Napínavé pátrání po tajemství, které skrývá starý zámek. ### Režie: Miroslav Cikán. Scénář: Karel Hašler. Hrají: Karel Hašler, František Smolík, Jiřina Šejbalová a Bedřich Vrbský.
00:02:16 ODBÍJENÍ HODIN
00:02:29 7... 8... 9... 10... 11... 12.
00:02:40 12 hodin. Irenko, já ti blahopřeji k 21. narozeninám...
00:02:44 -Počkat, přípitek pronesu já.
-Prosím.
00:02:48 -Drahá Ireno, vzácní hosté.
-Okamžik.
00:02:51 -Připít Ireně mohu jen já.
-Ty? Jsi nejmladší.
00:02:55 -A přijdeš na řadu až poslední.
-Ale děti, nehádejte se.
00:02:58 Vidím, že by se pánové takhle nedohodli, a proto bude nejlépe,
00:03:02 když jako otec promluvím za nás za všechny.
00:03:07 Drahá Irenko. Ty víš, jak tě máme všichni rádi. Moji přátelé i já.
00:03:13 A proto ti přejeme ze srdce všechno nejlepší.
00:03:17 Na tvoje zdraví.
00:03:23 Tak, a teď dostane každý z nás slavnostní políbení.
00:03:28 Tak pánové, k dílu, k dílu!
00:03:36 Děkuji vám všem, pánové. Byl to opravdu milý přípitek.
00:03:40 Tak, a teď si sedneme hezky ke krbu a zapálíme si cigaretu.
00:03:49 Ireno, mohu s tebou chviličku mluvit?
00:03:51 -Copak, Tome?
-Ireno, známe se už skoro rok.
00:03:54 Myslím, že jsem se stal tvým nejlepším přítelem.
00:03:58 Byl jsem vždy na místě, když jsi mě potřebovala.
00:04:01 -Já vím, Tome, že jsi hodný hoch.
-Chtěl bych být víc než hodný hoch.
00:04:06 Ireno, chceš se stát mou ženou?
00:04:11 To nemyslíš vážně, Tome.
00:04:16 Věděl jsem, že se mi vysměješ.
00:04:19 Ale věř, nemohu už chodit déle kolem tebe a dívat se,
00:04:22 jak jsi milá ke všem, jen ke mně ne.
00:04:24 Tome, snad nežárlíš?
00:04:27 Vím dobře, že to všecko nemá smyslu.
00:04:30 Vím, že jsou ti jiní milejší. Protože je znáš déle.
00:04:33 Líbí se ti Frank, protože je veselejší a snad i mužnější než já.
00:04:39 -Snad ti Jimmy imponuje svou uniformou.-Tome! Buď způsobný.
00:04:44 Děti! Copak si to tam šeptáte?
00:04:48 Už jdeme, tatínku.
00:05:21 Tak jako ve snu můj život plyne a nemám vůbec radosti jiné
00:05:30 stále na tě myslím jen.
00:05:40 Svůj celý život v tvé ruce vkládám.
00:05:44 Mně s tebou býti, toť vše, co žádám.
00:05:49 Stále na tě myslím jen.
00:05:58 Po tobě toužím, jen tebe v srdci nosím,
00:06:07 a jediné jen na světě přání mám:
00:06:17 Čti v mojích očích oč tebe stále prosím
00:06:26 za vlídný úsměv ti celé srdce dám.
00:06:36 Mne vábí dlouhý čas tvých očí jas
00:06:43 a čekám jen, až řekne mi tvůj hlas,
00:06:50 tvůj něžný hlas:
00:06:53 Tys láska má.
00:07:02 Po tobě toužím, jen tebe v srdci nosím,
00:07:11 za vlídný úsměv ti celé srdce dám.
00:07:28 Výborně, výborně!
00:07:45 Strašná noc. Dnes bych nechtěl být venku.
00:07:48 Dnes je pravá noc pro strašidelné historky.
00:07:51 No, já vám řeknu, že bych se jednou moc rád seznámil
00:07:55 s nějakým zdejším duchem.
00:07:57 Panečku, to by byl interview pro můj žurnál.
00:08:00 Například: Jak často račte v noci strašit?
00:08:04 Kdo vám pere košili?
00:08:07 Máte taky někdy volno?
00:08:12 Vy se tomu smějete. Ale jsou na světě záhadné a nepochopitelné věci.
00:08:18 Pan Helford by vám to mohl dosvědčit.
00:08:21 Proč zrovna já?
00:08:24 Mám na mysli Modrý pokoj.
00:08:26 Ale, Tome! Proč oživovat znovu ty staré zapomenuté historky?
00:08:32 -Jaký "modrý pokoj"?
-Tom patrně myslí náš Modrý pokoj.
00:08:36 Do kterého už 20 let nikdo nevkročil.
00:08:39 Už 20 let? To je čím dál, tím tajemnější.
00:08:42 -Snad v tom modrém pokoji nestraší?
-Nestraší tam.
00:08:46 Ale před 20 léty zahynuli v Modrém pokoji záhadným způsobem tři lidé.
00:09:01 ENERGICKÉ ZAKLEPÁNÍ
00:09:08 ZAKLEPÁNÍ
00:09:20 ZAKLEPÁNÍ
00:09:32 Ty? Dnes to nejde. Jsou tu hosté.
00:09:35 -Musíš mě pustit, Pavle.
-Počkej, až všichni usnou.
00:09:45 Mluvím o tom velmi nerad, protože to náleží minulosti.
00:09:49 -Ale když jste nás napnul, musíte to dopovědět.-Tatínku, prosím.
00:09:53 -Mluvím o tom opravdu velmi nerad.
-Ale když už jsme to nakousli...
00:09:56 -Snad se nám podaří rozluštit tu hádanku.-To pochybuji, Jimmy.
00:10:01 Vlastně toho není ani tolik.
