Britský film, natočený podle románu Raye Bradburyho. ### Hrají: O. Werner, J. Christieová, C. Cusack, A. Diffring a další. Režie Francois Truffaut
00:00:21 451 STUPŇŮ FAHRENHEITA
00:01:55 TELEFON
00:02:02 -Haló? -Honem, utečte.
-Co? -Honem.
00:06:33 -Montagu, pojďte sem!
00:06:39 No tak. Co jste všechno našli, Montagu?
00:06:50 Proč to vlastně dělají? Je to perverzní.
00:07:10 Montaga možná potká za několik dní velká změna.
00:08:18 Vystupuju na zastávce 9a. Vy taky.-Ano, taky.
00:08:37 I když já na popovídání nejsem zrovna talent.
00:08:53 Pokud se tě někdo zeptá na věk,
00:09:01 -No přece... trhlá. Z vás stejně strach nemám.
00:09:07 -Říká se to tak... kvůli uniformě, řekla bych.
00:09:18 -Já taky. Jste důstojník?
00:09:36 Manželka to taky nemá moc ráda. Říká, že to čpí.
00:10:24 -Říká se, že dřív požárníci prý ohně hasili a ne pálili papír.
00:10:39 -Myslíte si, že tomu tak bylo vždycky?
00:10:56 Řekněte mi, proč vy knihy pálíte?
00:11:02 Každý něco dělá. Tohle je slušné i vzrušující.
00:11:11 v pátek Proust, v sobotu Sinclair a Nabokov v neděli.
00:11:43 -To si vážně myslíte?
-No jistě.
00:11:51 -Och! A myslíte si, že jsem odcizená?
00:11:57 -Vidíte.
00:11:59 Jsem učitelka. No, ještě ne úplně. Jsem na praxi.
00:12:07 Chtěl vědět doslova všechno.
00:12:10 Nemám ze svých odpovědí vůbec radost.
00:12:28 -Tak tady to je.
00:12:31 Vidíte? To je náš dům.
00:12:36 Ještě jednu otázku.
-Ještě jednu?-Jen kraťoulinkou.
00:12:53 Jste šťastný?
00:12:55 -Co? A proč bych nebyl?
00:13:36 uvidíte, jak může žena využít mužovu váhu ve svůj prospěch.
00:13:59 TV:-Pak pokrčila kolena... a dala špičky nepatrně k sobě.
00:14:08 -Řekl mi to kapitán na jednom výjezdu.
00:14:13 -Že mě nejspíš povýší.
00:14:17 -A plat ti taky zvýší? O kolik?
-O tom nemluvil.
00:14:27 Když člověk má druhou telestěnu, jako by mu rostla rodina před očima.
00:16:07 Jakákoliv podobnost toho, co uvidíte,
00:17:00 Děti dáme klidně do... No, k Heleně do pokoje.
00:17:11 -Tak dělej. Vidíš, že čekají.
-Já chci říct...
00:17:17 Děti Loty musí bydlet s Heleninými dětmi.
00:17:30 Richard přece s Yvonnou nemluví. Kvůli Leslii.
00:17:48 -Když s tím souhlasí Linda, tak je to v pořádku.
00:17:53 -Které zbývají? Už jen ten růžový. Tak dáme Lilian do růžového.
00:18:08 -Modrý pokoj.
00:18:11 -Lindo, jsi skvělá.
-To je ono.
00:18:23 -Viděls to? Já to nakonec zvládla. Byla to paráda.
00:18:54 A i kdyby, není vhodné mi to říkat. To bylo hloupé.
00:19:58 -Prej tě povýší, Montagu. Blahopřeju.
00:20:07 -No ne, co to slyším, Montagu? Povýšení, co?
00:20:21 -Jakej je to pocit, Montagu? Dobrý?
00:20:36 Na vůz!
00:20:47 -Pozor!
00:20:55 Tak to stačí, vraťte se do lavic.
00:21:03 Tak co to je?
00:21:05 Řekl jsem vám, že vás dva nechci vidět sedět vedle sebe.
