Josef Abrhám a Pavel Landovský ve hře Václava Havla na jevišti Činoherního klubu v roce 1990. Režie J. Menzel
00:00:28 HLASITÉ CHRÁPÁNÍ
00:00:57 NALÉHAVÉ KLEPÁNÍ
00:01:01 Dál! Dál!
00:01:08 -Dál!
-Dobrý den!
00:01:13 Á, pan Vaněk, pojďte dál. Posaďte se.
00:01:21 Děkuji.
00:01:34 -Dáte si pivo?
-Ne, děkuju.
00:01:36 Proč ne?
00:02:00 Tak co?
00:02:05 Jak to jde?
00:02:07 Děkuji, dobře.
00:02:09 Musí to jít, že jo?
00:02:34 Děkuju.
00:02:40 Co dnes děláte, koulíte?
00:02:42 Ne, přikuluji.
00:02:50 Přikulovat je lepší než koulit, že jo?
00:02:53 Ano.
00:02:55 Kdo dnes koulí?
00:02:58 Šerkézi.
00:03:01 On přišel?
00:03:04 Ano, před chvílí.
00:03:07 Vožralej.
00:03:09 Trochu.
00:03:11 Pijte, ať se napijete.
00:03:14 Děkuji, já nejsem na pivo zvyklý.
00:03:17 Ale to si zvyknete, tady pijeme pivo všichni.
00:03:21 To je taková holt tradice.
00:03:25 Já vím.
00:03:29 A nebuďte smutnej.
00:03:32 Já nejsem smutný.
00:03:36 Co jinak?
00:03:39 Jak jinak?
00:03:43 Tak vůbec.
00:03:46 Ale tak, děkuji, ujde to.
00:03:51 Jak se vám tady líbí?
00:03:53 Líbí.
00:03:56 -Mohlo by to bejt horší, co?
-Ano.
00:03:59 -Člověk si zvykne na všechno.
-Hm.
00:04:05 -Ano.
-Dopijte to, dopijte to!
00:04:16 Děkuji. Ne, prosím vás...
00:04:20 Ještě jste skoro nic nevypil.
00:04:27 A co lidi?
00:04:32 -Jak s nima vycházíte?
-Děkuju, dobře.
00:04:35 Jestli vám mohu radit, tak se tady s nikým moc nebratříčkujte.
00:04:47 Já tady nevěřím nikomu. Dělejte si svoji práci
00:04:52 a s nikám se tady radši moc nevybavujte.
00:04:59 Lidi jsou pěkný svině. Veliký svině! To mně můžete věřit.
00:05:05 S nikým se moc nevybavujte a víte, zvlášť ve vašem případě.
00:05:11 Ano, chápu.
00:05:19 Co vy jste to vlastně napsal?
00:05:24 Divadelní hry.
00:05:30 Divadelní hry. A to se hrálo někde na divadle?
00:05:39 Ano.
00:05:43 Divadelní hry, říkáte. Poslechněte,
00:05:49 to byste mohl napsat něco o našem pivovaře.
00:05:54 SMÍCH Třeba o takovém Burešovi. Znáte ho?
00:05:58 -To je číslo, co?
-Ano.
00:06:03 Nebuďte smutnej.
00:06:07 Já nejsem smutnej.
00:06:11 -To jste si stejně nemyslel, co?
-Co jsem si nemyslel?
00:06:15 Že budete koulet s cikánama ve sklepě sudy.
00:06:20 Hm.
00:06:22 To jsou paradoxy, co?
00:06:28 Říkáte, že dnes přikulujete.
00:06:33 -Ano.
-Ale včera jste koulel!
00:06:36 -Já vás viděl.
-Včera tady nebyl Šerkézi.
00:06:42 No jo, vlastně. Šerkézi!
00:06:50 Teda, spisovatele jsme tady ještě neměli.
00:06:55 Že tady bylo všelijakejch různejch existencí.
00:07:00 Vemte třeba takovýho Bureše.
00:07:03 Víte, čím byl původně? Hrobníkem.
00:07:06 Tam se naučil chlastat a proto pak šel sem k nám.
00:07:11 SMÍCH Ten má historky za všechny prachy, co?
00:07:15 Já vím.
00:07:19 A vo čem...
00:07:25 Vo čem byly ty vaše hry?
00:07:31 O úřednících. Hlavně, teda.
00:07:43 -O úřednících?
-Ano.
00:07:52 -Už jste byl na svačině?
-Ne, ještě ne.
00:07:56 Tak heleďte, můžete jít pozdějc a na bráně řekněte,
00:08:00 -že jste byl u mě.
-Děkuji.
00:08:03 A neděkujte pořád!
00:08:06 Ale stejně si vás, Vaňku, stejně si vás cením.
00:08:10 Mě, proč?
00:08:13 Musí to bejt hroznej nezvyk, celej život sedět pěkně v teple,
00:08:18 vstávat si v kolik chci a teď najednou tohle, ne?
00:08:22 Fakt, já si vás cením.
00:08:26 A, je...
00:08:32 Pardon!
00:08:44 A to jste znal taky různý herečky, když jste psal pro to divadlo?
00:08:53 ČŮRÁ No, samozřejmě.
00:08:55 -Taky Bohdalovou?
-Ano.
00:08:59 -Osobně?
-Ano.
00:09:02 Abyste ji mohl pozvat na pivo?
00:09:06 Vzali by jsme ještě Bureše, mohla by bejt sranda.
00:09:11 SPLACHUJE WC
00:09:17 Co říkáte?
00:09:25 -Nebuďte smutnej!
-Ne, já nejsem smutnej.
00:09:56 Ten mladej na spilce, víte, kterej?
00:10:00 -Mlynárik?
-Jo. Tak na toho bacha!
00:10:17 A...
00:10:23 Gotta, taky znáte?
00:10:31 Taky, no.
00:10:37 Škoda, že jste tady nebyl tak před pěti lety,
00:10:41 to byste viděl partu. Dneska, prosím vás...
00:10:44 Dneska tady nevěřím nikomu. My jsme se scházeli na sladovně.
00:10:49 Já, nějakej Kája Mařánek, ten už tady není,
00:10:53 potom Honza Peterků, holky z flaškovny.
00:10:57 To byla sranda. Kolikrát jsme to táhli až do rána.
00:11:01 Vidíte to, a nakonec se to všecko stihlo udělat.
00:11:06 Kdepak dneska...
00:11:09 Jen se zeptejte naschvál Honzy Peterků, co vám na to řekne.
00:11:14 Já vím, už mi o tom vyprávěl.
