Dustin Hoffman jako mladík, který se bouří proti přetvářce a maloměšťáctví. Americký film, oceněný Oscarem (1967). Dále hrají: A. Bancroftová, K. Rossová, M. Hamilton, W. Daniels a další. Režie Mike Nichols
00:00:28 -Dámy a pánové,
00:00:30 za několik minut přistaneme na letišti v Los Angeles.
00:00:34 To, co jste právě slyšeli, bylo vysouvání podvozku.
00:00:37 V Los Angeles je jasno, teplota 22 stupňů Celsia.
00:00:41 Náš let trval přesně 4 hodiny a 18 minut.
00:00:44 Jsme rádi, že jste letěli s námi a těšíme se na brzkou shledanou.
00:00:56 -Prosím, stůjte vpravo a přidržujte se pohyblivého madla.
00:01:01 K chůzi je vyhrazena levá strana pásu.
00:01:07 Prosím, stůjte vpravo a přidržujte se pohyblivého madla.
00:01:12 K chůzi je vyhrazena levá strana pásu.
00:01:22 Prosím, stůjte vpravo a přidržujte se pohyblivého madla.
00:01:26 K chůzi je vyhrazena levá strana pásu.
00:01:42 Prosím, stůjte vpravo a přidržujte se pohyblivého madla.
00:01:47 K chůzi je vyhrazena levá strana pásu.
00:01:56 Prosím, stůjte vpravo a přidržujte se pohyblivého madla.
00:02:00 K chůzi je vyhrazena levá strana pásu.
00:02:19 Žádáme cestující letu číslo 44 do New Yorku,
00:02:22 aby se dostavili k východu 21.
00:02:25 Poslední výzva pro cestující letu číslo 44 do New Yorku.
00:02:30 Prosíme, dostavte se k východu 21. Děkujeme.
00:02:36 Upozorňujeme cestující,
00:02:39 kteří přiletěli letadlem společnosti American Airlines,
00:02:44 že zavazadla si mohou vyzvednout u východu z letištní budovy.
00:02:49 Prosíme pozor. Parkování je omezeno na pouhé tři minuty.
00:02:54 Žádáme vás, abyste neopouštěli svá vozidla.
00:03:13 -Hej! Tak co je s tebou?
00:03:17 Hosté už jsou dávno dole, Bene. Nemůžou se tě dočkat.
00:03:22 -Hele, tati, nemůžeš jim vysvětlit, že potřebuju bejt chvilku sám?
00:03:27 -Jsou to všechno naši dobří přátelé.
00:03:31 Většina z nich tě zná už prakticky od kolíbky.
00:03:35 Stalo se něco?
-Mám jen...
00:03:39 -Strach?
00:03:44 -Možná.
00:03:46 -A z čeho?
-Nejspíš z budoucnosti.
00:03:52 -Proč zrovna z ní?
-Já nevím.
00:03:58 Jen chci bejt...
00:04:00 -Chceš bejt co?
00:04:05 -Jinej.
00:04:07 -Stalo se něco?
-Ne. Právě jsme chtěli jít dolů.
00:04:11 -Přišli Carlsonovi.
-Vážně? Tak to si pospěšme.
00:04:15 -Přijeli sem až z Tarzany. Honem, ať na nás nečekají.
00:04:20 -Tolik skvělých a oddaných přátel. Není to báječné?
00:04:25 -Tady je náš slavnej student.
-Jsme na tebe tak pyšní.-Děkuju.
00:04:28 -Co to nový auto venku? Ten italskej sporťák?
00:04:31 -To má od nás dárek k promoci.
-Ty se ti na něj budou lepit samy.
00:04:34 -Kdo, pane?
-Holky, kočky, zajíci.
00:04:37 -Myslím, že Bena už dávno zajíčci nezajímají.-Ano, madam.
00:04:42 Když dovolíte, chci se jít podívat na svý nový auto.-Jen běž.
00:04:46 Třeba už tam na něj nějaká čeká.
00:04:49 -Tady je náš atlet. Máš se, hvězdo?
-Výborně, pane Loomisi.
00:04:53 -Dám si sklenku a pak mi povíš, jak jsi dostal Hoppermanovu cenu.
00:04:57 -Helpinovu.-Helpinovu, jasně. Tak mi neuteč.-Jistě.
00:05:04 -Ach Bene, jsme na tebe všichni tak pyšný!
00:05:08 -Pyšný! Pyšný! Pyšný! Pyšný!
00:05:12 -A co budeš dělat teď?
-Chtěl jsem jít na chvíli do pokoje.
00:05:16 -Myslela jsem do budoucna.
-V životě.-To je těžko říct.
00:05:21 -Bene?
-Promiňte. Pane McQuire?
00:05:25 -Bene...
-Pane McQuire?
00:05:29 -Pojď na chvilku ven. Chci ti něco říct.
00:05:32 S dovolením.
-Ale ovšem.
00:05:35 -Je úžasné, jak se ten chlapec změnil. -Máš naprostou pravdu.
00:05:44 -Řeknu ti jenom jedno, jen jedno slovo.
00:05:49 -Jasně.
-Soustředěnej?-Ano, jsem.
00:05:53 -Plasty.
00:05:57 -Asi vám nerozumím.
-V plastech je budoucnost. Chápeš?
00:06:03 Uvažuj o tom.-Ano, jistě.
-Fajn. To je vše. Tak platí, jo?
00:06:08 -Á, tady je. Ahoj, Bene!
-Omluvte mě na okamžik.
00:06:14 -A teď všichni poslouchejte. Mám tady studentskou ročenku
00:06:17 a chtěla bych vám přečíst, jak krásně v ní píšou o Benovi.
00:06:21 Prosím vás, buďte zticha.
00:06:23 Byl kapitánem lehkoatletického družstva, předsedou debatního klubu,
00:06:27 v prvním ročníku redaktorem univerzitního časopisu
00:06:30 a později jeho šéfredaktorem.
00:07:08 -Och! Tohle asi není toaleta, viď?
-Ta je kousek dál.
00:07:14 -Jak se cítíš, Benjamine?
-Fajn. Děkuju, paní Robinsonová.
00:07:19 Toaleta je kousek dál.
-Je tu tak útulno.
00:07:23 -Paní Robinsonová, nechci bejt nezdvořilej, ale jsem příšerně...
00:07:29 -Je tu někde popelník?
00:07:32 -Ne.-Ach, jistě. Sportovní hvězdy přece nekouří.
00:07:44 Je to holka?
-Jaká holka?
00:07:49 -Nebo z čeho seš tak nervózní?
-Ne, ne, ne.
00:07:53 Jen je mi ze všeho tak nějak divně.
-Ze všeho?-No právě.
00:08:02 -Gratuluju.
-Děkuju.
00:08:08 -Á, Benjamine.
00:08:10 Chci tě o něco poprosit.-O co?
-Hodíš mě domů?-Cože?
00:08:14 -Manžel si vzal auto. Odvezeš mě?
00:08:19 -Tu máte. Vemte si moje. Víte, jak se u sporťáku řadí.
00:08:24 Nevíte?
-Ne.
00:08:31 -No tak jedem.
00:08:56 -Děkuju.
-Prosím.
00:09:17 -Nedoprovodíš mě?
-Cože?
00:09:20 -Chci, abys šel se mnou, než rozsvítím.-Ale proč?
00:09:23 -Protože nemám pocit bezpečí, dokud se nerozsvítí.
00:09:41 Nešel bys, prosím tě, do salonu přede mnou?
00:09:45 Nerada vcházím do tmavého domu.
00:09:48 -Ale teď už se tam svítí.
-Prosím.
00:10:15 Co si dáš? Bourbona?
00:10:17 -Paní Robinsonová, přivezl jsem vás domů.
00:10:20 Udělal jsem to rád, ale mám i jiný plány.
00:10:23 Dokážete to pochopit?
-Ano.-Fajn.
00:10:26 -Tak co si dáš?
00:10:29 Omlouvám se, jestli tě zdržuju, ale nesnáším, když jsem tady sama.
00:10:34 -Ale proč?-Prosím tě počkej, než se vrátí můj muž.
00:10:37 -Kdy se má vrátit?
-To nevím.
00:10:41 Napiješ se?
-Ne.
00:10:45 To se vždycky takhle bojíte samoty?
-Ano.
00:10:49 -Proč se nezamknete a nejdete spát?
-Jsem hrozně neurotická.
00:11:02 ZAPNUTÍ HUDBY
00:11:08 Můžu se tě na něco zeptat?
00:11:11 Co si o mně myslíš?
-Jak to myslíte?
00:11:14 -Znáš mě skoro celý život. Nějaký názor sis musel udělat.
00:11:19 -Odjakživa si myslím, že jste hrozně milá.
00:11:24 -Věděls, že jsem alkoholička?
-Hm.
00:11:29 Cože?
-To jsi nevěděl?
00:11:34 -Asi už bych měl jít.-Sedni si.
