej, pan domácí.
00:09:58 -Vojto.
-Nech to na mě.
00:10:01 Jak dlouho budete takhle zneužívat mé trpělivosti?
00:10:05 Kéž byste na sebe jednou upozornili zaplacením nájemného.
00:10:10 To jsem rád, že vás vidím, spočítejte mi co jsem vám dlužen.
00:10:15 Co bych počítal? Já to vím a vy taky.
00:10:19 -A nezapomněl jste na nic?
-Vy nemáte ani tolik.
00:10:23 Pozor, abyste nebyl překvapen.
00:10:25 Vy už mě nemůžete překvapit, ledaže byste zaplatil.
00:10:29 Ano, zaplatím. Zdědil jsem peníze, už jsou na cestě.
00:10:33 Zdědil? A kolik?
00:10:36 Je toho dost, děkuju. Peníze na knížkách, lesy a taky rybník.
00:10:41 To vám to musím spočítat. Možná, že jsem asi jistě něco zapomněl.
00:10:47 Buďte tak laskav.
00:10:51 -Tak už jsem to zažehnal.
-To je dobře, Vojto.
00:10:57 -Nemáš náhodou cigaretku?
-Mám.
00:10:59 -Ale skicák je pryč.
-Tak je pryč. Děkuju.
00:11:04 -Zdá se mi, že jsi s ním odcházela.
-Mě už z toho zdání bolí hlava.
00:11:08 -Snadná pomoc, dám ti prášek.
-Jaké to máš vlastně prášky?
00:11:12 Na všecky bolesti. Proti bolení hlavy, pro utišení srdce, na spaní.
00:11:19 Že tys mi včera místo prášku proti bolení hlavy dala prášek pro spaní?
00:11:25 Už ano. Měla jsem tu 3 a mám jen 1.
00:11:28 Tak proto mě nemohli probudit. Víš, co bys zasloužila?
00:11:32 Ještě, že jsem se nedostala do rukou nějakého dobrodruha.
00:11:35 Zachoval se vskutku kavalírsky.
00:11:38 Co myslíš, jaký je to muž?
00:11:41 Já myslím, že ošklivý, proto tak zmizel, aby ti nepokazil iluze.
00:11:46 Člověk, který se tak zachová, má jistě ušlechtilou duši i tvář.
00:11:51 Já tě nepoznávám. Vždycky jsi házela všecky muže do jednoho pytle
00:11:56 -Snad ses nezamilovala?
-Nech si rozumy. Zavinilas to ty.
00:12:00 -Proč jsi snědla 2 prášky?
-Hodím ti tu lékárnu do kamen.
00:12:04 Co tu vlastně je? Nemocnice, lékárna? Avantgarda a samé prášky.
00:12:12 Jen počkej, až tě bude bolet žaludek, ještě rád přijdeš.
00:12:15 To tedy ne. Léčím všechny nemoce černým pivem. Zkus to.
00:12:22 Nech ji, ať si kazí zdraví. Stejně ten život za nic nestojí.
00:12:31 -Řekla jsem si, že aspoň zaskočím.
-Moc vás vítám, tetinko.
00:12:37 Co stále děláš? Nedáš o sobě vědět. Píšeš něco nového? Jen piš.
00:12:44 Rok jsi nevydal knihu. Všichni moji známí se mě ptají, co to je.
00:12:47 Musíš něco udělat. Já už mezi lidmi nemám o čem mluvit.
00:12:51 A to vás patrně nejvíc mrzí, tetinko, že?
00:12:53 Ale, kdepak, mám o tebe zájem. Hochu, jsi nějaký přepadlý. Co je?
00:13:01 Ale nic. Uklidněte se, já...
00:13:03 Mlč, to víš, já znám lidi. Jsi zamilován. A nešťastně zamilován.
00:13:13 -No to mě překvapuje.
-Ano, jsi zasmušilý.
00:13:16 Kdybys byl ženat, nedivila bych se. Ale mladý svobodný muž
00:13:22 neznající finanční potíže je zádumčivý jen když je zamilován.
00:13:28 To je mi jasné a ostatní mi řeknou karty. Hned ti to vyložím. Sejmi si
00:13:38 Tetinko, ještě vás to baví odhalovat lidem budoucnost?
00:13:42 Ale mě nebaví jejich budoucnost ale minulost.
00:13:53 A, co když si někdo zalže?
00:13:56 Zprvu každý zapírá, ale pak, chtě nechtě, vyklopí pravdu.
00:13:59 Každý nosí krunýř přetvářky, ale pak ho odhodí a je jak nahý.
00:14:10 Se dovíte zajímavé věci, že?
00:14:11 Romány. Tomu, kdo čte z karet nebo z ruky, řeknou lidé víc než u soudu
00:14:23 Z karet nebo z ruky? To je zajímavé.
00:14:29 Už musím běžet. Tak, hochu, piš, ať o tobě něco slyším.
00:14:34 -Na shledanou, tetičko.
-Na shledanou.
00:14:36 -Nezapomeňte zde žaludské eso.
-Škoda, že to není srdcová dáma.
00:14:39 Ta by byla víc na místě. Zase k tobě zaskočím, ale jen na chvíli.
00:14:44 -Sbohem, tetinko.
-Sbohem, hochu. Zase přijdu.
00:14:47 -Rukulíbám.
-Dobrý den.
00:14:49 My máme na sebe štěstí, ale vidíme se vždy jen mezi dveřmi.
00:14:52 -To je na tom to nejkrásnější.
-Prosím?
00:14:54 -Rukulíbám.
-Na shledanou.
00:14:58 -Co jsi zjistil?
-Tvá tetička je rozkošná dáma.
00:15:01 -To se neptám. Bydlí tam?
-Tak to je jisté.
00:15:07 -Ano, ale výtah tam není.
-Musím jí napsat, chci ji vidět.
00:15:13 To bych ti neradil, má společný ateliér se sochařem.
00:15:16 -Kdo je to?
-Nevím, ale už tam nepůjdu.
00:15:21 Nesmíš mě opustit, staroušku.
00:15:24 Neopouštím, ale 4 poschodí jsou 4 poschodí.
00:15:41 Povedly se ti. Ty jistě dáš také na výstavu.
00:15:45 Nevzpomínej mi výstavu, když vidíš jak tu zoufale stojím před obrazem,
00:15:49 od kterého jsem si nejvíc slibovala. Já ho nedokončím.
00:15:52 Neztrácej hlavu.
00:15:53 -Snad ten skicák ještě dostaneš.
-Na to už nespoléhám.
00:15:56 Je to týden a nikdo se nepřihlásil a i ten žebrák mi zmizel.
00:16:00 -Tak tam dej jinou postavu.
-Také mě to napadlo.
00:16:04 Včera jsem tu stála celou noc. Ne, to není možné.
00:16:09 Sem patří jen žebrák s niněrou. To je ta pravá nálada.
00:16:15 Niněra hraje smutnou píseň jako stáří žehrající na bídný život.
00:16:25 Máš pravdu. A hledala jsi toho starce?
00:16:28 Celý týden nedělám nic jiného. Mojí nadějí je Vojta.
00:16:32 Dala jsem mu ultimátum - buď najde niněristu nebo mu vystěhuju sochy.
00:16:36 Chudák, ten se asi činí. Ten asi běhá.
00:16:42 -Kde máš dědečka?
-Buď trpělivá.
00:16:47 -Nemáš cigaretku?
-Nemám.
00:16:49 Dělám co mohu. Běhám po starých průchodech, svítím pod mosty...
00:16:52 -A nic.
-Jednoho jsem našel, ale nemá vousy
00:16:54 Ale pozor, mám stopu. Na policejním ředitelství jsem dostal radu.
00:16:57 Já nechci radu, chci dědečka. Dávám ti poslední lhůtu.
00:17:00 Výborně, tak jsem to chtěl říct. Dávám vám poslední lhůtu.
00:17:04 Pane domácí, mějte strpení, zaplatím vám, až prodám obrazy.
00:17:10 -A kdy to bude?
-Hned jak dokončím tento obraz.
00:17:14 -Na to si počkám.
-Těší mě váš zájem o umění.
00:17:19 -Tak malujte, proč nemalujete?
-Bohužel nemohu.
00:17:24 Co byste nemohla, tady máte takový kus čistý.
00:17:29 Má to být stařec s niněrou, ale ztratil se mi model.
00:17:33 Tak tam vymalujte třeba psa nebo cimbuří.
00:17:40 -Nemohu porušit smysl obrazu.
-A jak se vlastně bude jmenovat?
00:17:45 -Trosečníci.
-A kde máte moře?
00:17:49 Trosečníky myslím lidi, kteří se ocitli na dně a čekají na zázrak
00:17:58 Tak tam vymalujte mě, já taky čekám že zaplatíte činži.