00:10:05 Počkejte. Nechte mě chvíli přemýšlet.
00:10:11 Je tomu právě 19 let.
00:10:15 Irenka byla tehdy ještě docela malá holčička.
00:10:20 Má svobodná sestra k nám tehdy přijela na návštěvu
00:10:25 a ubytovala se v Modrém pokoji.
00:10:29 Seděli jsme jednoho večera zde v hale, až...
00:10:36 Děkuji.
00:10:39 Až do půlnoci a pak jsme šli spát.
00:10:43 Náhle po jedné hodině v noci, zrovna když jsem chtěl ulehnout,
00:10:50 jsem zaslechl z Modrého pokoje hrozný výkřik.
00:10:54 Spěchal jsem tam, klepal na dveře, nic se neozvalo.
00:11:00 Vypáčili jsme dveře. Modrý pokoj byl prázdný.
00:11:07 Prázdný?
00:11:09 Okno bylo otevřené.
00:11:11 A pod ním jsme našli roztříštěnou mrtvolu mé sestry.
00:11:17 Nešťastná náhoda.
00:11:19 Také jsem tak myslel a věřil bych tomu i dnes,
00:11:23 kdybychom nebyli o 4 měsíce později našli mého nejlepšího přítele
00:11:28 o jedné hodině v noci, tedy v tutéž hodinu, zastřeleného.
00:11:35 A zase v Modrém pokoji.
00:11:38 -A sebevražda je vyloučena?
-Žil v nejlepších poměrech.
00:11:42 Lpěl takřka na životě. Rozešli jsme se v nejlepší náladě.
00:11:47 A tu pojednou o jedné hodině zazněl z Modrého pokoje výstřel.
00:11:54 Našli jsme jej mrtvého.
00:11:57 Sebevražda byla vyloučena, protože zbraň, která by tomu nasvědčovala, nalezena nebyla.
00:12:03 Obě neštěstí se tedy stala v jednu hodinu.
00:12:06 A třetí případ?
00:12:08 Byl policejní komisař, který si umínil strávit noc v Modrém pokoji.
00:12:15 Našli jsme jej ráno mrtvého na koberci.
00:12:20 Jeho tvář byla znetvořena hrůzou.
00:12:25 Mrtvice z rozčilení, konstatoval lékař.
00:12:28 To je podivné.
00:12:30 Chápete, že jsem od té doby do Modrého pokoje nevkročil.
00:12:34 Jen komorník Pavel, který má klíč, tam někdy uklízí.
00:12:42 Ale panstvo! Co se to s vámi děje? Počkejte.
00:12:47 Povím vám pro změnu jednu veselou historku.
00:12:51 Asi před 2 lety přistáli jsme... IRENA VYKŘIKLA
00:13:03 Čaj, pane Helforde.
00:13:06 -Bože! To jsem se lekla.
00:13:09 To máte z těch strašidelných historek. Mluvme raději o něčem jiném.
00:13:15 Ano. Mluvme o tom, jak bude vypadat ten, jehož si Irena jednou vezme.
00:13:20 Ale pánové...
00:13:22 Nezamlouvej to, Ireno. Řekni, jaký má být.
00:13:27 To je... To je těžká otázka.
00:13:31 Především... musí být hezký.
00:13:36 Hezký? Tome, jdeš ven?
00:13:38 -Pak musí být mladý...
-Tome, můžeš se zase vrátit.
00:13:43 -A nesmí se bát.-Já se nebojím.
-Podívejte se, hrdinu.
00:13:47 Jen se smějte. Ale já Ireně dokážu, že se nebojím.
00:13:50 FRANK: No to jsem ale zvědav.
00:13:53 Budu dnes v noci spát v Modrém pokoji.
00:13:58 -Tome, nemluvte hlouposti.
-Myslím to zcela vážně.
00:14:01 Ať se Irena přesvědčí, že nejsem zbabělec.
00:14:04 -Troufáte si to také?
-Poslechni, chlapče.
00:14:07 My ti sice věříme, že máš odvahu, ale to, co tu navrhuješ, je nesmysl.
00:14:11 -Snad se nebojíš?
-Na tohle mne nenachytáš.
00:14:14 -Zažil jsem ve svém povolání už...
-Jen ho nech.
00:14:17 Bude to hrozně napínavé. Už si připravuju článek.
00:14:20 -"Noc v strašidelném pokoji."
-No prosím. Já tedy souhlasím.
00:14:24 -Ale pánové, vždyť je to šílenství.
-Naopak. Kdoví, k čemu je to dobré.
00:14:28 Navrhuji, aby každý z nás strávil noc v Modrém pokoji.
00:14:32 Já jako nejmladší začnu. Ale jedno mi musíte slíbit.
00:14:37 Kdyby se některému z nás něco stalo,
00:14:40 musí přece ostatní strávit příští noc v Modrém pokoji.
00:14:44 Souhlasíte?
00:14:47 Jsi velké dítě.
00:14:50 Pavle, přineste klíč od Modrého pokoje.
00:14:54 -Mám ho přinést?-Jen ho přineste.
-Tome, nedělej to.
00:14:58 -Pánové, osud se nemá provokovat.
-Ale proč ne.
00:15:01 Snad se nám podaří rozluštit tu záhadu.
00:15:03 Nebojte se, pane Helforde. Nám nezkřiví duchové ani vlásku.
00:15:07 Ostatně, co by s ním také dělali? Až ho duchové uvidí, tak utečou.
00:16:02 Aha. Tak tady bydlí to duchovní panstvo.
00:16:05 -Odemkněte, Pavle.
-Varuji vás, pane Tome.
00:16:08 -Na modrém pokoji leží...
-Těžká kletba, já vím.
00:16:11 -To už jsem slyšel.-Jen odemkněte. Já už se nemůžu dočkat.
00:16:29 Rozsviťte, Pavle.
