Hudební komedie o tom, jak udržet čtyřicet holek na řetězu. Český film. ### Režie: Josef Pinkava. Scénář: Hana Pinkavová. Hrají: Jana Páleníčková, Zuzana Krupicová, Markéta Zmožková, Rostislav Prochovník a další.
00:00:21 ZPĚV Áááá...
00:00:30 No, jakž takž. Brzy budeme na céčku, Marto.
00:00:40 S touhle holkou se nikdy nebudu bavit.
00:00:57 Mám pro vás dvě zprávy: jednu smutnou, ale i veselou.
00:01:02 Německo odpadá, Maďarsko taky.
00:01:05 Ale Prčice, soutěž s mezinárodní účastí, ta zůstává.
00:01:11 A již silně klepe na dveře.
00:01:13 Takže na místa, první hlas, druhý hlas, třetí hlas a nahlas,
00:01:17 jinak vás porota nebude slyšet.
00:01:20 ZPĚV
00:01:22 Ó hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá...
00:01:29 Alty, holky, neslyším vás. Soprány jsou dobré. A piánko.
00:01:38 A forte!
00:01:42 S touhle holkou se nebudu nikdy bavit.
00:02:02 ZPĚV Áááá...
00:02:09 Do rytmu, Paličko, že ano.
00:02:26 Co řvete jak divoká zvěř? Ten binec!
00:02:31 -Tady je to pro lidi, Šámalová.
-Ale, soudruhu, vždyť já...
00:02:35 Ty hlasivky zase budou vypadat, vy mi uděláte ze sopránů basy.
00:02:40 Kolikrát jsem vám říkal, když chcete řvát, řvěte potichu.
00:02:44 -Ano, soudruhu.
-Ano, soudruhu.
00:02:46 To je děsné, řvou všichni a zase jenom já...
00:02:49 Už nechci nic slyšet.
00:02:52 Tak bude tady ticho nebo nebude!
00:02:56 Mám pro vás dvě zprávy: smutnou, ale i veselou.
00:03:02 Maďarsko odpadá, Německo taky.
00:03:04 Ale Kamenice pod Troskami, naše nevýznamnější soutěž roku
00:03:09 s mezinárodní účastí, ta zůstává a už silně klepe na dveře.
00:03:18 Babulenky.
00:03:25 ZPĚV Babulenky moje, huja haj...
00:03:38 Ahoj.
00:03:41 Dobrý den. Prosím vás, mohl byste mi na chvíli tamhletu půjčit ven.
00:03:47 Ven? Ven! A oba!
00:03:54 Ty frajle jedna, už se mi v souboru neukazuj. Ven!
00:04:02 -Kde se flinkáš, Kratochvílová.
-Dobrý den.
00:04:07 -Větší kufr už sis vzít nemohla?
-Nemohla, protože větší nemáme.
00:04:12 Tak nastupuj, Kratochvílová, stejně jsi už poslední.
00:04:16 Karlíku, nezdržuj sbormistra a paní doktorku.
00:04:21 Že zase dneska bude den jak vyšitý?
00:04:24 Jistě, Zdeničko, ale dopovíme si to v autobuse.
00:04:27 Já tady chci mít jak vyluxováno. Kupředu!
00:04:32 -Mají všichni sousedi své sousedy?
-Ještě ne, počkejte! Kufr!
00:04:44 Janku, Janečku, můj poklad!
00:04:48 Janku, ke mně!
00:04:51 Hodný.
00:04:55 Ty neposlucho jeden! A ty nikde neponocuj.
00:05:01 Mě snad trefí šlak.
00:05:07 ZPĚV
00:05:09 Škola má dovolenou, volejme: létu sláva!
00:05:14 Lavice zapomenou, kdo v nich sedá a vstává.
00:05:22 Nás teď matika se netýká, známky jsou pod zámkem.
00:05:29 Škola má dovolenou s notovým stojánkem.
00:05:35 Vyslovuj pořádně, měla jsi to falešně.
00:05:38 Spíš ty, Hedvo.
00:05:43 Marti, já budu zpívat druhý hlas, když tu není Gábina. Můžu?
00:05:49 -Je ti to líto, že?
-Neboj, já budu zpívat potichu.
00:05:56 Nás teď matika se netýká, známky jsou pod zámkem.
00:06:02 No, Pavlo! Doufám, že jsi to udělala schválně?
00:06:07 Ano.
00:06:12 Nás teď matika se netýká, z rozvrhu zbyl nám zpěv.
00:06:16 Škola má dovolenou, v září se vrátí zpět.
00:06:23 Jak to, že neslyším Gábinu?
00:06:25 Vždyť jste jí posledně říkal, ať se ve sboru víc neukazuje.
00:06:29 To vím moc dobře, to mi nemusíte říkat.
00:06:31 Když ani neumí přijít včas!
00:07:21 Všichni do autobusu! Okamžitě!
00:07:26 Zůstane jenom soudružka Čapilová.
00:07:32 Lotři, vy mě neznáte, ale vy mě poznáte.
00:07:37 -Au!
-Nešlapejte na ni.
00:07:40 -Ty mi raď, zrovna ty, ty...!
-Kroupa, ale pro vás jsem Boby.
00:07:44 Jako Boby Charleton, moje levá klička je světová jako jeho.
00:07:48 Jo? Těší mě, Tarzan, jméno mé.
00:07:58 Museli jste utíkat, co?
00:08:00 Nebylo vám jasné, že vás nemůžu dohonit?
00:08:03 Bylo - jak facka.
00:08:05 My jsme chtěli prověřit vaše kvality, pane Tarzane.
00:08:09 -Co je?
-Noha!
00:08:11 Kvality říkáš? Tak dobře. Náš mančaft proti vašemu. Bereš?
00:08:22 Hoď!
00:08:26 S tímhle míčem udělám slavnostní výkop. Au!
00:08:47 -Krásný dobrý den přeji.
-Ano! Tady jsme.
00:08:54 Á, tady jste, krásně schované soudružky.
00:09:03 Ocelové srdce republiky zdraví všechna srdce Kamenice.
00:09:09 Jaká srdce?
00:09:11 Třeba i to vaše, soudružko, jestli nějaké máte.
00:09:15 -Ostatní už jsou tady?
-Jací ostatní? Já o ničem nevím.