00:18:04 -Vypůjčím si. Dokdy mám zaplatit?
-Ústně nic nevyjednávám.
00:18:09 Dejte mi to písemně.
00:18:11 Už se stalo. Předvídal jsem jak dopadnu a hodil jsem vám dopis.
00:18:28 -Klaním se. Copak jste jí napsal?
-Vám jsem to strčil pod dveře.
00:18:35 -Říkal jste, že jste dědil. Plaťte.
-To jsem řekl a to neodvolám.
00:18:41 S vámi se zlobit nebudu. Jakmile do 3 dnů nezaplatíte, prodám barák.
00:18:46 -Vidíte, to je nápad.
-Už je to tu zase.
00:18:49 -To je jistě upomínka.
-U nás se upomínky nevyskytují.
00:18:53 To mi dělá někdo schválně. Čti.
00:18:56 Karmil-věštec. Praha 3. Hradní 6. Co je na tom divného?
00:19:02 Divné je, že je dostávám každý den. Teď už třikrát denně.
00:19:07 Zvláštní, já jsem nedostal ani 1. O moji budoucnost se nikdo nezajímá
00:19:11 To bych se nedivil. Jste zadlužený nájemník, ale že já nic nedostal.
00:19:19 -Vy také ne?
-Ne.
00:19:21 Ale zjednám nápravu. Je to hrubá urážka přehlížet majitele domu.
00:19:29 Uctivá poklona.
00:19:31 -Já bych to nevydržela a šla bych.
-Přece nepůjdu ke kartáři.
00:19:38 Když tě tak naléhavě zve. Je v tom něco osudového.
00:19:46 Myslíš, že bych měla pokoušet osud? K čemu? Život je stejně divný.
00:19:55 -Jste umělkyně, malířka.
-Tolik pozvání jste poslal.
00:20:04 Nerušte můj myšlenkový kruh. Žijete v citové sféře jistého muže.
00:20:15 Má s vámi společné zájmy a miluje vás. Souhlasí?
00:20:21 Nepokoušejte se něco vyzvědět. Je to zbytečné.
00:20:25 Ve vašem životě se stal nějaký obrat. Poznala jste muže.
00:20:34 Vidím vás i jeho. Jste jako duchem nepřítomna. Veze vás do hotelu.
00:20:54 Máte plášť, klobouk v ruce. Muž něco nařizuje a odchází.
00:21:10 -A skicák? Mám také skicák?
-Ne, nevidím jej.
00:21:19 Vidím stále onoho muže. Myslí na vás. Touží po vás. Hledá vás.
00:21:33 Kdo je to?
00:21:35 Vidím ho jako v mlhách. Přibližuje se k vám,protože vám není lhostejný
00:21:46 Kde je skicák? Tajně jsem si skicovala niněristu.
00:21:55 Ten muž vás tedy nezajímá? Hledáte jen skicák.
00:22:02 Mám rozpracovaný obraz a chybí mi postava toho žebráka.
00:22:06 Mohla bych si najít jiného, ale ten obraz by mě už netěšil.
00:22:17 Prosím vás, dostanu svůj skicák?
00:22:20 Vidím před vámi 2 dny. Jsou naplněny nezdarem. Pak svítá.
00:22:33 -A, co skicák?
-Nevidím.
00:22:38 Ale 3. den nastane ve vaší věci obrat. Dokončíte svůj obraz.
00:22:48 Kéž by to byla pravda.
00:22:50 -Toho dne se setkáte s oním mužem.
-Kde?
00:22:55 V místnosti, kde vás viděl poprvé a odkud vás potom sledoval.
00:23:03 -A přinese skicák?
-Což vám na ničem jiném nezáleží?
00:23:10 Je to pomůcka pro moji práci a práce je to jediné pro co žiji.
00:23:15 Jinak je život nesnesitelný.
00:23:16 Mýlíte se, život je krásný. Musíte se naučit milovat život.
00:23:28 -To se asi nikdy nenaučím.
-Peníze nechci. Až se přesvědčíte.
00:23:36 -Na shledanou.
-Určitě, mistře.
00:23:40 -Nic mi nevyprávějte, všechno vím.
-Vpustím vás až po signálu.
00:23:46 Signál? Nejsme na nádraží. U kartářek jsem jako doma.
00:23:53 -Kde máte karty?
-Nečtu z karet, čtu z ruky.
00:23:58 Tomu nevěřím, ale za zkoušku to stojí
00:24:03 -Vy jste vdova, veselá vdova, že?
-Dovolte.
00:24:10 Vaše ruka to říká. Duše vašeho manžela nalezla klidu,
00:24:16 -který jste mu zaživa nedopřála.
-Pane!
00:24:23 Máte nějakého příbuzného. Synovce. Také jeho trápíte.
00:24:32 Nesmysl. Honzu mám hrozně ráda.
00:24:35 Tak, proč mu vykládáte karty, když to neumíte?
00:24:39 Já že neumím vykládat karty? Abyste se nemýlil, teď vyložím já vám.
00:24:45 Tetičko, vy jste nenapravitelná, vy byste vyložila karty i kartářce.
00:24:49 To jsi ty? Spisovatel Herold věští v přestrojení. Co to má znamenat?
00:24:55 Píši román, v němž chci vykreslit člověka jaký je. A mám i jiný důvod
00:25:04 Chlapče, nečti z ruky, to na každého neplatí. Zkus karty.
00:25:09 Proč ne? To jde spojit.
00:25:13 To nádherné zařízení. Kdes to sehnal?
00:25:16 -Já ne, to Bedřich. Líbí se ti to?
-Kdo tě tak nalíčil?
00:25:20 -Bedřich, byl přece u divadla.
-A ten sluha?
00:25:24 -Obstaral Bedřich.
-Sem mě musíš jednou pustit věštit.
00:25:30 Tady se z toho kouří. Jak to děláš?
00:25:34 Pojď se na to kouzlo podívat.
00:25:40 Tak co, mám přestat?
00:25:42 -Pro dnešek ano.
-Konečně.
00:25:44 -Vy děláte opravdové zázraky.
-Však na tom nechám zdraví.
00:25:50 Opatřil jste báječné věci.
00:25:53 Kdybych to měl dělat ještě měsíc, tak uschnu jak ta naše mumie.
00:25:56 -Mumie? Vy máte mumii?
-Máme mumii, tetičko.
00:26:00 Mumie to byl vždycky můj ideál, ale nebožtík manžel neměl pochopení
00:26:07 -Na doutníky si nezvyknu.
-Nebruč, staroušku.
00:26:10 A to běhání k té malířce. Třikrát denně šlapat do 4. patra.
00:26:15 Už tam šlapat nebudeš, je to všechno marné.
00:26:18 Tys ji pustil z hlavy?
00:26:20 -Ona tu před chvílí byla.
-Jak to dopadlo?
00:26:24 Celkem špatně. Co jsem se chtěl dovědět, to mi neřekla.
00:26:27 -A co ti řekla?
-Že potřebuje skicák.
00:26:30 Ona by ho vlastně nepotřebovala, kdybychom našli toho dědečka.
00:26:35 Já už nic shánět nebudu.
00:26:37 -Neopouštěj mě, slíbil jsem jí...
-Prosím, ale já o ničem nevím.
00:26:44 Je to poslední věc, co od tebe žádám. Vynahradím ti to.
00:26:50 Dědeček bude.
00:26:53 O tobě jsem vždycky pochyboval, že máš zdravý rozum, ale Jarmila?
00:26:59 -Uvidíme, dnes se to má vyplnit.
-Bude večer a skicák nikde.
00:27:04 -Do večera se může stát věcí.
-Jen když ji můžeš vytáhnout z domu
00:27:10 -Sama mě o to prosila.
-Jen aby to neskončilo jako minule.
00:27:13 -Nemáš cigaretku?
-Tak pojď s námi.
00:27:17 -S tebou? Ani po smrti.
-Ty jsi velmi zdvořilý.
00:27:21 -Jiná by s tebou už nemluvila.
-A ty se ne a ne urazit.
00:27:25 Kdo má poslouchat to vaše věčné hádání? Dejte mi pokoj aspoň dnes.
00:27:31 -Slyšíte, to je přece niněra.
-Niněra.
00:27:42 Dědeček s niněrou.
00:28:04 Dědeček se vrátil. Helo, já se radostí zblázním.
00:28:10 Prášky pro uklidnění.
00:28:14 Heleno, nebyly zase na spaní?
00:28:17 Nežeňte mě tak. To bude má smrt. Já jsem celej říčnej.
00:28:23 -Dejte sem niněru, ponesu ji.
-To víte, ani vás neznám.
