… aneb Hlavně něco nepodělat. Milan Lasica v hlavní roli české satirické komedie (1989). Dále hrají: J. Hlaváčová, F. Řehák, V. Zawadská, J. Kodet, R. Hrušínský, P. Zedníček, J. Satinský a další. Scénář D. Klein a L. Pecháček. Kamera J. Vaniš. Režie Dušan Klein
00:01:20 Zajímalo by mě, jak by tenhle sen dešifroval pan Freud.
00:01:26 Moje žena je sice bioložka,
00:01:28 ale doma přetéká duchovními hodnotami.
00:01:33 Co má člověk na světě, krom toho počestnýho milování.
00:01:37 Když byly dcery malé, říkávali jsme tomu "člověče, nezlob se",
00:01:41 aby nevěděly o čem je řeč a časem se to vžilo.
00:01:47 Nech toho, Bobo! Ty jsi se zbláznil...
00:01:54 Pondělí... Zase budu mít deprese.
00:02:24 Nějak se nám ty holky odcizujou. Všichni se odcizujeme, i já.
00:02:32 Teda někdy.
00:02:41 Žijeme na takovém podivném kolotoči.
00:02:44 Pořád se jeden druhému přibližujeme nebo vzdalujeme.
00:02:48 Nebýt občas toho "člověče, nezlob se",
00:02:51 tak ani nepoznáme, jak se říká lidově, máme rádi.
00:02:57 Vážení přátelé, ano!
00:03:21 Bílá zdravotnická keramika má v našich zemích
00:03:26 bohatou a dlouholetou tradici.
00:04:03 Bílá zdravotnická keramika je esteticky univerzální
00:04:08 a navozuje pocit svěžesti a čistoty.
00:04:47 Bílá zdravotnická keramika se dobře myje,
00:04:51 což především oceníme my, ženy.
00:04:56 Co je důležité? Nejdokonaleji avizuje kontaminaci.
00:05:44 Pane Fischer,
00:05:46 vojsko má hlášení, že budou povětrnostní změny.
00:05:50 -Brzy přijdou mrazy.
-Nevíte, kolik stupňů?
00:05:53 Příští týden zatím kolem nuly.
00:05:56 Prosím vás, nikomu ani muk! Mám to od našeho Zdeňka.
00:06:00 Pracuje jako vojenský meteorolog na letišti.
00:06:05 Nerad bych, aby měl nepříjemnosti, znáte to...
00:06:08 Pane Janku, jako ryba...
00:06:15 Pane Fischer, tlak vzduchu 1 015 hektopascalů.
00:06:37 Pane doktore, vy jako právník, můžete mi říct, co se tím změní?
00:06:42 Stali jsme se státním podnikem, to víte, ne?
00:06:45 -Ano, já ale myslím právnicky.
-To je zásadní otázka!
00:06:49 Vy jako člověk jste právní subjekt, že?
00:06:54 Bývalý národní podnik byl také právní subjekt,
00:06:59 ale koncernový podnik nebyl.
00:07:02 Kdežto, nově vznikající státní podnik opět je, že?
00:07:26 Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů
00:07:30 v reálné době zkrachovat.
00:07:32 Jenže nezkrachuje.
00:07:34 Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie.
00:07:39 Jak se to dělá?
00:07:41 Nevím a ani to nechci vědět.
00:07:46 Dovolte mi, abych jménem všech
00:07:49 popřál našemu řediteli v jeho novém působišti mnoho pracovních úspěchů.
00:07:57 Věřím, že v nově utvořené koordinační konzultační komisi,
00:08:02 která byla ustavena místo dosavadního ředitelství,
00:08:05 využije všech svých bohatých zkušeností.
00:08:11 To je naše národní schizofrenie.
00:08:13 Neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na vyšší místo nahoru.
00:08:18 Měli by se pro ně zřídit zvláštní domovy důchodců.
00:08:22 Něco podobného, jako mají kněží v Jindřichově Hradci.
00:08:30 Můj otec byl prostý člověk. Matka prala.
00:08:36 Často jsem míval hlad. Ano, hlad je nejlepší kuchař.
00:08:45 Bydleli jsme v Klatovech. Klatovy, Klatovy.
00:08:49 Kde takové městečko najdu...
00:08:56 Mám obchodní akademii.
00:08:59 Dálkově jsem vystudoval vysokou školu.
00:09:04 Ano, dost vysokou školu!
00:09:11 Nikdy jsem nic nenechával nazítra.
00:09:22 Celý život jsem bojoval za bílou zdravotnickou keramiku.
00:09:30 Bezkonfliktnost a bezproblémovost.
00:09:35 Pamatujte si, jako Sověty plus elektrifikace rovná se komunizmus.
00:09:51 Ano, ano, člověk začíná a končí.
00:09:57 Můj nástupce, soudruh Dlask, je ještě mlád a ví, co a jak.
00:10:07 My jsme často nevěděli ani co, ani jak.
00:10:12 A vidíte...
00:10:14 Tohleto všechno, tohleto všechno těmahle rukama!
00:10:24 Proto mi dovolte poslední radu:
00:10:28 nepodléhejte spotřebitelskému tlaku Západu!
00:10:34 Třímejte prapor,
00:10:36 prapor české bílé keramiky, která se znovu stane pojmem!
00:10:49 -Kde je maminka?
-Asi na zkoušce.
00:10:52 To je odpověď?! Jaképak asi?
00:10:55 Když řekla, že je na zkoušce, tak je asi na zkoušce.
00:11:02 -To chodíte takhle i do školy?
-Jak kdy, tatíčku.
00:11:08 -Co tomu říkají profesoři?
-Jak který, tatíčku.
00:11:13 Odpovídejte vždycky jenom jedna.
00:11:17 Holky, musíte si konečně uvědomit, že jste dvě rozdílné osobnosti.
00:11:24 Nebudete celý život spolu.
00:11:27 Jednou začnete odpovídat každá za sebe, doslova i obrazně.
00:11:32 Chovejte se, jako byste byly každá úplně jiná. Jasný?!
00:11:36 -Jenomže my jsme ve skutečnosti obě stejný. -Jednovaječný.
00:11:41 -To znamená z jednoho vejce.
-Jenomže z kterýho, tatíčku?
00:11:46 Jak z kterýho? Prostě z jednoho!
00:11:50 To vás tyhle věci neučili ve škole?
00:11:52 Učili, tatíčku. Jenomže nevíme z kterýho jednoho?
00:11:56 Jestli z tvýho nebo z maminčina!
00:12:08 Víš o tom, že dvojčata chodí do školy bez podprsenky?
00:12:12 A víš o tom, že ti roste břicho?
00:12:19 Andělo, vzpomínáš si, že bys někdy chodila do školy bez podprsenky?
00:12:25 Nikdy jsem neměla taková prsa, abych si to mohla dovolit!
00:12:30 Přes trička jsou jim vidět bradavky.
00:12:35 Když si představím kluky, jak jim je ve škole ošahávaj..!
00:12:39 Nebuď nechutný, Bobo!
00:12:41 Ty jsi snad ošahával dívkám ve škole prsa?
00:12:44 To bych řekl, že jo!
00:12:46 Někdy jsem zapomněl sníst ve škole i svačinu.
00:12:49 Všichni ošahávali...
00:12:52 Například Pepin Berka byl úplný kadet!
00:12:55 Berku si umím představit, ale tebe ne!
00:13:03 Jak to, že ne!
00:13:05 -Jsem snad horší?
-Ale ne, ty jsi lepší!
00:13:11 Tohle jsi neměla říkat, Andělo!
00:13:15 Teď, když máme čas na "člověče, nezlob se" nejvíc jednou týdně,
00:13:20 bylo by vhodnější, kdybys mi řekla,
00:13:23 že už tenkrát ve škole jsem byl starej prasák.
00:13:29 Myslím, že by mi to udělalo dobře.
00:13:31 No to víš, že jsi starej prasák...
00:13:34 Takhle ne, Andělo!
00:13:36 Když to říkáš takhle, připadám si jako starej prasák!
00:13:43 Bobo, s tebou není lehký žít.
00:13:47 "Holčičko má..."
00:14:00 "Vlasto, pojď se mnou za sto, za sto, za sto, za stodolu!"
00:14:14 "Za tvou lásku a srdíčko, dám ti pusu na tělíčko!"
00:14:21 "Vlasto..."
00:14:26 Vidíš, bez podprsenky!
00:14:29 -Jen od pondělí do čtvrtka.
-V pátek ne?
00:14:32 -V pátek nemají matematiku.
-Panebože!
00:14:37 Nerozčiluj se, Bobo. Kantor je taky jenom člověk!
00:14:42 Uvědom si, že dívka bez podprsenky působí do jisté míry bezbranně
00:14:47 a brzy budou maturity.
00:14:49 Andělo, hovoříš s nimi někdy intimně?
00:14:55 -Myslím o těch věcech...
-Jistě, Bobo!
00:14:58 Vždyť jsem jejich matka a bioložka. Proč se ptáš?
00:15:03 Měli jsme diskuzi o problematice jednovaječných dvojčat.
00:15:11 Prosím tě, vysvětli jim, že muži nemají...
00:15:15 Zkrátka, že se tomu neříká vejce.
00:15:25 Hele, Wohanko, napadlo tě někdy, proč jsme samostatní referenti,
00:15:30 když nesamostatní se u nás nevyskytujou?
00:15:32 To nevím, Bobane, ale do roku 2000 nevyhyneme!
00:15:38 Tady mi napiš, jaký odebíráš tisk.
00:15:41 S tím na mě nechoď! Napiš, že žádný noviny neodebírám a dej mi pokoj!
00:15:47 To ale není všechno, Bobane!
