Vlastimil Harapes a Marta Vančurová, která v těchto dnech oslaví 75. narozeniny, v hlavních rolích úspěšného filmu Juraje Herze o citových proměnách mladého manželství (1976). Dále hrají: S. Kamenická, J. Šejbalová, D. Medřická, E. Píchová-Sitteová, L. Černík a další. Scénář M. Zinnerová. Kamera J. Macháně
00:02:14 A teď hodiny.
00:02:56 Táto, pusu.
00:03:04 Přijď brzo.
00:03:14 Mami, pohádku.
00:04:04 Dejte pokoj..., nechte toho...
00:04:08 Pusu, pusu!
00:06:03 -Dala bych si párek.
-Ty myslíš jen na to jídlo.
00:06:08 -Někdy i na něco jinýho...
-Tak dobře. Pane, dejte nám párek.
00:06:14 -Dejte nám páreček.
-Ty seš přece na hlavu padlá.
00:06:21 Víš, co mi dneska přineslo štěstí?
00:06:27 To je ještě ta ode mě?
00:06:31 -A funguje?
-Bohužel jen u zkoušek.
00:06:46 Já mám takovej hlad! U Filmáče budou mít možná ještě votevřenýho buřta...
00:06:52 Snad stánek s buřtama...
00:06:54 Jdeme k nám, Marie určitě něco bude mít.
00:06:57 No jo, von je vlastně ženatej. Tak jdeme!
00:07:02 Hele, tvoje žena dělá pořád takový to pozor..., pozor, vyletí ptáček...?
00:09:06 -Dobrý večer, vedeme vám Petra.
-Já vedu hosty. Máme hlad.
00:09:11 Dobré ráno.
00:09:13 Nezlobte se. Brzo se rozednívá.
00:09:17 Nezlobíte se, že jsme sem tak vpadli?
00:09:21 Tady je to hezký, lepší než na koleji.
00:09:25 Jenže tam nespí malé děti.
00:09:28 Trochu se stište.
00:09:31 To víte, kdo udělá statiku, myslí si, že už má diplom v kapse.
00:09:36 K diplomu máte ještě daleko.
00:09:40 Jé! Ta je sladká! Pojďte se podívat!
00:09:44 Nevzbuďte malou.
00:09:47 Můžu se podívat?
00:10:21 -Ať už nespí.
-Je nemocnej. Vem si třešně.
00:10:36 -Odkud je máš?
-Od pana Kabáta.
00:10:42 -Odkud je má?
-Načesal je na stromě.
00:10:45 -Na stromě?
-No..., visí na něm.
00:11:00 A proč na něm nevisí něco jinýho?
00:11:05 Protože vyrostl z třešně. Už na něm budou vždycky růst jenom třešinky.
00:11:14 On je v ní schovaný? Nejdřív je maličký a pak bude větší?
00:11:24 -To není strom, to je pecka.
-No, a v ní je schovaný malý strom.
00:11:30 -Kam jsi dala pecky?
-Do bříška.
00:11:33 A teď mám v sobě stromečky a budou na mně třešně.
00:11:38 Ale nebudou. Pecky nesmíš polykat, bolelo by tě bříško.
00:11:46 -Říkala jsi, že z nich vyroste strom.
-No jo, ale každej nevyroste.
00:11:55 -A kterej jo?
-Pecka se musí zasadit a zalívat.
00:12:03 Tak to udělej.
00:12:11 -Líbí se ti?
-Líbí.
00:12:15 Já půjdu k panu Kabátovi, on chudák ještě neví, že mám nový šaty.
00:12:22 Tak jo, aby nebyl chudák.
00:12:29 To musíte dělat takovej kravál?!
00:12:33 To jí mám zacpat pusu, když ty se vyspáváš po nějakým...
00:12:38 Myslel jsem, že budeš mít radost, když mám po zkouškách.
00:12:47 Mám ohromnou radost, že mi sem k ránu taháš ožralé spolužáky.
00:13:02 -Proč nejsi ve školce?
-Ve školce je nemoc.
00:13:12 -Komu to děláš, pane Kabát?
-Pro děti, na dětskej den.
00:13:18 -Tak mi ho dáš, viď?
-To nemůžu.
00:13:21 Já jsem přece dítě.
00:13:28 -Pane mistr, ona má pravdu.
-To jí přece musíte dát.
00:13:32 Je to z hodně kytiček, a tak je to pro hodně dětí, víš?
