Jean-Paul Belmondo jako neodolatelný svůdce, jehož fantazie nezná mezí. Co mu zbývá, když je manželka tak nedůvěřivá. Francouzská komedie (1984). Dále hrají: S. Marceauová, M. Laforetová a další. Režie Georges Lautner
00:00:24 -Berou?
-Mně jo. A tobě?
00:00:38 -To je síla, co?
-No.
00:01:02 -Ten jede, co?
-No.
00:01:19 -To byl skok, co?
-Ano.
00:01:25 -Húúú!
-Čau!
00:01:28 -Stephane? Zbožňuje čluny.
-Jenom čluny?-Mě taky.
00:01:32 A dohodli jsme se, že kdyby mě jedinkrát podvedl, bude konec.
00:01:37 Miláčku, dneska budu mít pracovní večeři.
00:01:41 Asi tak o půlnoci. Ne, pozdějc ne. Líbám tě nastokrát.
00:01:49 Madam Fleuryová, dejte ihned poslat mé ženě 27 červených růží.
00:01:54 Napište k tomu... Co by se tam dalo napsat?
00:01:57 -"Drahá, večer bez tebe...
-... je pro mě ztracený."
00:02:01 -Jako obyčejně, ne?
-Sakra, už je osm! Kde mám sako?
00:02:07 Pozor, pozor, rychlík směr Marseille, Lyon, Paříž
00:02:11 je připraven k odjezdu na druhém nástupišti.
00:02:15 Nepřibližujte se, prosím, k okraji nástupiště.
00:02:32 Víš, kdyby šlo o chvilkové dobrodružství, řekla bych ne,
00:02:35 ale protože nás čeká dlouhá společná cesta...
00:02:39 -Tak co?
-Všechno.
00:02:52 -Marseille! Marseille!
-Co? Cože?
00:03:04 -Už jsem si o vás začínal dělat starosti.-Mám jiný starosti.
00:03:10 -Dobrý večer. Bylo to únavné?
-Málem jsem se nedostal domů.
00:03:15 Dobrý večer, lásko. Jsem úplně grogy.
00:04:08 Asi půjdu do vody. Nedá se nic dělat.
00:05:01 -Potkal jsem takovouhle rybu.
-Vážně?
00:05:04 -Jak můžeš tak dlouho plavat?
-Mě to hrozně baví.
00:05:10 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:05:59 -Stephane?
-Co?
00:06:02 -Kde jsi, miláčku?
-Tady, miláčku.
00:06:13 -Je ti zima?
-Jo, asi mám horečku.
00:06:17 Musel jsem si vzít plášť, víš? Takže...
00:07:25 Omluvte mě. Musím něco nadiktovat své sekretářce.
00:07:38 Do práce.
00:07:45 -Škoda.
-Čau. Čau.
00:07:54 -Čau!
-Čau!
00:07:57 Čau!
00:08:00 No prosím.
00:08:06 VESELÉ VELIKONOCE
00:09:01 -Buď tady hodný.-Ó, Sophie.
-Jinak víš co.
00:09:05 Vždyť víš, že mám spoustu práce. Rousseau pospíchá na ten projekt.
00:09:09 -Chudáčku.
-Kdoví, jestli vůbec půjdu spát.
00:09:13 -Neměla bych tu zůstat?
-Ne, ne, ne.
00:09:16 Nekaž si kvůli tomu víkend. Maminka se na tebe moc těší.
00:09:19 Radši si pospěš, ať máš místo u okénka.
00:09:23 Kde je taška s velikonočním vajíčkem?
00:09:26 -Kam jsi ji dal? -Tady ji máš. Přece bych ji nezapomněl.
00:09:31 Žádáme cestující,
00:09:34 aby se okamžitě dostavili k letadlu linky 416 do Paříže.
00:09:40 -Nech si tu pusu pro svou ženu.
-Žádné hlouposti, prosím tě.
00:09:43 Máš pravdu. Nesahej na mě.
00:09:48 -Už mě nemiluješ? -Jestli projdeš turniketem, tak jsme skončili.
00:09:54 -Tady jsou tvoje klíče.
-Hop.-Díky.
00:09:58 Tak to je opravdu konec.
00:10:00 -Ten příští to odnese za tebe!
-Promiň, já už musím jít.
00:10:08 -Dovolíte?-Prosím, poslužte si. Jestli spěcháte, rád vás pustím.
00:10:19 Maggy? Julie. Nemám kde spát. Vysvětlím ti to.
00:10:23 Promiň, že vás ruším.
00:10:25 Až zítra večer? Samozřejmě. Platí. Tak ahoj.
00:10:33 Tak ne.
00:10:42 Guyi? To jsem já.
00:10:44 Ano. Rozumím.
00:10:47 Dobře.
00:10:49 Přeju ti šťastnou cestu. Kreténe!
00:10:54 Ještě chvilku.
00:10:56 -Tady byt Marlene Chataigneauové...
-Zase je fuč.
00:11:00 Už jste skončila?
00:11:02 Cestující do Lyonu, nechť se dostaví k východu A.
00:11:06 Opakuji: cestující do Lyonu se dostaví k východu A.
00:11:26 Čekáte marně. Žádný taxík nepřijede, ale nabízím vám okružní plavbu.
00:11:30 Monako přes velký průplav, menší průplav a docela maličký.
00:11:34 -Itálie, Orient, dobrodružství.
-Nice úplně stačí.
00:11:38 Ó, sbohem bílá lodi. Sbohem dobrodružství. Takže do Nice.
00:11:43 Kapitán Margelle je šťasten, že vás může přivítat na palubě.
00:11:48 Projedeme Anglickou promenádou za jednu minutu a 17 sekund
00:11:52 -průměrnou rychlostí 210 kilometrů za jednu hodinu.-To jsem zvědavá.
00:11:57 -Vy jste neviděl zákaz parkování?
-Nemám čas koukat po značkách.
00:12:07 Už jste zkusil vyvinout nadzvukovou rychlost?
00:12:10 Jak si přejete. Mně stačí jenom říct.
00:12:16 Život je legrační. Táta s mámou nebyli bohatí.
00:12:20 Když jsem byl kluk, zajíček mi nikdy nic nepřinesl.
00:12:24 Jste můj první velikonoční dárek. To je zázrak.
00:12:28 -To by bylo opravdu báječné.
-A co?
00:12:32 -Kdybyste chvíli mlčel.
-Tichá noc. Hvězdy.
00:12:36 V dálce šakal.
00:12:39 -Můžete mě támhle vyklopit?
-Smím vás pozvat? Zakousnem něco?
00:12:43 -Nemám hlad.
-Jenom něco lehčího.
00:12:46 -Najdem si diskrétní koutek.
-Proč diskrétní?-Chci říct klidný.
00:12:52 -Třeba támhle.-Tady ne. Tam jsem jedl krevety a bylo mi zle.
00:12:56 -Tam ne.
-Tak si dejte šunku a salát.
00:12:59 -A zastavte za příští křižovatkou.
-A co tam je?-Indická restaurace.
00:13:03 -Nemáte radši hospůdku za městem?
-Ne.-Á, Indie.
00:13:08 Tajemná Indie. Ghándí.
00:13:11 -Dobrý večer.
-Nebyl tady Yvan? -Ne. -A Fanny?
00:13:15 Ne. Dnes večer nikdo. Budete večeřet?
00:13:20 Račte, prosím, dozadu.
00:13:24 Dnes večer máme plno.
00:13:35 Margelle, jak se máte?
00:13:37 -Jak se máte vy?
-Ujde to.
00:13:40 -A co rodiče?
-Jsou teď v Saint-Tropez.
00:13:43 -A u vás?
-Jde to. Jde to.
00:13:46 -Vyhovuje vám to?-Dokonale.
-Dovolíte? -Má přítelkyně Sophie.
00:13:51 -Dobrý večer.-Dobrý večer. Myslím, že jsme se viděli. Hodně cestuji.
00:13:55 -Možná v letadle.-Ve vlaku.
-Dobře se bavte.-Pokusíme se.
00:14:00 Malý idiot, syn velkého idiota.
00:14:04 -Doufám, že máte rád indickou kuchyni.-Strašně.
00:14:08 Ovšem opravdu indickou. Na tom totiž neobyčejně záleží.
00:14:12 Máte dobré ramavarshi?
00:14:14 To není nedůvěra, ale ramavarshi nesnese ani stín prostřednosti.
00:14:19 -Záleží na přípravě. Jak děláte baramati?-Dobrá. Dobrá.
00:14:23 -Dáváte tam nashti nebo tupolu?
-Nashti, tupolu!
00:14:27 (nesrozumitelná řeč)
00:14:29 (hindština)
00:14:33 (nesrozumitelná řeč)
00:14:39 -To nebylo hindú.-Umíte hindú?
-Znám jen pár dialektů.
00:14:44 Jděte a přineste mi baramati. Nesmíme se bát rizika.
00:14:48 -A jehněčí na kari s rýží, prosím.
-Kari. Kari.
00:14:51 Co bude pila? Pila?
00:14:54 -Glo? Glo? Glo? Pila?-Šampaňské.
-A coca-colu. -Vy to. Ano.
00:14:59 Indické ženy připravují fantastické baramati.
00:15:03 Znamená to jakousi zkoušku pravé lásky.
00:15:07 Když se doopravdy zamilují, první věc, kterou udělají, je baramati.
00:15:14 -Právě tam jsem jedl ta nejlepší.
-Bravo.
00:15:18 Víte, že mi strašně připomínáte indické ženy?
00:15:22 -Váš půvab, kouzlo, tajemství, šarm. A k tomu ta hudba.-Á, vzpomínky.
00:15:27 -Myslím, to vážně. Můžete mi věřit.
-Je to hrůza tyhle svátky.-Pardon?
00:15:32 -Doprovodil jste ženu k letadlu a připadáte si opuštěný.-Pusinka.
00:15:36 -Ano?-Kdybyste znala manželku...
-"Jsme spíše přátelé."
00:15:39 -"Děláme si, co chceme."
-Ano, jsme přátelé.-To znám.
00:15:43 Právě jsem doprovázela jednoho pána, co jel za tou svou kamarádkou,
00:15:46 které ovšem udělal dvě děti. Kamarád.
00:16:02 -Dáte si slzičku Karáčí 78?
-Nemám ho ráda.-Promiňte, prosím.
00:16:07 -Promiňte, nechtěl jsem, Bernarde.
-Mně to nevadí.
00:16:12 -Je to fakt idiot. Půjdem?
-Ano.
00:16:15 -Tomuhle říkáte baramati?
-Pravý baramati.
00:16:18 Tohle si troufáte podávat v srdci francouzské riviéry?
00:16:21 -Jdeme pryč.
-Tohle byla baramati.
00:16:24 Neříkejte, že takhle u vás děláte baramati!
00:16:27 U nás neděláme baramati, ale sardinky. Pocházím z Portugalska.
00:16:31 -To je pro personál.
-Děkuji vám.
00:16:37 Je mi to moc líto. Omlouvám se, už se to stalo podruhé.
00:16:41 -Jdeme.
-Já to počítal.
00:16:46 Znám malou ruskou hospůdku, kde se dá ochutnat skvělý kaviár.
00:16:50 -Ne, děkuju.
-Co takhle noční klub?
00:16:52 -Diskotéka, nápoje započítané ve vstupném.-Děkuju, jsem ospalá.
00:16:56 -Nejste spokojen?
-Všechno je v pořádku.-Dobrou noc.
00:17:04 -Odvezu vás domů.
