Karel Höger jako záhadný mladý muž v komedii s detektivní zápletkou (1943). Dále hrají: J. Petrovická, D. Frýbortová, F. Filipovský, L. Veverka, H. Friedlová, R. Schránil, K. Dostal, N. Gaierová, R. Šlemrová, Z. Rogoz, E. Nollová a další. Scénář J. Mach. Kamera F. Pečenka. Režie O. Nový a A. Zelenka
00:03:13 Tak jsem ho chytil pod krkem, zmáčkl a nepovolil.
00:03:18 Rozlícená bestie běsnila, škubala sebou,
00:03:22 pěna jí lítala od huby, tesáky cvakaly naprázdno,
00:03:26 ale nic platno, já držel pevně.
00:03:33 Hm, hm.
00:03:37 Co bylo dál?
00:03:39 Za několik minut jsem mohl bestii odhodit do kouta jako mršinu.
00:03:45 Ticho, Brute, lehni!
00:03:47 Tím ovšem celá věc neskončila.
00:03:51 Prach zvířený bojem se usadil a podzemím se rozhostilo ticho.
00:04:00 Podívejte se, proboha, nikdo si toho nevšiml!
00:04:06 Co se stalo?
00:04:08 Copak to nevidíte? Vždyť je nás u stolu třináct!
00:04:12 -Třináct?
-Co tím chcete říct, milostivá?
00:04:16 Vy se ještě ptáte?
00:04:18 Je nás třináct a ten, kdo přišel poslední, do roka zemře.
00:04:22 A to jsem prosím já!
00:04:24 Co máme dělat, paní Holá? Musíme vás přece zachránit.
00:04:27 -Najděte čtrnáctého!
-Dámy, snad nevěříte pověrám!
00:04:31 Pane starosto, vím, co vím. Můj dědeček takhle skončil.
00:04:35 -A jak byl starý?
-Měl 98 let.
00:04:39 Byl zdravý jako řípa a do roka byl pryč!
00:04:44 Říkejte si, co chcete, já už tady nezůstanu! To je zlé znamení.
00:04:54 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:04:57 Co to bylo?
00:04:59 -Někdo někde klepal.
-Kde? -Venku!
00:05:06 Stůjte, snad nechcete otevřít?
00:05:10 Milostivá paní, v mém domě je zvykem, že se klepajícímu otevírá.
00:05:14 Prosím, ale já bych neotevřela.
00:05:17 Pořádný člověk neklepe v noci na cizí dveře.
00:05:19 A copak vy víte, kdo tam může být?
00:05:22 Možná že čtrnáctý ke stolu. Marie, jděte otevřít!
00:05:24 -Protestuji!
-No tak ne.
00:05:29 Tak prosím, co teď?
00:05:32 Je-li to tedy nutné, ať jde otevřít nějaký odvážný a zkušený muž!
00:05:37 -To může být jedině pan Kilián!
-Tedy strýček.
00:05:43 Tak tedy, Kiliáne, jdi otevřít.
00:05:49 Ovšem, jak by ne.
00:06:15 -Kdo je tam?
-Čtrnáctý.
00:06:42 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:06:45 -Jsem Čtrnáctý a rád bych mluvil...
-S panem starostou!
00:06:50 Ano, s panem starostou. Ohlaste mne, prosím.
00:06:58 Je tam Čtrnáctý.
00:07:01 Já to věděla!
00:07:03 Třináct, uvidíte, to je neštěstí.
00:07:08 -Dobrý večer.
-Jsem starosta Bartoš. Přejete si?
00:07:13 Jmenuji se Pavel Čtrnáctý a jdu do Závodí.
00:07:16 Přijel jsem večerním vlakem a nikde v tom počasí není živáčka,
00:07:19 jen u vás jsem viděl světlo.
00:07:22 Do Závodí se dnes už nedostanete, je to odtud asi hodinu.
00:07:26 A v tom dešti se nemůžete vydat na cestu.
00:07:29 To je pěkné! Co mi radíte, pane starosto?
00:07:32 Zůstaňte do rána mým hostem.
00:07:35 -Přicházíte jako na zavolanou.
-Odložte si, prosím, pomohu vám.
00:07:41 Rád bych přijal vaše milé pozvání.
00:07:44 -Ale vždyť mě ani neznáte.
-Že ne? Jste přece pan Čtrnáctý!
00:07:56 Dobrý večer. Promiňte, prosím, že vyrušuji tak pozdě.
00:08:01 Vyrušujete? Abych vám řekl upřímně, čekali jsme na vás.
00:08:05 Na mne? To snad ne.
00:08:07 Je nás tu třináct a některé pověrčivé dámy tvrdí,
00:08:11 že by to mohlo přivodit zemětřesení nebo něco podobného.
00:08:14 Potřebovali jsme tedy nutně čtrnáctého.
00:08:18 Vámi je nebezpečí zažehnáno a buďte tedy srdečně vítán.
00:08:26 Je to pro mne opravdu příjemný vstup do vašeho města.
00:08:30 A děkuji vám, jste ke mně...
00:09:07 Ven! Okamžitě ven!
00:09:23 Ven!
00:09:51 Dobrou noc.
00:09:56 -Co to bylo?
-Hrůza. -Ostuda.
00:09:59 Bahno. Úplná mravní zkáza.
00:10:03 Pověst našeho města je zničena. Já to nepřežiju.
00:10:11 Dámy, kdyby byl políbil některou z nás, ale takové dítě...
00:10:24 Alfréde, půjdeme domů.
00:10:27 Třináct u stolu, to je vždycky zlé.
00:10:30 Paní starostová, je to pro vás těžká rána, ale všechno se spraví.
00:10:36 -Narozeniny Emy se trochu pokazily.
-Trochu? Jste milý, pane doktore.
00:10:42 Ubezpečuji vás, paní starostová, že to zůstane jen mezi námi.
00:11:12 Přeji ještě jednou dobrou noc, slečno.
00:11:15 Bože, co vás to napadlo? Jděte okamžitě pryč!
00:11:25 Přišel jsem si pro vaše odpuštění. Věřte, že jsem úplně ztratil hlavu.
00:11:32 Bylo to tak nečekané a silné, taková závrať, jakou jsem nepoznal.
00:11:39 -Odpusťte mi a já hned odejdu.
-Prosím vás, jděte. Prosím vás o to.
00:11:45 Jen jediné slovo odpuštění.
00:11:49 Nemám vám co odpouštět. Byla jsem sama jako omámená.
00:11:53 Ale nyní vás znovu prosím, jděte!
00:12:29 Prosím, paní Holá, co jsme včera říkaly?
00:12:33 Milé dámy, to byste musely vědět všechno, to není jen tak, viďte?
00:13:06 -Rukulíbám.
-Nazdar. Včera...
00:13:09 Dobrý den. Musím vám něco říct. Včera to byla...