00:15:49 Pokud pracovník neodebírá žádné noviny,
00:15:52 napíše ke svému jménu slovy: neodebírá.
00:15:56 -Jak jinak?
-Co?
00:15:59 Tady se tak přetápí, že se tu probouzejí i mouchy.
00:16:05 Svině..!
00:16:08 Jak jinak než slovy se to dá napsat?
00:16:11 -Kdo to vůbec vymyslel?
-Já. Bylo mi to uloženo.
00:16:17 Odběr tisku jsem hlásil už na jaře úsekovému důvěrníkovi.
00:16:22 To je právě ono, oni to odflákli!
00:16:24 V hlášení bylo plno nedostatků a nepřesných údajů!
00:16:29 Uklidni se!
00:16:31 Teď mi pomalu a bez emocí řekni koho zajímá, jaký já čtu noviny.
00:16:38 Bobane, ty jsi to vůbec nepochopil!
00:16:42 Nikoho přece nezajímá jaký noviny čteš.
00:16:45 Chtějí po tobě, jaký noviny odebíráš nebo kupuješ v trafice.
00:16:49 V tom případě je nutné napsat přesnou adresu trafiky, rozumíš?
00:16:56 K čemu jim bude přesná adresa trafiky?
00:16:59 Doprdele, kvůli ověřování přece!
00:17:01 Neříkal jsem ti, že v minulém hlášení bylo plno nepřesností?
00:17:05 -Takže údaje bude někdo ověřovat?
-Samozřejmě, že se budou ověřovat!
00:17:11 Uvědom si, Bobane, že kdyby se neověřily,
00:17:13 tak by to hlášení bylo k ničemu!
00:17:16 To je fakt. K čemu bude, až se ověří?
00:17:19 Bude sloužit jako přesný přehled odběru tisku.
00:17:23 -Komu bude sloužit?
-Vím já?
00:17:28 Jak to mám vědět?
00:17:32 Víš co?
00:17:33 Napiš slovy: neodebírá ani nekupuje a vypadni!
00:17:43 Je ti doufám jasný, že se neobjevíš v nejlepším světle?
00:17:48 Jestli něco kupuješ nebo odebíráš a já napíšu že ne,
00:17:52 tak při ověřování se na to přijde!
00:18:00 Svině...
00:18:06 -Posaď se, Bobouši.
-Děkuji, soudruhu řediteli.
00:18:09 Pro tebe pořád Evžen.
00:18:11 Situace je složitá, proto jsem si tě pozval.
00:18:16 Jaký je tvůj osobní názor?
00:18:21 Ano. Je nejvyšší čas, aby vedoucí místa zaujali
00:18:25 perspektivní odborníci, nezatížení starými metodami,
00:18:29 s pružnou orientací a schopností optimálního rozhodování...
00:18:34 Výborně, Bohouši, v tom jsme zajedno!
00:18:38 A ti noví vytáhnou svoje lidi.
00:18:41 Nechal jsem si předložit tvé kádrové materiály.
00:18:45 Přesvědčil jsem se,
00:18:46 že jsi nikdy nezaujímal falešné a scestné postoje.
00:18:50 Na žádoucí změny jsi reagoval pozitivně.
00:18:56 Tady čtu, že pracuješ pružně a dovedeš včas odvrhnout,
00:19:00 co se přežilo a neosvědčilo.
00:19:04 Bohouši, ve vazbě na změny,
00:19:07 které se u nás dějí, jsem se rozhodl,
00:19:11 že tě vyzvednu k sobě.
00:19:23 "Ne, ne, ne, Vasile Daniloviči, odpusťte, ale nejsem si jistá
00:19:27 jestli je to láska."
00:19:29 "Velmi se vám omlouvám, ale sama nevím, co k vám cítím."
00:19:33 "Ale váš muž..."
00:19:34 "Jsem matka jeho dětí. Na to nezapomeňte!"
00:19:41 "Budeme tedy přáteli."
00:19:42 "Asi vám zklamu, ale přátelství mezi mužem a ženou..."
00:19:47 "Na takové přátelství já nevěřím."
00:19:50 "Mohlo mě to napadnout, celý Viktor."
00:19:59 No vidíte, když se chce, tak to jde!
00:20:05 -Víc se do toho polož, Andělko, rozumíš? -Ano.
00:20:09 Prostě se do toho víc polož, ano?
00:20:16 Připravíme scénu na další výstup
00:20:18 jak Vasila Daniloviče vezou na Sibiř.
00:20:22 -Stalo se něco, Bobo?
-Víc se do toho polož...
00:20:28 Přišel jsi pro auto?
00:20:30 Ne, jedu k bráchovi. Zítra jsem doma.
00:20:33 -Co je to za chlapa?
-Můj šéf, proč?
00:20:38 Leze po tobě.
00:20:45 -Ahoj brácho!
-Ahoj!
00:20:47 Všichni vás pozdravujou.
00:20:49 -Slyšel jsem, že jsi povýšil.
-Částečně.
00:20:53 -Kdy budeš ředitelem?
-Nebudu, nemám vysokou školu!
00:20:57 To nevadí, náš ředitel taky nemá vysokou školu.
00:21:00 Jestli chceš strávit klidný víkend, tak mě neser!
00:21:14 Co je u vás nového ve fabrice?
00:21:16 Znáš to, problémy s produktivitou.
00:21:19 S produktivitou mají vážný problémy i Japonci.
00:21:22 -Odkud je tak informovaná?
-Z televize.
00:21:29 Víme všechno a o ničem nemusíme přemýšlet.
00:21:32 To víš, je to pohodlný!
00:21:36 Pohodlný to je, ale blbne se po tom.
00:21:39 Vědci zjistili, že nadměrný sledování televize ubíjí fantazii.
00:21:44 Vědci toho zjistili...
00:21:46 Řekni mi, po čem se dnes neblbne!
00:21:50 "Jak je vidět, když se chce, tak to jde."
00:21:54 Žijete si dobře. Máte prase, slepice, kozu.
00:22:01 Dobře. Koza ti dá ročně 800, ale kráva dojí 5 000!
00:22:08 -To nevypiješ!
-Chce krávu...
00:22:12 Vtip je v tom, že když zvýším produktivitu,
00:22:14 zvednu si životní úroveň a nesmím se bát investovat!
00:22:18 Jenomže vy z města jste maloměšťáci.
00:22:23 -Chce i bejky!
-Jaký bejky?
00:22:26 Ty nevíš, co je bejk?
00:22:29 Jdi dělat do statku, když chceš bejky!
00:22:31 Jenomže já chci své bejky!
00:22:36 Žijeme si dobře, máme všechno, ale chceme pořád víc!
00:22:40 Jestli potřebuješ peníze, tak to odbydeme dřív, než přijde.
00:22:44 Peníze nepotřebuju, Jíro. Přijel jsem se k vám rozmyslet.
00:22:48 Situace v našem podniku vykrystalizovala tak nešťastně,
00:22:52 že se asi stanu náměstkem.
00:22:55 -Náměstkem koho?
-Papeže!
00:22:57 -Chtěl jsem říct: jakým?
-Ekonomickým.
00:23:08 Vezmi kádrového, kádrováci rozhodují o všem!
00:23:14 Kádry rozhodují o všem, špatně čteš noviny!
00:23:18 -Švagře, z tebe bude náměstek?
-Ještě nevím jestli to vezmu.
00:23:25 Takový fleky se vždycky berou!
00:23:28 -Jaký je tam plat?
-Asi pět tisíc.
00:23:32 Tak o čem přemýšlíš?
00:23:36 -Náhodou vím,že Anděla chce kožich.
-To vím taky.
00:23:40 Všechny ženský chtějí kožich, ona taky.
00:23:44 Přitom má velký prsa a v kožichu vypadá jako golém.
00:23:55 Jenomže prsa mě nezahřejou!
00:23:58 Nejsem blbá. Čtu noviny a dívám se na televizi.
00:24:05 Hlavně se nebát! Na Západě ať se bojí
00:24:09 nezaměstnanosti, pána Boha, komunistů, pravda?
00:24:17 My se přece nemusíme ničeho bát!
00:24:21 Jak jsi jednou nahoře a nezakopneš politicky,
00:24:26 dolů tě už nikdo nedostane!
00:24:30 Proč tě Dlask chce vytáhnout k sobě?
00:24:33 Říká, že mi to myslí.
00:24:36 Neříká ale, že ti to zase nemyslí tolik, abys mu šlapal na paty!
00:24:41 Tím chceš říct, že jsem blbej?
00:24:44 Tím chci říct, že tvůj nadřízený se domnívá, že je chytřejší než ty!
00:24:51 Co udělá šéf, když si vybírá podřízený?
00:24:54 Vybere si nejschopnější, to je logický!
00:24:57 To je tvoje logika. Logika toho, kdo je vybranej.
00:25:01 Ještě je tu jedna logika. Logika toho, kdo vybírá.
00:25:04 Ten si vybere někoho, kdo ho nemůže ohrozit.
00:25:08 Vybere si průměr!
00:25:10 Když mi někdo řekne, že jsem vůl, tak prosím, ale průměr?
00:25:14 Nezlob se, to mi na sebevědomí nepřidá!
00:25:18 Stejně ti děkuju, alespoň vím, proč to místo nemusím brát.
00:25:21 Nějak se z toho vylžu.
00:25:24 To je omyl! Právě teď víš, proč ho máš vzít!
00:25:28 Máš náskok!
00:25:29 Byl jsi vytaženej, ale ten, kdo tě vytáhl neví, že to víš!
00:25:33 Chápeš?
00:25:35 Pozdravuj Andělu a uvažuj politicky, ty vole!
00:25:43 Všichni vás pozdravujou.
00:25:48 -Kde jsou holky?
-Mají volejbal.
