Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý v českém trezorovém filmu o moci a strachu (1970). Dále hrají: J. Císler, M. Holub, M. Kolofíková, J. Moučka, L. Křiváček a další. Scénář J. Procházka a K. Kachyňa. Kamera J. Illík. Režie Karel Kachyňa
00:03:08 -Obuj se.
-Ale nemluv na mě.
00:03:10 A nech mě laskavě vůbec na pokoji, jo?
00:03:12 Jé, čáku! Vláďo!
00:03:15 No, bez tý čepice mě tady přece nemůžeš nechat, ne?
00:03:22 -Na shledanou.
00:03:27 -Nemůžeš vyndat z kabelky klíče?
-Hele, polib si, jo?
00:03:32 -Ale zamykalas. Šla jsi poslední.
00:03:34 Já už jsem dávno seděl v autě.
-Tak to je právě tvoje chyba, víš?
00:03:38 To je právě to tvoje sprostý chování.
00:03:40 Že ty jdeš z domu dřív, než já jdu z domu.
00:03:43 A já pak za tebou lítám jako pes. S tím se moc nechlub.
00:03:46 Já je nemám. Já přece vím, co mám a co nemám.
00:03:49 Já zatím ještě nejsem cvok.
00:03:57 -Mělas kabelku.
00:03:59 Určitě jsi je dala do kabelky.
00:04:03 Blázníš? Tamhle jsou lidi.
00:04:07 -Myslíš to auto? To zhasnutý auto?
00:04:10 Kdo by tam byl? Kdo by seděl ve zhasnutým autě?
00:04:20 Myslíš, že tam filipínkovali?
00:04:30 -117.
00:04:37 -Pec nám spadla.
-Příjemnou zábavu.
00:04:49 -Žádný pojď sem, jdi tam, stůj tady, nepij, jo?
00:04:53 Nejsem žádná tvoje Andula šafářová,
00:04:55 abys na mě celej večer křičel.
-Neumíš mluví potichu?
00:04:58 Nemusíme přece spolu mluvit vůbec.
00:05:01 -Pomeranč. Kterej jsem tam čmajzla.
00:05:05 Herdek, jak to, že já ty klíče nemám?
00:05:08 -To pochopitelně nevím.
-Hele, aspoň dneska
00:05:10 si to svý "pochopitelně" odpusť. Aspoň dneska.
00:05:13 Až budeš mít čas, tak se podívej na kalendář.
00:05:16 -Proč na kalendář?
-No, když se na něj podíváš,
00:05:19 možná tě to napadne. Seš přece ohromně inteligentní.
00:05:23 No, nemám je.
00:05:26 To tady budeme stát, nebo spát, nebo budeš něco dělat?
00:05:31 Máme snad zvonek, ne?
00:05:38 Nezvoní. Se musím to, nebo se tu po...
00:05:42 -Pro mě za mě se třeba po...
-No, to nemusíš tak zdůrazňovat.
00:05:45 Vůbec to nemusíš zdůrazňovat, že je ti to úplně jedno.
00:05:48 Já už to vím dost dlouho, že ti na mně vůbec nezáleží.
00:05:52 Zase tak na hlavu padlá já nejsem, víš?
00:05:55 Jak ses moh bavit celej večer s Cejnarem,
00:05:57 když říkáš, že je to pablb?
00:05:59 To je ti jedno, že jsem tam celý ty hodiny stála jako pumpa.
00:06:12 -Hledám Annu.
00:06:38 -Vzbuď Luďka! Druhý klíče visí v kuchyni!
00:06:48 HOUKÁNÍ VLAKU
00:06:59 -Rozmlať okno.
00:07:10 Všichni jsme idioti, jenom ty jsi génius.
00:07:28 Možná je otevřený prádelnový okno! HVÍZDÁNÍ
00:07:34 -Chrní jak pařez.
00:07:43 -Proč jsi šplhal přes bránu?
00:07:46 Bylo odemčíno.
-Nemohla bys tu maškarádu zahodit?
00:07:50 -Ty mě vidíš? Kam to mám zapsat?
00:07:53 -Co bylo odemčíno?
00:07:56 -Nevím, jak se to jmenuje. Je to plechový,
00:07:58 bejvá to v plotě a chodí se skrz to do zahrady.-Blbost.
00:08:02 -No, to už jsi taky dlouho neřek.
00:08:04 Já pořád, po čem se mi stejská.
00:08:06 Jak bych se sem asi dostala, nevíš? Přes plot, jo?
00:08:09 V těchhle šatech? Zamysli se.
00:08:15 Klepáč přijel předevčírem z Moskvy.
00:08:18 Do dneška měli zatažený rolety. Ani dneska tam nebyli.
00:08:22 Je měsíc pryč, ale když přijede, tak Klepáčka ví, že má chlapa.
00:08:27 -Mám tam pověšený prádlo! Ať mi neutrhneš šňůru!
00:08:31 PADAJÍCÍ KÝBL
-Hergot!
00:08:44 RUŠTINA
00:08:51 -V Košicích.
00:08:53 RUŠTINA
00:09:00 -Říká, jestli může v mrazu betonovat.
00:09:02 -Rozumím. Já mu přece rozumím.
00:09:05 RUŠTINA
00:09:08 -Kak moroz u nas ně možno betonovať.
00:09:11 -Plocho.
-Jiglava, Pilzeňa...
00:09:14 -Pilzeň, pivo!
00:09:16 RUŠTINA
00:09:21 RUŠTINA
00:09:27 -Mohelnice je městys, že ano?
-Město.-Z toho se nestřílí.
00:09:31 RUŠTINA
00:09:37 -Je, proč by nebyl? U nás ministr tovarišč Košara.
00:09:42 RUŠTINA
00:09:46 -Měl by tady být. Někde tady je.
00:09:48 -Omluvil se.
00:09:50 -Omluvil se? RUŠTINA
00:09:57 -K poctě zbraň. SMÍCH
00:10:07 -Zase vykopnul pojistky.
00:10:09 -Jsem zvědavá, jestli mu něco řekneš.
00:10:11 Bral si z rádia cívku. Řek ti o tý cívce?
00:10:15 -Ale jo...
-Nelži. Kdypak ti to řek? Kdy?
00:10:19 Kdys ho naposled viděl? Před tejdnem.
00:10:22 Jestli ho někdo kazí, tak ho kazíš ty.
00:10:27 -Všivák.
00:11:00 Všude bordel. Musely by tady nejdřív viset, abych je našel.
00:11:06 -Bude ti to trvat do rána?
00:11:08 -Klíče nikde nejsou! Co já vím, kde jsou.
00:11:12 -Visí na věšáčku.
-Prdlajs visí.
00:11:15 -Kde by visely?
-To nevím.
00:11:30 Jak to, že je odemčeno? Když jsem před chvilkou
00:11:33 bral za kliku, tak bylo zamčeno.
-Jako u branky, že jo?
00:11:37 Prosím tě, umíš si ještě zašněrovat boty?
00:11:41 Cos tady dělal? Myslela jsem, že spravuješ pojistky.
00:11:44 -Pojistky jsou v pořádku, vypnuli proud.
00:11:49 Ale tys přece zamykala. Já jsem viděl, že zamykáš.
00:11:53 A klíče jsou zevnitř.
00:11:56 -Když vypadnem z domu, dělá si, co chce.
00:11:58 Přece jsem ti to říkala. Chodí na něj pískat kluci.
00:12:03 Kdo ví, kde byl. Kdo ví, jestli nebyli zase u nás.
00:12:07 -Ale přece by nenechal klíče v zámku.
00:12:09 Pověsil by je, abysme o ničem nevěděli.
00:12:12 -Tak tady byl svatej Petr.
00:12:14 Ráno mu dej pár facek, možná ti poví, jak to bylo.
00:12:17 Pár facek potřebuje už moc dlouho.
00:12:22 CINKÁNÍ LÁHVE
00:12:25 -Prosím tě, nepij vodku z flašky.
00:12:28 Víš, kdo pije vodku z flašky?
-Vím.
00:12:32 -Vem si laskavě štamprli.-Já jsem se narodila v hospodě, cumlíku.
00:12:37 Na to sis už moh zvyknout.
00:12:40 Soudruh prezident taky pije z flašky.
00:12:46 Pardon, soudruzi nespí.
00:12:49 Soudruzi poslouchají.
00:12:54 V lednici mi shnije do rána všechno maso.
00:12:58 -Jsou to moje klíče.
00:13:00 -Tak vidíš. A hádáš se.
00:13:03 Tvoje klíče visely v kuchyni na věšáčku. Tady.
00:13:07 Svejma klíčema jsem zamykala.
00:13:09 -Já si to s ním vyřídím. Jestli sem někoho tahá,
00:13:12 tak si to s ním vyřídím.
-Kam to maso mám dát?
00:13:16 Za okno? Venku je teplo.
00:13:20 Zaneseš ho do sklepa.
00:13:22 Položíš tu mísu ve sklepě na zem.