-Paní Robinsonová, nezlobte se,
00:11:38 ale z našeho rozhovoru začínám mít divnej pocit.
00:11:42 Pan Robinson se co nevidět vrátí.
-Ne.-Cože?
00:11:45 -Můj manžel se dneska zdrží. Do půlnoci určitě.
00:11:51 -Panebože!-Prosím?
-To ne, paní Robinsonová. Tak to ne.
00:11:55 -Vadí ti něco?-Paní Robinsonová, snad jste nečekala...-Co?
00:12:00 -Jak bych mohl něco takovýho udělat?
-Co jako?-Co asi?
00:12:05 -Jak to mám vědět?
-Prokristapána, paní Robinsonová!
00:12:09 Přivedla jste mě k sobě domů, dala jste mi panáka,
00:12:12 pustila jste hudbu, začínáte mluvit o svým soukromým životě
00:12:16 a o tom, že se váš manžel jen tak nevrátí.
00:12:20 -No a?-Paní Robinsonová, vy mě chcete svést.
00:12:25 A ne?-Blázínku, nenapadlo mě to. Je to ale lichotivé.
00:12:30 -Paní Robinsonová, prosím, odpusťte mi.-To nic.
00:12:34 -Něco tak hroznýho jsem ještě nikomu neřekl.-Sedni si.
00:12:39 -Odpusťte mi to. Protože se mi líbíte.
00:12:42 Nebo ne? Já vlastně nevím.
-To nic. Napij se.
00:12:45 -Já se strašně stydím.-Pustíme to z hlavy, dopij a uklidni se.
00:12:51 -Proč se takhle chovám?
-Už jsi viděl Elainin portrét?
00:12:58 -Její portrét?
-Ano.-Ne.
00:13:01 -Má ho od Vánoc. Chtěl bys ho vidět?-Velmi rád.
00:13:09 -Je tady, v Elainině pokoji.
00:13:14 -Hm...
00:13:16 Elaine je skutečně půvabná dívka, viďte?
00:13:22 Nepamatuju si, že by měla hnědé oči.
-Benjamine?-Ano?
00:13:26 -Prosím tě, pojď sem na chvilku.
-Tam k vám?-Hm.-Jistě.
00:13:35 -Nerozepnul bys mi šaty? Chci si jít lehnout.-Tak dobrou noc.
00:13:40 -Ty mi je nerozepneš?
-Raději ne, paní Robinsonová.
00:13:43 -Jestli si pořád myslíš, že tě chci svést...-Ne, to ne.
00:13:46 Mám ale divnej pocit.
-Přece mě znáš odmalička.
00:13:49 -To je fakt, jenže...
-No tak, sama tam nedosáhnu.
00:13:58 Díky.
-Není zač.
00:14:01 -Proč jsi tak vyděšený, Bene?
-Nejsem vyděšený.
00:14:05 -Tak kam pořád utíkáš?-Jdete spát a nehodí se, abych tu byl s váma.
00:14:10 -To jsi nikdy neviděl ženskou v negližé?-Jistě, jenomže...
00:14:14 Heleďte, co kdyby se teď pan Robinson vrátil?-No tak co?
00:14:18 -Vypadalo by to divně, ne?
-Proč by nás měl podezřívat?
00:14:21 -To já nevím, ale mohl by si to špatně vysvětlit.
00:14:24 -Nechápu proč. Mohla bych být tvoje matka.
00:14:26 Jak by si někdo mohl myslet...
-Pochopil by to jinak.
00:14:29 -Nepokouším se tě svést.
-Já vím, paní Robinsonová.
00:14:32 Prosím vás, tohle je fakticky...
-A mám tě tedy svést?
00:14:35 -Cože?
-Takhle tomu mám rozumět?
00:14:38 -Opravdu musím jít. Za všechno se omlouvám a doufám, že mi odpustíte.
00:14:43 Teď ale jedu domů, a basta!
00:14:46 -Benjamine?-Ano?
-Přinesl bys mi kabelku, než půjdeš?
00:14:50 -Lituju. Musím jet.
-Vážně s tím nechci zase začínat.
00:14:54 Přinesl bys mi ji?
-A kde je?-Na stole v hale.
00:15:01 -Paní Robinsonová?-Jsem v koupelně.-Tady je ta kabelka.
00:15:05 -Mohl bys mi ji přinést nahoru?
-Podám vám ji.
00:15:08 Vyjděte k zábradlí a já vám ji podám.
00:15:11 -To tvé věčné podezřívání už mě začíná unavovat.
00:15:14 Jestli mi nechceš prokázat obyčejnou laskavost, tak už nevím.
00:15:18 -Nechám vám ji nahoře na schodech.
-Přestaň už šaškovat a přines mi ji!
00:15:27 -Nechám vám ji u dveří.
-Přinesl bys mi ji sem?-Raději ne.
00:15:31 -Dobře. Tak ji zanes do Elainina pokoje.-Ano.
00:15:46 Bože! Pusťte mě ven!-Nebuď nervózní.-Jděte od těch dveří.
00:15:51 -Chci ti něco říct.-Ježíši.
-Chci ti říct, že mě můžeš mít.
00:15:55 -Smiluj se, Bože.-Jestli se mnou nechceš spát dneska...-Ježíši.
00:15:59 -Můžeš mi kdykoli zavolat a něco už vymyslíme.
00:16:02 Rozumíš tomu, co jsem řekla?
-Já chci ven.
00:16:05 -Rozuměl jsi mi?
-Ano. Jenom mě pusťte ven.
00:16:08 -Jsi velmi přitažlivý. PŘÍJEZD AUTA-Ježíši, to je on!
00:16:22 -To je Benovo auto před domem?
-Ano, moje.
00:16:25 Přivezl jsem domů paní Robinsonovou.
00:16:29 Chtěla, abych ji odvezl domů, tak jsem ji odvezl.
00:16:32 -Seš sekáč. Děkuju.
-Je nahoře.
00:16:35 Chtěla, abych počkal dole, než se vrátíte domů.
00:16:40 -Nepřipadáš si tady jako strážce hradu?-Ano, jistě.
00:16:45 -Tak ti gratuluju.
-Děkuju.
00:16:48 -Dej mi to. Doleju ti.
-Ne. Musím už jít.
00:16:53 -Stalo se ti něco? Vypadáš nějak trop.
00:16:56 -Ne. Mám jen trochu strach o svou budoucnost.
00:17:00 Jsem ze všeho trochu nervózní.
00:17:03 -Nemysli na to a pojď, dáme si spolu panáka.
00:17:06 Skotskou?
-Bourbona.
00:17:12 -Bene, kolik je ti vlastně let?
00:17:16 -Pozítří mi bude jednadvacet.
00:17:30 -To je, sakra, krásnej věk.
-Děkuju.
00:17:37 Děkuju moc.
00:17:45 -Jo. Chtěl bych mít dneska tvý léta.
00:17:49 Protože, Bene...
-Ano?
00:17:53 -Uběhnou ti, než se naděješ.
-Já vím.-Hm.
00:18:04 Bene, dovolíš, abych ti něco řekl?
-Co?
00:18:11 -Jak dlouho už vlastně znáš naši rodinu?
00:18:16 Jak dlouho myslíš, že se známe my dva?
00:18:21 Jak dlouho, tvůj táta a já, děláme spolu?-Hodně dlouho.
00:18:33 -Viděl jsem, jak rosteš, Bene.
-Jasně.
00:18:39 -V mnoha směrech seš pro mě jako vlastní syn.-Děkuju.
00:18:48 -A proto doufám, že ti nebude vadit, když ti dám jednu přátelskou radu.
00:18:54 -Rád ji uslyším.
00:18:59 -Bene, já si myslím, že bys měl starosti hodit
00:19:04 na chvíli za hlavu a dát si pohov, víš?-Hm.
00:19:09 -Užívat si hezky života, dokud je čas. Chápeš?-Hm.
00:19:14 -Trochu provětrat holkám faldy.
-Hm.
00:19:18 -Zůstaň sedět.
-Hm.
00:19:22 -Zrovna jsem říkal tady...
-Ben.-Benovi.
00:19:26 Že by to měl vzít trochu piánko. Užít si, dokud je mladej.
00:19:31 Myslíš, že je to dobrá rada?
-Rozhodně.-Už musím jít.
00:19:37 -Kdo nehřeší, nežije. Najdi si někoho. Pobav se.
00:19:41 Vsadím se, že seš pěknej svůdník, co?-To ne.
00:19:45 -Cože? Stačí jedinej pohled a je vidět, že seš ten typ,
00:19:50 co je musí odhánět.
00:19:52 Tobě se nezdá, že je to ten typ, kterej je musí odhánět?-Ano, zdá.
00:19:57 -Jo. Mimochodem, Elaine se v srpnu vrací z Berkeley.-Aha.
00:20:02 -Chci, abys jí zavolal.
-Zavolám.