-Už nemám domov.-Proč ne?
00:17:08 Vrátila jsem tomu pánovi s kamarádkou klíče od bytu.
00:17:12 To je hloupé.
00:17:14 Nemějte strach. Od čeho jsou hotely?
00:17:20 Všude je plno. No jo, vždyť jsou Velikonoce.
00:17:23 -Je někdo, kdo by vám půjčil byt?
-Maminka není doma.
00:17:27 -Všechny kamarádky odjely.
-Tak jedeme dál.
00:17:30 Není rozumné rozejít se o velikonočních svátcích.
00:17:34 Zavezte mě na nádraží. Můžu se vyspat v čekárně.
00:17:48 No prosím.
00:17:50 Klid, čerstvý vzduch, výhled na moře, hudba, minibar.
00:17:56 Ne? V takovém případě je lepší obrátit list a zkusit něco jiného.
00:18:01 -Vy snad víte co?
-Doufám, že ano.
00:18:05 Ti, co se mi líbí, neběhají po ulicích.
00:18:08 Jau!
00:18:11 Co to je?
00:18:14 Jau!
00:18:21 Jau!
00:18:33 -Tak pojedem, ne?-Kampak?
-Přece k vám.-Ke mně?-Proč ne?
00:18:37 -Máte přece rád sváteční překvapení, ne?-Ale...
00:18:40 -Žádný ale. Víc nadšení.
-Nevykládejte si to špatně.
00:18:44 -Vždyť jste doma sám.
-To jsem.-Tak co?
00:18:48 Nemám právo mluvit. Na mém životě málo záleží.
00:18:51 Mám strach, že by se ti lumpové vrhli na vás.
00:18:55 -Kdo?
-Pusťte to z hlavy.
00:18:59 Dobře. Probudíte mě, až vás něco napadne, ano?
00:19:10 -Julie, vstávejte, jsme tady.
-Kde tady?
00:19:14 Bydlím v čísle 53. Pokusíme se tam proniknout.
00:19:21 Proč zastavujete tak daleko? Před vaším domem je spousta místa.
00:19:25 Je to tam moc na ráně. Odteď dělejte, co vám řeknu.
00:19:29 Vemte si věci.
00:19:31 Vystupte.
00:19:46 Začínáte mi nahánět strach.
00:19:52 -Tudy.-Cože?
-Vchod pro služebné.
00:19:55 Je bezpečnější.
00:20:02 (prskání kočky)
00:20:13 -Je to jako v detektivce.
-Pst!
00:20:18 -Zůstaňte, kde jste.
-Mám zůstat tady?
00:20:21 Napřed se podívám sám.
00:21:09 -Pojďte.
-Teď vám už nic nehrozí?
00:21:12 -Ne, už nic.-Tak fajn. Vážně nic?-Vážně nic.
00:21:17 -Tak se uklidněte.-Chtěl bych vidět vás, kdybyste byla v mý kůži.
00:21:21 -Mohl byste rozsvítit.
-Stůjte na místě.
00:21:26 -Děláte to poprvé?
-Poprvé co?
00:21:29 -Poprvé si vedete do bytu slečnu?
-Chudinko.
00:21:33 -Ježíši!
-Tak já rozsvítím.
00:21:36 Na vaše vlastní nebezpečí.
00:21:45 (rachocení výtahu)
00:21:49 -Měl byste si vzít něco na uklidnění.-Mám dojem, že...
00:21:53 Na vašem místě bych neztrácela čas posloucháním u dveří.
00:21:57 -Kde to je?-A co?-Váš pokoj.
-Proč pokoj? Á, pokoj!
00:22:01 -Počkejte.
-Nemohli bychom čekat v leže?
00:22:05 -Chci, aby to bylo jiné, než s ostatníma.-Ano, chápu vás.
00:22:09 Nerad bych s váma prožil něco tuctového.
00:22:12 Při vašem tempu nemyslím, že bychom se dostali k tuctovosti.
00:22:16 Pokud bych vás měl mít, jako jsem měl všechny ostatní ženy,
00:22:20 tak by to za to nestálo.
00:22:22 Máte-li jiný způsob, jsem pro, ale pospěšte si, protože chci spát.
00:22:27 Takhle ne. Já sním o chvíli, kdybych vás chtěl úplně a zcela.
00:22:32 -Ano, já vás chápu.-Mlčte!
-Nemačkejte mě tak!-Pst!
00:22:35 Nesmí nás slyšet. Musíme se milovat v tichosti,
00:22:39 přestože to bude nádherné a budeme mít touhu řvát.
00:22:42 (příjezd výtahu) Má žena! Má žena je tady!
00:22:45 -Tak to je ta mafie.
-To byl výtah mé ženy.
00:22:48 Totiž způsob, jak má žena zavírá výtah.
00:22:51 Jé, jé, jé, to bude. Zapněte si blůzu.
00:22:54 -Zapněte si blůzu!
-Cože?-Tu blůzu až ke krku.
00:22:58 -To se nezapíná ke krku.
-Na to kašlu. Dejte si tam špendlík.
00:23:02 -Je to ona.-Copak jsme v posteli?
-Já to věděl.
00:23:06 Já to tušil. Doma ne. Doma nikdy ne.
00:23:10 -Načechrejte to.-Mlčte! Nechte mě jednat. Sedněte si tam.
00:23:14 -Už nic neříkejte.
-Vypadá to, že jsme v bryndě.
00:23:18 Jsme na prahu nového období vzestupu ekonomiky...
00:23:23 (odemykání)
00:23:25 ... která zcela paradoxně nutí vyspělé průmyslové státy
00:23:30 stavět se k zahraniční politice ultrakapitalisticky
00:23:36 a doma vést politiku radikálně socialisticky.
00:23:40 Přece nechceš slečnu celou noc nudit povídáním o politice.
00:23:44 To je milé překvapení.
00:23:47 Víte, vadí mi představa, že jsem hrdinkou otřepané anekdoty.
00:23:51 -Ovšemže je to hloupá situace.
-Ano.
00:23:54 -Protože leckdo si představuje fatální věci.-Ano, představuje.
00:24:00 -Pochopitelně.
-Pochopitelně.
00:24:03 -Prekérní situace.
-Mám se též zúčastnit dialogu?-Ne.
00:24:07 Když dovolíte, ráda bych slyšela, jak se z toho můj manžel
00:24:10 -vyvlékne docela sám.
-Jak si přejete.
00:24:13 -Víte, protože je nyní opravdu ve velmi zoufalé situaci.-Snad ne.
00:24:18 Posadil večer manželku do letadla a když se v noci nečekaně vrátila,
00:24:22 -zastihla manžela ve společnosti mladé půvabné ženy.-Půvabné?
00:24:26 -Ano, půvabné.-Nejsem ani pořádně učesaná.-Vypadáte báječně.
00:24:31 Víte co? Já vás radši opustím, protože...
00:24:34 Uznáváš, že mám právo položit ti několik otázek.
00:24:38 Proč nejsi v Paříži?
00:24:41 Vidíte? Typický příklad nesprávné reakce.
00:24:45 Mohu ti osobně potvrdit, ať tomu věříš či ne, že nejsem v Paříži.
00:24:50 -Nastoupila jsi přece.-Tvá chyba, že podceňuješ stávky v dopravě.
00:24:54 Nespokojenost na kontrolní věži může rozbít manželství.
00:24:59 Sophie, pochop to. Jak si můžeš myslet...
00:25:02 To je přece směšné. Jak tě může něco takovýho napadnout?
00:25:05 Nesmysl, drahá Sophie. Jak si můžeš myslet...
00:25:09 -Život je zvláštní.-To vidím.
-Vysvětlím vám, jak...
00:25:13 -Nenamáhejte se, prosím.-Věř mi, že je to úplně jinak, než si myslíš.
00:25:18 -Jak víš, co si myslím?
-Protože lidé jsou už takoví.
00:25:24 Stačí najít muže a ženu pohromadě a hned z toho vznikne velkej román.
00:25:30 Ano, vím, jak to chodí.
00:25:33 -Co si představují a co si říkají.
-To nejhorší.
00:25:37 -Ale ty víš, že k ničemu nedošlo.
-Přišla jsem brzy.-To ne.
00:25:41 Podívej se na ni. Je to dítě. Copak si myslíš, že bych sváděl školačky?
00:25:46 Kdo to vůbec je? Ani jsi mi ji nepředstavil.
00:25:52 -To je Julie, Sophie.
-Á, Julie.
00:25:57 Ano.
00:25:59 -Julie.
-Prima. A dál?
00:26:03 Je to moje dcera.
00:26:07 Asi jsem špatně rozuměla.
00:26:10 Ovšem, že je to moje dcera. No a co?
00:26:13 Jsem opravdu rád, že to konečně vyšlo najevo.
00:26:17 Je to moje dcera, no. Je to moje milá malá dceruška.
00:26:21 Je to fakt. Malá milá moje. Malinkatý děťátko.
00:26:25 -Nestydíš se pokoušet se namluvit mi takové žvásty?-Blázne.
00:26:32 -Kam chceš jít?-Doktor Dreyfus se zítra spojí s tvým advokátem.
00:26:35 -Varovala jsem tě.-Sophie!
-Nezůstaneš sám. Máš zde dceru.
00:26:39 Je báječné žít s takovou velkou, krásnou dívkou.
00:26:43 To se ti tedy povedlo říkat takový delikátní věci před dítětem.
00:26:47 Ale jedno nechápu.
00:26:49 Žes to přede mnou dokázal tajit celých 10 let, co jsme spolu.
00:26:54 Nemohl jsem vpadnout do tvého života
00:26:56 a rovnou přiznat, že mám dítě.
00:26:58 -Proč ne?-Promiňte. Myslím, že jsem tady zbytečná.-Ne, ne, ne.
00:27:03 -Dovezu ji domů a pak si v klidu pohovoříme.-To nepůjde.
00:27:08 -Budu pryč.-Neblázni, Sophie. Přece nežárlíš na tohle vyžle?
00:27:12 Podívej se. Teprve z ní bude ženská. Hlídám ji dvakrát, třikrát do roka.
00:27:17 -Vždycky ve spěchu.
-Není smutné vídat tatínka tak málo?
00:27:21 To je, protože málo platné, táta je přece jenom táta.
00:27:26 -Aspoň, že máte ty noční schůzky, když jsem pryč.-Co tě nemá.
00:27:31 -Nikdy tu nebyla. Bylas tu nebo ne?
-Nebyla.-Vidíš? Nebyla.
00:27:36 -Kde tedy míváte schůzky?
-To ti klidně řeknu.
00:27:39 Nevím, proč bych ti to klidně nemohl říct.
00:27:43 -Scházíme se v kavárně.-A dnes jste dali přednost rodinnému krbu.
00:27:48 Dnes je to něco jiného. Zazvonil telefon, já ho zvedl.
00:27:51 -To je logické, ne?-Ne, chci říct, že mi zavolala zničehonic.
00:27:56 Jako vždycky, když něco chce.
00:28:00 A povídá mi: "Musím s tebou okamžitě mluvit."
00:28:03 Povídám: "Dceruško, víš, kolik je hodin?"
00:28:07 "Jdu si lehnout, je už skoro jedenáct a proto jdu na kutě."
00:28:11 -Co?
-Ano, povídal to.
00:28:13 Jenže v té chvíli začala vzlykat, padla na kolena...
00:28:17 Totiž představuju si, že padla na kolena. A zase znovu:
00:28:21 "Musím tě vidět, tati. Je to otázka života a smrti."