00:25:51 -Nepovíš mi, co je nového?
-Budu náměstkem.
00:26:00 Věděla jsem to..!
00:26:05 -Teď se nesmíš vyhýbat žádným úkolům. -Ano!
00:26:11 Musíš jít problémům vstříc.
00:26:23 Budu je aktivně vyhledávat.
00:26:33 -Jak jste se vyspala, Moniko?
-Děkuji, dobře.
00:26:37 Máte chuť... na kávu?
00:26:50 Ta je, co?
00:26:52 Tyhle tísňové dveře ke mně používej jen v krajním případě.
00:26:57 Jinak choď přes sekretářku.
00:27:01 -Zabydlel ses?
-Zatím si zvykám.
00:27:04 Monika ti pomůže...
00:27:06 Člověče, teprve s ní jsem si uvědomil, proč si hledáme milenky.
00:27:16 Představ si, když jsem jednou chtěl,
00:27:19 aby si taky něco užila,
00:27:21 tak mi řekla: na mě nečekej a jeď!
00:27:26 Bohouši, uznej, to mi vzalo dech!
00:27:30 Zase ne tolik, abych nejel.
00:27:36 No nic... Makej a jeď!
00:27:40 Nedovol, aby ti někdo podkopával iniciativu!
00:27:44 Je třeba preferovat klíčové problémy. Chápeš?
00:27:50 Jsem s tebou, Bohouši.
00:27:51 -Díky.
-Není zač.
00:27:53 Vychovávat znamená vést!
00:27:56 -Naopak.
-Co naopak?
00:28:01 Vést znamená především vychovávat.
00:28:04 Počkej, počkej, minule jsi to říkal jinak.
00:28:10 Asi jo,
00:28:11 ale teď mi ta druhá formulace připadá lepší.
00:28:18 Myslíš?
00:28:20 Tlak je taky v pořádku. Tak o co jde?
00:28:28 Mám soukromý zádrhel.
00:28:32 Janičko, dojděte mi pro něco na zub.
00:28:41 Jak dostane někdo funkci, hned mu nefunguje.
00:28:45 Jestli jdeš na mě s takovou,
00:28:47 tak ti říkám otevřeně, že s tím nechci nic mít!
00:28:50 Jsem praktický lékař, ne africký šaman!
00:28:54 Mně funguje docela dobře, Pepíku.
00:28:57 -Ne furt, viď?
-Kdy chci!
00:29:00 To jsi teda šťastnej chlap!
00:29:03 Pamatuješ na přestávky ve škole a holky?
00:29:07 To byly časy! To jsme byli pohotoví, jak pohotovostní pluk!
00:29:12 To není otázka pohotovosti, ale chuti.
00:29:16 Dnes mám dojem, že tenkrát jsem měl chuť prakticky pořád.
00:29:20 Já taky, ale to nám bylo čtrnáct, člověče!
00:29:23 Někdy bych uživil harém a někdy pro mě ženský přestávají existovat.
00:29:29 Všimla si něčeho Anděla, vyčetla ti něco?
00:29:32 -Vůbec nic.
-Tak co tě trápí?
00:29:37 Období, kdy pro tebe ženský přestávají existovat
00:29:41 tě nemusí znervózňovat, protože tobě nic nechybí.
00:29:45 Jenomže to období je pořád delší a delší, a není nijak příjemný.
00:29:51 Vidím pěknou ženskou a řeknu si: teď by se ve mně mělo něco dít,
00:29:56 ale neděje se nic.
00:30:02 Jako když kolem přejede autobus.
00:30:06 Bereš tu funkci moc vážně, Bohouši. Neztrácej hlavu!
00:30:10 Pravidelně jez, hodně spi. Předepíšu ti vitamíny.
00:30:15 Stav se! Vezmi Andělu, harmoniku...
00:30:21 Mamičko, podívej, náš Boba je tady!
00:30:27 -Přinesl ti kytičku.
-Absolutně jedna.
00:30:44 Z nás tří budu mít nejmenší rakev.
00:30:50 Má radost.
00:30:52 Za svými rodiči docházím do domova důchodců s pocitem
00:30:56 trvalého studu a provinění, jako bych mohl za to, že zestárli.
00:31:07 Tyhle jsi měl na sobě, když jsme se brali.
00:31:12 Tyhle jsem ti koupila za okupace v Praze, u Vitocha.
00:31:18 Tyhle v padesátém, ty se hrozně mačkaly.
00:31:28 Tyhle, pamatuješ? Ty jsem ti koupila v Ústí.
00:31:37 Teď ty, Bobo.
00:31:40 V těch jsi chodil do tanečních a maturoval.
00:31:44 Tyhle jsou promoční.
00:31:48 V těchto jsi se ženil.
00:32:16 Není to tak strašný, jak si myslíš.
00:32:19 Pořád ji vidím takovou jaká byla, když jsme se brali.
00:32:25 Příště bys jí měl přinést ústřižky, to ji baví.
00:32:31 Vzpomíná na věci, na který jsem už dávno zapomněl.
00:32:35 Někdy ji podezírám, že si vymýšlí. Je to ale stejně jedno.
00:32:56 Přijď zase, Bobo.
00:32:59 Všem vedoucím pracovníkům:
00:33:01 "Při přijímání nových pracovníků pro komplexní hodnocení
00:33:06 uloží vedoucí pracovníci úkoly, které potom v rámci komplexního
00:33:12 hodnocení budou hodnoceny..."
00:33:18 Já tomu vůbec nerozumím! Kterej vůl tohle vymyslel?
00:33:28 Bohouši, jak to, že jdeš přímo?
00:33:31 Nezlob se, ale je to nutný!
00:33:34 Budeš si muset zvyknout ohlásit se přes sekretářku!
00:33:39 Člověče, vždyť já tu sedím za ředitelským stolem, chápeš?!
00:33:44 -Chápu, ale nerozumím tomuhle...
-To není rozhodující!
00:33:48 Bohouši, pochop novou situaci!
00:33:51 Tyhle dveře slouží jen v tísňovém případě!
00:33:57 Ale já jsem v tísni, Evžene!
00:33:59 Bohouši, já ti věřím. Pomůže ti to?
00:34:06 -Promiň, že jsem obtěžoval.
-To nic, Bohouši, to nic.
00:34:12 Kdybys něco potřeboval, klidně přijď!
00:34:24 Připravujete se na maturitu, kuřátka?
00:34:28 Píšeme do Mladého světa, tatíčku.
00:34:31 Potřebujeme poradit. Vědět, že se o naše problémy také někdo zajímá.
00:34:36 Neblbněte, proč byste tam psaly? Odpovím vám na každou otázku.
00:34:40 -Ty nám odpovíš, abysme neblbnuly.
-Dnes se rodiče na víc nezmůžou.
00:34:46 Tak dobře! Co je vám? Svěřte se mi.
00:34:52 Coby? Nic. Jsme prostě šíleně down.
00:34:58 -Co jste?
-Down.
00:35:03 To je jako na dně, tatíčku, víš?
00:35:05 Tomu rozumím, ale není mi jasný proč?
00:35:08 Chybí vám něco?
00:35:10 Máte svůj pokoj, jídlo, teplo, oblečení, studujete!
00:35:16 Ty jsi prostě ekonom! Každý problém
00:35:17 zredukuješ na nepodstatný a tím je pro tebe vyřešený.
00:35:20 Jste vedle!
00:35:22 Problém jsem právě zredukoval na podstatný a tím je vyřešen!
00:35:27 Nechoďte na mě s žádnou psychologií!
00:35:30 Tak proč jsme teda down?!
00:35:34 Tenkrát jsme se s Andělou tak krásně milovali.
00:35:36 Až jsem byl přesvědčený, že byl počat génius.
00:35:40 Příroda nás převezla.
00:35:43 Proč jste vlastně tak na dně?
00:35:48 -Myslíme si, že nejsme normální.
-To si myslí každý normální člověk.
00:35:54 Jenomže nám to vadí. Musíme na to pořád myslet!
00:35:58 No dobře.
00:36:00 Teď mi upřímně řekněte, která z vás si to myslí víc.
00:36:06 My si to myslíme obě stejně.
00:36:08 Vy si to nemůžete myslet stejně! Nikdo nemá stejný myšlenky!
00:36:12 To je nemožný! Vy se prostě na něčem dohodnete..!
00:36:15 Nekřič!
00:36:17 Vy se na něčem dohodnete, ale dohoda není myšlenka.
00:36:23 Nemluv s náma jako s dětma, bude nám osmnáct.
00:36:26 Mně bude padesát. Všimli jste si toho?
00:36:30 Třeba se mi něco stane. Klidně vám můžu umřít.
00:36:36 -No tak, kuřátka...
-Proč nás cucháš?!
00:36:41 Protože se mi nelíbí váš účes.
00:36:44 Jestli se chcete česat na blbečka, tak je to v pořádku.
00:36:48 Na blbečka? To jsi nosil možná ty!
00:36:50 -Jak tomu tedy říkáte?
-Na prdel!
00:36:57 Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždý přitom ztrácí iluze.
00:37:02 Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě, potřetí o svých dětech.
00:37:16 Vážení přátelé, ano!
00:37:21 Jak říkáš: "...ne, nejsem si jistá, jestli je to láska",
00:37:25 tak se tady otočíš a dojdeš sem.
00:37:29 -Jak ho pak obejmu?
-V tom je ta režijní koncepce!
00:37:36 "Květiny bílé, žaluji vás, nezměrnou bolest, v srdci mám."
00:37:53 "Odešlo štěstí, zůstal jsem sám..."
00:38:00 Co tvoje libido, Bohouši?
00:38:04 Nevím, o čem mluvíš.
00:38:07 Mám dvě dospívající dcery a bydlím v paneláku.