00:28:27 Svoji niněru jsem nepůjčil nikomu na světě.
00:28:33 Tak tady je.
00:28:35 Dědečku, vy jste přišel.
00:28:38 Počkejte, holky, vždyť mě rozmačkáte.
00:28:42 -Kde jste se toulal?
-Dědo, vy byste zasloužil.
00:28:46 Vy jste mně veselá parta. Na takové partaje nejsem zvyklý. Sbohem.
00:28:49 -Kdepak, my vás nepustíme.
-Já vás budu malovat.
00:28:53 -Já nemám náladu.
-Posaďte se.
00:28:55 Dostanete dobře zaplaceno. Budete u nás, dokud nebude obraz hotov.
00:28:59 Bydlet s vámi? Ba ne. Já se ženskejch bojím.
00:29:02 Tak budete bydlet u kolegy Polívky.
00:29:04 Ale já mám povinnosti. Mám své dvorečky, kde hraju.
00:29:11 Dostanete zaplaceno.
00:29:14 Ale dostanu něco napřed, jinak ne.
00:29:17 -Zítra dostanete.
-A hned by to nešlo?
00:29:21 Dostanete to až zítra.
00:29:23 Zítra se dáme do práce a teď si udělejte pohodlí.
00:29:26 No to si musím všecko ještě rozmyslet.
00:29:29 Helenko, teď věřím, že se večer setkám také s ním.
00:29:33 Tak se ustroj, ať jdeme. Sama už jsem zvědavá.
00:29:35 Už letím.
00:29:37 Dobrý den, pane domácí, tak už jste prodal barák?
00:29:41 Proč bych ho prodával? Vy jste zdědil. Kdy čekáte peníze?
00:29:50 Myslím, že zítra ráno první poštou.
00:29:53 Tak mě napadá, že byste mohl zaplatit za tu malířku.
00:29:57 To by byla pro mě maličkost. To se zaplatí levou rukou.
00:30:01 To jsem rád. Já vám to připíšu.
00:30:04 Ať vás to ani nenapadne, slečna Bendová by se mohla urazit.
00:30:08 Na činži to nemá, ale na čest si to potrpí.
00:30:12 -Poslechněte, vy jste domácí?
-Ano, já jsem pan domácí.
00:30:18 Tak vám řeknu, že bych u takového domácího nebydlel.
00:30:21 -Tebe bych tu taky nenechal, dědku.
-Cože?
00:30:25 On mi řek dědku. Já ho dědka roztrhnu.
00:30:29 Mírněte se, pánové.
00:30:31 Já se mírnit nemusím, já jsem ve svém. Tady mi nikdo nebude...
00:30:35 ...říkat dědku. Ty jsi dědek. Princmetálovej, vycpanej dědek.
00:30:40 Mládenci, uklidněte se.
00:30:42 Kamarádíte s pěknými lidmi, sochaři. Ale teď vám to spočítám.
00:30:48 To si nemůžeme nechat líbit.
00:30:57 Jestli ho ještě potkám, řeknu mu své mínění.
00:31:01 Tak se nerozčilujte a dejte sem ten nástroj.
00:31:08 Sochaři, tady se mi to nelíbí. Dejte mi lepší pokoj.
00:31:12 Co takhle apartmá s koupelnou?
00:31:14 Nechte si vtipy. Co bude k večeři?
00:31:17 -To se podivíte.
-To se nechám překvapit.
00:31:20 Tak dělejte třísky, vařte, pečte, smažte, ať už to tady voní.
00:31:24 Ať ho nepustíš z domu, ručíš mi za něj hlavou.
00:31:27 -Kam jdete?
-Ke Kouřícímu králíkovi.
00:31:29 -Do kavárny?
-Ne, dolů.
00:31:31 Tak já tady zůstanu s dědečkem. Nech tu lékárnu, ať se něco nestane
00:31:36 Slečinko, já tu s ním nebudu, vemte mě s sebou.
00:31:39 Vás bych tam mohla potřebovat, dědo. Sbohem.
00:31:42 Sbohem.
00:31:47 -Hezký děvčátka jsou to.
-Nechte si to, jsou to umělkyně.
00:31:51 -A kampak říkaly, že jdou?
-Ke Kouřícímu králíkovi.
00:31:55 Ale to jsem slyšel, že je nějakej noční lokál.
00:31:58 Kavárna je tam taky. Chodějí tam umělci.
00:32:02 Tak, tabule je připravena.
00:32:05 Hele tvaroh. To je moc dobrá věc. To já asi zahájím hladovku.
00:32:22 Moc vám to nejede, sochaři, co? Je to suchý. Copak se bude pít?
00:32:27 -Voda.
-To vám bude zle.
00:32:31 -Černé pivo by bylo lepší.
-To bych řekl.
00:32:34 Půl litru před spaním to je moje. Pěna hustá žlutá, ale ne moc.
00:32:50 -Dědku, nedělej mi chutě.
-Dojděte pro litránek. Napijem se.
00:32:58 Dědečku, kde jste vzal dvacetikorunu?
00:33:01 Kdo by měl mít peníze, když ne já? Nejsem začátečník. Jsem niněrista.
00:33:08 -Ne abyste mi utekl.
-Svěřil jsem vám 20 Kč.
00:33:43 Víte, že s tímhle pivem to bude rovných 20 Kč? Kdy zaplatíte?
00:33:48 -Hned.
-Nestrašte, stejně nic nemáte.
00:33:51 -Máte pravdu, ale, pane hostinský..
-Já nejsem váš hostinský.
00:33:55 Já jsem váš hostinský úvěrový ústav, víte.
00:33:58 Tak se dívám a vidím, že vám tady chybí socha.
00:34:02 -Jaká socha?
-Vaše socha.
00:34:03 Já vám ji udělám na protiúčet. Širokoplecí muž drží 2 půllitry...
00:34:09 -V nadživotní velikosti.
-Tak bych prosil to pivo.
00:34:31 Vy to se mnou dovedete.
00:34:34 -Na shledanou, pane hostinský.
-Na shledanou.
00:34:53 Tak tady je pivo. Dědo, dědku. To na mě neplatí, tak vylezte.
00:35:06 Pospěš si nebo to vypiju sám. Na zdraví, dědečku.
00:35:15 No tak. Já vím, kde jsi. Tak vylez. Račte ven, vážený niněristo.
00:35:35 Dědo.
00:35:48 Dědečku.
00:36:00 Jéje, to bude mela.
00:36:07 Pít už nebudu a připravím se na nejhorší.
00:36:29 -Tak se po něm podívej.
-Vím jen, že má prsten s broučkem.
00:36:35 A to ti nestačí? Projdi nenápadně lokál a dívej se mužům na prsty.
00:36:40 -Myslíš?
-Ovšem. Jak ho chceš najít?
00:36:42 Tak já to zkusím.
00:37:33 -Dobrý večer.
-Konečně. Neseš peníze?
00:37:36 Vrchní se mě už dvakrát ptal jestli chci platit.
00:37:39 Jaké peníze?
00:37:41 Nech si to a dej sem peníze, vždyť jsi mi je slíbil.
00:37:44 Víš, co to je sehnat niněru? Dej sem aspoň 300 Kč. Čekám na ně.
00:37:50 -Ty na ně čekáš?
-To právě ne. Ale rozhlédni se.
00:37:55 Vidíš toho chlapa za mnou? Tak toho nemohu ani vidět.
00:38:01 -Proč, co ti udělal?
-Šaty. Je to můj krejčí.
00:38:05 Tenhle chlap? To abys chodil v brnění.
00:38:07 Nech si ty vtipy, vidíš, jak čeká.
00:38:09 Ale ty sis vybral peníze pro krejčího minulý týden.
00:38:14 -Máš cigaretu?
-Mám.
00:38:19 -Máš oheň?
-Mám.
00:38:25 Tak se uklidni. Zaplatil jsem za tebe dluh zdejšímu vrchnímu.
00:38:29 Tys to vybral. Dal jsem si na to konto večeři a nemám ani korunu.
00:38:34 Tak ti přeju dobrou chuť.
00:38:45 Přece jste mi padnul do rány. Pročpak neodpovídáte na mé dopisy?
00:38:49 Nemohu s vámi vyjednávat, jsem vázán smlouvou jinde. Poklona.
00:38:54 Počkejte, ale vaše smlouva končí. Dám vám nejvýhodnější podmínky.
00:39:00 Znáte mé stanovisko. Jednou jste mě odmítl.Poklona, pane nakladateli
00:39:05 Vynahradím vám to. Udělám vám světovou reklamu.
00:39:09 Pane, my dva se spolu asi nikdy nedohodneme.
00:39:13 Ale poradím vám, jak získáte dobrého autora. Výhodně.