00:28:25 Povídám: "Tak dobře, dceruško. Chceš-li, sejdeme se jako obvykle."
00:28:31 -Ano, to mi řekl.
-Nechtěl jsem, aby sem chodila.
00:28:34 Ano, to sis nepřál. To ne.
00:28:37 -Předtucha, že to skončí špatně.
-Ty jsi jasnovidec.
00:28:41 Řekla mi: "Ne, počkej doma. Přijdu." A zavěsila. Co bys udělala ty?
00:28:46 -A co ti chtěla tak důležitého?
-To bys neuhodla. Jako vždycky.
00:28:50 -Víš, jaké jsou děti.-Nevím.
-Berou se moc vážně.
00:28:55 -Řekni jí to sama. Nestyď se.
-Proč já?-Řekni jí to.
00:28:59 -Mně by to nevěřila.
-Víš, jak je mi to nepříjemné?
00:29:02 -Ale co nám zbývá?-Chápu tě.
-Mluvte.-Má žena to nikomu nepoví.
00:29:09 Čekám dítě, madam.
00:29:15 No. No. Slyšelas, co mi musela říct?
00:29:19 Řeknu ti, když se takovouhle věc dozvíš uprostřed noci...
00:29:24 -Tys té slečně udělal dítě?
-Jak můžeš něco takového vypustit?
00:29:29 -Chápej, že jsem jaksi...
-Prosím tě, řekni jí, s kým to máš.
00:29:32 -Vždyť ho nezná.
-Řekni jí to.-Je mi to trapné.
00:29:35 -Řekni, jinak si bude představovat bůhví co.-Se svým chlapcem.
00:29:39 -To je výborné.-On je pilot.
-Válečný.-Válečný?-Válečný.
00:29:45 Teda v případě války. Teď je v civilu. Zatracenej darebák.
00:29:50 -Copak on to dítě nechce?
-Asi sotva, když jí uletěl.
00:29:54 -A nemáte chuť si ho nechat?
-Jen ať napřed kouká dostudovat.
00:29:58 -Takže vy studujete.
-Ano. Občas.
00:30:01 -V Nice?
-Ne. V Limoges.
00:30:03 Žije s matkou v Limoges a přijela si pro peníze.
00:30:07 -Samozřejmě, že je dostane.
-A co tomu říká vaše maminka?
00:30:10 -Čemu?-Čemu?
-Vašemu stavu.
00:30:13 -Ona nic neví.
-Vy jste jí o tom neřekla?
00:30:17 -Tys to mamince neřekla?
-Ne. To se má?
00:30:20 -Možná. Já nevím.
-Já se v tom tak nevyznám.
00:30:24 -Já poprvé...
-Nechtěla ji zarmoutit.
00:30:27 -Je to mimořádně citlivá žena.
-Měla by z toho smrt.
00:30:30 -Je patrně trochu přecitlivělá.
-Ó!-Ó!
00:30:33 Když ji opustil, měsíc se zmítala mezi životem a smrtí.
00:30:37 -To už je dávno za námi.
-Pořád se mě ptala:
00:30:40 -"Už je tvůj tatínek doma? Kdypak se vrátí?"-Nech toho.
00:30:44 Víš moc dobře, že jsme se s tvou maminkou
00:30:47 rozešli po vzájemné dohodě a víš moc dobře proč.
00:30:50 -Tehdy jsem byla ještě moc malá.
-Prosím tě, malá.
00:30:54 Jdi ty. Malá. Necháme toho.
00:30:57 Kolik ti tenkrát vlastně bylo?
00:31:00 Kolik asi? Řekni kolik.
00:31:03 -Ano, kolik?
-Kolik?
00:31:06 To mě nikdy nezajímalo a každým rokem se to měnilo.
00:31:10 Jednou to byly 4 roky, jednou 6.
00:31:13 Ovšem teď, když je veliká, může pochopit...
00:31:16 Podle mého názoru není fér opustit matku svého dítěte.
00:31:21 -Nemyslíte?
-Nešlo to jinak.
00:31:24 -Nebylo to dál možné.
-A proč ne?-Proč?
00:31:28 -Proč?
-Ano. Proč ne?
00:31:31 Proč ne?
00:31:33 Proč?
00:31:35 Zeptej se Julie. Řekne ti to.
00:31:37 -Myslím, že to bude dost těžké.
-Řekni jí to, prosím tě.
00:31:42 Matčina rodina je totiž neobyčejně... Neobyčejně...
00:31:45 -Rigorózní.-Samí námořníci.
-V Limoges?
00:31:50 -Na kanálech.
-Ano, na kanálech.
00:31:54 Dědeček si přál, aby si maminka vzala jedině námořníka.
00:31:58 Námořnická minulost potopila naše štěstí.
00:32:02 Takže vaše maminka si nakonec vzala námořníka.
00:32:05 Pochopitelně. Koho by si taky měla vzít?
00:32:08 Koho podle tebe? Byli prostě všude.
00:32:11 Zakopávala o ně.
00:32:14 Jednoho dne ji to zmohlo a jednoho si vzala.
00:32:19 Abys rozuměla. Žádného obyčejného maníka, co musí drhnout palubu.
00:32:24 To ne, ale důstojníka.
00:32:27 Dokonce korvetního kapitána.
00:32:30 Měl svou vlastní korvetu, když se seznámili.
00:32:34 Vidím ho před sebou jako dnes. Byl to skvěle stavěný chlapík.
00:32:39 Pravý námořník. Dobronzova ošlehaný, na kost prosáklý slanou vodou.
00:32:44 Měl úplně slanou blůzu. Nedalo se o něm říct, že je neslaný nemastný.
00:32:49 Báječný chlap. Jsem mu velice zavázán,
00:32:52 protože pomohl její mamince, aby na mě zapomněla a byla šťastná.
00:32:56 Bylo to asi velice těžké pro tu ubohou ženu.
00:33:00 Býval jsem tehdy velice krásný, urostlý.
00:33:03 Ano. Je fakt, že jsem se zčistajasna scvrkl.
00:33:07 Pár dní horečky a ztratil jsem 20 centimetrů.
00:33:11 Zní to pošetile. Jeden den měříš 2,20 m,
00:33:14 druhý den sotva 1,15 m, třetí den sotva 40 čísel.
00:33:18 Prostě někdy v životě jsi nahoře, někdy dole.
00:33:22 Tak je to, milá Sophie, a nyní znáš celý můj život.
00:33:26 Mám pocit, jako bych stál před tebou nahý.
00:33:31 -Dobrá. Tak já tedy zase půjdu.
-Máš pravdu, holčičko.
00:33:35 -Sbohem, tati.
-Sbohem. Na shledanou, broučku.
00:33:38 -Hezky se vrať domů na statek a postarej se o dobytek, ano?-Ano.
00:33:43 -Odcházíte do hotelu?-Pardon?
-Ptám se, jestli bydlíte v hotelu.
00:33:48 -Ne, ne, ne, ona je u své tety, že?
-Jaké tety?-U své tety Marthy.
00:33:53 -Představ si, jaké si dělá starosti. Chudák teta.-Tak jí zatelefonuj.
00:33:58 -Bohužel nemá telefon.
-Nemá telefon?-Ne, ještě ne.
00:34:02 -Tak na co čekáš? Jdeme.
-Kam chceš jít?-Přece...
00:34:05 -Kde bydlí vaše teta?
-Až v Maubeuge. V Monaku.
00:34:08 Ale jsou 3 hodiny ráno a je to kus cesty.
00:34:11 Mohla by se vyspat v pokoji pro hosty.
00:34:14 Ale to přece vůbec nejde. Co teta? Ne, já ji doprovodím na vlak.
00:34:20 Podívej, to dítě padá únavou. Však já to zítra tetě vysvětlím.
00:34:25 -Pojďte, Julie.-Tak řekni něco.
-Do Monaka teď nic nejede.
00:34:30 -Ty ses zbláznila!
-Proč tetička nebydlí trochu blíž?
00:34:34 -To je šílenství.-Jsem zvyklá chodit spát se slepicemi, tatínku.
00:34:40 -Nechcete půjčit noční košili?
-Ne, to nestojí za to.
00:34:44 Nevíte, jak se těším, až se konečně svléknu.
00:34:48 Tady se můžete vykoupat. Ručníky a pěna do koupele jsou ve skříni.
00:34:53 Když si vzpomenu na Marthu. Představ si, jakou má asi starost.
00:34:57 -Panebože, ta se do rána zblázní.
-Je zvyklý se před spaním modlit.
00:35:01 Mekka je na opačnou stranu.
00:35:04 Jéjej, jéjej, jéjej.
00:35:08 Prosím.
00:35:10 Pěkně se vyspěte a zítra si popovídáme.
00:35:13 Mám dojem, že si spolu budeme dobře rozumět.
00:35:19 Vypadá pěkně.
00:35:21 Docela se ti povedla.
00:35:24 Vidíš, jak je nahoře pevná a kulatá? Je stavěná jako ty.
00:35:28 -Víte, že máte stejnou postavu jako váš pan otec?-Vážně?
00:35:32 -Ovšem víc ženskou.
-Možná, ale mně to nepřijde.
00:35:36 -Je plochá, viď?
-Doufám, že moc ne.-Chci říct,
00:35:40 -že ještě nemáte žádné bříško.
-Není to ještě dlouho.
00:35:43 -Tak dobrou noc, má milá.
-Dobrou noc.
00:35:46 Dobrou noc, tati.
00:35:49 Tak pojď, drahý. Nějak ses zasnil. Pojď.
00:35:57 -Co je to za nápad nechat ji tady?
-Zavíraly se jí oči, chudince.
00:36:01 Už skoro nemohla promluvit. Já vím, jsi radši, když nemluví.
00:36:06 Jak to myslíš?
00:36:08 Nevím, proč tě tolik zajímá existence toho nešťastného děvčete?
00:36:12 -To děvče patří do života mého muže.
-Můj život přece už znáš.
00:36:16 Ale jsou v něm mezery. O své minulosti jsi diskrétně pomlčel.
00:36:21 -Padám únavou.
-Dnes večer jsou všichni ospalí.
00:36:25 -Patrně to dělá počasí.
-Možný by to bylo. Dobrou noc.
00:36:31 Dobrou noc.
00:36:52 Stephane?
00:36:55 -Spíš, Stephane?
-Ne. Vždyť jsi mě probudila.
00:36:59 -Měl jsi otevřené oči.-Když jsem unavený, spím s otevřenýma očima.
00:37:04 Možná, ale nikdy jsi nespal se zapálenou cigaretou v puse.
00:37:08 Promiň.
00:37:15 Stephane?
00:37:18 Stephane, co studuje tvoje dcera?
00:37:21 Co já vím?
00:37:23 Šití, ruční práce. O co ti vůbec jde?
00:37:26 Nech mě spát. Zítra mě čeká nepříjemná diskuze s Rousseauem.
00:37:30 Víš, kdo je to Rousseau? Hrozný člověk.
00:37:33 -Před ním se třese celé ministerstvo.-Nedramatizuj.
00:37:37 Když mi nezadá stavbu paláce umění, budeme o dvě miliardy chudší.
00:37:41 -Rád ti ji zadá.
-Není to tak jisté.
00:37:44 Uchází se o to firma Baudrier. Starý Baudrier shrábnul
00:37:48 všechny velký kšefty, ať byl ve vládě kdo chtěl.
00:37:52 -Mění barvy jako chameleon.
-Zbytečně se rozčiluješ.
