Nataša Gollová v romantickém příběhu o nešťastné lásce a těžké životní zkoušce (1942). Dále hrají: K. Höger, A. Mandlová, J. Pivec, V. Vydra st., L. Dostalová, M. Glázrová, S. Strobachová, M. Nedbal, F. Filipovský a další. Kamera F. Pečenka. Scénář a režie O. Vávra
00:01:45 Dej mi to. Chci se taky nalíčit. Nehraješ sama!
00:01:51 -Bože, zapomněla jsem slova!
-Láska je závrať, pane můj...
00:01:58 ...závrať?! Hraješ vílu a neumíš ani líbat!
00:02:03 -To není pravda!
-Pavel říká, že neumíš líbat!
00:02:08 -To by Pavel nikdy neřekl!
-Co bych neřekl?
00:02:13 -Tak co? -Že neumí líbat!
-To ani říct nemohu!
00:02:17 -Tak vidíš.
-Při zkoušce nelíbá doopravdy.
00:02:24 -Možná, že se bojí? -Ne.
-Nebo stydí?
00:02:27 -Ano, protože to neumí.
-Nemusí to být doopravdy.
00:02:32 -Musí. Ale na zkoušce ne.
-Lituji vás, Pavle.
00:02:38 -Naštěstí je to jen divadlo.
-Pospěšte si, dámy.
00:02:42 Brzy začneme.
00:02:47 Je to vlastně jen scéna o víle, kterou zabila lidská láska.
00:02:53 -Něco jako Rusalka.
-Tedy romantické.
00:02:59 -Nemlaťte do toho tolik!
-Už to bude. Jen aby to nespadlo.
00:03:06 -Karasi, už to nech.
-Opona bývá jedinou iluzí divadla.
00:03:11 Když se zvedne, nastane většinou zklamání!
00:03:19 -Musíme zavolat zvěrolékaře.
-Ale už takhle máme málo koní...
00:03:28 -Proč?
-Starý pán si vyjel do lomu.
00:03:32 Teď, když je nejvíc práce? A proč o tom nevím?
00:03:36 -Starý pán si to nepřál.
-Ale já si to přeju!
00:03:40 Já jsem tu hospodář!
00:03:45 -Nejdu pozdě?
-Právě včas. Dámy, prosím do parku.
00:03:50 A já jsem ani neměla čas se převléknout. Omluvíte mě, že?
00:03:55 -To já jsem vás zdržela od práce.
-Jsem ráda, že jste přijela.
00:04:00 Je to dávno, co jsem byla v Praze. A proč nepřijel i pan továrník?
00:04:05 Tatínek má moc práce. Poslal tedy alespoň mě. Je tu překrásně!
00:04:16 -Tak připraveny? -Ano!
-Nemáte trému? -Já hroznou!
00:04:24 -Panstvo, začínáme.
-Hlavní roli hraje Lenka, že?
00:04:31 Co? Dcera nějaké služky se roztahuje vedle mé neteře?
00:04:37 Lenka je dcerou mého nebožtíka muže a já ji vychovala! Promiňte...
00:04:46 Panstvo, pozor, prosím!
00:04:53 Byla jsem vílou, s tichým potokem jsem hvězdy milovala,
00:05:00 květiny, sestry v lese hlubokém jsem k tanci zvala.
00:05:07 Až jednou přišel smutný cizí muž, se mnou se stala změna.
00:05:12 Ústa měl krásná a krutá jak nůž, i zvukem jeho jména jsem okouzlena.
00:05:21 -Počkat! Počkat!
-Starý pán!
00:05:27 -Přece nezačnete beze mne?!
-Vítám tě, tatínku.
00:05:32 -Řekl jsem jasně, že se těším...
-Chtěli začít před západem slunce.
00:05:40 Ještě nezapadlo. Mohli přece počkat!
00:05:45 -Zmeškal jsem hodně?
-To hlavní teprve přijde.
00:05:56 Netušil jsem, že jste sestry. Jedna je jako slunné poledne,
00:06:02 druhá jako opojná noc. Hledám lásku. Co je to láska?
00:06:10 Láska je sestrou plamene a ložem žhavých růží.
00:06:16 Je prudká jako blesk, je touhou shořet v muži.
00:06:21 Láska je propast otevřená, láska, můj pane, to je žena.
00:06:29 Láska je závrať, pane můj, průzračná závrať nad řekou.
00:06:35 Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou...
00:06:40 Láska je píseň zpívaná ústy, jež potom oněmí,
00:06:45 láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi.
00:06:51 Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád.
00:06:57 Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát.
00:07:04 Co jsi to učinil? Ona není člověk jako my!
00:07:09 -Lidská vášeň ji zabije!
-Má lásko, ty mi umíráš?
00:07:15 Můj drahý, rozplynu se jen ...pak smím se k tobě vrátit
00:07:22 proměněná v sen obejmout tě v paprsku měsíčním.
00:07:29 Zradíš-li mě, sebe zahubíš, tvé srdce vykrvácí
00:07:34 květ přelomený nevykvete již... Kdo zradí lásku, sama sebe ztrácí!
00:07:48 -To tam patří?
-Hraje tak opravdově...
00:07:55 Oponu!
00:07:59 Končíme představení, slečna Lenka omdlela.
00:08:03 Co se jí stalo?
00:08:06 -Měla asi velkou trému.
-Příliš se vžila do hry.
00:08:12 Raději odejděte. Je příliš citlivá.
00:08:16 -Už je ti dobře, děvenko?
-Ale ano. To nic nebylo...!
00:08:37 -Neplačte už, Lenko.
-Zkazila jsem vám celou hru, viďte?
00:08:43 Naopak. Hrála jste skvěle! Příště zahrajeme něco veselejšího.
00:08:52 Už si z toho nic nedělejte. Usmějte se na mě!
00:09:03 Jaké vy jste zvláštní děvče, Lenko.
00:09:08 Ty verše jste říkala tak, jako byste byla opravdu víla.
00:09:16 -Co vy všechno nevidíte...
-Je vás tu škoda. Máte talent.
00:09:22 -Měla byste jít k divadlu.
-Myslíte? To se mi nikdy nesplní!