00:39:17 -Rád bych věděl kterého.
-Toho, kterého si sám najdete.
00:39:21 Poklona, pane nakladateli.
00:39:29 -Musela jsem toho nechat.
-Proč?
00:39:31 Kdybys věděla, jak jsou mi všichni protivní. Ty vyzývavé pohledy.
00:39:51 -Už je tu zas. Jde mi to na nervy.
-Na nervy něco mám.
00:39:56 Prosím tě...
00:39:57 Slečna Bendová k telefonu.
00:39:59 Kdo mě to asi volá? Kdyby to tak byl on.
00:40:12 Tady Bendová. Ale, Vojto, proč mi voláš?
00:40:17 Ale, Jarmilko, nic tak zvláštního. Chtěl jsem vědět, jestli tam jsi.
00:40:22 A proto mi voláš?
00:40:26 Seď doma a hlídej dědečka ať neuteče.
00:40:37 Řekni konečně, co mi chceš.
00:40:40 -Přišel bych za tebou.
-A co bys tu dělal? Seď doma.
00:40:46 Vojto, jestli ti uteče...to je drzost...to neplatí tobě.
00:40:52 Seznam jsem si chtěl jenom...
00:40:56 Kdepak já jsem úplně klidný. Ten už mi neuteče.
00:41:10 Nemůžete jít do vedlejší budky? Vy se neumíte chovat.
00:41:13 Lituji, mě doma neučili, jak se chovat v telefonní budce.
00:41:17 -Vy se asi neumíte chovat ani jinde
-Mohli by si myslet, že se hádáme.
00:41:20 -Vy jste nesnesitelný.
-Měl jsem strach, že je vám nevolno
00:41:26 Buďte klidný.
00:41:31 -Hledáte někoho?
-Ano, ale rozhodně ne vás.
00:41:32 To je škoda. Zvláštní, také někoho hledám.
00:41:34 -A víte koho?
-V tom je ten vtip, nevím.
00:41:36 -A koho hledáte vy?
-Co je vám do toho?
00:41:42 Trochu jemnější způsoby by vám neškodily.
00:41:47 Tak si představte, že bych se na vás roztouženě díval.
00:41:51 Líbal vám ruce a nyjícím hlasem říkal:
00:41:54 "Jak jste krásná modrá hvězdo, jak okouzlující jsou vaše oči gazely."
00:42:01 -To bych tedy vůbec nesnesla.
-No, konečně jsme se domluvili.
00:42:05 To je důvod k napití.
00:42:07 Vám se ještě nestalo, že jste čekal na peníze, a že se nedostavily?
00:42:15 Vy jste mi slíbil, že zaplatíte.
00:42:17 Nemohu za to, že se někde cirkulace peněz zastavila.
00:42:25 Já na vás pošlu svoji ženu, ta už čeká na peníze. Abyste si taky užil
00:42:32 -Říkal jsem. Porucha v cirkulaci.
-Co je to?
00:42:36 Cirkulace peněz je jako koloběh kapky vody. Dešťové kapky naprší,
00:42:40 vsáknou se do země, odkud vyvěrají jako prameny ze studánek.
00:42:45 Tvoří potůčky, říčky, řeky a tečou do moře. Moře se vypařuje.
00:42:51 Tvoří se mraky a voda se opět v podobě kapky vrací na zem.
00:42:56 A teď něco dělejte, když neprší. Že tomu rozumíte?
00:43:01 Rozumím. Sbohem.
00:43:06 Tenhle pán si přeje s vámi mluvit.
00:43:17 -Ťuknete si se mnou?
-Já si s každým mužem neťukám.
00:43:21 Ale s tím, kterého hledáte, byste si připila.
00:43:25 Ten by se také jinak choval než vy.
00:43:32 Musel pro vás něco úžasného udělat, že o něm tak krásně mluvíte.
00:43:36 Úžasného? Jak se to vezme. Z vašeho pohledu udělal hloupost.
00:43:42 Ale já to rytířské gesto oceňuji. Musí to být skvělý člověk.
00:43:45 -Vy ho neznáte?
-Ne.
00:43:47 Přejete si růže pro dámu?
00:43:49 Víte, že ten pošetilý rytíř mi koupil růže?
00:43:52 Děkuji.
00:43:54 Růže? To nic není. To já kupuji dámě raději pražené mandle.
00:43:59 Vy jste materialista. Víte, že kdo nemá rád květiny je hrubý člověk,
00:44:04 který nemá ani vážnost k ženě ani smysl pro krásu?
00:44:08 Vidíte a vy se mně tak líbíte.
00:44:12 Cigarety. To se vám náhodou povedlo. Prosím vás, zapalte mi.
00:44:19 Vy kouříte? Tak mladá. Neměla byste kouřit.
00:44:24 Žádala jsem vás o zápalky a ne o radu.
00:44:26 Myslím to ve váš prospěch. Kazíte si zdraví. Máte život před sebou.
00:44:36 Jaký žívot? Mě už život netěší.
00:44:38 Ve vašem věku? Vždyť ani nevíte, co vám přinese zítřek natož život.
00:44:43 Co přinese? Boje, štvaní, neúspěchy a zklamání. Takový je život.
00:44:48 Nemáte pravdu, drahá. Život je krásný.
00:44:51 Počkejte, tohle už mi někdo řekl.
00:44:54 Patrně váš romantický snílek.
00:44:56 Ó ne. Ten by se mnou nesmlouval o zápalky jako vy.
00:45:01 Co myslíte, že by udělal?
00:45:03 Nevím, myslím, že by vůbec nemluvil Vzal by zapalovač a řekl by...
00:45:15 Prosím, seňorito.
00:45:30 -Kde je Jarmila?
-Jé, Vojto, posaď se.
00:45:33 Nemám čas, hledám Jarmilu. Musím s ní mluvit.
00:45:35 Však ona přijde.
00:45:36 -Černé pivo jako obvykle?
-Ne, dnes ne.
00:45:39 Už nikdy černé pivo. Koňak.
00:45:43 Vojto, tys zanevřel na černé pivo?
00:45:46 -Neudělalo mi dobře. Máš cigaretu?
-To se muselo něco stát.
00:45:50 -Stalo. Děda zmizel.
-Jak to? Povídej.
00:45:54 Neptej se. To zatracené pivo. Proč jsem pro ně chodil?
00:45:58 Ale ty sis objednal koňak a my máme sotva samy na útratu.
00:46:08 Nestarej se a podívej se.
00:46:10 -Ty máš? Kdo ti půjčil?
-Dědův odkaz.
00:46:13 Podaří-li se vám Herolda přemluvit, dám vám 2000 provize.
00:46:17 3000 říkáte? Platí. Zítra vám dám Herolda na štítě nebo pod štítem.
00:46:23 Dobrá, uvidíme. A tušte se.
00:46:26 Jdu pro pivo, vrátím se a děda zmizel. Hlava mi jde kolem.
00:46:35 -Dám ti prášek.
-Dej mi pokoj s tou lékárnou.
00:46:39 Takhle dědečka bych raději.
00:46:41 Vím, že umělci nemají na růžích ustláno, zejména mladí.
00:46:46 Hledám opravdový talent, kterému bych dělal mecenáše.
00:47:02 A až by se proslavil, měl bych i já podíl na úspěchu.
00:47:09 Co o tom soudíte? Nechtěla byste to zkusit?
00:47:12 Já? Vy byste? A právě mě? Vždyť je mnoho jiných nadanějších malířů.
00:47:19 Jsem přesvědčen, že vy jste pro mě ta pravá.
00:47:24 -A, co když se mýlíte?
-Mám to promyšleno.
00:47:30 Buď nemáte talent a budete váženou malířkou zaživa
00:47:35 a nebo máte talent a proslavíte se až po smrti.
00:47:41 Skutečně dobře promyšleno. Jenomže já vaše peníze nepotřebuji.
00:47:47 No sem tam. Třeba dluhujete nájem v ateliéru. Domácí upomíná.
00:47:57 Ne, neupomíná, já platím nájemné na rok dopředu.
00:48:03 Okamžik.
00:48:09 -Pane nakladateli.
-Prosím.
00:48:11 -Mohl byste mi věnovat 5 minut?
-Tak mladé krásné dámě s radostí.
00:48:15 -Dlouho jsem se nemohla odhodlat.
-Jsem šťasten, že jste to překonala
00:48:21 Jsem malířka a byla bych vám vděčna kdybyste mi u vás uspořádal výstavu
00:48:26 A tak. Když něco chcete slečno, přijďte za mnou do kanceláře.
00:48:40 Vy platíte? Snad nechcete odejít?
00:48:44 Jsem tu zbytečný. Znám toho pána. To je mecenáš. Já jsem jen amatér.