00:21:29 Jak lze rychle objevit knihy, ukryté do vlastní konstrukce domu.
00:22:06 skryté v těch nejvšednějších předmětech.
00:22:39 Než přijdu, dejte každému jednu.
00:22:42 Každý z vás schová jednu knihu někde po třídě.
00:23:46 -Nevymlouvat se!
00:23:48 Ptám se naposledy! Čí to byl nápad?
00:23:55 No?! Vypadněte!
00:24:13 Rád sportujete?
-Ano, pane.
00:24:54 -Tak, a teď si promluvíme o tom tvém povýšení.
00:25:25 -Montagu, vy nemáte děti, že ne?
00:25:28 -Ne, pane. Děti nemáme.
-Ten návrh je tedy v pořádku.
00:25:57 Ne, nene. 5 let, pane. 5 let. Ano.
00:26:08 Viděl jsi film s mými vzpomínkami? Jsou obdivuhodně přesné.
00:26:51 -Lindo?
00:26:56 Lindo!
00:27:32 -První pomoc, prosím.
-Jo. Jde mi o manželku.
00:27:52 -Haló?-Ano.-Právě jsem přišel z práce a našel ji tu ležet.
00:28:10 -Vydržte moment.
00:28:16 Haló.-Ano?
-Jsou červené a mají číslo 2.
00:28:25 Asi si vzala špatné prášky na uklidnění.
00:28:36 Haló?
-Ano, slyším.
00:28:48 -Nijak.
00:28:58 -A kde je doktor?-Jaký doktor?
-Doktor, který ošetří moji ženu.
00:29:26 Jděte radši ven. Jen to klidně nechte na nás.
00:29:31 -Tenhle ventil už taky dodělává...
00:29:36 -Pojď sem s tím verkem.
00:29:42 -Punčochy jí taky stáhnem...
00:29:46 -Na to se vykašli. Hoď ty šaty na židli.
00:30:06 Je čerstvá jako sněženka a zdravá jako rybička.
00:30:17 Ráno nebude o ničem vědět.
00:30:20 -Ráno bude úplně v pořádku?
-To si pište. Bude se cítit skvěle.
00:31:30 -Hele. Koupila jsem to, Montagu.
00:31:33 Na památku tvého... Čeho, už jsem zapomněla.
00:31:40 Tak co?-Děkuju. Jsi milá.
-Jak se ti líbí?
00:32:02 -Lindo?
00:32:05 Lindo.
00:32:16 Musím ti něco říct. Posloucháš mě, Lindo?
00:32:30 Lindo?
00:32:36 -Hej!
00:33:29 *Čtete knihy, které pálíte?*
00:33:32 -Hej, ty! Pojď sem.
00:33:34 Ukaž. Co to je?
00:33:37 No? Hej!
00:33:41 No tak! Pojď sem!
00:33:48 TV:-Někteří chlapci stále odmítají chodit k holiči.
00:34:49 -Copak, že se zamykáš?
-Dost, že jsi doma. Večeře už je.
00:36:40 Napsal Charles Dickens.
00:36:44 Se 40 ilustracemi od Fize.
00:36:48 London, Chapman and Hall. Limited and Humphrey Milfords.
00:37:00 americké oddělení, 35. blok 32. ulice.
00:37:13 Kapitola první.
00:37:16 Narodil jsem se.
00:37:18 Zdali se stanu hrdinou svého života,
00:37:32 Abych začal svůj životopis začátkem... svého života,
00:37:48 Podle vzpomínek hodiny začaly bít a já začal plakat současně.
00:38:31 Běžte.
00:38:36 -Za mnou!
00:38:52 Aha.
00:38:59 No tak!
00:40:53 -Á!
00:40:55 -Jak se daří?
-Děkuju, jde to.
00:41:43 Jeli jsme zrovna k poplachu. Stál jsem na požárním voze.
00:41:51 Připomíná mi to dívku... čekající na vojáka.
00:41:58 -Co se stalo?
00:42:00 -No, nemám v životě velký štěstí.
00:42:04 Učitelka ze mě není. Mám výpověď.