00:09:27 Jen chtít a odvážit se. Pomůžu vám. Pak už rozhodne váš talent.
00:09:37 -Vy byste mi pomohl?
-Jistě, věřím ve vás!
00:09:41 A pak... víte, chci vám toho tolik říci. Přijďte večer.
00:09:53 Budu na vás čekat. Přijdete...?
00:10:06 Konečně ... Hledám vás všude. Je čas k večeři!
00:10:15 -Gratuluji k úspěchu, doktore.
-Jak jsme to zahráli?
00:10:22 -Ta víla byla trochu sentimentální.
-Také říkám. -Promiňte, dámy.
00:10:28 Nenechte nás dlouho čekat!
00:10:31 -Líbí se vám?
-Ano. Je takový vznětlivý.
00:10:37 -Myslíte?
-Jistě.
00:10:52 DÍVKY ZPÍVAJÍ
00:10:57 Louka široká... tráva zelená...
00:11:07 Hou a hou, tráva zelená...
00:11:23 Takový krásný večer. Slyšíte, jak zpívají? To je kouzelné.
00:11:34 Zpívají si z jednoho břehu na druhý. Skoro každý večer...
00:11:41 -Jak se vám tu líbí?
-Rozkošně. To ticho!
00:11:48 Já jsem si tak zvykl na hluk města, že bych tu asi nevydržel.
00:11:53 -Já vlastně také ne.
-Vy velkoměšťáci! Zůstanete, že?
00:12:04 -Co myslíte, bude z něho něco?
-Tatínek si ho velmi chválí.
00:12:11 Je společenský, zná svět, má všechny předpoklady k úspěchu.
00:12:18 -Příjemný mladík, že?
-Velmi příjemný...
00:12:28 Všimla jste si, jak po něm naše Olga kouká? To mládí!
00:12:37 CHLAPCI ZPÍVAJÍ
00:12:54 To nebyl jelen, byla to laně...
00:13:09 Tak tady se schováváte. Všichni vás hledají!
00:13:12 -Řekněte, Olgo, že teď nemohu.
-Pojďme spolu. -Nemohu.
00:13:18 Na někoho čekáte? Snad ne na Lenku? No, to se načekáte. Nepřijde.
00:13:26 Proč jste nedal hrát vílu mně? Já bych při hubičce neomdlela.
00:13:31 -Jistě ne?
-Dala bych vám takový polibek...
00:13:38 ...jako ty víly, co uměly ulíbat k smrti.
00:13:44 Škoda, že jsem to tak nenapsal...
00:13:55 ZPĚV
00:13:57 Počkej, synáčku, počkej si na ně...
00:14:09 Hou a hou...
00:14:24 -Lenko, neviděla jsi Olgu?
-Najděte si ji sami!
00:14:30 -Počkej! Copak je to?
-Nenávidím ji!
00:14:35 Nikoho tu nemám ráda! Jenom vy my můžete rozumět.
00:14:42 -Pomozte mi, nebo provedu hloupost.
-Co se stalo?
00:14:49 Jsem tak nešťastná! Miluji Pavla! Pavla Chvojku!
00:14:58 Co já mohu dělat, děťátko moje?
00:15:25 -Jak jste se vyspal, doktore?
-Dobré jitro. Děkuji, mizerně.
00:15:31 Budili mě ráno kohouti.
00:15:33 -Nemohu si na venkov zvyknout.
-Tak pojedeme spolu do Prahy.
00:15:38 -Počkejte, já...
-Musím do Prahy. Vždyť tu nespíte!
00:15:47 Ano, ale... zůstaňme ještě 1 den.
00:15:57 Zůstaňme.
00:16:03 Já vím, co vás tu zdržuje. Ovládněte se. Musíte vystřízlivět.
00:16:13 -No, vždyť to nic nebylo...
-Taková venkovská... nic pro vás.
00:16:22 Neznáte se. Zítra byste stejně prosil, abychom odjeli.
00:16:31 Ale je-li to nezbytné, prosím, nebudu vás přemlouvat.
00:16:39 Nesmysl. Odjedeme společně.
00:16:45 Sám si nerozumíš. Mám s tebou trápení. Tady ne...
00:16:55 Milostivá paní, musíme bohužel odjet.
00:17:01 Lenka se s vámi ani nerozloučila. Od rána jsem ji neviděla.
00:17:06 -Pozdravujete ji od nás.
-Na shledanou. -Na shledanou.
00:17:12 Šťastnou cestu!
00:17:23 Haló, Karasi! Kdy pojedete do Prahy?
00:17:29 -Sbalím se a jedu na nádraží.
-To nesmíte. -Proč?
00:17:32 Musíte počkat na mě! Uteču. Budu hrát divadlo.
00:17:38 -Myslel jsem, že jste rozumná.
-Vždyť víte, že je to můj sen.
00:17:46 No, ženy jsou hysterické a vy asi nejste výjimka. Tak to ne.
00:17:55 Děkuji vám, Karasi, myslela jsem, že jste můj přítel.
00:17:59 Pojedu stejně. Myslela jsem, že, mi v Praze poradíte...
00:18:07 -Ovšem. Když je to tak... Pomohu.
-Mohu vám věřit? -Víc než sobě.
00:18:16 Nehledejte mne a nestarejte se, jdu za svým snem. Lenka.
00:18:28 Já trouba. To je největší pitomost, jakou jsem provedl.
00:18:36 Poslechnout bláznivou holku!
00:18:39 -Už se stalo!
-Na příští stanici vás vysadím.
00:18:45 Zapomněl jste na svůj slib? Nedělám nic nečestného!
00:18:51 Tolik toužím po divadle! Po světle ramp. Po opravdové slávě.
00:18:57 -Hlava se mi točí...
-V tom štěstí nehledejte.
00:19:02 Jen chtít a odvážit se. Chci všem dokázat, že něco dovedu.
00:19:10 Teď začíná život!
00:19:31 Poslechni, ty šaty, cos měla včera jsi tady okopírovala, že?
00:19:36 -Já ne, moje švadlena!
-To bude mít šéfová radost.
00:19:43 Slečny, oblékat! Budete předvádět. Je tam prima zákaznice. A rychle!