00:13:40 Rudolfe, mám pro tebe zprávu, že se mi z ní až hlava točí!
00:13:46 Dobře, že jdeš. Představím ti našeho nového knihovníka.
00:13:52 Pan Pavel Čtrnáctý, moje paní.
00:13:55 Jen si zůstaňte, pane knihovníku, nahoře, ve vyšších sférách.
00:14:01 -Ruce si můžeme stisknout potom.
-Děkuji, milostivá paní.
00:14:05 K tak roztomilé zaměstnavatelce bych sestoupil třeba z oblak.
00:14:24 -Rudolfe, konečně budeš starostou.
-Jak to? Co se stalo?
00:14:29 -Je to neuvěřitelné, co jsem se právě dozvěděla! -Tak mluv!
00:14:33 Představ si, že dceruška pana starosty má obrovský skandál!
00:14:38 -Má milence!
-No ne!
00:14:40 Včera ji políbil před dvanácti svědky zcela neznámý muž!
00:14:46 To je všechno? A proto myslíš, že já budu starostou?
00:14:49 Několika dámám se podařilo zjistit,
00:14:52 že onen neznámý muž je neznámý jen pro oněch dvanáct svědků.
00:14:56 Zato slečna Ema ho prý zná až příliš dobře!
00:14:59 Stýkala se s ním. Tajila to, protože on je ženatý,
00:15:04 ba dokonce podezřelý z dvojženství!
00:15:07 -Co říkáš teď?
-Kdyby to byla pravda...
00:15:09 Je to víc než pravda! Ostatně vím, jak se o tom přesvědčíme.
00:15:12 -Jak to chceš udělat?
-Pozvu je na zítřek večer.
00:15:16 To by v tom byl čert, aby někdo z nich něco neprozradil.
00:15:20 A tak uvidíme dcerušku pana starosty na vlastní oči.
00:16:02 Haló, tady Bartošová. Zase vy? Co kdyby nás někdo slyšel?
00:16:08 Nikdo na světě mi nemůže zakázat, abych řekl, že vás miluji.
00:16:12 -Vy jste se opravdu zbláznil!
-Mluvil bych stejně i do rádia.
00:16:16 Je vám tedy lhostejné, když mi tím ublížíte?
00:16:20 -Já ne, to láska je taková.
-Vy toho asi víte o lásce.
00:16:25 -Vím jen, že je silnější než já.
-No a? Co z toho plyne?
00:16:45 A já vám mohu jen říct, že mne to vůbec nezajímá.
00:16:49 A proč tedy posloucháte?
00:16:51 Vidíte, i vy mne milujete od prvního setkání,
00:16:54 ale bojíte se. Bojíte se lásky.
00:16:56 Pane, prosím, abyste mne více neobtěžoval. Jste mi lhostejný.
00:17:00 To mi nevadí. Máte to marné, nevzdám se. Říkejte si, co chcete.
00:17:06 Nikdy nezapomenu, co mi řekly vaše polibky.
00:17:10 Jste nejen bezohledný, ale i hrubý. Dnes spolu mluvíme naposledy!
00:17:15 Ano, ale zítra znovu. Budu vás volat denně, dokud nepochopíte...
00:17:20 Žádná moc na světě mi nezabrání, abych vám nevolal ráno i večer.
00:17:24 I když vám řeknu, že můj milovaný tatíček má přípojku na linku
00:17:29 a vyslechne každý můj hovor? A že poslouchá i teď?
00:17:36 Emo!
00:17:40 Vypni to! Slyšel jsem všechno!
00:17:45 Ale tati, copak tak křičíš? Co se zase stalo?
00:17:49 Memluv do toho! O nic se nestaráš, nic nevíš a... Kde jsem přestal?
00:17:53 Aha, už vím. Tak ten ničema si myslí,
00:17:56 že tě bude přemlouvat a svádět telefonem?
00:17:58 ZVONÍ TELEFON To je drzost! Že je to zase on!
00:18:05 Konečně vás mám! Vaše jednání je hanebné, vy zmoklá slepice!
00:18:11 Ale to je snad nedorozumění!
00:18:14 -Ale já...
-Kdo je tam?
00:18:16 Tady je paní Linhartová. Chtěla jsem mluvit s vaší paní.
00:18:24 Haló, zde Bartošová. Milostivá paní, promiňte mému muži.
00:18:31 Ano, ano... Děkuji. Samozřejmě přijdeme.
00:18:35 Děkuji jménem celé rodiny. Na shledanou.
00:19:26 Prosím, pojďte ke stolu.
00:19:41 Co je, co se děje?
00:19:43 Ale to je hrůza, copak nevidíte? Je nás tu zase třináct!
00:19:48 Ale milostivá, snad nevěříte pověrám?
00:19:51 Vím, co vím, a to mi stačí. Můj dědeček takhle skončil.
00:19:56 Nebudu vám nic vymlouvat, ale vaše obavy mohu rozptýlit.
00:20:00 Ty nelze rozptýlit. Skutečnost je příliš jasná.
00:20:03 -A co když přivedu čtrnáctého?
-Prosím, pak by bylo vše v pořádku.
00:20:08 -To by muselo být ihned.
-Prosím o malé strpení.
00:20:29 Ale příteli, hledám vás po celém domě a vy jste zatím v plné práci.
00:20:38 Pane řediteli, je pro mne požitkem spravovat tak cennou knihovnu.
00:20:44 Děkuji za poklonu mé knihovně, ale bohužel vás musím vyrušit.
00:20:50 Rád bych vás seznámil se svými hosty. Rozptýlení vám neuškodí.
00:20:57 Děkuji, pane řediteli, je to pro mne čest, ale práce...
00:21:02 Práce vám neuteče. Jen pojďte.
00:21:13 Dovolte, abych vám představil svého knihovníka.
00:21:17 Bude čtrnáctý u našeho stolu.
00:21:20 Ale byl by jím stejně, i kdyby nás bylo pět. Jmenuje se totiž Čtrnáctý.
00:21:28 Jděte příteli a seznamte se.
00:21:36 -Čtrnáctý.
-Bartošová.
00:21:52 -Pavel Čtrnáctý.
-Ema Bartošová.
00:22:00 Prosím, panstvo, přijměte místo.
00:22:09 Emo, přece nebudeš sedět mezi námi, když zde máme takového kavalíra.
00:22:16 Jen se posaď vedle knihovníka, mladí přece patří k sobě.
00:22:22 Nemám pravdu, drahá paní Bartošová?
00:22:25 Prosím, slečno Emo, jen poslechněte rady zkušených lidí.
00:22:35 Děkuji vám, milostivá paní, za tak roztomilou sousedku.
00:22:39 -Jen abyste nebyl nakonec zklamán!
-Nedovedu být zklamán.
00:22:43 Pokládáte se asi za neodolatelného.
