Trochu strašidelná komedie o staré dámě, věrném sluhovi a chamtivých příbuzných (1941). Hrají: R. Nasková, F. Futurista, F. Smolík, T. Pištěk, J. Marvan, R. Šlemrová a další. Scénář J. Kaplan a M. Frič. Kamera F. Pečenka. Režie M. Frič
00:02:37 ODBÍJENÍ HODIN
00:03:26 Kde jste? Tady!
00:03:29 Pojďte sem!
00:03:33 Vybral jsem si vás po pečlivé úvaze
00:03:36 a také proto, že tady nikdo jiný nebyl.
00:03:40 A jak vidíte, nejsem s vámi zrovna spokojen.
00:03:44 -Jeřábku!
-Zde!
00:03:46 -Víchová!
-Tady!
00:03:47 Nesmějte se!
00:03:49 Vím, že z vás elitní služebnictvo stejně nikdy nebude.
00:03:54 Ale musíte se vynasnažit, abyste milostivé slečně
00:03:58 udělali radost alespoň na její narozeniny.
00:04:02 -Rozuměli jste?
-Rozuměli.
00:04:05 Nyní si to vezmeme načisto.
00:04:13 Pozor! Zkouším!
00:04:17 -Jeřábku, předkrm!
-Prosím.
00:04:33 Ne tak blízko. Mám bradu v majonéze.
00:04:51 Děkuji.
00:05:03 Nevyvalujte na hosta tak oči. To by mu nechutnalo.
00:05:07 Víchová, polévku.
00:05:22 Říkám vám, neberte si to tak plné, vždyť to vylejváte.
00:05:26 No tak, Víchová, jak se můžete smát?
00:05:29 Hosta musíte obsluhovat tiše a nenápadně jako duch.
00:05:35 -Jeřábku, pečeně!
-Ale ještě jste neměl polévku!
00:05:39 Co je vám do toho? Já říkám: Jeřábku, pečeně!
00:05:43 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:05:44 Počkejte, Víchová!
00:05:46 Má mísu v ruce a půjde otevírat.
00:05:50 Jdu otevřít sám.
00:05:55 A náš pan doktor, uctivý služebník.
00:05:58 Dobrý večer, Hynku.
00:06:00 První gratulant, jako obyčejně. A dostaneme vázané.
00:06:04 To bude mít slečna radost. Ale přišel jste o 10 minut dřív.
00:06:10 -Protože pospíchám.
-Hned vás ohlásím.
00:06:18 KLEPÁNÍ Dále.
00:06:24 -Pan doktor Jelínek.
-Že prosím.
00:06:30 -Milostivá slečna prosí.
-Děkuji.
00:06:47 První host už je tady, ale večeřet tu asi nebude.
00:06:51 Přijde vždycky milostivé pogratulovat a zase odjede.
00:06:54 Jeřábku, Víchová! Za mnou!
00:06:59 Teď vás seznámím s ostatními. Tady bude sedět naše slečna.
00:07:04 Tu znáte.
00:07:07 Tady milostivá paní Félixová a milostivá paní Dusbabová.
00:07:13 Dobře, že je mezi nima stůl, ty by se určitě popraly.
00:07:16 VÍCHOVÁ SE SMĚJE Víchová!
00:07:19 Tady pan rada Félix, tady pan prokurista Dusbaba.
00:07:23 Oba toho moc nenamluví.
00:07:25 Jeřábku, pan rada Félix je zvyklý říkat lidem kamaráde.
00:07:31 To neznamená, že budete spolu kamarádit.
00:07:33 Pozor na to!
00:07:37 Tam sedí mladý pán Dusbaba, jemný učenec.
00:07:40 Docent... čeho, to vám nebudu povídat,
00:07:44 to byste si stejně nepamatovali.
00:07:47 Tady Slávinka Félixová. Slávinka ovšem jenom pro mě.
00:07:52 Protože já ji znám, ještě když si hrála s panenkama.
00:07:55 Pro vás je to milostivá slečna.
00:08:01 Vaše karafiáty. A samé krásné knihy.
00:08:06 Děkuji vám, doktore.
00:08:08 Myslím, že se tolik pozornosti pro mě ani nehodí.
00:08:10 Slečno Berto, víte, že mám největší radost, když vidím,
00:08:14 -jak vy se radujete.
-A já se raduji málokdy, viďte?
00:08:18 Tak nějak jsem si ten život pokazila.
00:08:21 Něco jsem zmeškala, něco uteklo samo.
00:08:25 A teď už je pozdě. Prosím, doktore.
00:08:36 Já vím. Myslíte stále ještě...
00:08:44 Ano. Ale kdyby se dal život znovu prožít,
00:08:48 zařídila bych si jej jinak.
00:08:51 Snad máte pravdu, oba jsme něco ztratili.
00:08:55 Jenom ne své přátelství. Kdybych neměla vás a knihy
00:09:00 a ty květiny, které pro mě celý rok pěstujete...
00:09:03 Slečno Berto, ani nevíte, jak rád je pro vás pěstuji.
00:09:09 Květina je něco tak krásného a čistého, jako naše přátelství.
00:09:19 Smím se vás dnes v předvečer vašich narozenin zeptat...
00:09:26 -Víte, nač se vás chci zeptat?
-Vím. Jako loni.
00:09:31 Ano, jako loni, jako předloni a jako každý rok.
00:09:39 Ne, doktore. Vaše přátelství je mi náhradou za všechno.
00:09:47 Ale nevyplní samotu. To je jako život v poušti,
00:09:53 jako poezie bez veršů, anebo jako nedokončená píseň.
00:09:59 Nechme už to tak, jak to je, doktore.
00:10:04 Vždyť by se nám lidé smáli. Řekli by, že jsme dva staří,
00:10:08 romantičtí blázni. Takhle je to hezčí.
00:10:13 Těším se na naše soboty, na vaše karafiáty a na to,
00:10:18 -jak si spolu popovídáme.
-Tak tedy příští sobotu.
00:10:23 -Vy chcete odejít?
-Bohužel, musím. Jdu k pacientovi.
00:10:25 -Je to nutné?
-Je to opravdu nutné.
00:10:28 Ta malá Mařenka krejčího Lišky má horečku.
00:10:31 Už třetí den a teprve dnes pro mě poslali.
00:10:34 Tak to musíte jít, doktore, nezdržujte se.
00:10:36 Stejně tu bude dnes Babylón, přijedou návštěvy.
00:10:39 Já vím, z velkoměsta. Do toho já se nehodím.
00:10:42 Já také ne, příteli. Tak na shledanou příští sobotu.
00:10:46 Alespoň nás nebude nikdo z příbuzných pomlouvat.
00:10:49 -Proč by nás pomlouvali?
-Že jsme staří pošetilci.
00:10:52 -Staří? Vy?
-Ano.
00:10:54 Víte přece, kolikáté mám narozeniny?
00:10:57 -Nevím. Mám hádat?
-Opovažte se!
00:11:00 Pamatujte si, to je tajemství, o kterém se nikdy nemluví.
00:11:05 58, 59, 60. 60. Krásná léta.
00:11:19 Pánbůh jí je požehnej a dej jí ve zdraví
00:11:22 nových a krásných 60. Tak...
00:11:32 Copak je? Hosté tady budou každou chvíli a vy si jen koukáte.
00:11:38 Víchová? Jeřábku? Máte všecko v pořádku?
00:11:42 Já myslím, že jo.
00:11:44 To je nějaká odpověď? Já myslím, že jo!
00:11:47 To mně nestačí!
00:11:52 1, 2, 3, 4, 5, 6. No tak, co koukáte!
00:12:00 -Rukulíbám.
-Dobrý večer.
00:12:01 -Je všechno v pořádku?
-V nejlepším.
00:12:03 Právě jsem dokončil výcvik.
00:12:14 Jak to, že je o jeden příbor víc?
00:12:17 Já jsem si myslel, kdyby náhodou přijel pan Eduard.
00:12:26 Ten nepřijede. Víte přece, že už tu 20 let nebyl.
00:12:31 A tenkrát, když tu byl, bylo to na jaře, pamatujete?
00:12:38 Zrovna kvetla tamhleta jabloň, co je pod okny.
00:12:43 Vy jste měla na sobě takový krásný bílý šatičky,
00:12:48 pan Eduard k vám přišel a povídá: Děvče!
00:13:04 Třičtvrtě na devět! Vlak přijede v sedm hodin.
00:13:08 Hosté tu musí být každý okamžik.
00:13:10 Jeřábek! Tam! Víchová! Tam!
00:13:14 Nesmíte se mně ani hnout! Musím tu vidět dvě sochy!
00:13:30 VÍCHOVÁ SE ZASMĚJE
00:13:50 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE Už jsou tady!
00:14:01 Jeřábku! Víchová!
00:14:03 Tak, teď už budu jen mrkat a luskat prstama!
00:14:09 A natáhnout rukavice!