00:09:21 My jsme odbor zájmové umělecké činnosti. Cibulková.
00:09:25 Dostál moje jméno, těší mě velice.
00:09:29 Jestli mi chcete říct, že nic nevíte o soutěži dětských sborů
00:09:32 s mezinárodní účastí, to mi ani neříkejte.
00:09:35 Já tady jenom zastupuju soudružku Vaněčkovou.
00:09:39 Ta ví všechno, ale odjela do Bulharska na dovolenou.
00:09:43 -To se mi snad zdá.
-Aničko!
00:09:48 Tady teď nic nemůže být, to dá přece rozum.
00:09:52 -A co soutěž?
-Ta je až někdy v září.
00:09:56 -Nám tady spadl strop.
-Kus stropu v sále.
00:09:59 Jak jste ho mohly nechat spadnout?
00:10:03 Soudruhu, nehulákejte tady, ať nám to nespadne celé.
00:10:06 Jsme historické město.
00:10:09 To je divné, že jí v autobuse nebylo špatně.
00:10:13 Vždy jí bývá, ona to nesnáší.
00:10:21 -Komu, Míšo?
-Milušce.
00:10:26 Ty jsi nikdy žádnou neměla, že to nevíš.
00:10:30 -Já?
-Všichni přece mají něco.
00:10:33 Vždy je lepší, když někoho s sebou máš. Že, Miluš?
00:10:36 Na co? Pořád se s něčím tahat? Myslíš, že ti to pomůže?
00:10:41 Vy nás ještě neznáte, ale vy nás poznáte!
00:10:45 Počkej, Josefe.
00:10:47 -Vy tvrdíte, že jste to posílaly?
-Ano.
00:10:51 Ještě štěstí, že to mám u sebe. Tady to máme černé na bílém.
00:10:57 -To máme devátého... ano tady...
-Ukažte, to není možné.
00:11:03 Ne! Nic jim neukazuj.
00:11:05 Nic vám ukazovat nebudeme, to je náš jediný doklad.
00:11:08 Ten z ruky nedáme.
00:11:10 Psaly jste to vy, najděte si to samy, máte tady šuplat plno.
00:11:15 My se sem vláčíme 300 kilometrů, děti nabalené,
00:11:19 rodiče na dovolených. A co peněz to stálo!
00:11:22 My se nemůžeme vrátit.
00:11:25 A jsme zvyklí vracet se jen s vavříny.
00:11:28 Kde budeme bydlet?
00:11:30 ZPĚV
00:11:32 ...velmi slavný mořeplavec, jó, milí zlatí.
00:11:35 Já bych třeba doplul na severní točnu, jenže nemám necky,
00:11:40 co si bez nich počnu.
00:11:44 Mám pro vás dvě zprávy, děti. Obě jsou radostné.
00:11:50 Všechno běží na plné obrátky a přípravy vrcholí.
00:11:54 -Řekni, že se na ně všichni těší.
-A všichni se na vás těší.
00:11:59 Takže se máme na co těšit.
00:12:02 -Program je nabitý.
-Program je nabitý.
00:12:05 Pokoje vám budou k dispozici za 3 hodiny...
00:12:09 -Raději za 4 hodiny.
-Nebo raději za 4.
00:12:14 A protože jste ještě po cestě unavené, odpolední zkouška odpadá.
00:12:21 Žádné lumpárny, že Davide?
00:12:27 A žádná sprostá slova. Že Davide?
00:12:30 Děvčata, žádné zmrzliny.
00:12:35 Chovejte se tak, abychom na vás mohli být hrdi.
00:13:41 Sami to nezvládneme ani do soboty.
00:13:50 Někdo by je měl zavolat. A hodně rychle!
00:13:55 Ale kdo?
00:13:57 Kdo?! Pořád říkáš, že běháš mezi alegrem a alegretem, tak to dokaž.
00:14:04 Yes, maestro, provedu.
00:14:10 ZPĚV
00:14:12 Kdo z mála problém velký dělá a z komára velblouda,
00:14:17 ten se nesnází a stále musí bát.
00:14:23 Jen tomu zmizí vráska z čela, kdo se s ničím neloudá,
00:14:29 s námi zkusí, že se musí na svět smát.
00:14:34 Nás totiž je víc a v tom je ten báječný vtip,
00:14:40 nás totiž je víc, nikdo není sám.
00:14:46 Nás totiž je víc, takže to jde náramně líp.
00:14:52 Nás totiž je víc, když se přidáš k nám.
00:15:02 To bychom pro dnešek měli.
00:15:15 -Ty jsi naštvaná, že?
-Já? Proč?
00:15:18 Že tu musíš bydlet se mnou a s Miluškou.
00:15:21 Co blázníš?
00:15:23 Neboj, ona v noci nemňouká, spí jako dřevo.
00:15:26 Tak to není žádná kočka, když nechodí v noci na zálety.
00:15:31 Já bych jí dala, vždyť je jí teprve rok.
00:15:34 To má nejvyšší čas.
00:15:36 Stejně jsi naštvaná, že tu není Gabča.
00:15:39 Nic si z toho nedělej, aspoň budeš nejlepší.
00:15:42 Ale Gabča je stejně bezva, že?
00:15:45 Hm, akorát mě někdy... tedy dost často mě štve.
00:15:52 Myslí si, že se bez ní nic neobejde.
00:15:54 Já si myslím, že si to vůbec nemyslí.
00:16:13 Tak už jsme tady, madam. Vstávat!
00:16:19 Jé, to je škoda, mně se tak dobře spalo.
00:16:23 A jak krásné sny se mi zdály, zelené a modré zároveň.
00:16:30 Kluci, nevíte, kde je tady kulturní dům?
00:16:33 -My vás tam zavedeme.
-Mě ne, ale tadyhle dámu.
00:16:37 -Co říkáte kluci?
-Dámu? Vždycky, bez obav.
00:16:42 A dejte na ni pozor!
00:16:48 -Nejsi ty náhodou taky od nich?
-Od koho?
00:16:52 No od těch...
00:16:53 ZAZPÍVÁ CHRAPLAVĚ A FALEŠNĚ Na na na nááá.
00:16:58 Od takových nikdy, ale od těhle...
00:17:01 ZAZPÍVÁ KRÁSNĚ ČISTĚ Na na na nááá.