00:13:27 To maso je studený.
00:13:29 Museli vypnout elektriku teprve před chvílí.
00:13:38 Vedle se svítí. U Klepáčů se svítí.
00:13:43 Copak by mohli vypnout elektriku jenom nám?
00:13:47 -Mohla vylítnout pojistka na sloupu.
00:13:53 Kde máš baterku?
00:13:55 Máš vůbec něco na svým místě?
00:13:57 -Ale jo, mám.
00:13:59 To hlavní mám na svým místě.
00:14:02 To zase ty, myslím, nemáš na svým místě.
00:14:08 Už jsem si na tebe dlouho neposvítila.
00:14:13 Moc dlouho.
00:14:16 ZPĚV
00:14:23 -Museli si dát pěkně do trumpety. Berou to hopem.
00:14:27 -Co bylo ve vládě? Dostali jste se k tý naší zprávě?
00:14:31 -Ty nepiješ?
-Lidi přece rostou.
00:14:34 Lidi nám přece rostou.
00:14:36 Nezajímá mě, jestli je někdo katolík, nebo mohamedán.
00:14:41 Zajímá mě, jestli přijímá, nebo nepřímá naše socialistické cíle.
00:14:44 -Správně, ano.
-Je to pravda, soudruhu, nebo ne?
00:14:48 -Stoprocentní. -Byl jsem se na Marečka podívat v dílně.
00:14:51 Měl na mašině obrázek Panny Marie.
00:14:53 Vedle údernický vlaječky.
00:14:56 Předseda partaje říká, nevím, co s ním mám dělat.
00:15:00 Povídám mu, velkorysost.
00:15:02 Vyhráli jsme revoluci, nebo jsme ji nevyhráli?
00:15:05 Posuzuj člověka podle toho, jestli přijímá, nebo nepřijímá
00:15:09 naše socialistické cíle.
00:15:12 -Ať se modlí. Ať se Mareček klidně pomodlí, když mu to pomáhá.
00:15:16 Do novin to o něm psát nebudem, že ano?
00:15:18 A lámat přes koleno taky ne.
00:15:20 -Jsem rád, že máš, soudruhu ministře, stejnej názor.
00:15:23 Jsem rád. Na shledanou.
00:15:27 -Je teprv úterý, copak už je čtvrtek?
00:15:29 Vláda sedí až ve čtvrtek.
-Ale Košaru volali do vlády.
00:15:33 Telefonovali od vás z předsednictva,
00:15:35 aby hned naklusal do vlády.
00:15:41 -Pojď dál. Nerad stojím poblíž.
00:15:50 Ty nevíš, co je s Košarou?
-Co je s Košarou?
00:15:54 -Copak s tebou nemluvili?
-Kdo?
00:15:59 -Pardon, promiň. Mám tady předsedu parlamentu,
00:16:02 musím mu něco připomenout. Oldřichu... Oldo!
00:16:15 -Všimni si, jak levácky drží tu vidličku. A tu lžičku.
00:16:18 Vidíš to? Vidíš to? Ani jeden z nich není pingl.
00:16:21 Ani jeden. Samý kliftóni. Kousek lososa.
00:16:27 Losos je to červený.
00:16:34 Vzali ho.
00:16:36 Vzali taky Tondla, Klepáče a Šlesingra.
00:16:40 -A proč, prosím tě, Košaru?
00:16:44 -Košara se za svobodna jmenoval Karpeles, nejmenoval?
00:16:48 -Košara nikdy neudělal vlastní krok ani v kuchyni.
00:16:51 K tý zprávě o cihelnách jsme ho museli dokopat.
00:16:54 -To bych na tvým místě moc nevykřikoval.
00:16:57 HUDBA
00:17:10 Hlavně žádný papíry. Všecky papíry hoď do hajzlu.
00:17:13 Žádný psaný slovo. Zamotal by ses.
00:17:15 -Proč já? Nevíš, proč já?
-Jen kdyby něco. Kdyby něco.
00:17:20 Pro všechny případy.
00:17:24 Moment.
00:17:30 Nad plán!
00:17:40 -Ludvo! Hledá tě Anna.
00:17:43 Je až na konci.
00:17:46 Slyšíš, Ludvo? Hledá tě Anna.
00:17:55 -Hledám Annu.
00:18:04 SMÍCH
00:18:17 RÁNA
-Někdy bys mohla umejt nádobí.
00:18:21 -Někdy to možná udělám.
00:18:24 A nedávej maso na prkno, dej ho na beton.-Jo.
00:18:35 Já mu nakopu.
00:18:47 -Kde seš?
00:18:50 Co tady děláš?
00:18:52 Napouštím vanu. Bojler je plnej horký vody.
00:18:56 Muselo to fakticky vylítnout teprve před chvilkou.
00:19:01 Co děláš s těma krabicema?
00:19:03 -Nevzpomínáš si, kam jsme tenkrát dali ty moje krámy?
00:19:06 Ty papíry a takový ty černý sešity,
00:19:10 jak jsem v nich měl poznámky?
00:19:12 -Na co teď potřebuješ poznámky?
00:19:15 -Psal jsem si to, když jsem byl ještě na sekretariátě.
00:19:19 Jednou jsem ti to čet v posteli, vzpomínáš?
00:19:21 -V posteli mně čteš pořád. V posteli mně hlavně čteš.
00:19:25 Jak bych si to mohla pamatovat?
00:19:27 Vždyť si při tom už půl roku čteme o cihelnách.
00:19:30 Znám všechny cihelny v republice. Dneska čtení odpadá.
00:19:33 Život není jenom teorie, taky praxe.
00:19:35 Aspoň jednou týdně, i když bídně.
-Dej sem tu baterku.
00:19:39 -Nešlápni na schodech do pudinku.
00:19:44 Proč nefunguje telefon?
00:19:48 Telefon by přece měl fungovat, i když nejde elektrika.
00:19:54 Když už nefunguje vládní telefon, co má fungovat?
00:19:58 -Komu, kristepane, teďka voláš?
00:20:01 -To ti snad může bejt jedno, koho já volám.
00:20:04 Nevzdychej, prosím tebe, zase nevzdychej.
00:20:07 To tvoje vzdychání mi jde nejvíc na nervy.
00:20:09 Nade mnou vzdychat nemusíš.
00:20:11 Volám si chlapa, jestli tě to zajímá.
00:20:15 -Nezajímá.
00:20:18 Nedali jsme tenkrát ty věci do mýho starýho kufru?
00:20:21 Do toho hnědýho, jak jsem ho měl ještě na průmyslovce?
00:20:25 -Ten jsem dávno vyhodila.
-To ti je podobný.
00:20:27 -Ale prázdnej. Já jsem ti ještě nic nevyhodila ani neztratila.
00:20:32 Všechno, cos ztratil, stačils poztrácet sám.
00:20:35 Se mnou ztratils jenom poctivost.
00:20:43 -Ručník je na ruce, hadry na hrnce.
00:20:45 Já ti to napíšu na zeď.
00:20:48 -Nemáš hlad?
-Kdyžs vyhodila prázdnej kufr,
00:20:52 tak by sis měla pamatovat, kams dala ty věci.
00:20:57 -Nepamatuju. Ale zato si pamatuju,
00:20:59 co bylo dneska před deseti lety.
00:21:03 -Co bylo?
00:21:05 -To je to. Že to si zase nepamatuješ ty.
00:21:13 Náhodou jsem volala Klepáčce.
00:21:16 Měla, myslím, hosty.
00:21:18 Měli v baráku plno světla.
00:21:21 Vzala jsem jí ve vládní prodejně nákup.
00:21:24 Měla to tam zaplacený.
00:21:26 Tři uheráky, očka, čtyři krabice sýru.
00:21:31 Oni hrozně baští sejry.
00:21:33 Říkal mně vedoucí Tureček, abych jí to vzala.
00:21:36 Musel by sem posílat auťák.
00:21:39 Možná si pro to už tady byla, když my jsme tady nebyli.
00:21:57 Víš, že si myslím, že na recepci třeba byli?
00:21:59 Ale že byli zase v tom extra salonku, jak je vždycky prezident.
00:22:03 Tondlová mně říkala, že Klepáč má bejt ministr.
00:22:11 Proč zavíráš? Co jsem zase řekla?
00:22:15 Řekla jsem něco?
-Nekřič.
00:22:18 -Já křičím? Já se skoro neslyším.
00:22:21 Prosím tě, vysvětli mně, o čem smím vlastně mluvit.
00:22:24 O čem smím mluvit normálně.
00:22:26 Říkals, že v kuchyni, v koupelně
00:22:29 a na hajzlu můžeme mluvit o všem.
00:22:31 Není státní tajemství taky to,
00:22:33 že se stal soudruh prezident dědečkem?
00:22:35 Není to přísně tajné? To může ucho slyšet?
00:22:43 Ucho, piš si. Soudruh prezident se stal dědečkem.