00:14:33 -Co je? Oni nepřijeli?
-A asi nepřijedou.
00:15:04 Můžete sklízet.
00:15:36 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:15:43 Bude si milostivá ještě něco přát?
00:15:46 Ne, děkuji.
00:15:47 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:16:02 Co je to? Položte to!
00:16:07 Víte, že cizí dopisy se nečtou?
00:16:11 Ven!
00:16:34 Tvá neteř Dusbabová tě pomlouvá, tetinko.
00:16:39 Řekla prý nedávno, že jí nezáleží na tobě,
00:16:42 ale na dědictví.
00:16:44 Paní vrchní kontrolorová Staňková to slyšela.
00:16:49 Ještě jednou se ti, tetinko, omlouváme
00:16:51 a přejeme ti dalších 60 let. Tvoji Félixovi.
00:17:07 P.S. Mimo to Félixová ještě řekla, že si na dědictví
00:17:11 marně brousíte zuby.
00:17:14 Paní vrchní kontrolorová Staňková je svědkem.
00:17:18 Stran tvých milých narozenin přijmi naši omluvu
00:17:21 a přání všeho nejlepšího. Ještě jednou tvoji Dusbabovi.
00:17:28 Pha! Takhle na pohřeb, to byste přijeli všichni.
00:17:35 A dědictví si rvát z rukou, to by bylo něco pro dámy.
00:17:44 Ne! To se musí potrestat!
00:17:47 My ty dopisy pošleme zpátky, ale přitom je vyměníme.
00:17:56 Je to silnější než obvykle. Obyčejně to trvá minutu
00:17:59 a dnes už dvě.
00:18:02 Nedá se nic dělat, Anežko, přineste nové prášky.
00:18:08 ŽENA STÉNÁ Ale já vím!
00:18:11 To je strašné! Já to nepřežiju.
00:18:15 Ale přežiješ, Mařenko. Už tady byly horší věci...
00:18:18 Jak může být něco horšího než tohle!
00:18:21 Tvá neteř Dusbabová tě pomlouvá podle všech...
00:18:26 No tak a je to.
00:18:29 Já nevím, to omldévání je u nás v rodině nějaká kletba nebo co.
00:18:35 -Děkuji vám.
-Prosím.
00:18:45 -A tím vším jsi vinen ty!
-Já?
00:18:47 Ano ty! Ptala jsem se tě: Máme jet k tetě?
00:18:50 A ty jsi jen pokrčil rameny. Teď to máš!
00:18:52 -A co mám?
-Víš, co to znamená,
00:18:54 když se nám nepodaří tetu přesvědčit a znovu získat?
00:18:57 -No že se bude hněvat.
-A že Jindříšek přijde o dědictví
00:19:00 a že všechno dostanou ti... Já to jméno nemohu ani vyslovit!
00:19:05 Na obálce stojí zřetelně: K rukám paní Félixové.
00:19:10 Je vidět, že to psal nějaký nevzdělanec.
00:19:12 -Nezná ani můj titul.
-Tati, nejde o titul.
00:19:16 -Jak to, nejde o titul?
-Protože jde o dědictví.
00:19:19 Aby jej nakonec nedostali ti Dus...
00:19:21 Já to jejich jméno nemohu ani vyslovit!
00:19:24 Jen aby to nebyl nějaký útok proti mé osobě.
00:19:26 Ale tati, ne! Je to útok na dědictví.
00:19:29 Proto píše v souvislosti, aby podráždila tetu.
00:19:34 Ale já si dědictví vzít nedám!
00:19:36 Aby naše Slávinka byla odstrčena kvůli Dusbabovic synáčkovi!
00:19:41 -To zas ne!
-Zcela správně, maminko!
00:19:44 Slávinka má zrovna tak právo na dědictví
00:19:47 jako jejich Jindřich. Tím spíš, že je děvče.
00:19:50 A jako děvče má nárok na věno. Tak!
00:19:57 Malé znamení úsměv jen vzdálený
00:20:02 stačí, abych láskou k vám byl zmámený.
00:20:06 Jestli dáte mi malé jen znamení
00:20:10 pro ostatní ženy budu ztracený.
00:20:14 Možná jen je to sen, kterým jsem opojen,
00:20:19 chodím zmámený snad vše jen zdá se mi.
00:20:22 Jsem už ztracený v nebi i na zemi
00:20:27 dala jste mi přec malé znamení.
00:20:58 Slávko, co je ti?
00:21:00 Jak vidíš, bavím se tu. Strašně se tu bavím.
00:21:22 Tak vám, holky, řeknu, už mě to přestává bavit.
00:21:24 -Máš něco lepšího?
-Mám.
00:21:28 -Úžasný objev.
-Je elegantní?
00:21:31 To není. Nosí pelerínu, brýle a má vousy.
00:21:38 A prosím tě, v kterém muzeu ho vystavují?
00:21:40 Na přírodovědecké fakultě. Je tam docentem.
00:21:43 A vyhýbá se ženám. Ale já jsem se s ním seznámila.
00:21:46 -Není možná!
-Jak jsi se s ním seznámila?
00:21:48 Tak já vám to tedy řeknu. Nebyl žádný krásný večer,
00:21:53 ani nesvítil měsíček a hvězdičky, jak píší básníci.
00:21:57 Bylo docela ošklivé odpoledne a lilo jako z konve.
00:22:11 -No dovolte...
-Tam prší.
00:22:13 -Ale já zde telefonuji.
-Mně to nevadí.
00:22:15 Promiňte, slečno, mám soukromý rozhovor.
00:22:17 -Jak si přejete.
-Ach tak, prosím.
00:22:21 Snad si nemyslíte, že mě soukromé hovory zajímají?
00:22:23 Tohle nejde, slečno, promiňte, laskavě.
00:22:28 Haló, maminko, prosím...
00:22:30 Jak si to představujete, slečno? To je nemožné!
00:22:33 Haló, haló! Co je s tím telefonem?
00:22:37 -Asi porucha.
-To není porucha.
00:22:39 Haló? Haló? Ano, co jsi chtěl, Jindříšku?
00:22:45 Přednáška, ano. A kdy? Zítra. No dobře.
00:22:50 -Pa, chlapečku, pa.
-Pa pa, mamičko.
00:22:56 -Vy už odcházíte?
-Zajisté.
00:22:58 Neboť chodím do telefonní budky telefonovat
00:23:00 a ne se schovávat před deštěm, vážená slečno.
00:23:02 Nehledě k tomu, že již vůbec neprší. Poklona.
00:23:21 Já jsem se vás zapomněla jenom zeptat,
00:23:24 kdy bude ta přednáška, o které jste mluvil?
00:23:26 Dovolte, slečno!
00:23:28 Já myslím, že by vás mohlo těšit, že se o to zajímám, ne?
00:23:31 -Těší mne to, ale...
-Bude si slečna něco přát?
00:23:33 Ne, děkuji. Já jsem tady s tím pánem.
00:23:38 Zajímavosti siluru. Co to je?
00:23:42 -Slečno, vy nevíte, co to je silur?
-Nevím.
00:23:45 A to chcete jít na moji přednášku?
00:23:48 To víte, já jsem ještě začátečnice.
00:23:50 -To nevadí, prosím. Silur...
-Co to je?
00:23:52 Hornina, prosím. Geologický útvar.
00:23:55 Ostatně, to byste měla vědět, protože tady všude je silur.
00:23:58 Pod námi je silur, kolem nás je silur, ano, všude samý silur.
00:24:01 -A to je báječné.
-Zajisté.
00:24:03 Takže my jsme se vlastně seznámili na siluru, že?
00:24:05 Ano. Totiž... Poklona.
00:24:17 -Slečno, to už přestává všechno.
-Zase prší.
00:24:20 A mimo jiné vás chci upozornit, že jste se mi ještě nepředstavil.
00:24:24 Dovolte! Promiňte. Doktor Dusbaba.
00:24:26 Dusbaba? Prosím vás, nemáte příbuzné?
00:24:30 Mám. Každý člověk má příbuzné.
00:24:31 Děkuji. No to je zajímavé.
00:24:33 -Co je na tom zajímavé?
-Totiž to vaše jméno, víte?
00:24:36 Každý máme nějaké jméno.
00:24:37 Já jsem Dusbaba a vy možná já nevím jaká.
00:24:39 -50 korun, pane.
-Prosím. Ale za co?
00:24:44 -50 korun za ty kytičky.
-Ale vždyť jsem...
00:24:47 Nelitujou, mladý pane, slečna je taková hezoučká.
00:24:52 -Tak zaplať Pánbůh.
-Poklona.
00:24:57 -A od té doby jsem ho neviděla.
-A taky ho už asi neuvidíš.
00:25:01 A to zase uvidím, protože já vím, kdy má příští přednášku.
00:25:07 -Zajímavá polemika, opravdu.
-Jaká polemika?