00:11:17 A...
00:11:19 Co to neslo, ty hry?
00:11:22 To bylo různé.
00:11:26 Těch 5 táců určitě, co?
00:11:28 To záleží na tom, jak moc to divadla hrají.
00:11:32 Někdy dostane člověk hodně peněz, jindy zas nic.
00:11:37 Celej měsíc nic?!
00:11:41 Někdy víc měsíců. Několik.
00:11:48 Takže to má taky svoje mouchy. No jo!
00:11:52 -Ano.
-Jako všecko.
00:11:58 To jsou tedy paradoxy, to vám řeknu.
00:12:03 Vy fakt vůbec nepijete.
00:12:06 Ale piju.
00:12:31 -Poslyšte...
-Ano.
00:12:33 Já vám něco řeknu.
00:12:52 Já vám něco řeknu.
00:12:56 Sedět na tomhle místě někdo jinej,...
00:13:00 tak u nás neděláte. Za to vám teda ručím.
00:13:05 -Byly s tím potíže?
-No jestli...
00:13:09 Jsem vám velice zavázán.
00:13:13 Já se nechci dělat nějak to, že jo,...
00:13:16 ale když někomu můžu pomoct, tak co bych mu nepomoh.
00:13:21 Takovou já už mám mentalitu.
00:13:27 Jednou pomůžu já vám, podruhý pomůžete vy mně.
00:13:32 Ano.
00:13:37 -Už jste byl na svačině?
-Ne, ještě ne.
00:13:41 Heleďte, můžete jít pozdějc a na bráně řekněte,
00:13:45 -že jste byl u mě.
-Děkuji, děkuji.
00:13:48 A neděkujte pořád!
00:13:50 Milej, zlatej, dneska si nechce pálit prsty nikdo.
00:13:55 Já vím.
00:13:56 Důležitý je, jak se říká, abychom táhli za jeden provaz!
00:14:04 Já nevím jak vy, ale já si myslím,
00:14:08 že dobrá parta je základ všeho.
00:14:13 Ano, jo. Souhlasím s vámi.
00:14:19 Vy vůbec nepijete nějak. Vy takhle spíš vínečko, co?
00:14:24 Hm.
00:14:28 Tady si na pivo zvyknete, tady pijem všichni.
00:14:32 -To už je tady taková tradice.
-Já vím.
00:14:36 Ale ten Gott, ten to má teďka docela dobrý, co?
00:14:45 Snad ano.
00:14:49 Jste ženatej?
00:14:52 Ano.
00:14:54 -Děti máte?
-Ne.
00:14:55 Stejně si vás cením.
00:14:58 -Prosím vás.
-To musí bejt hroznej nezvyk.
00:15:03 Je, pardon!
00:15:24 A jak je vlastně stará? MOČÍ
00:15:28 -Kdo?
-Bohdalka.
00:15:31 -Tak asi třiačtyřicet.
-Vážně?
00:15:38 -Ano.
-Nevypadá na to.
00:15:39 Vážně, fakt, všechno bude dobrý.
00:15:43 Jen když si vzájemně budeme vycházet vstříc.
00:15:46 Jen když budeme táhnout, jak se říká, za jeden provaz!
00:15:51 SPLACHUJE WC
00:15:56 Prostě říkám, nakonec všeho je dobrá parta.
00:16:31 Ale, opravdu...
00:16:37 Děkuji!
00:16:51 Škoda, že jste tady nebyl tak před pěti lety.
00:16:55 To byste viděl partu. Dneska tady nevěřím nikomu.
00:16:59 Kdo je to vlastně ten Kohout?
00:17:09 Jaký Kohout?
00:17:11 Říkaj, že vás navštěvuje nějakej Kohout.
00:17:14 -To je jeden kolega.
-Taky spisovatel?
00:17:21 -Ano, proč?
-Jen tak.
00:17:24 Nemyslete si, Vaňku, já mám taky svoje potíže.
00:17:28 Proč si myslíte, že trčím tady v tý díře?
00:17:32 -Ale to vás jistě nezajímá.
-Ne, zajímá, pane sládku.
00:17:37 Víte, co jsem měl dělat?
00:17:40 Co?
00:17:43 Sládka v Pardubicích.
00:17:49 Vážně?
00:17:52 Ale co, jsem tady. To jsou paradoxy, co?
00:18:00 -A proč jste tam nešel?
-Nechme toho!
00:18:06 -Jste ženatej?
-Ano.
00:18:08 -Děti máte?
-Ne.
00:18:10 Heleďte se, nic mi do toho není, ale nemoh byste tomu Holubovi říct,
00:18:16 aby vás nenavštěvoval?
00:18:19 Vy myslíte asi kolegu Kohouta?
00:18:23 -Co jsem řek?
-Holub.
00:18:25 No vidíte, já toho chlapa vůbec neznám.
00:18:28 Podívejte se, já to říkám ve vava vašem vlastním zájmu.
00:18:33 Nezlobte se, pane sládku, ale já...
00:18:38 Vy to, člověče, cucáte jako nějakej koňak.
00:18:42 Já jsem říkal, že na to nejsem zvyklý.
00:18:45 -A, aha, a...
-Ne, vážně.
00:18:47 Nebo pro vás nejsem dost dobrej parťák.
00:18:51 To víte, já nejsem žádnej Gott.
00:18:54 Jsem vobyčejnskej pivovarskej trouba.
00:18:57 To ne, vy jste ve svém oboru profesionál, jako Gott ve svém.
00:19:04 Proč jste nešel do těch Pardubic?
00:19:07 Ale nechme toho!
00:19:13 Všechno bude dobrý, Vaňku! Všechno bude dobrý.
00:19:17 -Já vás nedám.
-Děkuji.
00:19:19 Jste slušnej člověk. Jste tichej, pracovitej člověk.
00:19:24 Chodíte každej den.
00:19:28 Nemáte kolem všeho pitomý kecy, jako ostatní dělníci.
00:19:34 Vejplata vám stačí.
00:19:37 -A při tom nedostatku lidí, že jo?
-Jsem vám velice vděčen.
00:19:42 A navíc jste šlušnej člověk, víte? To já poznám.
00:19:46 Jak je někdo křivák, poznám to už na dálku.
00:19:50 Na to já mám totiž čuch.
00:19:52 To Mlynárika, ze spilky, víte, kterej?
00:19:55 Ano.
00:19:57 Toho jsem prokouk, jen jak se tady objevil.
00:20:00 -To jen tak, abyste věděl.
-Proč jste nešel do těch Pardubic?