00:17:05 Umí!
00:17:10 Když dáma, tak dáma.
00:17:18 -Dobrý den.
-Ahoj. Co je, Míšo?
00:17:23 Já jdu za soudružkou Zrz..., tedy sestrou Čapilovou.
00:17:28 Tak pozdě? Nemůže to počkat do zítřka?
00:17:31 Nemůže, protože pak by už mohlo být pozdě.
00:17:35 Aha, tak pojď radši dál, ať něco nepokazím.
00:17:39 Ale budeš muset na paní doktorku počkat.
00:17:42 Musela si pro něco odskočit.
00:17:45 -Co se vám stalo?
-Ale nic. Tak co je?
00:17:51 Aha, to jsem si mohla myslet. Zmrzlina, že?
00:17:55 Pak čvachtání u kašny. Nachlazená, že jo?
00:18:02 No, tak co je?
00:18:06 No tak, Míšo, povídej. Co ti je?
00:18:11 Mně nic není. Totiž já jen pořád musím...
00:18:16 No... čůrat.
00:18:20 Pan doktor mi předepsal tabletky a já nevím které.
00:18:24 A bábina říkala, vezmi všechno, co doma máme,
00:18:29 to tě nezabije, oni ti poradí.
00:18:33 Míšo, víš jaký máš poklad? Ty jsi hotová lékárna.
00:18:37 Paní doktorko, ode dneška tu můžeme léčit všechno.
00:18:48 -Máš to těžké jak život.
-Život je těžší.
00:19:04 Bacha!
00:19:10 -Kdyby něco, tak pískni.
-Ahoj, díky!
00:19:19 To je bezva, že jsi tady. Ale bylo to hrozné, co?
00:19:24 -To tedy ano. Au!
-Dávej pozor.
00:19:28 Aspoň Marta nevyžere všechno sama.
00:19:31 Já si nejdřív říkala, že se na to vykašlu.
00:19:34 -Ale nešlo to, že?
-To víš, že ne.
00:19:37 Podívej se na mě - samé noty.
00:19:43 -Bacha!
-To nevadí.
00:19:47 Když my jsme tak blbý sbor.
00:19:50 Pořád nejlepší, všechno podle lajny, už mě to štve.
00:19:55 Žádná legrace.
00:19:57 Ale Gábi, Marta bude v sedmém nebi, že jsi tady.
00:20:02 Ona spí se mnou, víš. Moc si se mnou neužije.
00:20:06 Myslí si, že ničemu nerozumím. A já náhodou rozumím, že jo?
00:20:09 To víš, že jo, Míšo.
00:20:12 Víš, ona je zvláštní povaha, ji si jen tak nezískáš.
00:20:17 Ona je báječná holka, i když otravná - někdy.
00:20:24 -To se ani nedá říct.
-Tak to radši neříkej.
00:20:28 Proč to vybaluješ? Snad budeš spát s námi, ne?
00:20:33 To by nebylo překvápko.
00:20:54 -Co je?
-Já to nepřežiju.
00:21:03 -Co se děje? Je ti něco?
-Mně je strašně zle.
00:21:12 -Zase srdce?
-Daleko horší.
00:21:18 Všechno.
00:21:24 ZA DVEŘMI
00:21:26 -Víš, co jsem provedl? Podívej.
-Františku, ty jsi nic neprovedl.
00:21:32 Jenom jsi to četl odzadu. Soutěž není 9.7., ale 7.9.
00:21:39 Tak ses seknul, ale jen o 2 měsíce.
00:21:44 Průšvih to je, ale každý se může splést, ne?
00:21:51 To není průšvih, Karle, to je průser!
00:21:58 -Marti, sbormistr se sekl.
-Co?
00:22:03 -No sekl se.
-Čím?
00:22:05 O dva měsíce se sekl, ta soutěž je až v září.
00:22:10 Já padám, on už je úplně bzz.
00:22:16 Není, je to chudák. Říkal, že do rána nedožije.
00:22:22 -Nesmíme to nikomu říct.
-A kvůli tomu mě budíš?
00:22:29 Abych to do rána nezapomněla.
00:22:34 Karle, prosím tě, tak mi aspoň jednou v životě vynadej.
00:22:40 Ať se mi uleví.
00:22:42 -Já ti nadávám pořád.
-Tak jsi vůl, když to chceš vědět.
00:22:48 To je málo! Už se na to nehodím.
00:22:54 -Ale, neblázni.
-Ráno jim všechno řeknu.
00:22:59 A pojede se domů.
00:23:06 -Gábi, Gábinko, spíš?
-Myslím, že ano.
00:23:17 Já už to nemůžu vydržet, mám pro tebe dvě zprávy.
00:23:21 Obě jsou veselé.
00:23:23 My vůbec nejsme blbý sbor, máme průšvih.
00:23:27 -Ne? Jaký?
-Takhle veliký!
00:23:30 Hurá, myšičko moje, my máme průšvih.
00:23:35 Sbormistr říkal, že to není průšvih, ale že je to průser!
00:23:41 ZA ZDÍ Hurá, Míšo, my máme průšvih...
00:23:48 -Kdo to tady řve?
-To bys měl poznat, ne?
00:23:53 Vždy jsi tvrdil, že máš absolutní hudební sluch.
00:24:11 A je po tom štíhlý pas, nebo menší zadek?
00:24:16 Tohle je na všechno. Zkus si to taky.
00:24:33 Neboj, opři se nohama o zeď a je to.
00:24:37 Zkus to, no.
00:24:41 Natáhni víc nohy.
00:24:43 -Jak jste se s Martou skamarádily?
-Nemysli, že to bylo hned O.K.
00:24:49 No, vidíš, dobré.
00:24:53 Když Marta přišla do sboru, tak jsme se nenáviděly.
00:24:56 Já jsem do té doby byla v každém sóle, v každém!
00:24:59 -Chápeš to?
-Ne.
00:25:06 A pak jsme začaly mít takové zvláštní pocity, takové...no bezva.
00:25:11 Holky, nemáte sbormistrovy kalhoty? Sbormistrovi se ztratily kalhoty.
00:25:18 -Ahoj, Marti!
-Kde se tu bereš?
00:25:21 -Ví to sbormistr?
-Neví.
00:25:24 -Jak jsi přijela?
-Dálnopisem.