00:38:10 Tak jakejpak sex! Ty se pochlub!
00:38:14 Já! Chceš něco pikantního?
00:38:19 Zavařovala je Ivana. Jsou toho tady tuny!
00:38:22 Kdybys byl pořádnej doktor, tak tu bude viset uzený!
00:38:27 Měl jsem si vzít za ženu řeznici!
00:38:30 Každá řeznice mi připadá přitažlivá.
00:38:34 Když mě maminka poslala k řezníkovi,
00:38:36 mohl jsem na řeznici oči nechat.
00:38:39 Tam jsem poprvé ve dvanácti pocítil, že jsem chlap.
00:38:43 Mně se u řezníka dělá špatně.
00:38:46 Měla bílou zástěru a břicho umazané od krve.
00:38:52 Pak začala řezat syrový maso, červený ruce, nůž...
00:38:59 Myslel jsem, že štěstím vyteču.
00:39:03 Většinou jsem zapomněl, co jsem měl koupit.
00:39:06 Měl jsi štěstí, že tenkrát masa moc nebylo.
00:39:11 Víš proč s tebou kamarádím, Bohouši?
00:39:14 Protože ty jsi pořád takovej krásnej vůl!
00:39:23 To je nádhera!
00:39:29 Co jsou proti tomu ty naše strojový posraný obkladačky.
00:39:34 Tomu říkám fortel.
00:39:37 Ne sedět v kanclu a podepisovat bejkárny.
00:39:41 -Pojď, moc si pil.
-Počkej!
00:39:45 Přemýšlím jaký to je, mít radost z práce,
00:39:49 která je vidět hned potom, co se udělá.
00:39:53 -Co je tohle?
-To je forma na kachle.
00:40:00 Chtěl jsem to všechno vyhodit, ale je to po tátovi.
00:40:05 Jsem sentimentální blbec. Vykašli se na to.
00:40:09 On k tobě dojde. Je to přímej chlap, Sibiřan.
00:40:16 Ty ještě nevíš, že chceš zůstat věrná a manévruješ.
00:40:21 -Rozumíš?
-Myslím, že chápu.
00:40:27 "Vlasto, pojď se mnou za sto,
00:40:29 pojď se mnou za sto, za sto, za stodolu."
00:40:35 "Svítí, měsíček svítí..."
00:40:39 Nějak už to není ono.
00:40:44 No jo. Už čtyřicet let to není ono.
00:40:47 Přece jenom, Pepíku, bejvávalo nám po zpívání líp.
00:40:57 Proč? Vždyť ještě, kurva, nejsme tak starý.
00:41:13 -Co kdybych postavil kamna?
-Cože?
00:41:17 Z vlastnoručně vyrobených kachlí.
00:41:21 Andělo, vždyť já té dnešní ekonomice vůbec nerozumím!
00:41:26 -Na co kamna?
-Jen tak, aby bylo teplo.
00:41:32 -Sedli bysme si k nim a povídali.
-Bobo, ty ses zbláznil!
00:41:38 Vždyť neumíš spravit ani pojistky.
00:41:41 Nevšiml sis, že v paneláku není žádný komín?
00:41:44 Když chceš něco udělat, tak v koupelně tečou kohoutky,
00:41:49 v předsíni můžeš vyvrtat díru do panelu a pověsit talíř z lázní.
00:41:53 V kuchyni...
00:42:05 Bobo, co je to dneska s tebou?
00:42:09 Nevím, Andělo. Jsem šíleně down.
00:42:19 Jak jistě víte, čeká nás výjezdní zasedání,
00:42:22 kterého se zúčastní sám soudruh Římský.
00:42:26 Je třeba zajistit podmínky a vytvořit předpoklady
00:42:30 ke zdárnému průběhu zasedání.
00:42:34 Soudruh Wohanka nás seznámí s materiály.
00:42:40 -V 10.00 přijetí delegace...
-Tyhle ne! Důvěrné.
00:42:49 Soudruh Vladimír Římský, původně zemědělský inženýr, kandidát věd.
00:42:54 Zde se mi nepodařilo zjistit jakých.
00:42:58 Zdravotní stav dobrý. Dietu nedrží. 51 let.
00:43:01 Podruhé ženatý.
00:43:02 První manželka kadeřnice, druhá vědecká pracovnice, obě blondýnky.
00:43:07 Pije finskou vodku. Sbírá sádrové bysty státníků.
00:43:46 "Mír lesům, komínům, stožárům vysokého napětí."
00:43:51 "Mír palácům i chatrčím, mír jeslím pro děti."
00:43:57 "Mír plodné práci, letí světem hlas."
00:44:02 "Až skončí války koncem století, až do Antarktidy má píseň doletí."
00:44:12 "Únor je v nás, Únor je v nás!"
00:45:06 -Zatím všechno klape, Bohouši?
-Absolutně jedna!
00:45:08 Pro jistotu než začneme, všechno zkontroluji, znáš Wohanku!
00:45:13 Je sice agilní, ale vůl!
00:45:35 To je paráda!
00:45:42 Tyhle jediný se mi podařilo zachránit.
00:45:45 Po válce to chtěli všechno vyházet.
00:45:48 Zbytek se rozkradl, když sem dávali koberce a ústřední topení.
00:45:53 Všude tu byly intarzovaný stropy, perský koberce, pracovna
00:45:57 ve stylu anglickýho baroka, empírová ložnice, secesní jídelna
00:46:04 a všude vysoká ozdobená kachlová kamna - modrá, zelená nebo bílá,
00:46:09 podle toho, v kterým stála salónku.
00:46:13 Tady večer sedával pan továrník Grolich a kouřil dunhilku.
00:46:20 Potom pan továrník zmizel v propadlišti dějin.
00:46:28 A my jsme tady zůstali...
00:46:33 Náš podnik začne vyrábět od druhého čtvrtletí barevný střed.
00:46:40 Zatím jen modř nebeskou a žluť pískovou.
00:46:46 Získali jsme úvěr na půl roku,
00:46:50 takže v dohledné době najedeme i na hněď zemitou a zeleň jarní.
00:46:59 V arabských zemích
00:47:00 úspěšně konkurujeme i italským výrobkům.
00:47:05 Bohužel, zatím jen cenou.
00:47:08 Získali jsme zákazníka psychologickým přístupem,
00:47:14 založeným na detailní znalosti jeho potřeb.
00:47:21 Jak se zdá, zákazník je blbec.
00:47:25 Dovol mi, soudruhu, abych ti předal čestné uznání za realizaci,
00:47:29 zefektivnění a zkvalitnění zdravotnické keramiky.
00:47:34 Blahopřeji!
00:47:42 Jazýček je v pořádku?
00:47:59 Palečku, přineste horkou vodu, ale rychle!
00:48:04 -Děkuji ti, soudružko...
-... Spišáková, Jarmila Spišáková.
00:48:17 Hotovo, a teď na chvilku k teplu.
00:48:39 Tohle hrávala milostivá paní Grolichová.
00:48:42 Zbožňovala Gershwina.
00:49:11 "...mé srdce už se smálo, že mohlo milovat."
00:49:22 Bohouši, neznáš někoho, kdo umí dělat kachle?
00:49:25 Myslíš kachličky?
00:49:27 Potřebuju sehnat někoho, kdo je umí udělat!
00:49:30 My přece vyrábíme kachličky.
00:49:33 Bohouši, copak my vyrábíme kachličky?!
00:49:37 Tohle mi klidně řekneš po dvaceti letech práce v našem podniku?
00:49:41 -Co je to bílý 15 na 15?
-To jsou přece obkládačky!
00:49:49 -To není totéž?
-Proboha!
00:49:56 Dokud hraju, tak nemám obavy.
00:49:59 Až dohraju, stanu se zase náměstkem.
00:50:02 Musím to brát vážně a budu mít obavy.
00:50:05 Chtěl bych být dělníkem a celý den se nikoho neobávat.
00:50:11 Bohouši, u nás se přece kachle nikdy nevyráběly.
00:50:15 Vyráběly. Dělal je táta doktora Berky.
00:50:27 -Ty rozumíš kachlům, soudruhu?
-Nerozumím.
00:50:31 Neznáš někoho, kdo by je dokázal realizovat?
00:50:34 Ruční kachle dnes už nikdo nevyrobí.
00:50:38 Škoda.
00:50:46 Potřebuji taková kamna. Co říkáš?
00:50:50 To je maličkost.
00:50:52 V pondělí přistavíme avii a do oběda je máte na sekretariátě.
00:51:01 Na sekretariátě je zrovna nepotřebuji.
00:51:09 Kdekoli vám budou vyhovovat, tady zabírají jen místo.
00:51:16 Tady jich je především škoda.
00:51:24 V týdnu provedeme převod.
00:51:26 -Myslím, že jsem přeslechl tvé jméno. -Fischer.
00:51:31 Jsem rád, že jsem tě poznal, soudruhu.
00:51:34 Soudružko, ty bys mi mohla říct něco o zdejším kulturním vyžití.
00:52:00 Můžu na chvilku, soudruhu náměstku?
00:52:09 Promiňte, ale já...
00:52:15 Celý večer jsem nenašla možnost, abych s vámi mohla soukromě mluvit.
00:52:26 Chtěla jsem vám poděkovat,
00:52:29 že jste si mě nechal u sebe na ekonomickém.
00:52:35 Je tady horko.
00:52:43 Teď, když jsem vás slyšela hrát na klavír a na harmoniku,
00:52:49 tak mi připomínáte moji první lásku,
00:52:53 když jsme spolu chodili do hudebky.
00:53:05 K nadřízenému, který má trochu citu se sekretářka jen tak nedostane.
00:53:12 Co je to potom za život, že?
00:53:14 I já jsem rád, že vás mám, Moniko.