00:20:05 Nechme toho! Vaňku, na mě se můžete spolehnout.
00:20:15 -Já vás ve štychu nenechám.
-Děkuji.
00:20:20 Musím mít jenom jistotu, že mně nebudete podrážet nohy.
00:20:29 -Že se o vás, sakra, můžu vopřít.
-Můžete se spolehnout.
00:20:33 Udělám vše, co bude v mých silách, abyste byl s mou prací spokojen.
00:20:38 Podívejte se, vždyť já jsem vám to taky nemusel říkat.
00:20:43 Já jsem vám to správně ani neměl říkat.
00:20:46 -Jinej na mým místě...
-Počkejte?
00:20:49 A co jste mi neměl říkat?
00:20:51 -To o tom Holubovi.
-Kohoutovi.
00:20:54 Vidíte, já toho člověka ani neznám, může mi bejt ukradenej!
00:20:58 Mně jde o vás, Vaňku!
00:21:00 Podívejte se, konec konců, nemáte to tady tak špatný.
00:21:05 Přikulíte si prázdný sudy
00:21:07 a když vás tady neudržím, tak vás ten Kohout nezaměstná.
00:21:11 -Nebo jo?
-Asi těžko.
00:21:13 Tak vidíte.
00:21:17 Pane sládku, nezlobte se, ale já...
00:21:23 Co vy?
00:21:26 -Já přece můžu...
-Co můžete?
00:21:29 Nezlobte se, ale já se přece můžu stýkat s kým chci.
00:21:34 A říkám snad něco jinýho?
00:21:39 Samozřejmě se můžete stýkat s kým chcete.
00:21:43 To je vaše nezadatelný právo. To si nesmíte nechat líbit.
00:21:47 Jste sakra nějakej chlap a ne žádná vonuce.
00:21:51 -To je totiž zásadní věc.
-Tak vidíte.
00:21:55 On to ten Kohout taky pochopí, že se můžete stýkat, s kým chcete.
00:22:02 -Pane sládku, já už musím jít.
-Kam byste chodil?
00:22:08 -Ne, budou mě ve sklepě shánět.
-Však oni se neposerou!
00:22:14 Je tam Šerkézi. Sedněte a pijte!
00:22:19 Vás nezajímá, proč jsem nešel do těch Pardubic?
00:22:26 Ale zajímá mě to. Proč jste tam nešel?
00:22:34 Víte, co mi udělali? Obvinili mě,
00:22:38 že jsem se šábnul s jedním hostinským o 500 hektarů dvanáctky,
00:22:43 co jsme tady měli navíc.
00:22:47 Přitom to přirozeně bylo všechno úplně jinak.
00:22:55 To jen tak, abyste věděl.
00:23:01 Ale ta sketa, ten Mlynárik, víte kterej, jo?
00:23:05 -Ano.
-To jen tak, abyste věděl.
00:23:08 Lidi jsou veliký svině. Veliký svině. To mi můžete věřit.
00:23:13 Podívejte se, dělejte si svoji práci, přikulujte si sudy,
00:23:18 a s nikým se moc nebratříčkujte, víte?
00:23:21 -Zvlášť ve vašem případě.
-Chápu.
00:23:24 -Už jste byl na svačině?
-Ještě ne.
00:23:27 Můžete jít pozdějc a na bráně řekněte, že jste byl u mne.
00:23:32 -Děkuji.
-Neděkujte pořád.
00:23:38 Pardon!
00:23:53 -Kdy ji teda přitáhnete?
-Co?
00:23:56 Co? Bohdalku!
00:24:00 Příležitostně se jí zeptám.
00:24:03 MOČÍ A co ji pozvat třeba na sobotu?
00:24:08 -Na tuto sobotu?
-Proč ne?
00:24:12 Nevím, jestli bude mít čas.
00:24:16 Pro vás si ten čas udělá.
00:24:19 Herci mají spoustu závazků.
00:24:22 Je to všechno naplánováno hodně napřed.
00:24:25 Nemohou jen tak měnit plán.
00:24:29 SPLACHUJE WC
00:24:33 Jestli si myslíte, že pro ni nejsme dost dobrý,
00:24:37 tak ji sem samozřejmě zvát nemusíte, co?
00:24:40 Ne, to si nemyslím.
00:25:03 Ale trochu.
00:25:18 Já jsem si jen myslel, že by mohla bejt sranda.
00:25:25 A nebuď smutnej.
00:25:29 Já nejsem smutný.
00:25:33 -Poslyšte, Ferdinande!
-Ano?
00:25:37 -Můžu vám tak říkat?
-Ano.
00:25:40 Poslyšte, Ferdinande, chtěl jsem s váma mluvit.
00:25:44 Já vím, pane sládku.
00:25:47 Poslyšte, Ferdinande! Proč nepijete?
00:25:51 Už jsem vám říkal, že nejsem žádnej pivař.
00:25:56 -Tady je pivař každej.
-Já vím.
00:26:01 Poslyšte, Ferdinande! Můžu vám tak říkat, jo?
00:26:07 -Ano.
-Poslyšte, Ferdinande!
00:26:12 Ano.
-Poslyšte, Ferdinande!
00:26:19 Co byste tomu říkal...
00:26:24 Co byste tomu říkal, dělat tady skladníka?
00:26:32 To by nebylo špatný, co?
00:26:43 Jste inteligentní člověk, poctivej jste taky,
00:26:47 přece nebudete celej život koulet ve sklepě s cikánama sudy?
00:27:02 Přes poledne byste to zavřel, jakože děláte pořádek,
00:27:07 a mohl byste si tam klidně vymejšlet vtipy do těch vašich her.
00:27:13 Nebo byste si tam mohl i zdřímnout.
00:27:21 To by nebylo špatný.
00:27:24 No, a myslíte, že by to bylo možné?
00:27:28 Co by to nebylo možný?
00:27:31 Já nejsem samozřejmě v situaci, že bych si mohl vybírat,
00:27:37 kdyby tu taková možnost opravdu byla,
00:27:40 považoval bych to samozřejmě za výborné.
00:27:45 Smysl pro pořádek myslím mám. Psát na stroji umím.
00:27:52 Trochu znám i cizí jazyky.
00:27:58 V tom sklepě je přece jenom dost zima.
00:28:02 Zvlášť když na to člověk není zvyklý.
00:28:05 Rozumíte evidenci?
00:28:07 Určitě bych to pochopil. Mám čtyři semestry ekonomie.
00:28:11 Jo? Rozumíte evidenci?
00:28:17 Určitě bych to pochopil.