00:22:47 Ženské vlastnosti u mne nehledejte,
00:22:50 ale zato věřím v lásku na první pohled. Vy ne, slečno?
00:22:55 Nikdy jsem netoužila být povětroněm,
00:22:58 který zazáří, prolétne vesmírem a zapadne.
00:23:02 -Jste tedy vyznavačkou stálic?
-Ano.
00:23:04 Je vám tedy milejší být třeba posledním kolečkem u Velkého vozu,
00:23:09 stále, celý život, než náhle vzplanout,
00:23:12 přehnat se odvážným letem přes celé nebe
00:23:15 a v několika vteřinách prožít to, co jiný neprožije za celý život?
00:23:19 Zdá se mi, že se velmi rád pohybujete ve vyšších sférách.
00:23:24 To už přináší moje povolání. To víte, celý den na žebříku...
00:23:33 Prosím, slečno Emo, měla byste nám něco zahrát na klavír.
00:23:37 Milostivá paní, tolik toho neumím, abych se odvážila veřejně vystoupit.
00:23:42 -Přílišná skromnost škodí.
-Jen zahrajte!
00:23:45 -Pojďte, slečno, pomohu vám.
-Čím, prosím vás?
00:23:49 Umím skvěle obracet noty.
00:23:54 -Pane řediteli, dovolíte?
-Ale ano, prosím.
00:24:04 Co myslíte, svedeme spolu Dvě lásky pro housle a klavír?
00:24:09 Nevím, pokusím se.
00:24:11 Buďte klidná, pro dueta mám zvláštní pochopení.
00:24:53 Ať mi nikdo nepovídá, že se takhle sehráli až dnes večer.
00:24:59 Ti spolu hrají dueta už asi pěkně dlouho.
00:26:32 Emičko, báječné!
00:26:36 Ale že to zahráli krásně? Ona je rozkošná!
00:26:41 Ale drahoušku, pojďte si k nám sednout!
00:26:51 Proč jsi přijel?
00:26:53 Musíme projednat řadu novinek. Můžeme mluvit?
00:27:01 Můj otec, kterého vidíte na tomto obraze,
00:27:05 byl přímým potomkem děda druhé větve rodu Berseckých,
00:27:10 ke které náležím i já a z něhož vzešla větev třetí,
00:27:15 k níž náleží můj manžel...
00:27:36 To, co hledáme, tady asi není,
00:27:39 protože větší část odtud odnesl bratr Linhartové.
00:27:42 -Jsme tedy na nepravé stopě.
-Zkus ještě prohledat velké kusy.
00:27:46 Pravé heslo zní: "Bersecký KOM 296". A dnes v noci musíš zmizet!
00:28:28 Emo!
00:28:43 Jestliže jsme o rodu Linhartů dosud nezískali mnoho informací,
00:28:50 tím většího úspěchu bylo dosaženo ve věci osmé, kdy můj praděd...
00:28:59 Kde je Ema?
00:29:02 -Ovšem, kde je slečna Emička?
-A pan knihovník?
00:29:10 Maminko, mě tak rozbolela hlava! Pojďme už domů.
00:29:14 -Milostivá paní nás jistě omluví.
-A pana knihovníka hlava nebolí?
00:29:20 Ovšem, milostivá, nemohu vás přece zdržovat.
00:29:33 Neumíš se chovat, Emo. Kde jsi byla tak dlouho?
00:29:36 -Tatínku, já...
-Mlč, vím všechno.
00:29:39 -Prosím tě, co se vlastně stalo?
-Ale...
00:29:41 Já věděl, že z toho nebude nic dobrého.
00:31:24 -Našel jste pana knihovníka?
-Od včera ho nikdo neviděl.
00:31:35 Zámek Závodí. Byl jsem okraden, výši škody jsem ještě nezjistil.
00:31:42 Ano, počkám na vás.
00:31:46 Dříve Pavel Čtrnáctý, teď Hubert Malina. Nezapomeň na to!
00:31:52 Nesměj se, tak snadné to nebude. Ale jinak na to nemůžeme.
00:31:57 -To je náš názor, že ano, pánové?
-Ano, to je náš názor.
00:32:02 Přestaň pískat a raději přemýšlej o problému.
00:32:06 Přemýšlím. Už dva dny jsem ji neviděl.
00:32:11 Tak co, jsi v práci, nebo někde pod balkonem?
00:32:14 A ani jsem se s ní nerozloučil.
00:32:17 Tak takhle by to, chlapečku, nešlo. Láska musí z téhle hry ven.
00:32:23 -Ta by nám to mohla zkomplikovat.
-Ano, souhlasím.
00:32:27 -Tak už se seber, musíš se na to připravit! -Dost času.
00:32:32 Naopak, málo času. Za okamžik tady bude bývalý sluha Berseckých.
00:32:37 Jen klid, staroušku, Hubert Malina to umí. Pán ráčil, pán poroučí...
00:32:50 Tak to je on, pane Filipe.
00:32:53 Dobrý večer, pane. Jak jste mohl doporučit takové nemehlo?
00:32:57 Co si to dovolujete?
00:32:59 Proto jsem vás, pane Filipe, požádal,
00:33:02 abyste mému doporučenci poskytl několik lekcí.
00:33:05 Všechno mu důkladně vysvětlete.
00:33:08 Hlavně ho informujte o poměrech v rodině Berseckých.
00:33:12 Nerad bych, aby mi tam způsobil nějakou nepříjemnost.
00:33:16 Vaší zásadou musí být starat se o pána domu.
00:33:20 Pečujte o něho, jako by to byla vaše milá.
00:33:23 Nesmíte se také znelíbit milostivé paní a slečně.
00:33:30 Hleďte, abyste jí byl vždycky k dispozici.
00:33:35 Pozor na komornou. Je to potvůrka nenechavá.
00:33:41 Prosím, zde je vaše sídlo.
00:33:47 Děkuji.
00:33:49 -Pán?
-Ještě spí.
00:33:52 -Milostivá paní?
-Také.
00:33:54 -Milostivá slečna?
-Není ještě doma.
00:34:00 -Pošta?
-V hale.
00:34:05 -Děkuji, můžete jít.
-No, no...
00:34:21 -Pánova pracovna je...
-Nenamáhejte se, trefím bez vás.
00:34:36 Všechno je zařízeno podle vašeho přání, pane továrníku.
00:34:48 Zde je, prosím, koncept řeči pro valnou hromadu.
00:35:15 Zde je informace pro konferenci průmyslové skupiny B.
00:35:32 A zde jsou podrobné odpovědi skupin dodavatelů.
00:35:55 Prosím vás, kdo je ten člověk, který mě tu stále obskakuje?
00:36:01 -Přece váš nový sluha, pane.
-Aha, zajímavý člověk.
00:36:06 -Co tu chcete?
-Nový sluha, prosím.
00:36:09 Mohl byste odpovídat uctivěji. Ach, moje migréna!