00:20:03 Ty lišky, rychle!
00:20:22 Netvařte se tak mrzutě! Vlídný úsměv, pružná chůze! Asi takhle...
00:20:33 -Ano, prosím.
-Slečno, protáhněte jí to obočí.
00:20:38 Tak nebuď smutná. Tady musíš taky hrát divadlo.
00:20:44 -Máš trému?
-Já už tady nevydržím.
00:20:49 Ani nevíš, jak to dělám nerada.
00:20:53 Nějak se živit musíš! Plivni si. Karas ti přece slíbil pomoc.
00:21:01 -On nemá takový vliv.
-Slečno Milado, nastoupit!
00:21:12 HUDBA
00:22:02 -Podívejte se, naše známá!
-Lenka!
00:22:21 Dobrý den, slečno. Těší mě, že se opět vidíme.
00:22:29 To je opravdu milé překvapení. Na shledanou, slečno.
00:22:45 -Vede si docela dobře, viďte?
-Naše víla...
00:22:54 -Co je ti? -To je on!
-Ten? No, není zlý.
00:23:01 Ani se mnou nepromluvil!
00:23:05 Slečno Lenko, budou se na vás šít všechny šaty pro slečnu Zikanovou.
00:23:12 Zde máte procenta z prodeje. Jsem s vámi spokojena.
00:23:18 No, vidíš, dobře to dopadlo. Musím si je vyžehlit...
00:23:24 -Ach, mě bolí nohy.
-Já už jsem si zvykla.
00:23:29 -Moje poslední punčochy!
-Nojo, my musíme hlavně vypadat.
00:23:36 A plat je sotva na holiče a na punčochy!
00:23:54 Už to půjde. Jo, slabá ženská. Zrovna postrádám posilu.
00:24:03 S jedním jsem se rozešla a nového ještě nemám.
00:24:07 To víš, najednou byl náročný, tak byl konec.
00:24:14 To víš, člověk si nevybere.
00:24:18 -Lenko, co je ti?
-Ani slovo mi neřekl...
00:24:23 Jako by ti na něm záleželo... Nejsi do něj zamilovaná?
00:24:31 Chraň se takové hlouposti! Důležité v životě je...
00:24:36 dobře se najíst a vyspat. To ostatní jsou zbytečnosti.
00:24:43 A vůbec, vášeň kazí krásu, a tu my potřebujeme k práci.
00:24:49 Já mám taky lásku! Moment... Čtyři. Platonické.
00:24:55 Nevěříš? Kde mám dnešní poštu? Zamiloval se do mě na přehlídce.
00:25:02 A od té doby si dopisujeme. Koukej! 1000 Kč! To je, co?
00:25:12 Abych se prý neurazila! Kdepak, neurazím! Napíšu mu...
00:25:20 Toužím po vás, ale nesmíme se vidět, protože bych vám neodolala.
00:25:26 Miluji vás celou duší. Ale potřebovala bych nové šaty.
00:25:32 ZVONEK Řekni, že nejsem doma!
00:25:37 -Kdo je? -Květiny, prosím.
-Pro koho? -Slečna Bártová.
00:25:42 To jsem já. Počkejte, prosím.
00:25:49 -Tady máte.
-Děkuji pěkně. Sbohem.
00:26:02 Slečno Lenko, jsem šťastný, že jsem vás viděl. Zavolejte mi.
00:26:12 -Vidíš. Zavoláš ho?
-Ne, já nechci.
00:26:17 -Ty hloupá. To by mohla být večeře.
-Růže... Krásné, viď.
00:26:24 To by byly aspoň 4 páry punčoch. Nechceš je prodat?
00:26:32 -Přivoň si.
-Já mám hrozný hlad.
00:26:43 -Kam jdeš večer? -Do kina.
-My asi do vinárny. -Sbohem!
00:26:48 Slečno Lenko, mohl bych s vámi mluvit?
00:26:55 -Čekal jsem, že zavoláte.
-Byla jsem zadána. -A dnes?
00:26:59 -Ne. Můžete mne ale doprovodit.
-Zlobíte se? -Ne. Děkuji vám.
00:27:06 Včera jste vypadala jako půvabná mladá dáma!
00:27:13 -Tak už ne hloupá venkovská husa?
-Lenko...
00:27:16 -Pamatujete se na ten večer?
-Ano. Nepřišla jste.
00:27:25 -Zato přišla Olga!
-To nic nebylo.
00:27:30 -Docela nic?
-Nic, opravdu. A Olga se provdala.
00:27:37 Mluvím pravdu. Byl to citový omyl.
00:27:44 -Slečna Zikanová je také omyl?
-Já a slečna Zikanová?
00:27:54 Znám ji jen společensky. Její otec je vlivný průmyslník.
00:28:00 Snažím se být dobrým společníkem.
00:28:05 Teď jen vím, Lenko, že vás mám rád. Myslím na to bez ustání.
00:28:15 Všechno je na vás nové! Všemu se obdivuji.
00:28:20 -I zvuk vašich kroků je krásný...
-Vaše a moje kroky znějí spolu.
00:28:28 Už tenkrát, když jste hrála vílu, jsem si vás zamiloval.
00:28:31 Lenko...
00:28:37 Snad se nerozzlobíte, když vás požádám o 1 polibek.
00:28:45 Máte ho zrovna na rtech... Tak bych ho chtěl.
00:28:54 -Děkuji za doprovod.
-Kdy vás uvidím?
00:28:58 -Až si vzpomenete. -Zítra?
-Když budete chtít... -Tak zítra.
00:29:22 -Milado!!
-Počkej, máme návštěvu.
00:29:26 -Pan ředitel Hájek.
-Vítám vás, pane řediteli.
00:29:35 Slečno Lenko, přemluvte svou přítelkyni, aby šla ke mně hrát.
00:29:41 -Udělá jistě kariéru.
-Ale divadlo chce hrát Lenka!
00:29:48 Ale slečna Milada je pro divadlo jako stvořená. Ten šarm!
00:29:55 Dejte si říct. Můžeme ihned podepsat smlouvu.
00:30:01 Kdepak! Já nehazarduji. Mám své zaměstnání a večery pro sebe.