00:37:56 -Raději spi.
-Dobrou noc.
00:38:00 Dobrou noc.
00:38:08 -Ty nespíš?
-Já se na to vykašlu.
00:38:11 Teď do rána neusnu, protože jsi mi přetrhla spaní.
00:38:15 Mrknu se na plány pro Rousseau. Dobrou noc. Spi.
00:38:21 (náraz)
00:38:23 -Ublížils sis?
-Ne.
00:38:30 V kolik ráno ti poletí letadlo?
00:38:33 Nepoletím. Zůstanu tady.
00:38:36 -Proč?-V tom stavu, v jakém jsi...
-V jakém stavu?
00:38:41 Do smrti bych si to vyčítala. Pojedeme na svátky na venkov.
00:38:45 Chápej, že mě čekají velmi vážné chvíle v životě.
00:38:49 Pochop to!
00:38:53 Velmi vážné chvíle!
00:39:35 Dceruško, vstávej, musíme k tetince.
00:39:39 Nejanči a nech ji vyspat.
00:39:41 Žádám tě, abys nepodrývala moji otcovskou autoritu.
00:39:45 -Kolik je hodin?-Čtvrt na osm.
-Nechte mě spát.-Máš nejvyšší čas.
00:39:49 -A na co?
-Jet na nádraží.
00:39:51 -Tvůj vlak domů do Limoges.
-Aha, Limoges. Je brzo.
00:39:55 Samozřejmě, že je ještě moc brzo.
00:39:58 -Směla bych vám dát pusu?
-Udělá mi to radost.
00:40:04 -Tatínkovi nedáme pusu?
-Tatínku!-Počkej.
00:40:08 Měj rozum. Maminka tě jistě čeká v Limoges a bude se na tebe zlobit.
00:40:12 -Dobrá, udělám kávu. Dáte si?
-Myslím, že mě postaví na nohy.
00:40:15 -Ne, žádnou kávu.
-Prosím tě, nejsi ještě oblečený.
00:40:19 -U mě je to otázka deseti vteřin.
-Přeháníš. Trvá ti to skoro hodinu.
00:40:23 -Sedněte si, má milá.-Bývám úplně nemožná, než si vypiju kávu.
00:40:27 -Prosím tě, nevíš, co jsem chtěl?
-Asi se obléknout, miláčku.
00:40:31 -To vím taky.-Co hledáš?
-Cože?-Ptám se, co hledáš.
00:40:35 -Svoje sako.
-Patrně je v ledničce.
00:40:38 -Strašně legrační.-Položil sis ho na křeslo jako obvykle.
00:40:42 -To bych se moc divil.
-Budu už muset jít, jinak...
00:40:45 -Cítím se provinilá.
-Proč?
00:40:47 -Připravila jsem vás o tatínka.
-To sako tam není.
00:40:50 -Podíval ses taky na židli?
-Řekla jsi na křesle.-Podívej se.
00:40:55 A až tam budeš, můžeš se podívat na opěradlo druhé židle.
00:40:58 -Opěradlo je ta část židle, na které se nesedí.-Ta tvá ironie.
00:41:02 Julie, nespi! Probuď se, holka, vlak nečeká!
00:41:06 -Moc mě to mrzí.
-Není proč.
00:41:09 -Už kvůli vaší mamince.
-Víte, moje maminka...
00:41:13 -Kde jsou?-Copak zase, miláčku?
-Moje střevíce.-V malé šatně.
00:41:18 -Ty hnědé mokasíny?-Jistě.
-S přezkou?-Zajisté.
00:41:21 -Tvoje přezky jsou tam taky.
-Vždycky ne.
00:41:24 To přiznej. Posledně jsem měl každou botu jinou.
00:41:27 Promiňte, že se vás na to ptám, je to trochu indiskrétní,
00:41:31 ale jak přijala vaše matka oznámení našeho sňatku?
00:41:35 -Nesla to statečně. To víte, dcera námořníka.-Jistě.
00:41:40 A co vy?
00:41:42 Řekla jsem mu: "Běž, kam tě srdce táhne, otče."
00:41:46 -V osmi letech?
-Ano, vyzrála jsem brzy.
00:41:50 -A vídala jste ho i potom?
-Ano.
00:41:53 Jezdil mi každý den naproti ke škole.
00:41:56 -Do Limoges?
-Jo, do Limoges.
00:41:59 -Když ti to nestačí po dobrým...
-Nech ji nasnídat.
00:42:02 Ne. Snídani jí dej do pytlíku. Může to zdlábnout ve vlaku.
00:42:05 -V kolik vám jede vlak?-Právě teď.
-Ve třičtvrtě.-Třičtvrtě nakolik?
00:42:08 Buď na osm nebo na devět. Pamatuju si jenom minuty, ne hodiny.
00:42:15 Kolik kilometrů je z Toulouse do Limoges?
00:42:19 -Televizní kvíz bude až večer.
-Tys jezdil každý večer do Toulouse?
00:42:24 -Prosím?-Julie mi řekla, žes na ni čekával každý den před školou.
00:42:28 No a?
00:42:30 -V Limoges?-Snad není trestné čekat na vlastní dceru před školou.
00:42:34 -Když jsem tě poznala, bydlel jsi v Toulouse.-Ano.
00:42:39 -Jsem na to hrdý. Představ si.
-Já vím, ale z Toulouse do Limoges
00:42:43 je dost daleko na to, abys denně chodil ke škole.
00:42:47 Máš pravdu, ale jezdil jsem za ní jenom v neděli, víš?
00:42:50 -Copak měla v neděli školu?
-Měla.
00:42:54 -Ona bývala hodně často po škole.
-Ano?(zaklepání)
00:42:59 -Mohla bych použít vaši koupelnu?
-Jistě, má milá.-Díky.
00:43:07 No tohle?! Měli jsme ji radši zavřít k jeptiškám
00:43:10 a pak ji poslat do armády, abych ji měl z krku!
00:43:13 -Tobě přeskočilo! Copak takhle se jedná s vlastní dcerou?-Já vím.
00:43:17 Jde mi na nervy ta její mánie říkat, že jsem denně čekával před školou.
00:43:21 -Je to mýtomanka!-Nejspíš si přála vidět tě častěji. Ubožátko.
00:43:25 A co já? Věř mi, že bych ji rád vídal každý den.
00:43:29 Každou hodinu. Každičkou minutu.
00:43:33 Je to strašlivé pro otce rozmazlovat svou dceru pouze jednou týdně.
00:43:39 Kupovat jí jen mizernou zmrzlinu, která teče a okamžitě se rozpouští.
00:43:46 Nebyl čas ani peníze koupit v cukrárně kvalitní.
00:43:52 Jedla jen takové ty napolo roztečené kopečky.
00:43:57 Vidím zas ty její prstíky slepené vanilkou, jak říká:
00:44:02 "Tati!"
00:44:04 "Tati, teče mi vanilka."
00:44:08 Víš, jak pálí slunce v Limoges. Výheň.
00:44:14 Julinko, vzpomínáš na cukrárnu, kam jsme spolu chodili?
00:44:19 To bývaly nejkrásnější okamžiky mého dětství.
00:44:22 -A ten malý obchod na rohu?
-No ovšem.
00:44:26 Julie, upozorňuju tě, že jestli nebudeš za 5 minut hotová...
00:44:30 Julie, upozorňuju tě důrazně. Upozorňuju tě, Julie!
00:44:35 Myslím, že už je upozorněná dost. Neměla by si to nechat?
00:44:40 -Co?
-Přece to malé.
00:44:42 -Měla by si ho nechat.
-Nezačínej s tím zase.
00:44:46 Tuhle ideu pusť z hlavy, ano? Pochop, že to není možné.
00:44:50 -Mohla bych se o to malé starat.
-Zakazuji to.
00:44:53 Řeknu ti něco, čemu se budeš moc divit.
00:44:56 To miminko je tvoje první vnouče a měla bych ho ráda.
00:45:00 To by nám scházelo. Můžem nějaké adoptovat.
00:45:04 Třeba Číňánka, černouška nebo Švýcárka. Vyber si.
00:45:08 -Švýcárkové se vlastně neadoptují. To není spravedlivé.-Hotovo.
00:45:14 Pospěš si, holčičko.
00:45:23 -Pohyb.-Mám chuť vyvolat scénu.
-To bych vám neradil.
00:45:27 -Kdo měl nápad vydávat mě za dceru?
-Neměla jste toho zneužívat.
00:45:31 Vy můj chudáčku. Kdybych nebyla tak pitomá
00:45:34 a nedodala trochu věrohodnosti vaší povídačce o ilegálním otci,
00:45:38 byl byste teď bez domova a s advokáty u zadku.
00:45:41 Opravdu distingovaná mladá dáma. "Advokáti u zadku."
00:45:44 -Neměla jste tu ztvrdnout do rána.
-Promiňte, byla jsem ospalá.
00:45:48 Chodím spát se slepicema. Měli jsme si jít lehnout v 11 hodin.
00:45:51 -To je má obvyklá hodina.-Skvělé. Víte, co by tomu řekla Sophie?
00:45:54 Když dítě mého věku spí v tatínkově posteli, má zpožděný vývoj.
00:45:58 -Děti, jste připraveni?
-Jsme na odchodu.-Doprovodím vás.
00:46:02 -Proč?-Nemůžeš řídit, když máš pocuchané nervy.
00:46:06 -Pojďte, moje milá.
-Já se zblázním!
00:46:09 -Rychle, pospěšte si!
-Proč jsi zaparkoval tak daleko?
00:46:14 Dělej! Dělej, ať nezmeškáme tvůj vlak.
00:46:18 Dělej, startuj. Povol ruční brzdu.
00:46:22 Tobě to trvá.
00:46:26 -Vyprávějte mi o sobě.
-Radši se koukej na cestu.-Ano.
00:46:30 -Ale když se v mém životě objeví tvoje dcera, tak...-Nepřeháněj.
00:46:35 -Dávej pozor! Proč jedeme tudy?
-Protože je to kratší.
00:46:39 Proč jedeš ulicí Maccarani?
00:46:42 V tuhle hodinu tudy nikdo rozumnej nejezdí. Šílený.
00:46:47 Panebože.
00:46:49 -Nepospíchej, máme času dost!
-Jen klid.
00:47:05 -Blázen. Už se nenarovná.
-Ubožáček.
00:47:10 -Teď tuhletu.
-Jo.
00:47:16 Uhni, když pracuju, nemehlo!
00:47:18 -Je to zvláštní, když objevíte ženu, která znala vašeho muže dřív.-Jau!
00:47:22 -Kdepak.-Ale ano, znala jste ho.
-Tohle ne, to patří o dvě ulice dál.
00:47:26 -To říkáš teď?!
-Jaký býval dřív?
00:47:30 -Ne moc velký, modrooký. Ano, to vím taky.
00:47:34 Chtěla jsem tím říct, že se za ta léta vůbec nezměnil.
00:47:38 -Vidíš, a máme to.
-Zvláštní.
00:47:42 Když jsem ho poznala, vypadal ještě jako chlapec.
00:47:46 Nemluvte na mě. Prosím vás, nemluvte na mě.
00:47:50 -Ty teď zastavuješ na červenou?
-Zdá se, že je to dobrý nápad.
00:48:00 -Počkej tu na mě. Hned jsem zpátky.
-Na parkovišti je místo. Nastup si.
00:48:12 -Máme štěstí, co?
-Ano, miláčku.
00:48:17 Vážně mě chcete strčit do vlaku na Limoges?
