Mladý univerzitní asistent v nerovném boji proti konformismu. Polský film. ### Hrají: P. Garlicki, Z. Zapasiewicz, Ch. Paul-Podlasková, J. Paculová, M. Dmochowski, D. Kaminská a další. Scénář a režie Krzysztof Zanussi
00:00:11 Česká televize uvádí polský film
00:00:19 OCHRANNÉ ZBARVENÍ
00:01:56 -Mohl byste to pověsit na nástěnku?
00:01:59 -Pověste to tady doleva, děkuji.
00:02:04 -Poprosím vás o klíč... Děkuji.
-Prosím. -Ještě ten klíč, prosím.
00:02:09 -Chviličku, paní doktorko. Prosím. Ne, ne, paní doktorko, ten ne.
00:02:13 -Aha, promiňte, dobrý den.
-Dobrý den.
00:02:15 -To je paní doktorky.
-Děkuji mnohokrát.
00:02:17 -Všechno v pořádku, jste spokojená?
-Ano, pokoj mám v přízemí.
00:02:21 -Dobře. Ještě jeden list.
00:02:23 -Děkujeme.
00:02:25 -Tak jak je to s námi, souhlasíte? Tak prosím, pojďte.
00:02:29 -Je to vyřízené, jistě, můžete pokračovat. -Děkujeme.
00:02:38 -Prosím vás, klid!
00:02:42 Haló, vy na tom kole, vraťte se zpátky.
00:02:44 Tady nesmíte jezdit. Před budovou jsou stojany.
00:02:47 Děkuji!
00:03:17 -Je to moc studená.
-Nemáte ráda vodu?
00:03:20 -Ne takhle studená.
00:03:42 Vy opravdu máte to rád? Možná jste masochista.
00:03:45 -Ne brr.
00:03:51 Ne, jsem... sadomasochista.
00:04:00 -Jděte z té voda, dostanete růmatyzm.
00:04:04 Kosti zakroutí.
00:04:07 -Pokroutí nebo zkroutí... Překroutí, vykroutí, ukroutí.
00:04:11 -To je horší než německý.
-Jak to?
00:04:13 -Vormachen, zumachen, ausmachen.
00:04:16 -Máte už hotovou srovnávací mluvnici?
00:04:18 -Ne, teď nechci dělat. Nechci dělat teď hned.
00:04:21 -Ne, to nemyslím, ale zdá se mi, že ausmachen neexistuje, ne?
00:04:26 -Ale ano!
00:04:28 Das macht nicht aus.
00:04:33 -A není to: Das macht nichts... Bez aus?
00:04:37 -Já byla v Germany.
00:04:39 -Já vím, autostopem. Jenže já jsem zase asistent.
00:04:43 -No a co?
-Můžu vám přeci dát nedostatečnou.
00:04:48 -Not me more.
00:04:50 Teď se ty musíš líbit mně.
00:04:53 -Aha.
-Because the student's decide.
00:04:59 Když nám asistent nelíbí, tak... out.
00:05:04 -Ale ne u nás.
00:05:08 Jste dlouho v Polsku?
00:05:11 -Dva měsíce.
00:05:14 U nás bylo to stejně.
00:05:17 I like authority et cetera. Not any more.
00:05:23 -Aha.
00:05:28 -Psst.-Proč?
-Kočka... Psst... Pss.
00:05:32 -Čiči, čiči.
00:05:52 Promiňte.
00:05:54 -Proč se omlouváte?
-Eh, dobrý den už tu dnes bylo.
00:05:58 Vidím, že pozorujete ptáky a zdá se, že jsem je vyplašil.
00:06:01 -Ne, ale způsobil jste jejich přeskupení.
00:06:04 Teď budou čekat, až se přestaneme hýbat.
00:06:07 -Zabýváte se ornitologií?
00:06:10 -Ne, zabývám se tím, co vy.
00:06:14 Víte, příroda vytváří jakoby jeden celek.
00:06:18 Když ji tak člověk pozoruje, může se hodně naučit.
00:06:24 Zvlášť o nás samotných.
00:06:27 Tak co uděláte s připuštěním té práce.
00:06:29 -Právě. Vlastně ani nevím, co mám udělat.
00:06:34 -Já také ne. A co, přišla pozdě?
00:06:36 Kontrolovali jste datum na razítku?
00:06:39 -Ano, o jeden den se zpozdila.
-To stačí, aby byla nepřipuštěna.
00:06:46 -Ano. Ale můžeme ji také přijmout. Myslím, že bychom neměli až tak...
00:06:50 -Buď jsou nějaké zásady, nebo nejsou.
00:06:54 Ostatně jde o rozhodnutí vás všech a osobně vaše,
00:06:58 já se do toho nebudu plést.
00:07:17 -Pane magistře!
00:07:20 -Tiše! -Můžete prosím na chvilku?
-Prosím.
00:07:24 -To nás těší.
-Poslouchám, o co jde?
00:07:27 -Vy jste zřejmě tajemníkem tohoto tábora.
00:07:29 -Vlastně ano, ale vedoucím je docent Šelestowski.
00:07:32 -Ale jste organizačně zodpovědný ve věci soutěže.
00:07:35 MLUVÍ PŘES SEBE
00:07:38 -Ano.
00:07:40 -Chtěli jsme vám říct, že jsme byli podvedení.
00:07:42 -Normální podvod.
00:07:47 -Tak moment, moment, moment...
00:07:50 Zkuste mi v klidu vysvětlit, co myslíte tím, že jste podvedeni.
00:07:53 -Kde je docent Makověcky z Toruně?
00:08:00 -Moment. A kdo rozesílá pozvánky? Vždyť je rozesíláte vy!
00:08:03 -My ne! Děkanát! My můžem jenom předkládat návrhy.
00:08:08 -Děkanát je zasílá, studentský senát může jen navrhovat.
00:08:11 -Mohu pouze ověřit, jestli tu pozvánku děkanát odeslal.
00:08:14 -Určitě ne, to by přijel. Neodeslal!
00:08:16 -Zajímavé, odkud máte tyhle informace.
00:08:18 Já jsem tu nový, ale mohu se zeptat.
00:08:20 -Určitě nic neodeslali! Tím jsme si jisti!
00:08:24 -Dobře, co v této věci navrhujete?
-Setkání!
00:08:27 -Setkání, všech.
-Dobře! Dobře! Dobře!
00:08:30 Domluvím se s docentem Šelestowskim a navrhuji,
00:08:33 abychom se setkali ráno po snídani.
00:08:36 -Když ne, tak rozpustíme tábor.
00:08:42 -Podívej se, už se stmívá.
00:08:44 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:08:46 -Kdy jste přijeli?
-Posledním autobusem.
00:08:49 Malej trochu vyváděl, asi se trochu nachladil.
00:08:53 -Aha, to jste vy. Máte psát doktorát u rektora, že?
00:08:55 -Ano, Kruševsky. Já nevím, chtěl bych.
00:08:58 -A znáte rektora dlouho?
00:09:01 -Dřív jsem ho vůbec neznal.
00:09:03 Hledal jsem po studiích, kde se uchytit.
00:09:06 Váš rektor si přečetl mou práci a možná tu zůstanu.
00:09:10 Nevíte náhodou, zda byl pozvaný docent Makověcky z Toruně?
00:09:15 -To netuším, proč?
-Byl. Ale prorektor ho vyškrtl.
00:09:19 A co, přijel bez pozvání?
00:09:22 -Ještě hůř, nepřijel vůbec.
00:09:38 Pane docente? Pane docente!
00:09:40 -Co?
-Promiňte, asi jsem vás vzbudil.
00:09:44 Ale byl byste tak laskav a mohl mi věnovat pár minut?
00:09:48 -Proč?
-Eee... jde jde o důležitou věc.
00:09:52 -V tuhle chvíli není nic důležité. Jsem unavený po cestě a spím.
00:09:56 -Chápu, ale je to opravdu důležité, mluvil jsem před chvílí se studenty.
00:10:00 -Proč jste tak netrpělivý?
00:10:02 Pokud je to důležité, promluvíme si zítra ráno,
00:10:05 člověk má jasnější mysl. Opravdu, zítra si promluvíme.
00:10:37 -Ahoj. Dobrý den.
-Dobrý den.
00:10:44 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:10:48 Nevím, co na tohle říká savoir-vivre.
00:10:51 -Mm, džentlmen nikdy nemočí.
00:10:55 Máte ještě nějaké problémy?
00:10:57 -Ano, chtěl jsem s vámi promluvit pár slov.
00:11:03 -Promiňte, ale umývárna pro vedení je...
00:11:07 tam v zámku.
00:11:09 Zařídil jsem, že klíč bude vždy u mě.
00:11:14 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:11:18 -Tak o co jde?
00:11:20 -Včera jsem mluvil se studenty a jsou trochu znepokojení.
00:11:26 Protože tu není nikdo z jiných univerzit, jde především o Toruň.
00:11:32 Mezitím jsem zjistil, že prorektor nerozeslal pozvánky.
00:11:35 -Ale oni o tom přeci nevědí.
00:11:38 -Samozřejmě, že ne, ale přesto to je pravda.
00:11:41 -No, řekněme. A bouří se, ano?
00:11:45 -To ne, to je trochu silný výraz. Ale kapku mají pravdu.
00:11:49 -Nebudeme tu mluvit o pravdách. A kdo se nejvíc angažoval?
00:11:55 -Vy žádáte, abych je jmenoval?
-Samozřejmě.
00:11:57 A musíte je poslat za mnou.
00:12:00 Po snídani.
00:12:02 -Nerozumím.
-Máme snad odvolat tábor?
00:12:05 Jak si to představujete? Že tu bude nějaký sněm, anarchie?
00:12:09 -Ne, to ne, ale nebylo postupováno fér.
00:12:15 -Proč ta neosobní forma? Kdo tak postupoval?
00:12:19 -Jak kdo? Šéf.
-Aa... ano, máte pravdu.
00:12:22 Vlastně mu můžete zavolat a požádat ho, aby vám to vysvětlil.
00:12:27 -Jistě, to mě nenapadlo. Dobrý nápad.
00:12:31 -Tak co, zavoláte mu?
-Zavolám.
00:12:34 -Výborně, i tak není doma.
00:12:38 Ale zítra přijede, tak se ho můžete zeptat.
00:12:42 Prozatím se tvařte mile.
00:12:44 Byla by škoda, kdyby přišlo nazmar tolik práce, příprav,
00:12:48 vynikajících referátů a taky tolik peněz.