00:25:12 Zde prosím. Spor o rozdíly mezi mezolitickým člověkem
00:25:16 a člověkem z mladšího paleolitu, rozumíš? V této stati...
00:25:19 Ano, ano, ano. Ale je to snad příliš suché.
00:25:22 Och ne, otče, ne!
00:25:24 -Poslyš, Jindřichu...
-Prosím?
00:25:28 Nezdá se ti, že jsou v životě jakási prázdná místa?
00:25:32 Myslím chvíle, ve kterých by se člověk mohl bavit nebo odpočívat...
00:25:39 Věda sama je nejkrásnější zábavou, otče.
00:25:42 Není chvíle, aby se v ní vědec nudil.
00:25:45 A není odpočinku, aby se v něm nebavil.
00:25:49 Tak dobře, synáčku, dobře.
00:25:54 Poslyš, Jindřichu, chtěl jsem jenom poznamenat,
00:26:01 jestli by ti mimo mladší paleolit neslušela také nějaká mladší dívka.
00:26:08 Co tu děláš? Už zase jsi ho kazil?
00:26:11 -Ale...
-Rukulíbám.
00:26:12 Nic neposlouchej!
00:26:13 Máš své přesvědčení, nedej si je ničím zviklat.
00:26:16 Tak, mé dítě, studuj, ať má celá Praha vztek.
00:26:21 Arnošte, prosím tě, pojď se mnou.
00:26:28 -Copak, copak?
-Arnošte, Eduard je živ.
00:26:31 Eduard? A podívejme se! A kdo by to byl řekl?
00:26:33 Tak on je živ. No to jsem rád!
00:26:35 -Arnošte!!!
-Copak, Mařenko?
00:26:37 To je ta nejhorší rána, která nás mohla postihnout.
00:26:39 Eduard byl první láskou tety Berty.
00:26:41 Co když ona mu teď všecko odkáže?
00:26:43 No jo, to je pravda. To by mu mohla odkázat.
00:26:46 A od koho ses dozvěděla, že je živ?
00:26:48 Paní vrchní kontrolorová Staňková zjistila, že přijel.
00:26:52 Musíme ho ihned pozvat, ukázat mu,
00:26:54 že je nám milým, vítaným příbuzným.
00:26:56 A to hned, aby nám ho Félixovi nepřemluvili.
00:26:58 -Anežko!
-Prosím, milostivá paní?
00:27:01 Přineste z půdy obraz toho pána s knírkem.
00:27:04 Otřete to z prachu a rám umyjte.
00:27:06 Musíme ho pověsit, aby viděl, že na něho myslíme.
00:27:13 Snad sem.
00:27:14 Ale nemysli, že tím chci urazit tebe.
00:27:18 Já ti rozumím, maminko.
00:27:20 Ještě že ta Staňková to prozradila jenom nám.
00:27:23 Jistě by ho byli ti Dusbabovi pozvali a přemlouvali.
00:27:30 Aby byl hezky rovně. Tak, vidíš.
00:27:34 Tady se dobře vyjímá. Dobře jsi to udělal, tatínku.
00:27:37 Nyní přistoupíme k člověku neandrtálskému.
00:27:41 Člověk neandrtálský byl tvorem doby ledové.
00:27:47 Člověk neandrtálský...
00:27:56 Člověk neandrtálský mizí ke konci doby monstierské
00:28:01 a je nahražen člověkem novým.
00:28:14 Tento potomek člověka neandrtálského
00:28:17 se nazývá homo sapiens fosilis.
00:28:30 Homo sapiens fosilis byl obyvatelem mladšího paleolitu.
00:28:41 Ačkoliv se nechceme opírati o teorii Darwinovu,
00:28:46 že člověk pochází z opice, musíme připustit,
00:28:51 že známe určité znaky, podle nichž můžeme
00:28:58 na nějaký přibližný poměr toho druhu alespoň usuzovati.
00:29:03 Tím končím, prosím. V příští přednášce promluvím
00:29:07 o vývoji a stavbě lidské hlavy od pravěku po dnešek. Děkuji.
00:29:41 Slečno, nenalézám již slov!
00:29:44 Pane doktore, já jsem vás chtěla poprosit...
00:29:46 -Prosím tedy.
-Áááách!
00:29:49 Bože, slečno, co je?
00:29:51 Prosím vás, neomdlévejte, vzpamatujte se!
00:29:54 Co mám... Co mám dělat, slečno?
00:30:02 Mohla byste se stydět.
00:30:06 Pane doktore, prosím vás, odpusťte mi to.
00:30:08 Já jsem to tak nemyslela. Copak nechápete?
00:30:13 -Nemáte srdce?
-Mám. Ale vy ne. Poklona.
00:30:49 Vidíš jak to Eduard hezky říká. To je správné. Jen žádné přípravy.
00:30:55 Jestlipak sis všiml toho obrazu?
00:31:02 Prosím vás, proč jste sem tohle pověsili?
00:31:06 My na tebe tak často vzpomínáme a myslíme.
00:31:09 -Arnoštku, jdi pro víno.
-Hned.
00:31:12 -Býval jsi fešák.
-No no no...
00:31:14 Nedivím se, že se za tebou děvčata bláznila.
00:31:17 Vždyť já sama jsem si někdy myslila...
00:31:20 Zavolám Jindříška.
00:31:26 Jindříšku?
00:31:30 On tam není!
00:31:32 -Anežko! Anežko!
-Prosím, milostivá paní?
00:31:36 -Kde je mladý pán?
-Nevím.
00:31:37 -Už odešel?
-Prosím, ještě nepřišel.
00:31:40 Arnošte! Jindříšek nebyl celou noc doma. Co se to stalo?
00:31:45 Třeba se někde zdržel, nebo tak, to víš.
00:31:47 -Nějaká schůzka.
-Nebo kamarádi.
00:31:49 Kdepak kamarádi, to Jindříšek nepěstuje.
00:31:51 -No tak nějaká oslava.
-Ale kdepak oslava, chraň Bůh!
00:31:55 Já o něj mám takovou starost, tatíčku.
00:31:57 Já se nedivím, je to jediné dítě.
00:31:59 A jaké hodné dítě! Tím se Félixovi chlubit nemohou.
00:32:11 -Rukulíbám.
-Propána, mladý pane!
00:32:14 Jak to vypadají! Honem, panstvo už čeká!
00:32:18 -Kdo?
-No páni a strýc.
00:32:20 -Strýc? Nemám strýce.
-Mají. Strýc Eduard. Čeká na nich.
00:32:26 Rychle, trochu se urovnají. Půjdu říct, že jsou doma.
00:32:29 A vzpamatujou se trochu, mladý pane.
00:32:32 Stát!
00:32:37 Řekněte, že tu čeká sanantropus pekinensis, ano?
00:32:41 Propána, tohle bude ostuda.
00:32:46 Nemám strýce. A zrovna ne!
00:32:50 -Mladý pán přišel.
-Díky Bohu!
00:32:53 Ale je trochu... Myslím, že je trochu unaven.
00:32:57 Studoval celou noc a je asi přepracován.
00:33:02 Jindříšku!
00:33:08 Bože, chlapče, ty jsi nějak unaven.
00:33:15 -Kdo je to na tom obraze?
-Strýček.
00:33:19 Strýček Eduard, o kterém tak často hovoříme.
00:33:21 V životě jsem o něm neslyšel. A proč jste ho tam pověsili?
00:33:25 Jindříšku, já tě nepoznávám! Co je s tebou?
00:33:30 -Dítě, ty jsi pil!
-No jo.
00:33:32 -Arnošte, on pil!
-A proč by nepil?
00:33:34 -Proč by nepil, Mařenko?
-Arnošte!
00:33:37 Ale to se stane i tomu nejmoudřejšímu, že někdy klopýtne.
00:33:40 Ale on ještě nikdy neklopýtl, nikdy v životě.
00:33:44 Dítě, kde jsi to klopýtl, pověz mamičce.
00:33:47 -Co jsi pil?
-Vermut.
00:33:53 Počkej. Jen klid. Anežko, prášek!
00:33:58 Tak pojď, Jindříšku. No Mařenko, kšš, kšš, copak je to?
00:34:03 Tak pojď. Hodný Jindříšek si odpočine hezky.
00:34:06 Anežko, až vzkřísíte milostpaní, uvařte černou kávu.
00:34:09 -Ale hodně silnou.
-Prosím.
00:34:11 Eduarde, hned jsem tady. Tak pojď, Jindříšku.
00:34:21 Nic si z toho nedělej, Jindříšku, nic si z toho nedělej.
00:34:24 Musil jsi to jednou zkusit, no. Pojď, hezky si sedni.
00:34:29 Tohle všechno jsem ti chtěl už dávno a dávno ukázat,
00:34:32 hned po maturitě.
00:34:33 Ano. A já jsem si tu maturitu vlastně odbyl na dnešek.
00:34:38 Ale řeknu ti, tatínku, ono to nebylo tak zlé.
