Malé i velké události obyvatel jednoho pražského činžáku. Český film režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. ### Režie: Elmar Klos, Ján Kadár. Scénář: Ludvík Aškenázy, Elmar Klos. Hrají: Jana Dítětová, Josef Kemr, Eva Očenášová, Vladimír Ráž a další.
00:03:09 Pánové, konečná! Jsme na smyčce. Račte vystoupit!
00:03:18 Haló! Konečná, pane!
00:03:56 Kde to jsme?
00:03:58 Na konci, kamaráde! Konečná. Víš, co je to smyčka?
00:04:04 Jo, smyčka...
00:04:09 A nevíš, proč sem vlastně jedu?
00:04:12 To nevím, hochu!
00:04:30 Co se tu motáš, pitomče! Nech si ty kydy, kašpare jeden!
00:04:34 Dej pozor, abys včas píchl, úderníku!!!
00:04:37 - Dobré jitro! Já počkám.
- Hned přijdu.
00:04:41 - Tak, tady to máte. Na shledanou!
- Děkuju.
00:04:47 Jednu porci grogu, ale horkýho, šéfe!
00:04:51 Neotravuj!
00:04:54 No, tak se nezlob, no!
00:04:57 Mléko je nápoj zdraví, ale pro dětičky, víš?
00:05:01 Já mám taky holčičku!
00:05:05 Aha, a že sem jedu na návštěvu, to ty nevíš, viď?
00:05:09 Jdi do prčic! Křene, co?!
00:05:12 Jo, jo, ty nevíš vůbec nic! Ale já to všecko vím!
00:05:17 Jo, ty toho víš!
00:05:22 Dobrý jitro, kamaráde! Dobrý jitro.
00:05:34 Co se šklebíš?
00:05:49 Dobrý jitro vespolek, paňmaminko.
00:05:52 Dobrý jitro. Ty zase vypadáš! Co chceš?
00:05:57 Já vás jdu navštívit, paňmaminko, a taky -
00:06:04 taky jdu za Hankou. Nepovídej!
00:06:07 Hmm. Co chceš?
00:06:18 Maminko, mně se špatně žije, víte?
00:06:22 Já neumím bejt sám... Hmm, neumíš bejt sám...
00:06:26 A dokud žila Božka, nikdo tě doma neviděl.
00:06:30 Maminko, dejte mi Hanku domů. Vždyť jsem přece její táta, ne?!
00:06:37 To není zásluha. Dítě potřebuje pořádek a na to mužský nestačí.
00:06:41 Žádný! A ty teprv ne!
00:06:43 Vy si myslíte, že jsem ten nejhorší člověk, že jo?
00:06:47 Jdi už, prosím tě! Jdi se vyspat!
00:06:49 Vy jste mě nikdy neměla ráda! Vy! Vy! A nezavírejte!
00:06:58 Vy, babo jedna! Domovnická!
00:07:02 A pusť mě dovnitř! Já tam mám svoje dítě!
00:07:14 Zuzka! Postav na kávu!
00:07:24 Počkejte. Nechoďte tam teď. Slyšíte ho?
00:07:28 Takhle vyvádí vždycky.
00:07:32 Pan zeť?
00:07:34 Já už bych si s ním nedělala - jenom to srdce nemám.
00:07:38 Já vás všecky vidím, slyšíte?!
00:07:40 Božku utrápil lítostí, kořalou! Ani do nemocnice za ní nešel.
00:07:45 Ani jednou. Prý to nesnáší!
00:07:50 A teď chce Hanku. Darebák!
00:07:54 Podívejte se, je celá po mámě.
00:07:58 Nedám ji.
00:08:00 Já mu ji nedám.
00:08:04 Já tam přece jdu, paní Malá.
00:08:08 Huš!
00:08:10 Neutíkej! Pojď sem. Pojď sem!
00:08:13 No tak! Na! Ale no no...
00:08:16 Tak buď aspoň trošku lidskej, když jseš pes.
00:08:19 No tak, pojď sem. Huš, neštěkej!
00:08:22 Potvoro! Štěkáš!
00:08:35 Vy nám tady děláte pěknou ostudu, pane Pešta.
00:08:38 Jak to? Copak? Dneska se nepeče?
00:08:42 Ale peče. Peče.
00:08:44 Peče!
00:08:46 Tak co tady chcete?
00:08:48 Pekař peče housky, uždibuje kousky.
00:08:53 Pekařka mu pomáhá - Jo, jo, jo - pendrek!
00:08:57 Nepomáhá! Mně taky nikdo nepomáhá!
00:09:00 A co si upeču, to si sním!
00:09:04 A co takhle vyspat byste se nechtěl?
00:09:07 S váma, slečno?
00:09:09 Vy jste -
00:09:14 No, no, ty jseš ale vod rány!
00:09:17 Pospěšte si, pane Pešta, ujede vám tramvaj!
00:09:23 Máš pravdu, mužský jsou prevíti!
00:09:27 Ale já ne! Já nikdy ne! Rozumíš? Nikdy!
00:09:34 Dobré jitro! Dvě slané a dvě makové.
00:09:37 Dobré jitro. Dvě slané, dvě makové.
00:09:40 Vy máte ale kuráž, slečno Olinko!
00:09:43 Tady pan Brzobohatý už vám chtěl běžet na pomoc.
00:09:46 Ale paní Volfová! Jak jsem ho viděl v tramvaji,
00:09:49 hned jsem věděl: ten zase něco vyvede!
00:09:53 To všechno je ta morálka. A s odpuštěním - akumulace.
00:09:59 - Ještě jednu, paní Volfová.
- Ještě jednu?
00:10:04 No ještě jednu.
00:10:07 Zas po noční, pane Brzobohatý? Já jsem vždycky po noční.
00:10:11 U nás to jinak nejde. To víte, noviny musejí vycházet.
00:10:17 Mohu vám nabídnout dnešní?
00:10:20 Nezlobte se, ale já opravdu nebudu mít čas.
00:10:23 Ještě dvě láhve. Naposledy.
00:10:28 Vida, vida, tak naposledy...
00:10:32 Už jste to slyšel, pane Brzobohatý?
00:10:34 Slečně se vdala sestřička do Indie, viďte?
00:10:36 Do Indonésie. A prý za nějaké velké zvíře!
00:10:38 Ale ne! Za docela malého nákupčího, ale -
00:10:42 No, to je přece jedno, ne?
00:10:45 Jo, já byla nejdál v Kroměříži. A co vy, slečno Olinko, vy nic?
00:10:49 Jo, s mužskými se to musí umět. To je úplná věda.
00:10:52 Něco jako předvojenská výchova, že?
00:10:55 To by měli přednášet na škole.
00:10:57 Tak na shledanou! Na shledanou, slečno Olinko!
00:11:03 Copak, copak? Nedopijete?
00:11:06 Ne. Zažívání mě to -
00:11:09 - Děkuji.
- Na shledanou.
00:11:11 - Na shledanou!
- Na shledanou, pane Brzobohatý.
00:11:14 - Hmm.
- Starý strom, mladá míza.
00:11:18 Potom zameteme chodník.
00:11:20 A potom?
00:11:23 Potom umejeme schody.
00:11:27 A potom?
00:11:29 Potom vyneseme prádlo na půdu.
00:11:32 A potom?
00:11:34 Potom půjdeme nakoupit.
00:11:39 A potom? Uvaříme oběd.
00:11:44 A potom?
00:11:46 - Potom -
- Co potom?
00:11:49 Žijte si tu blaze, paní Malá, a tady máte klíček.
00:11:52 - Už ho nebudu zapomínat.