00:16:34 Prosím.
00:16:55 Tak to je ten tajemný Modrý pokoj. No vypadá to tu docela příjemně.
00:17:00 Až na ten těžký vzduch.
00:17:06 -To je tedy to okno...-Ano. V hloubce asi 10 m pod ním je řeka.
00:17:11 Zde vedle spinetu jsme našli tehdy mého přítele.
00:17:17 A o dva dny později na témže místě policejního komisaře.
00:17:22 Chm. To je zvláštní shoda okolností.
00:17:35 AKORD JE ROZLADĚNÝ
00:17:37 To je divný zvuk.
00:17:40 -Byl pokoj při každém neštěstí zevnitř zamčen?-Ano.
00:17:43 A to je to nejpodivnější.
00:17:46 A nikdy jsme nenašli nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla v pokoji ještě druhá osoba.
00:17:51 To je směšné.
00:17:53 Nespáchal jsi to ty, loupežný rytíři?
00:17:56 No, Tome. Jak je ti? Ještě si to můžeš rozmyslet.
00:18:00 -Už jsem se rozhodl.
-Nech aspoň dveře otevřené.
00:18:02 Ireno, o mne nemusíš mít strach. Mně se určitě nic nestane.
00:18:05 Jestlipak víte, že už je půl jedné? Tak chlapečku, hezky do postýlky.
00:18:09 Lehni si a spi. A to ti povídám. Ať jsi v 9 ráno u snídaně!
00:18:13 A pak nám můžeš vypravovat, co ti páni duchové říkali.
00:18:16 -Dobrou noc, Tome. -Dobrou noc.
-Dobrou noc.-Dobrou noc.
00:18:20 -Dobrou noc.-Dobrou noc.
-Dobrou noc, Jimmy.
00:18:49 Dnes to není možné. Někdo spí v Modrém pokoji.
00:18:52 -Kdy tedy?
-Přijďte zítra. Čekejte na znamení.
00:19:51 KROKY
00:20:00 -Jimmy.
-Co je?
00:20:06 Slyšíš?
00:20:09 Co?
00:20:12 Tom.
00:20:43 Jimmy, věříš ty opravdu tomu švindlu?
00:20:48 Já?
00:20:50 No ovšem.
00:20:52 -Opravdu?
-Ty blázínku.
00:20:55 Zítra se tomu všichni vysmějeme. Dobrou noc, Franku.
00:21:01 Dobrou noc, Jimmy.
00:21:14 CVAKÁNÍ KLIKY
00:21:33 -Ty, Ireno?-Tome. Nemohla jsem to ve svém pokoji vydržet.
00:21:38 -Zmocnil se mě náhle takový strach.
-Ale Ireno.
00:21:41 Cítím, že se něco stane. Něco hrozného. Strašného.
00:21:45 -Tome, pojď odtud.
-To nemohu, Ireno.
00:21:47 -Proč ne, Tome?
-Protože by se mi všichni vysmáli.
00:21:50 Ale nezáleželo by mi na tom, kdybych věděl, že ty máš o mne strach.
00:21:53 Že jsem ti bližší než ostatní. To kdybych věděl.
00:21:56 Ne.
00:21:59 -Tome.
-Odpusť, ale zůstanu zde.
00:22:04 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, Ireno.
00:22:41 ODBÍJENÍ JEDNÉ HODINY
00:23:09 Jimmy.
00:23:12 -Co je?
-Slyšel jsi? Právě odbila jedna.
00:23:16 -Copak ty jsi taky ztratil hlavu?
-A co kdyby se Tomovi něco stalo?
00:23:20 -A co by se mu mohlo stát? Prosím tě, nebuď tak...-Tiše.
00:23:38 -To je divné.-Co?
-Helfordovo auto právě vyjelo.
00:23:43 -Teď v noci?
-Co se asi stalo?
00:23:46 To se ráno dozvíš. Nech mě spát.
00:23:51 Už není nic slyšet.
00:23:53 Tom už jistě spí a jistě lépe nežli já.
00:23:56 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, Jimmy.
00:25:03 Pane Tome. Je už půl deváté.
00:25:08 -Co je, Pavle?
-Nevím. Pan Tom neodpovídá.
00:25:11 Počkejte. Tome, otevři.
00:25:15 Tak nedělej hlouposti, Tome. Tak otevři.
00:25:18 -Proboha, co se stalo?
-Tom neodpovídá.-To není možné.
00:25:21 Tome! Tome! Otevři.
00:25:24 -Neozývá se.
-Není možná, aby tak tvrdě spal.
00:25:28 Počkejte. Tiše.
00:25:31 -Nic není slyšet. Co budem dělat?
-Vypáčíme dveře.
00:25:47 -Prázdný!
-Okno!
00:25:56 -Nic.-Okno bylo včera uzavřeno. Zrovna jako tenkrát.
00:26:00 -Vždyť nejde o nic nepřirozeného. Patrně se stalo neštěstí.-Ale jak?
00:26:04 Ale jak?! Tom dostal strach, otevřel okno, vychýlil se...
00:26:07 -Dám prohledat řeku.
-Půjdu s vámi.
00:26:09 -Jimmy, to je hrozné.
-Ale Irenko, nerozčiluj se.
00:26:13 Musíme přece Toma najít.
00:26:52 Marie! Už jste to slyšela?
00:26:55 -Co?
-Pan Tom zmizel.
00:26:58 -Zmizel?
-Ano.
00:27:00 Právě jsem slyšela, jak pan Jim a milostivá slečna o tom mluvili.
00:27:05 Spal dnes v noci... Pane Pavle!
-Co?-Je to pravda s panem Tomem?
00:27:10 Ano.
00:27:14 Varoval jsem je. Ale vysmáli se mi.
00:27:19 Já to věděl.
00:27:21 Kdo jednou usne v Modrém pokoji, ten už se neprobudí.