00:34:43 No tak vidíš. Tím ovšem nechci říci, Jindřichu,
00:34:46 abys to dělal každý den. To ne!
00:34:49 Ale ničemu v životě se nevyhýbej. A kdyby snad přeci někdy
00:34:54 ti zbyla chvilka času, no však víš, o tom už jsme spolu mluvili.
00:34:58 Jenom toho se chraň, aby neomdlévala.
00:35:03 Prosím?
00:35:04 Pamatuj si, jak ženská omdlévá, je zle.
00:35:09 Mladý muž je mladý muž. Neber to tak tragicky, Márinko.
00:35:15 A pokud se týče toho dědictví, tak jak jsem řekl,
00:35:18 nejlépe bude, když se s Félixovými rozdělíte.
00:35:20 Eduarde!
00:35:22 Myslím, že by bylo vůbec nejmoudřejší,
00:35:24 kdyby si Jindřich Slávku vzal.
00:35:26 Eduarde, takhle bychom si nikdy nerozuměli.
00:35:30 -A proč?
-To nikdy nedovolím!
00:35:31 A prosím, abys to už víckrát neopakoval.
00:35:36 A co když já se vzdám svého podílu na dědictví
00:35:38 s tou podmínkou, že se ty děti vezmou?
00:35:43 V tom případě bychom přestali být přáteli.
00:35:46 Upřímně řečeno, taky bych se proto nezbláznil.
00:35:49 -Dovol! My taky ne.
-Prosím. -Prosím!
00:35:57 Sbohem!
00:36:03 Eduarde, představ si, teď se mi Jindříšek svěřil,
00:36:06 že vypil nakonec ještě slivovici. Kdepak je Eduard?
00:36:10 Odešel.
00:36:12 -Co se stalo?
-Anežko!
00:36:16 Poslechni, Mařenko, že ty jsi ho vyhodila?
00:36:18 Ano.
00:36:20 Tak to toho Jindříšek hodně zdědí.
00:36:23 Prosím, milostivá paní?
00:36:27 -Mám ho zase odnést na půdu?
-Ano.
00:36:37 Ten tu visí, abych nelhala, už dobře dvacet let.
00:36:42 Dvacet let a přepustil jsem ti své místo, Eduarde,
00:36:45 -abys věděl, jak si tě vážím.
-To si snad ani nezasloužím.
00:36:49 Ba ne, my tě měli vždycky rádi. A naše Slávinka,
00:36:52 jak se na tebe těší!
00:36:55 Podívej se, tady je její střevíček, ještě když byla malinká.
00:37:01 Teď už je to slečna. Už bys ji ani nepoznal.
00:37:04 Ale divoch! Samý žert a smích.
00:37:10 Už by mě byl políbil a kvůli vaší hloupé zvědavosti
00:37:15 se vylekal a teď se mi vyhýbá.
00:37:19 Tím jsi sama vinna.
00:37:20 Já jsem tím vinna? No to je dobré!
00:37:22 A kdo ho musel vidět, co? Kdo ho vylekal?
00:37:25 Kdo ho postrašil? No kdo? No vy, vy!
00:37:30 Slávko?
00:37:32 -Rukulíbám.
-Dobrý den.
00:37:33 Proč pláčeš? Nebreč. Hned se uprav a přijď.
00:37:37 -Je tu strýc Eduard.
-Ále...
00:37:44 Slávinka má nějakou práci, ale bude tu hned.
00:37:46 Tak se u nás posaď, Eduarde. Vezmi si bábovku.
00:37:50 Tu dělala Slávinka pro tebe.
00:37:51 Bože, to dítě nám dělá samou radost.
00:37:54 Co je na světě nás ještě nezarmoutila, viď tatínku?
00:37:57 To může být tetička šťastná, že má takovou dědičku.
00:38:00 Ta může klidně zavřít oči. Tady je!
00:38:04 Tak pojď, Slávinko, přivítej strýčka.
00:38:10 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:38:12 Hezky ho obejmi. Koukej, jakou má radost!
00:38:15 Copak je? Snad jsi neplakala?
00:38:17 Samou radostí, že jsi přijel. To víš, mladé stvoření.
00:38:22 No tak jdi, Slávinko, po své práci, my tě pak zavoláme.
00:38:26 -Sbohem.
-Sbohem.
00:38:31 Hrozná citlivka, každá radost ji dojme.
00:38:33 Posaď se, Eduarde.
00:38:35 Je mladá. Nás staré kozáky nic nedojme.
00:38:39 Leda upřímné přátelství. Já myslím, Eduarde,
00:38:42 že ty a my jsme nejlepšími přáteli na světě.
00:38:45 -Ty myslíš na dědictví, že jo?
-Ba ne. My víme, že ty máš dost
00:38:50 a že se vzdáš ve prospěch naší Slávky.
00:38:53 A my sami taky nic nechceme, viď?
00:38:55 To je moudré. To Dusbabovi počítají jinak.
00:38:58 -Tys byl u Dusbabů?
-Byl.
00:39:01 Čeňku, ta drzost! Oni tam Eduarda vlákali!
00:39:04 -Snad jsi jim něco neslíbil?
-Slíbil.
00:39:06 -A co jsi jim slíbil?
-Slíbil jsem jim,
00:39:08 že se vzdám svého podílu s podmínkou,
00:39:10 že jejich Jindřich si vezme vaši Slávku.
00:39:12 -No dovol!
-Oni ovšem nechtěli.
00:39:15 Oni nechtěli? My nechceme! Naše Slávinka! Vyloučeno!
00:39:22 To radši ať zůstane starou pannou a bez haléře!
00:39:25 -A co kdybych na tom trval?
-Kdybys na tom trval?
00:39:30 -Čeňku, promluv ty.
-No, co myslíš ty, maminko?
00:39:36 Já myslím, že bychom přestali býti přáteli.
00:39:40 Prosím.
00:39:43 Ano, to bychom tedy přestali být přáteli, kamaráde!
00:39:49 Prosím.
00:40:09 Víchová, pozoroval jsem u vás zvláštní sklony, tzv. magnetismus,
00:40:17 protože vám všechno padá z ruky. Patrně jde o nějakou zvláštní sílu,
00:40:24 kterou si musím vyzkoušet. Víchová, podívejte se mně do očí.
00:40:36 Dobrá. Jeřábku, podívejte se mně do očí.
00:40:45 Tak nic. U Víchové je to silnější.
00:40:49 -Budete dělat médium.
-Ale vždyť já jsem vdaná!
00:40:52 Už jsem řekl! Sednout!
00:40:56 Dejte si ruce takhle k sobě. Palce! Malíčky!
00:41:02 Tak! Budete mně hlásit všechny pocity.
00:41:13 -Já se bojím.
-Ticho!
00:41:19 Teď odříkám formuli.
00:41:23 Mocnosti zlé a všudypřítomné odstupte v tuto chvíli...
00:41:30 -Jééé!
-Nerušte, ženská...
00:41:41 Prosím, já hlásím, že se bojím taky.
00:41:44 Správně, to já právě potřebuji, abyste se bál.
00:41:49 A nerušte nás. Znovu! Mocnosti zlé...
00:41:57 OZVALO SE KLAPNUTÍ DVEŘÍ
00:42:04 Duch je na cestě. Počítám, že tu asi za chvíli bude.
00:42:16 KLEPÁNÍ Kdo jsi?
00:42:22 KLEPÁNÍ Jsi duch dobrý či zlý?
00:42:27 Listonoš! Dobrý večer. Dva balíčky pro milostivou.
00:42:31 Vždyť je to pan Dvořáček. Čeho se bojíte? To jsou lidi!
00:42:37 -Dva balíčky.
-Hned to potvrdím.
00:42:45 Milostivá, přišly dva balíčky.
00:42:48 -Z Prahy! Expres!
-Děkuji vám. -Prosím.
00:42:54 Jak to, že tu pan doktor ještě není?
00:42:56 Bude tady jistě každou chvíli.
00:42:58 Jak znám pana doktora, ještě se neopozdil.
00:43:01 -Aby se mu nic nestalo!
-Jdou nám asi špatně hodiny.
00:43:04 Budeme si je muset podle pana doktora nařídit.
00:43:11 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:43:14 Vítám vás, doktore. Děláte mi starosti.
00:43:17 Už jsem si myslila, že zůstanu tento týden bez karafiátů.
00:43:22 Vidíte, vydrží právě jenom týden. Od soboty do soboty.
00:43:30 Kdybyste jeden týden nepřišel, zůstala by váza prázdná
00:43:34 a mně by se zdálo, že něco umřelo.
00:43:49 -Co tady děláte?
-My tady posloucháme.
00:43:52 A co posloucháte?
00:43:53 Jestli pan doktor bude zase zpívat tu hezkou písničku.
00:44:06 Bláhové mládí za láskou tě vábí,
00:44:22 mládí své zářivé každou novou láskou ztrácíme.