00:48:53 -To je opravdu mecenáš.
-Dobrou noc a dejte si pozor.
00:48:58 Počkejte, půjdeme spolu.
00:49:09 Škoda. Teď právě hrají tu podivnou píseň.Nechcete ještě chvíli zůstat?
00:49:17 -Bílé ruce.
-Prosím?
00:49:20 -Ta píseň se jmenuje Bílé ruce.
-Ano.
00:49:28 Teď mně povídejte, jak to včera večer bylo.
00:49:31 Tak já vám to povím. Včera večer...
00:50:34 A víte všecko. Dobrou noc.
00:50:39 Počkejte. Nechcete mně už nic říct?
00:50:44 Ne. Vlastně...
00:50:48 ZPĚV: Dvě bílé ruce znám o lásce své jim povídám,
00:50:55 když večer se svým krbem tiše hovořím.
00:51:04 Až jednou obejmou tvé bílé ruce hlavu mou
00:51:13 s důvěrou svoje skráně do nich položím.
00:51:22 Pak prvně v žití uvěřím, že život nešel jen okolo mě jako šedivý stín.
00:51:33 Uvěřím a budu šťasten snad.
00:51:39 Dvě bílé ruce znám o lásce své jim povídám...
00:51:55 Do rudých plamenů zašeptám, že tě mám opravdu rád.
00:52:07 Počkejte. Nechtěl byste se mi alespoň představit?
00:52:13 -Nechtěl.
-Tak to už se nikdy neuvidíme.
00:52:18 Já vás uvidím určitě. Dobrou noc.
00:52:46 -Dobrý den.
-Pamatuj, mezi námi je konec.
00:52:49 Už nejsem tvůj rekvizitář ani maskér, je po všem.
00:52:52 Nejlepší nakladatelství nabízí nejvýhodnější podmínky.Ty odmítneš.
00:52:57 Proč máš zájem na mé dohodě s Hartlem?
00:53:06 Vidím daleko. Dál než ty. Myslím na tvůj prospěch.
00:53:12 -A jak víš, že jsem ho odmítl?
-Mluvil jsem s ním.
00:53:18 -Nic jsi mi neříkal.
-Asi jsem zapomněl.
00:53:30 Byt spisovatele Herolda. U telefonu. Poklona uctivá.
00:53:39 Co je s vámi? Proč nevoláte? Slíbil jste, že podáte zprávu.
00:53:44 Bohužel jsem o té věci ještě nemluvil.
00:53:47 -Kdo je to?
-Nerozumím.
00:53:50 Dovol, možná, že budu rozumět líp.
00:53:54 Zvýším vaši provizi o 1000 Kč, když budu mít Herolda pod střechou.
00:53:58 Sestavujeme program příští sezóny, chci vědět, zda s ním mohu počítat.
00:54:03 Prosím, přijdu k vám, ale nedávám valnou naději.
00:54:11 Ty mě prodáváš jako preclíky.
00:54:14 Křivdíš mi. Přišel za mnou, byl nešťastný. Bylo mi ho líto.
00:54:24 Tak z lítosti. Styď se, staroušku.
00:54:31 Na mou duši, že dnes pro tebe nehnu ani prstem.
00:54:36 Pro mě ano, ale pro Hartla asi sotva.
00:54:40 Musíme nasadit všecky páky a Herolda získat.
00:54:43 Vymyslete něco, je to vaše vina, že mně nechce podepsat smlouvu.
00:54:48 Nechápu, vždyť jsem mu několikrát telefonoval.
00:54:50 Ale, že jste mu před léty zamítl román, to už nevíte.
00:54:53 -To se nepamatuji.
-Ale on se pamatuje.
00:54:56 Právě mi to předhodil. Mám já to lektora.
00:54:59 Mladý autor předloží román, vy ho odmítnete a on jinde uspěje.
00:55:04 Stejně byste nevydal věc neznámého autora.
00:55:06 Přece jste musel poznat, že je to talent.Proč jste mi ho nedoporučil?
00:55:12 Znám vaše zásady a věci neznámých autorů nečtu.
00:55:17 Jděte už.
00:55:19 Nechoď mi na oči.
00:55:22 Dej si to vyložit.
00:55:26 Nic nechci slyšet. Zradil jsi mě za černé pivo.
00:55:30 Nemohl jsem vědět, že dědek obětuje dvacetikorunu.
00:55:32 Dala jsem ti ho do ochrany. A vůbec, jdi mi z ateliéru.
00:55:38 Dovol, jsem umělec a potřebuji inspiraci.
00:55:40 Já ti dám inspiraci.
00:55:44 Bylo by jí škoda.
00:55:48 Má poklona.
00:56:00 Proč já jsem si s tím dědkem jenom začala?
00:56:13 Co je s vámi? Kde je pivo?
00:56:16 Dědku, kde jste byl? Proč jste utekl?
00:56:19 Všecko na mě. Když jste se dlouho nevracel, šel jsem vás hledat.
00:56:25 20 hospod jsem proběh a vy nikde.
00:56:27 -To není možné.
-Vím svoje a hádat se nebudu.
00:56:30 A dejte mi zpátky na tu dvacetikorunu.
00:56:33 Na to není čas. Pojďte honem. Už na vás čeká. Pospěšte si.
00:56:43 Jděte tam napřed sám. Já počkám, až bude mít lepší náladu.
00:57:00 Dědečku, vy jste přišel. Kdybyste věděl, jak jsem byla zoufalá.
00:57:12 A copak se vám stalo? Zdá se mi, že jste plakala.
00:57:16 -Plakala jsem pro vás.
-Pro mě už se naplakalo ženskejch.
00:57:22 Ale spíš jste plakala pro toho sochaře, ne?
00:57:25 -Ale kdepak.
-Tak pro jinýho mužskýho.
00:57:29 Vy jste starý rozumný muž. Jistě jste mnoho prožil.
00:57:35 Byl jste někdy alespoň chvíli šťasten?
00:57:37 Ale vždyť já jsem pořád.
00:57:40 Život je krásný.
00:57:44 -Kde jste to slyšel?
-Slyšel? To vím ze zkušenosti.
00:57:50 Jste už 3. člověk, který mi to řekl.
00:57:54 -A už tomu věříte?
-Ne. Ještě ne.
00:58:01 Pojďte, půjdeme pracovat.
00:58:05 -Pojďte sem.
-Víte, co je tohle?
00:58:13 Vždyť jsem to sám psal.
00:58:16 Tak vy jste nás vyhodil na dlažbu pro pár krejcarů.
00:58:22 Ale říkám vám, štěstí z toho mít nebudete.
00:58:26 Vy mně nic neříkejte. Tenhle mi to řekne. Věštec mě zve.
00:58:36 Běžte si kam chcete. Já vám prorokuji, že se zalknete lakotou.
00:58:50 Vy nic neprorokujte, nejste koncesovaný věštec.
00:58:59 Seďte klidně. Počkejte, nařídím vás. Zůstaňte tak.
00:59:32 -Nebyl vy jste u holiče?
-Proč?
00:59:35 Že jste dnes takový uhlazenější. Včera jste měl jiné vousy.
00:59:40 -Jestli se vá nelíbím, můžu jít.
-Líbíte se mi, hrozně.
00:59:44 Doufám, že já se vám také trochu líbím.
00:59:47 Jakpak se mi můžete líbit, když jsem od vás neviděl ani floka.
00:59:53 -Bojíte se, že vám nezaplatím?
-To ne, ale že si ještě vypůjčíte.
00:59:58 To se vám povedlo, ale teď seďte, ať něco uděláme.
01:00:24 Uděláme si krátkou přestávku.
01:00:32 Taky vás to unavilo, a to já se nesmím ani hnout.
01:00:38 -Prosím vás, zapalte mi.
-Nemám čím.
01:00:41 Na stole jsou zápalky.
01:00:50 To jsou způsoby. Od kmeta si necháte posluhovat.
01:00:54 -Proč byste nemohl být galantní?
-Máte se mnou dostaveníčko? Ne.
01:00:59 -Ale co to mluvíte?
-Modelky mají své rozmary.
01:01:03 Proč se přetvařujete? Proč jste nevrlý, když život je krásný?
01:01:19 Život je krásný a já mám hlad jako vlk. Co bude k obědu?
01:01:23 -A máte velký hlad?
-Od rána jsem nic nejedl.
01:01:28 Já hlad nemám.
01:01:29 Vy jste živa uměním. Já pro něco skočím dolů.
01:01:34 -Ne. Já vás nepustím.
-Chcete kmeta týrat hladem.
01:01:38 Podívám se k Polívkovi, jestli tam něco nemá.