00:42:19 -Ale musejí říct důvod. Nenechte se odbýt. Jděte tam.
00:42:24 A navíc, kdo ví, co o mně dětem napovídali.
00:42:31 Rád bych věděl, proč to udělali.
00:42:34 Vy to taky nevíte? Zřejmě jste něco provedla.
00:42:53 Nevycházela s učiteli.
00:42:56 Chci se v tom vyznat, ale nějak nemůžu.
00:43:06 Vidíte tamhletoho muže?
00:43:09 -Co tam dělá?
-To je informační schránka.
00:43:55 Tak. To je úleva.
00:43:57 -A teď se konečně zbavil souseda nebo bratra s lepší kariérou.
00:44:26 -To nechte na mě.
00:44:28 Pojďte. Nechte to na mě.
00:44:39 Požární zbrojnici.
00:44:45 -Kabinka 1.
00:44:57 -Požární zbrojnice. Prosím.
-Chci mluvit s...
00:45:05 -Mám vzkaz od Montaga.
-Ano?
00:46:10 DĚTI SBOROVĚ RECITUJÍ NÁSOBILKU
00:46:32 -To je Robert.
00:46:45 Roberte.
00:46:54 -Třeba se bál uniformy.
-Ano. Určitě to bylo vaší uniformou.
00:48:43 Třeba právě vy.
00:48:45 Vždyť sám nejste takový.
00:48:51 Jak se člověk jako vy...
00:48:54 dostane k takové práci?
00:48:57 Kde to všecko začalo? Řekněte.
00:49:00 Nejste ten typ.
00:49:02 Když na vás mluvím, díváte se na mě.
00:49:10 U vás mi to nejde do hlavy.
00:49:14 -Tehdy jste měla jednu otázku.
00:49:17 Jestli knihy čtu před spálením. Vzpomínáte si?
00:50:09 Stydět se za sebe.
00:50:14 V tu chvíli už půlnoc nebyla daleko.
00:50:34 Co tu děláš, Lindo?
-Já tady ty věci nechci.
00:50:52 Kdy jsme se seznámili? A kde?
00:51:01 Ale vzpomenu si.
00:51:05 Ne. Už si vážně nevzpomínám.
00:51:07 -No, a tady to vidíš. Tohle je celý výsledek.
00:51:14 Proto mě knihy tak strašně zajímají. Za každou z nich stojí člověk.
00:51:23 -Nemůžu spát.
-Máš prášky, ne?
00:51:30 Savec z rodiny tlustokožců, silný a nečekaně rychlý a vytrvalý běžec.
00:51:56 -No, kde ses tu vzal?
-Jak to myslíš?
00:52:49 -Dělejte!
00:52:58 -Montagu! Zapomněl sis přilbu!
00:54:51 Vždyť hned jak se narodíme tak pláčeme.
00:55:00 -Policie všechny zatkla ráno. Tahle asi byla venku.
00:55:19 Tak tudy. A ty tam. Rychle!
00:55:40 Tudy za mnou! Dolů s nimi! Házejte to dolů!
00:56:29 Á, Montagu. Věděl jsem to. Věděl jsem to.
00:56:36 O existenci tajné knihovny se nahoře vědělo.
00:56:42 Jen jednou v životě jsem viděl tolik knih pohromadě.
00:57:00 Na každého z nás přijde jednou chvíle, kdy náhle zatouží zjistit,
00:57:10 Dávám ti slovo, Montagu, nejsou o ničem.
00:57:21 Je to vysněný svět.
00:57:23 Příběhy o lidech, kteří nikdy nežili.
00:58:11 Je to otázka módy, celá tahle filozofie.
00:58:28 Můj život, můj deník, vzpomínky, moje... intimní vzpomínky.
00:58:47 Hahá. Cena kritiky.
00:58:49 Á, tahle je slušná.
00:58:52 No ovšem, jistě. Kritici byli na jeho straně.
00:59:09 Každý, kdo vzal do ruky pero, měl jistotu,
00:59:15 Á, Robinson Crusoe.
00:59:17 Černoši ho neměli rádi kvůli tomu jeho domorodci.