00:20:05 -Benjamine?
00:20:08 Benjamine?-Ano?
-Děkuju, žes mě vzal domů.
00:20:12 A brzo se ozvi.
00:20:18 OTEC BENA:-Věnujte pozornost hlavní hvězdě dnešního odpoledne.
00:20:23 Tak slyšíte? Ano, to platí na vás. Prosím o vaši pozornost!
00:20:28 Jsi ve formě, hvězdo odpoledne?
-Mohl bych s tebou mluvit, tati?
00:20:33 -Heleďte, teď vás požádám o velkej potlesk, aby chlapec ztratil ostych.
00:20:38 Ó, pardon, chybička se vloudila.
00:20:41 Abyste jím uvítali mladého muže, jelikož dneska je mu 21 let.
00:20:46 -Tak už nezdržuj a začněte!
00:20:49 -Ještě chvilku vydržte, protože vám chci něco říct.
00:20:52 -Ale ne! Už zas?
-Od tebe to sedí.
00:20:55 -Tati, nemůžem si o tom promluvit?
-Nemůžu je nechat čekat tak dlouho.
00:21:00 Už pojď.
-Rád bych si o tom promluvil.
00:21:03 -Tento chlapec, odpusťte, mladý muž,
00:21:06 brzy naváže na svou úspěšnou promoci studiem postgraduálu.
00:21:10 Předtím než se tak stane... Předtím než se tak stane...
00:21:15 Nenech se prosit, Bene. Jsou už celí nervózní.
00:21:19 -Tati, můžu ti něco říct?
-Dávám ti 10 vteřin.
00:21:22 ... tak nám tady, všem přímo před očima, předvede něco,
00:21:26 o čem si troufám říct, že je to dárek zcela mimořádný.
00:21:29 Hlavně ať funguje, jinak jsem lehčí o dvě stovky.
00:21:33 Ale teď už žádám o potlesk pro Benjamina Braddocka!
00:21:37 Hej! Hej! Hej! Hej!
00:21:40 Jen pojď, Beníku.
00:21:42 A všichni tleskáme, tleskáme, ať je to slyšet! To je ono.
00:21:47 Panstvo, tento mladý muž vám předvede ohňostroj
00:21:51 fantasticky riskantních kousků v bazénu,
00:21:55 který je hluboký neuvěřitelný dva metry!
00:21:59 HLUBOKÉ NÁDECHY A VÝDECHY PŘES DÝCHACÍ PŘÍSTROJ
00:23:45 -Prosím?
00:23:47 -Vlastně nevím, jak to mám říct.
-Benjamine?
00:23:51 -Víte, myslel jsem na to, jak jsem byl u vás po tom večírku.
00:23:56 -Odkud voláš?-Napadlo mě pozvat vás na skleničku.
00:24:00 -Odkud voláš?
-Z Taftova hotelu.
00:24:04 -Zajistil jsi pokoj?
-Ne.
00:24:07 Je už asi pozdě, takže jestli se vám to neho...
00:24:10 -Dej mi hodinu.
-Cože?-Za hodinu jsem tam.
00:25:28 -Večírek je kde? -Ve velkém sále.
-V přízemí? -Hned za námi. -Děkuju.
00:25:41 -Přejete si něco?
-Cože? Ne, jenom se...
00:25:46 -Máte tady nějakou schůzku?
00:25:50 -Cože?
-Jdete s někým na večírek?
00:25:53 -Á! Jasně. Na ten večírek.
00:25:56 -Je ve velkém sále.
-Á! Děkuju.
00:26:16 -Vítejte.-Děkuju.-Musíte být Porter.-Popravdě řečeno nejsem.
00:26:20 -Chtěla bych vám představit paní Witteovou, mou sestru.
00:26:24 -Dobrý večer.-Velice mě těší.
-Potěšení na mé straně.
00:26:26 -A mého manžela, pana Singlemana.
-Bavíte se?-Fajn. Děkuju.
00:26:29 -To byl náš syn.-Váš syn.
-Jak že se to jmenujete?
00:26:32 -Benjamin Braddock.-Braddock?
-Braddock?-Ano, ale obávám se...
00:26:36 -Ne, ne, ne. Hned váš stůl najdu. Okamžik.
00:26:39 Braddock, Braddock. Ne Braniff? Mám tu Braniffa.
00:26:43 -Já tu vlastně jen hledám přítele.
-Promiňte, jak to myslíte?
00:26:46 -Nepatřím sem. Odpusťte.
-Óóó. -Jak tomu mám rozumět?
00:26:50 -Sbohem a moc nás těšilo, pane Braniffe.
00:27:41 -Ahoj, Benjamine.
-Dobrý večer.
00:27:44 -Můžu si sednout?
-Ano, ovšem.-Děkuju.
00:27:49 Máš se?
-Já výborně. Děkuju.
00:27:56 -Můžeš mi objednat?
-Objednat? Jistě.
00:28:02 Neviděl mě.-Pane vrchní? Dala bych si martini.-Ano, madam.
00:28:10 -Nemusíš být tak nervózní, ne?
-Nervózní? Trochu nervózní jsem,
00:28:14 ale kdo by zůstal ledově klidnej, když jde o...
00:28:18 -Máš už pokoj?-Cože?
-Zajistil jsi ten pokoj?-Zatím ne.
00:28:23 -A chceš ho?
-Ani ne. Totiž vlastně jo.
00:28:27 Nebo můžem zůstat tady.
00:28:30 -Mám to zařídit?
-Vy? Ne. Ne. Já jdu.
00:28:34 -Chceš jít hned?
-Hned?-Ano.
00:28:38 -Já nevím.
00:28:40 -Proč už nejdeš?-Proč už nejdu? Tak já teda jdu. Omluvte mě.
00:29:00 Je jeden...
-Okamžik.
00:29:03 -Prosím?
-Pokoj. Chtěl bych pokoj.
00:29:07 -Jedno nebo dvoulůžkový?
-Jednolůžkový. Jenom pro mě.-Hm.
00:29:12 Vyplnil byste přihlášku?
00:29:18 Nějaké problémy?
-Cože? Ne. Proč?
00:29:29 -Máte zavazadla, pane Gladstone?
-Zavazadla? Ano. Ano, mám.
00:29:35 -Kde jsou?
-Co?-Kde jsou ta zavazadla?
00:29:38 -Přece v autě. Jsou venku v autě.
00:29:42 -Fajn. Hned pro ně někoho pošlu.
-Ó, ne.
00:29:45 Já bych... Raději bych je nechal tam.
00:29:49 Mám stejně jenom kartáček na zuby. Ten si přinesu sám, ano?-Jistě.
00:29:54 Portýr vám ukáže váš pokoj.
-Já totiž... Klidně si ho najdu sám.
00:29:59 Stejně ponesu jenom kartáček na zuby a to už zvládnu sám.
00:30:04 -Když myslíte, pane.
-Děkuju.
00:30:11 -Paní Robinsonová?-Ano?
-Pro vás.-Děkuju.
00:30:20 Haló? ŠEPTEM:-Paní Robinsonová?-Ano?
00:30:24 -Tady Benjamin.
-Ano?-Benjamin Braddock.
00:30:27 -Benjamine, kde jsi?
-Ohlídněte se za sebe.
00:30:36 Už mě vidíte?
-Ano, vidím.
00:30:39 -Mám jednolůžkovej pokoj.-Výborně.
-Mám ale pocit,
00:30:43 že ten recepční něco tuší a já nevím, jestli se to vůbec smí.
00:30:48 -Chceš jít nahoru první?
-Ano, to bude nejlepší.
00:30:51 -Přijdu za 5 minut.-Sbohem.
-Benjamine?-Ano?
00:30:55 -Nechceš mi ještě něco říct?
-Říct?-Ano.
00:30:58 -Víte, jsem vám za tohle hrozně moc vděčnej a...
00:31:03 -Číslo.
-Cože?-Číslo pokoje.
00:31:06 Asi bys mi ho měl říct.
-Aha. To máte pravdu.
00:31:10 Je to 508.
00:31:13 -Děkuju.
-Nemáte zač.
00:31:17 Tak na shledanou, paní Robinsonová.
00:31:28 -Zaplatím.
00:31:31 -Mám ho!-Hm?
-Říkám, že ho mám.-Prosím?
00:31:34 -Ten zubní kartáček. Nesu si ho.
-Výborně, pane.-Ano.
00:31:38 Tak dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:33:07 ČIŠTĚNÍ ZUBŮ
00:33:21 ZAKLEPÁNÍ
00:33:27 -Ahoj, Benjamine.
-Dobrý večer, paní Robinsonová.
00:33:54 ODKAŠLÁNÍ
00:34:03 -Co teď?
-Co teď?
00:34:07 -Benjamine?
-Ano?
00:34:10 -Já se teď svleču. Co říkáš?
-Jasně.
00:34:14 Mám tady jen takhle stát? Nevím, co chcete, abych dělal.