01:01:46 Co děláš, snad ses neurazil?
01:01:50 Přece tě znám. Čekal jsem, až se uklidníš.
01:01:54 Vojto, pojď ke mně. Musíš tam počkat. Mně se to nějak nelíbí.
01:02:01 -Je to někdo přestrojený.
-Kdo by to mohl být?
01:02:13 Nevím, ale je zvláštní, že má masku mého dědečka.
01:02:16 Myslím, že ti moc pracuje fantazie.
01:02:26 Co to děláte, snad nechcete jít oknem ven?
01:02:30 Viděl jsem na římse holoubátka. Nebyla by špatná s nádivčičkou.
01:02:34 -To jsou nápady.
-Tak čím mě chcete vyživovat?
01:02:38 -Já něco přinesu.
-Já už ničemu nevěřím.
01:02:41 Kam jdete, slečinko? Já bych si pro něco skočil dolů.
01:02:46 Ne. Vojto, jestli ti uteče tak se těš.
01:02:50 -Zamkni si nás, ať máš jistotu.
-Dobře, uvězním vás oba.
01:02:56 A co tu budeme dělat zamčený?
01:02:59 Co chcete, můžeme si třeba zahrát lízaný mariáš.
01:03:02 Dejte pokoj. Jak si vzpomenu na karty jdou na mě mdloby.
01:03:06 Na shledanou.
01:03:25 -Děkuju vám, slečno.
-Má úcta.
01:03:33 -Mohla byste mě ohlásit?
-Jak se jmenujete?
01:03:37 Akademická malířka Jarmila Bendová.
01:03:58 Je tu malířka Bendová a žádá o propůjčení výstavní síně.
01:04:04 -Jak že se jmenuje?
-Jarmila Bendová.
01:04:08 Neznám. Nikdy jsem o ní neslyšel.
01:04:12 Prosím.
01:04:18 -Pan Hartl nemá zájem.
-Vždyť říkal, abych přišla.
01:04:23 Naši výstavní síň propůjčujeme jen umělcům zvučného jména.
01:04:29 -Děkuji.
-Má úcta.
01:04:33 Nelžete si do kapsy, sochaři, vy jste do ní zamilován, co?
01:04:38 Mám ji rád, a bolí mě, když ji jiný doprovází domů.
01:04:49 No proto se netrapte. To není neštěstí.
01:04:57 To se vám lehko řekne. Byl jste vůbec někdy zamilován?
01:05:05 Já jestli jsem byl...? Někdo klepe.
01:05:14 -Kdo je to?
-Pošta pro slečnu.
01:05:17 -Odešla, hoďte to do schránky.
-To nejde, je to balík z Hodonína.
01:05:22 Když nemám klíč.
01:05:23 Uložím to na poště, ale vyzvedněte to brzy. Jsou to potraviny.
01:05:28 -Cože? Potraviny?
-Tak vyražte dveře.
01:05:34 Tady se nedá nic dělat.
01:05:43 Už je pryč. Zásilka z Moravy se vzdaluje.
01:05:52 Jistě tam bylo uzené a klobásy.
01:05:56 Stejně jste to zavinil. Kdybyste neutíkal, mohlo být otevřeno.
01:06:04 -Jarmilo.
-Helenko.
01:06:07 -Kde jsi byla?
-U Hartla.
01:06:10 -No a?
-Ani se neptej.
01:06:16 -Dědku, Jarmila jde.
-Honem na poštu.
01:06:24 Co to tu je za kanibalský pokřik.
01:06:28 Jarmila má na poště balík s jídlem.
01:06:30 Ty stále myslíš jenom na jídlo.
01:06:32 To víš, aspiriny budu polykat.
01:06:40 Kdybych věděla, že mu tím udělám radost tak ty prášky...Ale ne.
01:06:47 Říkám vám, ten život nestojí za to, aby se žil. Mně se nic nedaří.
01:06:55 -Co ti řekl Hartl?
-Ani mě k sobě nepustil.
01:06:58 U nich prý mohou vystavovat jen slavní umělci.
01:07:01 Tak si uděláme výstavu v městském parku.
01:07:04 Kdyby to šlo.
01:07:06 Nechte to na mě. Já si na něj dojdu. Je to i moje záležitost.
01:07:11 Nebuďte naivní. Když jsem se k němu nedostala já tak vás určitě přijme.
01:07:16 O to nemám strach.
01:07:18 -V tomhle obleku?
-Tak jak jsem, i s niněrou.
01:07:22 Je mi do pláče, ale musím se smát.
01:07:24 To bych se na to podíval, abych nebyl vystavený. Sbohem děvčata.
01:08:16 Co se děje? Ne já k Hartlovi nepůjdu. Dělám kouzelný kouř.
01:08:24 A do tvých osobních záležitostí se nepletu.
01:08:27 Nech všeho a jdi. Jestli to nevyřídíš správně tak se těš.
01:08:32 -Proč vlastně děláš kouř?
-Máš tady návštěvy.
01:08:35 Tetička to za tebe vzala. Buď bez starosti, všechno se daří.
01:08:55 Půjdu tam hned jak dověštíme, ale nesváděj to na mě,jestli to nevyjde
01:09:23 Co jste tam dělal? Máte papíry?
01:09:26 -U sebe nic.
-Půjdeme na komisařství.
01:09:29 To mám radost. Pozor na niněru.
01:09:34 -To je nepříjemné.
-Dělal jsem, co jsem mohl. Marně.
01:09:38 -Zvýším vám provizi.
-Dobrá, 4000. Platí?
01:09:43 Poslední naděje je Heroldův strýc. Má na něj nesmírný vliv.
01:09:49 Kde bydlí? Hned tam jedem.
01:09:50 Přijede odpoledne. Kdybyste přišel ve 4, to Herold není zaručeně doma.
01:09:55 Ve 4 jsem tam jako na koni. Budete přítomen?
01:09:58 To sotva. Budu muset Herolda vylákat z domu, aby vás neviděl.
01:10:02 Dobrá, já už to s tím strýčkem nějak spravím.
01:10:05 -Tak vy tvrdíte, že jste...
-Ano, jsem spisovatel Herold.
01:10:11 Uvědomujete si, že klamete policii? Odvolejte to.
01:10:16 Lituji, ale nemám, co bych odvolával.
01:10:21 Odvolejte to, jinak vás stihne nejtěžší trest,co jsem kdy vyměřil.
01:10:26 Ne proto, že lžete, ale protože... počkat. Znáte tuhle knihu?
01:10:37 Ano, je to můj román Spící Scarabeus.
01:10:42 A víte, co mě to stálo?
01:10:45 Vím. Brožovaný výtisk 27 Kč.
01:10:48 100 Kč, pane. Já se vsadil, že uhádnu jak to skončí a prohrál jsem.
01:10:53 Tomu vy říkáte kriminální záhada? Vždyť to končí proti všem pravidlům
01:10:58 U vás je privátní detektiv chytřejší než policista.
01:11:01 Já vás zavřu, až budete černej. Vy nejste Herold.
01:11:07 Nemohu si pomoci, ale jsem.
01:11:09 Podívejte se, jestli venku není ještě ten reportér.
01:11:15 Teď se to zjistí. Uvidíme.
01:11:19 Ujišťuji vás, že zaplatím všecko. I vaši sázku. Ale jsem Herold.
01:11:27 -Kde je? Á, dovolíte?
-Co to děláte?
01:11:31 Děkuji vám. Ale to přece není...
01:11:43 Je to spisovatel Herold. To je senzace.
01:11:51 Jsem rád, že vás poznávám. Jste volný. Ale prosím o věnování.
01:12:02 Velmi rád, pane.
01:12:08 -Ohlaste mě u mistra Karmina.
-Lituji, musíte počkat.
01:12:13 Moje věc spěchá, jsem nakladatel Hartl.
01:12:15 Mistr je právě v tranzu.
01:12:18 Tak ho probuďte, musím s ním mluvit obchodně.
01:12:21 Tiše. Mistr nesnáší hlasitý hovor ani ve spánku.
01:12:32 Pane, ve vašem životě nastane obrat k horšímu.
01:12:38 Proč to?
01:12:41 Jste člověk lakotný a chamtivý. Takoví lidé obyčejně zchudnou.
01:12:48 Tomu nevěřím.
01:12:50 -Ve vašich kartách to stojí.
-Zchudnout? To by byla má smrt.
01:12:58 Lakomci odcházejí zpravidla velmi záhy, k radosti svých příbuzných.
01:13:08 Příbuzným radost bych nechtěl dělat.
01:13:11 A přece. Tonete ve věčné zlosti. Třesete se stále o peníze.
01:13:20 -Je to tak?
-Je.
01:13:24 Vaši duši ovládají temné síly. Musíte proti nim bojovat.