- Kdypak se nám vrátíte?
00:11:54 No, to už bude Hanička veliká. Dělej, dělej!
00:11:56 Už jdu. A babi, dejte mi tu pozor na Olinu.
00:12:00 - Ona vůbec nic neví. Vůbec nic!
- Vždyť ona je rozumná.
00:12:03 No právě. Tím hůř.
00:12:05 No pa, babi!
00:12:08 - Jo, kufr!
- Mějte se hezky!
00:12:09 Na shledanou!
00:12:12 Haničko!
00:12:15 Děkuju. Tak se měj pěkně a piš.
00:12:19 A ty se tu drž. Pa!
00:12:22 Pa! A nikomu neotvírej!
00:12:35 Tak co? Smutná, Olinko?
00:12:38 Ale ne. Ani nevím... Buďte ráda, že jste ještě sama.
00:12:43 Olinko?
00:12:47 Já budu mejt schody. Dobře.
00:13:35 Měla jste ji tam nechat. Aspoň den.
00:13:38 Nebudete se cítit tak sama.
00:13:41 Já nerada něco předstírám.
00:13:43 Co není, to není.
00:13:46 Já mám dvě vizitky už čtvrtý rok. A taky to neodpovídá situaci.
00:13:52 To je něco jiného.
00:14:03 Poslyšte, to je zvláštní. My se skoro vůbec neznáme.
00:14:08 Nic si z toho nedělejte.
00:14:09 To bude asi tím, že bydlíme vedle sebe.
00:14:12 Na shledanou. Na shledanou.
00:14:26 - Dobrý den!
- Zase do práce?
00:14:27 Tuhle vás hledal listonoš - s rekomandem.
00:14:31 Já vím.
00:14:36 - Něco nového?
- Celkem nic.
00:14:40 A co manžel? Viděla jste ho?
00:14:43 Má to jít zase před soud. Tenkrát se ještě moc věcí nevědělo.
00:14:47 Pan inženýr se určitě vrátí. Určitě!
00:14:50 A napište mu, že mám slivovici! Až z Moravy. Ať se staví.
00:14:55 Snad nám do té doby pojede výtah.
00:14:58 Dobrý den! Dobré jitro!
00:15:01 Ale kdepak! Ten se stejně nestaví.
00:16:43 ZVONEK
00:17:00 Copak je, Haničko? Já jdu pryč.
00:17:02 Zvoní. Kdo?
00:17:03 Pán. Kde?
00:17:05 Tam.
00:17:12 Prosím vás, nevíte, jsou doma?
00:17:16 Promiňte, já jsem magistr Karel Martinec, magistr farmacie.
00:17:20 A - tady mám bydlet ode dneška. A nikdo neotevírá, že?
00:17:25 Neotvírá, no... Budete si muset chvilku počkat.
00:17:28 Paní se ale určitě vrátí. Šla si snad nakoupit.
00:17:31 Ale já mám jenom hodinu čas v zaměstnání, rozumíte? Tak -
00:17:36 Hezká, hezká. Prosím tě, pojď sem, pojď sem.
00:17:41 Jakpak se jmenuješ, co? To je vaše jediná?
00:17:44 Kdepak! Mám doma takové ještě čtyři.
00:17:46 Ó, tak to jste vlastně zasloužilá matka, co?
00:17:49 Prosím?
00:17:50 Ne! Já mám děti hrozně rád. Hrozně rád!
00:17:58 No, tak zas abych šel, co?
00:18:03 Nevěděla byste, kam bych - zatím -
00:18:06 Víc než ty dvě almary už nemáte?
00:18:09 Lampu. Ukažte.
00:18:11 Opatrně! Dáme to ke mně!
00:18:13 Ale prosím vás rychle, už jsem měla být dávno na fakultě.
00:18:22 Počkat, počkat!
00:18:26 Honem!
00:18:57 Pojmovost slov roste s jejich frekvenční vzácností.
00:19:01 Můžeme si to snadno ověřit.
00:19:04 Neznělo retozubnou souhlásku "F" má čeština jen v slovech přejatých.
00:20:23 My to ani neděláme pro peníze. Muž vydělá.
00:20:26 Ale večer nám někdy bývá smutno.
00:20:29 My jsme si za těch dvacet let už všechno řekli.
00:20:33 Tady je koupelna.
00:20:35 Koupat se můžete, kdy chcete.
00:20:39 Tady bydlíme my.
00:20:42 A tady -
00:20:45 tady je váš pokoj.
00:20:52 Ani jsem vás tak brzo nečekala. Podlaha je ještě mokrá.
00:20:56 Váš muž o dítěti nic neříkal. Prosím?
00:20:59 Tady - ta postýlka...
00:21:01 Ale ne, nebojte se. Zastýlám do ní peřiny.
00:21:08 Víte, my vlastně žádné děti nemáme.
00:21:12 Jednou jsme to koupili jen tak.
00:21:15 Tenkrát jsem čekala - potom z toho sešlo -
00:21:18 no a postýlka zůstala.
00:21:22 Ale kdybyste chtěl, tak ji můžeme dát do předsíně.
00:21:25 Ramínka nejsou? Já je tam dám.
00:21:29 A co snídaně? Můžete mít...
00:21:35 A vaše věci - ty vám přivezou?
00:21:39 Ne, zavazadla už jsou tady.
00:21:44 Ach, pan soused.
00:21:48 Vy si jdete pro ty kufry, že? Moment, já vám je hned přinesu.
00:21:51 Ne, dovolíte, já sám.
00:21:52 Přece byste se netahala s mými kufry.
00:21:55 Ale? Hezky!
00:21:59 Nezlobte se, já jsem byla trošku zvědavá.
00:22:03 Víte - ona se rozbalila, a tak jsem se chtěla -
00:22:06 To nic, to nic. Vypadá tady dobře, jako doma.
00:22:11 Víte - o lampách si myslím jednu věc.
00:22:15 Lampa ta se nedá jen tak někam postavit.
00:22:17 Ta se musí hezky zasadit, jako strom...
00:22:21 To jenom lidé se pořád stěhují.
00:22:24 A lampy s nimi, že?
00:22:26 A lampy s nimi. Tak já vám ji zase zabalím.
00:22:30 Ne, prosím vás ne! Aspoň si tu nepřipadám tak cizí.
00:22:36 A proč si vlastně nesednete? Já vám udělám trošku kávy.
00:22:39 Mám tam horkou vodu. Děkuju.
00:22:47 Tak tady je už můj desátý podnájem.
00:22:52 Jubilejní!
00:22:54 Chudák lampa.
00:22:56 Kolik chcete kostek? Dvě prosím.
00:23:00 Ale - abych řekl pravdu, já se stěhuju nerad.
00:23:06 To na mě jednoho dne něco přijde,
00:23:08 všecko už mi připadá známé a fádní,
00:23:12 paní bytná, dědeček na fotografii, koberce, tapety -
00:23:18 To na mě vždycky padne taková beznaděj
00:23:21 a já si říkám: Postěhuješ se jinam. Snad se něco stane.
00:23:26 A co by se mělo stát?
00:23:28 Něco.
00:23:29 Já nevím.
00:23:34 Vy jste strašně věcná, slečno. Proč?
00:23:37 Mě jenom zajímá, co čekáte od nového podnájmu.
00:23:41 Nic.
00:23:50 Teď mám takový pocit, jako kdybych už tady někdy byl.
00:23:57 Vlastně ne.
00:24:00 Na konečné jsem ještě nikdy nebydlel.
00:24:03 Poslyšte, nepřipadá vám to tady tak trošku jako na konci světa?