00:36:14 -Moniko, kde jste s tou vodou?
-V lékárničce je jen aspirin.
00:36:19 -Proboha, nikdo se o nic nestará.
-Dovolíte, abych vám byl k službám?
00:36:24 -Jak se jmenujete?
-Malina Hubert.
00:36:26 Budu vám říkat Huby.
00:36:47 -Prosím, milostivá.
-Jak víte, co užívám, Huby?
00:36:52 Informoval jsem se.
00:37:15 Hej hola, duchu služebný!
00:37:23 Přistup ke své velitelce a padni!
00:37:29 Promiňte, vstoupila jsem zřejmě omylem do cizího domu.
00:37:34 Pardon, okamžik! Račte být slečna Bersecká?
00:37:38 -Pak jste správně doma.
-Myslíte? -Určitě.
00:37:43 -A kdo jste vy?
-Nový sluha Hubert.
00:37:46 Dobrá, chci vám věřit. Budu vám říkat Berty.
00:37:52 -Berty, nabídněte mi rámě.
-Prosím.
00:38:02 Odveďte svou velitelku do jejích komnat.
00:38:07 -Moniko, dobrý den.
-Připravte slečně občerstvení.
00:38:15 -Co to má být?
-Ledová koupel, vy chytrá.
00:38:31 Můj hrabě mě pozval do baru a trochu jsme se zdrželi.
00:38:37 -Ale myslím, že to moc nesnáším.
-Taky myslím.
00:38:42 -Berty, já už to víckrát neudělám.
-Dobře, slečno, jste omluvena.
00:38:54 -Počkejte, rozsvítím.
-Milostivá, svítí.
00:38:57 -A co?
-Sluníčko.
00:39:03 -Tak ho sf...
-Sfoukněte.
00:39:08 Prosím, až večer.
00:39:12 Děkuji za doprovod, dál už trefím sama.
00:39:33 S dovolením, prosím.
00:39:47 -Jak se jmenujete?
-Malina Hubert.
00:39:50 Dobrá, budu vám říkat Jene.
00:39:53 Jak dlouho jste u mě zaměstnán?
00:39:55 Přesně pětadvacet minut.
00:39:58 Přesně pětadvacet minut vím, jak jsem byl zanedbáván.
00:40:02 Jste první člověk, který na mne myslí.
00:40:11 A tak jsme se, maminko, dohodli, že Emu dovezeme k tobě do Prahy.
00:40:15 Až se na to zapomene, zase se vrátí. A na toho člověka si dáme pozor.
00:40:20 Tak pro hubičku takový poplach? To se divím, že to ještě existuje.
00:40:25 -A byl aspoň hezký, Julie?
-Ale mami...
00:40:28 I mlč, my za našich mladých časů jsme také dělali podobné hlouposti.
00:40:33 -Já to Emě ani tolik nezazlívám.
-Julie!
00:40:36 Mlč, Kiliáne, ty také nejsi žádná perla. Hrej si s Brutem a nech nás.
00:40:40 Babičko, já tomu všemu stejně nevěřím.
00:40:43 Tak vidíš, ono ji to ještě nepustilo.
00:40:46 Jen ji nech, Julinko, my už se s Kiliánem postaráme,
00:40:50 aby přišla na jiné myšlenky. Hlavně, že je zde v bezpečí.
00:40:54 Mezi mými známými se špatní lidé nevyskytují.
00:40:57 Ten člověk nemůže být tak zlý, jak ho u nás lidé udělali.
00:41:01 Je-li ten pán ničema nebo není, o tom řeknu poslední slovo já.
00:41:27 Haló, Pavel. Podezření? Zatím ne. Všechno je v pořádku.
00:41:34 Ale věc není tak jednoduchá.
00:41:37 Mám dojem, že stopa byla záměrně zahlazena.
00:41:40 Musím zavěsit. Dobrá, sobota večer.
00:41:52 Huby, rozbolelo to po hodině gymnastiky.
00:42:02 Milostivá, posaďte se.
00:42:05 -Au!
-Kde to bolí? -Tady.
00:42:14 Berty! Berty!
00:42:17 Volá vás Lýdie. Děkuji vám, Huby, to už stačí.
00:42:22 Zůstanete-li čtvrt hodiny v klidu, bolesti pominou.
00:42:26 -Děkuji vám, Huby.
-Prosím, milostivá promine.
00:42:36 Promiňte, volala jste?
00:42:40 Ano. Co je s tím vypínačem? Nemohu rozsvítit.
00:42:43 -Spravte to.
-Hned to bude v pořádku.
00:42:46 Ukažte, posvítím vám.
00:42:53 Moniko, co tak ječíte?
00:42:56 Já myslela, že to jsou lupiči.
00:43:08 Berty, vy jste opravdový všeuměl! Řekněte, co vy vlastně neumíte?
00:43:16 Je ještě mnoho věcí mezi nebem a zemí...
00:43:19 Ale ne, řekněte, co ještě opravdu nedovedete.
00:43:25 Nedovedu odolat kouzlu dívčích rtů.
00:43:29 -Jene!
-Pán volá.
00:43:31 Jene, prosím vás, já to nedokážu.
00:43:36 A na auto se jistě zapomnělo. Zase budeme čekat na řidiče.
00:43:40 Vůz bude připraven včas.
00:44:02 -Pane Huberte, jaký máme dnes den?
-Nevím.
00:44:10 -Je sobota, pane Huberte.
-A co má být? -Máte volno.
00:44:16 To jsem rád, že jste mi to připomněla.
00:44:18 Tak vidíte, jaká jsem hodná. A ještě něco vám povím.
00:44:22 Udělala jsem si také volno a půjdu s vámi. Co tomu říkáte?
00:44:28 Moniko! To raději zůstanu doma.
00:44:33 -To myslíte vážně?
-Smrtelně vážně.
00:44:36 Vy protivo. Tak abyste věděl, půjdu sama.
00:44:46 Kdybych já byl náměsíční a ty náměsíčnice,
00:44:54 po střechách bychom šli spolu v tmách,
00:44:58 jak stíny dva při svitu měsíce.
00:45:02 Bez obav, že v Mléčné dráze s Velkým vozem srazím se,
00:45:11 výš a výš k nebi a k hvězdám blíž
00:45:15 bych s tebou stoupal po římse.
00:45:19 A kdyby snad chtělas mi dát polibek lásky bezedný,
00:45:26 nemoh bych víc než tobě říct,
00:45:31 pojď se mnou na hromosvod rozhledny...
00:45:43 Pak se říká, že v dnešní době nejsou kavalíři.
00:45:49 Moc hezky jste mě z té tlačenice vyvedl.
00:45:52 Máte zde jistě svou společnost.
00:45:54 To víte, že se babička jako já nepustí na tancovačku sama.
00:45:58 -Kde jste nechala své průvodce?