00:28:24 Byl byste v teple. Přes poledne byste to zavřel.
00:28:28 Přece nebudete celej život koulet s cikánama sudy.
00:28:33 No tak pokud by tu taková možnost opravdu byla.
00:28:37 Podívejte se Vaňku, když je někdo křivák,
00:28:41 poznám to už na dálku.
00:28:44 Podívejte se, vy jste poctivej chlap, já jsem taky poctivej,
00:28:49 tak proč bychom to nemohli táhnout spolu, co říkáte?
00:28:54 -Ano.
-Jste teda pro, jo?
00:28:58 -Samozřejmě.
-Jestli nechcete, tak to řekněte.
00:29:01 Ne.
00:29:02 Třeba se vám se mnou do party nechce.
00:29:06 -Třeba máte proti mně výhrady.
-Ale ne, ne, ne, ne!
00:29:10 -Třeba, třeba máte jiný plán.
-Nemám proti vám výhrady.
00:29:14 Naopak jsem vám velice zavázán,
00:29:17 zvlášť kdyby to vyšlo s tím skladem.
00:29:20 Chci udělat vše, abyste byl spokojený.
00:29:24 Tak to můžeme zapít.
00:29:30 Děkuju.
00:29:43 Na ex! Na ex!
00:30:02 Děkuju.
00:30:18 Ty, Ferdinande, smím ti tak říkat?
00:30:23 Ano.
00:30:25 Ty, Ferdinande, jsme dva kamarádí?
00:30:29 Ano.
00:30:30 Ty, Ferdinande, neříkáš to jen tak?
00:30:33 Ne, neříkám.
00:30:35 -Ferdinande, věříš mi?
-Věřím vám.
00:30:42 -Počkej, upřímně, věříš mi?
-No, věřím vám.
00:30:55 Tak teda, je to čistě mezi náma. Jasný?
00:31:02 Jasný.
00:31:06 Ty hele, choděj se mě sem na tebe ptát.
00:31:17 A máte dojem, že je moje zaměstnání tady v pivovaře ohroženo?
00:31:29 Nebo nenaléhaj na vás, abych byl propuštěn?
00:31:34 Nebo nevyčítaj vám, že jste mě sem vzal?
00:31:51 Ty, hele, to je čistě mezi náma. Tak hele, Ferdinande,
00:31:57 -můžu se na tebe spolehnout, jo?
-No, můžete.
00:32:01 -Je to teda jasný, jo?
-Je to jasný, jo.
00:32:05 Tak hele, Ferdinande, Ferdinande, tak hele, Ferdinande!
00:32:11 Sedět na tomhle místě někdo jinej, tak u nás neděláš.
00:32:20 Je to jasný? Za to ti teda ručím.
00:32:24 Ano, jistě, jsem vám zavázán.
00:32:28 Neříkám to proto, abys mně děkoval.
00:32:32 Já vím, že ne. Já vím, že ne.
00:32:36 Jenom abys věděl, jak stojí situace.
00:32:39 Děkuji, děkuji.
00:32:51 Pardon!
00:33:01 Měl jsi s ní něco?
00:33:04 -S kým?
-Přeci s Bohdalkou.
00:33:08 Já ne.
00:33:12 To jsi teda u mě srab.
00:33:19 -Pane sládku, já už musím jít.
-Co je?
00:33:22 -Budou mě...
-Kam bys chodil?
00:33:25 Ve sklepě shánět.
00:33:26 Ale, hele, hele, však oni se neposerou.
00:33:31 Je tam přece... Je tam přece Šerkézi.
00:33:37 Seď tady a pij!
00:33:56 Tak jo.
00:33:59 Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju.
00:34:44 Poslyš, Ferdinande!
00:34:47 Ano, ano?
00:34:50 -Poslyš, Ferdinande!
-Ano?
00:34:54 -Můžu ti tak říkat, jo?
-Ano.
00:34:57 Počkej, radši se zeptám, aby ses třeba neurazil.
00:35:03 Ne, proč bych se urazil?
00:35:05 U tebe člověk neví, na čem je. Mlčíš.
00:35:10 Bůhví, co si myslíš. Říkáš: "Ano, pane sládku,
00:35:17 děkuji, pane sládku."
00:35:19 No tak, jsem tak vychovaný.
00:35:22 Zatímco já jsem nevychovanej pivovarskej buran.
00:35:27 -Myslel sis to tak?
-Ne, ne!
00:35:30 -Neříkej, žes to nemyslel.
-Ne, nemyslel.
00:35:34 -Pěkně na rovinu!
-Nemyslel.
00:35:36 Na rovinu, abych věděl, na čem jsem.
00:35:40 Opravdu, naopak, nemám proti vám nic špatného.
00:35:44 Naopak.
00:35:53 -Jsme kamarádi?
-Ano.
00:36:00 -Věříš mi teda?
-Věřím.
00:36:02 Věřím, pane sládku, věřím.
00:36:05 -Tak hele, věříš mi teda?
-Ano, ano.
00:36:14 Tak hele, tak já...
00:36:18 Jednoho z těch, co se sem na tebe choděj ptát,
00:36:24 znám ještě ze školy.
00:36:34 Víš, je to můj dobrej známej.
00:36:37 Ňákej Tonda Mašků. Celkem solidní kluk, no.
00:36:44 Mně teda jde aspoň na ruku.
00:36:47 Tak to máte teda dobré.
00:36:52 Počkej, ne že by on měl nějakej velkej vliv,
00:36:56 to zas teda nemá.
00:36:58 Asi 2x mi v něčem píchnul a já zase vím,
00:37:01 kdy ho budu potřebovat.
00:37:05 No, je to tak, jak říkám, fakt solidní kluk.
00:37:14 Já jsem ho prostě... Prostě jsem ho nemoh vyšplouchnout.
00:37:19 Já to chápu.
00:37:22 Co koukáš?!
00:37:25 Ne, ne, já nekoukám.
00:37:28 No ne, řekni, co si o mě myslíš. Jen to řekni.
00:37:32 -Jen to řekni, co si o mě myslíš?
-Nic si nemyslím.
00:37:36 Nepovídej, já vím velmi dobře, co si o mně myslíš.
00:37:40 Jenže ty zřejmě nevíš, že když jim to neslíbím já,
00:37:44 že by si našli jinýho. To by bylo horší.
00:37:47 Ten by nebyl tak férovej chlap, jako já.
00:37:51 Já jsem... Já jsem totiž rovnej!
00:37:54 Takovou mám prostě mentalitu, i dneska.
00:38:02 Lidi jsou veliký svině. Veliký svině.