00:22:46 Je to kluk, všechny věci má v pořádku,
00:22:49 váží 3,60 kila.
00:22:51 Šťastná matka má bohužel málo mlíka.
00:22:56 -Pojď sem.
00:22:58 Posaď se.
00:23:05 Sedni si.
00:23:13 Musím ti něco říct.
-Aha, zase budeme povídat.
00:23:17 O čem budeme povídat? Jsi neměl možnost se vypovídat?
00:23:21 Jestli mi chceš vykládat, jaký se dělají ve státě chyby,
00:23:25 tak to mně, prosím tebe, dneska nevykládej. A ani dneska nečti.
00:23:39 -Od čeho ta sklenička je, kruci? Co jsi v ní měla?
00:23:43 -Asi jsem v ní měla octan. To si dávám na kotníky.
00:23:48 Před deseti lety bylo taky 17. července.
00:23:52 -Už je zase 17. července?
-Každej rok je 17. července.
00:23:56 Ani jednou sis nevzpomněl, vždycky si musím vzpomenout já.
00:23:59 To je moc smutný. Moc.
00:24:05 -Ale večer ten telefon fungoval.
00:24:08 Volal přece Jindřich.
00:24:10 Že přijede o chvíli později, že se stavuje pro benzin.
00:24:14 -To nevím, ale fungoval. Mně telefonovala Čepická.
00:24:18 Víš, co chtěla? Ptala se, jestli jsme tady měli v zimě teplo.
00:24:22 V našem baráku. Markus jí řek, že to tady bude volný,
00:24:25 že to pouštíme. Co bys na tohle řek?
00:24:30 Josef Markus, bytový referent předsednictva vlády. Vůl.
00:24:35 -Musíš opakovat ty svoje blbosti?
00:24:37 -Hlavně, že ty se neopakuješ. Rozepni mně zip.
00:24:47 To lechtá.
00:24:52 Soudruzi, jdeme hajat!
00:25:18 -Ahoj Bedřichu.
-Ty seš tady?
00:25:21 -Kde bych měl bejt? Proč bych tady nebyl?
00:25:24 -Myslel jsem, že když...
-Když co?
00:25:27 -No, když je teď tolik lidí venku?
00:25:31 Myslel jsem, že jsi taky třeba venku, mimo Prahu.
00:25:35 -Ráno jsme přece spolu telefonovali.
00:25:37 Volal jsem ti ohledně tý zprávy.
-No, ano.
00:25:40 Vlastně jsme spolu ráno mluvili.
00:25:42 Nezlob se, já toho teď mám tolik, člověče...
00:25:48 Hledám Marii. Neviděls někde Marii?
00:25:56 -Svlíkáš se?
-Ano.
00:26:00 -Ještě chvíli a plavali jsme.
00:26:55 Tak co děláš?!
00:26:58 Kde seš?
00:27:00 -Už jdu.
00:27:10 -Ludvo!
00:27:12 Ty kluku zednická. Po kom nejdou,
00:27:17 toho si nevážím.
00:27:19 -117.
00:27:22 -To není moje auto.
-Je vaše, soudruhu náměstku.
00:27:28 -To není Jindřich. Ty nejsi Jindra, viď?
00:27:33 -Jedeme, bydlíme v Bulharské.
-Ano, já vím, kam mám jet.
00:27:44 ZVUKY ZVRACENÍ
00:28:00 SPLACHOVÁNÍ ZÁCHODU
00:28:20 -Ludvo! Není ti dobře?
00:28:24 -Trochu.
-Od žaludku?
00:28:28 -Od žaludku.
-Mám ti uvařit kafe?
00:28:31 -Nemusíš.
00:28:34 Tobě říkal Jindřich, že pro nás po recepci nepřijede?
00:28:38 Říkal ti něco?
-Neříkal.
00:28:41 A vůbec, kdo nás to vez domů?
00:28:43 Vozil nás po celý Praze. Tys mu neříkal, kde bydlíme?
00:28:49 -Udělej mi trochu kafe.
-Cos tam sněd?
00:28:52 Nejed jsi zase humrový chlebíčky?
00:28:55 -Nejedl.
-Nám se vydaří každý výročí.
00:28:58 Ale každý. A dělej.
00:29:01 Nenatahuj to zase.
00:29:44 POTLESK
00:29:51 -Z kvádrů, soudruzi,
00:29:54 z balvanů musíme zdvihat politiku lidu.
00:29:58 Musíme v sobě všechno našponovat.
00:30:01 I když vím, že to není lehký.
00:30:03 -Ticho, ticho. Soudruh mluví.
00:30:05 -I já si někdy říkám,
00:30:08 copak tomuhle nebo tomuhle rozumím?
00:30:11 Tomu přece nerozumím.
00:30:13 Dobře. Můžu si tu myšlenku připustit.
00:30:17 Ale co revoluce? Počká?
00:30:19 Takhle bysme imperialismu moc nezatopili.
00:30:22 Tak rozhodnu. A vidím, že jsem rozhodl dobře.
00:30:26 Ani to moc nebolelo.
00:30:39 Já bych se taky hnedka vrátil do fabriky.
00:30:42 V neděli bych šel klidně na pivo a na fotbal.
00:30:48 Kdepak, soudruzi. My už nebudeme mít odpočinek.
00:30:51 My jsme teďka povolaní převrátit svět.
00:30:53 Ale pozor, ne vzhůru nohama. Hlavou vzhůru.
00:30:57 Vzhůru nohama už převrátili svět kapitalisti.
00:30:59 -Sláva!
00:31:02 -Kolik je mu let? 60, jo? Ale je to jura.
00:31:10 -Nemyslete si, nemyslete si, že je to všem jasný.
00:31:14 Máme u nás všelijaké pány soudruhy.
00:31:17 Různé ty Košary, Tondly, Klepáče, Šlesingry a spol.
00:31:24 Košara. Košara nám například doporučuje
00:31:28 nezavírat staré cihelny a nepřevádět lidi tam,
00:31:31 kde je potřebujeme. Aby prý nám nenastaly disproporce.
00:31:35 Říkáme ne. Ne, pane Košara.
00:31:38 Disproporce by nastaly, kdybychom vás
00:31:41 a vám podobná individua nechali útočit na generální linii strany.
00:32:48 -Nepotřebuješ nůžky? Nemám ti přinýst nůžky?
00:32:52 Máš tady kafe. A vodu ve vaně už budeš mít studenou.
00:32:56 -Podívej se z okna. Je u naší branky pořád to auto?
00:33:00 -Jaký auto?
-Šestsettrojka.
00:33:02 -Šestsettrojka?
00:33:09 SPLÁCHNUTÍ
00:33:23 -Tak co?-To je přece ten auťák, co tam stál.
00:33:26 Popojeli od lampy. Stáli tam úplně blbě.
00:33:28 Hned pod světlem.
00:33:31 -A jsou v autě, nebo stojí na ulici?
00:33:33 -Proč by stáli na ulici, nevíš? Když mají auto...
00:33:38 Co tam trháš?
00:33:41 -Kde je zvon?
-Co?
00:33:43 -Nevíš, kde je zvon? Přece tady byl zvon.
00:33:46 -Ježíšmarja, tys zacpal hajzl! No, to teďka budeš pucovat hajzl?
00:33:50 -Nekřič. Nekřič jim do ucha.
00:33:58 -To si teďka uklízíš aktovku? Jo? Teďka. Proč to trháš?
00:34:04 -Ticho.
00:34:09 Netluče někdo?
00:34:11 Netluče někdo na branku?
00:34:14 -Kdo by tlouk?
00:34:20 -Obleč se.
00:34:23 Obleč se, prosím tě. Ať tady nelítáš nahá.
00:34:28 -A proč bych se měla oblíkat? Nevíš proč?
00:34:32 Když jsem se teďka svlíkla? Odkdy ti to vadí?
00:34:37 Moh bys mně to říct?
00:34:40 Možná by ti nevadilo, kdyby tady lítala některá jiná.
00:34:43 Nahá. Třeba Konvičková.
00:35:54 -A po obou!
00:35:59 -Co na to říkáš? S tím Košarou?
-Nevím. Víš, že nevím?
00:36:06 -Ale tys mu dělal tu zprávu o cihelnách. Nedělal?
00:36:10 -Košara koncentroval všecko na sebe.
00:36:13 Nikoho si nepustil k tělu. Dělal...
00:36:16 Dělali jsme mu jenom podklady.
00:36:20 -Ludvo...
00:36:22 Košara tomu přece hověl. Nehověl?
00:36:25 Košara byl přece stavař.
-Jak se to vezme. Jo a ne.
00:36:30 Měl svý všelijaký brouky.
00:36:33 -A po pičutkách! Teď!
00:36:39 -Soudruhu, už jste to slyšel o Košarovi?
00:36:41 -Jistě, samozřejmě.
-A co tomu říkáte?
00:36:44 Rozumíte tomu? Ráno svolám na ministerstvu
00:36:47 stranickou plenárku a musíme se k tomu postavit.