00:30:10 Dělat lidem kašpara mě nebaví. Podívejte se na Lenku.
00:30:17 -Ta má citu na rozdávání.
-Když jinak nechcete...
00:30:24 Přijďte tedy na zkoušku, slečno. Zkusím to s vámi.
00:30:33 -Doufám, že vás nezklamu.
-Uvidíme.
00:30:38 -Večeři, drahoušku, neodmítnete?
-Jak bych mohla! I s kamarády...
00:30:45 -S radostí...
-Já se nedám nutit, pane řediteli.
00:30:51 -Je mi líto, že odcházíte.
-Divadlo je moje touha.
00:30:59 Dnes mě přijali. Mám tam sice menší plat, ale budu hrát...
00:31:08 Přeji vám hodně štěstí. Vraťte se brzy jako zákaznice.
00:31:14 Je-li někdo herec jako vy, jistě je možno mu důvěřovat.
00:31:23 -Odmítám vaši důvěru!
-Chci k divadlu!
00:31:30 -To není cesta pro vás!
-Sním o rolích, které jsem viděla!
00:31:40 -Musíte mi pomoci!
-To neudělám. -Musíte!!
00:31:45 Dost! Slečno, proč nedáváte pozor? Není vám rozumět a přeháníte.
00:31:54 -Hrajete přece pro hlediště!
-Promiňte, dala jsem se strhnout...
00:32:02 Příště se vžívejte míň. Herec musí vědět, co dělá. Pauza.
00:32:25 POTLESK
00:32:44 ZPÍVÁ
00:32:47 Posaďte se, kolem stolu, kdo pít ještě může,
00:32:57 já vám přece rád budu nosit růže...
00:33:24 Duli duli duli... Chacha chacha...
00:33:41 Já jsem dnes tak ráda na světě. Tady máte.
00:33:54 Ten nos ten já bych neprodal, ó, kéž bych jich měl více,
00:34:04 ten nos to je můj ideál, ten mě stál už na tisíce...
00:34:18 -Proč my dva si netykáme?
-To je záhada.
00:34:28 Duli duli duli, chacha cha cha.
00:34:43 -Mně se točí hlava. Chci domů.
-Odvedu vás.
00:34:55 -Kam jdou?
-Celý večer si tu mačkají ruce...
00:35:00 -Ty ses ještě nikdy nezamiloval?
-Neberu ženské vážně.
00:35:06 O kráse života nevědí nic!
00:35:10 Když měsíc, hvězdy uhasnou, tu žiji nocí temnou...
00:35:47 duli duli duli duli... chacha chacha cha.
00:36:20 -Tady nebydlím. Kam jsi mě zavezl?
-Pojď ke mně na kávu.
00:36:24 -Ne, chci domů.
-Snad by ses mě nebála?
00:36:30 Já... potřebuji nutně černou kávu.
00:36:43 -Odlož si.
-Ne. Hned zas půjdu.
00:36:47 Udělej víc světla. Chci hodně světla!
00:37:01 Připravím kávu.
00:37:08 HUDBA
00:37:13 -Jak se ti u mě líbí?
-Hezké.
00:37:17 -Je mi horko...
-Vždyť máš plášť. Dovol...
00:37:28 Děsné vedro...
00:37:38 Pamatuješ se ještě na naši scénu? Pověz mi vílo, co je láska?
00:37:45 Láska je závrať, pane můj, průzračná závrať nad řekou.
00:37:53 Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou...
00:37:59 Láska je píseň zpívaná ústy, jež potom oněmí,
00:38:04 láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi.
00:38:11 Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád.
00:38:19 Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát.
00:38:29 Udělej míň světla. Bolí mě to do očí.
00:38:39 Ty jsi tak rozkošná. Jsem do tebe hrozně zamilovaný.
00:38:47 Víš, jak jsem do tebe zamilován, Lenko? Ležel bych ti u nohou...
00:38:53 Pavle, nechci, abys mi ležel u nohou.
00:39:00 Zůstaň u mne celou noc...
00:40:16 Prosím tě, ještě lžičky...
00:40:32 -Tohle je moje babička.
-Je půvabná. A ten krásný prsten.
00:40:38 -To je památka?
-Dostává ho vždycky nevěsta.
00:40:59 -Šťastna?
-Ano. Představuji si svůj život...
00:41:07 Nikdy nepřipustím nic nečestného. Pak by můj život neměl smysl.
00:41:15 To je moje přesvědčení.
00:41:31 -To je nápad líbat se v dešti!
-Nám se to právě líbí!
00:41:38 MILADA PÍSKÁ
00:41:53 Musím do práce!
00:42:00 No tohle! Zase se nemám kde umýt! Všude kytky!
00:42:08 -Není to snad od Pavla hezké?
-Tak má koupit i vázičky!
00:42:17 Nemáš smysl pro poezii.
00:42:21 ZVONEK
00:42:23 -Kdo je to?
-Nesu roli z divadla.
00:42:27 Paní Švábová onemocněla. Ředitel posílá velkou roli.
00:42:33 -Jste moc hodný. Počkejte...
-Děkuji.
00:42:39 -Milado! Mám hlavní roli!
-Prima. To dostaneš přidáno!
00:42:46 To se budeme mít!
00:42:56 ...marně hledám na vašich lících stopy polibků, které tam vtiskl.
00:43:01 Budiž tento poslední polibkem věčného rozloučení.
00:43:06 Ano, zdá se mi, že je to nadosmrti.
00:43:10 A nyní nezbude nic z mé lásky.
00:43:15 Zase nedáváte pozor! Vaše vzrušení neodpovídá této situaci.
00:43:22 Váš cit musí odpovídat skutečnosti. Ani míň ani víc!
00:43:30 -Jak to mám poznat?
-K tomu je třeba talentu!
00:43:41 Slyšel jste to? Co ode mne chce? Nechápe mě.
00:43:47 Chci hrát tak, aby to všichni také tak cítili a viděli.
00:43:52 -Ovšem. To je to největší umění.
-Pátý akt!
00:44:00 -Klára umírá...
-Ach, jaká bolet. Nechci zemřít!