00:44:43 Žár léta když zradí, zbývá stín jen mládí,
00:44:59 má drahá pak víte jen, že vám budu dobrým přítelem.
00:45:22 -Je mi tak nějak smutno, doktore.
-Neměla byste být tak sama.
00:45:27 Tady by měl být kolem vás život. Máte přece tak ráda děti.
00:45:31 Ano, mám, ale děti mých příbuzných jsou už dorostlé.
00:45:34 -Tak si sem pozvěte nějaké přátele.
-Nemám přátel kromě vás.
00:45:39 -Tak si pozvěte své příbuzné.
-Příbuzní o mě nestojí.
00:45:42 Víte, že na mé narozeniny zase nikdo nepřijel?
00:45:45 -Ale?
-Podívejte se, co mi poslali.
00:45:49 Tak přece alespoň pozornost. To je od nich hezké.
00:45:53 Hezké!
00:45:54 Ale já nechci plést punčochy! Já nechci nosit teplé papuče!
00:45:59 Snad je to směšné, ale já stále ještě
00:46:02 něco od života čekám. Vždyť mně vlastně ještě nic nedal.
00:46:17 Asi vás neznají. Neviděli vás už dvacet let.
00:46:21 Ano, dvacet let mě neznali a teď najednou
00:46:25 se jim zdám stará a čekají, až umřu.
00:46:31 Oč bych byla šťastnější, kdybych neměla nic
00:46:33 než malou chaloupku a hodné lidi kolem sebe.
00:46:37 Milostivá slečno! Milostivá slečno!
00:46:40 -Copak?
-Pan Eduard přijel!
00:46:44 -Kdo?
-Pan Eduard.
00:46:49 Sbohem, slečno Berto.
00:46:55 Počkejte, příteli, neodcházejte, já totiž....
00:47:00 Já vím, slečno Berto, já vím...
00:47:03 -Tak dlouho jsem vás neviděl!
-A přece jsi nezapomněl!
00:47:08 Nezapomněl. A nikdy nezapomenu.
00:47:15 -To je náš pan doktor.
-Doktor Jelínek.
00:47:26 Prosím.
00:47:32 Dobrý večer, děvče.
00:47:43 Vítám tě.
00:47:46 -Tys mě poznala hned, Berto?
-Hned, Eduarde.
00:47:50 Tvoje oči, úsměv, opravdu, nic se nezměnilo.
00:47:55 Ty ses také vůbec nezměnila.
00:47:57 Upravuješ si vlasy jako tehdy, když jsi byla malá.
00:48:00 Kdepak, to přece už vůbec nedělám.
00:48:03 No vidíš, že to děláš. Už jsem tě dlouho neviděl, Berto.
00:48:08 -Víš, že to bude dvacet let?
-Já tě vídala denně.
00:48:15 -Ty tu máš můj obrázek?
-Ano.
00:48:18 A proč, prosím tě? Člověk by čekal docela jiný obraz.
00:48:22 Spokojenou rodinu, dorůstající děti...
00:48:26 -Ty jsi stále sama, svobodná?
-Ano.
00:48:30 Máš pravdu, děvče. Samota je ze všeho nejkrásnější.
00:48:35 Myslíš?
00:48:37 Ach promiň. Jsem tak překvapena tím, že jsi přijel,
00:48:41 ani jsem tě nepozvala dál. Prosím, sedni si.
00:48:50 -Prosím?
-Hynku, přineste víno.
00:48:52 Víte, to víno, co tu pan Eduard vždycky pil.
00:48:56 -Ty máš ještě ročník 1890?
-Je stále připraven pro tebe.
00:49:03 Ty jsi byla ke mně vždycky tak hodná.
00:49:05 Ani nevím, proč právě ke mně.
00:49:07 Možná, že sis tu pozornost zasloužil.
00:49:10 Ne, Berto, nezasloužil. Nikdy jsem si žádnou pozornost
00:49:14 nezasloužil.Vždycky jsem byl velký sobec.
00:49:18 Chtěl jsem mít co nejvíc ze života.
00:49:20 A můžu říct, že se mi to podařilo.
00:49:25 -Děkuji, Hynku.
-Prosím.
00:49:28 A teď žiji sám. Daleko od lidí a je mi dobře.
00:49:33 -Víš, lidé jsou zlí.
-Velmi zlí.
00:49:38 A proč se tedy k lidem vracíš? Proč jsi přijel?
00:49:42 -Kvůli tobě, děvče.
-Kvůli mně?
00:49:45 -Vlastně kvůli tvé závěti.
-Eduarde, ty taky?
00:49:53 Tak vy všichni chcete, abych už umřela?
00:49:58 Ale co tě to napadá! Zašel jsem k Félixovům
00:50:01 a Dusbabovům a přišel jsem tě varovat, protože jsem poznal,
00:50:04 že jsou to úplní dravci. Kdybys jednou, nedej Pánbůh,
00:50:09 zemřela, seperou se ti tu o každou maličkost.
00:50:12 Vtrhli by sem a zničili všechno.
00:50:14 Rozbili by ti třeba tu vázu, kterou jsi měla vždy tak ráda.
00:50:24 Snad by bylo opravdu nejlepší, kdybych umřela.
00:50:30 -Tatínku?
-No?
00:50:32 -Poraď mi, co mám dělat.
-No copak máš?
00:50:35 -Já jsem se zamiloval.
-No konečně!
00:50:38 -Ale nešťastně.
-To je jedno.
00:50:40 -Jen když ses vůbec zamiloval.
-Ona mi ublížila.
00:50:42 -Ale na tom nezáleží.
-A já ji za to tak nenávidím!
00:50:45 Tak to vždycky začíná a po létech zase končí.
00:50:47 Chlapče, kdybych já ti měl vypravovat!
00:50:50 -Ona mne urazila.
-To dělají všechny.
00:50:52 Většina šťastných manželství vznikla z urážky.
00:50:55 -Když mne tak strašně zesměšnila!
-Řeknu ti, hochu,
00:50:59 když se tak na tebe dívám, že se jí ani nedivím.
00:51:04 -Tati!
-Podívej se, hochu,
00:51:07 kdybys odložil ty brýle, které stejně používáš jen na čtení,
00:51:12 kdyby ses nečesal tak staromódně, myslím tu pěšinku uprostřed,
00:51:17 kdyby sis oholil vousy, byl by z tebe docela hezký chlapec.
00:51:24 No tak vidíš, vypadáš hned jinak.
00:51:28 Tak se mi líbíš, chlapče. A pamatuj si:
00:51:30 Hlavně energicky, nic se jí neboj!
00:51:32 -A ve všem se jí opři!
-Ano!
00:51:35 -Arnošte!
-Maminka.
00:51:37 Už jdu, Mařenko, už jdu! Hned!
00:51:40 Tak jak jsem ti řekl. Hlavně energicky.
00:51:45 -Arnošte, teta je nemocná!
-Tak?
00:51:48 Musíme tam jet, aby nás Félixovi nepředběhli.
00:51:50 Ale okamžitě, jinak je zle!
00:52:15 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:52:43 -Rukulíbám.
-Dobrý večer.
00:52:45 Bože, to je tam počasí!
00:52:47 -Nemáte tady něco pro zahřátí?
-Čaj, prosím.
00:52:50 -No tak dobrá, třeba čaj.
-Čaj!
00:52:52 To byla cesta. Ta bryčka, kterou jsme přijeli,
00:52:55 se zmítala v té bouři jako skořápka.
00:52:58 Abych nezapomněla, jak se vede tetičce?
00:53:02 Naše milostivá... zemřela.
00:53:10 -Propána! A kdypak zemřela?
-Dnes odpoledne.
00:53:16 Tedy několik hodin poté, co nám poslala telegram.
00:53:19 -Milostivá zemřela náhle.
-A kde leží?
00:53:27 -V zámecké kapli.
-To je hrozné.
00:53:32 A prosím vás, je zde ještě někdo?
00:53:36 -Hospodyně, dva sloužící a já.
-Já myslím z příbuzných.
00:53:41 -Nikdo.
-To je ohromné!
00:53:46 To je ohromující.
00:53:49 A nevíte, poslala ještě někomu telegram?
00:53:52 Nevím.
00:53:54 Chudinka stará, jak ona nás měla ráda.
00:53:56 Slávinko, dej mi kapesník. Nikoho na tom světě neměla než nás.
00:54:01 A prosím vás, jakou měla poslední hodinku?
00:54:04 Co lékařské ošetření a závěť, testament?
00:54:08 -Kdepak je testament?
-Nevím.
00:54:11 -Milostivá, já jdu pro ten čaj.
-A nějaký pokoj pro nás.
00:54:15 Prosím.
00:54:26 Osud nás sem přivedl v pravý čas.
00:54:29 Já myslím, že jsme přišli pozdě.