00:13:37 Já jsem jedna, tak mi uděláš menší.
00:13:41 Moc se na těch věncích nevrť, ať je neponičíš.
00:13:46 -Ty máš taky pro děti?
-Ty ne, ty jsou pro mrtvé.
00:13:55 -To jsou mrtví rádi, viď?
-No jo...
00:14:06 Ty jsou hezký...
00:14:08 Když se ti tak líbí, tak ti z nich musíme něco udělat.
00:14:16 -Děvčata, co by to mělo bejt?
-Věneček, to mají malý holčičky rády.
00:14:31 -No vidíš, jaká jsi frajerka.
-Hotová princezna.
00:14:39 Ahoj.
00:14:49 No ty jsi krásná, úplná princezna.
00:14:54 Tatí, podívej se!
00:14:59 -Proč není táta ve škole?
-Říkala jsem, že je nemocnej.
00:15:04 Proč chodí pořád do školy? Dyť je velikej.
00:15:08 -Protože ho dřív nemohli vzít.
-Byl hloupej, viď.
00:15:15 Ale ne, chytrej. Ale byl moc mladej, víš?
00:15:50 Copak ti je?
00:15:57 Počkej, no..., pojď...
00:16:06 -Co jí je?
-Asi má horečku.
00:16:11 Pojď sem, budeme stonat spolu. A kde tě to bolí?
00:16:17 -Tady.
-Tady? To nic není...
00:16:29 Mám radši živé kytky.
00:16:54 Tlač! Pořádně.
00:17:01 Petře, podívej.
00:17:07 Samý pecky. Jak se to do ní vešlo?
00:17:13 Nedostal jsi doma, že jsi nás přivedl?
00:17:17 -Kde máš Helenu?
-Nastydla, jak jsme pařili.
00:17:21 Nemohl bys zítra do Činoheráku? Mám dva lístky na Višňový sad.
00:17:30 Pojď, ty máš starosti...
00:17:33 Počkáš na mě před kolejí...? Tak pozejtří v půl sedmý, jo?
00:18:01 Mami, kdy už vyrostou ty třešínky?
00:18:22 Maruško, neházej dolů ten míč!
00:18:28 Jé, balón! Chytej!
00:18:48 Ježíšmarjá! Člověk si dá na vzduch kožich a voni mu ho polejou!
00:18:55 Richarde...! Podívej!
00:19:25 Stůj.
00:19:32 Copak? Tebe bolí hlavička?
00:19:39 Počkej, já tě obleču, jo?
00:20:15 Nožičku..., a ještě druhou...
00:20:22 Tak tě neoblečeme?
00:20:28 Víš co? Budeme si hrát na paní doktorku.
00:20:34 Ty budeš jako nemocná a já tě budu léčit. Dojdu ti pro košilku.
00:20:55 Maruško...
00:21:09 Víš, že má táta zejtra narozeniny?
00:21:15 A my jsme mu koupili dárek. Víš, jak jsme mu šetřili do prasátka...
00:21:45 Víš, co mu dáme?
00:21:57 Podívej..., ale my mu to neprozradíme, viď?
00:22:02 A proč mu dáme hodiny?
00:22:07 Protože je má rád a my máme rády tátu. Spinkej.
00:22:20 To bude od sluníčka.
00:22:22 Zase měla horečku. Bolelo ji bříško a hlava.
00:22:43 Ne, prosím tě.
00:22:52 Uvidíš, to bude od sluníčka.
00:23:06 My ti k narozeninám přejeme všechno nejlepší a máme pro tebe dárek, viď?
00:23:12 Tak už mi to holky dejte, nebo vám uteču do školy.
00:23:16 Řekni tatínkovi, co jsme mu koupili.
00:23:24 -Podívej.
-Jé, ty jsou krásný.
00:23:35 To jste tedy zlatíčka.
00:23:38 Chceš bábovku?
00:23:42 Já ti budu povídat pohádku, jo? Uvařím ti čajíček.
00:24:01 Ty teploty jsou stále tak vysoké?
00:24:06 Vypadalo to jako chřipka.
00:24:11 -A hlava ji bolí od počátku?
-Teď stále častěji.
00:24:20 Budeme ji muset hospitalizovat.
00:24:25 Já s ní můžu zůstat doma.
00:24:29 To je velice vážné onemocnění. Ambulantně bychom to nezvládli.
00:25:10 Co je, Maruško? Chceš na hrnek?