-Nevím. Já jsem se ztratila.
00:46:04 Vidíte, kam zavádí dobré srdce? Teď máte na krku ztracenou babičku.
00:46:11 Ale tak roztomilou, že její přítomnost je mi milejší než tanec.
00:46:18 Ne, ne, mě se nezbavíš. Kam jsi mi posledně zmizel?
00:46:26 Ale Bibi, uznej přece, že v takovém zmatku...
00:46:29 Zmatek děláš ty sám, kam přijdeš!
00:46:32 Ale nehrej si se mnou, dovedu být velmi nepříjemná.
00:46:37 -To souhlasím.
-Quido! A víš co? Dobrou noc!
00:46:44 Ale Bibi!
00:46:53 Rukulíbám, dobrý večer, jaké je to skvělé překvapení!
00:46:58 Ani jsme netušili, milý hrabě, že sem půjdeme.
00:47:00 -Bylo to na poslední chvíli.
-Tím radostnější shledání.
00:47:03 Ó, milostivá paní, vypadáte skvěle! Vypadáte jako sestřičky.
00:47:08 Pane továrníku, závidím vám život mezi dvěma takovými ženami!
00:47:12 Milostivá paní, smím unést slečnu Lýdii do baru?
00:47:16 Tak roztomilé pozvání nelze odmítnout!
00:47:19 Rozkošné! Milostivá paní, pane továrníku...
00:47:26 -Emo!
-Lýdie!
00:47:28 Emo, nevěděla jsem, že jsi v Praze. Už dlouho?
00:47:31 Dva dny. Byla bych tě stejně volala.
00:47:34 To je hrabě Alexy, Emo.
00:47:37 -Moje přítelkyně Ema Bartošová.
-Rozkošné!
00:47:42 Mého strýčka Kiliána znáš? Lýdie Bersecká.
00:47:45 Jsem ráda, že jsi přijela.
00:47:48 Budeš tím nejmilejším hostem při mém zasnoubení.
00:47:52 -Zasnoubení?
-Samozřejmě se mnou. Rozkošné, že?
00:47:56 Emo, tamhle je babička.
00:48:00 -Ó, rozkošná babička!
-Ztratí se, aby si našla kavalíra.
00:48:06 -Na shledanou, Lýdie.
-Přijdeš určitě, viď?
00:48:09 -Snad přijde i strýček?
-Zajisté, velmi rád, milostivá.
00:48:14 -Je mi ctí, hrabě.
-Na shledanou. Rukulíbám.
00:48:25 Roztomilý člověk.
00:48:27 Mně se pan hrabě vůbec nelíbí.
00:48:30 -Tobě ano, strýčku?
-Je vidět, že je to šlechtic.
00:48:36 To je moje vnučka, pane.
00:48:40 Časy se mění, milá holka. Dnes by měly vnučky hlídat své babičky.
00:48:47 Při valčíku mi poprvé dědeček stiskl ruku.
00:48:53 Mládí při něm nemá sedět.
00:48:55 Smí vám vnučka tanečkem poděkovat za babičku?
00:48:59 Já zatím budu vzpomínat.
00:49:11 Je mi líto, že jsem se s vámi nerozloučil.
00:49:15 Jsou odchody, pane, při kterých se odcházející zpravidla neloučí.
00:49:19 Kdo vlastně jste? Proč bylo to všechno tam na Závodí?
00:49:24 To vám ještě dnes nemohu říct.
00:49:28 -A kdyby, sotva byste mi věřila.
-Asi ne.
00:49:31 Ale jednomu věřte, Emo. Že vás mám hrozně rád.
00:49:36 V životě jsou vždycky dvě pravdy. Jedna pro rozum a druhá pro srdce.
00:49:42 Věřte mi srdcem, Emo, a rozumem si pochybujte.
00:49:48 -Myslíte, že to půjde?
-To druhé určitě.
00:50:01 Tak tady uvažuji, že jsem vlastně hlupák, když stále sedím doma.
00:50:07 Tady se děje věcí! Kiliáne, tady... Kam šel ten pán?
00:50:12 Někdo na něho kýval. Bylo to asi důležité.
00:50:16 -Jistě se přijde omluvit.
-No proto, jinak by mě to mrzelo.
00:50:19 -Moc se mi líbí. Nevíš, kdo to je?
-Myslela jsem, že ho znáš ty.
00:50:31 -Prosím, náš Huby, kde se tu bere?
-Toho bych poznal. To není on.
00:50:38 Jak by ne, ta podoba, chůze, pohyby. Nezdá se ti?
00:50:43 Nejsem si tak jista, máti. Je tak elegantní.
00:50:46 Příště se sejdeme jinde. Je tu Ema, jsou tu Bersečtí.
00:50:52 -Řídím se heslem "Pod svícnem bývá tma". -Nyní zklamalo.
00:50:56 Mám obavy, že mě Bersečtí poznali. Musím domů.
00:51:01 -Dobrá, tak rychle, co nového?
-Dosud nic, po ničem ani stopy.
00:51:05 Už odcházejí.
00:51:12 První kolo pro nás. A teď do toho.
00:51:50 -Huby!
-Dobrý večer.
00:51:53 Vy jste doma? Vždyť máte dnes vycházku.
00:51:56 Promiňte, nebyl jsem nikde. Netoužím po světských radovánkách.
00:52:01 Tak vidíš a ty jsi už viděla dům plný zlodějů.
00:52:05 -Mohu panstvu něčím posloužit?
-Věnujte se pánovi. Není mu dobře.
00:52:09 Podivný člověk. Pasiáns.
00:52:20 Tady si nejlépe odpočinu. Nervy mne zlobí, příteli, nervy.
00:52:26 Pan továrník by měl pamatovat na své zdraví.
00:52:30 Ale vždyť ten člověk mi jde opravdu na nervy.
00:52:33 Lýdie je jen ztřeštěná holka, vidí jen ten hraběcí titul,
00:52:37 ale matka by mohla mít rozum.
00:52:39 Prosím vás, takovým lidem vidím až do žaludku.
00:52:43 Mluví o lásce a přitom myslí na moje peníze.
00:52:47 Nevím, co bych za to dal, kdyby mi někdo od něho pomohl.
00:52:54 Jene, buďte tak hodný, podejte mi tu knihu.
00:53:04 Ta mi nejlíp poslouží.
00:53:28 Dovoluji si vás pozvat k zasnoubení své dcery.
00:53:56 Ale jednomu věřte. Že vás mám hrozně rád.
00:54:06 Tak, Emičko, dost! Neřeknu ti nic jiného než Metropol!
00:54:12 Už zase ten Metropol?
00:54:14 Ano, babičce jsem zamlčel všechno,
00:54:16 ale od tebe musím vědět, o čem jste spolu mluvily.
00:54:20 -Ale strýčku...
-Co ti řekl? Mluv! Mlč! Nezapírej!