00:27:25 Pro Kristapána, to je hrozné.
00:27:31 -Dobré jitro, pane Bringu.
-Dobré jitro, Maxi.
00:27:34 -Něco na motoru?
-No, není to tak zlý.
00:27:37 To se vám stalo dnes v noci?
00:27:41 Jak to, dnes v noci? Jak to myslíte, pane Bringu?
00:27:44 No říkal mi pan Frank, že viděl vůz dnes v noci v jednu hodinu na silnici.
00:27:50 To je nesmysl. Úplně. Jak mohl ten vůz vyjet, když byl celou noc v garáži?
00:27:55 Tak. No. Snad se pan Frank mýlil. Nebudu vás zdržovat.
00:28:20 Počkejte tady.
00:28:30 Ach, to je podivné.
00:28:32 -Tak co je?
-Nic. Našli jsme tohle.
00:28:37 -To je Tomovo pouzdro.
-Ano.
00:28:40 Našli jsme je 20 metrů od zámku na břehu.
00:28:43 -Na břehu?-Ano. Ten případ je čím dál tajemnější.
00:28:48 -A což abychom zavolali policii?
-Ne. Počkejte až do večera.
00:28:52 -Snad se Tom ještě vrátí.
-Doufejme.
00:29:21 -A!
-Nemohu uvěřit nešťastné náhodě...
00:29:25 -Pomoc!!-Irena!
-Co se stalo?
00:29:35 -Pavle, proboha, co se stalo?
-Slyšel jsem slečnu volat o pomoc.
00:29:38 Přiběhl jsem a našel slečnu Irenu omdlelou na podlaze.
00:29:41 Ireno! Slyšíš? Ireno!
00:29:46 -Jimmy. Už je pryč.-Kdo?
-Nějaký neznámý muž mne tu přepadl.
00:29:51 Neznámý muž?
00:29:56 Ireno.
00:30:02 Šla jsem chodbou. Něco jako by mě přitahovalo do Modrého pokoje.
00:30:06 -A dál?-Otevřela jsem dveře, spatřila jsem neznámého muže.
00:30:12 -Díval se na mne, chytil mě za ruce...-A?
00:30:16 Volala jsem o pomoc, dál nevím.
00:30:21 Zpozoroval jste něco podezřelého, Pavle?
00:30:24 Nic, pane Helforde.
00:30:27 Sem nemůže nikdo cizí vejít, protože dveře jsou zamčené.
00:30:31 Vždyť já ho viděla.
00:30:34 Ten darebák tu někde je a jistě se zase vrátí.
00:30:37 -Myslíte?-No určitě. Ale nesmíte zavolat policii.
00:30:40 -Proč?
-Protože by byl varován.
00:30:42 Přenechte toho chlapíka mně. Však já se mu dostanu na kobylku.
00:30:45 Budu dnes v noci spát zde v Modrém pokoji.
00:30:52 -Tak co je?
-Co chceš?
00:30:55 -Už sis to rozmyslel?
-Jo. Mezi náma je konec.-Dobrá.
00:30:59 -Tedy řeknu, co jsi dnes v noci dělal.-To neřekneš.-Jo, řeknu.
00:31:03 Počkej, ty si na mne vzpomeneš, ty... ty vrahu.
00:32:13 Co tu chceš? Co tu slídíš?
00:32:16 -Odpusťte, pane Pavle, chtěla jsem se podívat...-Hned si jdi lehnout!
00:32:32 Franku. Nechoď dnes do Modrého pokoje.
00:32:35 Ale Ireno. Přece se nebudu bát. Zůstanu tam až do rána.
00:32:38 -Když ale uslyšíš šramot, tak...
-Tak vystřelím. Vím.
00:32:41 Ostatně myslím, že 6 ran stačí. ODBITÍ HODIN
00:32:46 Půl jedné, svrchovaný čas. Nemějte strach, děti.
00:32:50 Však já už toho ducha nějak oblafnu. To si vezmu s sebou.
00:32:53 A myslím, že si ještě připijeme s tím duchem na bratrství.
00:32:57 -Dobrou noc, Ireno.-Dobrou noc.
-Dobrou noc, Jimmy.-Dobrou noc.
00:33:35 -Nechceš jít spát, Ireno?
-Ne, nech mne tu, Jimmy.
00:33:39 -Bojím se sama v pokoji.
-Kam šel starý pán?
00:33:42 Šel spát. Už asi před hodinou. Nebylo mu dobře.
00:33:47 -A Toma ještě nenašli.
-To je hrozné.
00:33:49 Jen aby se také Frankovi něco nestalo.
00:33:52 Ale Ireno. Frank je přece chlapík. Ten se nebojí.
00:33:56 Ale kdyby se přece něco stalo, Jimmy, slib mi, že nepůjdeš spát do Modrého pokoje.
00:34:00 -To ti mohu slíbit, protože se
Frankovi určitě nic nestane.
-To jsem ráda.
00:34:45 -Opravdu tu chceš zůstat celu noc, Jimmy?-Ano.
00:34:49 -Zůstanu s tebou.
-Ale Irenko, musíš přece jít...
00:34:52 HRA NA KLAVÍR
00:35:00 To je Frank.
00:35:05 No tak vidíš, že se nebojí.
00:35:35 -Za chvilku bude jedna.-Irenko, neboj se, nic se nemůže stát.
00:35:41 ODBÍJENÍ HODIN Jedna!
00:35:45 HRA NA KLAVÍR POKRAČUJE
00:35:48 No tak vidíš. Všechno je v nejlepším pořádku.
00:35:55 VÝSTŘEL
-Frank!-Jimmy, nechoď tam!
00:36:00 -Někdo vystřelil v Modrém pokoji.
-Pojďte.
00:36:04 Franku!
00:36:13 Mrtev.