00:34:19 -Dívej se, ne?
-Jasně. Děkuju.
00:34:22 -Nepodal bys mi ramínko?-Prosím?
-Ramínko.-Ano.
00:34:32 Dřevěný?
-Cože?
00:34:35 -Chcete dřevěný nebo drátěný?
-To je úplně jedno.-Tak fajn.
00:34:48 -Děkuju.
00:34:57 Pomohl bys mi s tím, prosím tě?
-Jistě.
00:35:03 -Děkuju.
-Nemáte zač.
00:35:23 -Benjamine, chtěl bys raději, abych zhasla?-Já takhle nemůžu.
00:35:28 -Cože?-Všechno je úplně špatně.
-Já se ti nelíbím?
00:35:31 -Jste určitě nejpřitažlivější ze všech přátel mých rodičů.
00:35:35 Opravdu se mi líbíte moc, jenže... Umíte si představit mý rodiče?
00:35:39 Co by asi tak řekli, kdyby nás načapali v tomhle pokoji?
00:35:43 -Prosím tě, co?
-Nemám tušení, paní Robinsonová.
00:35:46 Vždyť mě vychovali, nechali mě vystudovat.
00:35:48 Určitě si zaslouží něco lepšího, než abych zapadl do postele
00:35:51 s manželkou tátova obchodního partnera!
00:35:53 -Ty se mě bojíš?
-Ne. Vy to nechápete.
00:35:57 Možná bysme spolu mohli dělat něco jinýho.
00:36:01 Paní Robinsonová, nechtěla byste jít do kina?
00:36:05 -Dovolíš mi jednu osobní otázku?
-Třeba i milión.-Je to poprvé?
00:36:09 -Jako co?
-Že je to tak? Je to poprvé.
00:36:12 -To je směšné, paní Robinsonová. To je vážně směšné. Che!
00:36:16 -Tak se za to nestyď.-Nemám za co.
-A i kdyby, tak co je na tom?
00:36:20 -Tak moment.-Že je to prvně...
-Kdo říkal, že je to poprvý?
00:36:24 -Jen proto, že si nevěříš, se nemusíš třást.-Já že se třesu?
00:36:30 -Snad abych...
-Ani hnout!
00:41:18 -Bene, co tu děláš?
00:41:23 -Řekl bych, že tady jen tak lelkuju na matračce.
00:41:28 -Proč?
00:41:30 -Protože je to pohoda jen tak tady ležet.
00:41:34 -Co bude s tím tvým postgraduálem?
-Nevím.
00:41:37 -Mohl bys mi v tom případě říct, k čemu jsou ti ty 4 roky na vysoké?
00:41:42 K čemu byla všecka ta dřina?
-Nemohl.
00:41:45 -Vzpamatuj se, Bene!
00:41:48 Koukej, myslím, že je správný, když nadanej mladík,
00:41:53 kterej odvedl kus dobrý práce, dostane možnost dáchnout si,
00:41:58 trochu se pobavit, občas se napít a na nic nemyslet.
00:42:03 Ale věčně to přece nejde! Za pár tejdnů by měl takovej člověk
00:42:07 jít do sebe, zhodnotit situaci a začít uvažovat, jak sebou hodit!
00:42:12 -Přišli Robinsonovi.
00:42:18 -Ahoj, Bene. Řekni mi, co ty pořád děláš?
00:42:21 -Nic moc. Jen tak lelkuju.
00:42:24 -To bych taky dělal, kdybych mohl. Hřích to není.
00:42:28 Jo, Bene. Elaine co nevidět přijede z Berkeley.
00:42:32 Chci, abys jí zavolal.
-Zavolám.
00:42:35 -Já si totiž myslím, že vy dva byste si fakticky rozuměli.
00:42:39 -Pozdrav paní Robinsonovou, Benjamine.
00:42:44 -Dobrý den, paní Robinsonová.
-Ahoj, Benjamine.
00:43:00 -Prokrista!
-Ahoj.
00:43:03 -Ahoj. Chtěla bych s tebou mluvit.
-Povídej.
00:43:07 -Benjamine, chtěla bych se tě na něco zeptat.
00:43:11 Ale nemusíš nic říkat, jestli nechceš.-Na co?
00:43:15 -Chci se tě zeptat, co děláš, když chodíš v noci pryč?
00:43:21 -Když chodím pryč?
00:43:24 -Nemusíš mi to říkat, když nechceš.
-Proč ne? Řeknu ti to.
00:43:29 Projíždím se v autě.-Hm. A co ještě?-Už nic.
00:43:33 -Přece se neprojíždíš od večera do poledne dalšího dne?-To ne.
00:43:38 -A co tedy děláš?
00:43:40 Máš děvče?
-Děvče?-Hm?
00:43:43 -Proč se na to ptáš?
-Ostatně, co je mi do toho?
00:43:46 Hrát na schovávanou si nebudu.
-Kam jdeš? Počkej. Nikoho nemám.
00:43:50 Proč ses na to ptala?
-Nechci se ti plést to tvých věcí,
00:43:54 ale raději neříkej vůbec nic, než abys mi lhal.
00:43:58 Dobrou noc.
-Tak počkej. Počkej chvilku!
00:44:01 Prosím vás, počkejte chvilku.
00:44:06 Paní Robinsonová,
00:44:08 myslíte, že bysme si mohli alespoň jednou taky o něčem povídat?
00:44:13 -A mohl bys mi říct asi tak o čem?
00:44:16 -Koukejte, dva měsíce sem vždycky jenom přijdeme
00:44:21 a rovnou vlezeme do postele.
00:44:25 -Už tě to nebaví?
-Ale baví! Jistě.
00:44:28 Ale nemohli bysme si alespoň občas pro změnu popovídat?
00:44:32 -A o čem si chceš povídat?
-To je fuk. O čemkoli.
00:44:36 -Chceš mi říct, jak sis užíval na univerzitě?-Kristepane!
00:44:44 Vymyslete si jiný téma.
00:44:55 -Co takhle umění?
-Umění? To je výbornej nápad!
00:44:59 Tak začněte.
-Ty začni. Já o něm vůbec nic nevím.
00:45:03 -A co o něm chcete vědět? Zajímá vás víc umění moderní nebo klasický?
00:45:08 -Žádný.-Vás umění nezajímá?-Ne.
-Proč o něm chcete mluvit?-Nechci.
00:45:13 -Tak tohle by nešlo. My si prostě povídat budeme.
00:45:17 Řekněte mi, co jste dneska dělala.
-Ach... Vstala jsem, hm?
00:45:21 Udělala jsem manželovi snídani.
-No vida!
00:45:25 Hned máme něco, o čem se můžem bavit. Vašeho manžela.
00:45:29 -O něm?
-Chci vědět všechno.
00:45:32 Nemám nejmenší tušení, jak to děláte.
00:45:35 Na co se vymlouváte, když chodíte večer pryč?-Na nic. Dávno spí.
00:45:39 -Vždycky? A to se nevzbudí, ani když se vracíte domů?
00:45:43 -Máme oddělený ložnice.
-Aha. Takže vy spolu...
00:45:47 Já vím, myslíte si, že mi do toho nic není, ale...
00:45:51 Vy teda spolu nespíte.
-Ne, nespíme.
00:45:54 -Jak dlouho už to trvá?
-Mluvme o něčem...-Moment.
00:45:58 Tak proč jste si ho vůbec brala?
-Schválně. Můžeš hádat.
00:46:02 -Fakt nevím.
-Mysli hlavou, Benjamine.
00:46:05 -Nechápu, proč jste to udělala?
00:46:09 Snad jste si ho nemusela brát. Nebo jo?
00:46:18 -Neříkej to Elaine.
00:46:20 -No ne. Vy jste se vdala, protože jste byla těhotná?-Šokuje tě to?
00:46:25 -Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna vy dva jste ti...
00:46:29 -Tak to už stačí. Vraťme se k původnímu tématu.-Počkejte.
00:46:35 Jak k tomu došlo?-K čemu?
-Když jste s manželem...
00:46:39 Nechcete mi říct, za jakých okolností k tomu došlo?-Ani ne.
00:46:44 -On tenkrát chodil na práva?
-Hm.
00:46:47 -A vy jste taky studovala?
-Hm.
00:46:51 -Na vysoký?
-Ano.
00:46:55 -A jakej obor?
00:47:00 -Benjamine, řekni mi, proč se ptáš na takový věci?
00:47:04 -Protože mě to zajímá, paní Robinsonová.
00:47:06 Jakej obor jste tam vlastně studovala?
00:47:10 -Umění.
-Cože?
00:47:14 Ale vždyť jste...
00:47:17 Hm.
00:47:21 Asi jste o něj za ty dlouhý léta ztratila zájem.
00:47:25 -Tak nějak.
00:47:29 -Jak se to stalo?
00:47:31 -Co?-Tamto tenkrát.
-Co tenkrát?