00:12:52 Ačkoli to tu hraje nejmenší roli.
00:12:54 -Ano, souhlasím s vámi, ale důležité jsou i nějaké zásady,
00:12:59 o nichž jste se zmiňoval včera.
00:13:01 -Ano, jistě.
00:13:03 Tak co hodláte udělat s tím zpozdilcem?
00:13:05 -Pokud to záleží opravdu na mně, rozhodl jsem se tu práci zařadit.
00:13:12 -Na vlastní odpovědnost.
00:13:14 -Samozřejmě, pokud mi dáte právo
00:13:17 rozhodovat jako vedoucí vědecký pracovník, tak...
00:13:20 -Ano, ale berete na sebe zodpovědnost.
00:13:25 A budete se muset obhájit.
00:13:28 -A co si mám pod tím představit?
00:13:32 -Já nevím.
00:13:35 To byste si měl domyslet. A u koho tu práci píše?
00:13:42 -To já nevím a nechci to vědět.
00:13:46 Ano, protože si myslím, že pokud práce byla přijata,
00:13:51 nemá v podstatě význam, abych se...
00:13:54 -Asi je lepší vědět a rozhodovat, ale to je koneckonců vaše věc.
00:13:58 No dobře, pošlete je za mnou, před desátou, v deset začíná hodina.
00:14:03 -To znamená, že jste si jistý, že je přesvědčíte.
00:14:05 -Samozřejmě, copak nevíte, jak to s nimi je?
00:14:08 Vždyť to jsou stejní konformisté jako, s prominutím, vy a já.
00:14:12 -Víte, snad by bylo lepší, kdybyste mluvil sám za sebe.
00:14:17 -A vy nechcete vůbec nic vědět.
00:14:19 Stále nechápete, že vaše kariéra leží v rukou pana rektora?
00:14:22 Vlastně prorektora?
00:14:25 -Já myslel, že v mých vlastních.
-Aha, ve vašich vlastních.
00:14:29 Tak to je těžké. Ještě si o tom popovídáme.
00:14:32 Pošlete je za mnou a připravte na desátou posluchárnu.
00:14:35 Budou tam určitě potřebné nějaké ty projektory, magnetofony.
00:14:38 Oni jsou rádi, když to vypadá, že toho je na tři hektary.
00:14:44 -Musíme ho donutit! Musíme!
00:14:46 Nesmíme to tak nechat!
00:14:49 Už jde, už jde!
00:14:52 WITEK:Pane docente, chtěli jsme s vámi mluvit.
00:14:55 -Ale ohledně čeho?
-Ohledně komise.
00:14:58 -Ohledně komise. Složení komise. To nás zajímá.
00:15:01 -Magistr Kruševsky vám řekl, že si s vámi promluvím,
00:15:03 ale až po snídani a s delegací.
00:15:06 -Ne, ne, teď.
00:15:08 -Všichni teď! Všichni si chceme promluvit.
00:15:10 -Společně se nejdřív nasnídáme.
-Ne. Ne.
00:15:13 -Ne, ne, všichni si sedněte, nikoho do jídelny nepustíme,
00:15:17 -Nepustíte?-Ne.
-Takže, máte v plánu tady sedět?
00:15:20 -Ano.
-Ano. Nikoho nepustíme.
00:15:23 -Na těch kamenech je dost chladno. Ostatně můžu jít přes kuchyni.
00:15:28 -Ne, nepustíme vás.
-To neřeší problém.
00:15:32 -Promluvím si s delegací.
-Odjíždíme, rušíme tábor.
00:15:35 -Rušíme tábor.
-Kdo ruší tábor? Vy?
00:15:40 Vy, vy jste to řekl.
00:15:42 Vy se jmenujete pan Grušnic, vy jste ve čtvrtém ročníku?
00:15:45 -Ano.
-Vy jste chtěl zůstat na škole, že?
00:15:48 -To je rána pod pás, pane docente.
-Já se vás neptám.
00:15:54 Řekl jsem, že si promluvíme po snídani a s delegací.
00:15:58 S vámi, s vámi a vámi.
00:16:02 Jdu na snídani.
00:16:05 -Delegace by měla být vybraná a ne určená.
00:16:07 -Ale já bych vám radil vybrat toho, koho jsem určil, bude to jednodušší.
00:16:15 -Takže jak jsme se předem dohodli.
00:16:18 Ee... doba příspěvku by neměla přesáhnout deset minut,
00:16:21 případně jedna minuta navíc na... na dokončení myšlenky.
00:16:26 Ee. Můžeme začít, ano?
00:16:30 Jako první ee vystoupí, přednese svůj referát kolegyně
00:16:34 Maria Puchowiak z naší uiverzity.
00:16:37 Název referátu: Syntax výrazů v grafických variantách.
00:16:40 Prosím.
00:16:45 -Budete potřebovat projektor?
-Ne, děkuji.
00:16:54 Předmětem práce bylo vymezení pojmu syntaktického výrazu
00:16:58 spolu s uvedením syntaktické kvalifikace.
00:17:01 V tradičním pojmovém aparátu se pojem výrazu nejvíce přibližuje
00:17:05 pojmu dodatečných určujících determinantů.
00:17:08 Po podrobných zkoumáních materiálu,
00:17:10 během nichž jsem používala pojem systémové a modální samostatnosti,
00:17:14 si dovoluji učinit závěry následující povahy:
00:17:17 Tyto závěry zůstávají v úzkém sepjetí s pozorováním,
00:17:21 že to, co stálo tradičně mimo strukturu věty,
00:17:24 je s ní spojeno různými vazbami.
00:17:26 Již zmiňované používání pojmu stupně systémové a modální samostatnosti
00:17:30 rozděluje tradiční materiál dodatečných determinantů,
00:17:34 přičemž zároveň ustanovuje jejich hierarchii.
00:17:37 Nejsilněji jsou s větou spojeny
00:17:39 dodatečné intelektuální determinanty.
00:18:09 -Můžete mi říct, jak jste to s nimi zařídil?
00:18:13 -Normálně.
00:18:15 Koho bylo třeba, jsem postrašil, koho bylo třeba, jsem pochválil.
00:18:24 Nabádal jsem k pocitu odpovědnosti a změkli.
00:18:28 -A záležitost Toruně?
00:18:30 -Řekl jsem, že nepřijel.
00:18:32 -To znamená, že jste lhal.
00:18:35 -Tedy, představte si, že ano.
00:18:41 Ale drahý kolego. Čím by byl život bez lhaní.
00:18:44 Například každý den ráno by vám někdo říkal,
00:18:48 že máte na nose nežit.
00:18:50 A mně zase, že mám pupek.
00:18:56 A zatím každý den ráno slyším různé lísavé průpovídky:
00:19:00 Pane docente, jak vy jste zhubnul.
00:19:03 Ačkoli všichni vidí, že tloustnu.
00:19:07 Ale já jsem vás nejspíš přerušil.
00:19:10 -Ne, vůbec.
00:19:13 -Myslel jsem, že si chcete trošku zamoralizovat.
00:19:18 -Ne, ne.-To znamená, že nechcete demonstrovat svou morální převahu?
00:19:26 Evidentně jsem se zmýlil.
00:19:30 Na kdy jste zařadil toho svého oblíbence?
00:19:33 -Až nakonec.
-Aha.
00:19:36 Mohu vám prozradit, jaký bude výsledek hlasování.
00:19:40 Pro nebude nikdo.
00:19:44 -Ale vždyť tu práci neznáte.
-To nevadí.
00:19:48 Pan Josef, ten se určitě vůbec nevyjádří.
00:19:51 Zofia bude dělat, že nic nepochopila.
00:19:54 Paní Magda nic nepochopí,
00:19:56 protože jak jste si již všiml, není příliš bystrá.
00:20:02 Má však jiné přednosti, spíše měla.
00:20:06 A rektor to má v paměti. Studenti budou z trucu pro,
00:20:10 takže diskuse před nimi bude spíše zdrženlivá.
00:20:14 Ukáže se to až později při vlastním zasedání.
00:20:18 -To je pane docente dost smutné,
00:20:20 protože z toho vyplývá, že na samotné práci už nesejde.
00:20:26 -Ale sejde, ale nikoli na práci samotné.
00:20:28 Závisí na kontextu.
00:20:32 Důležité je nejen to, co se říká, ale také to, kdo mluví a kde.
00:20:39 Tohle není špatná slečna.
00:20:47 -Při experimentu jsem získal více než 60 % správných řešení.
00:20:52 Což svědčí o tom,
00:20:54 že vazby zvukové podstaty výrazů s jejich významem nejsou náhodné.
00:20:58 Získal jsem rovněž údaje, jež připouští,
00:21:01 že závažnou hodnotu má zvukový komplex jako celek,
00:21:05 což by se dostávalo do rozporu s teoriemi,
00:21:08 jež vyzvedávají fonetický symbolismus samostatných fonémů.
00:21:13 A to by bylo vše. Ale...
00:21:15 -Děkujeme Konrádu Račykovi.
-Chtěl bych vám ještě představit...
00:21:19 -Ale už nemáme čas! Nemáme čas.
-Jen jednu minutu, paní profesorko.
00:21:23 Malý experiment, opravdu, prosím.
00:21:25 Tedy, napsal jsem dvě skupiny výrazů.
00:21:29 Jsou to výrazy japonské. Umíte někdo japonsky?
00:21:32 Neumíte, to je dobře. První skupina to jsou haiai a osoi.
00:21:38 Druhá karai a amai. Poslouchejte.
00:21:42 A teď, z výrazu musíte odhadnout, zda výrazu kaiai odpovídá
00:21:48 polské slovo rychlý nebo pomalý a obráceně s výrazem osoi.
00:21:52 Takže navrhuji provést hlasování,
00:21:54 jestli jste pro první nebo pro druhé řešení,
00:21:57 pokud jde o první skupinu výrazů.
00:22:00 Pro první, ano? Kdo je pro první,
00:22:02 tedy že rychlý znamená haiai a pomalý osoi?
00:22:08 Kdo je pro první, zvedne ruku.
00:22:12 Dobře, děkuji. A teď kdo je pro druhé.
00:22:16 Takže první řešení je řešením správným.
00:22:20 Vidíte, že vás byla naprostá většina
00:22:22 toto řešení je správné.
00:22:25 Je evidentní, že mé pokusy mají patřičné zdůvodnění.
00:22:30 Ještě lze to samé provést s grafickými znaky.