00:54:30 Právě naopak. Snad si nemyslíte, že ten telegram
00:54:32 byl poslán jen tak zbůhdarma. Ten má jistě hlubší význam.
00:54:36 -Jaký význam?
-Testament.
00:54:43 Příjemné to tu zrovna není. Ta bouřka, mrtvá tetička v domě.
00:54:50 Proboha tatínku, přece by ses nebál?
00:55:17 Vy jste hospodyně naší drahé tetinky?
00:55:26 Ona je němá!
00:55:28 Němé služebnictvo v domě, to je nepříjemné.
00:55:31 Buď bez starosti, to se všecko změní.
00:55:34 Já už to tu uspořádám. Ty rytíře dáme pryč.
00:55:37 Sem přijdou vázy, hezky se to vymaluje
00:55:39 a hlavně se tu bude větrat, je tu dusno.
00:55:43 RÁNA
00:55:46 -Pokoj je připraven.
-Ještě ty se lekej.
00:55:49 Já se lekám? To se leká Slávka.
00:55:50 Já se lekám? Já se lekla tebe!
00:55:52 Tak se, prosím vás, nelekejte, poněvadž tím lekáte mne
00:55:55 a já to nemám rád.
00:55:59 Přálo by si panstvo podívat se k milostivé?
00:56:06 -Až ráno.
-Ano, ráno.
00:56:08 Prosím vás, na slovíčko. Mohl byste mi říct,
00:56:12 kdo posluhoval naší tetičce v její nemoci?
00:56:15 -Hospodyně.
-Ta hluchoněmá? -Ano.
00:56:17 A nebyl zde někdo, kdo napsal nějaké pořízeni?
00:56:22 Právník, advokát? A co lékař?
00:56:25 Pan doktor k nám jezdil každou sobotu, ale už odjel.
00:56:28 -Kam?
-Do města.
00:56:33 -Vy znáte naše vztahy k zesnulé.
-Prosím, prosím.
00:56:36 -Vy víte, jak nás měla ráda.
-To vím.
00:56:40 Buďte ujištěn, že na vás nezapomenu.
00:56:43 Já vím, jak věrně jste tetičce sloužil.
00:56:48 Doufám, že si budeme dobře rozumět.
00:56:53 Vzmuž se! Aspoň před tím dítětem.
00:56:57 Tobě se řekne, vzmuž se, kdopak by se tady nebál?
00:57:00 Poslyšte, prosím vás, a co vy?
00:57:03 To se tady nebojíte, tak sami.
00:57:05 My jsme tady stejně všichni poslední noc.
00:57:08 A pak, už jsme si na to tady zvykli.
00:57:11 Zvykli?
00:57:13 Promiňte, ale od smrti naší vzácné paní
00:57:17 se tady dějou hrozné věci. RÁNA
00:57:22 Dveře se samy od sebe otvírají a zavírají.
00:57:28 Po chodbách stále někdo chodí a vzdychá.
00:57:38 Jenom tu dnešní noc abychom přečkali!
00:57:43 Kuchařka viděla na chodbě bílou postavu,
00:57:49 která stále vzdychala.
00:57:52 Světla se sama od sebe rozsvěcovala a zhasínala.
00:57:59 Nejhorší je to klepání. BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:58:06 OPAKOVANÉ BOUCHÁNÍ Promiňte, jdu otevřít.
00:58:14 Tati, já se bojím.
00:58:26 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:58:30 Podívejme se, to jsem netušila, že se tady setkáme s příbuznými!
00:58:34 Félixi, pojď!
00:58:37 -Prosím, ukažte nám náš pokoj.
-Račte nahoru, přijdu za okamžik.
00:58:45 -Jééé!
-Slávko, pojď.
00:58:49 Tatínku, prosím tě, kdo je ta dívka?
00:58:51 Totiž, abych ti to vysvětlil...
00:58:53 Bohužel ta, o které nechci ani mluvit. Tvoje sestřenice.
00:58:57 -To je náhoda!
-Co? Ty ji znáš?
00:59:00 Já totiž... Ne, prosím, vůbec ne.
00:59:02 No díky Bohu!
00:59:04 Proč jsi se po tom dole tak dívala? Odkud ho znáš?
00:59:07 -Byla jsem na jeho přednášce.
-Odkdy chodíš na přednášky?
00:59:10 -Náhodou jsem tam byla.
-O tom si ještě promluvíme.
00:59:13 Prosím, čaj pošlu nahoru. Váš pokoj - první dveře
00:59:18 proti schodům. Promiňte, musím posloužit panstvu.
00:59:29 No tak!
00:59:33 Prosím vás, řekněte mi, kdy přijeli ti nahoře?
00:59:38 -O chvíli dřív než panstvo.
-A mluvili už s tetičkou?
00:59:41 -Nemluvili.
-Dobře, dobře.
00:59:43 Jakpak se daří tetičce?
00:59:45 Milostivá slečna dnes odpoledne zemřela.
00:59:53 -Tak.
-Proboha, to je strašné!
00:59:56 Ona zemřela! Tak to jsme tedy přijeli pozdě.
00:59:58 -Ano, pozdě.
-To je rána, to je rána!
01:00:05 Mařenko, uklidni se. Vydržela jsi to bez tetičky 20 let,
01:00:09 tak to vydržíš dál.
01:00:14 Jistěže se na nás těšila. Naše jediná, zlatá,
01:00:17 srdce by byla rozdělila. Co říkala, prosím vás?
01:00:23 -Milostivá slečna zemřela náhle.
-Náhle?
01:00:28 Chudinka, zemřela náhle.
01:00:31 A co testament? Neptali se po něm už ti nahoře?
01:00:37 -Ptali.
-A řekl jste jim o něm?
01:00:40 Neřekl. Já totiž o něm nevím.
01:00:42 Ale někde přece musí být, ztratit se nemohl!
01:00:45 Promiňte, ale nevím.
01:00:46 Ale počkejte, mně to přece můžete říct.
01:00:49 Podle testamentu totiž stejně všechno připadne nám
01:00:51 a mladému pánovi, to je jasné.
01:00:53 No tak, viďte, že mi řeknete, kde je závěť?
01:00:58 Lituji, ale opravdu nevím. Děkuji.
01:01:05 Podívej se, Jindřichu, mně to přece můžeš říct,
01:01:08 vždyť já jsem tvůj otec. Je to ona, viď?
01:01:12 -Ano.
-Já jsem to hned věděl,
01:01:14 jak jsi se na ní podíval, že je to ta, o které jsme mluvili.
01:01:19 Jejej, to bude malér, až se to maminka dozví.
01:01:22 To víš, no. Co se dá dělat, viď?
01:01:25 Malér je malér a ona je ona. No, co!
01:02:00 Arnošte! Jindříšku! Kde jste!
01:02:05 -Copak?
-Tady se někdo díval oknem!
01:02:11 -Co se stalo?
-Maminka tady něco viděla.
01:02:14 -Milostivá, kde?
-Tam! Za oknem!
01:02:18 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
01:02:21 -Někdo tluče.
-Snad abyste šel otevřít.
01:02:24 Ne! Prosím vás, nechoďte!
01:02:27 -Co mám dělat?
-Jděte otevřít. -Ne!
01:02:30 Tak jděte!
01:02:54 -Dobrý večer.
-Co si řačte přát?
01:02:59 Jsem doktor Hrůza, právní zástupce pozůstalých.
01:03:03 Nazdar, Dusbabo! Rukulíbám. Nazdar Jindříšku!
01:03:09 To je moje žena. Kdo ji ještě nezná, moje žena.
01:03:11 Jaké neštěstí nás to potkalo!
01:03:14 My jsme se to dozvěděli na nádraží. Od přednosty.
01:03:19 A další rodinka! Tak jen pojďte dál.
01:03:23 Bude se hned projednávat pozůstalost. Pojďte, doktore.
01:03:30 Já protestuji!
01:03:32 Vy jste nejvzdálenější příbuzní, s vámi se nepočítalo.
01:03:36 Ale teď se musí s námi počítat.
01:03:38 -Já protestuji!
-Zcela správně, maminko.
01:03:41 Lze předpokládat, že existuje testament, kterým je určeno,
01:03:44 komu patří jmění, nemovitosti a tak dále,
01:03:48 náležející doposud zesnulé.
01:03:49 Tetička odkázala všechno nám.
01:03:51 Všechno vám? My jsme nejbližší příbuzní!
01:03:53 Promiňte, prosím. Jsem právník.
01:03:56 Vzhledem k tomu, že jste zde byli dříve než my,
01:03:59 táži se vás, máte-li toto pořízení nebo znáte-li jeho obsah.
01:04:03 Prosím, zeptejte se téhle paní, byli tady nejdříve.
01:04:06 -Jistě něco ví!
-No dovolte...
01:04:08 Dovolte, vážení, prosím, dáma, která zemřela
01:04:11 je vaší příbuznou. Uctěte tedy její památku...
01:04:15 Pane doktore, my chceme jenom spravedlnost!