00:24:08 Proč na konci? Pro mě tady svět začíná.
00:24:15 Víte, že odtud je vidět až na Hradčany?
00:24:17 Kde? Tam? Tam!
00:24:20 A támhle, když je světlo, vidíte dalekohledem les.
00:24:25 Vážně? No, opravdický les.
00:24:29 Snad se tam nedíváte.
00:24:30 To není právě zábava pro mladou slečnu, nezdá se vám?
00:24:34 Proč?
00:24:35 Já se ráda dívám na lidi.
00:24:38 Třeba když vystupují z tramvaje.
00:24:45 To si vždycky jednoho najdu a mluvím s ním.
00:24:49 Říkám mu: Kam jdeš?
00:24:53 A on nic a jde dál.
00:24:56 A já mu říkám: Kam neseš ty obrazy?
00:25:00 To jsi malíř?
00:25:03 A on zase nic - a zas jde dál...
00:25:08 Až zmizí z kukátka a zas tam vejde někdo jiný.
00:25:15 Víte - to já si tak někdy hraju, když jsem sama.
00:25:26 A vy pane, vy jste se dneska říznul při holení.
00:25:30 Kam jste to spěchal?
00:25:34 Pro kufry.
00:25:37 Z toho plyne mravní naučení, slečno.
00:25:40 Nedívejte se na lidi zvětšovacím sklem.
00:25:43 Poznáte, že mají pihy. Prosím?
00:25:45 Já se na vás můžu podívat taky obráceně.
00:25:50 Teď jste, pane, takhle mrňavoučký...
00:25:55 Nevěříte? Přesvědčte se.
00:25:59 To já si vás raději přiblížím.
00:26:03 Tak a teď vás mám na dosah ruky. Jenom neuhýbejte!
00:26:08 Počkejte!
00:26:18 No -
00:26:20 bylo to hezké u vás, já už budu muset jít.
00:26:26 Stejně jste byla moc milá.
00:26:29 Jé! Já půjdu rozsvítit.
00:26:32 TŘÍŠTĚNÍ SKLA
00:26:34 Bože! To jsem zavinila já.
00:26:36 Pozor, střepy.
00:26:47 Já půjdu rozsvítit.
00:27:23 Dobrý večer. Dobrý večer. Noviny máte nahoře.
00:27:25 Jo, dobře, dobře.
00:27:29 Hmm. Hanko, k večeři!
00:27:56 Fuj, tam je dneska peklo. Dobrý večer.
00:27:58 Ahoj!
00:28:04 Ručník!
00:28:07 Hop!
00:28:15 Tak co, poklade?
00:28:27 Mužský to nejsou lidi, la la la...
00:28:37 Paní, máme hlad! Už to bude!
00:28:42 Jedeš! Co si přeje velkomožný pán?
00:28:46 Nejprv předkrm. Ale jen jestli se ti líbím.
00:28:51 Líbíš.
00:28:55 Najednou. No jo, najednou!
00:28:59 No tak...
00:29:02 Představ si, že jsem měl dneska zase o deset korun větší srážky!
00:29:06 To už mi udělali podruhé, pro nic a za nic, víš?
00:29:09 Tak už se nezlob, když tě mám ráda.
00:29:11 No jo, tobě se to řekne.
00:29:16 Tebe to nepálí, co?
00:29:23 Nedři se, Olino, nemá to význam.
00:29:27 Taky jsem kdysi takhle sedával. A dnes?
00:29:32 Lékárna, závodní kuchyně, hovězí závitek, schůze -
00:29:38 Soudruh Martinec dluží příspěvky.
00:29:42 Tak proč jsi vlastně studoval farmacii?
00:29:44 Vím já proč?
00:29:47 Táta měl drogerii -
00:29:49 já jsem měl povýšit na lékárníka.
00:29:54 Když jsem byl v septimě, otiskli mi básničku.
00:29:57 Češtinář mi říkával: Jen tak dál, Martinče, jen tak dál!
00:30:03 A teď chodím na tu jejich polívku a bydlím,
00:30:05 kde lišky dávají dobrou noc.
00:30:08 Před čtvrt rokem se ti to tu zdálo docela hezké.
00:30:10 Copak o to...
00:30:14 Kdyby -
00:30:18 Jen kdyby - Aha...
00:30:22 Jen kdyby měl člověk vždycky takovéhle vyhlídky.
00:30:26 Olino! Pojď sem!
00:30:30 Co je?
00:30:32 Co udělal její muž?
00:30:35 Nevím. Prý něco ve fabrice.
00:30:38 Bude se to teď znova přešetřovat.
00:30:41 Kolik dostal? Hodně.
00:30:45 Ale kdo ho znal, nedá na něj dopustit.
00:30:48 Co z toho má?
00:30:50 Za rok po člověku nevzdechne ani pes...
00:30:56 A ty?
00:30:58 Ty bys mně byla věrná, co? To sotva.
00:31:02 Pojď.
00:31:04 Ale ona není taková.
00:31:08 Blondýnky jsou na tom líp. Aspoň se to říká.
00:31:11 Černovlásky jsou vášnivější, víš? Nech mě.
00:31:31 Bože!
00:31:33 Snad jsem toho tolik neřek!
00:31:37 Já se nikdy ničemu nedivím a nikdy nic neodsuzuju.
00:31:44 Maruno!
00:31:47 Už musím... A děkuju.
00:31:52 Ne! To ne.
00:31:58 - A teď hezky domů.
- Škoda, mám dneska zrovna volno.
00:32:04 Musíte se hodně procházet.
00:32:09 Ne, nejde to. Nedělalo by to dobrotu.
00:32:13 - Mně stačí, když vás někdy uvidím.
- Ale mně to nestačí.
00:32:18 Dobrou noc.
00:32:29 - Není vám dobře?
- Dusno.
00:32:34 - Příjemnou neděli.
- Dobrou noc.
00:33:48 TELEFON
00:34:06 Ano?
00:34:44 Mohu k vám? Jenom na chvilku.
00:34:48 Maruno? Slyšíte mě? Proč neodpovídáte? Maruno!
00:35:06 TELEFON
00:36:25 BUDÍK
00:36:29 Dobré jitro! Hmm.
00:36:34 Zatracený život!
00:36:38 Tyhle nedělní služby by se měly zakázat.
00:36:43 Zrovna se mi něco zdálo, a já už ani nevím, co.
00:36:53 Poslyšte,
00:36:57 cizí pane,
00:37:00 mám pro vás novinu.
00:37:02 Hmm?
00:37:06 Budete mít se mnou dítě.
00:37:12 No ne?
00:37:17 A víš to jistě? Hmm.
00:37:25 Poslouchej,
00:37:29 nenamlouváš si něco?
00:37:44 Kdyby člověk aspoň nemusel tak časně vstávat.
00:38:13 Co tady děláš?
00:38:14 - Já dělám správcovou.
- Prosím tě!
00:38:18 - A co dělá babička?
- Babička spí.
00:38:25 - Spí?
- Nevím, sedí a nehýbá se.
00:38:30 - Nehýbá se?
- Ne, nehýbá se.
00:38:42 Paní Malá! Paní Malá, co je vám?!
00:38:47 Paní Malá!!!
00:39:36 Snad by mohla přespat u nás. Nemůže přece tak sama...
00:39:41 Má otce, ne? Tak by ji snad stačilo dovézt.
00:39:45 Poslouchejte, ví ten Pešta vůbec něco, co?
00:39:49 Já nevím.
00:39:51 Olino!
00:39:52 Olino!!
00:39:59 Tak si člověk myslí bůhví co,
00:40:04 a zatím je to, jako když tramvaj dojede na konečnou.