00:48:21 -Má jízdenku?
-Koupí si ji ve vlaku.
00:48:24 -Z kterého nástupiště to jede?
-Kam to má být?-Do Limoges.
00:48:27 Do Limoges musíte přestupovat v Toulouse,
00:48:30 -ale vlak v 7:19 už odjel a další jede v 15:13.-To nejde!
00:48:34 Nikdy jsem neviděla otce, který tak pospíchá zbavit se dítěte.
00:48:37 Víš, jak její matka bude vyvádět, když se vrátí takhle pozdě?
00:48:40 -Zatelefonujeme jí.-Nemaj telefon.
-Ne? Ona taky ne?-Nemá telefon!
00:48:44 -Tak jí to vyřídí sousedka.
-Nemá sousedy.-Jak to, že ne?
00:48:48 Nemá. Zkrátka nemá nic. Hele, jízdní řád.
00:48:51 Pardon. Určitě tu nějakej bude.
00:48:55 Tady je. V 10:44 s jedním přestupem v Sarrebrücku.
00:49:00 -Jo, tady je to.
-Stephane, nekomplikuj to.
00:49:04 -Jdi na svou schůzku, my projdeme obchody, naobědváme se...-Ne!
00:49:11 -Ty jsi ještě tady?-A kde bych měl být?-Nech nás o samotě.
00:49:15 -Já tvou dceru nesním.
-Jsi fakt vtipná.
00:49:21 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:49:23 -Můžete mi ukázat tu blůzu z výlohy?
-S radostí.
00:49:32 -Prosím.
-Prokristapána.
00:49:47 -Máte nahnáno?
-Já?
00:49:49 Všichni se třesete před ženuškama. Nebojte se, já neudělám botu.
00:49:53 Jsem dost velká, abych mohla konverzovat s vaší paní.
00:49:56 Právě, že nejste dost velká. Vůbec neznáte Sophii.
00:49:59 Je to Cyrano z Bergeracu. Dokáže z každýho vytáhnout pravdu.
00:50:03 -Vyslýchá mě od rána do večera.
-Mám pocit, že jsem jako
00:50:06 závan svěžího vzduchu v životě té nešťastné ženy.
00:50:10 A naopak, ona je jako závan svěžího vzduchu v mém.
00:50:13 Pro mě ten permanentní průvan není zdravý.
00:50:18 -Líbí se vám?-Není to špatné.
-Jsou vaše.-Ne, děkuju.
00:50:22 -Koupím vám to. Sundejte je.
-Ne, nechci.-Uděláte mi radost.
00:50:29 -Tak jdeme, Julie.-Přejete si zabalit ty šaty, pane?-Ne.
00:50:33 -Jsem vážně na rozpacích.-Chci vám vynahradit šetrnost vašeho otce.
00:50:37 -Nebývá štědrý. Nezapomeň na schůzku s Rousseauem.-Myslím jen na ni.
00:50:41 -Pane kabinetní šéfe, pan Margelle je obyčejně velice přesný. -Kapitál
00:50:46 doplácí na to, že nikdy nepřijde v pravou historickou chvíli.
00:50:50 -Určitě má nějaký problém.
-A bude mít ještě další.
00:50:53 Nebudu skrývat, že ministerstvo trvá na tom,
00:50:56 aby se pečlivě prostudovaly všechny návrhy.
00:51:00 Nejsme předpojatí, samozřejmě, ale jeho konkurent Baudrier
00:51:03 má předpoklady, abychom se zajímali o jeho podnik.
00:51:07 Je to humánní šéf, má porozumění pro reformy a velmi přijatelné ceny.
00:51:10 Až poznáte pana Margella, jistě ho též oceníte.
00:51:15 -Je to muž, který vyšel z ničeho.
-Ale dosud nepřišel.
00:51:20 Už máš zpoždění. Vem si vůz, přijdeme pak za tebou.
00:51:24 -My zatím koupíme nugát.
-Ano, koupíme.
00:51:27 -Ty chceš jít s námi?-No a?
-Kvůli nugátu?
00:51:30 Ano, miláčku, jde-li o nugát, máš příšerný vkus.
00:51:33 -Proč jsi mi to nikdy neřekl?
-Protože mi teď došla trpělivost.
00:51:40 To snad není pravda. Takovýho kohouta jsem ještě neviděl.
00:51:43 -A určitě jsi ho svýmu dítěti nikdy nekoupil.-Uhodla jsi.
00:51:47 V Limoges je nikdy neměli. Nevešli by se jim tam.
00:51:50 Ach, Julie.
00:51:54 Julie, roztomilé, viďte?
00:51:59 Víte, musíte si ho nechat.
00:52:02 -A co?
-Vaše maličké.
00:52:04 Mluvili jsme o tom, že si ho musíte nechat.
00:52:08 -Tak dobře.-Nemůže. Podívej se na ni, nemá na to pánev.
00:52:12 Podívej se, nemá žádnou pánev. Nemůže za to. Má ji po mně.
00:52:16 No tohle. Musíš mě odvézt. Honem!
00:52:21 -Pojď se mnou, Sophie.
-Neblázni.-Pojď se mnou.
00:52:25 Vidíš, v jakým jsem stavu. Pojď se mnou. Potřebuju tě.
00:52:34 -Dámská společnost může věci jenom prospět.-Je tam sekretářka.
00:52:38 Paní Fleuryová přece není žena, zatímco ty jsi esence ženství.
00:52:41 -Rozumíš?-Jistě.
-Potřebuju, abys při tom byla.
00:52:45 Nezbývá než konstatovat, že jistí podnikatelé odmítají dialog.
00:52:49 -Jeho škoda. -Mohu vám nabídnout ještě trochu kávy? -Ne.
00:52:52 Dnes jsem překročil měsíční dávku kofeinu.
00:52:55 -Snad byste... -Děkuji, madam, mám všechno, co potřebuji.
00:52:59 -Omlouvám se.-Kde jste?-Dopravní zácpa, rozbitý výtah, moje žena.
00:53:03 Dobrý den, madam. Ukažte mi rychle své návrhy. Už jsem se hodně zdržel.
00:53:07 Dospěli jsme k optimální syntéze přepychu kvality a ceny.
00:53:11 Žádný přepych. Palác umění je určen francouzskému lidu.
00:53:15 -Jsem stejného názoru.
-Z čeho má být tohleto?-Z mramoru.
00:53:18 -Sloupy a obklady jen z mramoru.
-Nežijeme přece za Napoleona III.
00:53:22 Mramor zemřel s bývalým režimem. Použijte umakart.
00:53:25 Bude to modernější a lacinější. A upozorňuji vás,
00:53:27 -že už máme nabídku naprosto bez konkurence.-Já vím, Baudrier.
00:53:31 -Je to podnik, který má potíže a zaslouží pomoc.-Já taky, pane.
00:53:34 Pokud nedostanu tuhle zakázku, ohlásím bankrot.
00:53:37 -Snížil jsem ceny na minimum.-Asi nemáte pevnou ruku.-Omluvte mě.
00:53:41 -Samozřejmě.-Jdu nakupovat a obchody zavírají v poledne.
00:53:45 -Budu hned hotov.
-Obávám se, že to bude trvat déle.
00:53:47 -Zaručuji se, že nabídneme maximální slevu.-Přijeď za mnou.
00:53:51 -Vždyť ta malá...-Dám na ni pozor.
-Sophie, počkej!
00:53:55 -Vysvětlíte mi své chování?
-Promiňte, moje žena je po operaci.
00:54:00 Je tak nervózní, že ji nemohu nechat samotnou. Hned jsem tady.
00:54:04 -Po takové operaci.
-Každý druhý člověk je po operaci.
00:54:07 Operovali mi otce, syna i manželku a i tak se starám o své záležitosti.
00:54:11 On má tak šlechetné srdce.
00:54:14 Zaslouží si vaši pomoc. Je to spolehlivý muž.
00:54:17 Sekretářka zamilovaná do šéfa. Smutné dědictví minulého režimu.
00:54:24 Sophie?
00:54:28 Sophie!
00:55:01 Co to děláte? Já nemám čas se tady povalovat!
00:55:04 Nechte mě vystoupit, já musím do Limoges!
00:55:07 Ona musí odjet v 15:15. Má dcera, má paní, má dcera.
00:55:11 Kde jsou? Musí odjet. Pusťte mě, nebo se stane neštěstí!
00:55:14 -Moje hlava.-Uděláme snímek.
-Ne, to ne! Mám doma spoustu snímků.
00:55:18 Maminko, skoč pro ně. Jsou v šupleti.
00:55:21 -Co když máte proraženou lebku?
-Lebku ne.
00:55:24 U nás v rodině nikdo neměl proraženou lebku. Julie!
00:55:27 -Nedovolte jí odejít!
-Dejte mu injekci, ať se uklidní.
00:55:31 Moje hlava. Moje ubohá hlava.
00:55:34 Julie?
00:55:38 Julie?
00:55:40 Limoges?
00:55:44 15:13. V Sarrebrücku přesedat.
00:55:51 (troubení)
00:55:53 To není rozumné. Maminka mě dneska čeká na večeři.
00:55:57 -Ráno vás odvezem.
-Ani o Vánocích jsem u ní nebyla.
00:56:01 -Mám špatné svědomí.-Asi víte, že váš otec má dnes narozeniny.
00:56:05 -Samozřejmě.-Večer si uděláme oslavu a pozveme několik přátel.
00:56:10 -Musíme mu připravit nějaké překvapení, ne?-Tak jo.
00:56:14 Ten bude mít radost. Myslím, že jste je spolu moc často neslavili.
00:56:19 -To opravdu ne.
-Díky, Marguerito.
00:56:22 -A co maminka?
-Zavolám jí a všechno jí vysvětlím.
00:56:25 -Ona přece nemá telefon.-Musíte mít číslo pro naléhavé případy.
00:56:29 -To ano.
-Výborně, Julinko.
00:56:32 -Zavolám hned. Dejte mi číslo.-Ne. Raději zavolám sama, aby se nelekla.
00:56:37 Tak dobrá. Telefon je tam. Marguerito, pomohu vám s večeří.
00:56:49 -V pořádku, ano?
-Tady byt Marlene Chataigneauové...
00:56:53 Řekněte, prosím, mamince, že přijedu až zítra.
00:56:56 -Ne, nic se nestalo. -Namluvte vzkaz, který bude zaznamenán.
00:57:00 Tady Julie.
00:57:02 Kdyby volal Jean Louis, tak jsem na čísle 8824 Saint Paul.
00:57:10 Jé!
00:57:14 Jau! Hergot!
00:57:32 Pokračujte.
00:57:43 Jé!
00:57:57 Tady taky nemají místo?
00:58:00 -Tak co?-Nic.-Jistě. Nevím, proč by tady měli mít místo.
00:58:04 Divím se vám. Mohla jste porodit o 5 týdnů dříve.
00:58:08 Když má žena byla v Alpách, nebyl to žádný problém.
00:58:11 Já vím, jste zvyklá nepospíchat, ale tady nejste v mé kanceláři.
00:58:22 -Co je?!
-Hned.
00:58:30 Jen klid. Nesmíte to tak prožívat.
00:58:34 -Nevím, proč každá chce dítě.
-Taky nechápu.
00:58:40 Debile!
00:58:43 -Pospěšte si, člověče. Může rodit každou chvíli.-Rozkaz, prosím.
00:59:03 Možná bude místo v nemocnici Sv. Rocha. Smůla je, že máme svátky.