00:54:24 Je to neslýchané, že chceš takového ničemu krýt.
00:54:27 Dobrá, odvezu tě domů, to bude nejjistější.
00:54:30 Dobrá, souhlasím se vším, co uznáš za vhodné,
00:54:33 ale prosím tě, strýčku, nekaž mi ty Lýdiiny zásnuby.
00:54:38 -Tolik jsem se na ně těšila.
-Zásnuby, zásnuby!
00:54:40 -Potichu, strýčku, babička usnula.
-Babička nespí, zlobí se na vás.
00:54:46 Pořád se hádáte a nenecháte mě v klidu číst.
00:54:50 Babičko, ty čteš detektivky?
00:54:54 Kiliáne, ty darebo, schválně jsi to položil na noční stolek, viď?
00:55:00 Jen jsem do toho nahlédla, už se nemohu odtrhnout.
00:55:15 Ale Berty!
00:55:18 Z vás bude nakonec ještě knihovník!
00:55:22 Milostivá, každou volnou chvíli bych věnoval knihám,
00:55:26 a kdyby to bylo možné, chtěl bych být knihovníkem.
00:55:29 Zajímavé, ale myslím, že otec by neměl pro vaši vášeň pochopení.
00:55:35 Je totiž na své knihy příliš žárlivý.
00:55:38 Bude dobře, když vás tu už nikdy nepřistihne.
00:55:41 Zde je dopis, doručte ho osobně.
00:56:00 Račte chvíli počkat.
00:56:09 -My už jsme se viděli, ne?
-Nepamatuji se, pane hrabě.
00:56:18 -Máte čekat na odpověď?
-Nedostal jsem žádné příkazy.
00:56:23 -Quido, kde jsi tak dlouho?
-Dobrá, můžete jít.
00:56:34 Jako obláček, Emo. Bože, jak to uteklo, také jsem se strojívala.
00:56:41 Tenkrát to bývaly ještě šněrovačky.
00:56:45 Tak, holčičko, hotovo.
00:56:48 A ty, Kiliáne, dej na sebe pozor, ať nevyvádíš.
00:56:50 -Já tě znám, ty neposedo.
-Babičko, já ho ohlídám. -Emo!
00:56:54 Bude nejlepší, když ohlídáte jeden druhého.
00:56:58 -Koho mám ohlásit, prosím?
-Ema Bartošová, Vaverka Kilián.
00:57:14 Slečna Lýdie, prosím.
00:57:17 Viktore, dejte to na místo.
00:57:24 -Krásné kosatce.
-Nikoli, gladioly čili mečíky.
00:57:32 Prosím, kde bych našel pana továrníka Berseckého?
00:57:36 -Nahoře v pracovně.
-Děkuji.
00:57:49 -Dobrý večer, pane továrníku.
-Vítám vás.
00:57:54 Pane továrníku, smím se zeptat, jak se jmenuje váš sluha?
00:57:59 Hubert Malina.
00:58:09 Hubert Malina? Možná vám brzy řeknu něco velmi zajímavého.
00:58:28 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Dobrý večer, holčičko.
00:58:31 -Dobrý večer, Lýdie.
-Mám takovou radost, že jsi přišla!
00:58:34 Jsi jako kvítek, Emičko, jako bílá růžička.
00:58:37 -Copak, není ti něco?
-Nic, milostivá paní.
00:58:41 Nevezmeš si perličky?
00:58:43 K dnešní slavnosti se hodí pouze briliantový náhrdelník.
00:58:47 Vezmu si ho, dovolíš?
00:58:49 Pak se budou panu hraběti víc líbit brilianty než tvoje krása!
00:58:53 Lýdie, v malém trezoru jsou napodobeniny.
00:58:57 Pravé šperky jsou nahoře.
00:59:00 -Milostivá paní zvonila?
-Ano. Co jsem to chtěla?
00:59:06 Rukulíbám, milostivá paní.
00:59:19 Říká se, že budete královnou večera.
00:59:26 Huby, co jsem to chtěla? Nechte prostřít ještě pro dvě osoby, ano?
00:59:32 Seznam hostů je v pokoji slečny Lýdie. Přineste jej.
00:59:41 Podívám se po strýčkovi, dovolíte, milostivá paní?
00:59:45 -Ó, rozkošné!
-Jak vám to sluší!
00:59:55 -Tedy přece jsem se mýlila.
-V čem, smím-li se ptát?
01:00:00 Chtěla jsem věřit, že jste slušný člověk.
01:00:03 Tolik jsem si přála, aby se vaše podivné jednání vysvětlilo.
01:00:07 Věřit srdcem. Nebyla to špatná rada od vás pro vás.
01:00:13 Věděl jste dobře, že byste ve víře rozumu neobstál.
01:00:18 Zřejmě jste dospěla ke konečnému závěru.
01:00:21 -Smím se ptát, jak zní?
-Jste špatný člověk.
01:00:25 Nechybělo mnoho a byla bych se zamilovala do lupiče.
01:00:30 Lupič je přece také člověk, ne?
01:00:35 Někdy je žert nejhorším cynismem. Alespoň toho mne ušetřte.
01:00:41 Máte pravdu, Emo. Přestaneme hrát komedii.
01:00:46 Nesmíte se ke mně znát, zničila byste si pověst.
01:00:50 O to jste se přece už postaral. Ale teď vám to oplatím.
01:00:54 Vaše nesmyslné nápady mě přestaly bavit. I já, pane, dovedu jednat.
01:01:02 Že zde nejste pro zábavu, vím,
01:01:05 ale tentokrát odejdete s nepořízenou, za to vám ručím.
01:01:16 Dnes tady bude mnoho lidí, hrabě. Nebude vám to nepříjemné?
01:01:20 Ó, milostivá, vnímám vždy a všude jen slečnu Lýdii.
01:01:24 Jsem-li vedle ní, je pro mne všude ráj.
01:01:28 Dnešní večer má pro mě zvláštní půvab.
01:01:32 -Cítím, že to bude večer osudový.
-Seznam hostů, milostivá.
01:01:38 Má duše je vyplněna nádhernou jistotou,
01:01:43 že dnešní večer rozhodne o mé budoucnosti.
01:01:46 Je to vážné, máti, z hraběte se stává básník.
01:01:52 Zařiďte to, Huby.
01:01:54 -Doprovodíte nás, milý hrabě?
-Samozřejmě, milostivá paní.
01:02:04 Do pokoje milostivé slečny.
01:02:32 Skoro závidím vašemu sluhovi, že má tak rozkošnou kolegyni.
01:02:38 -Umí si toho aspoň vážit?
-Ten si neváží ničeho.
01:05:11 -Dohodněme se.
-Lituji, že jsem vás vyrušil.
01:05:18 Nečekal jsem domácí konkurenci. Kolik?
01:05:24 Samozřejmě polovinu. Celá akce bude dále vedena společně.