00:40:20 KUKAČKA
00:40:55 Peštu? Na toho byste marně čekala. Na shledanou.
00:41:14 Opravdu nevíte, kdy bych ho mohla zastihnout?
00:41:17 To ví pánbůh...
00:41:21 Pojď, Haničko.
00:41:24 Ticho tam! Copak nemůžete dát pokoj aspoň v neděli?
00:41:28 Celej tejden rámusíte! Kdo vás bude poslouchat?
00:41:48 Prosím.
00:41:49 Hned, hned to bude, Olino. Okamžik.
00:41:53 Exportní nebo obyčejný? Export.
00:41:55 Dobrý den! Tři třicet, prosím.
00:42:01 Běž si pěkně sednout, Haničko.
00:42:04 Děkuji. Na shledanou.
00:42:08 Na shledanou. Představ si, že vůbec nebyl doma.
00:42:11 Kdo nebyl doma?
00:42:13 A to on přijde. On jistě přijde.
00:42:18 Tuhle, vezmi si čokoládičku a pěkně to sněz.
00:42:21 Jsou v tom vitaminy, víš?
00:42:22 Prý teď chodí s nějakou vdovou. Hmm.
00:42:25 Pro tebe mám taky něco. Něco moc dobrého.
00:42:29 Co to bude? Také vitaminy?
00:42:32 To si vezmi, Olinko, to ti určitě pomůže.
00:42:36 Akomensin? To je veliká vzácnost, víš?
00:42:40 Co mi to dáváš?
00:42:41 Nebuď naivní. Přece ti k tomu nemusím dávat návod.
00:42:46 To nemusíš. Tak snad nebudeme tady -
00:42:51 Víš, Olinko, já mám dneska hroznou chuť někam si zajít.
00:42:55 Někam, kde je hudba, kde se dobře jí.
00:42:57 Aby člověk nemusel na nic myslet.
00:42:59 Člověče, vždyť mi jsme spolu neměli ani pořádnou schůzku!
00:43:04 Dobrý den. Dobrý den!
00:43:07 Tak už zas hezky běžte. Prosím, přejete si?
00:43:10 Prosím.
00:43:15 Nazdar!
00:43:40 Tančíš takhle i s jinými? Ne.
00:43:45 Jinak.
00:44:13 Mně to tu připadá jako na malém nádraží.
00:44:17 Za chviličku přijede vlak a všechno zmizí v páře.
00:44:24 Kam jedete?
00:44:26 Á, vy čekáte na Modrý expres, že ano?
00:44:28 Ne, na osobní. Stačí druhou třídou, pane.
00:44:34 Jen abych měla místečko u okna. S vyhlídkou na konečnou?
00:44:38 Ne.
00:44:40 S vyhlídkou na tebe.
00:44:52 Sem budem chodit častěji, až se vezmeme.
00:44:59 To má být nabídka k sňatku? Hmm.
00:45:02 Tebe to překvapuje? Ne. To já jen tak.
00:45:06 Pane vrchní! Prosím.
00:45:08 Pane vrchní, jaké máte lepší červené?
00:45:11 Bikaver, Chardonay... Tak Bikaver - dvě skleničky.
00:45:15 Nezlobte se, ale - Tak lahvičku, ale malou.
00:45:17 Prosím.
00:45:20 Opijem se, viď? Hmm.
00:45:23 Dovolíš?
00:45:35 To abych byla přesná - manželka? Ano, abys byla přesná.
00:45:40 A budeme mít schůzky, že? No jistě, budeme.
00:45:48 Co je?
00:45:50 Nic. To jsem jen myslela, že to je známá.
00:45:59 Líbí?
00:46:09 Napij se.
00:46:17 Vzalas to?
00:46:23 Nevzala. Ještě ne.
00:46:29 A co bude dál? Já nevím.
00:46:33 Podívej se, Olino, já jsem člověk chybující.
00:46:37 Možná že máš o mně úplně jiné představy, ale -
00:46:39 Je zde volno, prosím? Ne, obsazeno.
00:46:41 Pardon.
00:46:45 Chtěl bych ti o sobě říct, že mám velmi vyvinutý
00:46:47 pocit odpovědnosti.
00:46:49 Zvykl jsem si vždycky dvakrát měřit.
00:46:51 Třikrát!
00:46:52 Nežertuj, Olino, prosím tě!
00:46:57 Mám pocit, že v době, kdy každou chvilku vybuchuje
00:46:59 nějaká ta bomba, je trošku zbytečné přivádět na svět lidi.
00:47:03 Souhlasíš se mnou, ne?
00:47:06 Ale - když já bych chtěla mít tvé dítě.
00:47:09 Měj rozum, Olino! Jsi sama ještě dítě.
00:47:14 Snad -
00:47:17 Snad jednou - až bude jiná situace.
00:47:21 Máme my vůbec nějakou situaci? No řekni!
00:47:23 Ty máš stipendium a já - já mám almužnu.
00:47:27 Z věrného milování zbydou nakonec bramborové knedlíky
00:47:29 a starost o to, jak zaplatit byt!
00:47:31 Prosím tě, neříkej už víc!
00:47:33 Alespoň dnes ne.
00:47:37 Ty víš, že tě poslechnu.
00:47:41 Teď se mi chce strašně brečet.
00:47:47 Vypadám hrozně. Promiň.
00:48:28 Vy už odcházíte?
00:48:31 Ještě jsem vás tu nikdy neviděla.
00:48:36 Já jsem tady poprvé.
00:48:41 Vy sem chodíváte často? Ne ne.
00:48:45 Já skoro vůbec nikam nechodím.
00:48:50 Vždyť na tom nezáleží. Já vím...
00:48:55 Jenomže - člověku je to trochu líto.
00:49:01 Ty se nestarej o mě, já se nestarám o tebe.
00:49:05 Lidi žijí vedle sebe a mají k sobě daleko jako na hvězdu.
00:49:11 Každá si konec konců někoho najdeme.
00:49:16 Akomensin? Dejte to sem.
00:49:18 To vám dal on? Ne. Já -
00:49:21 Do toho nikomu nic není. Myslela jsem, že jste chytřejší.
00:49:28 Prosím. Když myslíte, můžeme si dělat komplimenty.
00:49:34 Vy byste nedělala tohle, já zas něco jiného!
00:49:43 Olinko, nechtěla by sis ještě zatančit?
00:50:09 Nezlobíš se na mě? Proč, prosím tě?
00:50:11 Že jsme šli dřív domů.
00:50:16 Bylo tam moc lidí, víš?
00:50:20 Malé nádraží, co?
00:50:24 Pořád jdou, slyšíš?
00:50:29 Ty je vlastně vůbec nemůžeš slyšet.
00:50:34 To jsou moje první hodinky.
00:50:38 Počkej chvilku.
00:50:41 Budeš chtít ještě kávu? Ne, Olinko.
00:50:44 Pěkně se vyspi, já dneska půjdu spát domů, víš? Ke Kovandům.
00:50:50 Ale -
00:50:52 Abychom měli větší pocit svobody, víš?
00:50:55 Když už jsme se tak říkajíc zasnoubili.
00:50:58 Taky jsem si myslel, že bude lepší,
00:51:00 když ti nebudu překážet.
00:51:02 Člověk se někdy potřebuje tak do sebe zadívat a přemýšlet
00:51:05 a být sám, ne?
00:51:09 Ano. Dneska se mi to zrovna hodí.
00:51:16 Olinko!
00:51:18 Dobrou noc! Bylo to moc hezké, Olinko!
00:51:22 Moc hezké! Pa!
00:52:16 Zatracenej život!