00:53:18 Víte, co je třeba upřednostnit,
00:53:21 co je možný hodit za hlavu, kam patří jaký razítko.
00:53:32 Vypadalo to, že skončíme u "člověče, nezlob se".
00:53:38 Ale neskončili...
00:53:40 Náhle jsem si představil jak říká Dlaskovi:
00:53:43 "nečekej na mě a jeď" a přešla mě chuť.
00:53:49 Nevím jak vám, vážení přátelé, ale na takovou sólo jízdu
00:53:53 mně jako klukovi stačila jedna zdravá ruka.
00:53:58 Moniko, ne! Nezlobte se.
00:54:04 Víte, kolik ta harmonika váží?
00:54:07 Nějak mě to zmohlo.
00:54:09 -Kolik?
-Nejméně 15 kilo. Vážně!
00:54:20 -Bohouši, otevři, slyšíš?
-Už to bude!
00:54:46 Promiň, usnul jsem oblečený.
00:54:50 Průser! Průser! To nám ještě chybělo!
00:54:55 Vezmi harmoniku a pojď!
00:54:59 "Až do Antarktidy má píseň doletí! Mír lesům..."
00:55:04 Houby do Antarktidy!
00:55:06 Kousek odtud má chatu krajský tajemník
00:55:10 a ona řve jako kráva!
00:55:16 Jsi můj Římský, jsi můj Korsakov, soudruhu!
00:55:19 Strhej ze mě všecko!
00:55:21 "Čest práci každé, která dobro plodí!"
00:55:25 Bohouši, hraj nebo bude průser!
00:55:28 "Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám!"
00:55:35 Co blbneš?
00:55:38 "Černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil!"
00:55:45 "Černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Braun to zřel!"
00:55:55 Glo-ri glo-ri aleluja, glo-ri glo-ri aleluja,
00:56:02 glo-ri glo-ri aleluja, kapitán John Braun to zřel!"
00:56:13 "Ne, ne, ne, Vasiliji Daniloviči, odpusťte."
00:56:18 "Nejsem si jistá, jestli je to láska."
00:56:21 Já bych řekl, že jo!
00:56:23 Tak co, jaký to bylo?
00:56:25 Celkem fádní, akorát soudruh se nám pokecal.
00:56:29 Abych tě uklidnil, přiznám se, že jsem spal jenom s jednou.
00:56:35 "Asi vás zklamu, Vasiliji Daniloviči,
00:56:38 ale taková přátelství..."
00:56:41 -Počkej, tebe to nezajímá?
-Máš už léta...
00:56:44 Holky se pak chtěly vystřídat, ale znáš mě.
00:56:48 Po prvním "člověče, nezlob se" usnu.
00:56:53 Jsem ráda, že jsi se nespustil.
00:56:56 Tak už se nevytahuj a jez!
00:57:02 -Na co myslíš, Bobo?
-Vůbec na nic.
00:57:04 Jak to, že na nic, když se přitom usmíváš?
00:57:07 Vzpomněl jsem si na Římského, jak se pokecal.
00:57:12 Budeš se tomu smát dlouho?
00:57:20 Tyhle plakáty musíme dostat na všechny ohrady v republice.
00:57:24 A ne jenom jeden. Deset!
00:57:28 -Deset?
-Deset, Jarmilko.
00:57:30 Říká se tomu opakování motivu.
00:57:34 Deset plakátů vedle sebe má větší psychologický účinek, než jeden.
00:57:42 Teď tu máme pracovní úraz.
00:57:45 Případy jsou vlastně dva,
00:57:47 ale měly by se projednávat společně.
00:57:50 Dva pracovní úrazy -
00:57:51 popáleniny horkou vodou ve sprchách.
00:57:54 V pátek v jednu hodinu netekla studená voda a naši zaměstnanci,
00:57:58 A. Holubová a J. Malec, se ve sprchách opařili.
00:58:04 Mrkni se na to. Budeš předsedou komise.
00:58:08 O co jde, Bohouši? Něco nejasnýho?
00:58:11 Mám tu fakturu za výjezdní zasedání a nevím, z čeho ji proplatit.
00:58:15 Jak to, z čeho? Zámeček je náš, auta také.
00:58:20 Vodka byla finská, plus dvě selata, pivo a vyčerpanej reprefond.
00:58:25 Ten je vyčerpanej každý rok.
00:58:27 Proto jsem tady! Kde je mám vzít, aby nechyběly?
00:58:30 Proboha, Bohouši, ty uvažuješ jako účetní u Grolicha!
00:58:36 Proč myslíš, že jsme tě vytáhli? My jsme kapitáni průmyslu.
00:58:44 My se nebudeme zabejvat pěti flaškama vodky.
00:58:48 -Dvaceti, Evžene.
-Ani padesáti se nebudeme zabejvat!
00:58:54 Musíš si zvyknout na globální pohled,
00:58:58 jinak se utopíš v maličkostech.
00:59:02 -Jak jste se vyspala, Moniko?
-Líp, než na výjezdním zasedání.
00:59:10 Kde jste brali za Dlaska na tyhle výdaje, když fond byl vyčerpán?
00:59:15 Z jiných fondů.
00:59:19 Použijeme fondu kulturních a sociálních potřeb.
00:59:22 FKSP vám závodní výbor nikdy neodhlasuje.
00:59:27 To bych rád věděl, proč?
00:59:29 Protože nebyli na zasedání pozváni.
00:59:33 Nejedli, nepili, nebudou hlasovat.
00:59:38 -Přišli za vámi z úrazové komise.
-Ať jdou dál.
00:59:49 Ať jdou dál.
00:59:51 Čest!
00:59:54 Čest!
00:59:56 Čest!
00:59:59 Jsem rád, že tě tady vidím! Dlouho jsme se neviděli, dlouho!
01:00:05 Pořád hraješ na harmoniku?
01:00:07 To víš, Ládíčku, ale už jenom pro sebe a pro svou rodinu.
01:00:14 Kdykoli si na tebe vzpomenu,
01:00:16 tak tě vidím s tím obrovským futrálem.
01:00:19 Pokaždý mě napadlo: proč ti táta nepořídil vozíček?
01:00:26 Já vím, ta dřina patřila k věci!
01:00:29 Víš sám, Ládíčku, jak to tenkrát chodilo.
01:00:32 -V té době vozíčky nebyly.
-No.
01:00:38 Víš, že mě tvoje máma učila němčinu? To byla fešanda!
01:00:45 Ještě pořád je - v domově důchodců.
01:00:48 Já je tam mám taky oba dva.
01:00:53 Člověk je pořád v práci, na schůzi, doma, ve fabrice...
01:01:00 Takovej je život.
01:01:03 Ty jsi to, Bohouši, dokázal! Ty něco umíš! Nevzdal jsi se!
01:01:08 Proto všichni stojíme za tebou! Jsi prostě jeden z nás!
01:01:17 Tady je záznam o úrazu.
01:01:20 Neboj, prostudujeme to a zaujmeme stanovisko.
01:01:27 Volali z domova důchodců. Vaší mamince se přitížilo.
01:02:11 Pane Fischer, zůstaňte u ní, než se úplně probere.
01:02:17 Přesně podle grafikonu.
01:02:19 -Pepíku, co je mamičce?
-Tvoje matka je zhulená jako dělo!
01:02:27 -Cože? V životě nepila!
-Možná kvůli Bečičkové.
01:02:32 Ačkoli pochybuju, že o tom vůbec ví.
01:02:35 I kdyby věděla, bude jí to jedno.
01:02:39 -Kvůli jaký Bečičkové?
-Co s ní drží tvůj táta!
01:02:45 Jak drží? Vždyť táta sotva drží pohromadě!
01:02:54 A já myslel, že má mámu rád.
01:02:57 Neboj se, takhle se teď neumírá.
01:03:00 Dnes lámeme lidem žebra ještě na smrtelný posteli.
01:03:04 Pepíku, co je zač, ta Bečičková?
01:03:08 Tamhleta s tím žlutým kruhem. Myslím, že má cukrovku.
01:03:13 -Cukrovku?
-Cukrovku má kde kdo, Bohouši.
01:03:18 Vypadá to, jako když se topí dudácká kapela.
01:03:21 Jinak je nafukování kol dobrý, jako dechové cvičení.
01:03:26 Pepíku, co na ní vidí, prosím tě?
01:03:31 -Kde vzala mamička alkohol?
-Tvůj táta jí kupuje rum.
01:03:36 -To je konec!
-Prdlajs!
01:03:38 Neber jim pocit, že tu žijí stejně jako venku.
01:03:52 Jen aby se jim to nevymklo z rukou.
01:03:55 Neblbni, copak se jim může ještě něco vymknout?
01:04:01 Bohouši, jak jsi zajistil přepravu kamen pro Římského?
01:04:06 Pověřil jsem Wohanku. Poslal tam avii.
01:04:09 -Takže je všechno v pořádku.
-Jistě.
01:04:13 Není, Bohouši. Bohužel, není.
01:04:16 Havarovali?
01:04:17 No jo, vožrali se a havaroli. To už není moje starost!
01:04:21 Všechno je naše starost! Všechno souvisí se vším...
01:04:25 -Copak jsi nechodil na VUML?
-Chodil a tobě jsem napovídal.
01:04:31 No vidíš... Musíš vidět věci v souvislostech!
01:04:38 Nehavarovali, ale to není podstatné.
01:04:40 Podstatné je, že jsme nedokázali zajistit přepravu kamen!
01:04:44 Teď mě volal Římský, kdy pošleme kamna.
01:04:50 -Úkol měl zajistit Wohanka.
-Nesváděj to na Wohanku, Bohouši!
01:04:56 Ty kreténi odvezli kamna na sekretariát!