00:25:35 Hodná Maruška. Přinesla tátovi tužtičku.
00:25:45 Teď budeš bumbat mlíčko. Tak papej.
00:25:57 Ty vopice jedna! Koukej, cos udělala! Víš, co to dalo práce...!? A neřvi!
00:26:04 -Těhotenství proběhlo normálně?
-Bylo udržované.
00:26:07 -Jak dlouho?
-Tři měsíce. Co je jí?
00:26:11 -Jak dlouho je takhle spavá?
-Tři dny.
00:26:17 -Bolela ji někdy předtím hlava?
-To ne.
00:26:37 Zítra jí přineste bačkorky. A nebojte se, u nás bude jako ve vatičce, viď?
00:26:44 Můžu taky pannu? Je to její první s vlasama...
00:26:55 Panenky s vlasama.
00:26:59 -Tak už pojď.
-Kup mi panenku.
00:27:07 Víte co? Uděláme si krásnej den!
00:28:35 Víš, co uděláme, až dopíšu diplomku? Půjdeme do číny a hrozně se nacpeme.
00:28:42 A z prvních výplat ti koupím šíleně drahej fotoaparát.
00:28:48 Bude na něm všechno automatický. Tam nebudeš muset ani mačkat.
00:28:54 Ty jsi blázen.
00:28:57 A každej rok budeme jezdit k moři. To pak budeme strašně zdraví.
00:29:05 -A v ateliéru skončíš.
-Není to tam špatný.
00:29:20 Vždyť ti říkali, že ji uzdraví, že to bude zase v pořádku.
00:29:28 Doktorka říkala, že je to vážný.
00:29:39 Já vím.
00:29:45 Ráno vypila čaj.
00:29:50 Pan asistent se na ni byl v noci dvakrát podívat.
00:29:55 -Můžu k ní?
-Nebojte se, všechno bude v pořádku.
00:30:02 Pojďte dál.
00:30:11 Nespinkej, maminka přišla.
00:30:16 Maruško...
00:30:24 Podívej se na mě... Maruško nespinkej...
00:30:32 Slyšíš?
00:30:36 Ona nic neříká.
00:30:42 Maruško!
00:30:52 Běžte rychle do pokojů, nebo se bude vrchní sestra zlobit.
00:31:39 Sem nesmíte!
00:31:52 Ještě, že ji mám tady, viďte?
00:32:00 To je dobře, že je tady, aspoň jí pomůžou.
00:32:07 To je vaše? Jsou tam samé kapacity.
00:32:30 Máte holčičku, maminko.
00:32:42 Jsi Maruška, jako já, pamatuj si to. Táta to tak chtěl, víš?
00:32:54 Budeš s náma bydlet v jednom vysokým domě až nahoře.
00:32:59 Máš tam krásnou postýlku a dudlík...
00:33:16 Dovol, prosím tě..., podej mi to. Volali z nemocnice... Ahoj.
00:33:21 -Kam zase jde?
-Do nemocnice. Má asi nemocný dítě.
00:33:28 -Chodí do školky nebo je doma?
-Do školky. Já chodím do práce.
00:33:36 Sestři...
00:33:41 Teď jsme spolu doma. Ve školce jsou neštovice.
00:33:47 Toho je teď plno.
00:34:20 Paní Stašková, vaše holčička zemřela. Byl to těžký zánět mozkových blan.
00:34:29 Když jsem ji přivezla, tak byla živá!
00:34:34 Moc jsme se snažili zachránit ji ale nepovedlo se nám to.
00:34:41 ... ona byla živá...
00:36:10 Snad byste měli něco sníst...
00:36:18 A kdy ji přivezou?
00:36:20 My si ji nevezmeme domů. Je už jiná.
00:36:30 Chceme si ji pamatovat živou.
00:36:39 Já si ji umeju a ustrojím.
00:36:48 Tam jsou samí cizí lidi.
00:36:57 -Uložím ji a bude, jako kdyby spala.
-Nebude..., nebude, jako by spala.
00:37:05 Nechtěj to mami, prosím tě.
00:37:19 A kdy bude pohřeb?
00:37:25 My s ní půjdeme sami.
00:38:16 Proč jí ho dal ten starej blázen?!
00:38:18 -On za to nemůže.
-Idiot, idiot starej!
00:39:16 A kam dáš dům? A byt? Počmáranou zeď? A čárky na dveřích jak rostla?