00:36:50 -Pochopitelně.
00:37:02 Co to roznášíte?
-Ananasový likér s vodkou.
00:37:05 -Kristepane, kdo vymyslel takovou močůvku?-Soudruh.
00:37:19 -Ludvo! Ludvíku!
-Co je?-Otevři.
00:37:24 -Proč?
-Prosím tě, otevři.
00:37:35 V zahradě je chlap. Stojí u altánu.
00:37:38 Stojí pořád na jednom místě. KAŠEL
00:37:43 Proč to všechno pálíš?
00:37:47 Proč pálíš tu zprávu o cihelnách? Vždyť jste to smolili půl roku.
00:37:52 -Nejmenuj, přes ty dveře je všechno slyšet.
00:37:54 -Spálils prkýnko.
00:38:10 Se tady udusíme.
00:38:14 -Zavři to. Seš blbá, nebo co?
00:38:17 Hergot, ticho!
00:38:26 SPLÁCHNUTÍ
00:38:33 Košaru zavřeli.
00:38:35 I Klepáče a Tondla. Šlesingra.
00:38:39 Sebrali je tam, když přišli.
00:38:42 Řekli jim, aby šli do...
00:38:44 ...toho extra salonku
00:38:47 a tam je klofli.
00:38:50 Co říkala ta baba?
00:38:53 Ta Čepická?
00:38:56 -Jestli tady bylo v zimě teplo.
00:39:15 -Anno...
00:39:17 ZVON
00:39:22 -Co všechno mám spálit?
00:39:26 -Teď už je to jedno. Teď už je to fuk.
00:39:28 ZVUKY ZVENKU
00:39:35 -To je na střeše.
00:39:38 To je vítr. Máme otevřený okýnko.
00:39:44 Copak můžou zavřít ministra?
00:39:49 -Ministra jako ministranta.
00:39:53 Víš, kolik jich zašili tam?
00:39:57 A kolik jich po zašití bez cirátů...
00:40:00 -Kde?
00:40:03 No, kde?
00:40:08 SPLÁCHNUTÍ
00:40:14 -Možná, že budou chtít jenom něco vědět.
00:40:18 Když jsem byl jeho první náměstek.
00:40:22 -Byl? Ty už nejsi náměstek?
00:40:27 -Ale jsem, proč bych nebyl?
00:40:29 Možná, že jsem.
00:40:33 Co já vím, co ještě je a kdo už není.
00:40:40 -Mohli jsme to spálit v prádelně. Pod kotlem.
00:40:45 -Tam je vidět je ze zahrady.
00:40:47 -Měli jsme zůstat v Olomouci.
00:40:50 Neměli jsme do žádný Prahy jezdit.
00:40:53 Co nám tam scházelo?
00:40:56 -Co to pálíš? To je Luďkovo vysvědčení.
00:40:59 -Jsem ti ho dala do šuplete,
00:41:02 abys pak neříkal, že o ničem nevíš.
00:41:05 -Co pořád lezeš do mejch věcí?
00:41:08 Do šuplat. Do kapes. Do aktovky.
00:41:11 Starám se já o tvoje věci?
-Ne.
00:41:14 Ty ses nikdy o nikoho nestaral.
00:41:16 Ty ses vždycky staral akorát sám o sebe.
00:41:20 -Kam jdeš?
-Oblíct se.
00:41:23 Nebudu tady poletovat jako po Havaji.
00:41:26 Ty budeš na záchodě do rána?
00:41:39 Ludvo! Ludvo!
00:41:44 Už není v zahradě.
00:41:48 Vidíš ho?
00:41:52 Vidíš ho?
00:42:03 -Sama nic nemluv.
00:42:05 Odpovídej jenom na to, až se budou ptát.
00:42:08 To, že byl Košara našemu Luďkovi za kmotra, to neříkej.
00:42:12 Hledali by v tom...
00:42:15 Bůh ví, co by v tom hledali.
00:42:17 -Zavřels prádelnový okno?
00:42:20 -Jo.
-Nezavřels ho.
00:42:23 Dveře od prádelny taky nezavřels.
00:42:26 To bouch průvan, když jsem otevřela okno.
00:42:34 Nedávala jsem ty tvoje věci do tý starý dřevěný lékárničky?
00:42:39 Co se dala zamykat.
00:42:42 Mám dojem, že jsem je nacpala do něčeho dřevěnýho.
00:42:46 Byla to ta kisna. Co měla teta Božena v dílně.
00:42:49 Co v ní měla lékárničku.
00:42:56 -Hergot. Teta si to ještě neodvezla.
00:43:00 Ty její krámy tady ještě smrděj.
00:43:03 Kolikrát jsem ti říkal, abys jí to odvezla?
00:43:06 Kolikrát jsem ti to říkal?
-Kam? Kam to má odvézt?
00:43:09 Barák jí vzali, kvartýr, chatu taky,
00:43:11 do tý jedný cimry, co jí nechali?
-Do starýho železa.
00:43:15 -Jo, nový singrovky bude vozit do starýho železa.
00:43:18 Vždyť jsou to skoro úplně nový singrovky.
00:43:21 Sám jsi říkal, aby to neprodávala,
00:43:23 že peníze nemají žádnou cenu.
-Ticho.
00:43:27 -Tady přece můžeme mluvit.
00:43:30 Sem ucho nedali.
00:43:32 Jsme jim přece říkali, že tady bude děcák.
00:43:34 Klepáčka říkala, že do dětských pokojů to nedávají.
00:43:37 Když měli návštěvu, seděli jenom v dětským.
00:43:41 -Taky už sedí.
00:43:47 Co jim řeknem? Odkud máme ty mašiny?
00:43:52 Já jsem měl tu blbou bábu vyhodit.
00:43:56 Já jsem ji měl chytit za flígr a vyrazit s ní futra.
00:44:01 -Vždyť jsi sám říkal, aby si to k nám dala.
00:44:03 -Hergot, co to je za hadr?
-Moje kombiné.
00:44:08 Ty myslíš, že nám polezou do baráku?
00:44:11 Že nám polezou do každých dveří?
00:44:13 -Ti polezou do každýho hrnku v kredenci.
00:44:31 Když jsi stála u těch růží, vzpomínáš si?
00:44:34 A šel soudruh, tys tam stála s Bílkovou a Svagerovou.
00:44:40 Co ti tam říkal?
00:44:43 Soudruh tě přece zná.
00:44:45 Byli jsme tenkrát v Lánech na tý koledě.
00:44:48 Jak jsme pak šli parkem a tys tam v závěji ztratila střevíc.
00:44:53 On si tě přece pamatuje.
00:44:55 Co ti říkal?
00:44:57 -Já nevím, co říkal.
00:45:00 Já už si to nepamatuju.
00:45:06 Co mně říkal...
00:45:08 -Nemůžeš si vzpomenout, co?
00:45:13 No, vzpomeň si, co ti říkal.
00:45:15 Vzpomeň si.
00:45:17 -Kterápak soudružka má dneska svátek?
00:45:22 Která z děvčat? No tak, děvčata.
00:45:28 -Já! Já mám dneska svátek.
00:45:31 -Copak je dnes Anny? Odkdy?
00:45:33 -Já mám výročí. Před deseti lety jsem se vdávala.
00:45:37 -Tak legitimaci.
00:45:39 Ženám máme sice důvěřovat, ale i ženy musíme prověřovat.
00:45:44 -Prstýnek.
00:45:47 Na prstýnku je datum.
00:45:55 -Kde mám svoje brejle, jak to, že mám v kapse máminy?
00:46:02 17. 7. Soudružka Anna nelže.
00:46:08 Co se slíbí, musí se splnit.
00:46:11 Tak hodně ratolestí, soudružko, aby nás byla kopa.
00:46:28 -Dám ti, soudružko, ty růže do papíru.
00:46:31 Ta váza bohužel musí zůstat tady.
00:46:34 Soudruh není přesně informován o těchto drobnostech.
00:46:40 -Jmenoval tě? Říkal ti Anno?
00:46:45 -Myslím, že ano.
-Tak ano, nebo ne?
00:46:47 -Já nevím. Já už nevím, měla jsem trochu v hlavě.
00:46:51 -Jo, trochu.
00:46:53 Vypadalo to, že tě poznává?
00:46:56 Zdálo se ti, že tě poznal?
-Když mě zná,
00:46:58 tak mě snad poznal, ne?
00:47:00 Nebo on už nepoznává?
-Proboha, soustřeď se.
00:47:06 Jestli ti říkal Anno, usmíval se, byl vlídný, tak...
00:47:11 Tak to má svůj význam. To má svůj politický význam.
00:47:16 Protože on ví, že jsi moje žena. A kdybych...
00:47:20 Kdybych byl v loji, tak... To by ti neříkal Anno.
00:47:26 -Řekl mi Anno.
00:47:38 Třetí.
00:47:41 Tamhle je třetí.
00:47:45 Byli u Klepáčů. Vidíš?