00:47:35 -Třeba jestli vás vzal na pokoj. Nebo jste šli na hotel?
00:47:39 -Copak na tom záleží?
-Jsem zvědavej.
00:47:43 -Byli jsme v jeho autě.
-Ale ne.
00:47:46 Dělali jste to v autě?
-První jsme nebyli.
00:47:50 -Jaký to bylo auto?
00:47:53 -Cože?
-Nevzpomínáte si na značku?
00:47:57 -Bože.
-Chci to vědět. No tak.
00:48:00 -Byl to ford, Benjamine.
-Ford!
00:48:04 Ve fordu. Je tohleto možný? Já zešílím! Ford.
00:48:09 -Tak už dost.
00:48:14 -Takže milá Elaine Robinsonová byla počata ve fordce.
00:48:18 -Elaine vynech.
-Nemám o ní mluvit?
00:48:22 -Ne.
-A proč ne?
00:48:25 -Protože to nechci.
-Z jakýho důvodu?
00:48:29 Můžete mi to říct?
-Není co říct.
00:48:32 -A proč se o ní zničehonic nemůžeme bavit?
00:48:36 Tak to ji asi budu muset pozvat na rande a zeptat se jí, proč...
00:48:40 -Benjamine, neopovažuj se s tou holkou někdy někam jít. Rozuměls?
00:48:45 -Ale já s ní na žádný rande přece nechci.
00:48:50 -Fajn.
00:48:52 -Byla to jen legrace.
00:48:57 -Fajn.
00:48:59 -A proč bych nemohl?
00:49:05 -Protože to nechci.
-Řekněte mi důvody.-Ne.
00:49:08 -Chci je slyšet, paní Robinsonová. Já je totiž asi znám.
00:49:11 Nejsem dost dobrej, abych se s ní stýkal, že jo?
00:49:14 Nejsem ani dost dobrej, abych s ní jenom mluvil, že jo?-Necháme toho.
00:49:17 -Ne! Jsem dost dobrej pro vás, ale nejsem dost dobrej pro vaši dceru!
00:49:21 -Benjamine!
-Že jo?!
00:49:35 -Ano.-Jděte do háje. Jděte do háje, paní Robinsonová.
00:49:39 Myslíte, že jsem na sebe pyšnej? Že jsem pyšnej na tohle?-To nevím.
00:49:44 -Věřte mi, nejsem.-Nejsi.
-Ne, vážená paní.
00:49:47 Nejsem pyšnej, že utrácím čas s ubohou alkoholičkou.
00:49:51 -Chápu.
-A jestli si myslíte,
00:49:54 že sem chodím z jiných důvodů než z pouhý nudy, tak jste vedle.
00:49:57 Protože nic tak hroznýho a perverzního jsem jakživ nezažil.
00:50:01 Vy si pro mě za mě dělejte, co chcete, ale já jdu!
00:50:04 -Vážně?
-To si pište, že jo.
00:50:08 -Tak tohle si o mně myslíš? Že jsem úchylná a odporná ženská?
00:50:12 -Nezačínejte.
-Co?-Hrát si na ublíženou.
00:50:16 -Myslíš, že nemám právo být dotčená?
-Paní Robinsonová, ležíte si tam
00:50:20 a vykládáte, že nejsem dost dobrej pro vaši dceru.
00:50:24 -To jsem řekla?
-Jo. To jsou vaše slova.
00:50:27 -Chci se ti omluvit, jestli jsi z mých slov získal ten dojem.
00:50:31 -Před chvilkou jste mi řekla, že nejsem dobrej pro vaši dceru.
00:50:35 A teď vás najednou mrzí, že jsem to tak pochopil.
00:50:38 -Nemyslela jsem to tak. Jen mám pocit, že se k sobě nehodíte.
00:50:42 Nikdy bych neřekla, že máš jako člověk menší cenu než ona.
00:50:45 -Opravdu?
-Samozřejmě.
00:50:53 -Co to děláte?-Vidíš, ne? Je mi jasné, že už mě tady nechceš.
00:51:00 -Když já...
00:51:04 Byl jsem hrozně naštvanej.
00:51:07 Omlouvám se za to, co jsem řekl.
-To nic.
00:51:11 Myslím, že dokážu pochopit důvody, proč se ti hnusím.-Ale ne.
00:51:17 Líbíte se mi. Nechodil bych sem, kdybyste se mi nelíbila.
00:51:22 -Jestli se ti z toho ale zvedá žaludek...-To není pravda.
00:51:27 Líbí se mi to. Těším se na to.
00:51:30 Je to jediná věc, na kterou se těším.
00:51:34 -To ale nemusíš říkat.
-Neřekl bych to.
00:51:37 Nikdy bych to neřekl, kdyby to nebyla pravda.
00:51:41 -Můžu tedy zůstat?
00:51:44 -Ano. Prosím, zůstaňte tu.
00:51:48 -Děkuju.
-Za to mi přece děkovat nemusíte.
00:51:54 -Mou dceru ale necháš na pokoji. Chci, abys mi tohleto slíbil.
00:51:59 -Proč o tom zase začínáte?
00:52:02 Nikdy mě ani nenapadlo jít s ní na rande.-Tak mi to slib!
00:52:07 -To je absurdní!
-Přísahej, Benjamine.-Dobře.
00:52:11 Přísahám, Bože, že nikdy nepůjdu na rande s Elaine Robinsonovou.
00:52:16 -Děkuju.
00:52:23 Benjamine?
-Nemluvme o tom.
00:52:26 Nemluvme vůbec o ničem.
00:53:03 -Elaine se vrátila ze školy.
00:53:06 Nemyslíš, že by to bylo hezký gesto někam ji vzít?
00:53:22 Zřejmě ti není dost dobrá. Že je to tak?
00:53:25 -Já s Elaine Robinsonovou nijak zvlášť nevycházím.-Jak to víš?
00:53:29 Vždyť jsi ji neviděl od střední školy.
00:53:32 Svoje večery nemůžeš jen tak zbůhdarma proflákat.
00:53:35 -To s tím nemá co dělat.
-Budu muset říct panu Robinsonovi,
00:53:38 že jsi zaneprázdněný každý večer a že nikdo neví čím.
00:53:42 -Takhle to přece dál nejde.
-To ne.
00:53:45 -Když Benjamin odmítá někam si s ní vyjít...-Naprosto.
00:53:49 -... tak prostě pozvu celou Robinsonovic rodinu na večeři.
00:54:04 DOMOVNÍ ZVONEK
00:54:06 -Braddocku, že ti to ale trvalo, než jsi se rozhoupal.
00:54:09 (z tv)-Co si vaše žena myslela, že odpovíte? Láska nebo televize?
00:54:14 -Televize?
-Pěkně děkuju.
00:54:17 -Takže 0 bodů. Mám pro vás další otázku.-Dobrý večer.
00:54:22 (z tv)-Jaký zlozvyk své ženy považujete za nejneobvyklejší?
00:54:26 -Jen pojď dál. Obávám se, že naše slečna ještě není hotová.
00:54:30 Nedáš si zatím panáka? Pořád piješ skotskou?-Bourbona.
00:54:35 (tv)-Vůbec nic vás nenapadá?
00:54:41 -Že si neholíš nohy.
00:54:46 -Já tě praštím!
00:54:50 -Kouknu se, jestli už je.
00:54:53 (tv)-To nebyla dobrá odpověď.
-To bych řekla.
00:54:57 Zeptejte se mě na jeho zlozvyky.
-Odpusť, miláčku.
00:55:01 -Ale tohle není z mý hlavy. Za všechno může můj otec.
00:55:06 -Nevyjádřila jsem se snad naprosto jasně?
00:55:09 -Chci ji vzít jen na večeři. Jsme hned zpátky.
00:55:13 Musel jsem to udělat, protože jinak byste přišli k nám na večeři.
00:55:17 Je mi líto, ale to bych zřejmě už vůbec nezvládnul.
00:55:20 Já přece nemám žádnej zájem s vaší dceruškou někam jít.
00:55:23 Tak z toho nebuďte tak nervózní.
-Ale jsem.
00:55:27 Jsem z toho moc nervózní, Benjamine.
00:55:30 -Ahoj.
-Ahoj.
00:55:33 -Hlavně si na něj dávej pozor.
00:55:36 Bůhví, jakou mu tam v Bostonu dali školu.
00:55:46 VYSOKÉ OTÁČKY MOTORU
00:55:49 HVÍZDÁNÍ PNEUMATIK
00:55:51 -Prý teď bydlíš u vašich? Je to fakt?-Jo.
00:55:55 -Víš už, co chceš dělat?
-Ne.
00:56:02 -Budeš dělat postgraduál?
-Ne.
00:56:07 TROUBENÍ
00:56:11 -To vždycky jezdíš tak rychle?
-Jo.SKŘÍPÁNÍ BRZD
00:56:59 HRA NA SAXOFON
00:57:34 Posaď se.