00:39:30 A zavolání, až se ti ozve? Sundáš fotky a zbudou ti rámečky z prachu.
00:39:40 Podíváš se z okna na střechy a budeš se dívat s ní.
00:39:45 Kampak to všechno dáš, holčičko?
00:42:46 Upřímnou soustrast. Takové krásné dítě. Všem je to tak líto.
00:42:53 Pamatujete, jak ztratila v mlékárně padesátník a prosila o nový na koláč?
00:43:03 Má sestra byla taky neobyčejně chytrá a všichni říkali, že to nevydrží.
00:43:11 No, umřela, ještě jí nebyly ani tři. Snad je to pro tyhle děti lepší...
00:43:23 Nepotřebujete nějak pomoct?
00:43:52 Netrpěla, že ne?
00:44:00 Pro ni to bylo, jakoby usnula.
00:44:11 Brzy budeme mít jinou Marušku.
00:44:18 Jenom bude mít jiné jméno... Po pohřbu pojedem, kam budeš chtít.
00:44:30 -Nevím, kam bysme jeli.
-Někam, kde nás nikdo nezná.
00:44:50 Tady jsem vám přinesl tu kytici... Taky pan Bernard zezdola umřel.
00:45:00 -Co se mu stalo?
-To nevím.
00:45:10 To je ode mě, Petře.
00:45:14 Ty papíry z té popelnice jsem dal sestře, jestli se nebudete zlobit.
00:45:56 Petře, nikam nepojedeme. Zůstaneme doma.
00:46:27 Vzpomínky: Maruško, neházej dolů ten míč.
00:46:32 -Já chci vidět, jak bude mrtvej.
-Nemůže být mrtvej, když není živej.
00:48:39 -Jak jsi dopadl?
-Šlo to, za dvě.
00:48:44 -Co jsi dělala?
-Tak..., uklízela jsem.
00:52:08 O těhotenství se zatím nejedná.
00:52:11 Myslela jsem, že...
00:52:14 Jedná se zřejmě o hormonální poruchu jako následek nervového zatížení.
00:52:21 Takových případů je mnoho. Žena málokdy otěhotní, když si to přeje.
00:52:25 -A myslíte, že ještě...
-Samozřejmě.
00:52:28 Není důvod, když už jsi jednou porodila, aby se to nepodařilo znovu.
00:52:33 Musíš být jen trochu trpělivá.
00:52:37 Tvůj stav potřebuje určitý čas, aby ses dostala do normálních kolejí.
00:53:06 -Ahoj, to je moje žena.
-Dobrý večer.
00:53:31 -Dáš si pivo?
-Já nevím, jak chceš ty.
00:53:37 Prosím vás, dvě.
00:53:54 Tak to aspoň ochutnej.
00:54:06 Já měla takovej hlad, že jsme se museli nejdřív stavit na buřta.
00:54:11 -Kdyby jenom na buřta.
-Chcete buráky? Kde je máš?
00:54:42 Chceš jít domů?
00:54:58 Tak pojď.
00:55:48 -Ještě jednou.
-Tak co voslavuješ, kamaráde?
00:56:04 Ty si myslíš, že mně se nestejská?
00:56:09 Jsem z toho celej pryč, když musím dělat, jako kdyby se nic nestalo.
00:56:18 Ty tu pořád sedíš jako mumie. Celej byt na mě padá. I ty.
00:56:43 Já tě do ničeho nenutím.
00:56:52 Já vím, že je to se mnou hrozný.
00:57:00 Já se strašně snažím...
00:57:08 Snažím se, abys to na mně neviděl...
00:57:15 Ale když ty seš pořád pryč a já jsem strašně sama.
00:57:28 Kdybysme měli znovu holčičku...
00:57:32 Děláš, jako bys o ni přišla jen ty.
00:57:52 -Marie! -Dobrý den.
-Pojďte, půjdeme spolu.
00:58:06 Vemte si, já to nejím, kupovala jsem to manželovi.
00:58:19 A pojďte dál. Položte si ten košíček. A vezměte si.
00:58:37 Tady jsme se nechali vyfotografovat ve Stromovce. Tenkrát měl nové šaty.
00:58:52 A to je Aftík. Manžel ho měl moc rád. Říkával, že by se beze mě obešli.
00:59:00 Jo, obešli, měl osm dioptrií. Bez brejlí byl nemožnej.
00:59:09 A tady si nechal narůst knír.