00:25:26 Copak vám můžu nechat vyžrat tak krásný průšvih.
00:25:29 Holky, já jsem šťastná jak opice. Martičko!
00:25:33 Mně bylo hned jasné, že se tady objevíš.
00:25:36 Na tenhle průšvih jsem čekala celých pět let.
00:25:39 To tedy je celý sbormistr.
00:25:42 Holky, jde se na to, přece kvůli jedněm kalhotám nepojedeme domů.
00:25:49 Copak se to hodí? Můžu v tomhle teď někam jít?
00:25:54 Ještě frak a do truhly, ať máte ode mě pokoj!
00:25:57 Děvčata, jestliže vaše svědomí není čisté...
00:26:05 Že se nestydíte. A znovu pokoj po pokoji nebo každému 5 bodů dolů.
00:26:19 A ty si, Františku, vzpomeň. No tak, holky!
00:26:24 -Kde jsi včera všude byl?
-Taky u tebe, Zdeničko.
00:26:32 Co by tam dělal?
00:26:36 Manšestrové.
00:26:39 Tak ty to už dávno víš a klidně mě necháš hledat.
00:26:44 -Šámalová, co ty tady vůbec děláš?
-Hledám vaše kalhoty.
00:26:51 Já měl strach, že jsi ten vyhazov vzala vážně.
00:26:58 Samozřejmě, že vám velice rádi posloužíme a pomůžeme.
00:27:01 My jsme tady za kulturní vyžití našich spoluobčanů zodpovědní.
00:27:05 Ovšem pozor, my si tuto zodpovědnost také plně uvědomujeme!
00:27:10 Prosím, soudruhu, nahlédni. Tohle všechno tady nebylo zadarmo.
00:27:15 My tady máme takových akcí, že je můžeme sypat z rukávu.
00:27:20 Vy jste naivky, široko daleko totální zapadákov.
00:27:25 Nemá to smysl. Komu tady budeme zpívat? No komu?
00:27:29 Třeba samy sobě.
00:27:32 ZPĚV
00:27:34 Vysoký jalovec, vysoký jako já,
00:27:38 přeskoč ho, má milá, rovnýma nohama.
00:27:45 Jen za poslední rok tady byly 2 koncerty vážné hudby.
00:27:51 Pak tady byla úspěšná přehlídka kulturistů,to by mohlo zajímat vás.
00:27:57 -Pak tady byl strýček Jedlička.
-A co Kaiser a Lábus?
00:28:01 Ale to vám chci říct, zpěvačky pop-music mi sem chodí jako domů.
00:28:10 ZPĚV
00:28:12 Pod tou skálou, kde proud řeky syčí a kde ční červený kamení,
00:28:21 žije ten, co mi jen srdce ničí, toho já ráda mám k zbláznění.
00:28:32 -A co vítání do života?
-To je znamenitý nápad, soudruzi.
00:28:42 ZPĚV
00:28:44 Princi můj maličký, spi, ptáčkové sladce již spí,
00:28:54 dřímají nivy i háj, utichl celičký kraj.
00:29:07 Jen soudružky rodičky nás trochu zlobí, neplní plán.
00:29:14 Porodnost nám klesá, takže už vítáme jen jednou za měsíc.
00:29:21 Takže to taky padá.
00:29:25 Děvenky, jediné, co tu má úroveň, je fotbal.
00:29:30 A to si ještě člověk musí dát pozor, aby mu nesebrali míč.
00:29:34 Takže si dáme ten slíbený zápas, ať je aspoň nějaká sranda.
00:29:37 Myslím, že jsi zapomněl, že jsme sem nepřijeli kvůli fotbalu.
00:29:41 -Ale kvůli nám!
-Kecáš, Travolto!
00:29:45 Bobe, mám nápad.
00:30:10 Z OKNA JE SLYŠET ZKOUŠKA PĚVECKÉHO SBORU
00:30:14 Že už jim to neleze na mozek, oblbovačka!
00:30:29 A není to dobré!
00:30:31 Budeme to cvičit tak dlouho, až to bude k něčemu vypadat.
00:30:35 Máme na to dost času.
00:30:38 Místo, abyste byly šťastné, že se vám naskytla šance ještě
00:30:44 se zdokonalit a pilovat, co jsme ještě nevypilovali, tak...
00:30:50 Tak to... že ano.
00:30:53 Proč jsme sem vůbec jezdili? Spát, lelkovat? Tak to ne!
00:30:58 Vstávat! Já vás probudím.
00:31:03 A od začátku.
00:31:08 ZPĚV Stačí jen úsměv vzít...
00:31:17 Co tady děláte, proč nás rušíte, nevidíte, že pracujeme?!
00:31:21 Jestli tohle je nějaká práce, tak já jsem Pelé.
00:31:24 Co je? Zpíváme!
00:31:27 My jsme se vás chtěli jen zeptat, kdy si dáme ten fotbal.
00:31:31 Vy pořád jen zpíváte, tak kdy se máme zeptat?
00:31:44 Pokračujeme od písmene B.
00:31:48 ZPĚV
00:31:51 Každý z nás hudbu zná, krátí vzdálenost dálek,
00:31:58 Mě už to nebaví. ...přát s úsměvem dobrou noc i den.
00:32:07 Radostně!
00:32:13 On je asi mrtvý.
00:32:16 To znám, mrtvolu odklidit, vynést na čerstvý vzduch.
00:32:21 Sestřičky to zvládnou samy. Všechna okna otevřít!
00:32:34 Davide!
00:32:41 Nejsme tady pro šašky nějakým frackům.
00:32:44 To dole zlikviduješ!
00:32:47 A co kdybychom ten fotbal odehráli, aspoň od nich bude pokoj.
00:32:51 To nemyslíš vážně?! Ty si chceš zase dát gól, že jo?
00:32:55 To máme zase dneska den jak vyšitý, co?
00:32:58 Já už jsem oběhla celé město, tady se výborně nakupuje.
00:33:03 -Dobře, Zdeničko.
-Dobře.
00:33:06 Kdo to nakonec všechno zkazil? Organizuju snad zájezdy já?
00:33:13 Jediná moje chyby byla, že jsem ti ten dopis nedal.
00:33:17 -Dělal jsem to z dobré vůle.Já vůl!
-Já že něco zkazil? Já?