00:57:51 Proč se nedíváš?
00:57:56 -Benjamine, ty proti mně něco máš?
-Ne. Proč?
00:58:02 -To já nevím.
00:58:13 -Přicházíš o parádní číslo.
00:58:18 Jak se ti to líbí?
00:58:22 Dokázala bys to?
00:58:45 Přestaňte!
-Hej!
00:58:56 -Elaine?
00:58:58 Elaine, promiň.
00:59:01 -Odvezeš mě domů?
-Mrzí mě, že jsem tě tam vzal.
00:59:05 -Raději pojedu domů. Prosím.
00:59:10 -Elaine? Elaine.
-Kde máš auto?
00:59:13 -Chtěl bych ti něco říct.
00:59:19 -Já chci jet domů.-Mohl bych ti aspoň něco říct, Elaine?
00:59:24 -Co?-To všecko, tohleto rande, byl nápad mejch rodičů.
00:59:27 Přinutili mě k tomu.
-Děkuji ti za upřímnost.
00:59:30 -Ne. Chci ti jen vysvětlit, proč jsem se tak choval.
00:59:34 Já nejsem takovej. Bylo to hrozný.
00:59:40 Prosím tě, nemohla bys přestat brečet?-Ne, nemohla.
00:59:44 -A nemohla bys to aspoň zkusit?
-Ne.
00:59:59 -Co jsem vyšel ze školy, tak mám takovej pocit,
01:00:03 takový nutkání, že musím bejt na lidi jako pes. Rozumíš?
01:00:07 -To víš, že jo.
01:00:10 -Jako bych hrál hru podle pravidel, který mi jsou utajený.
01:00:15 Vymejšlí je někdo, kdo tomu nerozumí. Ne.
01:00:18 Prostě je nikdo nevymejšlí. Jakoby se vytvářely samy.
01:00:22 HLASITÁ HUDBA Hej! Mám skromnou prosbu.
01:00:26 Nemohli byste to dát trochu tišejc?
01:00:32 ZESÍLENÍ HUDBY
01:01:16 -Nechceš jít k nám?
01:01:19 Udělala bych ti kafe.
-Ne.
01:01:22 Nechtěl bych nikoho vzbudit.
-Neboj. Nevzbudíš.
01:01:29 -Počkej ještě.
-Je ti něco?-Ne.
01:01:33 Jen mě napadlo... Není ještě tak pozdě.
01:01:37 Mohli bychom si spolu ještě někam zajet.
01:01:40 -Tak jo.
01:01:50 Kam to bude?-Přemejšlím, kam bysme mohli na skleničku.
01:01:54 -A co třeba Taftův hotel? Ááá! Co to děláš?
01:01:58 -Nic. Jen uvažuju, jestli tam maj vůbec bar.
01:02:02 No tak jedeme. Necháme se překvapit.
01:02:07 Elaine, myslím, že tu bar nemají. Alespoň pokud vím.-Ale ano.
01:02:11 Hned naproti.
-Dobrý večer.
01:02:15 -Vítejte. Jak se máte? -Dobrý večer, pane Gladstone. -Už zase u nás?
01:02:20 -Zdravím vás, pane Gladstone. Přeju příjemný večer.
01:02:25 -Benjamine?
-Tady zůstat nechci. Pojďme pryč.
01:02:30 -Oni tě tu znají?-Ale ne.
-Dobrý večer, pane.-Jdeme.
01:02:36 -Pane Gladstone, jak se máte?
-Co to má znamenat?-Nevím.
01:02:40 Jsem podobnej nějakýmu Gladstoneovi.
-Dobrý večer, pane Braniffe.
01:02:52 -Uf!!!
01:02:55 Elaine, líbíš se mi. Líbíš se mi hrozně moc.
01:03:00 Věříš mi?
01:03:05 Vážně?
-Ano.
01:03:09 -Už dlouho...
01:03:12 Už dlouho mi s nikým nebylo takhle dobře.
01:03:16 Jsi první, koho vedle sebe snesu.
01:03:21 Můj celej život je úplně na nic.
01:03:24 To ti chci říct.
01:03:30 Odpusť. Odvezu tě domů.
01:03:36 -Benjamine, ty už někoho máš?
01:03:45 Odpusť. Odpusť, nic mi do toho není.
01:03:50 -Já za to nemůžu.
01:03:53 To, co se stalo, se asi muselo stát.
01:03:58 Stačí ti to takhle?
01:04:01 -Byla vdaná, nebo co?
01:04:05 -Ano.
01:04:07 -Měla rodinu?
-Ano. Manžela a syna.
01:04:12 -A přišli na to.
-Ne.
01:04:18 -A skončilo to už?
01:04:23 -Ano.
01:04:30 -To jsem ráda.
01:04:43 -Uvidíme se zítra?
-Jasan!
01:04:46 -Ale dřív. Můžeme si někam vyjet.
-Tak jo.
01:04:50 -Opravdu se ti chce?
-Jo.
01:04:53 -Protože bych nechtěl, abys dělala něco, co nechceš.-Chci.-Fakt?
01:04:58 -Benjamine, vážně chci!
-Pšššt!
01:05:10 POHVIZDOVÁNÍ
01:05:30 -Jeď za roh.-Paní Robinsonová, mám s Elaine schůzku.
01:05:35 Pojedeme na výlet.
-Ihned udělej, co ti říkám!
01:05:45 Mám takovej dojem... Dobře mě poslouchej.
01:05:48 Elaine už v životě neuvidíš. Myslím to smrtelně vážně.
01:05:52 -Myslíte si...-Nebo to budu muset vyřešit jinak.-Jak?
01:05:56 -Abych Elaine před tebou uchránila, jsem ochotna jí všechno říct.
01:06:03 -Tomu nevěřím.
-To ovšem děláš velikou chybu.
01:06:07 -To byste přece nemohla udělat.
-Když myslíš?
01:06:16 Hergot!
01:06:29 -Elaine? Elaine?-Benjamine?
-Jdu nahoru!-Nejsem oblečená.
01:06:34 Povídám ti...
-Musíš jít zadním vchodem.
01:06:38 Čekám tě na rohu.-Co se děje?
-Rychle, obuj se. Na.
01:06:43 -Benjamine, co to děláš?
-Musím ti něco říct.
01:06:47 -Tak říkej.
-Ta žena...-Která?
01:06:50 -Vzpomínáš, jak jsem ti říkal o té starší ženě?-Myslíš tamta?
01:06:54 -Ano, ta vdaná. Ty ji totiž znáš.
-A co tím chceš říct?
01:06:57 Benjamine, řekneš mi, co to má znamenat?
01:07:12 Ach ne.
-Elaine...
01:07:15 -Bože!
-Prosím tě.
01:07:18 -Vypadni!
-Neplač.
01:07:21 -Vypadni! Vypadni! Jdi mi z očí!
01:07:29 -Sbohem, Benjamine.
01:09:24 -Zopakuj mi to.
-Ožením se s Elaine Robinsonovou.
01:09:33 -No ne! Výborně!
-Co se tu děje?
01:09:36 -Ben říká, že on a Elaine se budou brát. -Ááá!!!
01:09:41 Je to možný?
-Řekls to, viď?
01:09:45 -Odjíždím do Berkeley. Hned teď.
-Ach, Bene!
01:09:49 S Elaine!
01:09:51 -Honem musíme zavolat Robinsonovým. Musíme to řádně oslavit.
01:09:55 -Ne. To bych raději ještě odložil.
-Oni to nevědí?-Ne, ještě ne.
01:09:59 -A jak dlouho o tom víš ty?
-Přibližně hodinu.
01:10:03 -Ty jsi dnes s Elaine mluvil?
-Ne. Ještě o tom ani neví.
01:10:07 -Tím chceš říct, že neví, že jedeš do Berkeley?
01:10:11 -Ještě vlastně ani neví, že se budeme brát.
01:10:14 -A kdy jste o tom tedy mluvili?
-Nemluvili.-Nemluvili?
01:10:18 -Bene, nezdá se ti, že jsi to trochu uspěchal?
01:10:22 -Ne, nezdá. Už jsem se rozhodl. Všechno jsem promyslel.
01:10:26 -Proč myslíš, že ona bude chtít tebe?-Nechce mě.
01:10:30 Myslím, že jsem jí dokonce odpornej.
01:13:36 -Jste student?
-Ne tak docela.-Cože?
01:13:39 -Ne tak docela, pane.
-Ne?
01:13:42 A co teda?
-Projíždím tudy, abych tak řekl.
01:13:47 -Chci vědět, kdo u mě bydlí a taky, co maj mí hoši za lubem.
01:13:52 -Hm. Já velký plány nemám.
01:13:56 Jsem tu spíš jako turista.
-Aha.
01:14:00 -Vždycky jsem toužil vidět Berkeley.
01:14:04 -Nejste nějakej agitátor, co plete mladejm lidem hlavu?-To ne.