01:04:17 My taky!
01:04:20 Uctěte její památku tím, že umlknete.
01:04:24 -Pssst!
-Ticho! Nejste tu sami!
01:04:31 VYDĚŠENÝ KŘIK
01:04:38 Hospodyně viděla ducha naší slečny!
01:04:41 -Kde?
-Tam na chodbě.
01:04:44 Byla celá v bílém a hrozila sem do haly!
01:04:49 -Strašlivé!
-Já se bojím!
01:04:51 Slávko, sem! VÝKŘIK
01:05:07 -Je to snad nebožka tetička?
-Ne. To je naše hospodyně.
01:05:11 Ach tak.
01:05:13 Co víte o testamentu? No tak, znáte testament?
01:05:18 -Neznáme.
-Myslíte, že existoval?
01:05:20 Myslíme.
01:05:21 Víte, kam ukládala vaše paní své osobní písemnosti?
01:05:24 Do vzácného pouzdra. Ale jeho místo často měnila.
01:05:28 A kde je pokoj vaší milostivé paní?
01:05:31 -Tady, prosím.
-Dobrá, budeme tedy hledat pouzdro.
01:06:11 -Já zde byla první!
-Počkejte!
01:06:16 Švagrová! Mařenko! Mařenko! Švagrová!
01:06:44 Tady něco je! Arnošte, Arnošte, to je ono!
01:06:57 Klid, prosím! Předejte mně nález!
01:07:05 -Necpěte se na mě!
-Ticho!
01:07:10 -Co je to?
-To jsou od nás bačkůrky.
01:07:13 Ta vlna je od nás. Tatínku, vezmi to k sobě, z toho bude svetr.
01:07:16 Pěkné dárky jste posílali tetičce, když si je ukládala do kamen!
01:07:19 -A vy? Vy jste neposílali nic!
-My jsme chudý!
01:07:21 -Je tam ještě něco, doktore?
-Ne.
01:07:23 Závěť tu není, jde se hledat dál.
01:07:43 Taky hledáte závěť? Jéééé...
01:07:46 Promiňte. Ne, nehledám závěť.
01:07:50 -Co tedy hledáte?
-Toto.
01:07:53 -Co to je?
-Teď je to částečně zničená kniha.
01:07:56 Ale jinak je to velmi zajímavé pojednání o člověku neandrtálském.
01:08:01 Pojednání o člověku neandrtálském? Mě to vlastně nezajímá.
01:08:07 -Nezajímá?
-Ne.
01:08:08 Proč jste tedy byla na mé přednášce o člověku neandrtálském?
01:08:12 -Tenkrát mě to zajímalo.
-Teď vás zajímá patrně víc závěť.
01:08:18 -Závěť? Kdepak!
-Tak co tu tedy hledáte?
01:08:22 -Vás.
-Mne? A proč?
01:08:27 Chtěla jsem s vámi mluvit. Chtěla jsem se vás zeptat,
01:08:30 prosím vás, souhlasíte s tím, co tu naši vyvádějí?
01:08:34 S tím nesouhlasím. Naprosto ne.
01:08:38 Tím spíše, že o dědictví nestojím.
01:08:41 -Vážně ne?
-Ovšem že ne.
01:08:43 -Tak za to vás mám ještě radši.
-Jak to? Mě? Proč?
01:08:48 RÁNA Co to děláte?
01:08:51 -Já se bojím.
-Dovolte, proč mne objímáte?
01:08:55 To já dělám vždycky, když se bojím.
01:08:59 KŘIK PŘÍBUZNÝCH
01:09:17 Počkat! Tamhle někdo je!
01:09:21 -Kde?
-Tam!
01:09:24 -Co to je?
-Čeňku, jdi tam!
01:09:26 -No dovol, maminko!
-Jen jdi!
01:09:28 -Arnošte, jdi tam ty!
-Ale Mařenko!
01:09:31 Pokud víš, já nejsem zvědavej. To víš z domova.
01:09:34 No, když myslíš, tak... tak jo, Mařenko.
01:09:40 Haló!
01:09:43 Haló!
01:09:46 Tam nikdo není, to už by snad vylezl?
01:09:50 My tady hledáme závěť.
01:09:52 Copak? Copak? Copak tady děláte?
01:09:54 -Slávko sem!
-Jindřichu sem!
01:09:57 -Budeme hledat spolu!
-Tak pojďte, bude se hledat dál.
01:10:03 Zde bude proražen přímý vchod do zahrady.
01:10:06 V jídelně se okna rozšíří, celá klenba se vybílí,
01:10:09 aby to bylo všechno veselejší a světlejší.
01:10:13 Pane, ptám se vás, co tu chcete bourat!
01:10:17 A co tu chcete bílit? Od toho jsme tu my!
01:10:20 -A co tu vlastně děláte?
-Jsem doktor Jelínek.
01:10:23 -To mi nic neříká.
-A kdo vás zplnomocnil?
01:10:25 Byl jsem osobním lékařem slečny Berty.
01:10:28 Tak to vy jste ošetřoval tetičku na smrtelném loži?
01:10:31 Ano, to jsem byl já.
01:10:33 To jsem jednou někde četla, že doktor ošetřoval starší dámu,
01:10:36 otrávil jí, aby mohl dědit a...
01:10:38 Před svědky nic podobného neříkejte,
01:10:41 mohlo by to mít nepříjemnou soudní dohru.
01:10:43 Vidíš, Mařenko, stále ti říkám, abys zbytečně mnoho nemluvila.
01:10:45 Jsem komerční rada Félix a ptám se vás, co tu chcete
01:10:48 přestavovat a bílit? Jakou máte kompetenci?
01:10:50 Vyplňuji jen poslední přání slečny Berty.
01:10:52 -Čeňku, poslední přání!
-Tak to on má poslední vůli!
01:11:03 Kde je doktor? Doktor je pryč!
01:11:11 Pouzdro!
01:11:16 -Čeňku, jdi tam!
-No dovol! Já, komerční rada?
01:11:20 -Arnošte, ty tam jdi!
-Proč zrovna já, Mařenko?
01:11:23 Tak tam půjdeš ty!
01:11:44 -Zde je ta závěť!
-Pusťte to!
01:11:48 Ne! Čeňku!
01:11:50 KŘIČÍ JEDEN PŘES DRUHÉHO
01:11:55 Styďte se! Pusťte to! Doktore, přečtěte to!
01:12:08 Drazí, ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky,
01:12:12 -nebudu, bohužel, mezi vámi.
-Je to závěť!
01:12:16 -Co je tam o naší Slávince?
-Co je tam o Jindříškovi?
01:12:20 Ticho, prosím.
01:12:23 Mou závěť však hledáte marně. Vím, že chcete znát
01:12:26 mou poslední vůli. Máte-li čisté svědomí,
01:12:31 usedněte ke stolu a snažte se, soustředěním myšlenek na mne,
01:12:36 vyvolat mého ducha ze záhrobí. Tak se dozvíte mé rozhodnutí.
01:12:43 Vaše Berta.
01:12:48 -To je závěť?
-To je nápad!
01:12:49 Tak prosím, kdo má čisté svědomí, ať zasedne v jídelně ke stolu.
01:12:56 -My, naštěstí, máme čisté svědomí.
-My taky!
01:13:00 -Pojď do jídelny.
-Já nevím... -Jen pojď!
01:13:03 Děkuji vám za důvěru, kterou jste mě poctili,
01:13:07 abych předsedal této seanci. Hodlám a dovolím si vyvolat
01:13:16 milostivého ducha slečny Berty. Prosím, abyste se laskavě
01:13:24 -všichni soustředili a...
-Já budu mluvit za tetu.
01:13:28 A zachovali naprostý klid. Podejte si ruce,
01:13:35 aby byl utvořen řetěz.
01:13:40 Já si radši přesednu. Slávko, pojď sem!
01:13:49 Prosím.
01:13:51 -Já budu mluvit za tetičku.
-Mařenko, jen ať není ostuda.
01:13:55 Klid, prosím! Jeřábku, zhasněte.
01:14:07 -Musí to být?
-Musí. Zhasnout!
01:14:17 No tak, prosím! Račte se soustředit!
01:14:21 A hlaste mi všechny své pocity!
01:14:26 VENKU HŘMÍ
01:14:27 -Já se bojím!
-Já... já taky ty bouřky nemám rád.
01:14:33 -A zase se vrací.
-Pssst!
01:14:43 Mně se ztratila ruka!
01:14:46 -Má někdo nějaké pocity?
-Auuu!
01:14:51 -Někdo mně šlápl na noku!
-Promiňte, já to nebyl.
01:14:55 Má někdo nějaké pocity?
01:14:59 Mám pocit, že to špatně dopadne.
01:15:04 Co to bylo?
01:15:09 Prosím soustřeďte se, aby materializace byla dokonalá.
01:15:27 Pozor! Právě jsme svědky nádherného úkazu levitace.