01:04:59 Tam samozřejmě nikdo o ničem nevěděl,
01:05:01 tak je zase přivezli zpátky!
01:05:03 Takže, Bohouši: znovu a lépe!
01:05:08 Tady je adresa do bytu. Zodpovědní jsme všichni.
01:05:15 Takže soudruh Římský kamna vlastně ukradl.
01:05:20 Bohouši, uvědomuješ si, co říkáš?
01:05:27 Ukradl!
01:05:28 Každej z pupíků nahoře bere ty nejhezčí věci!
01:05:32 -Nám zbyde jen umakart.
-Tak dost!
01:05:36 Nezapomeň, že jsi byl ještě nedávno kádrová nula!
01:05:40 Jsme na jedné lodi, Bohouši. Nech si to projít hlavou...
01:05:52 Jsme na jedné lodi, vážení přátelé.
01:05:56 Nechte si to projít hlavou.
01:07:51 -Přejete si?
-Harmoniku.
01:07:54 Potřebuji okamžitě harmoniku!
01:08:01 Jakou byste chtěl?
01:08:29 -Vezmete si ji?
-Ano vezmu, ale tuhle - foukací.
01:08:42 Každýmu bych dal acylpyrin a nechal ho vypotit.
01:08:46 Bohouši, ty jsi ale kamarád. Nebolí tě lýtka?
01:08:56 Má horečky přes 40 stupňů a my jsme mu úplně lhostejný.
01:09:02 To je apatie, Andělo.
01:09:08 Žádná apatie...
01:09:20 Jenom, aby to nebyla infekce, to bys musel do nemocnice.
01:09:28 Můžu si tam vzít svoji oblíbenou hračku?
01:09:32 Můžeš, ale to bys ji tam pak musel nechat.
01:09:36 Já se z vás zblázním!
01:09:40 Pepíku, myslíš, že může existovat přátelství mezi mužem a ženou?
01:09:48 Proč ne, když je chlap teplej a ženská lesbička.
01:09:58 Kuřátka moje...
01:09:59 Pojďte se podívat, tatínek vám umírá.
01:10:06 Holky, běžte se učit!
01:10:10 -Přinesla jsem ti čaj.
-Čaj nechci.
01:10:12 -Nemáš hlad a nebo na něco chuť?
-Na "člověče, nezlob se".
01:10:23 Víš, Josefe, to je taková naše specialita.
01:10:29 -Dietní?
-Myslím, že ano.
01:10:34 Uvař mu to!
01:10:38 Pane Fišere, pane inženýre!
01:10:41 Vojsko má hlášení, že mrazy polevují.
01:10:45 -Vážně?
-Nezastavujte, pojďme jako by nic.
01:10:52 Mám to od našeho Zdeňka, ale prosím vás...
01:10:56 Já vím - ani muk!
01:11:01 Obleč se!
01:11:02 -Jakou má sedimentaci?
-Šest za hodinu.
01:11:06 No vidíš!
01:11:11 -Zítra můžeš do práce.
-Takže jsem zdráv?
01:11:16 To bych si nedovolil tvrdit. Řekl jsem: můžeš zítra do práce.
01:11:21 Pepíku, nezdá se ti, že smrdím kanclem?
01:11:29 Každej člověk načichne svým povoláním.
01:11:32 -Já zase smrdím nemocnicí.
-Jenomže já už ten smrad nesnáším!
01:11:40 Někdo se tu po vás ptal.
01:11:42 -Kdo?
-Nevím.
01:11:44 Zajímal se, jaký kupujete noviny.
01:11:47 Vy jste mu to řekla?
01:11:48 Ne! Pracovala jsem 30 let na poště. Vím, co je služební tajemství!
01:11:56 Zavolejte mi Wohanku a kafe mu nevařte!
01:12:12 Je tu ještě jeden dopis.
01:12:14 -Od koho?
-Nepodepsal se.
01:12:17 Tak mi ho přečtěte.
01:12:21 "Ty mrákoto. Jestli o tom nevíš,
01:12:23 tak Holubová s Malcem ve sprchách souložili. Jinak to vědí všichni."
01:12:31 Jinak to vědí všichni... Čestný člověk.
01:12:37 Nesedej si! Jak jsi zajistil přepravu kamen?
01:12:41 -Poslal jsem tam avii a tři chlapy.
-Jo? Doteď ten pirát kamna nemá!
01:12:47 To už není moje starost!
01:12:49 "Všechno souvisí se vším, všechno je naše starost, taky máš VUML,
01:12:54 jsme na stejné lodi, nech si to projít hlavou."
01:13:01 Takže uznáš, že vzniklou situaci je třeba urychleně řešit. Jak?
01:13:07 Nejprve si ujasním úkol.
01:13:10 Výborně. Hned jak si ho ujasníš, seženeš avii a čtyři chlapy.
01:13:15 Kamna dovezete na tuto adresu.
01:13:18 Na zpáteční cestě se stavíte ve vile doktora Berky
01:13:23 a do týdne seženeš jíl.
01:13:25 -Jíl?
-Ano, jíl!
01:13:28 Složit do sušárny, přikrýt igelitem, dvakrát denně kropit.
01:13:32 To je všechno.
01:13:35 Wohanko, nebyl jsi dnes u nás v trafice?
01:13:39 Ne, proč?
01:13:41 Měl jsem dojem, že jsem tě tam viděl.
01:13:43 Někdo si zapomněl vzít zpátky na pětistovku.
01:13:49 Pracovní úraz jsme prozkoumali a rozhodli jsme se.
01:13:59 Odškodnit zranění v plné výši, včetně zvýšení bolestného o 50%
01:14:05 vzhledem k mimořádně bolestivému průběhu léčby.
01:14:09 Tady mi to podepíšete a můžeme se rozejít.
01:14:12 -Souhlasíš, Bohouši?
-Okamžik!
01:14:17 Z veřejnosti prosákly zprávy, že zranění se v inkriminovanou dobu
01:14:22 zabývali - respektive nezabývali činností plynoucí z jejich zařazení
01:14:29 a funkce.
01:14:32 Velmi správně.
01:14:33 Takže komise hodnotí úraz jako nepracovní
01:14:36 a zraněným odškodnění nenáleží.
01:14:39 Souhlasíš, Bohouši?
01:14:41 Co tam tedy dělali?
01:14:43 Nepleť se do toho, Jarmilko. Tohle není angažovaná poezie!
01:14:48 Velmi správně!
01:14:50 Uvědom si, soudružko, že když se v tom každej začne babrat,
01:14:53 tak se nikam nedostaneme!
01:14:55 Když se takhle zeptá každej, soudruzi, tak opravdu nevím,
01:14:57 co tam napíšeme!
01:14:59 -Souhlasíš, Bohouši?
-Jistě!
01:15:03 Moniko, stenoblok, budu diktovat.
01:15:06 Hlavička: seznam členů a tak dále.
01:15:09 Text:
01:15:10 "Komise zhodnotila váš úraz jako pracovní,
01:15:13 jelikož k němu došlo v pracovní době v areálu závodu."
01:15:17 "Současně se však organizace zprošťuje odpovědnosti,
01:15:21 neboť najevo vyšly okolnosti svědčící o tom,
01:15:24 že v době úrazu jste svévolně opustil-a pracoviště
01:15:29 a nevykonával-a práci v zájmu organizace ani jinou práci
01:15:35 prokazatelně uloženou nadřízeným,
01:15:38 veřejně prospěšnou či odvracející katastrofu."
01:15:43 "Světu mír!"
01:15:45 Přepište to na stroji. Souhlasíš, Ládíčku?
01:15:55 -Je Pepík doma?
-Co mu chceš?
01:15:58 Maličkost, Ivanko.
01:16:00 Já ty vaše maličkosti znám. Nikam nepůjde.
01:16:03 Zítra jedeme do Prahy a máme nabitej program.
01:16:08 -Vy jste něco přivezli?
-Právě naopak.
01:16:17 -K čemu ti to bude?
-Každej mužskej by měl mít hobby.
01:16:25 Nemáš ještě nějakou literaturu?
01:16:35 Dej si to ode mne k padesátinám.
01:16:40 -Přeji ti příjemný pobyt v Praze.
-Vyser si oko!
01:16:43 Prej budete mít bohatej program.
01:16:45 Dopoledne Kotva, odpoledne tenis a večer koncert v Domě umělců.
01:16:50 -To chce panáka!
-Žádnýho panáka!
01:16:53 Josef je po službě a potřebuje se vyspat!
01:16:58 Nedělej nám v Praze ostudu!
01:17:02 Nezapomeň, že při dvojchybě a mezi větama se netleská.
01:17:13 Musíš na SRPŠ!
01:17:15 -Cože?
-Třídní schůzka.
01:17:17 Tomu rozumím, ale tam chodíš přece ty!
01:17:20 Dneska nemůžu, mám zkoušku.
01:17:23 -Je to nutný?
-Je!
01:17:25 Mají před maturitou a jsou to taky tvoje holky, ne?
01:17:29 To doufám... Doprdele.
01:17:34 Uděláš výbornej dojem,
01:17:36 až uvidí, jakýho máme inteligentního otce.
01:17:43 Drž se, tatíčku, máš nás přece rád!
01:17:46 Mám,
01:17:49 ale někdy bych potřeboval ještě jednu Popelku.
01:17:56 -Vy jste, seďte.
-Bohumil Fischer.
01:18:02 Fischer. Aha, dvojčata!
01:18:06 Obě stejná - 5, 4, 5, 4, pravidelný cyklus!
01:18:11 V poslední době se snaží, viďte?
01:18:14 Jestli nepřidají, nepustím je k maturitě!
01:18:17 Vidím, že ruský jazyk ovládáte
01:18:21 a vlastním dcerám nejste schopen pomoci.