00:22:34 Děkuji.
00:22:36 -Děkujeme kolegovi Konrádu Račykovi z Toruně.
00:22:39 A možná by někdo z vás chtěl teď říct něco k tématu.
00:22:47 -Necítím se být kompetentní,
00:22:50 ostatně se mi zdá, že práce nebyla zařazena mezi soutěžní práce, že?
00:22:57 -Ale ano, kolegyně, tu věc jsme přeci řešili.
00:23:00 -Práce byla přijata.
-Ano?
00:23:04 -Tak tedy já.
00:23:07 Myslím, že na základě naší filosofie
00:23:10 znak spojujeme s pojmem pomocí konvence.
00:23:15 A proto se mi postoj autora zdá být jednoduše úsměvný.
00:23:19 Úsměvný.
00:23:21 Vychází z nativistických názorů, které nám jsou cizí.
00:23:27 Nevím, odkud kolega čerpal inspiraci pro tyto experimenty,
00:23:31 ale zdá se že, odněkud velmi zdaleka.
00:23:34 -Já bych tuto práci nehodnotil až tak hodně přísně.
00:23:40 Pokud je ve své podstatě nesprávná, je každopádně velmi originální.
00:23:47 -A krom toho bychom nezapomínejme, že do ní bylo vloženo velké úsilí.
00:23:51 -Zajisté.
00:23:53 -Chtěl by si ještě někdo z vás vzít slovo?
00:23:58 -Tedy, myslím, že tímto ukončíme dnešní zasedání a...
00:24:04 zbytek problémů již vyřešíme na poradě komise.
00:24:07 Děkuji.
00:24:10 -Bude porada komise veřejná?
00:24:15 -Co myslíte?
00:24:20 -Co to je za jídlo, to se nedá jíst... Fuj.
00:24:24 Kližka nějaká. Hrůza!
00:24:27 ZAMŇOUKÁNÍ
00:24:32 -Ptáček! Jako živej.
00:24:36 -Přestaň!
-Vyhoď to ven!
00:24:44 -Ukliďte po sobě nádobí, tady nemáme žádnou služku!
00:24:47 Co si o sobě myslíte, cucáci! Jak velký panstvo.
00:24:50 Když vás to máma nenaučila, není se čemu divit!
00:24:52 -A hele!
00:24:54 Jste rozkošná, když se takhle rozčilujete, opravdu!
00:24:59 -A konkrétně alespoň ten bazén.
-A vy umíte plavat?-Ne.
00:25:03 -Ale... pan rektor velmi rád plave.
-O tom nic nevím.
00:25:07 -To už je ale opravdu příliš, tohle to že jsou koláče?
00:25:11 Kvůli tomu řvounovi jsem celou noc oka nezamhouřila.
00:25:14 -A... pan docent přijel se psem, a nikdo mu nic nevyčítá.
00:25:17 Pes přece také štěká.
-Ale na rozkaz.
00:25:20 -To už radši psy než uřvaný děti.
00:25:24 -No, děkuju.
00:25:26 -Mm. Dáme si partičku?
-Zajisté.
00:25:29 -Já určitě.
-Bohužel, já ne, děkuji.
00:25:31 -Ale pane magistře, to přeci patří ke zvyklostem vedení.
00:25:34 -Bolí mě hlava, omluvte mě.
-Děláte chybu.-My si dáme.
00:25:37 -Samozřejmě. Nashledanou.
-Nashledanou.
00:25:43 -Dům.
00:25:46 -Krabice.
00:25:49 -Skříň.
-Vězení.
00:25:53 -Dobrý večer.
00:25:55 -What's talking about. I can't understand.
00:25:59 -I don't know, I don't listen.
-Hey, are you from England?
00:26:03 -No. I'm Italian. Why?
-Well, you don't look as an Italian.
00:26:08 -Because all guys must be short and dark for you.
00:26:11 -Nechtěli byste vyzkoušet malý interkulturní experiment?
00:26:14 -What are you doing here?
-I'm camping here around the hill.
00:26:18 What's your name? (zkomoleně)-Skúzy. Jo vorej kiédere lej un favóre.
00:26:26 Noj vedrémo fáre kuí una čitacijóne dela leteratúra italijána.
00:26:30 -Si.
00:26:34 -Pořád máš ta nemocná hlava?
00:26:37 -Trochu mě bolí.
00:26:40 -Hodně?
-Mm. Dost.
00:26:43 -Oh. Ubohá hlava.
00:26:53 -Em Vot aj em duing? Oukej. Em...
00:27:04 Aaaa jes. Rajt.
00:27:06 -Vítěz!
-Vidi, vici.
00:27:15 -A bral prášek?
00:27:19 -Bral.
-A pořád bolí.
00:27:22 -Mhm.
00:27:25 -Kde bydlí?
00:27:31 I can help you.
00:27:34 -Ó, how?
00:27:38 -I can give you a massage of your head.-Mm.
00:27:41 -I can make you better, really. Já umím, opravdu.-Ne.
00:27:45 -Nevěříš?
00:27:47 Pojď.
00:28:00 Em. Lehni si. I mean, lehněte si.
00:28:04 Tak.
00:28:13 Počkat, světlo.
00:28:16 Oslňuje oči.
00:28:28 Košile. Trochu mi překáží.
00:28:32 -Ano?
-Ano, svlékněte, svlék ee... ee...
00:28:37 všechno, je tak složitá,
00:28:39 tak se mi to dohromady, se mi to všechno plete...
00:28:43 Všechny ty tituly, pan docent, pan magistr, pan vedoucí.
00:28:49 V Anglii je to všechno jednoduchá.
00:28:53 Říkáme jů, to je všechno... a je po problému.
00:28:58 -Je to pro you pohodlné?
-No.
00:29:00 Trochu malá postel.
00:29:03 I když ne.
00:29:06 -Ou.
00:29:14 -Relax. Relax tak. Amo.
00:29:18 Amo.-Mmm.
-Relax, na nic nemyslete.
00:29:27 -Ani nemůžu.
00:29:29 -Ani já na nic nemyslela.
00:29:35 -Mhm.
00:29:45 -Víš já, všimla si tě už dřív.
00:29:50 -Já tebe taky.
00:30:01 Budeš dlouho studovat v Polsku?
00:30:05 -To záleží...
00:30:20 I can't today.
00:30:32 -Doprovodím tě, hm?
-Mm.
00:30:48 ŠPLOUCHÁNÍ, VÝSKÁNÍ
00:31:16 -Prosím vás, jste na studentském táboře nebo na nudistické pláži?
00:31:30 Vás se ptám.
-Pane docente, chtěli jsme se umýt.
00:31:34 Sám jste u nás viděl umývárny. Je tam moc málo místa.
00:31:39 Omlouváme se, ale šlo jen o to, abysme se umyli.
00:31:42 -Problém s vodou není důvod k tomu, abyste pohoršovali malé děti.
00:31:45 -Omlouváme se.
00:31:48 -Pokud se to bude opakovat, půjdete před disciplinární komisi.
00:31:51 -Pane docente, ale koho pohoršujeme?
-Dobře, oblékat se, honem. No jděte.
00:31:56 -Dobře.
00:32:12 -Pane docente, nechte toho Ne, no co je to za...
00:32:18 Ne, prosím Vás! To není možné!
00:32:20 -Ale proč? Jsou to stvoření jako každá jiná.
00:32:23 Tak běž zpátky.
00:32:25 -Nějaké rozdíly ale jsou. Jsem zvědavá, co vymyslíte příště.
00:32:29 -Co říkáte? Kdy budeme... Budeme teď volit předsedu že?
00:32:33 -Nebo předsedkyni.
-Třeba vás?
00:32:35 -Ne, ne, ne, já jsem to řekla jen tak.
00:32:38 Protože samotný předseda okamžitě sugeruje muže.
00:32:41 -Ne bezvýhradně, když například o ženě řeknete také "manažer"?
00:32:44 -Manažerka. Není to pravda?
-Ale to je jedno.
00:32:47 Manažer, manažerka. koho zvolíme předsedou? -No ano.
00:32:50 -Musíme mít na paměti, že předseda, osoba předsedající zasedání,
00:32:54 musí mít komunikační schopnosti.
00:32:57 -Musíme zvolit předsedu, snad pan docent by souhlasil.
00:33:01 -Ne, ne, vyloučeno. Já mám pouze poradní hlas.
00:33:04 -Proč? -Ale proč?
00:33:06 -Protože většinu z těch lidí hodnotím každý den.
00:33:09 -To přece... vůbec nevadí, že.
-To by nebylo v pořádku.
00:33:13 Navrhoval bych, abychom vůbec nevolili předsedu,
00:33:16 ale tajemníka koordinátora, může to být někdo mladší.
00:33:21 -Ach. Pan Jarek, výborně. Vám by to slušelo.
00:33:25 -No výborně, ano. Pane Jarku, prosíme vás.
00:33:28 -Tady je připravena listina.
-Mockrát vám děkuji za... za důvěru.
00:33:32 Pokud dovolíte, právě tu listinu a kousek čistého papíru.
00:33:36 Budu zároveň zapisovat, děkuji vám.
00:33:38 Takže pokud dovolíte, navrhoval bych,
00:33:42 abychom zahájili diskusi ohledně první ceny.
00:33:47 -A jak to tedy je?
00:33:49 Porada za chvíli končí, a vy co? Jde vám to jako psovi pastva.
00:33:53 -Jistě, bude to hotové.
-Ale kdy?
00:33:55 -Hned.
00:34:01 Vážení, tak co je? Pláž opalovačka, ano?
00:34:04 Měli jste pracovat, chopte se těch lopat, košťat.
00:34:09 -Měla to být kolektivní práce, a ne práce na povel.
00:34:11 -Za 15 minut chci napouštět vodu.
-Proč tolik keců, sám pomožte.
00:34:19 -Voda!
00:34:27 -Proč musí to zametat...
00:34:29 A proč napouštět budou vodu, když i tak zítra odjíždíme.
00:34:32 -Vždyť nemusí... Zítra se voda vypustí.
00:34:36 -A proč napouštět vodu, když zítra vypustí, to je nesmysl.
00:34:42 -No, samozřejmě.
00:34:46 -Mohla bych vzít ty výsledky, a přepsat je na stroji.
00:34:50 -Když budete tak laskavá, děkuji.
00:35:18 Proč jste nic neřekl?
00:35:24 Musel jste vědět, že váš hlas rozhodne.
00:35:27 Kromě toho, všichni na to čekali.