01:15:33 Médiun se samo projevilo a puzeno vlastní silou
01:15:36 vznáší se do výše.
01:15:43 VÝKŘIK A RÁNA
01:15:52 Co tu děláte?
01:15:54 Já jsem ještě jednou chtěla vidět ducha naší slečny.
01:15:59 Tak na to nemusíte lézt tak vysoko. Stalo se vám něco?
01:16:02 -Ne, nic.
-Tak to tady ukliďte.
01:16:13 Klid! Nic se nestalo. Ta žena spadla sice zvysoka,
01:16:17 -ale šťastně.
-Tak, prosím, soustřeďme se.
01:16:27 Duchu všem drahé slečny, jsi přítomen?
01:16:35 Chceš se nám projevit?
01:16:38 OBĚ ŽENY ŘEKNOU SOUČASNĚ Chci.
01:16:40 -Slyšel jsem dva hlasy!
-To byla asi ozvěna.
01:16:46 Duchu, můžeš nám říci, komu odkážeš své statky a jmění?
01:16:53 OBĚ ŽENY OPĚT SOUČASNĚ
01:16:55 -Své milované neteři Slávce.
-Svému milovanému....
01:16:58 -Zase dva hlasy.
-Tady není něco v pořádku.
01:17:04 Duchu nám všem milované slečny Berty, žádám tě,
01:17:11 abys mně jednohlasně projevil svoji poslední vůli.
01:17:17 HŘMĚNÍ
01:17:30 Chtěli jste, abych přišla. Takhle jsem si vás
01:17:34 přála vidět už dávno pohromadě. Můžete se stydět.
01:17:41 ZDĚŠENĚ KŘIČÍ
01:17:55 Eduarde, ty jsi taky mrtev?
01:17:58 Pro vás jsem mrtev, vy bando krkavčí.
01:18:04 No dovol! Jsem komerční rada.
01:18:09 Nikdo se ani nehněte. Teď vám povím,
01:18:14 co si o vás myslím.
01:18:19 -Ty se mě nebojíš?
-Ne, tetičko.
01:18:23 Jsem ráda, že jsi živá.
01:18:26 -Ty se mě taky nebojíš?
-Ne. Já jen...
01:18:30 -Totiž, moji rodiče...
-Všechno už vím, hochu.
01:18:34 Peníze jim popletly hlavu. Ale na tuto noc
01:18:36 -jistě nikdy nezapomenou.
-Já také ne.
01:18:41 Myslím, že jsi už pochopil, že jsou na světě hezčí věci,
01:18:46 -než jen tvá věda.
-Ano, tetičko.
01:18:50 Život, děti, to je to nejkrásnější, co člověk má.
01:18:57 -Nepůjde milostivá spát?
-Ne. Musím se ještě rozloučit.
01:19:05 Berta vám to řekla správně. Mohli byste se opravdu stydět.
01:19:18 Drazí příbuzní! Prosím vás, nechte mě ještě tu chvíli,
01:19:22 co zde budu, klidně žít. A já vám za to slibuji,
01:19:25 že vás už nikdy nebudu strašit.
01:19:28 -Ona je živá!
-Vypadá to tak.
01:19:35 -Ty jsi opravdu živá?
-Ano.
01:19:40 -To je ale nemístný vtip!
-Já jsem komerční rada!
01:19:44 KŘIČÍ JEDEN PŘES DRUHÉHO
01:19:47 Já jsem sem letěl jako blázen, sotva jsem dechu popadal...
01:19:50 Jako blázen? Jako krkavec jsi letěl, abys tu byl první!
01:19:53 A první poletíš! A vy všichni!
01:19:55 Jak rychle jste přijeli, tak rychle pojedete odtud! Ven!
01:19:59 Mě budeš vyhazovat? No dobrá, já jdu!
01:20:04 Slávko, pojď!
01:20:07 Jindřichu, pojď!
01:20:23 Máš to za sebou, děvče. Teď aspoň víš, jaké máš příbuzné.
01:20:28 Pardon. Promiňte.
01:20:30 Milostivá, chtěl jsem se jen poroučet.
01:20:32 Děkuji vám, doktore, že jste se mě před půlnocí ujal
01:20:34 a uctil mou památku. Chtěl byste být mým právním zástupcem?
01:20:40 Děkuji, milostivá, ale to nepůjde.
01:20:42 -Proč ne?
-Já totiž nejsem advokát.
01:20:47 Dostal jsem od pana Hlavsy za to za všechno 150 korun.
01:20:51 Poroučím se.
01:21:00 Hynku, prosím vás, otevřete okno.
01:21:26 Prosím, pane doktore.
01:21:35 -Promiňte, slečna Berta tu není?
-Berta přijde hned.
01:21:39 Vzala si do hlavy, že mi dá s sebou na cestu
01:21:41 -několik lahví ročníku 1890.
-Vy odjíždíte?
01:21:45 No ovšem.
01:21:46 Čekám jenom na Bertu, abych se s ní rozloučil.
01:21:51 Ale vy se s ní přece nesmíte rozloučit!
01:21:55 Proč bych se s ní nesměl rozloučit?
01:21:58 -Protože na vás 20 let čekala.
-Na mne?
01:22:07 -Na vás.
-A to snad ne...
01:22:12 A proč myslíte, prosím vás, že tu visí váš obraz?
01:22:16 Proč myslíte, že se Berta neprovdala,
01:22:19 že nemá svou rodinu, své děti, které má tak ráda.
01:22:23 Protože celou tu dobu čekala na vás.
01:22:25 Copak jste to, člověče, ještě nepoznal?
01:22:28 Ne. Myslel jsem, že má ráda vás,
01:22:33 když jste jí každou sobotu nosil karafiáty.
01:22:37 Někdo je přece Bertě nosit musel, když jste jí je nenosil vy.
01:22:45 Sbohem.
01:22:50 Všechno je v pořádku, Eduarde. Víno jsem ti poslala
01:22:52 do vozu s tvými zavazadly.
01:22:55 -Berto...
-Co je, Eduarde?
01:22:58 -Berto, nezlob se na ně.
-Proč bych se měla zlobit?
01:23:03 Já jsem hlupák.
01:23:05 Já jsem ti vlastně zkazil 20 let tvého života.
01:23:09 Nezkazil, Eduarde.
01:23:11 Kdybych to byl věděl před 20 lety,
01:23:13 byl bych ti ty karafiáty nosil sám.
01:23:15 -Doktor už tu byl?
-Byl. A přijde zas.
01:23:19 -Ty tu nesmíš zůstat sama.
-Nezůstanu, Eduarde.
01:23:23 Rozhodla jsem se ve své závěti pro opravdový a užitečný život.
01:23:28 Ty přece víš, jak mám ráda děti.
01:23:44 DĚTSKÝ KŘIK A PLÁČ
01:24:09 A ta princezna se prince přece jenom dočkala.
01:24:14 Byla sice už stará a bělovlasá a princ už taky zešedivěl,
01:24:20 ale šťastně spolu žili a žili, až zazvonil zvonec...
01:24:31 Děti! K obědu!
01:24:33 DĚTI S KŘIKEM BĚŽÍ
01:24:51 Skryté titulky L. Kassahunová
Vtipnou situační veselohru Tetička podle úspěšné divadelní hry Jaroslava Tumlíře Strašidelná tetička natočil v roce 1941 režisér Martin Frič. Trochu strašidelný, trochu satirický příběh se odehrává ve starobylém zámku, kam se po zprávě o náhlé smrti tety Berty sjíždí chamtivé příbuzenstvo. Netuší, že tetička se těší výbornému zdraví a chtěla si jen vyzkoušet, co k ní její rodina cítí. Do hlavní role osamělé stárnoucí ženy, která čeká na návrat jediné životní lásky, obsadil Martin Frič Růženu Naskovou, na jejímž vyzrálém hereckém umění stojí celá veselohra. Velkou a pro něho nezvyklou příležitost zde dostal také Ferenc Futurista, od jehož narození letos uplyne 130 let – přízračný majordomus se stal vlastně jeho první a také poslední velkou charakterní rolí. Ve filmu dále uvidíte Františka Smolíka, který se narodil před 130 lety, jako dávného tetina ctitele ze staré školy, Theodora Pištěka, kterému zase pro změnu nikdy nedošlo, že jej tetička Berta celý život milovala, Jaroslava Marvana a Růženu Šlemrovou jako manželský pár, soupeřící o tetiččino dědictví s druhým maloměšťáckým párem, který s vervou ztělesnili Zdeňka Baldová a Miloš Nedbal. Nechybí zde ani dvojice zamilovaných, kteří pochopitelně pocházejí z obou znesvářených rodin (Lída Chválová a Jiří Dohnal). Milovníci filmových písniček si jistě rádi znovu poslechnou krásnou sentimentální píseň Bláhové mládí od Romana Blahníka a K. M. Walló v podání Františka Smolíka.