00:44:07 Miluje mne. Nazval mne svou ženou! Bože, vyslyš mě, dej mi žíti.
00:44:19 Jsem tak mladá, život se mi rozvíral ke štěstí...
00:44:25 To je strašné.
00:44:28 DIVÁCI POKAŠLÁVAJÍ
00:44:31 Život. Život!
00:44:34 Cítím, jak mi síly unikají. Neopouštěj mě!
00:44:39 Brzy mé oči nebudou viděti, má ruka nebude tisknout tvoji...
00:44:47 SMÍCH Pst!
00:44:50 Sbohem, mí jediní přátelé.
00:45:01 Je mrtva!
00:45:07 SLABÝ POTLESK
00:45:16 -Nebylo ji slyšet.
-Neumí mluvit.
00:45:21 -Tak co? Měla jsem úspěch?
-Viděla jste sama...
00:45:27 -Ale tleskali přece!?
-Ovšem.
00:45:31 -Pane režisére, co tomu říkáte?
-Dala jste se příliš strhnout.
00:45:37 Herec musí být pánem svého citu. Nedáte si říct.
00:45:42 Pane režisére, prosím.
00:45:45 Je proti mně zaujatý! Co jste říkal mé tragické scéně?
00:45:51 -Nerozumím tomu.
-Jen řekněte, upřímně.
00:45:55 -Nebylo to dobré.
-Copak jsem nehrála upřímně?
00:46:02 Nebyly to slzy vaší role, ale vaše. Obecenstvu se mohou zdát i směšné.
00:46:11 -Směšné? -Chtěla jste pravdu.
-Ano. Ale ne hrubost!
00:46:21 Byla jsi okouzlující. Nevěř mu. Chtěl tě zaujmout svou kritikou.
00:46:29 -Nemohl jsem se vynadívat.
-Vážně?
00:46:33 Na tvůj první úspěch!
00:46:41 Děkuji, Pavle. Už jsem se bála... Ale když to říkáš ty... tak věřím.
00:46:54 HRAJÍ HOUSLE
00:47:06 -Podívej, slečna Zikanová!
-Zikanová? Kde?
00:47:17 -Neměl bys ji jít pozdravit?
-Ne, ne. Víš... není třeba.
00:47:24 Chci být s tebou sám.
00:47:36 -Pojďme domů. Platit!
-Proč? Mám po premiéře!
00:47:41 Řeknu ti to pak.
00:47:48 -Děkuji. Ruku líbám.
-Dobrou noc.
00:48:01 Promiňte, co jste říkal?
00:48:17 Neřekl jsem ti celou pravdu. Mezi mnou a Zikanovou byl vztah.
00:48:26 V poslední době je nesnesitelná. Vyhýbal jsem se jí.
00:48:36 -Věříš mi?
-Věřím, protože chci.
00:48:45 Miláčku... A teď přinesu víno a oslavíme to sami, ano?
00:49:08 TELEFON
00:49:21 -Haló?
-Jsi doma, miláčku?
00:49:25 Nezlob se, chci ti jen popřát dobrou noc.
00:49:29 Haló? Kdo je tam? Co je to?!
00:49:37 No tak!
00:49:44 -Podívej šampaňské! Oslavíme to!
-To opravdu... musíme oslavit.
00:50:03 -Jsou květiny?
-Ano, pane doktore.
00:50:09 Až přijde návštěva, můžete jít.
00:50:14 -Večeřet nebudu doma.
-Sbohem, pane doktore.
00:50:49 ZVONEK
00:50:54 Prosím milostivá, račte dál.
00:51:00 -Dobrý večer, příteli. Mohu dál?
-Dobrý večer.
00:51:08 -Mohu už jít, pane doktore?
-Ovšem.
00:51:15 V poslední dny jste o sobě nedal vůbec vědět!
00:51:21 Včera večer jsem se vás nedovolala. Pomůžete mi?
00:51:31 Proč nic neříkáte? To vypadá, jako bych přišla nevhod.
00:51:37 -Já totiž čekám...
-Vím. Právě proto jsem přišla.
00:51:47 Je nejvyšší čas, abys vystřízlivěl. Přece si nezničíš kariéru!
00:51:52 Jitko... Snaž se mě pochopit jako přítelkyně.
00:51:58 -Prosím tě, rozejděme se!
-Tak jsi zamilován...?
00:52:07 Nikdy jsem nezažil nic tak hezkého, tak něžného. Mne samého změnila...
00:52:17 -Musíme se rozejít.
-Ne! Jak to se mnou mluvíš?!
00:52:27 Vždycky mě tísnila tvoje chladná rozvaha.
00:52:32 Ale já jsem jiný! Potřebuji vznět a vroucnost.
00:52:38 A to vše má ona. Má smysl zabít takový cit?!
00:52:44 -To je šílenství!
-Nikdy jsi mi nerozuměla!
00:52:48 Proč mě urážíš? Myslíš, že když neplýtvám něhou, že tě nemám ráda?
00:52:56 Potřebuji tě k životu! Jsi tak jemný a chytrý.
00:53:03 Nikdo tě nezná jako já. Kolik mužů jsem pro tebe odmítla!
00:53:11 Jestli mě opustíš, nepřežiju to. Já zešílím, Pavle!
00:53:21 Jitko... Prosím tě.
00:53:30 Tak ty mi nevěříš?
00:53:38 -Tedy konec?
-Bude to tak nejlépe.
00:53:54 Trochu se učešu. Dovolíš?
00:54:55 Jitko?
00:55:05 Jitko!!
00:55:07 ZVONEK
00:55:17 -To je ona?
-Haló. Doktor Chvojka.
00:55:22 Pane docente, přijďte ke mně! Slečně Zikanové se stala nehoda.
00:55:27 Ano, je to vážné. Poranila si tepnu na ruce.
00:55:38 -Neopustíš mě, viď.
-To víš, že ne.
00:55:45 ZVONEK
00:55:49 Chceš s ní ještě promluvit?
00:56:06 Nebráním ti.
00:56:10 Ne... já nemohu.
00:56:18 Nikdy jsem nevěřil, že bys byla schopna... pro mne!