00:35:30 -A co dál?
00:35:34 -Jak to myslíte?
00:35:36 Souhlasíte aspoň, že ta první cena je podprůměr?
00:35:41 -Ano i ne.
00:35:46 -Děláte ze mě hlupáka..
00:35:48 Já... chtěl jsem se vás zeptat,
00:35:51 zda si myslíte, že si to spravedlivě zasloužila.
00:35:55 -A co to je spravedlnost?
00:35:59 Pojem spravedlnosti se vyskytuje jen v nemnoha disciplínách,
00:36:04 například se o něm vůbec nehovoří v přírodních vědách, v přírodě.
00:36:07 -Pane docente, budeme teď mluvit o přírodě?
00:36:12 -Víte, co mi přijde zajímavé?
00:36:14 Odkud se u těch napravovatelů světa bere takový direktivní tón.
00:36:19 Vždyť to je nejkratší cesta k inkvizici nebo ke gestapu.
00:36:24 -Musíme teď mluvit o tónu?
00:36:29 -Já myslel, že se přinejmenším urazíte za toho napravovatele světa
00:36:34 nebo alespoň za gestapo.
00:36:40 -Řekněte mi, vy se mnou nechcete mluvit vážně?
00:36:45 -Dnes je nějak chladno, že?
00:36:47 Vypadá to na déšť.
00:36:51 -Chápu.
00:36:55 -Chápete, že jako tajemník budete muset informovat rektora?-Zajisté.
00:37:02 -To není tak jisté, protože šéf nebude nadšený.
00:37:05 -Počítám s tím, ale co se dá dělat.
00:37:08 -Mm. A řeknete mu, že jste jako jediný hlasoval jinak?
00:37:15 -Samozřejmě.
-Na to máte právo.
00:37:17 Stejně dříve nebo později by to někdo prozradil.
00:37:23 To znamená, že budete předstírat, že ničemu nerozumíte?
00:37:28 -Čemu bych neměl rozumět?
00:37:32 -Proč neustále mluvíte tak, jako byste hrál naivního?
00:37:36 Víte, jaký je šéfův vztah k těm jejich výzkumům.
00:37:39 Vy nevíte, co si myslí o Toruni?
00:37:41 -Jistě.-No vidíte.
-Jistěže to vím, ano.
00:37:44 Ale nemyslím si, že by to mělo vliv na hodnocení té práce...
00:37:48 Možná nebudete souhlasit, ale nemyslím si,
00:37:51 že bychom ve všem měli respektovat šéfův vkus.
00:37:54 -Ó, bravo. Bravo, vidíte, a to je první závažný problém.
00:37:59 A samozřejmě máte pravdu. Každý může nesouhlasit.
00:38:03 Trochu. No. Záleží na postavení.
00:38:07 Například já mohu o kapánek víc, než vy.
00:38:13 Proto bych nechtěl být ve vaší kůži, až se šéf vrátí.
00:38:18 -Proč?
-Už jste podepsal smlouvu?
00:38:22 -Ano, prozatímní. Roční mám podepsat na podzim.
00:38:25 -Takže už máte po vojně.
00:38:28 -Ano, rok mám takto vyřešený.
00:38:31 -Vidíte, oni jsou na tom lépe.
00:38:34 Tu hlavní cenu šéf určitě přijme k sobě na úvazek.
00:38:40 Kdyby to byl kluk, dostal by ho z vojny
00:38:42 a takhle se ta šance promarní.
00:38:46 -Nic neříkáte o té práci, kvůli které se vystavuji nebezpečí.
00:38:49 -Vždyť už jste toho hodně vybojoval.
-To z přesvědčení.-No, řekněme.
00:38:55 Mně se zdá, že jste spíše bojoval o tu svoji spravedlnost.
00:39:01 Protože samotná práce vás zřejmě ani tak nezajímá.
00:39:04 Ostatně, stejně jako mě.
00:39:07 Víte, náhodou umím trochu japonsky. Tak například "jama", "jama".
00:39:14 Polsky to je díra a japonsky hora, čili spíše je to všechno nesmysl.
00:39:19 Postupoval jste velmi ušlechtile, avšak neuváženě.
00:39:26 -No dobře, a vy?
00:39:30 -Video meliora, proboque deteriora sequor.
00:39:37 -Prostě, že jste jednal špatně, ale vědomě.
00:39:41 Mohu se zeptat,
00:39:43 jestli je to lehkovážnost nebo bezcharakternost.
00:39:48 -Počínáte si odvážně.
00:39:50 -Možná.
00:39:56 -Dobrá, odpovím vám.
00:39:58 S nadějí, že jste vůbec hoden tohoto rozhovoru.
00:40:01 Jednám, jak jednám, protože se mi to tak hodí.
00:40:11 Mm? Teď byste si měl všimnout, že jsem cynický.
00:40:19 -To jistě.
-Bravo!
00:40:22 Řekněte mi, co je na tom špatného?
00:40:26 -To záleží na tom, jestli pro vás nebo pro jiné.
00:40:30 -Mm. Předpokládejme, že pro mě.
00:40:33 Jak vyplývá z předchozí teze, bližní mě nezajímají, že?
00:40:42 -Něco ztrácíte.
-A co? Buďte konkrétní.
00:40:47 -Ne, ne.
00:40:49 Zdá se mi, že to nemá smysl.
00:40:52 Protože vy jste takové rozhovory vedl častokrát. To je sofistika.
00:40:57 -A vidíte, kdo se teď vyhýbá konkrétní debatě?
00:41:01 Role se obrátily.
00:41:03 Ostatně, velmi rád si s vámi ještě na toto téma popovídám.
00:41:08 A vůbec, teď už jděte a vyhlížejte prorektora.
00:41:16 Víte, je vždy dobře být první při uvítání.
00:41:45 -Vítám vás.
-Dobrý den.
00:41:47 -Dobrý den.
00:41:53 Á, to je krásné dítě!
00:41:55 -Stůj! Neutíkej nikam, slyšel jsi?
00:42:01 Hned pojď zpátky.
00:42:04 Stůj, tady! Stůj tady! Buď hodnej!
00:42:07 No tak, buď hodnej!
00:42:24 -Vyčasilo se.
-Akorát dnes.
00:42:29 -Máte tu nějaké sklenice?
00:42:31 -Ano já mám.
00:42:35 Já se tam podívám, protože se mi zdá,
00:42:37 že jsem tam nechal fotoaparát.
00:42:40 Kdybyste ho náhodou našla, takový v pouzdře, dáte mi vědět?
00:42:44 Vy bydlíte někde tady nebo ve vsi?
00:42:47 -Ne, tady.
-Tak to je dobře.
00:42:51 -Všichni říkají, že jste přivezl hezké počasí.
00:42:54 -No a... jak se vám tu daří?
00:42:58 -Asi dobře. Právě máme po poradě.
00:43:01 Jaja, byl jsem tajemníkem komise.
00:43:04 Chtěl jsem, abyste věděl, že... jsem... připustil práci,
00:43:10 která... možná... de facto neměla být připuštěna,
00:43:13 protože přišla s denním zpožděním.
00:43:16 -Vidím, že jste zprovoznili bazén.
-Ano, povedlo se nám to.
00:43:21 -A jakým zázrakem?
-No, s pomocí studentů.
00:43:23 -Tak to je krásné. Bude možné se vykoupat?
00:43:26 -Jistě, prosím.
00:43:29 -No dobře. A... odkud je ta práce?
00:43:33 -Ta práce je z Toruně.
00:43:37 Chtěl bych také, abyste věděl, že já jsem hlasoval...
00:43:41 pro čestné uznání a ostatní se zdrželi.
00:43:44 -No dobře, uvidíme. Zašlete ji. Třeba to je něco zajímavého.
00:43:50 -Dobrý den.
-Pan docent Tiševsky. Zdravím vás.
00:43:53 -Zdravím... Promiňte.
-Dobře. Aa...
00:43:56 -Zítra tu práci pošlu.
-Dobře.
00:43:59 A ohledně vašeho stipendia do Anglie bude v říjnu zasedat komise.
00:44:02 Myslím na to. Ale musíte být se mnou v kontaktu.
00:44:06 -Dobře, děkuji mnohokrát.
-Půjdeme se vykoupat?
00:44:09 -Ne, já ne, děkuju.
-Ne? Tak ne. Já ano.
00:44:26 -Jdi dál, nevejdeš se mi tam. Stačí.
00:44:41 A je to.
00:44:43 Nechci s tím mít nic společnýho, tady to máš a zapomeň na mě.
00:44:46 -Dobře, dobře, nic víc nechci.
-Rychle, zapni se. -Jdi, klid.
00:44:57 Pane magistře, promiňte, můžu na chviličku?
00:45:01 Právě jsme tu našli fotoaparát, víte.
00:45:04 Dost drahá věc. Je zřejmě pana docenta.
00:45:07 -Chtěli jsme, jestli byste mu ho nemohl vrátil.
00:45:11 -Kdybyste byl tak laskav.
-Ano, rád.
00:45:13 -To je skvělé, tak děkujem.
-Není zač.
00:45:15 -Děkujeme moc.
-Díky.
00:45:27 -Pane docente, je váš?
-Ano, můj. Všude ho hledám, kde byl?
00:45:31 -Nevím, našli ho studenti. A kde si necháváte vyvolávat?
00:45:36 -U nás na katedře.
00:45:38 -To je výborné. Dělají to tam skvěle.
00:45:42 -Tak jak?
-No, vyřízeno.
00:45:46 -Nic neřekl?
-Ne.
00:45:50 -Je možné, že mu to vyhovuje, že ho ten z Vratislavi slyšel.
00:45:54 Protože společně podkopávají Toruň.
00:45:59 -Víte, možná je to pravda, ale říkám si, jestli se tím musíme zabývat.
00:46:05 Jestli není lepší brát věci takové, jaké jsou.
00:46:08 Co mi může být po tom, co si prorektor myslí o Toruni?
00:46:11 -Chyba. To je chyba.
00:46:14 Jste na tenkém ledu, teď začnete podvádět sám sebe,
00:46:18 lhát si, a to bez sofistiky škodí.
00:46:21 Každý doktor vám to řekne. Vředy, infarkt.
00:46:25 -Chtěl bych, abychom si zcela rozuměli.
00:46:29 Já nemusím lhát.
00:46:31 Chci se zabývat srovnávacími strukturami.
00:46:34 Pomezím lingvistiky a informatiky, umělými jazyky a tak dál a tak dál.