00:59:08 Jak jsou tři dny volna, každej chce rodit.
00:59:11 Už jsem měl být doma. Chceme jet s ženou a dětmi ven.
00:59:14 Panebože!
00:59:18 (pláč miminka)
00:59:24 -Představte si, že máme černouška.
-Jé.-Veselé Velikonoce.-Jé!
00:59:29 Copak se tady děje, občane?
00:59:41 -Máte naléhavý případ, doktore?
-Zlomená noha v Saint Paul de Vence.
00:59:45 -Rychle, prosím vás.
-Jsme tam cobydup.
01:00:04 Nevím, proč brzdíte. Pacient trpí.
01:00:06 -Tady trošku zabrat, Marguerito.
-Ano, paní.
01:00:10 Tatínek bude moc šťastný, má milá, až vás uvidí.
01:00:21 -Tady?
-Ano.
01:00:23 Děláme teď hodně operací po domech. Inflace nás nutí pracovat načerno.
01:00:33 Jau!
01:00:42 -Všechno nejlepší!-Vše nejlepší!
-Fuj to jsem se lekl.
01:00:46 -Jak to vypadáš?
-Všechno ti vysvětlím.
01:00:49 Naši přátelé přišli, i když jsem jim dala vědět na poslední chvíli.
01:00:53 -Není to od nich hezké?-Zajisté.
-Hezké narozeniny.-Děkuju.
01:00:57 -Všechno nejlepší.
-Hlavně hodně zdraví.
01:01:00 Co to máš na sobě? Čekal jsem, co si zase vymyslíš.
01:01:03 Doufám, že jsem nezklamal.
01:01:06 (zpěv)"Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví."
01:01:11 Přátelé, nyní přichází malé překvapení.
01:01:14 Představuji vám mou nevlastní dceru, dceru Stephana.
01:01:20 -Že ses nepochlubil.
-Ty jsi tajnůstkář.
01:01:23 Přijela tatínkovi popřát a potěšit ho.
01:01:26 Moje dcera. Moje dcera. Moje největší dcera.
01:01:31 -Dobrý večer.
-Krásná.-Rozkošná.
01:01:34 Pojď se převléknout, miláčku. Nezůstaneš takhle celou noc.
01:01:38 -Pomůžeš mi obsluhovat hosty?
-Jistě, mamičko.
01:01:42 Říká mi mamičko, protože ji znám jako takovouhle holčičku.
01:01:46 Nespi, probuď se.
01:01:54 -Doufám, že mi to vysvětlíš.
-Napřed mi to vysvětlíš ty.-Jdi!
01:02:01 -To se mi zdá!
-Miláčku.
01:02:04 Vaše sekretářka mě k vám přivedla násilím a byla velmi přesvědčivá.
01:02:08 -Máte maškarní ples?
-Kdepak. To je pro pobavení hostů.
01:02:12 Omlouvám se za ženu. Je jí po té operaci zle.
01:02:15 -Je mimo sebe. Neví, co říká.
-Nevypadá, že je na tom špatně.
01:02:19 -Máme hosty, tak se ovládá.
-Máte poslední šanci.
01:02:22 Hned po svátcích budu mluvit s ministrem.
01:02:25 -Doufám, že s námi pán povečeří.
-Výborně.-Pojď se převléknout.
01:02:33 Něco na sebe hodím a hned se vám budu věnovat.
01:02:36 Omluvte, prosím, můj úbor. Má žena po té operaci neví, co dělá.
01:02:41 Tento svět opravdu spěje k propasti.
01:02:45 Proč neodjela v 15:15?
01:02:47 Myslela jsem, že tě potěší oslavit s ní narozeniny.
01:02:50 -Co tomu řekne její matka?
-To je v pořádku. Vzkázaly jsme jí.
01:02:54 To určitě. Jako s tou husou Fleuryovou. Vykládám tomu chlapovi,
01:02:57 že jsem na pokraji bankrotu a ona ho veme sem
01:03:00 a ty ho zveš na večeři s lidmi, vedle kterých vypadá Rothschild
01:03:03 jako chlap, co chodí vybírat popelnice.
01:03:06 -Tobě se člověk nezavděčí.
-A co je tohle?
01:03:11 -Co je to?
-Pomlázka pro Julii.
01:03:14 Když jsme byli malí, dávali nám ji pod polštář.
01:03:17 Mám nůž na krku a ty schováváš vejce. Ty vážně nejsi normální.
01:03:21 -Dáte si skotskou nebo portské?
-Jistě. Namíchejte mi to.
01:03:25 -Pardon? -Skotské portské.
-Dohromady? -Ano, mám ráda koktejly.
01:03:30 Víte, portské je příliš sladké a skotská dodá grády.
01:03:34 -Pěkný kousek pro člověka, který je na pokraji úpadku.-Kus dřeva.
01:03:38 -A ta komoda je taky velmi cenná.
-Staré krámy.
01:03:42 -Dědictví po babičce.
-Ludvík XV., XIII., renesance.
01:03:46 -My mu vždycky říkali Alphons.
-Pane Rousseau?
01:03:49 -Doneste mi tomatový džus, prosím.
-S kapičkou vodky? -Ne. Samotný.
01:03:54 -Bez vodky? -Ano, bez vodky.
-Neptej se a běž!-Pardon.
01:03:58 -A tobě, tati?-Šťávu z mrkve, s kapkou kapusty a lístkem salátu.
01:04:05 -To je Renoir?
-Renoir?
01:04:07 -Vy to nevíte?
-Nikdy se nekoukám na podpis.
01:04:11 Buď se mi to líbí celkově nebo ne.
01:04:16 To je Monet.
01:04:21 -Nemůžu to přečíst.-Je to vláda neschopných individuí a primitivů.
01:04:26 -Zadupávají ekonomiku do země.
-Snad se tomu nedivíte?
01:04:30 -Říkám to pořád.
-Jsou nemožní.
01:04:32 -Přivedou Francii na buben.
-Koukejte!
01:04:36 Ó, podívejte se, pane Rousseau, jaké našla vajíčko.
01:04:39 -To je hezounké.
-Podívej se, tati.
01:04:42 Jé, našla vajíčko. Některé přežitky nelze vymýtit.
01:04:46 Snad byste neměl zavrhovat tuhle starou francouzskou tradici.
01:04:51 -Máte velmi půvabnou dceru.
-Ano.
01:04:54 Myslím, že je čas zasednout ke stolu, milí přátelé.
01:04:58 Honem, než to vychladne. Ke stolu, prosím.
01:05:03 -Julie, mohla by ses postarat o pana Rousseau?-Ráda, mamičko.
01:05:08 -Vaše místo, pane Rousseau.
-Říkejte mi Williame.
01:05:11 Nečekejte bůhvíjakou hostinu.
01:05:14 Máme jen kýtu a pár soust kaviáru jako předkrm.
01:05:18 -Takový přepych. Kaviár.
-Přepych.
01:05:21 -Co dnes není přepych? A bude hůř.
-Myslím, že není správné,
01:05:26 že si někdo může dopřát kaviáru, co hrdlo ráčí a jiný...
01:05:32 -Vemte si ještě. -Ne. Mám pocit, jako kdybych polykal naše valuty.
01:05:40 Ne, nevezmu si.
01:05:44 Chcete říct, že členové vaší vlády odmítají šampaňské a kaviár?
01:05:49 Máte ráda hudbu?
01:05:52 -Ano.
-Zbožňuje ji. Pořád mi zpívá.
01:05:59 Radši bych ji viděl, kdyby víc četla.
01:06:02 Já čtu každý týden celý Jours de France.
01:06:05 -Máte ráda sociální autory?
-Čte jenom je. Vedu ji k tomu.
01:06:10 -Diderot, Montesquieu.
-La Fontaine.
01:06:14 -La Fontaine sociální autor?
-Zajisté.
01:06:17 -Zrovna si nevzpomínám.
-Vrána a liška. -Proč myslíte?
01:06:22 Dá se v tom poznat člověk, který hodně vytrpěl.
01:06:26 -A v čem, prosím vás?
-Přece na tom stromě.
01:06:29 Když se nad tím jeden zamyslí.
01:06:32 Ta vrána vystavená nepřízni počasí s romadúrem v zobáku...
01:06:36 Je to totiž romadúr. O tom se dlouho vedly spory.
01:06:40 Dlouho všichni mysleli, že šlo o camembert,
01:06:43 ale když začali u toho stromu kopat, našel se staniol z romadúru.
01:06:48 Kdo nevěří, může se o tom přesvědčit v knize Tajnosti Paříže.
01:06:53 Je to neuvěřitelné, když se pronikne do hloubky.
01:06:56 Pokud chceme vidět La Fontainea jako burcujícího autora, řekl bych,
01:06:59 že mnohem revolučnější jsou bajky jako Smrt a dřevorubec,
01:07:03 -Oráč a jeho děti.-Ovčák a vlk.
-Příštipkář a finančník.
01:07:06 -Vlk a beránek.-Meloun a ústřice.
-Meloun a ústřice?
01:07:11 -Meloun a ústřice?
-Opravdu?
01:07:14 -Jasně. Není příliš známá.
-Možné to je.
01:07:18 -Nepřipomněla byste nám, oč v té bajce šlo?-Prosím.
01:07:23 -Jde o meloun, který si vyjde na procházku.-Myslím, že to znám.
01:07:27 -Potká ústřici.
-To není běžné.
01:07:31 Ano. Potká ústřici a povídá jí...
01:07:35 Ano, povídá jí:
01:07:37 -"Že se nestydíte otevřít se prvnímu, kdo přijde?"-Skutečně?
01:07:46 -Ve verších to zní líp.
-A ústřice odpoví:
01:07:49 "To je tím, že mám laskavé srdce, kdežto na vás je třeba vzít nůž.
01:07:58 -Pěkné věci vás učí v Limoges.
-Jistě napsal mnohem lepší věci.
01:08:03 Je asi spousta ještě nevydaných.
01:08:06 Hm. Taky Muž, který se bál své vlastní ženy.
01:08:12 (domovní zvonek)-Čekáš někoho?
-Já ne.-Podívám se.
01:08:17 -Další překvapení?
-Snad ne.
01:08:21 -Dobrý večer.
-Je tu moje dcera?
01:08:24 -Chci vidět svou dceru. Vím, že je u vás.-Něco se děje?
01:08:30 Julie!
01:08:32 Moje drahá Julinko.
01:08:35 To je maminka, mamičko.
01:08:39 Ach, Julie!
01:08:42 Jakou já měla starost. Všude jsem tě hledala.
01:08:46 Víš, že se nesmím rozčilovat.
01:08:49 Julie, ty nemáš srdce!
01:08:53 Vždyť jsi mi slíbila, že letos strávíme Velikonoce spolu.
01:08:58 -Vysvětlím ti to.
-Dobrý večer, paní.-Jak se máme?
01:09:01 -Mami, představuju ti...
-Představuji vám...
01:09:04 Vždyť já jsem pořád sama jako ta čubka v boudě!
01:09:08 -Nechala jsem ti přece vzkaz.
-Pro svýho chlapa, ale pro mě ne.
01:09:12 Naštěstí jsem přes informace sehnala tuhle adresu, tak jsem tady.
01:09:16 -Napijte se, to vás uklidní.-Díky. Už mám v sobě pár kapek Dubonnet.
01:09:22 Promiňte mi, že jsem k vám vpadla jako fúrie.
01:09:25 -Nemusíte se omlouvat, moje milá.
-Nemusíš se omlouvat, moje milá.