00:56:33 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:57:29 Už je ti lépe?
00:57:39 -Nemám na nic chuť.
-Nebuď smutná.
00:57:45 Snad by ses netrápila. Takové chytré děvče!
00:57:49 On musí litovat! Najdeš 10 lepších.
00:57:54 -Brzy na něj nevzpomeneš!
-Brzy... budu mít jeho dítě.
00:58:05 Co...? Vážně?
00:58:27 -Musíš jít za ním. -Proč?
-Pochopí, že je to vážné. Změní se.
00:58:35 -Jdi hned!
-Možná, že máš pravdu.
00:58:40 To přece není možné, že by na vše zapomněl!
00:58:45 Jaké šaty si mám vzít?
00:59:42 Prosím, milostivá.
00:59:51 -Blahopřeji k zasnoubení.
-Už se těšíme na svatbu.
00:59:56 Brzy se dočkáte.
01:00:00 Všimla sis jaký jí dal Chvojka prsten?
01:00:11 -Přišla jsem vám také blahopřát.
-Děkuji. Chtěla jsem vás zavolat,
01:00:18 ale to víte, starosti se svatbou... Co dělají Hojtašovi?
01:00:25 Jistě je vše v pořádku. Hodně štěstí, pane doktore.
01:00:31 -Co chceš dělat?
-Přišla jsem jen náhodou.
01:00:37 Chtěla jsem tě vidět. Netušila jsem...
01:00:42 Vysvětlím ti to. Ale tady ne...
01:00:48 Vše je přece jasné. Je to z lásky? Nebo pro peníze?
01:00:56 -Ne. Ale nemohl jsem jednat jinak!
-Tak ty jsi nemohl?
01:01:08 Neruším? Chtěla bych si s vámi promluvit. Jak se vám vede?
01:01:21 -Proč je Jitka tak nervózní?
-To víš, před svatbou...
01:01:33 -Pavel se ani nezmínil...
-Nepozval mě. Přišla jsem sama.
01:01:44 -A smím vědět proč?
-Přece blahopřát.
01:01:54 Máte ten prsten trochu volný. Aby vám nespadl.
01:01:59 -Buďte klidná, to nedovolím.
-Chtěla jste si o něčem promluvit.
01:02:06 Neřekla jste mi dosud pravý účel vaší návštěvy.
01:02:10 -Už jsem vám řekla. Žádný.
-Přišla jste dělat skandál?
01:02:18 Nebojte se. Chtěla jsem jen poznat pravdu. To je vše.
01:02:24 Nevím, co máte v úmyslu a je mi to lhostejné.
01:02:31 -Ale jsem připravena na vše.
-Jak to myslíte?
01:02:36 Jak se to dělá. Že řeknete, že čekáte jeho dítě.
01:02:43 Jeho dítě...? Mýlíte se. Já nemusím nic předstírat.
01:02:53 To by vám nebylo stejně nic platné. Klíček k jeho srdci mám já.
01:03:07 Pak si dejte pozor, abyste ho neztrácela příliš často,
01:03:12 jako ten prstýnek. Mnoho štěstí.
01:03:21 Škoda tak pěkné vázy. To jsou trochu drahé střepy pro štěstí.
01:03:36 -Co myslíš, bude dobrá herečka?
-Těžko říct, teprve začíná.
01:03:43 -Má přece takové nadšení.
-Ale zahrát to nedovede.
01:03:51 Myslím, že úspěchu se hned tak nedočká.
01:03:56 To by bylo pro ni hrozné. K tomu ještě ten Chvojka...
01:04:02 Mně bylo hned jasné, že je to pro něj jen epizoda.
01:04:08 Děkuji ti, dnes toho necháme.
01:04:15 -Poslyš, měl jsi hodně holek, že?
-Proč? -Modelky a tak...
01:04:24 Většinou mě to ani nenapadne. A nebývají všechny svůdné.
01:04:35 -Ani já ne?
-Proč?
01:04:40 Že tě taky nikdy nic nenapadlo...
01:04:54 Vidíš, já se na tebe nikdy nedíval jako na ženu...
01:05:00 -Byla jsi takový kamarád v sukních.
-Ty jsi opravdu... hrozně upřímný.
01:05:20 Závidím ti tvoji bezstarostnou povahu. Nic nebereš vážně.
01:05:30 Ani by ses nedovedla pobláznit, že? Myslím, že v tobě není dost citu...
01:05:39 Já nechci. Mám z ní strach.
01:05:44 U mě by to nebyla láska, ale vášeň. Ano, mám strach z lásky.
01:05:54 -Proto se jí vysmívám.
-Takhle je to s tebou, děvenko.
01:06:03 To bych byl nikdy neřekl.
01:06:08 Nedělej si násilí. Půjdeme někam? Měla bych chuť na víno.
01:06:17 Nesmí se to dozvědět. Už o něm nikdy nemluv.
01:06:25 -Už umíš tu roli?
-Jistě. To víš, je to malá role.
01:06:32 Ale potom se pustím do práce. Dokážu to jako jiné.
01:06:41 Někdy se bojím, že to dítě nebudu mít ráda. Já ho nenávidím!
01:07:00 -Řekněte, ať připraví vůz.
-Mohu, milostivá paní?
01:07:07 -Tak popros. -No tak.
-Co ti to udělá? -Prosím tě...
01:07:17 Vidíš, jak to dovedeš. Ať připraví vůz.
01:07:30 Dones to! No tak, bude to?
01:07:41 Myslíš, že jsi na to vznešený? Jsi můj manžel. Tak poslouchej.
01:08:04 -Vidím tě tak ráda u mých nohou.
-Už toho mám dost!!
01:08:09 Toho věčného ponižování před cizími lidmi. Sbohem!
01:08:16 -Nejsem tu pro tvé rozmary!
-Snad bys to nebral vážně.
01:08:24 To byl jen žert.
01:08:32 To všechno je z lásky.
01:08:40 -Neumíš jinak milovat, než trýznit?
-Ne...
01:09:19 -Usměj se na tetičku! Poznal mě!
-Já vím.
01:09:27 Podívej, jak se směje.
01:09:30 A půjdeme. Hopla.