00:33:22 Já jen vedu sbor, ale ty jsi organizátor!
00:33:32 Jestli mi do hodiny nenajdeš klidné místo, kde bych mohl aspoň zkoušet,
00:33:38 okamžitě jedeme domů! Že jo?! Nebo ne...
00:33:53 Chtěl jsem jim v tom vedru aspoň osladit život.
00:34:39 DO ZPĚVU DÍVEK SE MÍSÍ ZPĚV PTÁKŮ
00:34:49 Komu to tam neladí?
00:34:52 Poslouchejte se. Gábino, zpíváš falešně.
00:34:56 Já? Vždyť já vůbec nezpívám.
00:34:59 Jak to, že nezpíváš? Tak proč jsi sem jezdila?
00:35:02 Já zpívám až čtvrtý hlas.
00:35:05 Neodmlouvej a zpívej, nebo půjdeš za dveře.
00:35:09 Tak děcka...
00:35:13 ZVUK LETADLA
00:35:23 Odpoledne vlastivědná vycházka. Povinná!
00:35:28 Říkal jsem místo, kde se dá zkoušet!
00:35:44 HLAS PRŮVODCE
00:35:46 Přicházíme na jedno z nejkrásnějších míst
00:35:48 našeho Skalního města, na Velké chrámové náměstí.
00:35:52 Tady byla příroda nejštědřejší. Je to vzácné.
00:35:56 Když budete tiše, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli.
00:36:01 Zazpívám komorní A a ozvěna nám ho 7x vrátí ve stejně krásné podobě.
00:36:10 ZAZPÍVÁ Lá la la lá.
00:36:17 -To bylo, co?
-Tohle není komorní A.
00:36:23 Co mi to povídáte?
00:36:25 Já to tady zpívám 20 let a tohle mi nikdo neřekl.
00:36:29 Já už ho zpívám přes 40 let.
00:36:31 Lá lá lá lá.
00:36:42 Ááááá...
00:38:02 OZVĚNA OPAKUJE POTLESK HOROLEZCŮ, JAKOBY TLESKALO HODNĚ LIDÍ
00:38:06 No tak, Marti, jak se to tváříš? Usměj se trochu.
00:38:23 Člověk se snaží, aby něco dokázal, dělá pro to všechno možné
00:38:28 a pak mu někdo klidně přede všemi řekne, že zpívá falešně.
00:38:32 Přestože vůbec nezpívá! To je hrozný pocit!
00:38:35 A vedle tebe to kazí někdo jiný. Ale já to té Hedvě nedaruju.
00:38:39 -Že on ji konečně nevyrazí.
-A kdo by mu nosil drby?
00:38:42 A co mám říkat já?
00:38:44 Klanět se skalám jak blbeček a usmívat se!
00:38:46 Vždyť mě nebylo vůbec vidět.
00:38:49 Kdyby se tam klaněla Zrzka, tak by to bylo stejné.
00:38:53 To tedy nebylo.
00:38:54 Že tě nebylo vidět,na tom nezáleží, hlavně, že tě bylo slyšet.
00:39:01 Že to říkáš zrovna ty!
00:39:03 Když se to týká mě, tak o nic nejde, že?
00:39:06 Když se to týká tebe... Tak proč jsi sem jezdila?
00:39:16 -Jedeš, potvoro!
-Nech ji.
00:39:19 Vždyť sem chodí chytat ptáky.
00:39:27 Co děláš? Vždyť na tom nic není, opřeš se nohama o zeď a stojíš.
00:39:32 -Marti, tak se opři.
-Ale já se nechci opírat. O nic!
00:39:40 Není praštěná?
00:39:45 Já si myslím, že není.
00:39:52 Volá národní výbor, nějaký Vycpálek.
00:39:54 Přikryl. Ano.
00:39:58 Ano, výborně, děkuji.
00:40:03 Ježišmarja, máme koncert!
00:40:09 Úvod je nám jasný, pak Marta se Schubertem.
00:40:13 Program je jen na hodinu, tak to musí mít úroveň.
00:40:17 -Zase Martička...
-Říkal někdo něco, Dvořáková?
00:40:20 Nic, já jenom že se to k soudruhům vojákům moc nehodí.
00:40:25 Myslíme si, že se jim to nebude líbit.
00:40:28 Dvořáková, myšlení přenech nám.
00:40:39 Soudruzi vojáci, dovolte mi, abych vám představil věhlasný dívčí
00:40:45 sbor profesora Přikryla z Ostravy a uvítal ho v našich kasárnách.
00:40:56 Ná nás trochu staré, ne?
00:41:01 Slyšela jsi to, když dívčí sbor, tak dívčí.
00:41:05 Jsme přesvědčeni, že dnešní setkání zůstane pro obě strany
00:41:10 nezapomenutelným zážitkem.
00:41:37 ZPÍVAJÍ
00:42:05 HOUKÁNÍ
00:42:08 Bojový poplach!!!
00:42:17 Soudruzi, přátelé...! Kluci, to mi nemůžete udělat!
00:42:23 Děvčata se na vás tak těšila.
00:42:27 Jak já teď budu vypadat?
00:42:32 -To je trapas.
-Senzační!
00:42:37 Zpíváme dál.
00:42:47 Příliš silné kafe! Jedeme domů!
00:42:51 Žádné domů! Když vojna, tak vojna. Teď ukaž, jaký jsi generál!
00:43:06 ZPÍVAJÍ
00:43:13 Ti vojáci jsou ale šikovní, že? Jak to rychle vyklidili.
00:43:32 Tak co, ještě si myslíte, že se to dá zvládnout?
00:43:38 Podívejte se, jak to tady vypadá.
00:43:44 -Opravdu to nejde.
-Vždyť je to tu krásné.
00:43:49 -No jasně, mami.
-Děvčata, podívejte se na tu díru.
00:43:55 To je právě ono.
00:43:56 V sále s tak nádhernou dírou jsme ještě nezpívaly.
00:44:00 Fakt mami, ty a firma Boby&company nemožné dělá hned,
00:44:04 zázraky do 3 dnů. Mami...
00:44:07 Když to nebude do jedné, tak nemáme kde zkoušet a jedeme domů.
00:44:11 Vy jste naše poslední naděje, paní Kroupová.
00:44:14 Nekňuč, kdyby to záleželo na mně, holky, tak... Vážně.