00:52:24 Už aby ta zatracená trať byla hotová.
00:52:27 Na, chytej!
00:52:30 Mě z těch kluků jednou trefí šlak!
00:52:41 - Dobrý jitro, pane Brzobohatý.
- Dobré jitro.
00:52:45 Dva rohlíky a půllitříček, ano.
00:52:49 To máme pěkné počasí, viďte?
00:52:52 No, snad se to vydaří.
00:52:55 Slečna Olinka tu dnes už byla.
00:52:58 Já jsem se na nic neptal.
00:53:08 Oh, bože!
00:53:17 Dobré jitro, Olinko!
00:53:19 Dobře vyspaná? Dobře. Bohužel.
00:53:24 Copak?
00:53:26 Poslyšte, neznáte náhodou nějakého pana Martince?
00:53:29 Martince? To myslím, že znám.
00:53:32 A myslím, že až moc dobře ho znám.
00:53:34 A byl byste tak hodný a vyřídil mu, že má dneska narozeniny?
00:53:38 Bože, už zase? Hmm, to to utíká.
00:53:43 Já mám totiž připraveny pro něj různé dárky.
00:53:47 Aha. Asi - tři.
00:53:50 A chtěla bych mu je dnes večer slavnostně předat.
00:53:53 Šlo by to?
00:53:55 Dítě, dítě... Večer - to nejde, to mám schůzi.
00:54:00 Jsi stejně hodné děvče. V poledne bys nemoh?
00:54:04 To bych zase nestih, víš. Víš co? Jedině teď.
00:54:09 Nebude sice slavnostní, ale aspoň nebudeš muset uklízet.
00:54:12 Může to být?
00:54:13 Všechno může být. No tak vidíš!
00:54:19 A co pořád děláš, Olino? Cos dělala včera a předevčírem?
00:54:23 A cos dělal ty včera a předevčírem?
00:54:25 Moc práce, člověče. Vážně, moc práce.
00:54:27 Ve Voršilské zase zrušili Mediku a my jsme přebírali sklad
00:54:30 a klientelu. Tak to jde pořád dokola.
00:54:33 První dar je káva neboli snídaně.
00:54:36 A co je tohle?
00:54:41 To je dar číslo dvě.
00:54:43 Pozor, sedej si tam opatrně, je z Nového bytu.
00:54:48 Padesát stránek překladu á Kčs 18.
00:54:54 Hmm. A k tomu křeslu patří bačkory a to bude dar číslo tři.
00:54:58 A napřesrok mi koupíš župan, viď?
00:55:00 Kdepak, děvenko! Kdepak! Já se jen tak nedám.
00:55:05 Na třetí dárek si budeš muset zatím počkat.
00:55:08 To nespěchá, hlavně když to bude stát za to.
00:55:12 Je to veliké tajemství, co?
00:55:25 Já jsem ti totiž už dávno chtěla říct,
00:55:30 že to dítě, které se mělo narodit, se narodí.
00:55:40 Já bych jinak nedovedla...
00:56:04 Karle, proč nic neříkáš?
00:56:09 Žeru se, víš?
00:56:12 Připadá mi to všecko příliš připravené, než abych tomu mohl
00:56:14 důvěřovat.
00:56:17 Co to povídáš?
00:56:19 Nezbývá, než ti otevřeně říct, Olino, tys mě podvedla!
00:56:23 Mám pocit, že se tady něco děje proti mé vůli.
00:56:25 Něco, s čím jsem právě u tebe nepočítal!
00:56:28 Narozeniny. Malé tajemství...
00:56:31 Já nejsem sextán, Olino! Já nejsem sextán!!!
00:56:33 Tohle jsi mně dělat neměla! A co jsem měla dělat?
00:56:37 Co jsme si dohodli! Jenom nepodvádět.
00:56:41 Neříkat "ano" a myslet si "ne".
00:56:44 Bože, vždyť je to tvoje dítě. Ale - to s tím nesouvisí!
00:56:50 Tady jde o jinou věc. O čestné jednání, o fair play.
00:56:59 Teď se musíme vzít. To není pravda. Nemusíme.
00:57:03 Podívej se, Olino, mysli si o mně, co chceš,
00:57:05 třeba že jsem měšťák, ale jedno mě táta naučil:
00:57:08 plnit čestné dluhy!
00:57:09 Tuhle směnku jsem podepsal, prosím, budu platit!
00:57:25 Tak copak děláme celý den? Tady máš to máslo -
00:57:28 - Uklízíme a vaříme.
- No, to máme hodně práce, viď?
00:57:32 Tady ti dám ty vajíčka. A pro pana Martince taky vaříme?
00:57:36 - Ne, ale ustýláme mu postýlku.
- Postýlku, tak vida, pořád ještě.
00:57:42 - A kampak máme namířeno potom?
- Na kolotoče a na houpačky.
00:57:48 - No to se máme!
- Já mám taky kočičku.
00:57:52 - Kočičku?
- No.
00:57:55 Tady máš nazpět -
00:57:58 - Maminka.
- Tak já už jdu.
00:58:02 - Tak přijďte, přijďte zase.
- Ano, přijdu.
00:58:05 - Budeme se těšit.
- Tak na shledanou.
00:58:08 - Dobrý den!
- Dobrý den!
00:58:15 No, ukaž, ukaž. Dobře jsi to nakoupila.
00:58:20 - A teď pěkně uklidíme.
- A potom?
00:58:23 - Potom uvaříme knedlíky.
- A potom?
00:58:25 - Dobré jitro, paní Kovandová.
- Dobrý den!
00:58:28 - Potom zaneseme strejdovi oběd.
- A potom?
00:58:31 - No, co potom?
- Půjdem na kolotoče a na houpačky.
00:58:35 Ano, půjdeme. Tak pojď.
00:58:54 Ten je, co?
00:58:57 Pročpak si neumeješ kukadla?
00:59:02 - To je vaše nejmenší?
- Jediná.
00:59:06 - A že mě nedohoníte?
- Počkej, Haničko!
00:59:10 Neutíkej tak! Tak počkej! Uženeš se!
00:59:17 To víš, že tě nedohoním.
00:59:27 Haničko!
00:59:32 Tak vidíš, co děláš! Vždyť jsem ti to říkala!
00:59:39 Můj bože, Pešta! Dobrý den.
00:59:42 Já jsem si přišel pro dceru, paní.
00:59:48 Je libo trochu griotky? To nemusí bejt, paní.
00:59:52 Posaďte se přece u nás, pane Pešto.
00:59:58 Přišlo to všechno tak nahonem.
01:00:01 Kdyby tady byl aspoň František. Pročpak nepijete, pane Pešto?
01:00:08 Napijete se se mnou? Ne, já nepiju.
01:00:14 Zítra ji přivedete, že ano? Pěkně si pohovoříte
01:00:17 a ráno vás budu čekat. Nečekejte, paní, je to zbytečný.
01:00:26 Pane Pešto, my jsme si na ni hrozně zvykli.
01:00:32 My na světě nic jinýho nemáme. Nemáte, nemáte -
01:00:38 A co mám já, paní?
01:00:41 Františku?
01:00:46 To jste vy, pane Martinec? Hmm.
01:00:50 Představte si, přišel pan Pešta a chce nám vzít Haničku.
01:00:53 Cože? Prosím vás,
01:00:55 poraďte mi, co mám dělat?
01:00:58 Tak co, Haničko, půjdeš se mnou?
01:01:03 Ne?
01:01:04 A neboj se, ty hloupá. Já ti koupím něco lepšího.
01:01:09 Víš, takovou panu, tu, co mrká.