01:09:29 -Dělá ze mě pitomce.
-Necháme toho, ano?
01:09:32 -Takhle se mnou nemluv!
-Uklidni se, Lucienne!-Lucienne?
01:09:35 Vím, že nemáš ráda, když se ti říká Lucienne, ale je to tak.
01:09:38 -Přijela jste z Limoges?
-Není to tak daleko.
01:09:41 Jistě. Skočí na letadlo a je tu hned, viď?
01:09:44 -Zmáčkneme se a uděláme místečko pro Juliinu maminku.-Ne, ne, ne.
01:09:48 -Ne, ne, ne. My raději hned půjdeme.
-Nerada bych obtěžovala.
01:09:52 -Vzpomněla jste si, že Stephan má dnes narozeniny?-Gratuluju.
01:09:56 Že ty jsi na mě zapomněla? Ty! Ty!
01:09:59 Málokdy se dostanu mezi lidi. Jí je to ovšem jedno.
01:10:03 -Slečinka je po tatíčkovi. Egoistka.
-Má pořád svérázný humor.
01:10:07 -Vykašlali se na mě a já se vykašlu na ně.-Je roztomilá, že?
01:10:11 -Tvoje maminka je šarmantní.
-Zařídili jsme si krámek,
01:10:16 na který padly všechny moje úspory a on všecičko prosázel.
01:10:20 -To není zajímavé. -Ale je. Sociální případy jsou vždy zajímavé.
01:10:25 -Ano, moje řeč.
-Vždycky to byl proutník a flákač
01:10:28 a vždycky se přiživoval na úkor jiných.
01:10:31 -A proti takovým máme povinnost bojovat.-Ano.
01:10:33 Rozfofroval moje prachy se ženskejma a pak zfalšoval účty,
01:10:38 -abych na nic nepřišla.
-Ale tohle přece...-Byl tak mladý.
01:10:42 -Jo, má milá, kdybyste jenom věděla.
-Ovšem, že víme všechno.
01:10:47 -Byl to lhář a falešník.
-Možná trošku přeháníte.
01:10:52 -Hned se pozná, že ho vůbec neznáte.
-Myslím, že ano.
01:10:57 Já husa ho milovala. Byla jsem do něj celá blázen.
01:11:01 -Mami!
-Promiňte, dámy a pánové,
01:11:05 ale když cítím vaši účast, musím si ulevit.
01:11:08 Je to pro nás velmi poučné.
01:11:13 Za chvíli ze sebe nevypravím slovo.
01:11:16 Ne.
01:11:18 Jo, dopovím to. Hned naše první setkání mě mělo varovat.
01:11:23 Zavedl mě to hotelu, ale účet jsem musela zaplatit já.
01:11:28 -Miláčku, není ti dobře?
-Nepij to!
01:11:32 -Promiňte, prosím.
-Možná je mu špatně z hladu.
01:11:36 -To se stává.
-Vem si kousek kýty.
01:11:39 -Stephane?
-Počkejte, já na něj vložím ruku.
01:11:43 Já jsem hypnotizérka. Mám ten dar. Bylo to mý štěstí.
01:11:48 Mohla jsem ji uživit, když mi ten syčák dal kopačky.
01:11:52 Ten grázl! Hypnotizérka Marlene Chataigneauová.
01:11:56 -Marlene Chataigneauová?
-Pusťte mě, uzdravím ho.
01:12:00 -Ne! Ne! Ne!
-Nebuď blázen, nic neriskuješ.
01:12:05 Nebraň se, Stephane, nesmíš se bránit.
01:12:09 -Musíš se mi poddat.
-Ne! Ne! Pusť! Pusť!
01:12:16 Promiňte, že zde nezůstanu až dokonce vaší rodinné slavnosti,
01:12:20 ale zítra mě čeká perný den.
01:12:22 -Nechoďte. Musíme si promluvit.
-Nemyslím, že je to nutné.
01:12:26 Plníte si dům Ludvíkem XV. a kaviárem na úkor
01:12:30 svých ubohých dělníků přesně podle tradice vykořisťovatelů.
01:12:35 Kromě toho jste proutník a ničema, který dohnal k alkoholizmu
01:12:39 zoufalou matku svého dítěte, což jen potvrzuje mé mínění o vás.
01:12:43 Ale to, že navíc máte tu drzost přijít a škemrat,
01:12:47 abychom vám zadali státní zakázku, to je skandál!
01:12:51 -To je hrozný nedorozumění.
-Jste typem člověka,
01:12:55 který se mi hluboce hnusí a říkám vám zcela bez ubrousku,
01:13:00 že mé ministerstvo dává své subvence lidem, kteří si je opravdu zaslouží.
01:13:04 -Dej mu, Williame.
-Ne, jemu nedám.
01:13:10 Madam, snad už bych mohla podávat tu kýtu.
01:13:13 Měl byste si před odjezdem sníst aspoň pár soust, pane Rousseau.
01:13:17 Ne, nemám chuť. A přestaňte mi máčet sako, už jsem celý mokrý!
01:13:21 -Je mi velice líto, že...
-Dobrou noc.
01:13:31 Pane Rousseau? Pokud snad chcete...
01:13:34 Má drahá, rád bych vám řekl, že k vám chovám velké sympatie.
01:13:39 Chtěl bych vás poznat blíž.
01:13:42 -Přijďte si poslechnout můj projev.
-Ráda.
01:13:46 Musím vás ale upozornit, pane Rousseau, že mám otce moc ráda.
01:13:59 -Díky za krásný večer.
-Byla to jen improvizace.-Skvělé.
01:14:03 -Nestálo to za řeč.-Dobrou noc.
-Stephane, hodně zdraví.-Děkuji.
01:14:07 -Veselé Velikonoce.-Dobrou noc.
-Dobře se vyspi.-Děkuju.
01:14:10 -To byl večer!
-Čí je to vina?-Jistě ne moje.
01:14:14 Před dvaceti lety musela být moc hezká.
01:14:18 Strčím ji do bazénu, ať přijde k sobě.
01:14:21 -Tak pojď.-Přestaň! Vidíš, že je v bezvědomí.
01:14:25 -Je namol. Chceš ji dát na dobročinnej bazar?-To ne.
01:14:29 -Uložíme ji v modrém pokoji.
-Ty jsi tím úplně posedlá.
01:14:32 Jakmile tady někdo zazvoní, tak ho hned popadneš a už leží.
01:14:36 -Ty křeče už povolily?
-Děkuji, už to docela jde.
01:14:44 Vidíte, jak to vypadá, když má ubohý tatínek na krku rodinu.
01:14:48 -Co mám dělat s tou kýtou, madam?
-Uklidit.
01:14:52 Už ji nepotřebujem. Hostina skončila.
01:14:59 Sophie, moje drahá Sophie, toužím po tobě.
01:15:03 -Cože?
-Moc po tobě toužím.
01:15:06 -Celý večer.
-To tě inspirovala tvoje bývalá?
01:15:09 Nevyčítej mi pošetilosti mládí, však víš, že náležím jen tobě.
01:15:14 Tvůj půvab, tvá senzibilita, tvá sexualita.
01:15:17 -S tvou rodinou v domě? Já nemohu.
-Ale já tě chci, Julie. Sophie.
01:15:22 -Sophie, Sophie...-Ano, jsem Sophie a koukej vypadnout!
01:15:26 -Pst, ta malá může...
-Vypadni!
01:15:30 -Víš, jak nám spolu mohlo být dobře?
-Vím, ale vypadni!
01:15:34 Já tedy jdu! Co bych taky jinýho mohl dělat!
01:15:37 Tohle se nedá vydržet! Takovej večer! Fuj!
01:15:43 Popadněte svou maminku a koukejte mazat!
01:15:47 -Jakmile vystřízliví.
-To mě nezajímá!
01:15:51 Ztrácím hlavu. Chtěl bych s vámi prožít velkou noc plnou vášně.
01:15:56 -30 vteřin vestoje ve skříni s nastraženýma ušima.-Ne.
01:16:01 Celou hodinu. Sladkou hodinu vášně.
01:16:05 -Střílíte si ze mě.
-Aspoň 20 minut.
01:16:08 20 minut vášně!
01:16:10 -Ne!-Pojď sem!
-Ne, pusťte mě!-Pojď sem!
01:16:14 -Jste blázen!
-Já se k tobě dostanu!
01:16:17 Nemám zájem být dobrá z nouze! Nemám zájem být dobrá z nouze!
01:16:26 Dnes večer jsi mi připadala neobyčejně krásná, Margueritko.
01:16:30 Tím líp. Můj manžel má dneska večer volno.
01:16:33 -Pospíchám. Chápete?
-Mám smůlu.
01:16:37 -Dobrou noc. Veselé Velikonoce.
-Ano, veselé Velikonoce.
01:16:42 Jsou takové večery v životě.
01:16:56 -Dobré jitro.-Dobré jitro.
-Vstala jsi brzy.-Ty taky.
01:17:01 -Už vypadly?-Kdo?-Přece ty dvě.
-Ty pravděpodobně vůbec neodejdou.
01:17:07 -Copak je někdo zdržuje?
-Nerozčiluj se.
01:17:10 Já se nerozčiluju. Proč bych to dělal?
01:17:13 -Protože se bojíš.
-Bojím čeho?
01:17:16 -Že tě zradí.-Jak to zradí? Kdo, prosím tě? Mluv jasně, ano?
01:17:20 Špatně jsem spal a každou chvíli na mě může zase přijít záchvat.
01:17:24 Ty svoje fantasmagorie si ulož do podvědomí,
01:17:27 protože toho divadýlka už začínám mít dost.
01:17:31 Ubohý Stephane, jak je mi tě líto. Být takhle zamilovaný.
01:17:35 -Cože?
-Mě to nepřekvapuje.
01:17:38 Má přesně tu špetku vulgárnosti, která tě okouzluje.
01:17:41 Nechci, abys říkala, že je Julie vulgární.
01:17:44 Přestaň se rozčilovat. Nemluvila jsem o Julii.
01:17:48 -Mluvím o Lucienne.-O Lucienne?
-Ano, o Lucienne,
01:17:52 kterou jsi nepřestal milovat a která nepřestala milovat tebe.
01:17:57 Já miluju Lucienne, jo?
01:18:00 To budu vykládat jako nejnovější fór.
01:18:03 Televize by to možná mohla natočit jako seriál.
01:18:10 Já miluju Lucienne. Promiň, já za to nemůžu.
01:18:14 Pochopilas dobře. Měli jste mě spolu.
01:18:17 Milovali jste se. Hlavně ho neshoď před jeho ženou.
01:18:21 -Buď na úrovni, abys mu neudělala ostudu. -Zvládnu to.
01:18:25 Cituplná.
01:18:29 Se zcela nepatrnou dávkou jemné nostalgie.
01:18:33 Na shledanou. Na shledanou.
01:18:39 Nepřežeň to, prosím tě.
01:18:42 -Umíš si vůbec představit tu ženskou a mě?-Nezapírej.
01:18:46 -Je tu přece důkaz.
-V mládí se člověk snadno zaplete.
01:18:49 Čekal jsem přece na tebe. Ji jsem nikdy nemiloval.
01:18:53 -Fyzická záležitost, chápeš?
-Nesahej na mě!-Čistě fyzická.
01:18:57 Až se tyhle mraky rozplynou, vzejde krásný velikonoční den.
01:19:02 Stephane? Stephane?
01:19:05 Ach, Stephane, můj hochu. Můj hochu, můj hochu.
01:19:09 -Má dávná lásko, má lásko.