00:47:49 Za kompostem je přece ta stará spojovací branka.
00:47:53 Na tu jsme zapomněli.
-Ale ta branka byla zadrátovaná.
00:47:56 -Není zadrátovaná. Tu jsme s Klepáčkou dávno oddrátovaly,
00:48:00 abysme nemusely courat přes půl ulice.
00:48:03 Jeden den vařila Klepáčka a druhej den jsem vařila já.
00:48:07 Myslíš, že Klepáčku odstěhujou?
00:48:11 A dají jí kvartýr, když jeho zavřeli?
00:48:18 KAŠEL
00:48:34 -Vlastně ani nevím, co v té zprávě nakonec přešupačil.
00:48:37 Poslední redakci si dělal sám.
00:48:39 Víš přece, jakej byl, když se mu něco řeklo.
00:48:43 Už jsem ti říkal, jak jsme se kolikrát posekali.
00:48:47 -S kým?
00:48:49 -S Košarou.
00:48:51 -Ale na tebe přece Košara držel.
00:48:55 -Když jsem mu kejval, to ano.
00:48:57 A mělas vidět, když jsem mu nekejval.
00:48:59 Už jsem ti přece říkal, jak jsme se posekali v kolegiu.-Ne.
00:49:03 Tos mi neříkal.-S Klepáčem a s Tondlem a s tím...
00:49:09 Se Šlesingrem jsem se skoro neznal.
00:49:13 -To máš pravdu.
00:49:15 Oni tě, myslím, taky neznali.
00:49:46 Trhá nám ředkvičky.
00:49:49 Ještě že nám tam nechal to zelí.
00:50:01 Odkud má klíč?
00:50:04 -Klíč přece není problém.
00:50:18 TÓN TELEFONU
00:50:25 -Není to fáma, s tím Klepáčem a s Košarou?
00:50:28 Kdo ti to říkal? Abysme tady netajtrlíkovali.
00:50:32 A soudruzi si už se soudružkama nedávali dvacet.
00:50:37 No, jestli ti pásci nebyli u nich na mejdanu.
00:50:41 -Musíš pořád pindat? Nemůžeš aspoň chvíli nepindat?
00:50:57 Nedali jsme ty moje věci do některý z těch beden v garáži?
00:51:01 -Hlavně nemluv.
00:51:03 -To musíš zrovna teď umejvat tu kazatelnu?
00:51:07 -Než si na něco sednu, chci vědět, na co si sedám.
00:51:13 V garáži nic není.
00:51:15 V garáži jsou jenom věci z hospody.
00:51:19 Na takovýhle posezení abych měla na zadku brnění.
00:51:23 -Ve vojenským kufru. Kde je můj vojenskej kufr?
00:51:26 -Já nevím. Já jsem na vojně nebyla.
00:51:29 -Kde byl? ZVONĚNÍ
00:51:33 -Telefon.
00:51:36 -To není telefon.
00:51:40 ZVONĚNÍ
00:51:43 -To je u branky?
-Ano.
00:51:46 To je u branky.
00:51:48 Nezhasínej.
00:51:51 To by hned uviděli.
00:51:53 ZVONĚNÍ
00:51:59 Zavři. Zavři, ať sem nejde světlo.
00:52:02 VYTRVALÉ ZVONĚNÍ
00:52:18 -Ludvo! Ludvíku.
00:52:23 -Neřvi.
00:52:26 Neřvi, prosím tě.
00:52:30 -Co s náma bude?
00:52:32 Co bude s Luďkem a se mnou?
00:52:35 -Jdu jim otevřít.
-Ne!
00:52:38 -Neboj se.
00:52:41 Vám se nic nestane.
00:52:46 Vem vkladní knížky
00:52:49 a tu svoji zlatou pudřenku a prstýnky
00:52:53 a všecko to někam dej.
00:52:55 Prolezou ti všechny věci. Abyste měli nějaký peníze.
00:53:03 -Tys přece nic neudělal.
00:53:06 Tys přece nic neudělal, já tě přece znám.
00:53:09 -Slyšelas, co máš udělat.
00:53:15 -Kam to mám dát?
00:53:20 -Ke klukovi.
00:53:23 Strč mu to do aktovky mezi jeho školní věci.
00:53:30 CHLAPECKÝ HLAS: Mami! Mami!
00:53:32 Někdo zvoní!
-Ano, spi, spi!ZVONĚNÍ
00:53:37 -Jdi k oknu a řekni, že už jdu.
00:53:40 Ať přestanou himl zvonit.
00:53:46 -Už jde! Už jde!
00:53:53 -Já jsem nic neudělal.
00:53:56 Vůbec nic. Čestný slovo.
00:54:20 MUŽSKÉ HLASY:-Tak jde, nebo ne?
-Čumí.
00:54:23 -Tak na něj zavolej, ať nečumí.
-Počkej.
00:54:34 -Vem si aktovku, dala jsem ti do aktovky věci.
00:54:38 -Jde i ona. Jde s bábou.
00:54:40 -Nechoď se mnou.
-Dala jsem ti tam pyžamo,
00:54:43 tři košile, ponožky a kapesníky.
00:54:45 -Vrať se.
00:54:47 Prosím tě.
00:54:57 -Zasekává se vám zvonek.
00:54:59 Chtěl jsem jenom cvrnknout a ono to vyvádí psí kusy.
00:55:02 To vám to takhle blbne vždycky?
00:55:06 -Ne, to nám ještě nikdy...
00:55:09 Ale samozřejmě je to možný.
-Musel jsem do toho šťouchnout.
00:55:12 -Nemuseli jsme ani zvonit. Jsou vaše?
00:55:15 -Ten malej patentní je od baráku, jo?
00:55:20 -Ano, myslím, že to jsou naše klíče.
00:55:22 Žena je měla v kabelce a někde vytrousila.
00:55:25 -Samo litr. Říkali jsme si, že vám je sem musíme hodit.
00:55:28 Standa říkal, abysme to udělali, ale...
00:55:31 -Nevydržel transport. Ludvo, Pepo, volové,
00:55:33 zvedněte ho, ať si nenachladí dělohu.
00:55:36 SMÍCH
00:55:43 -Ludvo...
00:55:45 Kamarádi, to je můj nejlepší kamarád,
00:55:49 Ludva.
00:55:51 Ministr. Ministr, vendelíni.
00:55:55 A to jsou, Ludvo, moji nejlepší...
00:56:00 spolužáci. Zpět.
00:56:03 Moji nejlepší spolupracovníci.
-Nejmenovat, žádný jména.
00:56:07 -Ano, pseudonymy, každej orgán má pseudonym.
00:56:13 To jsou, Ludvo, spisovatelé.
00:56:18 Bratři Grimmové. SMÍCH
00:56:23 -Soudruh Cibulka.
-Tady.
00:56:25 -Sedíte na týhletý židli. Tam nechoďte.
00:56:28 Soudružka Kopáčková.
-Pardále!
00:56:32 Ty mě nepoznáváš? Ty chlape!
00:56:37 Vždyť jsme spolu na vojně přece trhali kočky.
00:56:40 Pamatuješ? V Opavě.
00:56:44 No, jak jsi lez do toho okna
00:56:46 a já jsem mezitím pígloval tu rychloběžku na nádraží.-Aha...
00:56:50 Ano.
-No... Standa.
00:56:54 -Tady. Zde.
-Posaďte se sem.
00:56:56 Na tomhle křesle bude sedět soudruh.
00:56:58 Sedíte vedle soudruha.
-Pamatuješ, Ludvo,
00:57:00 jak jsme jeli do těch Ratíškovic? To byl gól, člověče.
00:57:04 Na tancovačku tankem.
00:57:08 -Soudruh Vodička!
-Mohla bych si jich koupit víc?
00:57:12 -Samozřejmě. Samozřejmě.
-Chceš si dát štamprli dynamitu?
00:57:16 Světovou peckačku?
-Hledá mě žena.
00:57:18 -Fajn. Tak pojď se mnou. Tam tě nemůže najít.
00:57:24 Vidíš tamhletu? Vidíš ty napajedla?
00:57:28 Ludvo, to bys plakal. Ta by tě rozbrečela.
00:57:34 -Kluci, tohle je můj velitel čety. -Ahoj.
00:57:42 -Ahoj.
00:57:47 Slivovice má bejt stará, stará má bejt mladá.
00:57:53 -Tohle byl největší srandista. Největší srandista na světě.
00:57:57 -A pak jsme se všichni šťastně oženili a spadla klec.
00:58:04 -Soudruh někam odjel? Jindra někam soudruha vezl?
00:58:08 -Jo, na Strahov. Jel novýmu velvyslanci ukázat noční Prahu.
00:58:11 -Ale já mám seřazený fotografování.
00:58:14 -To říkáš mně? Mám ti snad jít vypustit ptáčka?
00:58:18 ZPĚV
00:58:24 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:58:27 -Aničko, dej na stůl čistej ubrus.