00:44:23 Holky! Ticho!
00:44:29 Všechno je zařízené, asi za hodinu se tu sejdeme a dáme to do pucu.
00:44:35 Takže máme ještě fůru času, aby vás kapitán pozval na pořádné osvěžení.
00:44:45 -To nemá smysl.
-My nejdeme.
00:44:48 Vás taky nikdo nezve, budete tu hlídat.
00:45:07 Konečně vidíte, jak vypadá Český ráj.
00:45:18 -A milión!
-Co blbneš?
00:45:26 Zase průšvih, honem! Lezte nahoru, bacha ať nespadneme.
00:45:33 Rychle nahoru!
00:45:43 Nemyslete si, že za vámi polezu. Za to nejsem placený.
00:46:02 A je to. Teď si tam můžete sedět až do rána.
00:46:16 Jsme vyřízení, dolů mě nikdo nedostane.
00:46:19 Přece se nenechám sežrat jako Karkulčina babička.
00:46:24 To máme zase dneska den jak vyšitý.
00:46:30 -Dobrý den.
-Dobrý den. Ani tam nechoďte.
00:46:33 -Proč?
-Nikdo tam není.
00:46:36 Ony se někde ztratily. S kluky!
00:46:42 Ježišmarjá!
00:46:44 Jestli je do půlhodiny neseženete, okamžitě balíme a jede se domů.
00:46:49 -Buchalová, Holinová...
-Holinová, Buchalová.
00:46:52 Holinová, Buchalová, osud kolektivu je ve vašich rukách.
00:46:57 Hura hoj!
00:47:01 Hura hoj!
00:47:05 Hura hoj!
00:47:10 Hura hoj!
00:47:19 Hura hoj!
00:47:29 Hura hoj!
00:47:44 Hura hoj!
00:47:52 ZPÍVAJÍ
00:48:39 Co po mně ještě chcete? Můžete jít, máte volno.
00:48:44 Teď už jste měly mít po zkoušce. Nepřišly jste!
00:48:48 Šebestíkové jste slíbily uklidit sál, nesplnily jste.
00:48:52 Špinavýma nohama lezly do postele!
00:48:54 A nestyděly jste se. Že se nestydíte!
00:49:03 Tak jsem vás přece načapal!
00:49:08 To jsou vaše dívky? Pěkně se o ně staráte!
00:49:12 Orvaly mi celý sad třešní.
00:49:25 Pěkně jste mě podvedly! A já vám věřil.
00:49:31 Mám pro vás dvě zprávy, obě radostné.
00:49:35 Zítra se domů nejede. Jede se hned!
00:49:41 To jsi neměl dělat, Františku. Já jsem se tak těšil.
00:49:47 A v tom pařáku máme jet 300 kilometrů?
00:49:51 -A ten Bach?
-A každý den jak vyšitý.
00:49:54 Věčná škoda.
00:49:56 Nehrajte mi tu na city, víte, že když chci, nemám srdce.
00:50:00 Františku, s tím odjezdem jsi to snad nemyslel vážně!
00:50:04 Lá lá lá...
00:50:38 Holky, dělejte!
00:50:41 Gól!
00:50:43 Hýbejte se, držte je!
00:50:49 ZPĚV Áááá...
00:51:00 Ná ná ná ná...
00:51:25 Co mi to bereš?
00:51:27 Ty jsi ale sprosťák, nevíš, že má ženská přednost.
00:51:33 Góóól!!!
00:51:37 Nesmíš se s tím tolik mazat, já jen, abychom stihli ten večer.
00:51:41 -Jaký večer?
-Říkaly jste, že máte málo publika.
00:51:44 Tak už se na tom pracuje.
00:51:46 Doufám, že zpívat umíte líp, než hrát fotbal.
00:51:57 Áááá...
00:52:10 Holky! Ještě, že vás tady mám.
00:52:17 Áááá...
00:52:36 Uhni, mám!
00:52:38 Pane Tarzane, jsme zachráněni.
00:52:41 Akorát musíte přemluvit sbormistra, aby nás večer pustil.
00:52:44 Holky, to si musíte vyřídit samy.
00:52:47 -Já už jsem úplně vyřízený!
-Jak to chytáš!
00:52:52 Holinová, Buchalová, hněte kostrou! To je nějaká obrana!?
00:53:13 Holky, nedáme se! Tohle ti nedaruju!
00:53:23 Ty mně neutečeš!
00:53:35 Soudruhu sbormistře, pojďte nám pomoct.
00:53:38 -Přece nás v tom nenecháte.
-Když je zle, tak jsem dobrý.
00:53:42 Počkejte. Šebestík, nebát se a do nich!
00:53:47 Forte!
00:53:56 Áááá.
00:54:09 -Jen ne jehlou, nebo omdlím!
-Prosím tě, nebreč. Pojď.
00:54:28 -Tak holky!
-Tady! Jsem volný!
00:54:35 Góóól!
00:54:50 Tak, děvenky, máte to v kapse. Teď udělá všechno na světě.
00:55:03 Přátelé, když jsem se připravoval na dnešní večer, přemýšlel jsem
00:55:09 co nového vám pustím ze svých LP.
00:55:13 Řekl jsem si, Jeníku, dneska to musíš udělat jinak.
00:55:16 Ale jak, zeptal jsem se. Desky vám pouštím pořád.
00:55:20 A tak jsem si řekl, co kdyby zazpíval třeba někdo
00:55:25 z první desítky Slavíka. Třeba tenhle:
00:55:33 ZPĚV
00:55:35 Můj dědeček mě učívával jódlovat, holalí, holalí a hou...
00:55:44 -A máme to tady.
-Prosím. A jeden malý.
00:55:51 -A k němu dva velké.
-Prosím.
00:55:56 Tak na to jsme se vláčeli 300 km. Že já se nechal přemluvit.
00:56:14 Děkuji. Ale nakonec jsem si řekl, nic Johne, ty jsi ohraný.
00:56:20 A tak, drazí přátelé, ne nadarmo a ne zadarmo tady mám své přátele.
00:56:27 A jim bude patřit celý dnešní večer.
00:56:31 Jako první má slovo Michaela.