01:13:31 Bojovat? Beze všeho. Ale jak?
01:13:34 Nejlepší zbraní je dobrý skutek. Karta nám poví, jak to vykonáte.
01:13:46 Křížový král. To jste vy. Nad vámi bydlí piková dáma.
01:13:53 Jste s ní ve sporu pro nějaké peníze. Není to mnoho.
01:13:58 Jo, to je ta malířka. 600 to dělá.
01:14:01 Pak je tu ještě kárový kluk. Ten vám dluží také.
01:14:06 Jo, něco přes 300. A nevidíte tam, jestli bude dědit?
01:14:14 Nebude.
01:14:16 Ne? Tak je s nimi zle. Partaje si nebudou dělat legraci z domácího.
01:14:23 Pro tento nepatrný peníz chcete oba připravit o střechu nad hlavou.
01:14:31 Karta praví dále, že vykonáte dobrý skutek a ten dluh jim prominete.
01:14:39 A to zas ne.
01:14:42 Marně se bráníte. Je to váš osud a vy to uděláte.
01:14:50 Vlastně, proč bych je tam nenechal? Já ty peníze vůbec nepotřebuju.
01:14:56 A už jsem si tak zvyknul na to hádání, že by mi chybělo.
01:15:02 Mějte rád umělce, dožijete se dlouhého věku v blahobytu.
01:15:12 Dá se s ním mluvit rozumně, když je v tranzu?
01:15:16 Ano, pouze rozumně.
01:15:20 -Je mistr strýčkem pana Herolda?
-Pana Herolda?
01:15:25 -Chtěl jsem se něco dovědět.
-Pak jste na správném místě.
01:15:45 Nejste taky majitel domu? Poradil bych vám, abyste tam nemusel.
01:15:52 Domácí, který odpouští kumštýřům činži, dožije se dlouhého věku.
01:16:05 Ale, já nejsem domácí.
01:16:07 To vás lituji, zajdete brzy a v bídě.
01:16:23 Dobrý den.
01:16:26 Promiňte, že vyrušuji v tak nevhodnou dobu.
01:16:33 -Posaďte se, pane.
-Děkuji.
01:16:38 Přicházím ve velmi delikátní věci. Mám zájem na vašem synovci.
01:16:45 Víc mně neříkejte a třikrát sejměte.
01:16:50 -Je to nutné?
-Ano.
01:16:53 Prosím.
01:17:02 Vaše práce se nekryje s vaší povahou. Vidím něco s uměním.
01:17:19 Máte dobrou hlavu, ale nemáte dobré srdce.
01:17:28 -Jaké je vaše povolání?
-Jsem nakladatel.
01:17:33 To by souhlasilo. Stojí při vás 2 osoby. Muž a žena.
01:17:44 Toho muže byste rád získal pro své podnikání.
01:17:49 Proto jsem vlastně přišel. Jak to dopadne?
01:17:53 A ta žena by ráda u vás pronikla.
01:17:58 To mě nezajímá, chci vědět, zdali ten muž...
01:18:01 Ale ty 2 osoby osudově spojují rozhodnutí té věci.
01:18:07 Toho muže získáte jen tehdy, bude-li vědět, že jste pomohl jí.
01:18:17 A kdo je ta žena? Znám ji?
01:18:19 Dvakrát jste ji odmítl. Podruhé dnes v kanceláři.
01:18:30 U mě se hlásí tolik lidí. Kdybych alespoň věděl jak se jmenuje.
01:18:35 Karty nejsou adresář, ale říkají, že je to malířka.
01:18:41 Malířka? Opravdu nevím. Ale v kanceláři budou mít záznam.
01:18:49 Ale ručíte mi za to, že všechno dobře dopadne?
01:18:54 Možná.
01:18:58 Zítřejší noviny, prosím.
01:19:05 Dejte mi také jedny.
01:19:35 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:19:39 -Račte prosím?
-Černou kávu.
01:19:44 -To je náhoda.
-Přišel jsem za vámi najisto.
01:19:48 Jak víte, že chodím sem?
01:19:50 Jako mecenáš musím přeci vědět, kam chodí mladí umělci.
01:19:55 Přeji vám hodně štěstí. Našel jste už někoho?
01:20:00 Ano, vás. Vím o vašich nezdarech a mám pro vás velkorysý návrh.
01:20:12 Řekněte mi upřímně, kdo vlastně jste?
01:20:19 -Jak to myslíte?
-Proč se vydáváte za někoho jiného?
01:20:23 Jak jste to poznala?
01:20:25 Nenutila jsem vás, abyste mluvil jen pravdu. I lež má své kouzlo.
01:20:33 Nechápu vaše šlechetné chování tenkrát, když jsem usnula
01:20:39 A vaše podivné řeči o mecenášství.
01:20:42 Je to nevinná hra nebo sledujete nějaký cíl?
01:20:47 Viděl jsem hru, kde muž s nepatrným postavením se vydával za bohatého
01:20:57 světáka jen proto, aby se mohl přiblížit ženě, kterou miloval.
01:21:04 Věděl jsem, že jste umělkyně. Chtěl jsem se v mládí věnovat malířství.
01:21:13 Hodně jsem maloval, ale lidi v tom neviděli obrazy. A právem.
01:21:25 Tak jsem se stal malířem písma.
01:21:28 -Vy? Malířem písma?
-Nevěříte? To mě bolí.
01:21:32 Já jsem hned věděla, že máte něco společného s psaním.
01:21:35 Prosím?
01:21:39 Netušíte, kolik písmenek musím namalovat, aby mně to vynášelo.
01:21:46 Ale lidé o vaší práci vědí. Moje obrazy nezná nikdo.
01:21:58 Ale až uspořádáte výstavu, to bude slávy.
01:22:01 Nevěřím, že se toho dočkám.
01:22:03 Já bych tak rád viděl vaše práce.
01:22:06 Mohu vás pozvat k sobě do ateliéru. Chcete?
01:22:08 Ale honem, než si to rozmyslíte.
01:22:18 Mám jenom skromnou pracovnu.
01:22:23 Malířský ateliér. Nenaplněný sen mého života.
01:22:28 A těch krásných obrazů. Jste skutečná umělkyně. Kam se hrabu.
01:22:36 -Líbí se vám?
-Úžasné.
01:22:38 Nechápu, jak se děvče s takovým nadáním může dívat černě do života.
01:22:45 Dnes talent nic neplatí. Nadání je jenom na obtíž.
01:23:16 Děkuji vám. A jak víte, kde mám zápalky?
01:23:20 Já nevím. Tak mě napadlo, že by tam mohly být.
01:23:25 Nechtěl byste se mi z něčeho vyzpovídat?
01:23:34 Ale ne. Nesmím myslet tak vysoko. Vy jste umělkyně a já...
01:23:42 Nemluvte tak.
01:23:44 Potřebujete muže, který se vám umělecky vyrovná.
01:23:47 Nepochybuji, že takového najdete, jestli vám už nevstoupil do cesty.
01:23:53 Možná, že vstoupil.
01:23:56 No, nemluvme o tom. Co to máte tady?
01:24:02 -Vojto, co tu děláš?
-Docela nic.
01:24:05 Promiňte, nevěděla jsem. To je kolega Polívka. Sochař.
01:24:10 -To je pan.
-Těší mě.
01:24:14 Tak se mi zdá, jako bych s vámi už někdy mluvil.
01:24:17 Také mně připadá, že jsem vás už někde viděl.
01:24:22 Nemáte cigaretičku?
01:24:24 -Ale, Vojto.
-Děkuji.
01:24:26 Klepe někdo.
01:24:30 Děkuji.
01:24:33 -Dobrý den.
-Slečna Bendová?
01:24:37 -Byla jste včera u nás?
-Vy jste z nakladatelství?
01:24:40 Ano, pan Hartl vás prosí, abyste ho dnes navštívila v kanceláři.
01:24:44 Děkuji, byla jsem tam jednou a podruhé už tam nepřijdu.
01:24:47 Mýlíte se. Děláme velkou akci. Hledáme nové talenty.
01:24:50 Zahájíme výstavu vašich obrazů. Přijďte podepsat smlouvu.
01:25:00 -Vojto.
-To znamená.
01:25:03 Že to Jarmila vyhrála.
01:25:05 Já jsem tak šťastná.
01:25:10 Já také. To se vám podařilo. Jste okouzlující, slečno. Sbohem.
01:25:30 Jarmilo.
01:26:24 Na další úspěchy naší mladé umělkyně Jarmily Bendové.
01:26:29 Na zdraví. Ať žije.
01:26:31 Děkuji vám, přátelé. A hlavně vám, pane nakladateli.