00:59:27 Vidíš? Kuřáky by z toho chytla panika.
00:59:55 He... na popel.
00:59:57 -Pane...
-Ano? Nějaké potíže?
01:00:02 Říká, že neopustí svoje knihy.
01:00:04 -Hohó, že neopustí svoje knihy. No ne.
01:01:43 Tak dost, to stačí. Tak, madam. Máte 10 vteřin.
01:01:52 -Raz, dva...
01:01:56 tři... čtyři... pět... šest...
01:02:03 sedm... osm... devět.
01:02:08 -9 x 11 = 99. 9 x 12 = 108.
01:02:15 -Tohle nejde.
-Ale ona nechce odejít.
01:02:20 -Pozor!
01:02:43 Zpátky! Honem ven!
01:03:19 Všichni ven!
01:03:24 Ty taky, Montagu!
01:03:32 Montagu, vypadni odtamtud!
01:03:37 Montagu! Pojď sem!
01:03:41 Tudy!
01:03:44 Montagu!
01:03:53 TV:-Za šesté. Vždy si pomáhejte ve všem navzájem.
01:04:03 -To je tím, že je těhotná.
-Tak je to pravda?
01:04:34 Ale dávejte si pozor na manželovy přátele.
01:04:46 A příště budeme znovu probírat krok za krokem každou situaci,
01:04:55 a nakonec budeme patřit mezi nejúspěšnější.
01:05:04 Někteří diváci nám psali,
01:05:06 abychom znovu prošli modelové situace z loňského roku.
01:05:22 Tak pojď si sednout mezi nás.
01:05:24 Přece jsi Jackii, Doris ani Helen neviděl už dlouho.
01:05:31 -Je ti něco?
01:05:34 Jak chceš. Můžeš tu trucovat.
01:06:29 -Podstatné na těch válkách je, že tam vždy padnou cizí manželé.
01:06:47 Ale takhle umřít, nikdy. Ale nakonec, takový je život, ne?
01:06:54 Jste chodící mrtvoly. Všechny.
01:07:22 -Když Montag teda jinak nedá...
01:07:24 Pak si snad můžeme dělat, co chceme.
01:07:34 Snažil jsem se, aby se Dora přizpůsobila mně,
01:07:40 Nezbývalo, než abych se přizpůsobil jí a byl šťastný po jejím boku.
01:08:24 Jako bych se blížil k nějaké neznámé zamrzlé tiché planině.
01:08:30 Odmítal jsem si připustit, o co jde.
01:08:35 až přišla ta noc, kdy mě osud zasáhl naplno.
01:08:52 A jako u poupátka, štěstí vlastně mám, že rozkvetla.
01:09:24 -Nevydržím to. Ty pocity... Zapomněla jsem, že existujou.
01:09:33 Ty už sem nepřijdou. Už mě nenavštíví.
01:09:42 -Poznala, že slyší pravdu.
-Co dál? Už jsi toho natropil dost.
01:09:57 Musím nějak zachytit ozvěny minulosti.
01:12:10 -Tak. Vy čtyři honem do domu.
01:12:12 -Připravte hadici.
01:12:15 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
01:12:17 -Ayetto.
01:12:19 -Proboha.-Utíkej.
-Ale co ty, strýčku?
01:12:25 Už jdu, už jdu. Jen vydržte. Hned jsem tam.
01:12:39 -Tak honem, honem!
01:12:42 -Tady jsem. Co se děje?
01:12:47 -Uhni z cesty.
01:13:10 -Co to děláš?
01:13:13 -Dávám tu židli jinam. Už mě na tom místě štvala.
01:13:51 -Montagu.
01:13:55 Víš, dneska v noci jsi vykřikoval ze spaní.
01:14:09 Chci, abys ty knihy odnesl rychle pryč.
01:14:26 Já s tím nemůžu žít. Musíš si vybrat.
01:14:32 -Těžko říct, Lindo. Já... já vlastně nevím.
01:15:22 -Večer pro ně přijeli. Vždycky se to tak dělá. Vždycky.
01:15:32 Zvláštní rodina. Jiná než ostatní.