01:14:09 -To nesnáším a netrpěl bych to. Tak opatrně.
01:15:37 -S dovolením.
01:15:40 S dovolením.
01:15:45 No ne! To je ale fantastická náhoda.
01:15:54 Říkal jsem si, kam asi jedeš.
-Mám s někým schůzku.-Aha.
01:15:59 Kde?
01:16:02 Kde s ním máš tu schůzku?
-V zoologický.-Aha.
01:16:07 Tady prý je hezká zoologická.
01:16:11 -Nevím. Nebyla jsem tam.
-Aha. Já taky ne.
01:16:17 Tak bych tam vlastně s tebou mohl jet.
01:16:23 Támhleten, to je on?
-Ne.
01:16:30 -A kde říkal, že na tebe bude čekat?
-Myslím, že u pavilonu opic.-Aha.
01:16:34 -Ráda bych věděla, co tady děláš?
-Tady v Berkeley?-Ano.
01:16:38 -Sehnal jsem si pěknej podnájem a brzo začnu chodit na přednášky.
01:16:42 -Vždyť nejsi zapsanej.-Jako host. Mají veliký porozumění.
01:16:47 -Benjamine, ty seš... Nevím, jak to říct.
01:16:50 -Tak bysme se mohli někdy sejít a promluvit si o tom.
01:16:54 -Vážně neuvěřitelnej.
01:16:57 -Už ho vidím.-Cože?
-Něco mi říká, že to je určitě on.
01:17:03 -Elaine!
-Páni, a ten dlouhej krok.
01:17:07 -Jdu pozdě. Odpusť.
-Neměl jsi přijít k pavilonu opic?
01:17:11 -Benjamin Braddock, Carl Smith. Potkala jsem ho v autobusu.
01:17:15 -Těší mě, Bene.
-A mě, Carle. Ani nevíš jak.
01:18:01 ZAKLEPÁNÍ Kdo je?
01:18:03 -Na něco se tě zeptám a půjdu.
-Pojď dál.-Ne.
01:18:07 Chci vědět, co děláš v Berkeley?
-Prostě jsem tady.
01:18:11 -Přijel jsi kvůli mně?
-Co bys řekla?-Určitě ano.
01:18:15 Řekla jsem, že ano!-Tak teda jo.
-Chci, abys odjel.-Mám tě rád.
01:18:20 -Jak jsi to mohl udělat? Nic ti není svatý!
01:18:23 Jak jsi mohl znásilnit mou matku?
-Co?-Jak jsi mohl?!
01:18:27 -Řekla jsi "znásilnil"? Co ti řekla? Musím vědět, co ti řekla.
01:18:30 -Proč?
-Protože to není pravda.
01:18:33 Dělej!-Říkala, že seděla v hotelovým baru s přítelkyní
01:18:37 a ty jsi na ni čekal na parkovišti a řekl jí,
01:18:40 že takhle opilá nemůže jet autem a ať přespí v hotelu.
01:18:44 -A potom co?
-Odvedls ji nahoru a znásilnil!
01:18:47 -Ne, takhle to nebylo. Stalo se to úplně jinak.
01:18:50 Tenkrát, co byl u nás večírek. Odvezl jsem tvou matku domů.
01:18:53 -Nechci to slyšet!-Pak jsme se šli podívat na tvůj portrét.-Přestaň!
01:18:57 -A ona se v tvém pokoji začala najednou svlíkat
01:19:00 a než jsem se stačil vzpamatovat, stála tam nahá!HYSTERICKÝ JEKOT
01:19:09 KLEPÁNÍ
-Co se tam děje?
01:19:17 -Dobrý den, pane McCleery.
-Kdo tu křičel?
01:19:20 -Všechno je v pořádku.
-V pořádku to není. U mě se nekřičí.
01:19:23 -To byla návštěva. Ale teď už je všechno v pořádku.
01:19:28 -Cos jí udělal?
-Nic jí není.
01:19:30 Naštvala se a vykřikla. Už je klidná.-Mám zavolat poldy?
01:19:34 -Cože?-Dojdu pro poldy.
-Tak moment.
01:19:37 Doprčic, koukněte. Vidíte? Zrovna pije vodu.
01:19:41 Není třeba volat policajty, že ne?
-Dobře, hoši.
01:19:45 Můžete se vrátit do svejch pokojů. Honem.
01:19:48 Už nám tu agitovat nebude.
01:19:52 Viď, Braddocku?
-Ne, pane.
01:19:56 -Sbal se a vypadni.
-Jak to myslíte?
01:20:00 -Slyšels. Potáhneš.
-Ale proč?-Protože tě tu nechci.
01:20:34 -Je mi to líto. Promiň.
01:20:41 Když jsi sem přijel, co sis myslel, že se mezi náma stane?
01:20:46 -Elaine, zrovna nemám chuť se o něčem bavit.
01:20:50 Všecko mě to mrzí, ale přece jen asi odjedu.
01:21:04 -Zůstanu, než se sbalíš, ano?
-Když chceš.
01:21:20 -Co teď chceš dělat?
01:21:23 -Ještě nevím.
01:21:26 -Pojedeš domů?
-Ne.
01:21:29 -Tak kam?
01:21:34 -Elaine, raděj se mě na nic neptej.
01:21:49 -Nechci, abys zítra odjel.
01:21:53 -Nerozumím ti.
-Nechci, abys někam jel.
01:21:59 Než si to všechno promyslíš. Ahoj.
01:22:37 ŠRAMOCENÍ
-Kdo je tu?
01:22:40 -Benjamine?
-Co je?
01:22:47 -Dáš mi pusu?
01:23:15 -Vezmeš si mě?
01:23:19 Nevezmeš?
-Já nevím.
01:23:26 -Ale mohla bys.
01:23:28 -Třeba jo.
-Je to pravda?
01:23:31 Že si mě třeba vezmeš?
-Ano.
01:23:36 -Kdy?-To nevím.
-Co bys řekla zítřku?
01:23:40 Nechci tě do něčeho nutit, ale...
-Já nevím.
01:23:44 Nevím, co se se mnou děje.
01:23:49 -Nevíš, co máš dělat, viď?
01:23:53 Neboj, všechno se vyřeší. Vždyť se budem brát.
01:23:58 -To nepůjde jen tak.
01:24:03 -Ale půjde.
01:24:12 -Už musím jít.
01:24:15 -Elaine?
01:24:17 Doopravdy to chceš?
01:24:20 -Rozmyslím si to.
-Určitě ano?-Ano.
01:24:36 -Panebože.
01:24:39 Zítra můžem jít na krevní zkoušku.
-Zítra?-Nebo dneska odpoledne.
01:24:43 Dnešek je pro to jako stvořenej.
-Ještě jsem neřekla, že si tě vemu.
01:24:47 -Budem potřebovat rodný listy. Svůj mám u sebe. Kde je tvůj?
01:24:51 -Takhle to asi nepůjde.-Proč ne? ŠKOLNÍ ZVONEK
01:25:01 ŠKOLNÍ ZVONEK
01:25:06 Proč by ne?
-Zkrátka o tom pochybuju.
01:25:09 -Co bys řekla, kdybysme šli na zkoušku krve zítra?
01:25:14 -Co třeba únos? Unes mě, když si mě chceš vzít.
01:25:18 -Ptáš se, proč tě neunesu? Jo. Hned po krevních zkouškách.
01:25:23 -Chci jít ale nejdřív za Carlem.
-Za kterým Carlem?
01:25:27 Za kterým Carlem?
-Carlem Smithem. Studuje medicínu.
01:25:32 Znám ho léta.
-Koho? Toho ze zoologický?-Ano.
01:25:36 -Proč musíš jít za ním?-Řekla jsem mu, že si ho třeba vezmu.
01:25:40 -Cože?!
01:25:42 Jak to udělal? Poklekl u tvejch nohou?
01:25:46 Neříkej, že on si klekl na zem.
-Ne, Benjamine.
01:25:49 -Tak jak to udělal? Zajímá mě to.-Pšt!
01:25:53 -Říkal, že tuší, že by z nás dvou byl skvělej tým.
01:25:56 -No ne! To, že řekl?
-Ššš!!!
01:26:00 -A kde ti to řekl?
01:26:02 Chci vědět, kde se ti vyznal.
01:26:07 V jeho autě nebo kde?
01:26:22 -Tak ahoj.
-Budeme se zítra brát?
01:26:27 -Ne.
01:26:29 -Co třeba pozítří?
01:26:32 -Já nevím. Možná ano, možná ne.
01:27:21 -Ááá!
01:27:23 Tak co chceš? Chceš mi vysvětlit, proč jsi to udělal?
01:27:29 -Pane Robinsone...-Je možné, že ke mně chováš takovou zášť?
01:27:32 Můžeš mi říct, proč se mnou tak pohrdáš?-Ne.
01:27:35 -Že bych snad něco řekl a vzbudil v tobě nějaký odpor?