01:01:13 Víte, paní Kovandová, do takových věcí
01:01:15 já se zásadně nepletu. Na to nemám ani právo ani čas.
01:01:19 Člověk sám neví co dřív!
01:01:25 No, vidíte. Tak co?
01:01:30 Tak dáte mně ty její věci anebo ne?
01:01:33 Ano, ano. Hned to bude.
01:01:40 Chceš si mě vlastně vzít nebo nechceš?
01:01:43 Vždycky jsem si myslela, že chci, Karle.
01:01:49 Teď už nevím. Tak vyplň ty formuláře,
01:01:51 ostatní už zařídí svatka. Moc lidí zvát nebudeme, co říkáš?
01:01:56 Já nevím.
01:01:58 Ostatně na tom nezáleží.
01:02:03 Řekni -
01:02:07 máš mě vůbec rád?
01:02:11 Prosím, já uznávám, že máš právo ptát se třeba stokrát.
01:02:15 To už je výsada žen.
01:02:17 Nikdy jsem se tě na to přece neptala.
01:02:20 Víš, lidé dneska toho slovíčka hodně zneužívají.
01:02:24 Možná, že tě mám rád svým způsobem.
01:02:27 Ale - kdybych tě nemiloval, copak bych tady byl?
01:02:32 Tak vyplň ty formuláře, tady máš adresu.
01:02:40 Co s tím mám dělat?
01:02:42 Teď dopoledne jsem s Arnoštem mluvil.
01:02:44 Olino, to je nejlepší fachman, jakého jsme mohli najít.
01:02:47 Žádný obchod, rozumíš, čistě z kamarádství.
01:02:50 Říkal, že ještě nemusí být pozdě, ale musí tě vidět, hned dnes.
01:02:55 Čeká tě večer v půl deváté. To jsi s ním sjednal?
01:02:59 A co když se mi něco stane?
01:03:03 Podívej se, Olino, musíme jednat odpovědně,
01:03:06 když už jsme v takové šlamastyce.
01:03:08 Bez rizika to nejde.
01:03:10 Jsem konec konců otec a snad mám stejné právo
01:03:12 rozhodovat o tom, jestli dítě bude nebo nebude.
01:03:15 Někdo z nás dvou přece musí mít rozum.
01:03:18 ZVONEK
01:03:20 Proč ho máš mít právě ty?
01:03:27 Ach, slečno Olinko, co mám dělat?
01:03:29 Co je, paní Kovandová? Co já večer řeknu Františkovi?
01:03:31 Co se vlastně stalo? Podívejte se! Tam, tam!
01:03:34 Hanička! Hanička, tam dole! Vidíte?
01:03:37 Co by se mělo stát? Prostě Pešta si přišel pro dceru.
01:03:42 Pane Pešto!
01:03:44 Pane Pešto!!!
01:03:47 Pešta!!!
01:03:56 Neplačte, paní Kovandová.
01:04:00 Olino, prosím tě, uklidni paní Kovandovou.
01:04:02 Já už zase musím do krámu, víš?
01:04:04 A večer - čekám, určitě!
01:04:07 Proč vy jste mu jen nic neřekl, pane Martinec?
01:04:11 Počkej, Karle! Počkej!
01:04:17 Karle, počkej! Tak tys u toho byl?
01:04:20 Byl. A cos udělal?
01:04:22 Co jsem měl dělat? To je přece evidentní, ne?
01:04:23 Otec je jednou otec. Tak nezapomeň, Olino,
01:04:25 pasáž Varieté! Ahoj!
01:04:27 Máš neobyčejně vřelý vztah k otcům...
01:04:30 Vidíš, Haničko, už jsem tady.
01:04:33 Pane, to si pochutnáme, počkej!
01:04:35 Tak, hezky se napiješ.
01:04:38 Ukrojíme si to do ručičky, tak. Je to moc dobrý.
01:04:42 Papej hezky, papej.
01:04:49 No tak, pročpak nejíš?
01:04:55 Copak, Haničko? Tobě to nechutná?
01:05:05 Nechceš - nechceš kremroli?
01:05:08 Ne, já chci mrkací panu!
01:05:14 Tak počkej, já hned přijdu.
01:05:21 Táta ti nařeže, když nebudeš poslouchat!
01:05:36 Tak, Haničko, kremrole, vidíš? Ty jsou sladký, papej.
01:05:41 No tak, vem si. Vždycky jsi měla ráda kremrole.
01:05:45 Vždyť já si pamatuju, jak jsi říkala:
01:05:48 Tati kup mi kremroli, no. Já nechci.
01:05:52 Ty mě nemáš ráda? Ne.
01:05:57 A proč? Povíš mi to? Nepovím.
01:06:00 Máš recht.
01:06:02 Hele, hleď si svýho!
01:06:09 Ty...
01:07:25 Pojď, pomodlíme se za maminku a za tatínka.
01:07:32 Zdrávas Maria - opakuj to po mně.
01:07:39 Zdrávas Maria - Zdrávas Maria -
01:07:42 milosti plná - milosti plná -
01:07:45 Pán s tebou - Pán s tebou -
01:07:49 Požehnaná ty jsi mezi ženami - Požehnaná ty jsi mezi ženami -
01:07:56 Požehnaná ty jsi - mezi ženami - Požehnaná ty jsi mezi ženami -
01:08:03 Požehnaná - mezi - ženami -
01:09:04 VÝKLAD VE ŠPANĚLŠTINĚ
01:09:12 Momento!
01:09:17 Gracia!
01:10:23 Haničko!
01:10:26 Haničko, kdepak jsi?
01:10:34 Haničko!
01:10:38 Haničko!
01:10:43 Haničko!
01:10:47 Haničko!
01:10:49 Haničko!
01:10:52 Haničko!!
01:10:56 Haničko!!!
01:10:58 Haničko!!!
01:11:03 Haničko!!!
01:11:26 Počkej! Pojď sem! Neviděls tady holčičku?
01:11:45 Prosím vás, takovou malou holčičku? Malou holčičku -
01:11:48 Neviděl.
01:11:57 Prosím vás, neviděl jste -
01:12:30 BUDÍK
01:13:18 Dobrý večer. Dobrý večer. Copak?
01:13:21 Neruším? Ne.
01:13:23 Potřebovala bych s vámi mluvit.
01:13:26 Mně je hrozně, víte?
01:13:29 A nemám, komu bych to řekla.
01:13:32 Nezlobte se, teď - to nejde. Snad zítra.
01:13:38 Opravdu to nejde. Bohužel. Tak promiňte.
01:13:43 Může to být zítra? Třeba.
01:13:48 Třeba zítra. Snad -
01:14:01 - Kdo to byl?
- Sousedka.
01:14:04 Ty choděj vždycky vhod.
01:14:06 Chtěla sůl?
01:14:08 Nevím, co chtěla.
01:14:15 - Neodložíte si?
- Rád.
01:14:45 To je můj muž.
01:14:52 Tak to je on.
01:14:56 Jaký byl?
01:14:58 Proč byl? On je!
01:15:02 Promiňte.
01:15:06 Maruno, hodně jsi ho milovala?
01:15:10 Proč mluvíte v minulém čase? Já ho mám ráda.
01:15:17 Tak tedy jeho, ne mě!
01:15:20 Tebe mám taky ráda.
01:15:28 Nezlobte se, ale já takové řeči nerozumím.
01:15:32 Nerad mluvím, o čem se nemluví.
01:15:38 Ale léta utíkají.
01:15:40 Jste sama.
01:15:42 Proto vám není dobře.
01:15:45 A máte někoho. A to jsem já.
01:15:50 A je tu ještě někdo, ale ten tu není.