01:15:39 Tam je a tam taky.
01:15:43 Vidíte je?
01:15:45 A u nich na střeše, tam není.
01:15:57 -No tohle! Pojď sem! Co to má znamenat?
01:17:33 -Kapitáne?
01:17:35 -Jo?
01:17:37 -Výpovědi zatčených ze včerejška.
01:17:39 -E? Děkuju vám. Jak dlouho už jste u nás?
01:17:57 Já už ho viděl dvakrát.
01:18:52 -Á, tak to seš ty. Jak ses dostal dovnitř?
01:19:02 -Á. Tak Montag teď zařizuje zatčení.
-Ale ne. To ještě ne.
01:19:18 Dívej se, jestli uvidíš ty svoje.
01:19:22 -Jsou to tyhle dva.
-Aha.
01:19:52 Všimni si, že na fotografii není razítko.
01:20:05 Ale ne. Co to znamená?
01:20:10 To chce vyležet. Měl jsi zůstat doma.
01:20:17 Potřebuješ na vzduch. Chybí ti kyslík.
01:20:29 To by urychlilo převod majetku.
01:20:32 -Jistě.
01:22:14 Clarisso. Musím s vámi mluvit.
01:22:17 -Tady ne.-Co se stalo?
-Strýčka zatkli. Já jsem utekla.
01:22:35 Strýček mě vzbudil a poslal pryč.
01:22:37 Vylezla jsem vikýřem na střechu a utekla.
01:23:04 -Musí to být někde tady.
-A co hledáte?
01:23:25 -Však to najdeme. Nebojte se.
01:23:28 -Je to seznam adres. Strýčkovi přátelé.
01:23:35 -Najdeme to.
01:23:42 -Co to děláte?
01:23:57 Nesmí to tu zůstat.
01:23:59 -Umhm.
01:24:24 -Chci vám něco říct. Nepotkali jsme se na dráze náhodou.
01:24:35 Věřila jsem vám.
01:24:38 -Když se ta stařenka zabila,
01:24:40 pochopil jsem, že vy dvě se musíte znát.
01:24:59 Co je to tamhle?
01:25:02 -To? To je houpací křeslo.
01:25:04 Když bylo teplo, sedávali v tom lidé venku a houpali se.-Skutečně?
01:25:15 Už je čas rychle zmizet.
01:25:18 Vím, kam jít.
01:25:20 Strýček mi to řekl pro případ, že i jeho někdy dostanou.
01:25:49 Z města někam ven. Do lesů, do hor.
01:26:04 když vlastně nedělají nic nezákonného?
01:26:10 Každý z nich, muži i ženy, úplně všichni umí nazpaměť knihu,
01:26:15 A proto na ně nemůžou.
01:26:17 Jistě. Čas od času policie někoho objeví a zatkne.
01:26:24 Poklad, který chovají, je prostě bohatství celého světa.
01:26:35 -Ne, ne. Ještě ne. Na mě je ještě brzo.
01:26:42 No, za čas... to možná půjde.
01:26:47 Náhle se celý můj život zhroutil dovnitř.
01:26:51 Ukryju do domů všech požárníků knihy a udám je.
01:27:03 -Tak půjdeme.
01:27:07 Každý zvlášť.
01:27:09 Vy ke svým živým knihám, a já... za povinnostmi.
01:27:16 -To sotva. Nic si nenamlouvejte.
01:27:55 -Živ a zdráv? Výborně. Tak honem. Času není nazbyt.
01:28:01 Právě jsem vám šel říct, že odcházím ze sboru.
01:28:10 -Zítra už nepřijdu, pane.
-To je možné.
01:28:31 Montagu.
01:29:41 -To je můj dům.
-Ano. Je to tak.
01:30:06 -No tak. Montag jistě ví, co se kde najde.
01:30:13 Kdo chce umět hledat, musí umět schovávat, že je to tak?
01:30:29 Tak dělej, honem.
01:30:39 Rychle, přineste plamenomet.
01:30:43 Je to Montagův dům. Asi bychom mu to měli dopřát.