00:36:31 Zůstaň venku, Ireno. Nechoď sem.
00:36:38 -Stalo se něco?-Ano.-Co?
-Frank je...-Co?-Zastřelen.
00:36:41 Musíme ihned zavolat policii. Spojte mě s komisařem Brownem.
00:36:46 Přijdu hned za vámi a promluvím s ním. Zavřu sám. Klíč je zevnitř.
00:37:00 Nebylo z něj vůbec vystřeleno.
00:37:24 TELEFON
00:37:31 Haló, policejní distrikt 17.
00:37:35 Zde Jimmy Bring. Mohu mluvit s panem komisařem Brownem?
00:37:39 Ne. Pan policejní komisař Brown se vrátí asi v 6 hodin večer.
00:37:46 Vražda? Kde?
00:37:50 Na zámku Helfordů?
00:37:53 No řeknu to hned, jakmile se pan komisař vrátí.
00:37:56 No myslím, že tak v 9 hodin ráno už tam bude.
00:37:59 -Brown přijde.
-Vy ho znáte? Je to výborný úředník.
00:38:02 Snad nás vysvobodí z té situace. ZVONĚNÍ
00:38:09 -Co to?
-Bože... Tam...
00:38:13 -To je z Modrého pokoje.
-To přece není možné.
00:38:17 Vždyť jsem sám před chvílí zavíral dveře. Tady je klíč. Pojďte, Pavle.
00:38:22 Zůstaňte prosím zde.
00:38:34 Tak to tedy bylo to zvonění.
00:38:42 Ale jak se dostala kočka do Modrého pokoje...
00:38:45 Vždyť jsem přeci sám zamykal dveře.
00:38:49 Poslyšte, Pavle.
00:38:52 Neexistuje opravdu ještě druhý klíč od Modrého pokoje?
00:38:56 Ne, pane Bringu. Já bych to přece musel vědět.
00:39:00 Chm. A přece tu někdo byl, zatímco jsem telefonoval.
00:39:05 Okamžik...
00:39:13 To je čím dál tím záhadnější.
00:39:53 Marie, máš jít nahoru.
00:39:55 Chce s tebou mluvit policejní komisař.
00:39:59 Se mnou? No já s tím přece nemám co dělat.
00:40:03 -Tak rychle, rychle. A kde je Betty?
-U Maxe v garáži.
00:40:08 Přiveď je oba.
00:40:12 Celý ten případ je velmi temný, pane komisaři.
00:40:15 My si už na něj posvítíme, pane Bringu.
00:40:18 Tak pojďte, pojďte. Sedněte. Tak honem, honem, prosím.
00:40:23 No vy taky. Tak sedněte.
00:40:27 Teď jsme už snad všichni, ne?
00:40:30 Vy si račte také sednout, pane Bringu.
00:40:41 -Kdo viděl mrtvého nejdřív?
-Já a komorník Pavel.
00:40:46 -Později přišla slečna Irena.
-Kde jste byl, když padl výstřel?
00:40:50 Zde v hale. Seděli jsme se slečnou Irenou u kuřáckého stolku.
00:40:55 -Kdy jste zaslechl výstřel?
-Asi... minutu po jedné.
00:41:00 Děkuji.
00:41:03 Komorník, prosím.
00:41:05 -Vy jste také zaslechl výstřel?
-Ano.
00:41:08 Kde vy jste byl v tu dobu?
00:41:12 Ve svém pokoji. Chtěl jsem zrovna ulehnout.
00:41:15 -Kde je váš pokoj?
-Ve 2. poschodí na konci chodby.
00:41:22 Děkuji. Můžete si sednout. Poslyšte, Jensene...
00:41:27 NENÍ ROZUMĚT
00:41:40 Pan Helford, prosím.
00:41:44 -Slyšel jste také výstřel, pane Helforde?-Ne, pane komisaři.
00:41:48 Já už jsem tvrdě spal.
00:41:50 Probudil jsem se, až teprve když jsem slyšel hluk a kroky na chodbě.
00:41:54 Děkuji.
00:42:01 Tak? To je zajímavé.
00:42:05 Prosím, komorník. Ještě jednou.
00:42:08 Chci se vás zeptat ještě na jednu maličkost. Pojďte trochu blíž.
00:42:14 Říkal jste, že jste zaslechl výstřel ve svém pokoji.
00:42:19 -Ano.-Za jak dlouho přišel za vámi komorník do Modrého pokoje?
00:42:23 Přišli jsme ke dveřím Modrého pokoje současně.
00:42:27 Hm.
00:42:29 To je divné.
00:42:32 Můj úředník právě zjistil, že cesta z vašeho pokoje do Modrého
00:42:37 trvá při největším spěchu nejméně 3/4 minuty.
00:42:40 -Je to tak?
-Ano, pane komisaři.
00:42:43 Jak jste se tedy mohl octnout u dveří Modrého pokoje s panem Bringem současně?
00:42:50 Vy neumíte mluvit?
00:42:56 Já vám to tedy řeknu sám.
00:42:59 Když se vražda stala, nebyl jste vůbec ve svém pokoji.
00:43:05 Je to tak?
00:43:08 Ano.
00:43:10 No tak vidíte.
00:43:13 A kdepak jste byl včera v jednu hodinu v noci?
00:43:18 Nemohl jsem spát. Chtěl jsem se přesvědčit, jsou-li okna zavřená.
00:43:24 V jednu hodinu v noci? No to je divné.
00:43:27 Patrně jste na to dříve neměl čas, co?
00:43:30 Já... Bylo mi najednou ouzko.
00:43:34 Myslel jsem na Modrý pokoj, nemohl jsem spát...
00:43:38 Nemohl jste spát, chudáčku. No tak si jděte sednout.
00:43:41 Služebná Marie, prosím.
00:43:45 Pane komisaři, já jsem vůbec nic neslyšela. Já jsem už spala.