01:09:43 ZVONEK
01:09:47 -Jak se daří našemu princovi?
-Dobře. Co to neseš?
01:09:52 Hračku mladému pánovi. Podívej, koníček. Líbí se ti?
01:10:00 -Moc. Vhodný dárek pro miminko!
-Ještě na něm dlouho nebude jezdit.
01:10:07 Na to jsem nepomyslel. Ale určitě taky vyroste, ne? A užije ho.
01:10:13 -Děkuji vám, Karasi, jste milý.
-Musím si ho vymalovat, krasavce.
01:10:29 -Co vaši? Paní Hojtašová už ví?
-Ne a taky se nedoví.
01:10:37 -Nechci nic slyšet. Pomohu si sama.
-Jaké vy jste statečné děvče...
01:11:55 Petříčku, dej mi štěteček.
01:12:00 Víte, bála jsem se, že Petříka nebudu mít ráda.
01:12:06 A co bych byla bez něho?
01:12:16 Nedala bych tě za nic na světě, můj miláčku!
01:12:24 Promiňte, že mluvím jen o něm. Už nebudu.
01:12:34 To je krásné. Ale takhle hezká přece nejsem.
01:12:43 Ale já vás tak vidím. Lenko, vzala byste si mě?
01:12:57 -Ne. -Míním to vážně.
-Ne. Přeháníte přátelství...
01:13:06 To není přátelství. Zamiloval jsem se do vás.
01:13:13 Ne proto, abych vám pomohl, i když bych pro vás udělal všechno.
01:13:21 Ale protože vás mám nesmírně rád. Rozumíte? Upřímně rád.
01:13:31 Jendo, víte přece, že vám nemohu nic dát. Mám své dítě.
01:13:39 -Ani už nemám k lásce sílu.
-Ale budete zase mít.
01:13:45 Prožil jsem s vámi vaše utrpení. Obdivoval jsem vás. Znám vás.
01:13:55 Jste ještě na život slabá. Budu vás milovat, jak jen dovedu.
01:14:05 -Nedělejte to.
-Proč?
01:14:09 Přeji si přinést svému muži štěstí a ne jen starosti.
01:14:15 Vím, že mě potřebujete. Udělám vás šťastnou, a i já budu šťastný!
01:14:27 Podívejte. Sem dáme stolek a sem postýlku.
01:14:37 Rozdělíme atelier, tohle bude vaše pracovna na studium rolí.
01:14:46 Jenže, já si někdy při práci hvízdám. Nebude vám to vadit?
01:14:52 -Ne. -Nebude?
-Ne...
01:15:02 -Dobré jitro! -Dobré.
-Je slečna Lenka doma?
01:15:07 -Asi ano.
-Moc vám děkuji!
01:15:11 Dobré ráno! Přivoňte si. Někomu je nesu, víte?
01:15:19 -Dobré ráno, příteli!
-Dobré ráno.
01:15:24 Kdybych Rusalkou tou byla... kdybych Rusalkou tou byla...
01:15:33 No, konečně už jsi zase veselá. ZVONEK
01:15:37 -Pojď dál. -Ruku líbám, dámy.
-Děkuji vám, Jendo.
01:15:44 -Vy si netykáte? -Nenabídl mi to.
-To je pravda. Ty už víš?
01:15:52 -Jak jsi se vyspala?
-Děkuji ti, dobře.
01:15:57 -Až budu za dveřmi!
-Počkej, zítra je oslava u mě.
01:16:04 Pozvu hodně přátel. Pomůžeš mi?
01:16:08 Když bude pití, přijdou i bez pozvání.
01:16:16 Prý starý Hojtaš stoná. Ptá se pořád na tebe.
01:16:23 Měla bys tam zajet. Teď už se přece nemusíš stydět.
01:16:42 Dobrý den, maminko.
01:16:45 Vítám tě, dítě. To je dost, že sis na nás vzpomněla.
01:16:54 -Co se Olga vdala, jsem sama.
-Dítě, dítě! Jak ses měla?
01:17:02 Teď už je dobře. A co vy dědečku? Snad nestůněte?
01:17:08 Ale nic. To já jen, aby tě sehnali. Stýskalo se mi!
01:17:17 Jsem rád, že ses v Praze nezkazila. Bál jsem se o tebe.
01:17:25 Já vím, ty jsi jiná než tvoje matka. Jsem na tebe hrdý.
01:17:32 Máš zkrátka naši krev.
01:17:37 -Chci se podívat do parku.
-Už nám utíkáš?
01:17:42 -Anežko, chci se obléknout!
-K večeři máme hosty!
01:18:16 Nezemru, drahý, rozplynu se jen...
01:18:37 ...a pak smím k tobě se vrátit proměněná v sen
01:18:43 obejmout tě v paprsku měsíčním.
01:18:49 Však zradíš-li mě, sebe zahubíš, jen marně tvoje srdce vykrvácí.
01:18:59 Květ přelomený nevykvete již. Kdo zradí lásku, sama sebe ztrácí.
01:19:09 Co chcete?! Proč jste přišel?
01:19:14 Jsem opravdu rád, že tě zase vidím.
01:19:21 Jsem tak nešťastný. Mé manželství je pro mne nesnesitelné.
01:19:30 Vidíš, jsem tu sám. Lenko, odpusť mi!
01:19:37 Nechte mne! Jste slaboch!
01:19:42 Nechtějte, abych si o vás myslela ještě něco horšího.
01:19:50 -Najednou se tu sejdete spolu!
-Divím se ti, Lenko.
01:19:57 Měla by ses taky vdát. Není nic lepšího než klidný domácí život.
01:20:06 -Viď, Lojzíčku.
-Jistě. 9 hodin! Olgo, půjdeme?
01:20:14 To jsme se zpozdili! Mějte se hezky. Dobrou noc.
01:20:20 Je mi líto, že vy dva nejste spolu. Nějak patříte dohromady.
01:20:28 -Měl jsem vám tenkrát poručit.
-Škoda. Třeba to ještě napravíme.
01:20:39 -Styď se, ženatý člověk!
-On už jiný nebude.
01:20:46 Víte, jak se to říká: Osudem jsou si určeni.