00:38:10 Nebo si myslíš, že by se tady našel takovej ňákej druhej vůl,
00:38:15 aby ti tady takhle všechno vyklopil?
00:38:18 Prosím tě, ty máš představy jako malej Jarda.
00:38:22 -Kde si myslíš, že žiješ?
-Já vaši upřímnost oceňuji.
00:38:26 Víš ty vůbec, co já s tím riskuju?
00:38:30 Co si na tobě vezmu, když jsem takovej férovej,
00:38:33 -když mě práskneš?
-Já to nikomu neřeknu.
00:38:37 -Ale, prosím vás.
-Já to nikomu neřeknu.
00:38:40 Vždyť já se dávám úplně všanc. Když to nikomu neřekneš,
00:38:45 tak to vrazíš do nějaký svý hry, oni ti ji seberou
00:38:49 a já jsem zničenej.
00:38:50 Ne, ne, můžete se spolehnout, já si to nechám pro sebe.
00:38:55 -Fakt?
-Fakt.
00:38:59 Pane sládku, kdyby to vyšlo s tím skladem,
00:39:08 co by pak bylo se starým Šustrem?
00:39:17 Co by s ním bylo?
00:39:24 Hm.
00:39:26 -Stejně, jsou to paradoxy, co?
-Hm.
00:39:32 -Pane sládku...
-To ti teda řeknu.
00:39:35 Pane sládku, myslíte, že to povolí?
00:39:39 Vědí přece, že bych tam byl v teple.
00:39:43 Prd ví.
00:39:48 -Jsi ženatej?
-Ano.
00:39:50 -A děti máš?
-Ne.
00:39:56 -Já tři.
-Pane sládku,
00:39:58 mohl byste případně argumentovat tím,
00:40:02 že bych tam byl víc izolován od lidí.
00:40:09 Ty, Ferdinande!
00:40:15 Jde jim přece o to, abych nebyl ve styku s lidmi, ne?
00:40:19 -Ty, Ferdinande!
-To by přece mohlo působit, ne?
00:40:24 Ty, Ferdinande, Ferdinande, hraješ mariáš?
00:40:34 -Ne, nehraju.
-Já jo.
00:40:41 Měli jsme tady takovou partu každej čtvrtek
00:40:45 a taky jsme toho museli, taky jsme toho museli
00:40:50 kvůli nějakýmu Loujzovi Hlavatýmu nechat.
00:40:55 Hm, hm.
00:41:02 To jenom abys věděl, že to žádnej nemáme,
00:41:06 že to žádnej nemáme lehký.
00:41:12 Ty, Ferdinande!
00:41:14 -Ano?
-Znáš mou starou?
00:41:19 Ne, ne.
00:41:28 -Ty, Ferdinande!
-Ano?
00:41:34 Ferdinande!
00:41:39 Je to všecko na hovno!
00:41:47 Já vím.
00:41:53 Prd víš.
00:41:57 Podívej, píšeš si ty svoje hry, koulíš si s cikánama sudy,
00:42:03 všichni ti můžou vylízat prdel.
00:42:10 Co ti vlastně schází?
00:42:15 Vždyť oni se tě, člověče, bojej!
00:42:20 -To snad ne?!
-Fakt.
00:42:26 A co já, prosím tě?
00:42:29 O mě se nikdo nezajímá, mě se nikdo nebojí.
00:42:33 O mě nikdo nikomu žádný hlášení neposílají.
00:42:37 Na mě si můžou houknout, jak chtěj, mě maj v hrsti,
00:42:42 mě rozšlápnou jak červa! Co já? Jak červa!
00:42:48 Copak ty, tobě je hej.
00:42:58 Bohdalku přivedeš?
00:43:01 Že ji přivedeš? Řekni, řekni, že ji přivedeš.
00:43:05 Že se na to nevyflákneš?
00:43:07 Ferdinande, slib mi, že se na to nevyflákneš?
00:43:11 Spolehněte se, ještě dnes ji zavolám.
00:43:14 A celé to, celé to domluvím.
00:43:19 Myslíš, že přijde?
00:43:21 Já udělám v té věci, co bude v mých silách.
00:43:25 Hergot, vždyť ona se přece může stýkat s kým chce.
00:43:31 No, jistě.
00:43:32 Je to přece chlap, není to kus vonuce!
00:43:37 To je přece zásadní věc. To je její nezadatelný právo.
00:43:47 -No.
-To je zásadní.
00:43:51 A vůbec...
00:44:00 Nikdo, nikdo přece nemusí vědět, kdo ji sem přitáh.
00:44:07 Může to bejt jako taková družba s pracujícími.
00:44:14 -Na tom přece nic není.
-Taky si myslím.
00:44:20 -Přitáhneš ji, teda?
-Určitě, zavolám dnes.
00:44:25 Nic proti tomu, všechno nic není. Všechno bude, ano.
00:44:32 -Ty Ferdinande!
-Ano?
00:44:37 Děkuji.
00:44:51 Kdybys věděl, kdybys věděl, jak mě to všechno sere.
00:44:58 -Já to chápu.
-Prdlajs chápeš.
00:45:03 -Říkáš si: "Je blbec."
-Ne, to si neříkám.
00:45:08 -Proč nepiješ?
-Já piju.
00:45:13 Nevadí.
00:45:36 -Byl jsi na svačině?
-Je ještě ne.
00:45:46 -Vyprdni se na svačinu!
-Já stejně nemám hlad.
00:45:52 -Jsem blbej, ale jsem férovej.
-To je fakt.
00:46:00 -Chtěl jsem s tebou mluvit.
-Já vím.
00:46:03 Lidi jsou veliký svině. Proč nepiješ?
00:46:07 Já piju.
00:46:40 -Byl jsi na svačině?
-Ještě ne.
00:46:44 -Copak tobě je hej.
-Jsem vám vděčen.
00:47:25 Je to všecko na hovno!
00:47:31 Poslyš, nevadí ti, že ti tykám?
00:47:36 Ne, nevadí.
00:47:38 Jestli ti to vadí, tak mi to řekni.
00:47:41 -Ne, nevadí.
-Aspoň teda, že ti to nevadí.
00:47:45 Ne, naopak jsem rád, že jsme se sblížili.
00:47:49 Jsem rád, že jsme se sblížili. Oceňuji vaší upřímnost.
00:47:57 Proč ty vůbec mluvíš tak to? Tak, tak, tak, tak...?
00:48:03 Knižně?
00:48:05 Knižně.
00:48:08 Jestli vás to irituje, tak...
00:48:18 Mě nic neiii... Iiii to...