00:43:49 Já jsem pana Franka opravdu nezastřelila.
00:43:53 No no no. Tak nebrečte mi tady hned. Vždyť já vás nesním.
00:43:57 -Šofér.
-Prosím.
00:44:00 -Vy jste také slyšel výstřel?
-Ne. To jsem už spal.
00:44:06 A potom bych taky nemohl nic slyšet, poněvadž můj byt je daleko od zámku.
00:44:10 Chm. Tak ještě něco.
00:44:15 Kde jste byl tu noc před vraždou? Když spal pan Brandt v Modrém pokoji.
00:44:20 -No doma, pane komisaři.
-Tak?
00:44:22 Ale pan Bring mi před chvílí řekl, že vůz vyjel v 1 hodinu z garáže.
00:44:29 No ztratil jste řeč?
00:44:31 -Nic o tom nevím, pane komisaři.
-Nevěřte mu, pane komisaři. On lže.
00:44:36 Vy jste nějak dobře informovaná. Pojďte sem, děťátko.
00:44:43 No tak, copak mi chcete říct?
00:44:48 -Viděla jsem, jak odjížděl s vozem.
-To není pravda.-Je to pravda.
00:44:51 Stála jsem za garáží
a viděla jsem to moc dobře.
-Ty lžeš!-Ne, ty lžeš.
00:44:55 Počkat. Jeden z vás dvou lže docela jistě. Jde jen o to, kdo lže líp.
00:45:01 On, pane komisaři. Vždyť jsem to viděla na vlastní oči.
00:45:04 Když jsem mu to na chodbě řekla, tak mě chytil za krk a škrtil.
00:45:07 Škrtil? A kdy to bylo?
00:45:12 Zrovna teď. Před 5 minutama. Jak jsme sem šli.
00:45:16 Ještě mě všecko bolí, jak se mnou třepal.
00:45:19 -To není pravda, pane komisaři.
-Počkejte!
00:45:32 To je váš?
00:45:36 A víte, že je ten člověk velký umělec?
00:45:40 On vás totiž chytil za krk a škrtil,
00:45:45 a při tom neztratil ani prášek popele z doutníku.
00:45:52 -Proč jste vlastně lhala?
-Pane komisaři, já jsem...
00:45:55 Víte, že se takovým lhaním uvádíte do podezření?
00:45:59 -Dám vás okamžitě zatknout!
-To by bylo to nejlepší.-Mlčte!
00:46:04 Pane komisaři, prosím vás, já vám řeknu všechno.
00:46:09 Všechno? Co?
00:46:12 Já jsem viděla včera v noci nějakého cizího člověka v Modrém pokoji.
00:46:17 -Kdy to bylo?
-Asi ve čtvrt na jednu.
00:46:20 Chvilku předtím, než šel pan Frank do Modrého pokoje.
00:46:23 Nemýlíte se? Vy si můžete sednout. Nemýlíte se už zase?
00:46:29 Ten váš cizí člověk se mi nějak nechce líbit.
00:46:33 Ale pane komisaři, já jsem ho určitě poznala.
00:46:36 Koho?
00:46:39 No tak, ven s tím.
00:46:42 Ten cizí člověk, co včera v noci vyšel z Modrého pokoje, nebyl sám.
00:46:48 A vy znáte toho člověka, co tam s ním byl?
00:46:54 Kdo to byl?
00:46:57 Neslyšela jste mou otázku?!
00:47:04 Je snad mezi námi?
00:47:36 Pan Helford?
00:47:41 Je to pravda, pane Helforde?
00:47:45 Ne, pane komisaři. To děvče lže.
00:47:48 Tak. Lže. Tak vy tedy říkáte, že jste v jednu hodinu už spal.
00:47:55 -Ano.-A že vás probudil teprve výstřel.-Chm.
00:48:01 Kdypak jste přišel do Modrého pokoje?
00:48:05 To vám nemohu přesně říci, pane komisaři.
00:48:10 To vám řeknu já, pane komisaři.
00:48:12 Pan Helford přišel k Modrému pokoji hned za námi.
00:48:16 A co měl pan Helford na sobě?
00:48:19 Proč?
00:48:22 -Tytéž šaty jako teď.
-Tak?
00:48:27 To je zajímavé.
00:48:33 Vy tedy říkáte, že už jste spal. Jak jste se mohl tak rychle obléci?
00:48:43 Nesmíte mi mít za zlé, pane Helforde, že už vám nevěřím.
00:48:48 Proti tomu se bohužel nemohu bránit, pane komisaři.
00:48:53 Rozhodně vás všecky důtklivě žádám, abyste zatím neopouštěli zámek.
00:48:58 Jensene. Zatelefonujte pro další asistenci.
00:49:01 Děkuji vám. Děkuji vám, panstvo. Můžete jít.
00:49:06 Vy tu zůstanete. Vy! Vy!
00:49:12 Tak. A teď se spolu trochu pobavíme.
00:49:19 Zdá se, že víte víc, než jste řekla. Bylo vám ještě něco nápadné?
00:49:25 -Ano.
-Co?
00:49:28 -Když jsem šla včera večer...
-Kdy?
00:49:30 Ve 12 hodin v noci chodbou,
00:49:33 tak stál Pavel, náš komorník, u okna a dával někomu znamení lampičkou.
00:49:37 No? A dál?
00:49:40 No a dál... Dál už nevím.
00:49:43 No. Tak mi řekněte ještě něco.
00:49:46 Prosím.
00:49:48 Proč jste byla včera tak pozdě na chodbě?
00:49:51 Co jste dělala v noci v garáži? Proč se touláte v noci po zámku?
00:49:54 Místo abyste spala.
00:49:57 A jak to, že si pamatujete pokaždé tak přesně čas?
00:50:02 Tak já vám něco řeknu, holčičko.