00:46:40 Opravdu si myslíte, že při tom všem se ještě musím
00:46:43 zabývat panem prorektorem a jeho machinacemi?
00:46:46 -Samozřejmě.
00:46:48 Jinak nikdy nedojdete k těm svým jazykům,
00:46:51 ale skončíte ve škole a budete učit děti polštinu.
00:46:55 Vy jste polonista?
00:46:57 -Ne, anglista.
-A, tak angličtinu, to je jedno.
00:47:03 Nejste přeci už tak mladý, abyste tohle všechno nevěděl.
00:47:07 Prostě jste už natolik podlý, že si to nechcete přiznat.
00:47:12 -Pane docente, já stojím nohama na zemi a vím, v jakém světě žiju.
00:47:18 Ale je určitá hranice.
00:47:20 Proč mám o tom všem vědět, když za to nenesu odpovědnost.
00:47:26 -Za hlad v Indii, za šéfův charakter určitě také nejste odpovědný.
00:47:32 Jenomže nemáte na výběr, nikdo jiný vám takovou šanci nedá.
00:47:37 Je si třeba přiznat,
00:47:39 že to všechno není tak jednoduché a čestné.
00:47:54 -Tak kdo ještě? Kdo ještě?
00:47:58 -Nene, já ne.
00:48:00 -Co, sám mám?
00:48:03 No kdo ještě?
00:48:05 -Pane rektore, nejdřív se osmělte!
-Vyzkoušíme to, takhle.
00:48:10 -Vždyť se nastydnete!
00:48:25 -Aaaa.
00:48:29 -Proč to není čestné?
00:48:31 -Protože například váš prorektor je lump.
00:48:35 Šel přes mrtvoly různými metodami.
00:48:40 Profesuru udělal díky ostrým loktům, a dál bude loktařit.
00:48:44 A vy se stanete jeho oblíbencem.
00:48:48 Vzhledem k umělým jazykům a ke své vědecké kariéře.
00:48:53 -To co říkáte, stojí na vodě.
00:48:56 -Jistě, ale vy přece nechcete nic vědět.
00:48:59 -Víte, jen mě zaráží, že to říkáte, protože jsem dosud neslyšel,
00:49:03 že by o něm někdo mluvil až tak ošklivě.
00:49:08 -S vámi o něm nikdo tak nemluvil, protože jste jeho člověk.
00:49:13 -A vy vzhledem k tomu očekáváte, že zahájím nějaké vyšetřování?
00:49:18 Já ho profesorem nejmenoval.
00:49:21 -Správně.
00:49:23 Od toho jsou tu jiní, aby dbali o výběr lidí.
00:49:28 A dbají. Dokonce velmi úspěšně.
00:49:32 Ale občas se spletou.
00:49:35 Náš prorektor například opsal svou habilitační práci
00:49:43 a dosud si toho nikdo jaksi nevšiml.
00:49:47 -A vy to víte?
-Vím. A vy teď už také.
00:49:52 Můžete si to ověřit. Ještě před podepsáním smlouvy.
00:49:56 Originál je v Ossolineu. Ten muž se jmenoval ee... Kurek.
00:50:03 -Kurek.
-Odjel do zahraničí a zůstal tam.
00:50:08 A rektor jeho práci opsal.
00:50:12 -A originál? Nezničil originál?
00:50:16 -Proč?-Jak to?
-A kdo se v té věci postaví proti?
00:50:21 -Vy to nezkusíte?
-Já?
00:50:25 Už jsem vám přeci své zásady vysvětlil.
00:50:30 -Ano, ale to nebylo vážně.
00:50:36 -Ve své podstatě ano.
00:50:39 Vidíte, já si tu pozorně sleduji naši přírodu.
00:50:43 A jak je dobře známo,
00:50:46 především zde je uplatňován boj o přežití.
00:50:51 Kdo žije, je vítězem. A kdo zahyne, ten nemá pravdu.
00:50:57 Samozřejmě byste neměl to, co teď říkám, vnímat zjednodušeně,
00:51:02 protože, řekněme lidé...
00:51:08 mají možnosti hlubších citů.
00:51:16 Ačkoli zvířata také.
00:51:19 Například zvířata velmi často brání tvory mladé, slabé či malé.
00:51:27 Mohou být věrná, mohou být monogamní,
00:51:31 mohou být altruistická...
00:51:33 S tím, že analogie končí tady.
00:51:36 Protože lidské skupiny vytvářejí určitý systém hodnot,
00:51:41 které mají smysl jen do té doby, dokud jim dovolují přetrvat.
00:51:51 Jsou v našem podvědomí zakódovány.
00:51:56 Vlastně už od dětství.
00:51:59 A vytvářejí to, co nazýváme svědomím.
00:52:02 Máme ještě naštěstí sebereflexi,
00:52:06 která nám toto svědomí dovoluje modifikovat.
00:52:10 A v důsledku toho se osvobodit od různých zákazů, příkazů.
00:52:15 Jednoduše nám dovoluje v tomto světě přetrvat.
00:52:20 Ano. Ale svědomí občas bývá koulí u nohy.
00:52:27 Zvláště pak, když se utvořilo v jiných podmínkách a v jiné době.
00:52:32 Vím, že to, co říkám, není příjemné.
00:52:36 A že se proti tomu váš starosvětský konzervatizmus bouří.
00:52:44 Chtěl bych vás však přesvědčit, abyste tu kouli odhodil.
00:52:55 A až se budete cítit tak svobodně,
00:53:01 jen tehdy můžete směle jít za tím, čeho chcete dosáhnout.
00:53:09 -Ale že jste v sobě právě vy našel to poslání, mě obšťastňovat.
00:53:17 -Račte mi prominout.
00:53:21 To je z nudy.
00:53:32 Oběd.
00:53:38 -Pak to šlo jako po másle. Byl to dobrý začátek.
00:53:41 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:53:43 -Jakube, jak se máš? Je na tobě vidět dovolená. Opálený.
00:53:48 Dobře, posadíme se? Pojďte.
00:53:50 -Dobře. Prosím.
00:54:08 -Zajistil jste oběd pro pana řidiče?
-Jak můžete pochybovat.
00:54:12 Pane řidiči, pane řidiči! Oběd máte se studenty v jídelně.
00:54:17 -Děkuji, teď ne, později.
00:54:20 -Museli jsme s sebou vzít řidiče, protože s malým fiatem se to nehodí.
00:54:24 -Ale jaképak nehodí, co to říkáš? Prosím.
00:54:27 -Bylo by to možná nepohodlné.
-Vyměnili jste velký fiat za malý?
00:54:31 -Velký jsme museli prodat, protože stavíme. -Aha.
00:54:36 -Pojďte, nebojte se, on vás nekousne.
00:54:39 -Nebyla bych si tak jistá.
00:54:43 -Ne, ne, děkuji pěkně, já... Držím se zásady nejíst mrtvoly.
00:54:48 Omlouvám se za ten výraz, ale nejsou to má slova.
00:54:51 -Anno, malý pláče.
-Nemějte starost, nic mu nebude.
00:54:55 Roztáhnou se mu plíce, jak říkávaly naše babičky.
00:55:02 -Poslyš, zajdi k malýmu.
00:55:05 Není to jen moje dítě, taky by ses mu mohl věnovat.
00:55:08 -Ano, samozřejmě, promiň.
00:55:12 -Ještě vodu?
-Děkuji. -Rádo se stalo.
00:55:15 -Nechcete to trochu vydezinfikovat alkoholem?
00:55:20 -Děkuji.
00:55:22 -Tak co, pane magistře? Mohu?
00:55:25 -Ne, děkuji. Děkuji.
-Tak na kuráž.
00:55:29 -Ne, děkuji, nepotřebuji.
00:55:32 -Možná se chcete na něco zeptat pana rektora?
00:55:37 -Možná, kdo ví?
-Boleslawe?-Ano?
00:55:41 -Pan magistr se tě chce na něco zeptat.
00:55:44 -No, prosím.
-Ne, pane rektore, možná později.
00:55:48 -Aha, později.
00:55:55 -Zajímalo by mě, jestli dostali stejná oběd jako my.
00:55:58 -Zeptej se Jarouška, řekne ti to.
-Dopodrobna.
00:56:02 -A teď si zahrajeme dortovou válku.
00:56:05 -Takže jsme byli opět v Jugoslávii.
-A jaké jste měli počasí?
00:56:09 -Počasí bylo moc pěkné.
-Jugoslávie je vůbec nádherná.
00:56:13 -Dost jsem se nudila, žádné bary, tančírny.
00:56:17 Muž měl přednášky a já se nudila.
00:56:19 Akorát, že jsem se opálila.
00:56:22 -Aa, víte, jak to je, kongresy jsou kongresy.
00:56:25 Ale nás obyčejně odstrčí nanejvýš do RVHP.
00:56:31 A ti z Varšavy si vyjedou na západ, tak prostě to chodí.
00:56:34 -Zdá se mi to bezpečnější.
00:56:36 -Provinční univerzita, tak si myslí, že to stačí.
00:56:41 -Možná mají pravdu.
00:56:44 -Paní doktorko, teď tak. Prosím.
00:56:47 -Děkuji. A vy? Vy abstinentujete?
00:56:49 -Pane magistře? Dáte si?
-Děkuji.-Pán si nedá.
00:56:53 Paní doktorko, mám k vám prosbu. Mohla byste zazpívat panu rektorovi?
00:56:58 -Ne ne, to už je tak dávno, co jsme se spolu bavili a zpívali.
00:57:02 -Vzpomínám si, v Jadvišině.
-Možná.
00:57:04 Možná paní doktorka nemá chuť.
00:57:07 -Ano, nechce se mi... Tady se to nehodí.
00:57:09 -Ale vás se to netýká.
00:57:11 Vzpomínám si na večer v Jadvišině. Bylo to tak v padesátých létech.
00:57:16 Zpívala jste překrásně, omamně. A co dnes?
00:57:19 Nedáte si říct? No tak.
00:57:21 No tak zkuste to. Nejdřív se napijem.
00:57:25 Pro rektora, moc ho to potěší. Prosím. Nevím.
00:57:29 -Ale co, co?
-No no no no?
00:57:35 Prosím.
00:57:37 Prosím vás, paní Magda nám něco zazpívá.
00:57:40 Ano ano ano, bravo!
00:57:42 -Tak já to zkusím.
00:57:46 ZPĚV V POLŠTINĚ
00:58:07 -Ještě.