00:56:41 ZPĚV
00:56:45 Až mi jednou nezavoláš, vím, že budem žít každý zvlášť,
00:56:54 má lásko, vím, že za mě náhradu máš,
00:57:00 že s ní doma v klidu a s náladou snídáš.
00:57:06 Zapomeneš na telefon, snad schválně,
00:57:10 nebudu tě, když ji tam máš, dál shánět.
00:57:14 Já ti v ničem nebráním, jen klidně buď s ní.
00:57:25 Slyšel jsi to? To byl nějaký rozsah?
00:57:29 Nemají tvoje školy, Franto. To je hned slyšet.
00:57:37 ZPĚV
00:57:39 ...viděli jsme jednou v lukách plakat na tý vrbě kluka,
00:57:44 který pevně věřil tomu, že ji sundá z toho stromu.
00:57:51 Kdo o hvězdy jeví zájem, ten, když večer padne...
00:57:57 Já si kolikrát říkám, kam se to všechno řítí.
00:58:02 Děti už nerozeznají skutečné hodnoty.
00:58:05 Máš pravdu, Františku. I ten rum už stojí za pendrek.
00:58:12 ZPĚV
00:58:14 Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš, skrýš a zázemí?
00:58:24 Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi.
00:58:39 Hej, břízo bílá, skloň se níž, dej ptáčkům náruč svou a skrýš.
00:58:52 Já pak můžu jít a v duši klid můžu pak mít...
00:59:05 Josefe, já ani nevím, jestli to má nějaký smysl.
00:59:11 Pořád je sekýruju i když vím, že je to ono. Rozumíš?
00:59:16 Jsou dobří, že jo?
00:59:18 Ale prevíti. Tolik lidí jsem tady už dlouho neměl,
00:59:22 ale tak mizernou tržbu taky ne. Oni sem přišli jen poslouchat.
00:59:28 Já jsem zvíře - takhle je týrat.
00:59:33 Pro zpestření večera uslyšíte teď významnou skladbu Bedřicha Smetany
00:59:37 SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ v podání Marty.
00:59:49 ZPĚV Hlásej, ptáčku, hlásej dobrý den.
00:59:55 -Co blbne?
-Co já vím?
00:59:58 ...v trávě kvítek raný vstal, jitra září políben...
01:00:08 Ticho, prosím tě. Ticho!
01:00:12 Jásej, zpívej, jásej skřivánku...
01:00:21 ...jásej, zpívej, jásej zpívej. Jáááásej!
01:00:35 Tleskej!
01:00:53 ZPĚV
01:00:55 Já jsem vždycky žila v domnění, že když mužský rozhoupe a ožení,
01:01:00 tak jeho láskyplné hlazení patří jenom jeho ženě drahé.
01:01:06 Nic moc nechtěla jsem před tím, nic moc, jenom kupu dětí,
01:01:12 nic moc, pouze muže, který má mě rád.
01:01:17 Nic moc nechci ani nyní, nic moc, jenom to, co jiní.
01:01:23 Nic moc, jenom to a pak se může hrát, může hrát.
01:02:06 -Co je? Proč nespíš?
-Já nemůžu.
01:02:09 -Jak to?
-Tak.
01:02:13 Pane Šebestíku, nešel byste se mnou ven?
01:02:19 Teď? Tak pozdě?
01:02:24 -Vy se mě bojíte, že?
-Já? Za koho mě máš?
01:02:28 Ale bojíte.
01:02:30 S pěknou holkou v noci se nebojím nikdy.
01:03:13 Nezní špatně, co?
01:03:15 Stejně jsme měli jet domů, jak říkal sbormistr.
01:03:20 Mě to tady nebaví.
01:03:23 Marto, ono je to všechno trochu složitější.
01:03:41 ZPĚV
01:03:43 V trávě kvítek raný vstal, jitra září políben.
01:03:53 Jásej, zpívej, jáááásej.
01:04:05 No výborně. Co chceš? To bylo absolutně v pořádku.
01:04:09 Po technické stránce úplně.
01:04:11 Já jsem si myslela, že jsem to zpívala blbě,
01:04:15 když mi tak málo tleskali. Míň než Gábině.
01:04:18 Na to nehleď.
01:04:24 Myslíš, že tihle kluci znají nejlepší operní pěvkyně?
01:04:33 A jaké to jsou hvězdy.
01:04:35 Já bych to chtěla zpívat úplně nejlíp, jak to jde,
01:04:39 aby se na to dlouho nezapomnělo.
01:04:41 Tak příště to zkus zpívat jen tak pro radost.
01:04:46 Někomu, koho máš třeba ráda.
01:04:56 -To se mi strašně líbí.
-Staří mistři byli koumáci.
01:05:02 A hlavně - psali to srdcem.
01:05:15 Áááá...
01:05:41 A jéje, naše vzorňačky.
01:05:46 To vidět sbormistr, tak to nepřežije.
01:05:50 Nezáviď. Já už myslel, že to ani nejsou holky.
01:05:56 Pojď.
01:06:11 Tak jednoduché to zase mít nebudou, hošánci.
01:06:17 Ale že jsme pěkní sprosťáci, co?
01:06:21 To se nikdo nedoví, ty můj kvítku medový.
01:06:33 Marti, spíš?
01:06:37 To jsou vitpy!
01:06:41 Dejte mi pokoj!
01:06:46 Jé, holky, to je pohled pro bohy!
01:06:54 Ahój!
01:07:00 Děvčata, co to má znamenat?
01:07:04 Jste nechutné s těma špinavýma nohama na posteli.
01:07:08 A co tady vlastně ještě trčíte?
01:07:12 Slíbily jsme si, že nástupy budou včas a jednotné, pokud si pamatuju.
01:07:17 Pamatujete, soudružko, protože ještě nemáte sklerózu.
01:07:24 Co se tu ještě válíš, Skálová? A oblečená! Máš na to 5 minut.
01:07:28 5 bodů dolů!
01:07:32 Co ti je? Tobě něco je, že?
01:07:37 Já hned poznám, když někomu něco je.
01:07:40 Když se člověk zrovna nesměje, tak mu hned musí něco být, že?
01:07:45 Nakonec, co je tady k smíchu - v takovém blbém zapadákově.
01:07:49 Nechte mě aspoň v klidu umřít.
01:07:51 A to nepůjdeš napřed ani na rozcvičku?
01:07:55 Pojď, Míšo.