01:15:54 Škoda každé hodiny, každého dne, každé noci.
01:16:00 Co ty víš...
01:16:12 Já se nikdy o nic nedělil.
01:16:15 Já chci všecko anebo nic!
01:16:19 K čemu jsem tu vlastně byl? Pěstujete si sny?
01:16:23 Nebo jste mi chtěla ukázat tu fotografii?
01:16:25 Třebas.
01:16:28 A to vám nestačilo, že?
01:16:32 Maruno, takhle jsme spolu nikdy nemluvili.
01:16:37 Nech mě, prosím tě.
01:16:45 Že to tak nemyslíš, viď?
01:16:53 Mám jít?
01:16:55 Jdi. Rychle! Dokud je čas.
01:17:02 Tak dobrá.
01:17:46 ROZHÁDANÉ HLASY
01:17:51 Nechte mě, nechtě mě! Já jsem se s ní šel jen pomodlit.
01:17:58 Víš, co se může všecko stát, ty lumpe?!!
01:18:02 Nekřičte. Mě strašně bolí hlava. Neřvěte!
01:18:04 - Teď tě bolí hlava!!!
- Vzpamatuj se, Fanouši!
01:18:06 Pusť ho!
01:18:09 Jedete domů! Maršte!
01:18:15 Byl jste už na policii? Nebojte se, však ona se najde.
01:18:21 A vůbec - nechte si ji.
01:18:26 Kdo by s ní chodil jednou do tanečních?
01:18:49 Jen klid, klid. Dokud se čeká, není zle.
01:18:54 To někdy trvá hodiny, než se takové děcko najde.
01:18:57 Támhle Ferdík, ten už tady čeká celý večer.
01:19:00 - Nudíš se, Ferdíku?
- Nudím. Ano.
01:19:03 No tak vidíš, to jsme na tom stejně.
01:19:07 - Šéf chce, aby -
- Tak jim to řekni.
01:19:11 Máme tady nějaké nalezené věci. Pojďte se na ně někdo podívat.
01:19:17 Počkejte, já tam půjdu.
01:19:20 Tak tady říkáte, že tam nikdo vedle vás nebyl v tom kostele.
01:19:23 Díval jste se dobře? Nebyl. Snad jenom pánbůh...
01:19:29 Ale ani ten tam asi nebyl.
01:19:31 Dobrý večer. Dobrý večer.
01:19:32 Posaďte se slečno, prosím vás. Tam jsou dnešní nálezy.
01:19:35 Podívejte se na to, jestli něco z toho poznáte.
01:19:39 Tak připusťme, že utekla.
01:19:41 Proč utekla?
01:19:47 Zacházel jste s ní špatně?
01:19:51 Bála se vás?
01:19:55 Tak vy nechcete odpovídat.
01:19:59 Jak to tak vypadá, budeme muset navrhnout,
01:20:01 aby se vám to dítě vzalo. Vy jste na to zralý, člověče.
01:20:06 Neboj se, já mám dobrej kádrovej posudek.
01:20:09 Trochu chlastám, víš. Prosím vás, mluvte k věci.
01:20:15 K věci.
01:20:16 Co je to u tebe k věci?
01:20:19 Vy to máte dobrý! Všichni. Jako ve škatulce.
01:20:23 Tady je dobro, tady je zlo a uprostřed je čára, že?
01:20:25 Ale já po tý čáře chodím, rozumíš?
01:20:30 Nerozumíš, viď. Ono to není v žádný příručce.
01:20:35 Člověče nežvaňte!
01:20:40 Copak nechápete, že se tomu dítěti mohlo něco stát?
01:20:43 Někdo ji může odvést. Taky může přijít o život.
01:20:48 Jste přece otec! Otec, otec! To já vím taky!
01:20:52 Ale co mám dělat? Čemu vlastně říkáte otec?
01:20:56 Slečno, prosím vás, to se vás netýká.
01:20:59 Poznala jste některou z těch věcí?
01:21:01 Ne. Tak vám děkuju.
01:21:03 Na shledanou. Na shledanou.
01:21:08 Já ji přece mám rád. Panu jsem jí chtěl koupit.
01:21:53 - Tak čípak jseš, holčičko?
- Nevím.
01:21:57 Kdepak máš maminku?
01:21:59 - Doma.
- A kdepak je to doma?
01:22:03 - Na konečné.
- Na konečný? A na který konečný?
01:22:08 - No na konečné.
- Aha.
01:22:13 Vy tu s námi ztrácíte čas, slečno Olinko,
01:22:15 a třeba sama něco máte. Ne, nic.
01:22:19 Co bych měla?
01:22:23 Kde je? Kde je? Nestalo se mu nic?
01:22:25 - Vy jste paní -
- Tady jsi!
01:22:28 Ty uličníku jeden! Co tě to napadlo chodit z domu?
01:22:32 - Mami, nebij mě!
- Nemluv!
01:22:34 Takhle postrašit mámu!
01:22:36 Já už ho viděla někde pod autem!
01:22:39 - Mami, já jsem se nudil.
- Nudil! Já ti dám, nudil!
01:22:43 Ty se přestaneš nudit, až tě uvidí tatínek.
01:22:46 Ferdíku, pojď. Běž se rozloučit.
01:22:48 - Tak na shledanou, Ferdíku.
- Na shledanou!
01:22:50 No, to raději ne.
01:22:52 Paní, prosím vás, tady mi to potvrdíte, ano?
01:22:58 To už tak je. Někdo má, a třeba ani nechce.
01:23:03 - A druhý nemá, a zase by chtěl.
- To nesmíš tak brát.
01:23:07 No řekni, řekni, co tě trápí. Tady před Olinkou to řekni.
01:23:12 - Neužírej se!
- Ale Mařenko!
01:23:14 A nelituj mě! Není třeba! Řekni: Nic mi nedala!
01:23:16 I o cizí dítě přišla!
01:23:18 Já jsem se proto na tebe nikdy nezlobil.
01:23:20 Nebuď tak hodný! Myslíš si, že tě neslyším v noci?!
01:23:23 Myslíš, že já klidně spím?
01:23:27 Olinko!
01:23:32 TELEFON
01:23:44 Telefon!
01:23:51 Telefon!!!
01:24:08 Jseš chytrá! Ty káčo!
01:24:56 Olino!
01:25:00 Konečně že už jsi tady, prosím tě! Já už čekám půl hodiny.
01:25:04 Víš, co jsme si říkali o přesnosti, když jsem ti dával ty hodinky?
01:25:07 Ale já ti rozumím. Tak pojď, pojď, pojď.
01:25:11 Tak co je?
01:25:13 Já nikam nejdu. Olino, přece ho nenecháme čekat.
01:25:17 Bojíš se, viď? Neboj se, po těch schodech už jich přešlo.
01:25:20 Tak pojď!
01:25:23 Olino, kam jdeš?
01:25:26 Olino, prosím tě, nehraj divadlo. Takhle to přece nemůžeme nechat.
01:25:30 Opravdu?
01:25:31 Ale já to dítě budu mít, přestože je tvoje.
01:25:33 Ale vždyť se dohodneme, já tě k ničemu nenutím.
01:25:36 Vždyť víš, jak tě mám rád. Vyplnila jsi ty přihlášky?
01:25:41 Zítra si odneseš své věci. Chci být sama.
01:25:45 Tak -
01:25:47 tohle jsem si od tebe nezasloužil, víš?
01:25:49 Po tom všem, co bylo mezi námi.
01:25:53 Jsi mi strašně lhostejný. Strašně.
01:25:58 Jako kdybys nikdy nebyl.