-Ještě, prosím!
00:58:09 Ještě něco!
00:58:13 -Slyšeli jste to? Začala umělecká část.
00:58:17 Nelly, máme v Polsku takovou tradici.
00:58:20 U stolu. Lidi se baví.
00:58:22 -Máme tu tradici, ale vypadá to, že paní doktorka přebrala.
00:58:25 -To asi jo, myslím, že Jakub ji náramně rozebral.
00:58:28 -My jsme ji kdysi o hodině taky zkoušeli rozebrat a zpívala.
00:58:34 -Tak, vážení, děkujeme mnohokrát.
00:58:38 Již je čas, ještě máme nějakou práci.
00:58:41 -Vážení, za hodinu budou v posluchárně předány ceny.
00:58:44 -Já bych vás ještě na chviličku zdržel,
00:58:46 protože jsem chtěl udělat takový památeční snímek s panem rektorem.
00:58:50 Tady na schodech.
00:58:54 -Tady? Dobře. Aa. Na co jste se chtěl zeptat?
00:58:58 -To není k tématu. Chtěl jsem se zeptat, o čem jste psal svou habilitaci.
00:59:02 -Eééé.
00:59:05 -Pojď, Roberte, stoupni si sem.
-Tak to bude skvělé Stop. Stačí.
00:59:08 Pane Josefe! A naši číšnici. Sem.
00:59:13 Pozor!
00:59:15 Úsměv prosím.
00:59:17 Kolega Jaroslaw se také může usmát, nic tomu nebrání.
00:59:21 Ano, tak.
00:59:26 -Come on, good cat.
00:59:32 Hej! Pojď sem, pojď. Můžeš mi pomoct.
00:59:35 Podívej. Ty drž kočku.
00:59:38 -Mm.-Já vymyslela takový něco collar with the bell.
00:59:42 A až on bude číhat na ptáček... nebo na myška,
00:59:49 uslyší ho a budou moct utéct.
00:59:52 Chytré, ne?
00:59:54 -A jemu se to líbí?
-Nevím, ale musí to nosit.
00:59:57 To tak se dává, opravdu.
01:00:02 Někam jdeš?
01:00:04 -Mám ještě nějakou práci.
-A jakou?
01:00:08 -Tak porůznu.
-Něco ti je.
01:00:13 Proč tak jsi smutný?
01:00:16 Em. Můžeš mi povědět. Může...
01:00:21 -Ne, to nemá smysl, i tak je to...
-Ale třeba bych mohla pomoct. No?
01:00:26 -Ne.
-Jak to víš?
01:00:29 -Protože je to... je to takové... složité.
01:00:34 -Složité?
01:00:37 Co je pořád složité?
01:00:39 What's the matter?
01:00:41 Od chvíle, kdy tamten člověk přijel, ty jsi opravdu...
01:00:44 You're so different, everybody's different
01:00:47 What's the matter? Everybody's...
01:00:49 Všichni jsou takoví nervózní, a posmutnělí.
01:00:54 Why?
01:00:56 Jestli je nějaký problém, proč někdo něco neřekne?
01:00:59 Proč si o tom nemůžeme promluvit? O co jde?
01:01:02 -O to nejde. Já prostě, já prostě, já...
01:01:06 Já nevím, jak ti to mám vysvětlit. Myslím, že to nepochopíš.
01:01:10 -Proč to nepochopím? Proč?
01:01:13 Because I'm protože jsem... Já nejsem komplikovaná.
01:01:17 To vy, vy všichni... vy jste rádi takoví, takoví complex,
01:01:23 takoví profound.
01:01:26 A já jsem simple, takže tomu nerozumím.
01:01:30 Možná je to tak lepší.
01:01:32 -Už musím jít.
01:01:38 -Kam jdeš?
01:01:41 -Musím si ještě zavolat.
-Tak půjdu s tebou.
01:01:44 -Mm.
-Aha, nějaké tajemství.
01:01:48 -Ne, ne. Nejde tu o žádné tajemství. Řekni mi, kde tě potom najdu?
01:01:54 -I'll be around.
01:02:12 -Haló?
01:02:14 Prosím, chtěl bych objednat Vratislav.
01:02:17 Ano. A mohla byste mi říct, jak dlouho budu čekat?
01:02:23 Aha. A mohla byste být tak laskavá a urychlit to spojení?
01:02:28 Ano. Dobře, děkuji mockrát Prosím číslo 44 712.
01:02:35 Ano, 12.
01:02:38 Dobře, děkuji, čekám.
01:02:47 -Poslyšte, můžu hrát taky?
01:02:50 Máte někdo tenis racket?
01:03:21 -Končíme! Za 15 minut budou udělovány ceny.
01:03:25 Oh, to jsem věděla! To jsem věděla. Pane Franěk.
01:03:28 -Poslyš, jestli můžeš, ověř to v katalogu v Ossolineu.
01:03:34 Ano. Ne, ne, ještě jednou. Kurek.
01:03:37 K jako Karel, U jako Uršula, R jako Richard
01:03:43 -Promiňte, ale není to úplně tak,
01:03:47 ani úplně ten.
01:03:50 Ale testem jsi prošel na výbornou.
01:03:54 -Proč jste to udělal?
-Říkal jsem ti.
01:03:56 Z nudy.
01:03:59 Kromě toho, je v tobě něco, čeho mi je líto, co můžeš ztratit.
01:04:06 -Není to přehnaná péče?
01:04:09 Opravdu nemám chuť s vámi diskutovat!
01:04:12 -Ale vždyť diskuse úžasně rozvíjí, protože tak můžeš lépe promyslet,
01:04:16 zformulovat argumenty, lépe si vycizelovat myšlenky.
01:04:20 -Dobře, budu souhlasit se vším, co chceš, ale nech mě být!
01:04:24 -Teď mluvíš jako úplný hlupák.
01:04:28 -Poslyš. Mám prosbu, protože mi třeští hlava.
01:04:33 Vozíš se na mně. Máš na to právo, prosím.
01:04:36 Ale teď chci mít chvíli klid.
01:04:38 -Klid už snad máš.
01:04:40 Testem jsi prošel znamenitě.
01:04:43 Vím, že to je nepříjemné, že ses tak vybičoval,
01:04:46 nechal se unést, a jak se ukázalo, zbytečně.
01:04:50 Stalo se mi něco podobného.
01:04:52 Zastavil jsem u nehody, a pak se ukázalo, že to byla loutka.
01:04:56 Podstrčená Bezpečností.
01:04:58 -Vy, pane docente, zastavujete u nehody?
01:05:01 -Pane magistře, zdá se, že zapomínáte na to,
01:05:05 že jsme oba humanisty z povolání.
01:05:11 Teď už se můžeš klidně věnovat té své Angličance.
01:05:14 Dostaneš stipendium. Taková snoubenka v Londýně...
01:05:17 -Poslyš. Táhni, ano?
-Ano?
01:05:20 Promiň, promiň.
01:05:22 Opravdu, trochu jsem to přehnal.
01:05:25 No pojďme, pojďme.
01:05:30 DIALOGY NEJSOU SLYŠET
01:05:35 -Pane rektore, dovolíte, abych vám představila
01:05:38 naši stipendistku z Anglie? Slečna Mary Livington Pawluk.
01:05:41 -Moc mě těší.
-Aa.-Jsem tu moc ráda.
01:05:45 -A jste vlastně Polka, nebo Angličanka?
01:05:47 -Pas mám British, ale rodiče jsou Poláci.
01:05:51 -Pas není důležitý, spíš co máte tady.
01:05:54 -Prsa.
-Cha!
01:06:06 Vítám srdečně všechny přítomné jménem vedení naší univerzity.
01:06:12 Úvodem bych chtěl požádat,
01:06:15 aby si vzal slovo vedoucí vašeho pobytu docent Jakub Šelestowski.
01:06:22 Prosím.
01:06:29 -Drazí, ve slavnostních chvílích, jako je tato,
01:06:34 každý obyčejně sáhne po papíru, protože má v hlavě tolik myšlenek,
01:06:37 že je těžko vybrat, od které začít.
01:06:40 Bohužel já nemám žádný papír.
01:06:43 Proto mi odpusťte, že budu mluvit chaoticky, ale zato od srdce.
01:06:48 Setkali jsme se zde a toto setkání
01:06:50 je pro nás i pro vás obrovským zážitkem.
01:06:55 Říkám obrovským proto, že vzácným, pro mnohé z vás může být i prvním.
01:07:02 Setkáváme se nikoli ve školních zdech, ale v lůně přírody.
01:07:06 Nerozdělují nás vědecké tituly, postavení.
01:07:09 Jediným společným jmenovatelem je láska k vědě,
01:07:12 čili láska k pravdě.
01:07:16 Nebojte se, prosím, nebudu mluvit dlouho.
01:07:21 Určitě jste velmi zvědaví, jaké jsou výsledky, kdo zvítězil.
01:07:27 Za chvíli se to dozvíte.
01:07:29 Tady je to jiné než u zkoušek. Tady nejsou poražení.
01:07:33 Tady jsou všichni vítězi,
01:07:36 nezávisle na tom, zda obdrží cenu či nikoli.
01:07:40 Neboť všichni... všichni zvítězí.
01:07:42 Zvítězí nad sebou, nad předmětem, nad materií,
01:07:46 a právě to je to hlavní.
01:07:48 Neboť radost z obdržené ceny, ta pomine.
01:07:52 HLASITÉ ŠKYTNUTÍ
01:07:54 Avšak radost z vítězství nad sebou, z vnitřního vítězství, zůstává.
01:08:02 JOSEF:Kroťte se, studente!
01:08:04 -Mluvím o vítězství ducha, samozřejmě a jak slyším,
01:08:09 tak někdo tady v tomto sále zoufale bojuje sám se sebou.
01:08:14 Avšak, spusťme oponu milosrdenství k slabostem lidské fyziologie.
01:08:20 Pomysleme raději na ono vnitřní vítězství ducha.
01:08:26 Nyní, myslím, je čas poprosit pana magistra Kruševského
01:08:30 o přečtení výsledků a pana prorektora o předání cen.
01:08:34 Děkuji.
01:08:42 -Komise většinou hlasů rozhodla přiznat první cenu
01:08:45 studentce čtvrtého ročníku, kolegyni Marii Pěchovjak.
01:08:56 -Děkuji mnohokrát.
01:09:01 -Pojď, nepřekážej tatínkovi.