00:58:29 -Prádlo mám v prádelně.
-Copak nemáme ubrus?
00:58:32 -Nemáme.
-Ludvo, nezlobíš se?
00:58:36 -Počkej, drž se stolu, vstaň...
-Nezlobíš se?
00:58:38 Nezlobíš se, Ludvo? Nevyrušili jsme vás?
00:58:41 Soudružko, my jsme se někde viděli.
00:58:44 Neviděli?
-Nevím kde.
00:58:47 -Aničko, postav nám na kafe.
-Ludvíku, můžem si vzít okurku?
00:58:51 -A kdybys nám přinesla... Mám nahoře ten koňak,
00:58:54 jak jsem ho posledně přivezl z Moskvy.
00:58:56 -Koňak! ZPĚV
00:59:06 -Počkej. Ludvo, ona už za tebou jezdila na vojnu, že jo?
00:59:11 Já si pamatuju, že už za tebou jezdila.
00:59:13 Jednou jsme tě museli honit tím džípem.
00:59:16 Tos byl u tý, no, u tý... dlouhý struny.
00:59:19 Co mě kopeš? Já vím, co říkám.
00:59:23 Já přece vím, co mám ve společnosti říkat.
00:59:25 -Kouření povoleno, jo?
-Samozřejmě.-Ludvo,
00:59:29 máte tady někde potrubní poštu?
00:59:32 Já bych si potřeboval zatelefonovat.
00:59:35 -Vyšlapeš s tím ty schody?
-Jo...
00:59:37 -Máme záchod dole, ale ucpanej.
-Klid, klid, Ludvo.
00:59:41 Buď klidnej.
00:59:43 Ludvo, já mám doma taky krokodýla.
00:59:47 Já mám taky chobotnici.
00:59:54 -Jak, prosím tě, poznali, že jsou to naše klíče? Jak?
00:59:57 Nevíš? Víš, proč přišli? Jsme hospoda, nebo co jsme?
01:00:01 -Je na záchodě. Slyší tě.
-Proč myslíš, že to říkám?
01:00:04 Aby mě slyšel. Vyhoď je. Ať už jsou pryč.
01:00:10 SPLÁCHNUTÍ
01:00:14 -Ludvo, stojí tady flaška, nebo nestojí tady flaška?
01:00:20 Neříznul vám do ajnclíku blesk?
01:00:22 Hele, od čeho vám chytlo to prkno na křtitelnici?
01:00:25 -Pojď si opláchnout ruce.
01:00:31 -Ludvo, já jsem tam, myslím,
01:00:35 zapomněl sako.
01:01:21 -Hele, pij, pij. Cucáš to jak dorostenka.
01:01:24 Soudruh náměstek chce jít taky spát.
01:01:26 -Ale to je v pořádku, kluci, žádný kvalty.
01:01:28 V Austrálii je teprv půl devátý večer.
01:01:31 Tak do druhý nohy, do druhý v půl druhý, hopla.
01:01:34 -Tak na zdraví.
-Ahoj.
01:01:36 -Čin-čin.
01:01:42 -Tak, pánové, jdeme, jdeme.
-Co? Už?
01:01:44 -No, pojď, pojď, pojď.
-Tak brzo?
01:01:52 -Ne, to nemůžeme vzít...
-Neblbněte, kluci.
01:01:58 -Ludva je kádr!
01:02:00 -Jsem vám říkal, stoprocentní kluk!
01:02:03 -Kdyby vám tady courali chlapi, tak to jsou naši chlapi.
01:02:07 Dělali jsme tady vedle barák. Klepáče, to víte, ne?
01:02:11 -Ano, slyšel jsem.
-Možná, že tady ještě
01:02:14 zaclání zajišťovačka. Neviděli jste někoho v zahradě?
01:02:17 -Ne. V zahradě?
01:02:19 -No, tak to už to asi kluci zabalili.
01:02:23 -Ahoj kluci! Ahoooj!
01:02:37 POHVIZDOVÁNÍ
01:02:47 -Ludvo, tohleto jsou nejhezčí broumovský holky.
01:02:51 Jsou dobře postavený, co?
01:02:54 Nemysli, že to všechno drží jenom lešení.
01:02:56 Vlasto, dej Ludvíkovi čestný metr.
01:03:00 -Soudruhu náměstku, tady jsme vám přivezli...
01:03:03 -Vlastičko, obráceně.
01:03:07 -Abyste si moh doma...
01:03:09 -Aby sis mohl doma změřit, co potřebuješ.
01:03:11 Moc za to nechytej, ta barva kapánek ujíždí.
01:03:15 -Co je to za soudružku?
-Od nás, ohromná srandistka.
01:03:19 Chlápka jí sebrali pro nějaký kecy.
01:03:22 Teď jsme ji konečně dostrkali k tomu, aby se s ním rozvedla.
01:03:25 Měl bys k nám přijet.
01:03:28 -Musels jim dávat i ten dort?
01:03:30 Žes každýmu taky nedal hodinky s vodotryskem.
01:03:34 Dort jsem koupila na naše výročí a ty ho nacpeš mazavkům.
01:03:38 -Vykašli se, prosím tě, na dort.
01:03:40 Já jsem rád, že jsem rád.
01:03:44 Pane bože.
-Uklidíš si to sám.
01:03:47 Ani na to nešáhnu. Ani mě nenapadne, abych to uklízela.
01:03:50 -Ani bych to neočekával.
01:03:52 Já přece vím, že když se chci navečeřet z čistýho talíře,
01:03:55 tak si ho musím nejdřív koupit.
01:04:04 Ráno ti koupím dva dorty. Běž se oblíct.
01:04:07 -Teď na to mám akorát náladu. Dělat nočního motýla.
01:04:15 Co říkali o Košarovi? A o Klepáčovi?
01:04:18 -Nic. Co by říkali?
01:04:21 -Přece ti něco řekli.
01:04:23 Kvůli čemu je zavřeli.
01:04:25 Snad ses jich taky na něco zeptal, ne?
01:04:29 -Já ti přinesu ty věci.
01:04:33 Kde máš košili?
01:04:35 -Přece se někdo z vás musí na Košaru zeptat.
01:04:38 Co s ním je. Aspoň zeptat!
01:04:41 Nezavírej! To může klidně ucho slyšet.
01:04:45 Co je na tom? Pořád zavírat dveře.
01:04:48 Ani cikáni nemusejí filipínkovat v kuchyni. Na zemi.
01:04:52 To nemusej ani hotentoti.
01:04:55 -Můžeme zůstat v ložnici.
01:05:00 -Jestli tobě nevadí, že tě
01:05:02 při radosti chytaj do rádia, mně to vadí.
01:05:22 Košarku přece musej pustit.
01:05:24 Jestli ji sebrali, tak ji musej pustit.
01:05:27 Má přece děcka. Kam by je dala?
01:05:30 Košarka v Praze nikoho nemá.
01:05:34 Už tam není. Našla jsem poslední. Na!
01:05:44 Košara přece nechtěl, abyste tu zprávu podávali.
01:05:47 To bys měl někomu říct.
01:05:49 -O tom bysme museli moc mluvit.
-Můžeme mluvit.
01:05:53 Spát stejně nemůžem.
01:05:56 -Kristepane, mám o tom všem kecat ještě s tebou?
01:05:59 Starám se já o tvoje kastroly?
01:06:03 -Kde mám svoje prášky?
01:06:08 Neviděls moje prášky?
-Já ti je neberu.
01:06:11 Na mě prášky už nezabírají.
01:06:14 -Nedělej chudinku.
01:06:18 Já kolikrát nespím a ty chrníš jako špalek.
01:06:24 -Co se na mě tak díváš?
01:06:27 Co já vím, proč je sebrali?
01:06:30 Copak já jsem Košaru udal?
01:06:32 Zrovna tak mohli sbalit mě.
01:06:34 Můžu já vědět, podle jakýho klíče je berou?
01:06:38 -Jenomže Košaru zavřeli
01:06:40 a za tebou se přijeli rozšoupnout.
01:06:43 -Tak víš co? Víš co?!
01:06:46 -Vím. Tu flašku bych neměla dopít,
01:06:48 protože není pedagogické, když v podnapilým stavu
01:06:51 vypravuju Luďka do školy. Všechno, cos mně
01:06:54 za těch deset let řek, znám nazpaměť.
01:06:56 Není toho tolik. Je to deset vět.
01:07:00 -Vlez mi na záda.
-Devět.
01:07:02 Máš ještě devět vět.
01:07:05 Počkej! Tu cigaretu! Je moje.
01:07:37 Z TELEFONU: Kdo volá?
01:07:39 Kdo volá?
01:07:41 -Kam voláš, krucinál?
01:07:45 -Zkoušela jsem zavolat Košarce. Je tam nějakej chlap.
01:07:49 -No, pochopitelně.
01:07:51 Druhým telefonem si zavolal centrálu,
01:07:53 aby mu řekli číslo, který volá.