00:48:30 Jsem rád, že jsme se sblížili. Oceňuji vaší upřímnost. Prd!
00:48:39 -Prosím?
-Prd!
00:48:44 -Pane sládku, já už musím jít.
-Co je?
00:48:47 -Kam bys chodil?
-Budou mě shánět.
00:48:50 Však oni se neposerou. Je tam Šerkézi, tak tady seď a pij!
00:48:57 Ne, ne, vážně, budou se zlobit!!! Budou se zlobit!
00:49:02 Ne, je tam přece Šerkézi, seď a pij.
00:49:07 Aha, už tě votravuju, co?
00:49:11 S Gottem a s Bohdalovou jste mívali jiný večírky.
00:49:17 Ne, ne, je mi tu s vámi dobře, opravdu dobře.
00:49:23 To jenom nechci, aby z toho byly zbytečné řeči.
00:49:27 Nemělo by to smysl zvlášť teď, když je tu perspektiva toho skladu.
00:49:34 -Fak, je ti tady dobře?
-Fakt.
00:49:37 -Neříkáš to jen tak?
-Ne, ne, ne, ne.
00:49:41 -Ty, Ferdinande!
-Ano?
00:49:46 -Ferdinande, víš, co je nejhorší?
-Co?
00:49:52 Víš, co je nejhorší, že já vůbec nevím,
00:50:00 co jim mám o tobě každej tejden říkat.
00:50:08 Vždyť já tě vlastně vůbec neznám.
00:50:12 Do styku s tebou skoro nepřijdu a těch pár blbostí, co zachytím,
00:50:17 že se chodíš zašívat do laboratoře,
00:50:20 že tě párkrát viděli ve městě s Maruškou z flaškovny,
00:50:25 že ti kluci z údržby dělali něco na topení,
00:50:29 prostě co s tím? Koho to zajímá?
00:50:32 Co jim mám furt o tobě říkat, co?
00:50:35 Nezlobte se, v tom já vám mohu těžko pomoct.
00:50:41 -Ale můžeš, jen kdybys chtěl.
-Já?
00:50:46 -No, jseš přece inteligent, ne?
-Jak to?
00:50:50 Jseš přece inteligent. Máš politickej přehled.
00:50:54 Kdo jinej má vědět, co voni chtěj o tobě vědět?
00:51:02 No, promiňte, to snad teda...
00:51:07 Koukej, hele, v tom skladě bys měl přece fůru času, v teple.
00:51:13 Co by ti to udělalo, kdybys to každej tejden hodil na papír?
00:51:20 Jseš, sakra, spisovatel, ne? Měl by ses tam jako prase v žitě.
00:51:25 Mohl by sis tam tahat piva, kolik budeš chtít.
00:51:29 Ten Tonda Mašků, to je fakt solidní kluk.
00:51:34 A fakt to potřebuje. Tak hele, Ferdinande,
00:51:38 přece ho nemůžeme nechat ve štychu. Nebo jsme si sakra neříkali,
00:51:45 že budeme táhnout za jeden provaz? Musíme vycházet vstříc.
00:51:52 Že budeme zkrátka parta!!! Neřekli jsme si to?
00:51:58 Neťukli jsme si na to? Tak počkej!
00:52:01 Ťukli jsme si na to, nebo neťukli?
00:52:04 Dobře, ale...
00:52:14 Ferdinande!
00:52:23 Ferdinande, podívej se, teďka všecko, všecko,...
00:52:32 všecko záleží jen na tobě.
00:52:38 Když nám píchneš, bude všecko dobrý.
00:52:42 Podívej se, podívej se! Ti...
00:52:49 Ti... Pomůžeš mně.
00:52:58 Já pomůžu jemu.
00:53:04 Von pomůže...
00:53:11 Von pomůže mně. A já zase tobě.
00:53:18 Cha, cha, cha, cha, cha!
00:53:27 Přece si nebudeme dělat ze života peklo.
00:53:36 Hele, co koukáš?
00:53:39 Já, já, nekoukám.
00:53:52 Měl bys přímej vliv.
00:53:59 Měl bys přímej vliv, co voni na tebe budou vědět.
00:54:04 To by taky nebylo k zahození, ne?
00:54:08 Já, já vím.
00:54:18 V tom skladu by to taky nebylo špatný, ne?
00:54:22 -Ano, bylo by to...
-Teplo, fůra času.
00:54:26 -Bylo by to výborné.
-Tak o co teda jde?
00:54:30 -Pane sládku...
-Co je?
00:54:32 Nezlobte se, já jsem vám opravdu velice vděčen za vše,
00:54:37 co jste pro mě udělal. Vážím si toho,
00:54:46 protože sám vím, jak je takový postoj dnes vzácný.
00:54:59 Vytrhl jste mi, tak říkajíc, trn z paty.
00:55:03 Já opravdu nevím, co bych si bez vaší pomoci počal.
00:55:08 A to místo ve skladu, to by pro mě znamenalo...
00:55:13 možná víc, než si myslíte. Ale...
00:55:21 Nezlobte se, já přece nemůžu donášet sám na sebe.
00:55:35 Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení?
00:55:40 Mně by to neuškodilo, o mě nejde, ale...
00:55:46 Rozumíte, jde o princip, no.
00:55:54 Já se přece z principu nemůžu podílet na...
00:55:59 Na čem, no? Na čem? Na čem, na čem?
00:56:02 Na čem se nemůžeš podílet? No?
00:56:08 Na praxi, se kterou nesouhlasím.
00:56:11 To je výborný, teda, to je výborný!
00:56:15 Teď ses teda vybarvil. Teď ses teda ukázal.
00:56:25 A co já? Mě v tom necháš, co?
00:56:39 ŘÍHÁ
00:56:47 Já můžu bejt svině.
00:56:58 Já jsem jenom vobyčejnskej pivovarskej trouba.
00:57:03 Já se pošpinit můžu.
00:57:07 Jen když Pán zůstane čistej!
00:57:16 Pánovi, tomu jde o principy.
00:57:23 To vostatní, na to už nemyslí. Principy.
00:57:29 Princip mu je milejší, než člověk.
00:57:37 Princip mu je milejší, než člověk.
00:57:41 -To jste celý vy.
-Kdo my?
00:57:47 Páni inteligenti.
00:57:57 Jenomže vy si to můžete dovolit.
00:58:00 Protože vy jste nahoře, když jste dole.
00:58:09 Teplej flek ve skladu bys ode mne bral.