01:09:04 DĚTSKÝ PLÁČ
01:09:06 Utište si to dítě, vždyť ruší.
01:09:14 -Vážení.
01:09:16 A ještě čestné uznání: Kolega Konrád Račyk z Toruně.
01:09:27 Kolego Račyku, prosím.
01:09:40 -Blahopřeji.
01:09:48 -Pane rektore, mohu se vás na něco zeptat?
01:09:50 -No prosím.
01:09:55 -Máte rád Dostojevského?
-Cože?
01:09:58 No tak!
01:10:00 Co to děláte? Zbláznil jste se? Zešílel!
01:10:03 -Okamžitě ho vyhoďte!
01:10:05 -Jste zraněný? Musíme to ošetřit.
-Co? Ne. Dobře, nepřehánějte.
01:10:19 -Co to děláte? Jak se to chováte?!
01:10:21 -No co co. Takovej hezkej.
01:10:24 Co to děláš, jenom tě chci pozdravit.
01:10:27 -Pojď sem!
-Co je? -Nic!
01:10:32 -Jste snad padlej na hlavu?
01:10:36 -Heh. Mně taková vyhovuje.
01:10:45 -Stalo se něco?
01:10:47 -Ne, ne.
01:10:52 -Neudělal ti něco?
-Neudělal.
01:10:54 -Neuhodil tě?
01:11:18 -Těžká slova, a přec lehčí nežli ret, jenž je dlouze váží...
01:11:26 Tak přemírou vyplňujeme vzduch,
01:11:29 hledajíce v ozvěně svůj vlastní odraz.
01:11:36 Ale ten svět je pouze naším světem.
01:11:41 Bouří jmen a mlhou ztotožnění...
01:11:44 -Dejte mi práci toho Račyka, abych si jí prohlédl.
01:11:50 A jeho vyhoďte z tábora, dohodněte to se studenty.
01:11:55 -...A život, ten život.
01:12:01 Neustálá starost o dobře mířený krok,
01:12:06 nikoli o jména cest, když i úplněk v klamných rozezní se slabikách,
01:12:15 kolik jen obrazů jako déšť po nás stéká.
01:12:36 -Je tam dusno, že?-Ano.
-Já bych tam šla, ale je tam dusno.
01:12:40 -Ano, promiňte.
01:12:42 Poslyšte, můžete mi vysvětlit, co se stalo s tím Konrádem?
01:12:46 -Ale ne tady, ano? Pojďme kousek dál.
01:12:50 -Co se to...
-Myslím, že je hodně odvážnej, víte?
01:12:52 -Jak odvážný? Vždyť je to nesmysl.
-Odvážnej. -To se těžko vysvětluje.
01:12:57 -Proč nesmysl? vy byste se k tomu odvážil?
01:12:59 -Možná bych se neodvážil, ale myslím si, že to je pitomost.
01:13:04 -To není pitomost!
-Dobře, trvejte si na svém.
01:13:07 Jde o to, že... rektor doporučil vyloučit ho z tábora.
01:13:10 -Jistěže to není pitomost.
-A my to máme udělat?
01:13:12 -Ne, chtěl jsem se s vámi poradit, jak by to šlo udělat.
01:13:17 -Tak si s ním zkusíme promluvit, pane magistře. -Ano, právě.
01:13:22 -O čem si s ním jako máme promluvit?
-Přesvědčit ho.
01:13:25 Aby ho nevyhodili z univerzity.
-To nemá smysl.-Musíme to vykonat.
01:13:28 -Odjedeme všichni společně.
-Musíme splnit rektorův příkaz.
01:13:33 -Promiňte, ale jak to, že musíme?!
-Ne, takhle to nejde.
01:13:36 -Pokud jsme ale přesvědčení o tom, že je nevinný...
01:13:39 -My s ním promluvíme a zkusíme tu záležitost nějak vyřešit.
01:13:43 -Jste jeho spolužáci a bude lepší, když ho přesvědčíte o tom,
01:13:46 aby snad radši odjel než se to všechno vyřeší.
01:13:49 -Třeba stopem, ne?
-Nebo ho sveze pan rektor, ne?
01:13:53 -Dost blbnutí na tomhle táboře!
-Nech mě bejt!
01:13:55 -Bylo by lepší, kdyby odjel dřív, než ho vyhodí z fakulty.
01:13:59 -Dobře, promluvíme s ním.
-Dobře, dobře.
01:14:02 -Rektor nařídil, magistr nařídil.
01:14:07 -Odprošuji skácený strom za čtyři nohy stolu.
01:14:11 Odprošuji velké otázky za malé odpovědi.
01:14:18 Pravdo, nevšímej si mě příliš pozorně.
01:14:24 Vážnosti, projev mi svou velkomyslnost.
01:14:30 Snes, tajemství bytí, že škubám nitky z tvé vlečky.
01:14:36 Nežaluj na mě, duše, že tě mívám jen vzácně.
01:14:41 Odprošuji všechno, že nemohu pobývat všude.
01:14:49 Odporošuji všechny, že neumím být každým a každou.
01:14:56 Vím, že pokud žiju, nic mě neomlouvá,
01:15:00 protože sama sobě stojím stále v cestě.
01:15:04 Nezazlívej mi, řeči, že si půjčuju slova patosem ztěžklá
01:15:11 a pak se snažím a snažím, aby se zdála lehká.
01:15:21 -Tak co?
-Špatné zprávy, pane magistře.
01:15:23 Zavřel se v chatce a vůbec s námi nechce mluvit.-Aha.
01:15:27 -Třeba byste... za ním mohl jít vy, vám otevře.
01:15:32 -Ano, ano, rozumím.
01:15:34 Dobře.
01:15:37 Ne, ne, jděte se zkulturnit.
01:15:53 Mohu?
-Ne ne, nejsem, doma! Nejsem...
01:15:56 -Konráde.
01:16:09 Poslyšte.
01:16:16 Zajímavé.
01:16:19 Je vám teplo?
-Jo.
01:16:21 -Nedělejte hlouposti, to tu už bylo.
-Jo, bylo. Tak padej odsud!
01:16:24 No, vypadni, dělej!
01:16:27 -Poslyšte, Konráde.
-Seš hluchej? Hluchej?
01:16:30 -Uklidněte se.
-Vypadni!
01:16:36 Pusť se! Dělej, pusť, se!
01:16:40 Bodnu tě!
-Zkus to!
01:16:43 -Bodnu tě!
-Zkus to! Zbláznil ses?!
01:16:51 Pitomče jeden!
01:17:02 -A ten tu dělá co?
01:17:04 -Vy jste to dovolil, tak jsem ho pozvala.
01:17:07 -Dobře, v pořádku, ale ať jde pryč.
-Dobře.
01:17:15 -Už, už jedeme. Už jedeme.
-Vždyť máme vyřídit tolik věcí!
01:17:19 -Promiňte, pane rektore, mohl byste mi věnovat dvě minuty?
01:17:22 -Promiň, ještě chvilku.
-Prosím, já počkám.
01:17:26 -Poslouchám.
-Pane rektore.
01:17:28 Právě jsem mluvil s tím chlapcem. Myslím, že není psychicky v pořádku.
01:17:33 A nevím, snad i pod vlivem alkoholu.
01:17:35 -Nařídil jsem vyloučení. Provedli jste to?
01:17:37 -Ne, protože je ve stavu, ve kterém Je lepší si ho chvíli nevšímat.
01:17:41 -Pane Franku!
01:17:44 -Pane rektore, omlouvám se, ten člověk je nemocný.
01:17:48 A bylo by namístě si ho do zítřka nevšímat.
01:17:51 -Pane Franku, zavolejte policii.
-Ale já jsem s ním mluvil.
01:17:55 -Ano, ale... ale já jsem se chtěl svézt s vámi, pane rektore.
01:17:58 -Tak se nesvezete!
-Pane rektore!
01:18:01 Pane rektore!
01:18:03 -Nezatěžujte mě s tím!
01:18:15 -Pane magistře.
01:18:17 -Co?
01:18:29 -Dostal jsi na frak?
-Dostal.
01:18:33 -Ne poprvé ani naposled.
01:18:36 Ale zasloužil sis to, protože ses vzepřel, a tak hloupě.
01:18:40 -Proč hloupě?
01:18:42 -Zaprvé proto, že bezvýsledně.
01:18:45 Za druhé, že nedůsledně, za třetí, že nerozvážně.
01:18:49 Šéf ti to určitě ještě někdy připomene, on si pamatuje.
01:18:52 Samozřejmě s výjimkou těch věcí, které si pamatovat nechce.
01:18:56 A za kolikáté to bude?
01:18:58 -Za čtvrté.
-Za čtvrté... že zbytečně.
01:19:03 Je, promiň.
01:19:06 Ten smrad by si zasloužil vykopat z tábora.
01:19:10 -Asi to nemá v hlavě v pořádku.
-Aha, ano.
01:19:13 Obhájce vždy navrhuje provést psychiatrické vyšetření,
01:19:17 a ty sis umanul, že ho budeš bránit, taková role se ti líbí.
01:19:21 -Neviděl jsi ho. Já s ním mluvil.
-A víš, jak to je doopravdy?-Jak?
01:19:27 -Ve skutečnosti bys mu jich nejradši pár přišil,
01:19:29 protože ti leze na nervy a staví tě do fatální situace.
01:19:32 Ale ty sis umanul, že se ho ještě jednou zastaneš,
01:19:35 protože chceš být ušlechtilý až do konce.
01:19:38 -Počkat, do jaké mě staví situace?
-Fatální.-Proč?
01:19:41 -Protože on je alespoň nějaký, ale ty v tom nejsi důsledný.
01:19:45 Chceš být odvážný i opatrný, šlechetný i obezřetný, ale...
01:19:50 Nezmůžeš se na tu trochu šílenství.
01:19:53 A bojím se, že se nikdy nezmůžeš.
01:19:57 -Z čeho tak usuzuješ?
-Z toho, že se bojíš pravdy.
01:20:02 Zmůžeš se jenom na polopravdu.
01:20:05 Vždyť ty nechceš vědět, jací lidé ve doopravdy jsou.
01:20:09 Já už to více méně vím, může se ti to líbit nebo ne,
01:20:12 ale já se aspoň pro něco rozhodl.
01:20:16 -Samozřejmě, ty ses pro něco rozhodl.
01:20:19 -Aha, jsi hrdý na to, že jsi tam zavolal.
01:20:24 Jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých se filozofům ani nesnilo.
01:20:29 Tady na zemi obzvlášť.