-Anděli strážný, kde se zase flákáš?
01:19:14 Chci ti dát sbohem.
01:19:18 -Výborně.-Hnulo to se mnou, když jsem tě zas...-Se mnou taky.
01:19:22 -Musím to přiznat.-Tvé pevné ruce, které laskaly mé tělo.
01:19:27 -Nikdy jsem nezapomněla.
-Na shledanou, Sophie.
01:19:31 -Na shledanou, holčičko.
-Pojď, maminko.
01:19:33 Myslím, že už jste si řekli úplně všechno.
01:19:36 -Směla bych ho políbit, má drahá?
-Žádám vás o to.
01:19:39 -Není to zbytečné?
-Tak nashle, divochu.
01:19:44 -Radši pojď, prosím tě.
-Rozluč se.
01:19:48 -Sbohem, tati.
-Pa, dceruško.
01:19:51 -Pozdravuje tě Kateřina.
-Kateřina?-Kateřina?
01:19:55 Přece ta mladší. Ta ho má ještě radši než Julie.
01:20:00 To znamená, že máte ještě jednu dceru?
01:20:07 -Snad jsem neměla.
-Proč pořád kecáš?
01:20:10 -Prostě mě to napadlo.
-Ta není moje. Vůbec ji neznám.
01:20:13 -Možná, že opravdu není tvoje.
-Snad si to umíš spočítat, ne?
01:20:16 -Styď se!-Proč?-Že mě necháš hrát tak hanebnou roli.
01:20:20 -Jakou roli?-Ženskou, která rozbila rodinu se dvěma dětmi.
01:20:23 -Co chceš dělat, Sophie?
-Vrátím tě tvojí rodince.
01:20:27 -Sophie?
-Dej ty ruce pryč!-Ne.
01:20:30 -Počkejte, Sophie, musíte mě vyslechnout.-Já se zabiju.
01:20:33 Dejte mi někdo zeď, rozbiju si hlavu a budu mít klid!
01:20:37 -Zahrála jsem to dobře, co?-Mohla jste si odpustit tu sestřičku.
01:20:41 Víte, napadlo mě, že by to působilo věrohodněji.
01:20:44 -Ale o Julii už nemá pochybnosti.
-Jé...
01:20:49 Tak vy jste to věděla a nechala jste mě v tom plácat dva dny.
01:20:53 Proč jste to dělala?
01:20:56 Víte, padesátka je vždycky pro mužské srdce nebezpečný věk.
01:21:00 Cholesterol, poslední zvonění. Je důležité tomu čelit. A rychle.
01:21:05 -Myslíte, že jste ho definitivně vyléčila?-Po těch 48 hodinách,
01:21:09 které musel prožít, bych se divila, kdyby si to chtěl zopakovat.
01:21:12 -Ale nemohla jste počítat s příchodem mé matky.-To ne.
01:21:16 S touhle variantou ne. Protože přivést si ke mně
01:21:20 hezkou mladou dívku a být donucen odejít s její matkou, to tedy...
01:21:24 -Přece ho nenecháte odejít?
-Ale ano,
01:21:28 protože mě zajímá, kam až bude mít drzost zajít.
01:21:31 -To nebyla žena pro vás.
-Kdo?-Vaše Sophie.
01:21:35 Musím vám říct, že na mě nedělá dobrý dojem.
01:21:39 A já vám musím říct, že na váš dojem zvysoka kašlu.
01:21:46 -Sophie, prosím tě, neodcházej.
-Já nikam nejdu.
01:21:50 -A co má znamenat ten kufr?
-Ten je tvůj.-Cože?
01:21:53 Nemohu už s tebou žít, Stephane. Viděla bych stále tu ubohou ženu
01:21:57 -a její dvě děti, kterým jsem tě vyrvala.-To se mi jen zdá.
01:22:00 -Za chvíli určitě bude zvonit budík.
-Vracím vám ho a doufám,
01:22:04 že mi odpustíte, že jsem vám ho nevědomky ukradla.
01:22:07 -Neplačte, prosím vás.
-Pojďte, Marlene,
01:22:10 zabalím vám zavařeniny, které jsem pro něj dělala.
01:22:13 Jste si jistá, že vám nebude scházet?
01:22:18 Co s tím uděláme? Kápneme božskou své paní nebo se oženíme s maminkou?
01:22:23 -Celej nakřivo.-Našemu hrdinovi se náhle třesou kolena.
01:22:26 Když balí holku, je to James Bond, ovšem doma spíš připomíná bačkoru.
01:22:30 -To stačí.-Když je chůva mimo, hned spouštíme čluny a lovíme ženy.
01:22:34 -Tak dost, Julie.
-Nemáte chuť na kanapi?
01:22:37 -Nevzrušuje vás to, Casanovo?
-Skončila jste?-Ubližujete mi.
01:22:41 -Půjdu vyhledat pana Rousseaua.
-Vyhledat Rousseaua?
01:22:44 -Pozval mě na svoji přednášku.
-Ten blbec ale má drzost.
01:22:47 -Má to jistý půvab.
-Prosím, tohle mají rády.
01:22:50 Tyrany, diktátory, ale Rousseau vám dá useknout hlavu.
01:22:53 Je to nebezpečnej idiot a je třeba mít odvahu říct mu to do očí.
01:22:56 -Měl jste mu to říct a nesvíjet se jako červ.-Já jsem červ?-Ano.
01:23:00 -James Bond s plnýma kalhotama. Superman posera.-Posera?-Ano.
01:23:04 -Já a posera?-Zbytek mi napište.
-Já vám ukážu, kdo je posera.
01:23:08 James Bond s plnejma kalhotama. Vy budete koukat. Já vám ukážu.
01:23:12 -Vy se budete divit, kdo jsem.
-To jsem zvědavá.
01:23:20 Já jim všem ukážu.
01:23:25 -Kam chceš jet?
-Nejsou tu klíče!
01:23:31 Ale to je moje auto.
01:23:37 Zastavte ho! Je to šílenec!
01:23:40 Ukážu vám, jakej posera je James Bond.
01:23:57 Posera. Posera.
01:24:00 Posera. Posera.
01:24:34 Já ti ukážu, kdo je posera. Uhni, kreténe!
01:25:06 (troubení) Co tam děláte, pitomci?
01:25:11 Dobrý den. Dobrý den.
01:26:00 Jen žádnou zbytečnou paniku, přátelé.
01:26:18 Jako představitel francouzské vlády
01:26:22 vzdávám nyní, dámy a pánové, rozechvělou úctu jejich tvůrcům.
01:26:30 Tváří tvář všem divům, se divím,
01:26:33 jak mohou ještě přetrvávat hranice, které oddělují lidi od lidí.
01:26:40 Veškeré rozdíly dnes mizí,
01:26:43 aby uvolnily místo obrovskému pocitu společné radosti,
01:26:48 kterou pociťujeme před těmito křehkými projevy lidského ducha.
01:26:58 Chce mi zneužít dceru, blbec.
01:27:02 Dotekem tolikeré krásy se i my náhle cítíme lepší,
01:27:07 ušlechtilejší, plní bratrské lásky.
01:27:13 Stůj! Stůj! Zastavte ho!
01:27:18 Jsme spojeni vzájemnou láskou.
01:27:40 Klid, vážení, klid. Vůbec nic se neděje!
01:27:47 Pusťte toho muže. Každý má právo říci svůj názor.
01:27:51 Nejsme proti vám zaujati, pane Margelle. Nechte ho.
01:27:57 Chcete couvnout? Najednou uznáváte, že každý má právo říct svůj názor?
01:28:02 -Co ode mě chcete?
-Pusinku z bratrský lásky.
01:28:08 Pusťte mě!
01:28:13 A je to, prosím.
01:28:15 -Svou dceru si svádět nenechám.
-Jakou dceru?
01:28:20 Rasista. Podívejme.
01:28:27 Rychle k zemi!
01:28:30 Ne, nechte ho mně.
01:28:34 -Děkuji.
-Není zač.
01:28:50 Nechte ho mně! Nechte ho mně!
01:29:39 Ukradl mi vůz! Ukradl mi vůz!
01:29:52 Pusťte mě na něj, já ho zabiju! Já ho zabiju!
01:29:55 -Mírni se před tím dítětem!
-Nehraj to na mě, sviňáku! -Ticho!
01:30:00 -Myslíte, že bych nechala takovýho cvoka udělat mi dítě? -Tak už dost!
01:30:04 -Dceruško.-Ona vůbec není tvoje!
-Styď se, děvko!
01:30:08 Klamala mě 20 let. 20 let mi užírala mládí!
01:30:11 Nejkrásnější léta jsem obětoval týhle ženě!
01:30:15 -Je to blázen.
-To dítě...
01:30:18 Holčička, kterou jsem miloval jako vlastní dceru.
01:30:22 Celých 20 let jsem věřil, že je moje.
01:30:25 A ta zmrzlina. Kupoval jsem jí vždycky vanilkou, pistáciovou.
01:30:30 -Jsem zlomený člověk, pane soudce. Pardon, plukovníku.-Potvora.
01:30:34 -Ano, potvora!
-Tak pojďte.-Ano, půjdeme.
01:30:38 -Mohu políbit svou ženu na rozloučenou?-Prosím.
01:30:43 -Budeš čekat?
-Byl jsi báječný, miláčku.
01:30:46 Moje dcera! Moje ubohá milovaná dceruška.
01:30:53 -Ta je pro tatínka nebo pro Stephana?-Pro tebe.
01:31:03 Proč musí pořád jenom lhát?
01:31:06 Neuvědomují si, jak to bolí?
01:31:10 Já nikdy nelžu. Já nenávidím lež!
01:31:13 Děkuji, pane komisaři. Mnohokrát děkuji za váš zákrok.
01:31:18 Nebylo to snadné, protože váš manžel je přírodní živel.
01:31:21 -Byl ale propuštěn a bude tu každou chvíli.-Díky, Rogere.
01:31:25 Koho by napadlo, že malý Roger Puglia
01:31:28 -se stane policejním komisařem, jako jeho tatínek?-To se stává.
01:31:32 Pamatuješ, jak jsem ti dělala maminku na pláži?
01:31:35 -Ale že jsi vyrostl.-To bych řekl. Tenkrát mi bylo 5 let.
01:31:40 A oči máš po tatínkovi. Ano, jako tatínek.
01:31:43 Takové tmavé a hluboké. Moc hezké.
01:31:47 -Vypadáš absolutně senzačně.
-Co je to, Sophie?
01:31:51 Ne, ne, to není možný!
01:31:54 Ne!
01:31:56 Ten mladík a ty?
01:31:59 -Ne!-Ale pane...
-Stephana znáš.-Jak to, že zná?
01:32:03 -To je Rogere.-Jaký Rogere?
-Malý Rogere.-Malý Rogere?
01:32:07 -Malý Rogere Puglia.-Malý Puglia?
-To je můj syn.-To je tvůj syn?
01:32:12 To mě podrž!
01:32:14 Sophie!
01:34:10 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2009
Stéphane Margel je velký milovník žen a žádná překážka není dost velká, aby mu zabránila uskutečnit jeho zálety. Až jednoho dne ho manželka přistihne ve společnosti půvabné dívky. Stéphane ji bez váhání představí jako svou utajovanou dceru. V tu chvíli začne série zamotávání do vlastních lží, skrývání a nečekaných překvapení. Sophie totiž cosi o svém manželovi tuší a chce za každou cenu vědět pravdu. Pak ho po zásluze potrestá.