01:05:29 Postarám se, abys mohl včas a nenápadně zmizet.
01:05:33 -Kdy se vyrovnáme? A kde?
-Tím si nelam hlavu.
01:05:36 Uvidíme se, až se mi to hodí.
01:05:39 A nemysli si, že mi utečeš. Vím o každém tvém kroku.
01:05:45 Rychle dolů, nesmějí nás postrádat.
01:06:35 Stačil jediný pohled a už jsem vás našel, Lýdie.
01:06:40 Tak přitažlivě na mě působí vaše krása.
01:06:43 Rád na sebe necháváte čekat. Snad máte příliš mnoho zájmů?
01:06:48 Jediným mým zájmem jste vy.
01:06:51 Vše ostatní jsou nepříjemné povinnosti.
01:06:53 Nechci si vás reklamovat jen pro sebe,
01:06:56 ale mohlo by se stát, že jednou přijdete opravdu pozdě.
01:07:05 Pan hrabě je volán k telefonu.
01:07:08 Zlý osud mi nedovoluje, abych s vámi dotančil...
01:07:11 Možná vám to ten osud vynahradí na druhém konci drátu.
01:07:17 Ó, rozkošné, promiňte, prosím.
01:07:19 -Promiňte, pane tajemníku.
-Prosím.
01:07:23 Pane továrníku, nechcete si se mnou zatančit?
01:07:27 Já s vámi, Emo? Posaďte se na chvilku.
01:07:31 Nebyl bych pro vás vhodným tanečníkem,
01:07:34 ale vy budete líbeznou společnicí.
01:07:38 -Pane továrníku, musím vám říct...
-Nejprve si spolu připijeme.
01:07:44 -Na co?
-Na vaše zdraví, pane továrníku.
01:07:46 Ba ne, na to se připíjí jen při narozeninách.
01:07:50 -Na vaši lásku.
-Tedy dobře, na moji lásku.
01:08:16 Tak víš, co jsme si řekli.
01:09:02 Ani jsem netušila, že jste tak znamenitý tanečník, pane tajemníku.
01:09:07 A nebýt telefonu, nevěděla byste, že existuji.
01:09:10 -To má být výčitka?
-Ne, jen dík technickému pokroku.
01:09:14 Mluvíte, jako byste byl do mne zamilován.
01:09:18 -Nedělám si iluze.
-Tedy nejste?
01:09:21 -Pardon, to jsem neřekl.
-To mne mrzí.
01:09:25 Doprovoďte mne, prosím, dám to matince.
01:09:33 Mamá, přetrhlo se mi to, schovej to u sebe.
01:09:38 Proboha, zapomněla jsem klíče u trezoru! Prosím tě, přines je.
01:09:56 Vzpomínám si, Emo, že jste mi chtěla něco říct.
01:10:05 Ano, ale není to tak důležité.
01:10:10 Tati, byli jsme vyloupeni! Všechny šperky jsou pryč!
01:10:16 Zůstaň zde mezi hosty. Nikdo nesmí nic zpozorovat. Ostatní zařídím.
01:10:56 Dámy a pánové, v tomto domě byly právě uloupeny šperky velké ceny.
01:11:05 Richarde, prosím tě, kdy se to stalo?
01:11:10 Pan továrník chce zabránit skandálu, proto mne povolal.
01:11:14 Jako soukromý detektiv budu postupovat s největší ohleduplností.
01:11:20 Jistě uznáte, že v takovém případě je nezbytná prohlídka přítomných.
01:11:28 Je to pouhá formalita, ale nutná. Prosím, abyste se laskavě podrobili.
01:11:42 Dovolte, pane, Kilián Vaverka, detektiv-amatér,
01:11:47 s řadou uznání i z ciziny.
01:11:49 -Dovoluji si nabídnout spolupráci.
-Nejprve prohlédneme vás!
01:11:55 -Veďte mne do pokojů personálu.
-Zde je pokoj sluhy Huberta Maliny.
01:12:08 Zavolejte ho laskavě.
01:12:41 -Jsem Hubert Malina, pane.
-Dobrá, zůstanete zde.
01:13:43 Bez mého svolení tento pokoj neopustíte.
01:14:16 Kampak, milý pane? Zpátky a pomalu, abyste se nezadýchal.
01:14:34 Babičko!
01:14:39 Holčičko moje zlatá, co se to s tebou stalo? Mluv, co se děje?
01:14:47 Můj postřeh mne nezklamal, pane továrníku, a tady je důkaz.
01:14:53 -Schovejte tu zbraň, stejně s ní neumíte zacházet. -No dovolte!
01:14:57 Nařídil jsem vám, abyste nevycházel ze svého pokoje.
01:15:01 Proč jste chtěl utéci? Mluvte!
01:15:05 Prosím, odpovím tedy za vás. Jste pachatelem loupeže!
01:15:12 -Nejsem.
-Ale jděte!
01:15:15 Podíváme se na vás důkladněji. Dejte tu ruku z kapsy.
01:15:19 Ruce vzhůru!
01:15:29 Co to znamená?
01:15:32 Ptám se vás, co znamená značka "KOM 296"?
01:15:38 Ještě nevím.
01:15:40 -Chci vám položit otázku.
-Nechte toho.
01:15:43 Jene, jako zaměstnavatel vás žádám,
01:15:45 abyste tuto trapnou záležitost zbytečně neprotahoval. Přiznejte se.
01:15:53 Přiznávám se. Skutečně jsem se dopustil chyby.
01:15:59 Té se zpravidla jednou dopustí každý zloděj.
01:16:04 Zjistil jsem, že hrabě Alexy je podvodník a že chce vaše šperky.
01:16:11 Skříňka zůstala nedopatřením otevřena.
01:16:14 Vzal jsem tedy všechny pravé klenoty a ukryl je ve svém pokoji.
01:16:19 Napodobeniny jsem nechal na místě jako past.
01:16:22 Předpokládal jsem, že se Alexy zmocní napodobenin a uprchne.
01:16:25 Sám jsem mu to umožnil. Ale Alexyho jsem podceňoval. Přelstil mne.
01:16:30 Vzal i pravé šperky z mého pokoje. To je moje vina.
01:16:34 Proč jste mu pomáhal? Bylo přece jednodušší dát ho zatknout.
01:16:37 Nemohu dát někoho zatknout před zločinem. A pak...
01:16:41 Musíte říci všechno, Jene.
01:16:45 Hrabě byl snoubencem slečny Lýdie. Chtěl jsem zabránit skandálu.
01:16:54 Ale i pouhý pokus stál za cenu nastražených napodobenin.
01:16:58 Tím spíš, že pan továrník jediný správně pana hraběte odhadl.
01:17:05 -Je to tak, pane továrníku?
-Bohužel.
01:17:09 Pak musím věřit vašemu sluhovi. A tím končí moje poslání.