00:58:14 Ale vzít si taky kousek toho svinstva,
00:58:18 kterým já se musím každej den brodit,
00:58:21 to se ti nechce.
00:58:29 Principy, principy, principy, principy.
00:58:34 Pppproč jste si je nechránili? Ty principy vás výborně zhodnotěj.
00:58:39 Ony se vám totiž výborně vrátěj.
00:58:43 Vy si je totiž výborně dokážete prodat.
00:58:47 Ony se vám totiž ty principy výborně vyplatěj.
00:58:51 Ale co já? Já jedině můžu dostat do dršky.
00:58:59 Mě se žádnej nebojí.
00:59:08 Já jsem tak dobrej, abych dělal hnůj,
00:59:11 z kterýho ty vaše principy porostou.
00:59:16 Abych sháněl vytopený místnosti pro vaše hrdinství.
00:59:21 Podívej se, ty se vrátíš mezi ty svý herečky
00:59:26 a budeš se vychloubat, jak jsi válel,
00:59:30 koulel jsi s cikánama sudy ve sklepě.
00:59:36 Budeš hrdina a co já?!
00:59:39 Kam já se můžu vrátit?
00:59:53 Kdo moje činy vodsedí?
00:59:55 Co já mám ze života? Co mě čeká?
01:00:08 Prosím tě, dojdi pro ni. Teď hned ji sem přiveď!
01:00:16 Prosím tě vo to.
01:00:21 Prosím tě vo to.
01:00:25 Řekni jí...
01:00:26 Ferdinande!
01:00:38 Řekni jí...
01:00:44 Řekni jí, Jiřinko, je tady se mnou jeden kamarád,
01:00:49 takovej pivovarskej trouba, ale férovej chlap.
01:00:58 Vybojuju ti to místo ve skladě. Žádný hlášení od tebe nebudu chtít.
01:01:05 Jenom tohle jediný mi zařiď.
01:01:19 Uděláš to pro mě? Že to pro mě uděláš?
01:01:23 Jenom jeden jedinej večer. Pak já už...
01:01:27 Mně už bude dobře.
01:01:31 Já budu, všechno bude jiný. Pak už budu vědět,
01:01:35 že ten můj posranej život nebyl tak úplně posranej,
01:01:39 protože já...!
01:01:46 Přiveď ji.
01:01:58 Jestli ji nepřivedeš, tak já..., tak já...
01:02:07 Tak já snad..., já snad...
01:02:16 Nebuďte smutnej.
01:02:20 CHRÁPE
01:02:36 MOČÍ
01:02:47 SPLACHUJE WC
01:03:03 CHRÁPE
01:03:31 Dál!
01:03:38 Aha, pan Vaněk.
01:03:40 Pojďte dál, posaďte se.
01:03:44 Dáte si pivo?
01:03:56 Ne.
01:04:08 Tak co, jak to jde?
01:04:27 Je to všechno na hovno.
01:04:34 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
01:05:55 To je autor.
01:06:06 Jste velice slavný.
01:06:41 Otočíme plakát.
01:07:09 Pan režisér.
01:07:36 Poznal jste to?
01:07:40 Já mám dojem, že pár věcí tam Lanďák nezapomněl.
01:07:44 Opravdu my jsme to dělali tak jenom nalehko.
01:07:48 Ta hra by si zasloužila, abychom ji udělali pořádně.
01:07:53 Kdybyste byl tak hodný a dovolil nám to.
01:07:56 Já pojedu s Lanďákem do Vídně, já mu to natluču do hlavy.
01:08:02 Záleží na tom, aby se ty věci říkaly pořádně.
01:08:06 Tam jsou strašný pauzy a díry.
01:08:09 To by mohlo být daleko všechno secvičenější.
01:08:13 Vy máte všichni Lanďáka rádi, tak se vám to mohlo líbit.
01:08:18 Rád bych, aby si to tady občas zahráli.
01:08:24 No, to je skvělé.
01:08:45 Pardon, poznámka pro rekvizitáře.
01:08:48 Prosím vás, zejtra kdybyste tady na hajzl mohli dát kýbl.
01:08:59 Já se totiž chci vrátit k jedný věci,
01:09:03 která je taková z jinýho soudku. Ovšem ne z trutnovskýho pivovaru.
01:09:08 Je to z jinýho soudku života na této planetě.
01:09:12 Že ta hra byla napsaná v době, kdy...
01:09:16 Já se na to přesně pamatuju, Václave!
01:09:21 To bylo v době, kdy za tebou už skoro nikdo nepřijel.
01:09:26 Protože to už bylo nebezpečný. Já se pamatuju,
01:09:30 že jsme se potkali v Praze a tys říkal:
01:09:34 "Lanďáku, proč jsi za mnou tak dlouho nepřijel?"
01:09:38 Mně najednou došlo, že jsem za tebou dlouho nepřijel.
01:09:42 Tak jsme tam přijeli, tenkrát shodou okolností s mojí sestrou
01:09:47 a Vašek na tom byl tak,
01:09:49 že moje sestra tenkrát koupila koženej kabát.
01:09:53 Já se na ten kabát pamatuju, protože v tom kabátě
01:09:57 jsme v r. 1983 na jaře byli zatčeni.
01:10:00 To byl takovej útlum podivuhodnej od toho roku 72. až nadále,
01:10:05 a tam vznikla hra,
01:10:08 o které v podstatě ani my dost moc nevíme.
01:10:15 To já myslím upřímně.
01:10:20 Já jsem přišel na strašlivou spoustu věcí,
01:10:24 během toho, když jsem to teď četl, já jsem to četl pořád,
01:10:28 to jste viděli.
01:10:30 Já jsem nikdy neměl čas se tu hru naučit.
01:10:33 Kolem této hry byly vždy hektický nějaký situace.
01:10:37 Jednou se to točilo u Ládi Merty v domečku.
01:10:41 Tam jsme se plížili s panem prezidentem,
01:10:45 tenkrát ještě s Václavem Havlem.
01:10:48 Zpoza přelejzali ploty, byli jsme tam o 6 hodin dřív,
01:10:53 než se policie uklidnila. Říkali: "Tak tady nejsou."
01:10:57 Musím to na tebe říct.
01:11:02 Václav Havel říkal: "Na natočení této gramofonové desky
01:11:07 mám v neděli od 10 do 12 hodin čas."
01:11:11 Já jsem říkal: "Tak to se budeš divit."
01:11:15 V pondělí odlezl naprosto vyčerpanej.
01:11:18 My jsme to točili nonstop. Asi 40 hodin.
01:11:22 Tak říkal: "To jsem si nikdy nemyslel,
01:11:25 že práce v rozhlase je taková namáhavá."