01:18:23 Nespoléhejte se jen na školu. Jaká rodina, takový stát!
01:18:27 Sednout!
01:18:31 No nazdar!
01:18:35 Proč jdete tak pozdě?
01:18:36 Byly jsme ještě na disco a pak jsme šli všichni k Borisovi.
01:18:40 -Kdo je Boris?
-Jeden kluk.
01:18:46 Ruštinářka vás nechce pustit k maturitě.
01:18:50 Je to kráva!
01:18:56 Boris. Kdo se v Čechách jmenuje Boris
01:18:59 je buď kadeřník nebo uměleckej fotograf.
01:19:07 -Znáš nějakýho Borise?
-Godunov.
01:19:17 Pro nikoho tady nejsem!
01:19:25 -Dáte si kafe?
-Nemám čas.
01:19:41 Bohouši, co jsi nám to provedl?
01:19:45 -Nevím, o čem mluvíš?
-On neví!
01:19:48 Za prvé: nejsou proplaceny faktury na výjezdní zasedání a za druhé...
01:19:55 Faktury nějak proplatím.
01:19:56 Co se týče úrazu, tak není co vysvětlovat!
01:19:59 Charakter pracovního úrazu přiznán,
01:20:02 ale organizace se zcela zprostila odpovědnosti.
01:20:05 -Právnicky v pořádku, ne?
-Naprosto!
01:20:08 Mirku, vysvětli Bohoušovi, kde udělal chybu.
01:20:15 Bohouši, tohle nám nedělej! To my absolutně nepotřebujeme!
01:20:20 Kdo my? Vy dva?
01:20:22 Když říkám my, myslím nás všechny.
01:20:27 Vezmi v úvahu nemocenské dávky za uplynulý rok,
01:20:31 dávky za ošetřování člena rodiny, mateřský příspěvek...
01:20:35 Ty se na mě díváš,
01:20:36 jako kdybych všechny těhotný v našem podniku zbouchnul já!
01:20:40 Bohouši, nezlehčuj to!
01:20:41 Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!
01:20:43 Nechápu, jak to souvisí s úrazem! Víte vůbec, co tam dělali?
01:20:47 To ví každej! Ti dva dohromady prostonali 50 dnů!
01:20:53 Nezapomeň, že jim ten styk nemůžeme dokázat.
01:20:57 Právě proto jsme pracovní úraz přiznali, ale neodškodnili!
01:21:00 To byla chyba!
01:21:02 Vy se tedy domníváte, že o pracovní úraz nešlo.
01:21:05 Ty si pořád pleteš pojmy!
01:21:08 Nejde nám o úraz, ale o jeho hodnocení!
01:21:10 Rozhodující je, v které kolonce bude figurovat!
01:21:14 Jak k tomu ostatní pracující přijdou?
01:21:16 Dva z nich si odskočili zasouložit.
01:21:19 Ty z toho uděláš pracovní úraz a celej kolektiv neobdrží prémie!
01:21:24 My musíme vidět dál!
01:21:26 Naší povinností je naopak
01:21:28 vidět věci v souvislostech a posilovat vliv odborů!
01:21:33 Správně! Správně!
01:21:35 Závodní výbor má zájem na tom,
01:21:37 aby kolektiv měl pocit, že za ním alespoň stojí!
01:21:41 Takže ty, jako předseda komise,
01:21:43 přehodnotíš úraz jako nepracovní a dílna obdrží prémie.
01:21:49 Tady jsem to připravil. Stačí podepsat.
01:21:55 Holubová s Malcem se odvolají,
01:21:58 protože dostanou jen 90% nemocenských dávek!
01:22:01 Dáme jim odměnu, aby nepřišli zkrátka.
01:22:04 Myslím, že řešení je komplexní.
01:22:09 Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali!
01:22:15 Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.
01:22:21 Tomu říkám nové myšlení.
01:22:31 Proč nespíš, vždyť je sobota!
01:22:33 Pro nás, řídící pracovníky,
01:22:36 pětidenní pracovní týden neexistuje.
01:22:38 Stejně jako pro vědce, umělce a politiky.
01:22:41 -My pracujeme pořád, i když spíme!
-Tak proč nespíš?
01:23:26 -Co to nesete, pane inženýre?
-Co je vám do toho!
01:23:29 Nic ve zlém, ale já jen, že všichni nosej ven a vy jedinej dovnitř!
01:24:11 -Sluší ti to v těch holinkách.
-Náš řídící pracovník se vrátil!
01:24:23 Nemáš chuť na "člověče, nezlob se"?
01:24:25 Tady? Není ti špatně?
01:24:32 -Proč ne tady?
-Neblázni, někdo přijde!
01:24:41 Nech toho!
01:25:01 Někdy přemýšlím, jestli mě máš ještě rád!
01:25:04 Kde jsou holky?
01:25:06 Kde by byly, na diskotéce, jako každou sobotu.
01:25:11 -Máš?
-Co?
01:25:17 Máš mě ještě rád?
01:25:23 Jistě, jsi přece moje žena, matka našich dětí.
01:25:33 Ty to říkáš tak, jako by ti nic jiného nezbývalo!
01:25:36 Víš ty ještě vůbec, co je to láska?
01:25:45 Láska je moje žena, moje děti, můj rodný kraj.
01:25:53 To sis přečetl ve Vlastě!
01:26:00 Nemám si dojít pro holinky?
01:26:05 Ale prosím tě. Víš přece, že... Andělo...
01:26:22 Tebe to se mnou nebaví.
01:26:27 Baví, ale v prádelně by mě to bavilo víc.
01:26:38 -Jak vám dupou bejci!
-Ani se neptej...
01:26:41 -Zkrachovali jste?
-Čistej výdělek 150 tisíc.
01:26:45 Takže švagrová je spokojená.
01:26:48 Dávala jim do žrádla nějaký tablety.
01:26:54 Plánoval jsem koupit nový auto, něco dát klukům na knížku,
01:26:59 vybílit chlív, položit nový podlahy a sobě jsem chtěl koupit kulečník.
01:27:08 Nejvíc je mi líto kulečníku.
01:27:11 Těšil jsem se, jak si po práci šťouchnu.
01:27:15 Stejně nechápu, proč sis to auto nekoupil
01:27:18 a proč si nepořídíš kulečník.
01:27:21 -Ona tvrdí, že auto nevydělává.
-Kulečník taky nevydělává!
01:27:26 Kdyby si člověk měl
01:27:28 koupit jen to, co se rentuje, nekoupil by si ani trenýrky.
01:27:32 -Kulečník jo.
-Kulečník sis koupil? Sláva!
01:27:36 Nekoupil, Bobo. Říkám, že kulečník vydělává.
01:27:40 Třeba v hospodě.
01:27:41 -Vy jste chtěli vzít hospodu?
-Motorest.
01:27:46 Pak si přečetla tenhle inzerát.
01:27:54 Vzpamatuj se! To chceš kočovat s lunaparkem?
01:27:58 Co já vím, kurva!
01:28:01 Vy to máte určitě dobře spočítaný.
01:28:04 Aby ne! Za sezónu 450 tisíc čistýho.
01:28:08 -Co s penězma?
-To jsou pitomý otázky, Bobo!
01:28:11 To nejsou pitomý otázky!
01:28:13 Jak znám tvoji ženu - a ona je investiční typ,
01:28:17 tak za rok přikupujete ruský kolo!
01:28:20 Mysleli jste na děti?
01:28:22 O prázdninách budou jezdit s náma a do školy budou chodit u babičky.
01:28:26 -Tak co myslíš?
-Musím ti radit?
01:28:29 Já jsem ti snad neporadil, když jsi se měl stát náměstkem?
01:28:33 No dovol! To snad není totéž?
01:28:36 Je to jinej způsob, jak se dostat k lihu.
01:28:41 Víš co? Jestli máš morální důvod,
01:28:44 proč chceš jezdit s kolotočem, klidně si jezdi!
01:28:48 Abys věděl - mám!
01:28:50 Chci přispět ke kulturnímu vyžití našich pracujících.
01:28:54 Proč jsi za mnou vlastně přišel?
01:28:59 Myslel jsem,
01:29:01 jestli bys nepustil vaše holky o prázdninách
01:29:05 obsluhovat stroje na zmrzlinu.
01:29:08 Hele, na rovinu.
01:29:10 Bral bys jako kluk takový prázdniny?
01:29:15 Člověče, já bych je bral i teď!
01:29:55 Je nejvyšší čas, Bobo!
01:29:58 Párkrát ji provedu, tančím slušně a uvidíme.
01:30:04 -Koho?
-No přece ruštinářku!
01:30:08 Prohodím pár slov, třeba mi něco naznačí.
01:30:11 Pro jistotu dám do obálky dvě tisícovky.
01:30:14 Myslíš, že to bude stačit?
01:30:16 -Nezapomeň si vzít motýlka!
-Mluvím o ruštinářce!
01:30:20 Co pořád máš s tou ruštinářkou?!
01:30:22 Nic, ale je nejvyšší čas, Andělo.
01:30:51 Co je to napadlo, vybrat si tak nemožný heslo?
01:30:55 Nevím jak pro ostatní,
01:30:57 ale pro naše kuřátka to platí stoprocentně!
01:31:28 To je spolužák, co tančí s naší holkou?
01:31:34 -To je Boris.
-Ten kadeřník?
01:31:37 Jakej kadeřník, Boris studuje MFF.
01:31:41 Letos promuje.
01:31:45 Půjdeš pro ni?
01:31:47 -Pro koho?
-No přece pro ruštinářku!
01:31:51 Až budou hrát něco pomalejšího.
01:31:54 Co jí chceš vlastně říct, Bobo?
01:31:57 Třeba nebudu muset říkat vůbec nic.