01:26:01 Olino!
01:26:04 Olino!!
01:26:16 Copak, mladý pane? Z cesty, nebo jich podmetu!
01:27:03 Tak, trošku doprava. Nahoru! Á, dobrý den, pane Brzobohatý!
01:27:08 - Všechno nejlepší v novém roce.
- Taky, taky. Všechno nejlepší.
01:27:11 - Zdravíčko. Zdravíčko!
- Dobrý den!
01:27:17 Dobrý den, pane Brzobohatý. Dneska mám taky něco pro vás.
01:27:20 - Pro mě?
- Počkejte, kdepak to mám? Tady!
01:27:23 - To bude asi pozvánka do schůze.
- Tak šťastný a veselý!
01:27:27 - Na shledanou.
- Na shledanou!
01:27:30 Haničko? Haničko, kde jsi?
01:27:33 Copak ti nadělil Ježíšek, Haničko?
- Já pouštím hady!
01:27:37 Všechno nejlepší, pane Brzobohatý! Kampak s tou kytkou?
01:27:56 ZVONEK
01:28:03 Dobrý den!
01:28:06 Šťastný a veselý!
01:28:08 Kdybyste - dovolila - čtyřlístek.
01:28:14 Prý přináší štěstí. To jste hodný.
01:28:18 Nepůjdete dál?
01:28:20 Já musím na šichtu. Aha.
01:28:24 No, tak -
01:28:29 Já to půjdu zalejt. No -
01:28:33 Tak - zase rok pryč.
01:28:38 Jsme takový normální dům, a co se všechno stalo za ten rok!
01:28:43 Prosím?
01:28:45 Tady v domě - co se stalo za ten rok.
01:28:49 To víte, všude se něco stane. Jé, pozor!
01:28:54 Ale prevítovi se nestane nic. Jen hodnej na všechno doplatí.
01:29:01 Vždycky hodnej!
01:29:04 No,
01:29:06 tak já jdu.
01:29:09 Na shledanou!
01:29:10 Všechno nejlepší.
01:29:13 Poslyšte, slečno Olinko, nechtěla byste si mě vzít?
01:29:17 Já?
01:29:20 Vás?
01:29:22 No.
01:29:23 Moc jsem o tom přemýšlel.
01:29:26 Moc. Ale -
01:29:28 A to byste si mě vzal z přátelství
01:29:30 nebo ze sousedské výpomoci nebo - ?
01:29:33 Ale ne, já jenom, aby to děťátko mělo jméno.
01:29:37 Ale to bude mít, pane Brzobohatý. - Moje.
01:29:41 No, jistě. Nemyslíte že, k tomu aby dva lidé
01:29:44 mohli spolu žít, se musí mít rádi?
01:29:49 To se říká.
01:29:52 Ale člověk musí být skromný, víte? Někdy.
01:29:56 Ale já nejsem vůbec skromná. No, nic se nestalo.
01:29:59 Nezlobte se. Ale ne!
01:30:01 A vemte si to ode mne pro štěstí. Ale ne, ne, prosím, to ne!
01:30:04 Promiňte, já myslela, že jste sama.
01:30:06 To nic. Jsem zrovna na odchodu.
01:30:08 Chtěla jsem se jen zeptat, vlastně jsem vás přišla poprosit,
01:30:11 jestli byste nechtěla oslavit Silvestra společně.
01:30:14 Nevadilo by vám to? Naopak!
01:30:17 Ale se mnou se moc nenapijete. Tak platí?
01:30:19 Platí. Na shledanou!
01:30:27 Konečná stanice! Vystupovat!
01:30:36 Haló, jsme na konci! Vystupovat!
01:30:42 Pane, něco jste tu zapomněl.
01:30:50 Co s tímhle? Mám to vyhodit?
01:30:52 Ukaž! To mám pro dcerušku, já ji jdu navštívit, víš?
01:31:06 Člověče, kde to vlastně jsme? Jsme na konci, kamaráde.
01:31:12 A říká se tady Na smyčce? Kdepak hochu, to už je za námi.
01:31:16 Teď už jsme o kus dál.
01:31:18 A za rok, chlapče, budeme ještě dál!
01:31:20 Ty jseš jako úvodník!
01:31:24 Nic se nezměnilo!
01:31:25 Hospoda je tady, jako všude jinde!
01:31:30 A vůbec - nevytahujte se, optimisti!
01:31:33 Elektriky stejně přijdou zrušit!
01:32:25 Víte, čeho se nejvíc bojím?
01:32:28 Samoty.
01:32:31 A té mám právě nejvíc.
01:32:39 Poslyšte,
01:32:40 nechtěla byste si poplakat?
01:32:44 Nevím, jestli je k tomu zrovna vhodná příležitost.
01:32:49 Ale můžeme to zkusit.
01:32:52 ESTRÁDA V RÁDIU
01:33:17 Tedy dneska mi ten pláč opravdu nejde.
01:33:22 Co myslíte, mohla bych se napít? Neublíží mu to?
01:33:27 Vždyť to bude mužský.
01:33:30 Tak - aby to byl opravdu muž.
01:33:34 Protože chlapům se nežije tak těžko.
01:33:40 Hlavně aby to byl člověk. Aby se taky trochu trápil.
01:33:45 Aby nebyl líný, hloupý, ješitný. A aby taky uměl mít rád.
01:33:52 Hodně rád.
01:33:55 A aby nebyl sám... A nesmí být lékárník.
01:34:00 A nebo ať je.
01:34:03 Buď si třeba lékárník. Nekopej!
01:34:08 Vždyť jsem tvoje máma.
01:34:26 Kluci dělejte! Ještě máme dvě štace. Na můstku čekaj!
01:34:30 Sbohem, hospodo!
01:34:34 Pojď, neboj se.
01:34:39 Nejmenuješ ty se Hanička? Ne. Já se jmenuju Madla.
01:34:46 Hmm, Madla... A líbí se ti ta panenka?
01:34:52 Líbí. Líbí?
01:34:55 Tak na! No tak vem, dokud dávám!
01:35:02 A utíkej, tatínek má žízeň.
01:35:40 Muziky, muziky,
01:35:44 vy pěkně hrajete,
01:35:48 vy jste mě ze spaní
01:35:52 probudily. Ajé - kuchařka -
01:35:57 zajíčka obrací,
01:35:59 dělá si -
01:36:01 z něho legraci -
01:36:03 Vystupuje někdo Na smyčce, prosím?
01:36:05 Na smyčce? Moment.
01:36:40 Skryté titulky Jana Hrušková
Rok v životě obyvatel předměstského činžáku na konečné zastávce tramvajové linky, jejich obyčejné i neobyčejné příběhy, to je námětem filmu, který podle povídky Ludvíka Aškenazyho natočili dva naši slavní režiséři Ján Kadár a Elmar Klos. Film Tam na konečné z roku 1957 byl jednou z prvních reflexí naší kinematografie na neorealistické tendence a signalizuje nadcházející odklon od iluzivního filmu. Punc životní pravdivosti mu dodává i herecké obsazení. Vedle významných hereckých osobností, které pojaly své role velmi civilně (Martin Růžek, Vladimír Ráž, Jana Dítětová a Vladimír Hlavatý) zde najdeme i neherce (např. tanečnice Eva Očenášová v roli Oliny). K působivosti filmu přispěla i poetická kamera Rudolfa Stahla, která vydatně těžila nejen z preciznosti české kameramanské školy, ale i z aktuálních tvůrčích postupů italských a francouzských filmařů.
* 1. 4. 1918
† 1. 6. 1979
* 26. 1. 1910
† 31. 7. 1993