01:11:29 Já ti děkuju.
01:11:31 My ti děkujeme, žes nikdy nepostřehl,
01:11:35 že práce autora je ještě namáhavější.
01:11:38 Já to tedy vím.
01:11:52 Děkuji ti, Pavle, žes mě pustil ke slovu.
01:11:56 Jsem dojat tvými vzpomínkami a tvým výkladem.
01:12:00 Bylo v tom samozřejmě mnoho chyb. Rozhodně jsem na tom nebyl tak,
01:12:05 že bych potřeboval prodat jeden kožený kabát tvé sestře,
01:12:10 a jinak bych umřel hlady v té době.
01:12:13 To bylo napsáno před devatenáct set...
01:12:17 V 74. vydáno.
01:12:18 Nějak dost dávno.
01:12:22 Takže není tomu tak, že bych jinak umřel hlady.
01:12:26 A není pravda, že jsi neměl čas se to naučit.
01:12:36 14 let jsi měl čas.
01:12:41 Pokud tu bude beseda, tak já ji samozřejmě nebudu mařit.
01:12:47 Ale akorát asi na ní nebudu,
01:12:50 protože tu mám mít několik menších besed sám.
01:12:53 A mimo to mám, jak víš, mimo toho, že jsem autor,
01:12:58 mám také nějaké státnické povinnosti.
01:13:01 Já jsem si tenkrát říkal, že jsem se to nenaučil,
01:13:05 kdo ví, jak to dopadne.
01:13:08 A navíc mám chuť na pivo. To je Pito nebo to už je pivo?
01:13:12 To už je pivo. To jsem si objednal.
01:13:15 Dušek sehnal osmičku, aby to nedopadlo hrůzně, že jo?
01:13:20 Takže můžeme na tu besedu.
01:13:22 Vaňkova židle, sládkova židle.
01:13:25 Teď musíte sedět na jedné židli.
01:13:30 Teď vám předvedu, jaký jsem dramatik.
01:13:34 Sehrál jsem, že jdu na jeviště, ale vůbec nejdu na jeviště.
01:13:38 Já procházím jevištěm... LANDOVSKÝ SE SMĚJE
01:13:42 -To je desítka, že jo?
-To je osmička.
01:13:46 To je nějak silná.
01:13:49 Jenom procházím jevištěm, protože mám skutečně práci.
01:13:54 Tenhle podnik není podnik jen Pavla Landovského,
01:13:58 ale studia v Americe,
01:14:01 pro které teď musím v angličtině natočit nějaké interview.
01:14:06 A tak mám své povinnosti. Takže se omlouvám.
01:14:10 Besedujte beze mne.
01:14:12 On to někdo natočí a pak si to pustím, jo?
01:14:34 Vážení přátelé, já vidím do hlediště.
01:14:38 Vidím, že je tady neuvěřitelně mých kamarádů.
01:14:47 A já bych řekl jenom, že slova jsou slabá.
01:14:52 Byl jsem pěkně zprdnutej,
01:14:54 ale já jsem měl taky svoje starosti.
01:15:05 To už je 11 roků, 11 roků, co mi pan Bastl napsal,
01:15:10 že jsem vyhoštěnej z týhle země. Ono 11 roků...
01:15:19 Měli jste to taky tvrdý, já vím, ale byli jste doma.
01:15:24 Když se to všechno stalo,
01:15:27 tak já jsem najednou po 11 letech měl takový pocit,
01:15:32 že se nic nestalo, protože mám vlast.
01:15:36 Ale do tý doby jsem ji neměl. Já neměl vlast.
01:15:40 Od tý doby, co se to stalo, tak najednou jsem si říkal:
01:15:45 "Můžeš žít třeba v Ohňový zemi, nebo v Číně, to je jedno,
01:15:50 protože máš vlast."
01:15:52 Protože těm lidem, kterým spustili jen tak halabala,
01:15:58 že můžeš toho vyhodit, toho vyhodit,
01:16:01 nakládat si s vlastí, jak se chce,
01:16:05 těm vůbec nikdy nedošlo,
01:16:07 že připravit člověka o vlast je to nejhorší na světě.
01:16:12 To je horší než smrt.
01:16:14 Protože smrt si neuvědomujeme, ale ztrátu vlasti prožíváme dál.
01:16:20 Já se domnívám, že to jsou ty nejzákladnější věci,
01:16:25 aby halabala, lidovka, jako: "Tak si tady prostě nebude,
01:16:31 tak ho vyhostíme, a je to klidný."
01:16:34 To je ta nejstrašnější věc, že zabít člověka není tak hrozný.
01:16:41 Je horší ho nechat žít.
01:16:45 Protože živí lidé se ptají, živí lidé to musí prožít.
01:16:50 A říká vám to člověk, který to prožil,
01:16:54 který tam neutekl, který neměl tu rezervu,
01:16:58 že jsem tam utekl, tak máš to tady na bedně,
01:17:02 utekl jsi, máš, co jsi chtěl. Že jsem celých 11 let věděl,
01:17:07 že mě jen tak halabala s razítkem odprd.
01:17:15 Pan Bastl. To bylo krásný.
01:17:17 Já jsem měl tu... Tam se mi podepsal nějaký Bastl.
01:17:22 Přežil jsem to, jsem rád.
01:17:24 Chtěl bych, abychom na závěr si vzpomněli na ty,
01:17:28 kteří se toho nedožili, kteří to nepřežili.
01:17:32 Ti mrtví po cestě.
01:17:34 To je můj kamarád Pavel Juráček, Vyleťal, všichni umřeli na trápení.
01:17:40 To je všechno.
01:17:59 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Představení jednoaktové hry Václava Havla Audience bylo slavnou událostí porevoluční Prahy v lednu roku 1990. A to i přesto, že těch, co ji tehdy mohli vidět, mnoho nebylo. Vznikla totiž prakticky pouze pro televizní záznam. Divadelní, stejně jako televizní režie, se ujal Jiří Menzel a obsadil Josefa Abrháma a Pavla Landovského. Záznam má neopakovatelnou atmosféru mimo jiné i pro improvizované povídání herců, režiséra i autora po skončení představení. Záznam tohoto představení uvádíme při výročí úmrtí prvního prezidenta samostatné České republiky a dramatika Václava Havla (5. 10. 1936 – 18. 12. 2011).
* 14. 12. 1939
* 5. 10. 1936
† 18. 12. 2011
* 11. 9. 1936
† 10. 10. 2014
* 23. 2. 1938
† 5. 9. 2020