01:26:35 Ale nemohu se ubránit vzpomínce na muže, který mi dopomohl k úspěchu.
01:26:40 Připíjím na jeho zdraví.
01:26:43 Na zdraví.
01:26:45 -Promiňte.
-Jarmilo.
01:26:48 -Copak je jí?
-Asi světabol.
01:26:51 -Dáme si tu naší.
-Na to teď nemám náladu.
01:26:54 Dobře, zazpívejte mi něco.
01:27:02 ZPĚV: Jednou jen jedenkrát máš nad hlavou hvězdu svou toulavou...
01:27:30 Jak můžeš být nešťastná po takovém úspěchu? Vzchop se.
01:27:36 Vždycky jsem si myslela, že až budu mít úspěch, že se zblázním, a teď.
01:27:47 Ty máš aspoň úspěch. Ale já nemám ani úspěch ani lásku.
01:27:57 Přestaň. Proč pláčeš?
01:28:03 Když on tam není. Proč jsi ho nepozvala?
01:28:09 Dala jsem mu lístek pod dveře. Asi se stydí.
01:28:12 Za nic nemůže.
01:28:16 A máš ho ráda?
01:28:22 Vidíš, a já jsem byla taky zamilovaná.
01:28:26 Ale ještě trochu jsi, viď?
01:28:28 Ne, já jsem ještě víc.
01:28:32 ZPĚV: na každého člověka štěstí věčně nečeká. Jednou jen...
01:28:58 Co tomu říkáš? Já jdu za ním.
01:29:03 Helenko, zkus to.
01:29:34 Proč jsi nepřišel, když tě Jarmila pozvala?
01:29:39 Pozvala? Udělala to jen, aby se neřeklo.
01:29:47 -Co je ti?
-Bolí mě hlava.
01:29:49 A léčil jsi to černým pivem, viď?
01:29:52 Heleno, prosím tě, přestaň.
01:29:54 Otevři ústa a polkni.
01:29:57 Cos mi to dala? To má příšernou chuť.
01:30:00 Nejvyšší čas, abych si tě vzala na starost.
01:30:04 -Co si vlastně o mně myslíš?
-Že jsi sobec.
01:30:08 Myslíš jenom na sebe a na svoje štěstí.
01:30:11 Ale, že jsou kolem tebe lidé, kteří chtějí být také šťastni, to nevíš.
01:30:17 Máš vlastně pravdu. Vím, že Jarmila...
01:30:20 -Na jinou nemyslíš.
-To už jsem pustil z hlavy.
01:30:25 Rád bych ji odprosil a nevím, jak do toho.
01:30:28 Máš tam rozdělané sochy a nejdeš tam.Kdybych se nestarala uschly by.
01:30:41 Helenko, tak to ty tam dáváš ty mokré hadry?
01:30:47 Ale už mě to přestává bavit. Podívej, jaké mám ruce.
01:30:53 -Ukaž tu zlatou ručičku.
-Ta je taky moje.
01:31:00 Konečně. Gratulujeme. To to trvalo.
01:31:05 Mám z vás radost. Tak ses umoudřil, Vojto.
01:31:10 Věřte, neměl jsem o tom vůbec tušení. Až ty mokré hadry.
01:31:18 Mám z toho bolení srdce.
01:31:19 Pilulky zakazuji. Tady máš cigaretičku.
01:31:22 Konečně se stal z tebe muž.
01:31:24 Tady je zase nějak veselo. Co se tu děje?
01:31:27 Dobře, že jdete. Pojďte dál.
01:31:29 Jistě se vám o mně zase zdálo, ne?
01:31:32 Ne, pane domácí, z mých snů se stala skutečnost.
01:31:36 Úplně jsem zapomněla, chci vám zaplatit dlužný nájem.
01:31:40 Nájem? Ne. To nevezmu. Za žádnou cenu. Já dobře vím proč.
01:32:00 Co? Vy prý likvidujete...?
01:32:03 Ano, milostivá. Nedá se nic dělat.
01:32:05 Ale to je škoda, takový krásný podnik.
01:32:08 -Dobrý den.
-Chlapče. Co slyším?
01:32:12 Ty prý definitivně rušíš věštírnu. Ale to mi přece neuděláš.
01:32:15 Lituji, ale už jsem se rozhodl.
01:32:18 A co, že tak náhle?
01:32:20 Byl to bláhový nápad, kterým jsem chtěl někoho získat. Nepovedlo se.
01:32:27 -Ještě jsi zamilován?
-Snad to časem přejde.
01:32:31 Udělal jsem zásadní chybu. Šel jsem na to příliš romanticky.
01:32:35 Hochu, dnešní muž si počíná trochu jinak.
01:32:37 -Romantici už nejsou moderní.
-Dnes jdou muži přímo.
01:32:40 Už se stalo, a teď musím dohnat, co jsem zameškal.
01:32:48 Tak pracuj, ať je o tobě něco slyšet.
01:32:51 Mám pro vás novinku. Herold podepsal smlouvu Hartlovi.
01:32:56 Přece něco. Já věděla, že sem nejdu nadarmo. Měj se dobře a piš.
01:33:02 Já jim o tobě napovídám věcí. Nešťastná láska. Nový román.
01:33:07 Už běžím do kavárny.
01:33:11 To mám radost.
01:33:13 Dědeček s niněrou vyšel ve všech večernících a věštec Karmin zmizí.
01:33:19 Je konec. Zavírá se. Každého, kdo přijde odmítneš.
01:33:23 Spolehni se. Každý, kdo teď přijde, vyletí.
01:33:28 Musím s mistrem mluvit. Chci se s ním vyrovnat.
01:33:31 Mistr nepřijímá.
01:33:33 Konec. Zavíráme. S každým vyražte..
01:33:37 Vy čekáte na mistra? Posaďte se.
01:33:42 Mistr bude asi v tranzu. Musíte mít okamžik strpení.
01:33:46 Je to naléhavé. Mistr mě sám vyzval, abych přišla.
01:33:50 Tak okamžik, prosím.
01:33:55 -Rychle se přestroj.
-Co jsem ti nařídil?
01:33:58 Nech mě domluvit. Je to ona.
01:34:00 -Kdo?
-Ona. Chce s tebou mluvit.
01:34:01 -Jarmila?
-Ano.
01:34:05 -Rychle, přines moje věci.
-Hned, hned.
01:34:09 Pospěš si. Dělej. Kouzelný kouř dneska odpadá.
01:34:24 Docílila jste velikého úspěchu. Souhlasíte už, že je život krásný?
01:34:34 Ani dnes to nemohu říci. Řekněte mi, setkám se s ním?
01:34:43 Vás miluje muž, který je vám stále nablízku.
01:34:48 Ach ne, ten sochař již poznal, že to byl omyl.
01:34:52 Je jenom jeden muž, kterého mám ráda. Uvidím ho ještě?
01:34:58 Pamatujte si tato čísla: 4,2,3.5,1.
01:35:07 4,2,3,5,1.
01:35:12 Vytočte je v telefonu, snad se vám ozve.
01:35:16 -Bylo by to možné?
-Možná, zkuzte to.
01:35:21 Děkuji vám.
01:36:04 Haló, to jste vy? Blahopřeji k vašemu úspěchu.
01:36:10 To mi neříkejte, proto vás nevolám. Což jste mi nikdy neměl co říci?
01:36:18 Mám toho mnoho na srdci, ale jsou to samá něžná slova.
01:36:28 Ale ne, raději nemluvit, jen se na vás dívat.
01:36:34 Chcete se se mnou sejít?
01:36:35 Ano. Kde? Dobře. Za chvilku jsem tam. Na shledanou.
01:37:55 Proč pláčete, má lásko?
01:38:00 Protože život je krásný.
01:38:07 Skryté titulky: Kamil Tůma
Známý spisovatel Jan Herold (O. Nový) nalezne při cestě z nočního podniku neznámou spící dívku (L. Baarová). Jako pravý gentleman ji dopraví do hotelu a podle nalezeného skicáku usoudí, že jde o nadanou malířku. Zamiluje se do ní, a aby nenápadně získal také její lásku, neváhá se přestrojit do převleku orientálního vykladače karet nebo dědečka s niněrou. Po řadě spletitých situací dospěje jeho láska k vytouženému happy endu…
Snímek režiséra Ladislava Broma Život je krásný (1940) se odehrává v atraktivním prostředí umělecké bohémy. Nenáročný, optimismem hýřící příběh je založen na standardních situacích, perfektní práci maskérů a v neposlední řadě na výborných hereckých výkonech nejen v hlavních, ale i ve vedlejších rolích (Z. Kabátová, L. Pešek, R. Šlemrová, V. Trégl). Epizodní roli listonoše si zahrál sám režisér.