00:50:04 Nemyslete si, že si ulehčíte, když budete podezřívat jiné. Naopak.
00:50:09 -Právě na vás si dám proto dobrý pozor.-Pane komisaři...
00:50:12 Už s váma nemám co mluvit. Můžete jít.
00:50:15 To je potvora, ta Betty. Slyšelas, jak mě chtěla namočit?
00:50:19 A nemáš opravdu nic na svědomí, Maxi?
00:50:22 Nesmysl.
00:50:24 Totiž, s tím vozem jsem byl doopravdy včera v noci venku.
00:50:28 -To je pravda.
-No tak vidíš.
00:50:30 Jakýpak "no vidíš"? Byl jsem dole ve vesnici. V hospodě.
00:50:35 Mám tam... takovouhle žábu. S ní jezdím načerno.
00:50:39 Aha.
00:50:41 Jo a teďka na mě Betty má vztek, žárlí, protože s ní nechci nic mít.
00:50:47 -A proto mě chtěla u toho komisaře očernit. -To je ale sprosťáctví.
00:50:50 A jaký! Ještě štěstí, že jsem si ji nevzal.
00:51:23 -Které okno to bylo?
-Tady stál pan Pavel.
00:51:56 Nevěřím, že by byl pan Helford do té věci zapleten. Mám pocit, že je to vyloučeno.
00:52:02 S vnitřními pocity nemůže policie pracovat, milý pane Bringu.
00:52:05 Když jsem ale telefonoval, stál pan Helford vedle mne. Nemohl tedy smazat stopu ruky.
00:52:10 No to taky nikdo neříká. Ale přesto mohl být ve spojení s pachatelem.
00:52:15 -To je vyloučeno.-Já chápu dobře, proč pana Helforda tak hájíte.
00:52:20 Ale jak mi vysvětlíte jeho styky s tím cizím člověkem, se kterým ho viděla komorná?
00:52:28 KLEPÁNÍ
00:52:43 Pusťte! Pusťte mě! Pusťte!
00:53:00 Ale jak se dostala kočka do Modrého pokoje, když jsem měl klíč v kapse?
00:53:05 Docela prostě. Existuje určitě ještě jeden klíč.
00:53:09 -Ale kdo ho má?
-Kdo ho má...
00:53:12 To kdybych věděl, neklečel bych tady před vámi.
00:53:14 -Už ho máme, pane komisaři.
-No tak. Sem s ním.
00:53:18 Teď snad konečně tu záhadu rozluštíme.
00:53:26 Dobrý večer.
00:53:28 Zavolejte sem pana Helforda, slečnu Irenu a... komornou. Sedněte si.
00:53:36 -Děkuji.
-No jak je libo.
00:53:40 Copak jste hledal v zámku?
00:53:44 To byste rád věděl, co?
00:53:47 -Nerozuměl jste mi?
-Umhm. Ale neodpovím.
00:53:52 No počkejte. Já už vám rozvážu jazyk.
00:53:58 Pojďte dál, panstvo.
00:54:06 Je to ten člověk, který vyšel s panem Helfordem z Modrého pokoje?
00:54:09 -Ano.
-To je ten, co mě přepadl.
00:54:12 Musím vás nyní požádat, pane Helforde,
00:54:15 abyste mi řekl úplnou pravdu o svých stycích s tím člověkem.
00:54:18 -A budu-li se zdráhat?
-Dám vás prostě zatknout.
00:54:22 Pro spoluúčast na obou zločinech.
00:54:25 Teď už na tom nezáleží. Dobrá, budu tedy mluvit.
00:54:30 -Ne.
-Budu.
00:54:36 Pane komisaři, mohu s vámi mluvit několik slov o samotě?
00:54:40 Prosím. Panstvo, prosím vás, nechte nás na chvíli o samotě.
00:54:45 Jensene. Dejte na něj dobrý pozor.
00:54:50 Prosím.
00:54:54 Nuže, co jste mi chtěl říct?
00:54:57 Co vám chci říct, nemá nic společného s oběma zločiny.
00:55:02 -Hm.-Muž, kterého váš úředník právě odvedl, je můj bratr.
00:55:10 -Váš bratr?-Ano. A nejen to. je to také otec Ireny.
00:55:16 Opravdu?
00:55:19 Můj bratr promarnil celé své jmění, opustil ženu i dítě,
00:55:26 zanechav je bez jakýchkoliv prostředků.
00:55:29 Ujal jsem se jich. Irenina matka záhy zemřela.
00:55:34 A dítě mne považuje za svého otce.
00:55:39 Mimo mne ví o tom jen komorník Pavel.
00:55:43 -A o svém bratru jste už od té doby neslyšel?-Ne.
00:55:46 Předevčírem objevil se tu poprvé.
00:55:49 Sešel jsem se s ním v Modrém pokoji, kde mne žádal o peníze.
00:55:53 Chtěl jsem mu je dnes večer dát, ale vběhl vám do rukou.
00:55:58 A jak mi vysvětlíte přepadení své dcery?
00:56:01 Přepadení? Ne, pane komisaři.
00:56:06 Ale... Neovládnul své otcovské srdce,
00:56:10 když uviděl svoje dítě poprvé zase po 20 letech.
00:56:17 Hm. Řekněte mi ještě něco. Proč jste mi to vše neřekl dřív?
00:56:22 -Proč až teprve teď?
-Pane komisaři, já nechápu, že...
00:56:28 Promiňte. To byl jenom okamžitý nápad.
00:56:31 -Mohu teď odejít?
-Prosím.
00:56:34 Doufám, že mohu spolehnout, že se o tom nikomu nezmíníte, zvláště ne mé dceři.
00:56:40 -No ovšem. Ovšem.
-Děkuji vám.
00:56:48 No?
00:56:50 Švindl.
00:56:56 Myslíš, že má tatínek opravdu něco společného s tou hroznou věcí?