01:27:38 Nebo se ti jenom hnusí všechno to, co ztělesňuju?-Vás se to netýkalo.
01:27:42 -Řekl bych, že se mě to týkalo docela dost.
01:27:45 -Koukejte...
-Jsme oba civilizovaní lidé.
01:27:48 Musíme si vyhrožovat násilím?
-Ale já vám nevyhrožuju.
01:27:51 -Mohl bys rozevřít pěsti? Co říkáš? Děkuju.
01:27:55 Jsem už starej kořen. Vidím i potmě.
01:27:58 -Chci vám říct, že proti vám vůbec nic nemám.
01:28:01 Opravdu vám nemám nic za zlý.
-Ale úctu ke mně taky nemáš. Že ne?
01:28:06 -Ne, pane.-Cože?
-Nemám!-Nekřič na mě, Bene.
01:28:10 Nejsem možná tak mladej jako ty, ale sluch mi ještě slouží.
01:28:14 -Pane Robinsone...-Byl bys tak laskav a nechal mě domluvit?
01:28:18 Domnívám se, že bys měl vědět o tom, co jsi způsobil.
01:28:21 Taky bys měl vědět, že máme se ženou před rozvodem.-Ale proč?
01:28:26 -Proč?!
-Něco vám řeknu.
01:28:28 Mezi vaší manželkou a mnou nebylo vůbec nic, teda nic vážnýho.
01:28:33 Mohli jsme se zrovna tak držet za ruku.
01:28:37 -To se má žena moc nevycajchnovala.
-Pořád to nechápete.
01:28:42 -Ale ano. Neměj strach.-Nemám rád vaši ženu, ale vaši dceru.
01:28:47 -Hele, něco ti řeknu.
01:28:49 Nevím, jestli tě můžu zažalovat, ale možná, že ano.
01:28:53 Třeba tě můžu dostat i za mříže, jestli o mou dceru zavadíš pohledem.
01:28:57 Byl jsem za Elaine a zařídil jsem, abys k ní už nemohl. Nešahej na mě!
01:29:01 Nebudu se už o tom bavit.
01:29:04 Jde-li o Elaine, laskavě ji pusť z tý svý chlípný hlavy, a hned!
01:29:08 Je ti to naprosto jasný? To je všechno.
01:29:11 Odpusť mi, že já ti ruku už radši nepodám.
01:29:16 Nejsi nic než šunt. Nejsi nic než grázl!
01:29:22 Zvrhlej neřád!
01:29:30 -Nashle.
01:29:33 Pane McCleery, nemáte drobný na telefon?
01:29:37 -Sbal se a vypadni.
-Tady je 10 dolarů za jednu minci.
01:29:41 Dám vám dvacet. Ježíšikriste, můžu si zavolat?
01:29:45 -Zavolám policii. Okamžitě.
-Mohl bych si nejdřív zavolat?
01:29:49 -Táhni!!!
01:30:00 -Elaine Robinsonová přerušila studium.
01:30:04 Její spolubydlící má ale od ní pro vás vzkaz.
01:30:10 -"Drahý Benjamine, prosím tě, odpusť mi,
01:30:13 ale věř mi, že takhle to pro tebe bude nejlepší."
01:30:17 "Můj otec je tak dopálený, že to musíš pochopit."
01:30:20 "Mám tě ráda, ale nemělo by to smysl."
01:31:26 -Au!
01:31:42 Elaine?
01:31:45 -Nazdar, Benjamine.
01:31:50 -Kde je?
01:31:52 -Haló? Spojte mě s policií. Okamžik, hned se ti budu věnovat.
01:31:56 Nemáte hlídkový vůz v okolí čísla 12 na Glenview Road? Máme tu zloděje.
01:32:02 Vteřinku, zeptám se. Jsi ozbrojený?
01:32:06 Ne. Myslím, že není. Děkuji.
01:32:09 -Co jste s ní udělali?-Myslím, že všechno už máme pevně v rukou.
01:32:12 Máš chuť na něco ostřejšího, než se rozloučíš?
01:32:16 -Nemůžete mi zabránit, abych ji viděl. Najdu si ji.
01:32:19 -Promiň, že tě nebudeme moct pozvat na svatbu,
01:32:22 ale všechno se zařizovalo v takovém spěchu.
01:32:25 -Co jste s ní, sakra, udělali?! PŘÍJEZD AUTA
01:32:31 -Tak na tu skleničku už asi nebudeš mít čas.
01:32:35 -Já si ji najdu.
-To asi těžko.
01:33:40 -Omlouvám se, ale neví někdo z vás, kde je Carl Smith?
01:33:44 -Odjel včera v noci. Na svatbu. Asi mu přiložili k spánku pistoli.
01:33:50 -Nevíš náhodou, kde ta svatba je? Jsem na ni pozvanej.
01:33:54 -Zkus se zeptat Cartera.
-Nevěděl bys, kde bych ho našel?
01:33:58 -Hele, Cartere, kde má svatbu náš Casanova?
01:34:02 -Někde v Santa Barbaře.
01:34:05 -Nevíš náhodou, kde přesně se má tenhleten Casanova ženit?
01:34:09 Musím tam bejt taky.
-Kde v Santa Barbaře?
01:34:13 -Co já vím? Možná u nich doma. Nebo v porodnici.
01:34:18 -Ty tam jedeš?
-Jo.
01:34:21 -Řekni mu, ať mi kousek schová. Myslím dortu.
01:35:10 -Je tu telefon?
-Jo.
01:35:37 -65236.
-Haló, kdo je tam?
01:35:39 -Tady je ordinace doktora Smithe.
-Chci mluvit s doktorem.
01:35:43 -Bohužel momentálně tady není.
-Řekněte mi, kde je!
01:35:47 -Odjel na svatbu svého syna, ale obřad už určitě skončil.
01:35:51 Měl by se vrátit každou chvíli.
-Jsem bratr doktora Smithe,
01:35:55 reverend Smith, a měl bych vykonat dnešní obřad.
01:35:58 Přijel jsem z Portlandu a zapomněl jsem, který je to kostel.
01:36:02 -Nevím to jistě, ale mohl byste zkusit První presbyteriánský.
01:36:06 Na Allanově ulici.-Děkuju. Allanova! Kde to je?-Já nevím.
01:36:12 Je to, je to... Je to pořád rovně a... třetí vlevo.
01:36:18 Benzín nepotřebujete, otče?
01:36:50 AUTO NESTARTUJE
01:38:04 -Ježíšikriste, ne.
01:38:08 SVATEBNÍ POCHOD
01:38:17 Elaine!
01:38:21 Elaine! Elaine!
01:38:25 Elaine!
01:38:28 -Kdo je to? Co to dělá?
-Já ho srovnám.-Nestihl to.
01:38:33 -Elaine!
01:38:36 Elaine!
01:38:39 Elaine!
01:38:42 Elaine! OTEC ELAINE:-Už toho mám dost!
01:38:46 -Elaine!
-Pojďte!
01:38:48 -Elaine!
01:38:52 Elaine!
01:38:55 Elaine!
01:38:58 Elaine!
01:39:01 -Bene!
01:39:08 -Ty parchante, tohle ti neprojde!
01:39:12 Ty všiváku jeden!
01:39:26 -Elaine, už je pozdě!
-Ne pro mě!
01:39:31 -Táhněte! Táhněte od ní!
01:39:34 Jděte nám z cesty!
01:41:33 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2012
Benjamin Braddock se vrací domů z vysokoškolských studií a rodiče uspořádají na jeho počest slavnostní párty. Jak se zdá, čeká na něj jasně nalinkovaná kariéra a skvělá budoucnost, o nichž všichni kolem stále mluví. Benjamin nemá žádnou chuť, ale ani důvod o těchto věcech přemýšlet, podobné plány jej nudí a jediné, po čem touží, je klid a chvilka soukromí. Přesto nedává nic najevo. Poněkud nesmělého mladíka ale potkává osud v podobě atraktivní paní Robinsonové a její dcery…
Slavná kontroverzní komedie režiséra Mikea Nicholse vznikla podle románu Charlese Webba, svým tématem přitom více než souzněla se značně rozbouřenými vodami americké společnosti šedesátých let minulého století. Hlavní hrdina se prudce vyvíjí a z jakéhosi prototypu americké dokonalosti se stává nezkrotným rebelem, jenž nemá v úmyslu nechat se ničím omezovat. Film zachycující vášnivou touhu mladých lidí porušovat konvence, které byly pro jejich rodiče téměř posvátné, se nakonec stal kultovním. Dodnes zaujme skvělým hereckým výkonem Dustina Hoffmana a hudbou dvojice Simon & Garfunkel, s nezapomenutelnou provokující písní Mrs. Robinson. Ze sedmi oscarových nominací film Absolvent získal Oscara za nejlepší režii, kromě toho obdržel řadu dalších významných ocenění.
Absolvent očima Michaela Málka
Hodnocení filmu: 100 %