01:32:01 Já nevím, Bobo, abys holkám nakonec ještě neublížil...
01:32:16 Promiň.
01:32:27 Smím prosit, paní profesorko?
01:32:32 -Přispějte, prosím vás, na chudý.
-Samozřejmě.
01:32:43 Krásně tančíte.
01:32:51 Připomínáte mi jednu z těch rázných Kozaček z Tichého Donu.
01:33:09 Tak už se jim to blíží...
01:33:11 Ano a neustále se domnívají, že maturita je formální záležitost.
01:33:18 -Přispějte na chudé studenty!
-Prosím, rádo se stalo.
01:33:25 Přispějte na chudé studenty v rámci přestavby!
01:33:29 My jsme byli jiní.
01:33:30 -Víte, jaké jsme měli maturitní heslo? -Ne.
01:33:33 "Mládí je čin a boj neustálý."
01:33:36 My zase:
01:33:37 "My silní a čestní svým dílem vždy po správné cestě jdeme vpřed".
01:33:44 To je překlad Vasiljeva.
01:33:58 -Vy ji znáte?
-Té jsme se něco nazpívali!
01:34:02 -Jim už nic neříká.
-Každá generace má svoje písně.
01:34:07 -Znáte ty jejich?
-Ty se nedají přeslechnout!
01:34:21 Uvidíte, paní profesorko,
01:34:23 že teď budou hrát "Na dobrú noc bosk ti dám".
01:34:33 Vy jste jasnovidec!
01:35:18 Je tady horko, že?
01:35:32 Co budou hrát teď, pane jasnovidče?
01:35:35 "Ako mám žiť bez teba."
01:35:49 Chtěl jsem s vámi původně hovořit o svých dcerách,
01:35:52 ale zážitek z tance všechno vymazal.
01:35:56 Škoda, že jsme se poznali tak pozdě.
01:36:09 Přijďte ke mně domů v pondělí odpoledne.
01:36:13 V klidu si o vašich dcerách popovídáme.
01:36:24 Gerbery... Zbožňuji gerbery.
01:36:33 Vy jste skutečně jasnovidec!
01:36:40 -Máte rád pivo?
-Mám, ale hned po něm usnu.
01:36:44 Tak to si raději nalejte víno. Já jsem po pivu hned plná elánu!
01:36:49 Můj doktor tvrdí, že pivo je nejdietnější nápoj.
01:37:00 -Nechcete se opláchnout?
-Ne, děkuji.
01:37:04 Chtěl jsem s vámi mluvit o mých nešťastných...
01:37:12 Ale jdi...
01:37:17 Říkej mi Lízo...
01:37:21 -Lízo, já jsem chtěl s vámi...
-Musíš chvilku počkat.
01:37:30 Já jsem chtěl s vámi mluvit o těch mých nešťastných...
01:37:34 Ty moje nešťastný...
01:38:06 Tuším, že si uříznu ostudu.
01:38:08 Jak řekla Anděla: nakonec holkám ještě ublížím.
01:38:14 Bohouši, musíš..!
01:38:35 -Prosím vás...
-Prosím...
01:38:44 Promiňte, je mi to trapné. Mám žlučníkový záchvat.
01:38:58 -Mohu vám pomoct?
-Ne, to přejde.
01:39:04 Thermafor v koupelně. Nalijte do něho trochu horké vody.
01:39:12 Kapky jsou na poličce.
01:39:26 Splnil jsem své poslání: zůstal věrný své ženě a ušetřil 2 tisíce.
01:39:34 Vážení přátelé, co by člověk neudělal pro své děti!
01:39:42 Perfektní, skoro jako ty starý!
01:39:47 Pane Paleček, nikomu ani slovo! Vzal jsem si dva dny dovolené.
01:39:50 -Musí to být překvapení!
-Hrob je proti mně ukecanej!
01:39:55 Když se povedou, vrátíme kamna do všech místností.
01:39:57 Sem anglický barok
01:39:58 a tamhle se budou hodit šestibočky s bílou korunou.
01:40:02 Tady olivově zelená podélná pec.
01:40:05 Co vás to napadá, pane inženýre?
01:40:09 V tom je právě ten fór, pane Paleček!
01:40:12 Udělat v životě něco pořádnýho!
01:40:16 "Ne, ne, ne, Vasili Daniloviči, nejsem si jistá, zda je to láska."
01:40:20 -Já si jsem jistej!
-Kolik to stálo?!
01:40:24 Copak nechápeš? Kamna stojí!
01:40:28 Volal ředitel, potřebuje tě v práci.
01:40:30 Kretén, v životě by kamna nepostavil!
01:40:33 Kašlu na fabriku, na jejich klozety a bidety!
01:40:36 Já budu stavět kachlový kamna!
01:40:42 -Já snad zavolám Berku!
01:40:46 Uděláme si mejdan!
01:40:50 Na malou dílničku a novej život!
01:40:57 Nevím, jestli je to rozumný opouštět takový důležitý postavení.
01:41:03 Znám jenom jedno důležitý postavení.
01:41:16 -Co je?
-My jsme tě slyšely křičet!
01:41:19 No a? To si myslíte, že mamičku vraždím?
01:41:23 Radši se učte ruštinu!
01:41:25 Elizabeta říkala, že jsme se zlepšily!
01:41:28 -Vypadá to za 3, tatíčku!
-Vidíte, že to jde!
01:41:34 Která z vás chodí s Borisem?
01:41:40 Za prvé: už jste dost dospělé, abyste se rozhodly
01:41:45 a za druhé: ode dneška, než vstoupíte, budete klepat!
01:41:51 Už je zase v pořádku, Bohouši.
01:41:56 -Mamičko, že jsi pašák?
-Absolutně jedna.
01:42:02 -Co dělá Bečičková?
-Umřela.
01:42:06 -To je mi líto...
-Proč?
01:42:13 Všichni tam musíme.
01:42:16 Člověk celej život čeká, že něco přijde - nějakej zlom
01:42:21 a ono nepřijde nic.
01:42:24 Jenom ten podělanej konec...
01:42:30 -Ještě tam jezdí diesl?
-Elektrika.
01:42:35 Celý nádraží zadrátovali.
01:42:37 Co u vás? Co tam vlastně děláš?
01:42:44 Nic zvláštního, tatíčku.
01:42:49 Nic zvláštního... To jsem si mohl myslet.
01:43:04 Hlavně nic neposrat! Chystají se změny!
01:43:08 -Mám pro tebe překvapení.
-Já pro tebe taky.
01:43:13 Usadili jsme se pevně na zahraničních trzích.
01:43:17 Pokud budou řídící pracovníci
01:43:19 připravovat výrobě dostatečný prostor,
01:43:22 budeme na nich sedět pevně a jen tak někdo nás ze sedla nevyhodí.
01:43:30 V neposlední řadě chci zdůraznit, že jsme za poslední pololetí
01:43:33 neměli v našem podniku, soudruzi, ani jeden pracovní úraz.
01:43:40 Výborně!
01:43:44 Jen živý a zdravý pracovník, soudružky a soudruzi,
01:43:48 je podmínkou, abychom na sebe mohli klásti, co nejvyšší pracovní cíle.
01:44:05 Vážení přátelé,
01:44:07 na minulém výjezdním zasedání zaujala zde přítomného,
01:44:12 soudruha Římského, tehdy rovněž zde přítomná kachlová kamna.
01:44:19 Protože kamna byla... Dovolil jsem si vyrobit kamna nová.
01:44:35 Blahopřeji!
01:44:39 Česká hlava a české ruce stále ještě dokáží zázraky.
01:44:47 Doufám, že nenastanou žádné problémy s odvozem?
01:44:51 Já taky. Kamna zůstanou tady!
01:44:57 Mám chalupu v Orlických horách.
01:44:59 Přijď se podívat, soudruhu, samozřejmě s manželkou!
01:45:03 Postavím vám jiná kamna, jaká si budete přát.
01:45:07 Rozhodl jsem se...
01:45:08 Obávám se, že nebudeš mít pro své hobby tolik času.
01:45:16 Chtěl bych vám oznámit...
01:45:20 Chtěl bych vám oznámit, vážení soudruzi,
01:45:22 že od prvého přechází na ministerstvo soudruh Dlask
01:45:27 a na jeho místo bude zvolen inženýr Fischer!
01:45:34 Gratuluji, Bohouši, gratuluji!
01:45:39 Nezapomeň, že my, řídící pracovníci, tvoříme dějiny!
01:47:09 Vaše noviny, soudruhu řediteli.
01:47:22 Pane Fischer, pane Fischer, pozor, 995 hektopascalů!
01:47:32 Vážení přátelé, neváhejte a zakupujte si vstupenky!
01:47:35 Naše výhodné a prodloužené rekreační jízdy!
01:47:39 Nic to nestojí, kdo se nebojí!
01:47:44 V naší inovované, integrované, supermoderní
01:47:48 československé atrakci.
01:47:51 Kulturní zážitek pro náročné. Postupujte nahoru a netlačte se!
01:47:55 Kdo se k nám přidá, na toho se dostane!
01:48:00 Vážení přátelé, ano! Kdo k nám vstoupí, neprohloupí!
Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou…
Satirická komedie z roku 1989 je dílem osvědčené autorské dvojice - scenáristy a spisovatele Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina (připomeňme si jejich spolupráci na filmech o "básnících"). Film je naplněn svěžím situačním a slovním humorem a také otevřenými narážkami na absurditu reálného socialismu konce osmdesátých let. Název snímku je odvozen ze slov, jimiž se posmutnělý hrdina obrací k divákům, aby potvrdil navenek optimistickou, vpravdě však trpkou skutečnost, v níž se nachází. Premiéra filmu se konala v říjnu 1989.