00:57:00 Ale ne.
00:57:03 Tatínku!
00:57:06 Milé dítě. Půjdu si lehnout.
00:57:11 Abych nemusel na nic myslet.
00:57:18 -Něco nového, pane komisaři?
-Pan Helford mi sice vysvětlil...
00:57:22 -Ale...
-Ale?
00:57:24 Ta historka se mi zdá být trochu romantická.
00:57:27 -Mám dojem, že není upřímný.
-Vy myslíte, že by byl schopen...
00:57:31 Ví rozhodně víc, než mi řekl.
00:57:47 Poslyšte, pane komisaři.
00:57:50 Rozhodl jsem se, že zůstanu dnes v noci v Modrém pokoji.
00:57:53 -Domníváte se snad...
-Ano.
00:57:55 Je-li Helford opravdu vinen, nestane se nic. Protože byl varován.
00:58:00 Jde-li ale o neznámého protivníka, vrátí se dnes v noci docela jistě.
00:58:05 To je pravda.
00:58:07 Ale... víte, že se vydáváte v nebezpečí?
00:58:11 No vím, ale umím se bránit. A pak spoléhám na vaši pomoc.
00:58:15 Počkejte.
00:58:20 Něco mi napadá.
00:58:55 -Vy tedy zůstanete v mém pokoji.
-Ano.
00:58:58 -Policii jste poslal na oko domů?
-Ano, před hodinou.
00:59:01 Dům je obklíčený. Doufejme, že naše přípravy nebudou zbytečné.
00:59:05 Jen trpělivost. Tentokrát nám jistě neuteče.
00:59:09 Dobrou noc a buďte opatrný.
00:59:12 Dobrou noc.
01:00:55 Za dvě minuty jedna.
01:02:01 ODBÍJENÍ HODIN
01:02:50 VÝSTŘEL
01:03:02 2 VÝSTŘELY
01:03:06 DALŠÍ VÝSTŘELY
01:03:12 HVIZD POLICEJNÍ PÍŠŤALKY
01:03:14 VÝSTŘEL
01:03:28 Pane komisaři, pan Helford zmizel ze svého pokoje.
01:03:31 Hrome! Tři muži prohledat dům. Ostatní tady zůstanou.
01:03:48 Musí to být za touhle zdí. VÝSTŘEL
01:03:52 Tady. Už zase. Rychle! Přineste něco a musíme rozbít zeď.
01:03:56 Tak rychle, rychle, běží tu o lidský život.
01:04:33 Za mnou!
01:04:45 Za mnou!
01:05:01 CVAKNUTÍ PISTOLE NAPRÁZDNO
01:05:09 HEKNUTÍ
01:05:12 ZVUKY ZÁPASU
01:06:29 -Jimmy!-Ireno!
-Díkybohu.
01:06:32 Ireno, je to hrozné.
01:07:20 Tome!
01:07:22 -Cože, Tom?
-Tome, proč jsi to udělal?
01:07:26 To ty nikdy nepochopíš.
01:07:30 Udělal jsem to proto, že jsem nemohl snést, aby s tebou byl šťasten jiný.
01:07:34 -Přiznáváte se tedy k zavraždění Franka Ferbera.-Ano.
01:07:39 Poznal jsem, že Irena dbá jenom o Jimmyho a o Franka,
01:07:43 a tu se mě zmocnila myšlenka, že ti dva musejí zmizet ze světa.
01:07:47 A myslíte, že by si vás potom slečna Irena vzala?
01:07:50 Nevím. Byl jsem jako šílený. Náhoda mi přispěla ku pomoci.
01:07:56 Den před narozeninama Ireny jsem objevil tajný příchod k Modrému pokoji.
01:08:02 -A vymyslel jsem si plán.
-No? A dál?
01:08:05 To je vše.
01:08:08 Večer jsem zavedl hovor na Modrý pokoj a navrhl, aby každý z nás strávil v něm noc.
01:08:16 -A tak...-A tak jste se chtěl zbavit svých soupeřů.
01:08:20 Ale jednou byste se přece musel objevit.
01:08:23 -Jak jste to chtěl vysvětlit?
-Nevím.
01:08:25 -Snad bych si byl něco vymyslel.
-A myslíte, že by vám někdo věřil?
01:08:31 To nevím. Žárlivostí jsem přišel o rozum docela.
01:08:44 Promiňte mi, pane Helforde, že jsem vás tak dlouho podezříval.
01:08:49 Věděl jsem to.
01:08:52 A proto jsem si dnes v noci tajně vyšel, v domnění, že se mi podaří dopadnout vraha.
01:08:57 Nezlobte se tedy.
01:09:04 Tak jdeme. Jdeme.
01:09:11 -Nemohu to stále ještě pochopit.
-Tom byl vždycky poněkud výstřední.
01:09:15 A láska ho zbavila poslední špetky rozumu.
01:09:18 Chudák, je mi ho líto.
01:10:57 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2007
Na zámku hraběte Hellforda je pokoj, ve kterém přišlo několik lidí záhadně o život. Hellfordova dcera Irena má tři přátele, kteří se rozhodnou přijít tajemství na kloub. Všichni se dohodnou, že jeden po druhém stráví v modrém pokoji noc. První z nich, Tom, během noci beze stopy zmizí. Druhý, Frank, je další ráno nalezen mrtev. V té chvíli se do případu vloží policie, která odhalí, že hrabě Hellford není Ireniným otcem, nýbrž jejím strýcem, který se jí ujal. Skutečný dívčin otec odešel od rodiny před dvaceti lety. Je však blíž, než si všichni myslí…
Snímek, jímž jako režisér debutoval Miroslav Cikán, vznikl podle německého filmu Geheimnis des blauen Zimmers, který v roce 1932 režíroval Erich Engels. Hlavní roli hraběte Hellforda ztvárnil legendární český písničkář Karel Hašler.