01:07:55 Budou si myslet, že jsem volal Košaru.
01:07:57 -Ale nebudou. Ucho nás slyší.
01:08:00 Proč bys mu měl volat, když víš, že je zavřenej?
01:08:03 -Ty mi teda ohromně pomáháš. Ohromně.
01:08:06 Polož to. Polož to!
01:08:09 -To před chvilkou nevolal můj muž.
01:08:11 To jsem volala já.
01:08:16 Říkals, že tě Košara potřebuje v Praze.
01:08:20 A zatím tě nikdo nechtěl v Olomouci.
01:08:22 -Mohla bys mně říct, kde mám pyžamo?
01:08:24 Aspoň přibližně naznačit?
-Kam sis ho dal, tam ho máš.
01:08:27 Svlíkal ses snad v koupelně, ne?
-V koupelně není.
01:08:32 -Tady nic nehledej.
01:08:34 Vem si čistý, máš ho v aktovce.
01:08:36 Nachystala jsem ti ho do kriminálu.
01:08:41 -Půjdeme spát, nebo budeš vyprávět romány?
01:08:43 -Můžeš za sebou zavřít dveře. Mluvím si sama pro sebe.
01:08:47 -Víš, kdo si mluví sám pro sebe?
-Soudruh.
01:08:52 Košara tě nejezdil přemlouvat. Košara tě jezdil zachraňovat.
01:08:56 Vzal si tě na ministerstvo, protože tě tam tlačil sekretariát.
01:09:00 A kdo ví, kdo tě tam všechno tlačil.
01:09:02 Košara se tě trochu bál, viď?
01:09:05 -Nad tím jsi musela dlouho přemejšlet.
01:09:08 Tos vymyslela všecko sama?
01:09:11 -Klepáč tě taky neměl rád.
01:09:14 Klepáč byl chytrej chlap. Psal knihy.
01:09:16 Proč myslíš, že nás nikdy nepozvali?
01:09:19 Za celý dva roky, co jsme tady. Ani jednou. Proč?
01:09:22 Proč asi? Klepáč se tě taky bál.
01:09:28 -Dobrou noc.
01:09:36 -Víš, proč se tě všichni bojí? Víš, proč?
01:09:39 Že jdeš přes mrtvoly. Znáš jenom sebe!
01:09:41 Nikoho neznáš, jenom sebe.
01:09:43 Když jde o tebe, neznáš ani bratra.
01:09:45 Ani vlastního bratra. Vždyť ty jsi ani vlastního bratra
01:09:48 nenapsal do kádrovýho materiálu, protože byl v Anglii.
01:09:54 Bije mě! Pomoc!
01:09:56 Už mě zase bije! Pomoc, soudruzi, pomoc!
01:10:03 RÁDIO
01:10:13 -Dostaneš přes hubu, ty...
-Jak jsi krásně tancoval,
01:10:17 když přijel do Mohelnice prezident Beneš?
01:10:20 Ty jsi přece před ním cifroval od nádraží
01:10:22 až k hotelu Beránek v kyjovským kroji.
01:10:29 Taky zpívals. To zase, když přijel Gottwald.
01:10:32 Zpívals národní písničky. Už jsi ani nemoh mluvit.
01:10:35 Zpíval jsi celou noc. SPLÁCHNUTÍ
01:10:39 -Tys přece byl v kuratoriu a v Sokole a ministrovals.
01:10:42 Tobě přece bylo jedno, kudy se budeš drápat nahoru!
01:10:50 No, tak mě fackuj.
01:10:53 To přece umíš.
-Piješ.
01:10:56 Opiješ se a pak nevíš, co meleš.
-Ale vím.
01:10:59 Já dobře vím, co melu. Ty seš přece rád, že piju.
01:11:03 -Kde máš kapesník?
01:11:07 -S tím přece počítáš, že se upiju.
01:11:09 Že mě jsem jednoho krásnýho dne strčíš do nějaký cvokárny.
01:11:14 To se snad přece dělá mezi soudruhama.
01:11:16 No, přece i soudruh Stalin...
-Prosím tě, přestaň už magořit!
01:11:20 Hlavně když tvýho bráchu musím každou chvíli tahat z průseru.
01:11:25 Kdo ho vytáh z bryndy? Já.
01:11:27 Seděl by v base, až by zmodral. Kdybych ho já nevytáh.
01:11:30 -Kdybys ho nevytáh z maléru, tak by seděl.
01:11:33 Ale ty bys neseděl tam, kde sedíš.
01:11:35 Nedělej, že ty pro někoho něco děláš.
01:11:38 Na krk mi studenou vodu pouštět nebudeš! Já nechci!
01:11:41 Já potom deset dní mám rýmu!
01:11:43 -To chceš, aby ti do rána z nosu tekla červená?
01:11:46 Jen si vzpomeň, jak posledně vypadala postel.
01:11:50 Předkloň se. Po dobrým. Nebo po zlým tě to bude bolet.
01:11:53 -Hajze! Hajzle!
-Tak takhle mluví učitelka.
01:12:01 Ty jsi přece dva dny byla učitelkou, než tě vyhodili.
01:12:08 Podívej se, jak vypadáš. Jen se podívej.
01:12:12 -Takhle vypadám po deseti letech s tebou.
01:12:15 -Že sis mě brala. Proč sis brala takovýho gaunera?
01:12:19 -To bych ti dlouho vysvětlovala, proč jsem si tě vzala.
01:12:22 To bys nikdy nepochopil. Ale můžu ti říct, proč ty sis vzal mě.
01:12:26 Nekruť mně tu ruku, pusť!
-Až se předkloníš.
01:12:29 -Budu mít mokrý vlasy a pyžamo.
01:12:31 -Předkloň se, nebo ti tu ruku zlomím.-Au!
01:12:35 Proč sis nevzal Jitku?
01:12:38 Proč? Ááá!
01:12:41 Když to byla taková láska! Jitka byla přece panna!
01:12:45 Proč sis vzal mě? Se mnou se vyspalo
01:12:48 celý fotbalový mužstvo!
01:12:50 Tos přece věděl!
01:12:52 Vzpomeň, kdy jsem se s tebou vyspala!
01:12:57 Když Jirka nepřišel na rande.
01:12:59 -Mlč! Mlč!
01:13:02 Mlč!
01:13:04 Mlč!
-My jsme měli hospodu.
01:13:08 Barák. Tatínek kdekomu na potkání vykládal,
01:13:11 jaký dostanu věno. Aby kurvičku provdal.
01:13:14 -Mlč!
01:13:17 -Fuj. Fuj, to je studený!
01:13:22 Ty kreténe! Mizero!
01:13:25 Ty lumpe!
01:13:27 Tys přece ani Jitku o to nepřipravil,
01:13:32 aby sis nezkazil vyhlídky.
01:13:36 Abys ty prachy dostal a mohl si otevřít stavební firmu.
01:13:40 Tos tam taky nenapsal! Žes měl stavitelství!
01:13:43 Zastav už tu vodu.
-Až se vykecáš.
01:13:46 Vystřízlivíš. Au!
01:13:49 Hergot, já tě utopím. Já tě utopím!
01:13:52 -To je právě to, co bys nedokázal.
01:13:55 Tys přece zkrachoval i s tou firmou.
01:13:58 Ještěže naštěstí přišel Únor a tys přesedlal na politiku.
01:14:01 A i v politice, kde to jde kdekomu, ti to moc nejde.
01:14:05 -Hlavně že ty seš schopná. Moc.
01:14:07 Autem na tržnici, autem k holičce, autem na konvalinky.
01:14:13 Myslíš, že to nikdo neví, že ti Jindřich jel
01:14:16 až do Budějovic pro borůvky?
01:14:18 -Budu zase vypadat jako kráva.
01:14:21 -Zakloň hlavu.
01:14:26 -Na ksicht mi laskavě hadry neplácej,
01:14:28 do kterých si utíráš nohy!
01:15:00 Pamatuješ na Viktora?
01:15:02 Na toho kudrnatýho, co u nás jezdil.
01:15:07 -Běž si lehnout.
01:15:09 Víš, kolik je hodin?
01:15:11 -Tenkrát,
01:15:13 když jsi byl v Moskvě s tou delegací,
01:15:16 deset dnů jsem ho učila umělý dýchání.
01:15:19 Denně. A víš, kde nejdřív?
01:15:23 Na ulici. Před naší brankou. V autě.
01:15:30 -Konečně vím, kams dala tenkrát všechny peníze.
01:15:36 To tě muselo stát hodně peněz.
01:15:56 Anno!
-Co se o mě zajímáš?
01:15:59 -Jdi si lehnout. Já budu spát v ložnici,
01:16:01 já si přinesu ty věci zpátky.
-Nemusíš mi dělat žádný milosti.
01:16:05 Já se tě o nic neprosím. Prosí se tě někdo?
01:16:08 -To budeš spát ve sklepě?
-To určitě.
01:16:10 Kvůli tobě budu spát ve sklepě.