01:17:15 Stíhat mezinárodního podvodníka přesahuje naše možnosti.
01:17:19 -Teď už může jednat jen státní policie. -Zařídím to.
01:17:30 Haló, zde dům továrníka Berseckého.
01:17:34 Byla zde spáchána loupež drahocenných šperků,
01:17:38 prosíme a vyslání asistence. Sluha Hubert Malina je do věci zapleten.
01:17:42 Haló, haló! To jsi ty, Pavle?
01:17:51 U Berseckých se něco stalo a Pavel je do toho zapleten.
01:17:56 Vysílá SOS. Jdeme.
01:18:06 Dobrý večer.
01:18:10 Kilián Vaverka, detektiv-amatér, hlásí, pane komisaři,
01:18:14 že dopadl pachatele loupeže na zámku Závodí
01:18:17 a také spolupachatele dnešní loupeže.
01:18:20 Obdivuhodné. Dopadnout lupiče, který je už týden zavřený,
01:18:24 je výjimečný výkon.
01:18:27 Ale i detektiv-amatér má číst noviny. Unikla vám jen maličkost.
01:18:32 Loupež na Závodí je už dávno vysvětlena.
01:18:36 Pachatelem byl zámecký komorník, sám se k činu doznal.
01:18:41 Zbývá zdejší případ a ten už objasníme.
01:18:48 Bersecký. Prosím? To je pro vás, pane.
01:18:58 Haló, Kilián Vaverka! Ale to... No to je...
01:19:14 To je hrozné, to je strašné! Ema je u babičky i s klenoty.
01:19:21 -Moje teorie...
-Nechte svou teorii, buďte rozumný.
01:19:25 Co se vlastně děje? Rozumím-li správně, jsou klenoty na světě
01:19:29 a jsou u babičky jisté slečny Emy.
01:19:32 -Kde bydlí ta babička?
-Praha 12, Balbínova 6.
01:19:36 Prchá! Za ním!
01:19:38 Jen klid. Já vím, kde ho hledat.
01:19:41 -To je nepříjemné, pánové.
-Neměli jsme policii vůbec volat.
01:19:45 -Volali jste ji?
-Ovšem, vy jste přece policie!
01:19:48 -To jsme nikdy netvrdili.
-Kdo tedy jste?
01:19:52 Všechno vám vysvětlím, pane továrníku,
01:19:55 ale musíme vykonat ještě jednu noční návštěvu.
01:20:26 Chtěla jsem jen tomu všemu zabránit.
01:20:30 Já vím, holčičko zlatá, že jsi to myslela dobře.
01:20:34 Kilián to tam jistě dá do pořádku. A jsem tu ještě já.
01:20:52 Brute! Promiňte, milostivá paní.
01:21:01 Jen klid. Zůstaň zde, já to vyřídím.
01:21:11 Proboha!
01:21:26 Teď už toho ale mám dost!
01:21:30 ZVONEK
01:21:33 Vždyť už jdu.
01:21:39 -Proč jsi přišel? Najdou tě tady.
-To právě chci.
01:21:42 -Co to zase znamená?
-Neboj se, Emo. Už tě nezklamu.
01:21:49 Dámy a pánové, přečtu vám dopis pana Berseckého ze Závodí,
01:21:55 vašeho zemřelého otce a našeho bývalého příznivce,
01:22:00 který má hlavní podíl na tom, co se všechno odehrálo.
01:22:03 Klubu "Stopa". Poslední humoristická detektivka vaší edice
01:22:08 "Knihovník se vrací" od Paula Gordiana neboli Pavla Čtrnáctého
01:22:14 dodala posledním dnům mého života milou a radostnou náplň.
01:22:18 Mohu říct, že jsem se před smrtí ještě pořádně zachechtal.
01:22:23 Oceňuji vaši dobrou práci
01:22:25 a odkazuji autorovi "Knihovníka" nejcennější část mého majetku,
01:22:29 ale jen tehdy, když vypátráte dovětek mé závěti.
01:22:34 Nebude na škodu, prožijete-li ve skutečnosti aspoň část toho,
01:22:39 co dovedete tak mistrně líčit ve svých knihách.
01:22:43 Pátrejte, hledejte, kombinujte!
01:22:46 První heslo zní: "Zámek Závodí, KOM 296".
01:22:53 Doufám, že při dosažení cíle
01:22:57 vzpomenete svého nejvděčnějšího čtenáře Karla Jeronýma Berseckého.
01:23:02 Dovětek závěti dnes Pavel Čtrnáctý objevil pod heslem "KOM 296".
01:23:11 Co to prosím vás znamená?
01:23:15 Znamená to svazek Naučného slovníku,
01:23:17 který byl původně na Závodí a zahrnuje písmeno K až M.
01:23:21 Na straně 296 byl dovětek závěti uložen.
01:23:27 Za nejcennější část svého majetku pokládám knihovnu na zámku Závodí.
01:23:33 Je vaše, pane Paule Gordiane.
01:23:37 Formality provede můj právní zástupce.
01:23:41 A zde jsou vaše klenoty, u mne byly bezpečně uloženy.
01:23:46 Děkuji vám, Emo. A vám, Jene, vlastně Pavle Čtrnáctý, blahopřeji.
01:23:56 -Dovolte.
-Děkuji.
01:24:00 Lituji, že spisovatel mne připravil o nejlepšího sluhu, jakého jsem měl.
01:24:06 Kiliáne, tobě jsem svěřila svou jedinou vnučku.
01:24:13 Opravdu, ty ses mně povedl!
01:24:16 Podívej se aspoň, jak to dopadlo.
01:24:34 Skryté titulky Blažena Stráníková
Konverzační komedie s detektivní zápletkou z roku 1943 Čtrnáctý u stolu má hned několik zajímavostí. Poprvé a naposledy se stal režisérem herec Oldřich Nový, který film natočil spolu se střihačem Antonínem Zelenkou. Záměrně bylo vybráno naprosto apolitické téma – příběh mladého spisovatele, který se v převleku sluhy vydává z pověření klubu detektivních autorů vyhledat jednu podivnou závěť. Pro tuto roli si Oldřich Nový vybral nadaného mladého herce Karla Högera, od jehož narození v těchto dnech uplyne 110 let. Ten si po rolích milovníků a charakterních postav poprvé vyzkoušel komediálně laděnou postavu – a i zde uspěl na výbornou. Ve filmu se objevila řada dalších známých herců – Ludvík Veverka, Raoul Schránil, Ella Nollová, František Filipovský, Nelly Gaierová a ve svém filmovém debutu i Jiřina Petrovická, tehdy členka plzeňského divadla. V menší roli průmyslníka Berseckého se pak objevil Karel Dostal, který se narodil před 135 lety. Oldřich Nový zde sice nehraje, ale nazpíval pro film píseň Kdybych já byl náměsíčník.