01:20:33 Víš, jak to bylo s tou prací?
01:20:35 Ten přizdisráč totiž studoval spolu se mnou.
01:20:40 -Jakube!
01:20:43 -Promiň.
01:20:52 Paní Mariolo, nashledanou.
-Nashledanou.
01:20:56 -Doufám, že se příští rok potkáme v Jugoslávii.
01:20:59 -Možná.
-Sním o Dubrovníku.-Ano.
01:21:03 -Tak, Jakube, ať se daří, měj se.
01:21:05 -Hlavně aby se nepotloukly jablka.
-Jablka se nepotlučou.
01:21:08 Rybky dáme možná sem, tady dolů. Dobře, tak nasedejte. -Dobře.
01:21:14 -Mám k vám takovou prosbu, vy tady zůstáváte?-Ano.
01:21:17 -Už jsem jim volal, za půl hodinky tu budou dohlédnete na ně?
01:21:20 -Dobře, laskavost za laskavost. Rozměnil byste mi 500 zlotých?
01:21:24 -Samozřejmě, hned to bude, jeden, dva, tři, čtyři, pět, už musím jít.
01:21:44 -Odjel.-Mhm.
-Ee... O čem jsme to mluvili?
01:21:47 Aha, že jsme společně pracovali. Byli jsme z jednoho ročníku.
01:21:53 Pak mě začal...
01:21:57 Potom po mně začal šlapat.
01:22:01 Dokonce ti musím říct, že v tom nebyl špatný.
01:22:04 -Kdo chce odjet, nastupte si do autobusu, za chvíli odjíždíme.
01:22:08 -Nakonec jsem musel souhlasit, že za něho napíšu tu práci.
01:22:12 Takže tví známí by v knihovně moc nenašli,
01:22:15 protože originál je u mě.
01:22:18 Můžu ti ho ostatně ukázat, jestli chceš. Není to špatné.
01:22:22 -Musel jsi to udělat?
-Ne, nemusel.
01:22:25 Ale udělal jsem to pro svůj svatý klid.
01:22:29 -A co, máš ho?
-Úplně jako v ráji.
01:22:33 V případě, že se teď něco stane, tak mě musí krýt.
01:22:41 Mám ho v hrsti.
01:22:45 -Jakube!
01:22:50 To sis teď vymyslel?
01:22:54 -Chtěl bys, aby to tak bylo, že? Je mrzuté mít takového šéfa.
01:22:58 Ale já tě nebudu nutit násilím, aby sis ty papíry prohlédl.
01:23:03 -Žádné nejsou.
-Pro tebe nejsou.
01:23:06 Ty jsi poctivec, máš o sobě vysoké mínění,
01:23:10 a proto i kdybys mě poprosil, neukážu ti je.
01:23:14 -Poslyš... dobře. Zajímá mě na tom všem jen jedna věc.
01:23:18 Říkal jsi, že šéf uměl potápět lidi.
01:23:20 A ty?
01:23:24 -Já to taky uměl.
01:23:28 Ale to už jsou dávné časy.
01:23:32 To jsi ještě asi nebyl na světě. Kolik ti je?
01:23:35 -Dvacet šest.
-Takže jsi ročník padesát.
01:23:39 -Padesát.
-Byl jsi tenkrát ještě malé dítě.
01:23:43 -Dobře. A co?
-Nic.
01:23:45 Starý příběh. Pak jsem si s tím dal pokoj.
01:23:52 Jsem líný.
01:23:55 I tak... mi promiň.
01:24:05 -Jakube.
01:24:07 -Prorektor prosil, abys dohlédl na deportaci toho floutka.
01:24:12 -A ty?
01:24:14 -Však vidíš, že mám něco jiného na práci.
01:24:33 -Tahle chatka?
-Ano, ta první.
01:24:39 -Bezpečnost, otevřete!
-Sami si otevřete!
01:24:42 -Otevřete prosím!
-Neotevřu! -Máte rezervní klíč?
01:24:45 -To byl duplikát. Jedině rozbít okno.
01:24:53 -Opakuji, otevřete!
-Neotevřu!
01:25:06 Nechte mě!
01:25:08 -Klid!
-No co, co? Co jsem vám udělal?!
01:25:11 Nechte mě!
01:25:13 -Klid.
01:25:17 Něco si oblečte.
01:25:24 -Pojďte. Prosím.
01:25:27 -Pane seržante.
-Ano?
01:25:30 -Myslím, že když nebude dělat výtržnosti, můžete ho pustit.
01:25:34 Nakonec se nic tak hrozného nestalo.
01:25:36 -Samozřejmě. Děkuji.
01:26:12 -Pane magistře, pane magistře!
-Co?
01:26:16 -Pane magistře! Vstávej, vstávej, vstávej, Jarku!
01:26:19 Vstávej, něco uvidíš. Vstávej!
01:26:21 -Vždyť jsou dvě hodiny, přestaň.
-No tak, vstávej, prosím tě!
01:26:25 Vstávej, buď od té lásky. Vstávej, uvidíš fantastickou scénu.
01:26:29 -Nesviť mi do očí!
-Dobře, dobře, ale vstaň.
01:26:32 Nebudu svítit, nebudu, ale vstaň. Je to služební rozkaz! Vstaň!
01:26:36 Rychleji, rychleji, nebo to skončí, no!
01:26:40 -Dobře, dobře.
-No vidíš, jak jsi poslušnej.
01:26:43 Rychle. A kalhoty. Rychle kalhoty. Honem si obleč kalhoty!
01:26:48 Dobře. No vidíš, nevzpouzej se, no pojď!
01:26:52 Rychle! Pojď!
01:27:12 Jen ať se trochu pozabíjí.
01:27:16 -To proto jsi mě vytáhl z postele?
-Ne, pojď.-Proč?-No pojď.
01:27:22 -Ne, nechci. Chci spát.
-No pojď, uvidíš, pojď.
01:27:24 -Co tam je tak zajímavého?
-Příroda.
01:27:28 Taková zajímavůstka.
01:27:39 Teď ale opravdu ticho.
01:27:52 Psst.
01:28:02 Už už je po všem.
-Tak se vrátíme.
01:28:05 -Ticho! Přišli jsme pozdě. I když... ne!
01:28:16 Podívej se.
01:28:18 -Odsud nic nevidím.
-Pšššt.
01:28:40 -Your hands are cold.
01:28:43 -Jdi se vycpat, nech mě!
01:28:54 -Viděl jsi s kým?
-To mě nezajímá. Jdi se vycpat.
01:28:57 -No, ale příteli, trochu víc úcty a uznání.
01:29:05 Je to fascinující! Viděl jsi s kým?
01:29:14 Oh! Prosím, promiň.
01:29:16 -Vrať mi tu botu!
-Ani omylem.
01:29:20 Zajímavý sociologický fenomén.
01:29:24 Ou! Hovínko.
01:29:29 Hovínko, pane docente.
01:29:33 Viděl jsi, kdo to byl?
01:29:37 No, řekni, viděl jsi ho?
01:29:39 No proč nic neříkáš?
01:29:42 Sakra nemůžeš si to tak brát. Nožky si umyjte.
01:29:48 A koho bys tak tipoval, co?
01:29:50 Samozřejmě, mohl to být záchranář, vzhledem k mírám.
01:29:54 A mohl to být taky prorektor.
01:29:57 Jenže to by bylo banální a taky příliš laciný.
01:30:01 No krásně, nádherně, no, no.
01:30:06 A zatím se ukázalo, že to nebyl nikdo.
01:30:09 Nula, no. Anonym.
01:30:13 Ale slečna jak má být, luxusní, vymydlená.
01:30:16 Jak jsem je tak pozoroval, on se ani moc nesnažil.
01:30:19 Vzal si ji jak na krámě. A ty jsi zůstal jak bulík.
01:30:24 Zavaž si to pořádně, zavaž. Počkej, počkej.
01:30:31 -No, a co je na tom k smíchu?
-Protože v tom je hlubší moudrost.
01:30:37 -A jaká?
-A jaká? Chceš? Povím ti to.
01:30:40 Když...
01:30:55 -Jakube!
01:31:01 Jakube.
01:31:13 Jakube.
01:31:15 Nedělej si srandu.
01:31:24 Jakube.
01:31:26 Bože, Jakube.
01:31:29 Ježiši, Jakube.
01:32:05 Jakube, vstávej, prosím tě. Neblbni, Jakube.
01:32:23 Jakube! Ježiši!
01:32:34 Bože, Jakube.
01:32:38 Ježiši.
01:32:44 Jakube, Jakube!
01:32:56 -Jarku, co to děláš? Jarku!
01:33:13 Jarku, co blbneš?
01:33:17 Zbláznil ses?
01:33:20 Jarku!
01:33:22 Jarku, no co to s tebou Jarku, zbláznil se!
01:33:25 -Zabiju tě!
01:33:27 -Aaa.
01:34:25 Tak vidíš.
01:34:30 Nakonec z tebe to zvíře vylezlo.
01:34:38 -Kdyby vylezlo...
01:34:42 nežil bys.
01:34:44 Nežil.
01:34:54 -Kdo ví.
01:35:00 Možná by to pro mě bylo lepší.
01:35:48 Připravili: Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:35:53 Dramaturg: Ladislav Kadlec Překlad: Martina Bořilová
01:35:58 Vedoucí produkce: Markéta Vyšínová
01:36:01 Dialogy a režie českého znění: Janoš Vaculík
01:36:05 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2012
Jeden z nejdůležitějších filmů takzvaného „kina morálního neklidu“, reflektujících společenskou situaci v Polsku od šedesátých do osmdesátých let, natočil významný polský scenárista a režisér Krzysztof Zanussi (Struktura krystalu, Rodinný život, Čtvrtletní bilance, Konstanta). Morální a etické konflikty tu tvůrce zkoumá na úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se v příběhu koncentruje na opozici dvou etických koncepcí. Jednu ztělesňuje mladý a zatím idealistický docent Jaroslav. Proti němu stojí uštěpačný stárnoucí cynik, docent Jakub, jenž prosazuje teorii svérázného etického naturalismu – přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím tak trochu podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením. Hudbu k filmu, v němž dominují herecké výkony Zbigniewa Zapasiewicze a Piotra Garlického, vytvořil známý skladatel Wojciech Kilar. V tomto týdnu Česká televize uvede ještě Zanussiho snímek Konstanta.
Ochranné zbarvení očima Jana Jaroše
Hodnocení filmu: 80 %