01:16:28 -To chceš teďka umejvat nádobí?
01:16:30 Venku už, prosím tě, zpívaj ptáci.
-Ptáku.
01:16:34 Běž si lehnout. O Andulu se nestarej.
01:16:39 Andula už ti žádnou havaj ani živý sochy dělat nebude.
01:16:43 Ode dneška ti budu dělat zóju.
01:16:48 Kruci.
01:16:56 Ludvo, hele,
01:16:59 něco jsem našla.
01:17:06 Co to je, nevíš?
01:17:28 -To je ucho.
-Ne...
01:17:31 Přece by to nedali, aby se na to přišlo.
01:17:35 To by je přece muselo napadnout, že se na to přijde.
01:18:10 -Co jsme říkali, v kuchyni? O čem jsme v kuchyni mluvili?
01:18:14 -O čem... V kuchyni přece mluvíme o všem.
01:18:17 Jak myslíš, že je to tam dlouho?
01:18:20 -Není to tam dlouho. Nevypadá, že by...
01:18:23 -Já se tady z toho smradu zblázním.
01:18:25 Přece můžeš otevřít aspoň okýnko.
01:18:47 -Je to tam taky.
01:19:06 Tady to není.
01:19:08 -Tondlovka mi říkala, že když chtějí poslouchat,
01:19:11 tak že musí poblíž baráku stát takový zelený auto.
01:19:14 Vypadá jako pošťácký. Jako mrňavej autobusek bez oken.
01:19:17 Má vystrčenou takovou zvláštní anténu.
01:19:21 Nakreslila mi to. Vypadá to jako...
01:20:03 Ludvo...
-Pst...
01:20:10 -Kde můžeme mluvit?
01:20:13 -Nikde.
01:20:16 Teď už nikde.
01:20:18 -Víš co? Tady.
01:20:20 Na balkonku.
01:20:25 -Proč pořád toho kluka zamykáš?
01:20:27 Kdyby se něco stalo, tak se nedostane ven.
01:20:30 -Aby mi nelítal po baráku, když tady nejsme.
01:20:38 -Luděk nelítal po baráku?
01:20:50 Dali to tam dneska.
01:20:52 Byli u nás dřív, než jsme přijeli.
01:20:55 Vrátili jsme se moc brzo.
01:20:58 Vzpomínáš si na toho policajta?
01:21:01 -Už odcházíte? Nelíbilo se vám u nás?
01:21:04 -117.
-To není moje auto.
01:21:07 -Je to vaše auto, soudruhu náměstku.
01:21:13 -Chtěl jsem se na něco zeptat.
-Soudruhu, můžete si
01:21:16 na chviličku odskočit. Než já to sbubnuju.
01:21:18 -Pročpak? Copak jsem subreta? Hřebínek mám, ruce mám taky,
01:21:22 špiglík mi půjčí třeba tady soudružka.
01:21:27 Tak... Pár vlasů mám ještě taky,
01:21:29 tak kam bych se chodil upravovat.
01:21:31 Bojíte se, aby vám nepraskla čočka?
01:21:37 Chtěl jsem se tě na cosi zeptat, mám takovej dojem.
01:21:40 Nemluvil jsem s tebou?
-Ne.
01:21:43 -Ne? No, teď už se na věci stejně nedá nic měnit.
01:21:52 -Oni nepřijeli chlastat.
01:21:54 Přijeli to dodělat.
01:21:59 Ten kufr odnesli už předtím.
01:22:02 Určitě byl ve sklepě.
01:22:05 -Copak si pro sebe nemůžeš psát, co chceš?
01:22:08 Nebo si číst, jaký chceš knížky?
01:22:12 -Můžeš, co chceš.
01:22:17 Dokud proti tobě něco nepotřebujou.
01:22:21 Něco.
01:22:23 -Ale ten Stanislav je přece tvůj kamarád z vojny, ne?
01:22:26 -Prosím tě...
01:22:30 Kdy jsme byli na vojně? To už je sto let.
01:22:35 -Tak ale... proč?
01:22:39 Tak řekni mně proč.
01:22:43 -Teď už o mně vědí všechno.
01:22:47 Polovička by stačila.
01:22:49 -Ale...
01:22:51 Vždyť to jenom tak narafičili.
01:22:53 To bysme ráno stejně našli.
-Ráno, ráno.
01:22:56 Víš, kolikrát do rána tady budou, teď, když nás neslyší?
01:23:00 Budou tady jak na koni.
01:23:06 ZVUK MOTORU
01:23:17 Nemáš někde ještě flašku?
01:23:25 Andulko Šafářová,
01:23:28 flašku máš vždycky doma.
01:23:32 Nemáš?
01:23:36 Já mám někde taky flašku.
01:23:50 Počkej tady.
01:24:14 -Ludvo! Ludvíku!
01:24:18 Ludvo!
01:24:23 Ludvo!
01:24:30 Ludvo! Seš tam?
01:24:40 Ludvo! Otevři!
01:24:46 Ludvo! Nedělej to!
01:24:50 Luďku!
01:24:54 Luďku! Jestli to uděláš, já to udělám taky.
01:25:04 Ludvíku!
01:25:41 Luďku!
01:25:52 Cos chtěl udělat?
01:25:56 To bys přece neudělal.
01:26:03 To bys nám přece nemoh udělat.
01:26:11 To nesmíš.
01:26:16 To nesmíš.
01:26:22 Kde máš revolver?
01:26:24 Dej mi ho.
01:26:26 Dej mi ten revolver.
01:26:29 Musíš mně ho dát.
01:26:33 -Pistoli odnesli.
01:26:35 Až budou chtít, udělají to sami.
01:26:41 -Já tě nikam nepustím.
01:26:45 Zůstanu s tebou.
01:26:50 Ať si mě zavřou taky.
01:26:57 Jsme...
01:27:02 jsme ještě lidi?
01:27:08 Co po nás chceš?
01:27:11 Co chceš?
01:27:13 Ucho!
01:27:17 Abysme se zabili?
01:27:20 Máme se zabít?
01:27:54 Na záchodě ani ty nesmíš poslouchat, ucho.
01:28:05 Ani v koupelně nesmíš poslouchat.
01:28:10 Ani v kuchyni nebudeš poslouchat. Slyšíš mě?
01:28:13 V kuchyni, na záchodě a v koupelně přece můžou i funkcionáři mluvit.
01:28:29 Hodila jsem ti ucha do aha.
01:28:32 Doufám, že jsem teď konečně ty instalatéry pošleš.
01:28:35 Je to ten hajzl dole.
01:28:37 Soudruh Kosař si to už třikrát napsal.
01:28:41 Má úcta.
01:29:32 -Pojď.
01:29:35 Ať spí.
01:29:37 Ať zatím ještě spí.
01:29:51 Co ti o něm říkali ve škole?
01:29:54 -Byl mezi těma klukama, co plivali na ten obraz.
01:29:57 -Luděk?
-Nikdo to na něj neřek,
01:29:59 ale když se to vyšetřovalo, šel sám za ředitelem
01:30:02 a řek mu, že na ten obraz plival taky.
01:30:06 -Hm.
01:30:08 Ťukli jsme si už na to výročí?
01:30:11 -Výročí jsme měli včera.
01:30:13 Už je osmnáctýho.
01:30:24 Hele, vlaštovky.
01:30:26 Víš, že jsem si jich nevšimla? Všim sis toho hnízda?
01:30:31 ZVONĚNÍ
01:30:39 -Jejich hodina.
01:30:41 Mezi čtvrtou a pátou.
01:30:47 -Vždyť to je telefon.
01:31:04 -Haló?
01:31:06 Ano, u telefonu. Čest práci.
01:31:12 Ano.
01:31:16 Ano.
01:31:19 Ano, ano.
01:31:22 Samozřejmě.
01:31:26 Čest práci.
01:31:32 Jmenoval mě ministrem.
01:31:35 Na Košarovo místo.
01:31:39 -Jak tě mohli udělat ministrem,
01:31:42 když to všechno slyšeli?
01:31:47 -Ano, slyšeli to.
01:31:56 -Ludvo, já se bojím.
01:32:08 Pro ČT: Michaela Cihelková NEWTON Technologies, 2024
Film Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1970 patřil k těm zapovězeným titulům, které ležely na dně pomyslného trezoru vůbec nejhlouběji. Jednak proto, že jméno spisovatele Jana Procházky se nesmělo veřejně vyslovit, jednak proto, že film s přibývajícím časem kupodivu stále nabíral na aktuálnosti. Do distribuce se dostal až po listopadu 1989, premiéru v kinech měl v červnu 1990. Jde o komorní psychologické drama, v němž se objevují prvky satiry, frašky, grotesky, kriminálního filmu, a dokonce i momenty hitchcockovského ladění. I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo „Důvěřuj, ale prověřuj“. Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována „ucha“ – odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna, které výborně zahráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Film byl také natočen podle knihy Jana Procházky, který se stal také autorem scénáře.