01:08:06 Pohladíš kočce uši a bude ti fajn. Tak mám jít?
01:08:13 Jen si běž za Gábinkou.
01:08:36 Ale já bych třeba nešla, kdybys chtěla... umřít.
01:08:44 Vím, že to byla blbost.
01:08:47 To NIC MOC už jsem asi neměla zpívat, aspoň po tom Smetanovi ne.
01:08:51 Když ti kluci jsou jen takoví: raz dva tři, šou dva tři.
01:08:56 Skvělá diagnóza, můžeš jít rovnou na medicínu.
01:09:00 To by bylo mrtvých, pane Šebestíku, Ale opravdu, co budeme dělat?
01:09:08 -Dobrý den.
-Ahoj.
01:09:13 Nespletla sis dveře, Míšo. Paní doktorka bydlí o poschodí výš.
01:09:20 Nebojte se, pane Šebestíku, mně nic není. Ale Martě je, že?
01:09:26 -Zase to na ni leze.
-Leze? Proč nepřišla sama?
01:09:31 -Jí nic není, ale je zase taková...
-Divná, co?
01:09:37 A nebaví se s Gábinou.
01:09:40 A vy jste říkal, že máme prášky na všechno.
01:10:02 Bolavé srdce se léčí jinak.
01:10:10 HLAS PRŮVODCE
01:10:12 Není zámek jako zámek. Humprecht je perla mezi zámky.
01:10:18 Italský stavitel jej postavil bez znalostí fyzikálních zákonů,
01:10:28 ale stavěl jej s velikými zkušenostmi, s pomocí citu a srdce.
01:10:37 Posuďte sami.
01:10:45 ZPĚV Tja da dá dá...
01:11:02 -Holky, co si dáme?
-To je přece jasné: Ave Maria.
01:11:21 ZPÍVÁ LATINSKY Ave Maria...
01:11:53 -To koukáte, co!
-Pst.
01:13:25 Hoši, tyhle holky nesmíme nechat jen tak odjet,
01:13:31 ať se děje, co se děje. Tak co? Pomůžete mi?
01:13:38 Když nám vyžehlíte ty třešně.
01:13:46 Martičko, to bylo strašně krásné.
01:13:50 Fakt, Marti, tak bych to nikdy nesvedla.
01:13:55 No fakt.
01:14:02 Já jsem tak pitomá nemožná blbá holka.
01:14:13 Vy mě vůbec neznáte, já jsem ještě strašně lakomá.
01:14:20 ZPĚV
01:14:21 Nás totiž je víc a máme i víc nápadů,
01:14:26 nás totiž je víc, nikdo není sám.
01:14:32 Nás totiž je víc, jít můžeš si k nám pro radu,
01:14:38 nás totiž je víc, radu mám, tak dám.
01:14:44 Kdo z mála problém velký dělá že pak neví kudy dál,
01:14:51 ten jen prohloupí, když rozhodne vše vzdát.
01:14:57 Taková je pravda celá, jenom hloupý by se bál.
01:15:03 Jít to musí, chytrý zkusí dál se prát.
01:15:09 HLÁŠENÍ MÍSTNÍHO ROZHLASU
01:15:12 Vážení spoluobčané, vítáme vás všechny v areálu našeho koupaliště,
01:15:18 které jsme s vaší pomocí a příkladným pochopením přeměnili
01:15:23 pro dnešní den na důstojný kulturní stánek.
01:15:28 Ten bude hostit naše milé hosty - slavný pěvecký sbor profesora
01:15:35 Františka Přikryla z Ostravy.
01:15:40 Za malou chvíli uslyšíte jejich koncert uspořádaný na rozloučenou
01:15:46 s naším městem s bohatou kulturní tradicí.
01:15:56 Ticho, ty nejsi pes, ale vůl. Přestaň!
01:16:04 -Aby bylo poznat, že patříte k nám.
-A kde máte klavíristu?
01:16:10 Tady.
01:16:30 ZPĚV Áááá...
01:18:20 To jsem šťastný, že vás zase vidíme, krásky!
01:18:25 -My jsme taky rády.
-My jsme se vám přišly omluvit.
01:18:28 Nic mi neříkejte, mlčte už.
01:18:31 Já se vám musím omluvit, já byl na vás sprostý.
01:18:35 -Ne, my jsme byly sprosté.
-Ne, ne.
01:18:38 Já vím, co je moje povinnost, já se omlouvám na každém zájezdu.
01:18:47 ZPĚV
01:18:49 Stačí jen úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek,
01:18:58 dárků s sebou máme stále na tisíc.
01:19:08 Každý z nás kouzlo zná, krátí vzdálenost dálek,
01:19:16 přát s úsměvem dobrou noc i den.
01:19:28 Až se koncem století, blíží se už k nám,
01:19:34 píseň světem rozletí, nápěv, námět znám,
01:19:39 píseň, které hlas každý rád rád každý z nás chtěl by dát.
01:19:48 Až se koncem století, blíží se už k nám,
01:19:53 náruč dočká objetí, jenom žádný šrám.
01:19:58 svět pak bude krásou všech krás, krásou všech krás, také v nás.
01:20:10 Holky, ještě nikde nám tak krásně neumyli autobus.
01:20:16 A ještě nikde jsme nedostaly tolik kytek a třešní.
01:20:20 A nikde nebylo tolik bezva kluků a tolik krásných průšvihů.
01:20:27 -Míšo, nepůjčila bys mi Milušku?
-Nepůjčila, abys věděla!
01:20:33 Já ti ji totiž dám. A strašně ráda.
01:20:41 -A nebude ti chybět?
-Mně? Cha chá!
01:20:44 Já mám doma psa, a živého!
01:20:47 Ten je taky hrozně rád, když mu hladím uši.
01:22:15 Skryté titulky Alena Kardová
Dětská hudební komedie scénáristky Hany Pinkavové a režiséra Josefa Pinkavy vypráví o dívčim pěveckém sboru, v jehož příhodách při zájezdu a jednu soutěž se jako červená nit táhne rivalita dvou mladičkých sólistek. Veselé příběhy ze života dospívajících dívek a chlapců jsou doplněny krásou dívčího sborového zpěvu, emocionálně zesílenou rafinovaně zvoleným prostředím, ať již Prachovských skal nebo loveckého zámečku Humprecht.