01:30:58 Sem pojď! Honem! Jen ty knihy, rozumíš?
01:31:15 To je ono. To se mi líbí. To je nádhera.
01:31:51 Stránky se kroutí, jak odkvétající květy růží.
01:31:57 Umí někdo vysvětlit, proč nás přitahuje oheň?
01:33:13 To je charakter. Ale to je moudrost.
01:33:45 KŘIK
01:33:53 -Jděte ven!
-Všichni ven! Honem!
01:34:26 ROZHLAS:-Hledá se muž, který je na útěku.
01:34:37 Povolání požárník.
01:34:40 Zločinec je na útěku sám.
01:34:43 Vyjděte všichni ze svých domovů.
01:34:47 Dívejte se a poslouchejte.
01:34:50 Hledejte osamělého běžícího muže.
01:34:53 Opakuji. Voláme všechny občany.
01:35:00 Povolání požárník.
01:35:03 Zločinec je na útěku sám.
01:35:07 Vyjděte všichni ze svých domovů.
01:36:01 ZVONIVÝ SVIST
01:38:10 -Já jsem...
-My víme, kdo jste.
01:38:27 Ach, promiňte mi to.
01:38:29 Já jsem Život Henri Brularda. Od Stendhala.
01:39:19 Jen si ho prohlédněte, sestřenky.
01:39:49 A je po všem, sestřenky.
01:39:52 Montag je mrtev.
01:39:55 Zločin proti lidskosti byl potrestán.
01:40:08 -Vemte si to. Tak můžete začít nový život.
01:41:20 -Á, jistě. Pickwickův klub. Charles Dickens.
01:41:25 Četl jsem příběh, který napsal. David Cooperfield.
01:41:35 -Jak vidíte, knihy nelze soudit podle obálky.
01:42:54 Tady je nás jen asi 50. Ale všude kolem je nás spousta.
01:43:17 Jsme menšina, tiše křičící uprostřed divočiny.
01:43:25 Jenou určitě budeme přednášet, co jsme se naučili.
01:43:32 A až přijde další doba temna,
01:43:35 ti, co budou žít po nás, využijí našeho příkladu.
01:43:50 Tajuplné příběhy, které sepsal Edgar Allan Poe.
01:44:11 Právě jsem spálil Saint Simonovy Paměti.
01:44:25 Přednáší sám sebe, aby se z chlapce stala kniha.
01:44:33 Nemiluju svého otce. Někdy mám pocit, že ho nenávidím.
01:44:45 -Je to moje chyba. Možná můj hřích.
01:45:02 Někdy mám pocit, že se mě ani nedotkl.
01:45:10 Někdy mám pocit, že se mě ani nedotkl.
01:45:48 Nemiluju svého otce. Někdy mám pocit, že ho nenávidím.
01:47:30 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2012
Adaptaci stejnojmenného románu Raye Bradburyho o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější než Francois Truffaut, který měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Snímek 451 stupňů Fahrenheita divákovi ukazuje totalitní konzumní společnost budoucnosti, v níž panují přísná pravidla. Každý člověk, který projeví odklon od skupinového myšlení a tato pravidla poruší, je zavržen. V tomto zřízení je zakázano číst literaturu a požárníci, kteří kdysi likvidovali požáry, pálí knihy. Guy Montag patří mezi řadové požárníky a vzorně si plní svoje povinnosti. Jednoho dne se však ze zvědavosti rozhodne schovat si a přečíst knihu, kterou měl spálit. Po udání vlastní manželky se jeho role obrací a stává se štvancem.
Hrdinu filmu ztvárnil rakouský herec Oskar Werner, s nímž Truffaut spolupracoval již při realizaci svého předchozího snímku Jules a Jim (1962), v dvojroli jeho manželky a dívky Clarisse vystupuje známá anglická herečka Julie Christieová. Na působivosti snímku se podílí také nádherná kamera budoucího uznávaného režiséra Nicolase Roega a hudba Bernarda Herrmanna.
451 stupňů Fahrenheita očima Magdaleny Bičíkové
Hodnocení filmu: 70 %