01:20:53 Tak jste mi připadali. Jo, člověk se někdy mýlí.
01:21:00 Nezlobte se, půjdu spát. Dobrou noc.
01:21:05 Dobrou noc.
01:21:13 -To jedeš bez rozloučení?
-Jinak to nejde. Pozdravujte.
01:21:21 -Přijeď brzy!
-Jakmile budu mít volno.
01:22:14 Děkuji, paní Hojtašová. To je od vás milé.
01:22:21 Slečna Lenka? Odjela ráno? Dlouho jsem ji neviděla.
01:22:35 Mohla byste zavolat mého muže? Ráda bych s ním mluvila.
01:22:42 Jak to? Kam? Nevíte?
01:22:50 Ne, dosud ne. Jistě. Ano.
01:23:00 Děkuji vám. Na shledanou.
01:23:38 ZVONEK
01:23:55 Pojď dál.
01:24:03 Prosím, posaď se.
01:24:08 -A teď řekni, co mi chceš.
-To jsi utekla přede mnou?
01:24:31 Podívej se, Lenko, já vím, jak hrozně jsem ti ublížil.
01:24:38 Věř, že toho lituji. Ale chci to napravit. Rozvedu se.
01:24:45 Bude to jako dřív. Říkala jsi, že jsem byl první.
01:24:54 Nemůžeme se zase sejít?
01:25:02 Ne.
01:25:07 -Kdo?
-Karas. -Ten?
01:25:18 -Miluješ ho?
-Ale chci si ho vzít.
01:25:24 Zítra máme svatbu. Byla bych ráda, kdybys odešel.
01:25:33 Ne, to mi nesmíš udělat, Lenko. Nemohu o tebe přijít.
01:25:42 -Ty nevíš, co se zatím stalo!
-My dva si patříme!
01:25:48 -Už tě nenechám samotnou!
-Už nejsem sama. Jsme dva!
01:25:53 -Co to znamená? -Víc, než myslíš.
-Kdo je to tedy?
01:26:57 Nemohl bych ho vidět...?
01:27:05 -Děkuji vám. Lenka už je doma?
-Ano.
01:27:15 Nazdar, Lenko. Petříčku, maminka se vrátila!
01:27:24 -A koukej, tatíček!
-Dobrý den, Milado.
01:27:36 -Pozvala jsi Pavla na večírek?
-Přestaň!
01:27:41 -To je tedy...
-Petr. Je to lepší než Pavel, víte.
01:27:57 Petr. Já neměl ani tušení. Lenko, všechno vám vynahradím.
01:28:07 To říkáš dnes, ale zítra? Vidíš, už je pozdě, drahý.
01:28:15 Vzpomínáš? Kdo zradí lásku, sama sebe ztrácí... Nejsi svobodný.
01:28:24 -Vrať se ke své ženě.
-Lenko...
01:28:31 Opakuji, že si tě vezmu. Stačí tvé jediné slovo. Rozhodni se.
01:28:41 -Nesmíš se vdát bez lásky!
-Mlčte! Víte, co musela vytrpět?
01:28:48 V nejtěžší chvíli jste ji odkopl. Měla vás příliš ráda.
01:28:56 Pro vás muže to bývá jen epizoda, ale pro ženu často celý život!
01:29:06 -Chcete ji zničit podruhé?
-Máte pravdu. Uznáván svou vinu.
01:29:17 -Má už hlad.
-Vidíte, máme moc práce.
01:29:32 Lenko, buď šťastna.
01:29:49 Nezapomeň na mě docela.
01:29:59 Buď klidná, už se nevrátí.
01:30:10 -Co je s tebou?
-Mám ho ráda víc než předtím.
01:30:17 -Strašně ho miluju.
-Ale proč jsi nic neřekla?
01:30:25 -Proč jsi to tedy nepřijala?
-Už nemohu. Nechci to znovu zažít!
01:30:35 Teď jsem poznala svou cestu. Musím být volná.
01:30:42 Chci na jevišti něco dokázat. Začnu znovu. Potřebuji příležitost.
01:30:53 Pojedu k venkovskému divadlu. Tam se dám se do práce.
01:31:05 A... Jenda?
01:31:11 Ty se o něho postaráš, viď. Já vím, že ho máš ráda.
01:31:26 -Není to daleko.
-Myslím, že máš všechno.
01:31:35 -Přijdu hned za vámi.
-Prosím.
01:31:40 Rozloučíme se tady. Nechci před lidmi...
01:31:46 -Děkuji ti Jendo. Nezlobíš se?
-Rozumím ti dobře.
01:31:56 Jsme přece kamarádi. Ale nebojíš se být sama?
01:32:03 Těším se na venkov. Teď cítím a chápu všechno jinak.
01:32:10 K umění nestačí jen nadání. Ale dlouhá a trpělivá práce.
01:32:25 Hodně štěstí.
01:32:39 Brzy na shledanou.
01:33:30 Skryté titulky Alena Rubešová
Film Okouzlená vznikl v roce 1942, vzdáleně inspirován románem Františka Götze Paní našich snů. S tím ovšem souvisel jen námět o mladé dívce, okouzlené divadlem. Scenáristicky si jej přepracoval sám režisér Otakar Vávra a film natočil se standardním tvůrčím týmem: kameraman Ferdinand Pečenka, jehož znamenitá kamera zejména v exteriérech kouzlí nádheru české přírody, dále architekt Jan Zázvorka a hudební skladatel Jiří Srnka. Titulní roli svěřil režisér nezvykle Nataše Gollové, která byla využívána zejména pro role komických postav a rozjívených žabců. Postava Lenky Bártové byla podstatně jiného ražení, psychologicky složitá, mnohostranná, tápající a hledající své místo nejen v životě, ale i v lásce – a Nataša Gollová dokázala tuto pohříchu literární postavu přivést k životu a vtisknout jí punc opravdovosti a hloubky. Karel Höger předvádí další svou variantu citově a morálně rozkolísaného milence. Objevují se zde i další velké postavy českého divadla – Leopolda Dostalová, Marie Glázrová, Václav Vydra st., z mladší herecké generace pak Jan Pivec, Miloš Nedbal či František Filipovský.