00:59:15 Byl na něj hrozně pyšnej, ale já chtěla, aby se oholil.
00:59:21 Ženský se za ním otáčely, ale když měl ty fousy, tak se mu smály.
00:59:39 A tady, pojďte sem. Tady jste ho vyfotila vy. Pamatujete?
00:59:50 Já jsem vám tak vděčná, že jste se mnou. Chudinko malá.
00:59:57 Tak mladá a takové neštěstí. Kterápak z nás je na tom hůř.
01:00:07 Vy jste ztratila dcerušku a já muže. Nikdo nám je nevrátí.
01:00:16 Sedím tady a pořád s ním mluvím. Celý hodiny... Vy taky, viďte?
01:00:32 Umřel na infarkt. A přitom se v životě nerozčílil.
01:00:43 -A Maruška?
-Byl to zánět mozkových blan.
01:00:51 -Já už půjdu, paní Bernardová.
-Ne, ne! Nechoďte, sedněte si.
01:00:57 -Chcete pomeranč?
-Ne, děkuji.
01:01:01 Tak si vemte ještě sušenku. Já to nejím, kupovala jsem to pro manžela.
01:01:15 Leží na Olšanech. Chodím tam každý den.
01:01:21 Nosím mu kaly. To byla jeho kytka. Taky ji máte ráda?
01:01:28 A kde vy máte dcerušku?
01:01:30 Nemá hrob. Její popel je rozptýlený na Růžovém paloučku.
01:01:42 Na Růžovém paloučku? To nevadí, je jiná doba.
01:01:51 Ale hrob by byl lepší. Poplakala byste si, promluvila...
01:02:03 Já vám musím ukázat, jakej má hrob. A přijdete zase, viďte?
01:02:10 Když ke mně budete chodit, pokaždý vám něco dám. Mám krásnej křišťál.
01:02:15 Ne, děkuju vám. Na shledanou.
01:02:24 Na shledanou.
01:03:05 Nepůjdeš spát?
01:03:08 Budu se učit.
01:04:09 -Petře, ty už mě nechceš?
-Dělám diplomku.
01:04:16 -No a co, mám se zbláznit?!
-Potřebuju každou hodinu.
01:04:26 Já kašlu na tvou diplomku!
01:04:55 Promiň mi to, prosím tě.
01:05:06 Já ti mám hrůzu, vůbec jsem nejedla. Petře, nedala ti žena něco s sebou?
01:05:13 Neblbni pořád.
01:05:19 Tak co?
01:05:21 -Že prej na mě je to až moc dobrý.
-Těbůh, to von mě určitě vyrazí.
01:05:26 Máš tam hned jít.
01:05:28 Já musím rychle čůrat. Petře, běž tam teď ty! Já bych to nevydržela.
01:05:37 Zlom vaz.
01:05:40 -Hanko, počkáš na mě?
-Třeba.
01:05:53 Nesmím si moc nalíčit oči.
01:05:58 Já se znám. Budu brečet jako želva, když spustěj "Gaudeamus".
01:06:08 -Zůstaneš na škole?
-Jdu do Milevska. Dají mi tam byt.
01:06:25 Petře, jak jsme měli jít na Višňovej sad...
01:06:36 A jak si nemohl, když se to stalo...
01:06:46 Kdybys tenkrát mohl, tak bys přišel?
01:06:53 No, já mám rád Čechova.
01:07:48 A co kdybychom neměli to malý. Přestaneme žít?
01:08:01 Máš mě rád?
01:08:16 Vrátím se do práce.
01:08:26 Hotovo. Prosím vás, pošlete mi sem dalšího.
01:08:36 -Proč jsi mi zemřela?
-Nechtěla jsem.
01:09:13 Je to naproti!
01:09:27 Tak a teď se zvěčníme.
01:09:42 Nemám rozmazaný oči?
01:09:45 Já jsem celej zplavenej.
01:10:03 Jé, pojďte se s náma vyfotit!
01:10:13 Já se dneska vdávám, já jsem nevěsta.
01:10:18 Počkejte, já jsem nevěsta!
01:10:36 Můžeme začít, pánové?
01:10:41 Dívejte se sem někam.
01:10:44 Trošku doprava... Ne tolik. Stačí. Tak...
01:10:52 Moment, prosím vás... Tak sem...
01:10:57 -Ještě malinko dolů, kdybyste...
-Dolů chtěj..., dolů, dolů...
01:11:00 -Ne tolik...
-Nahoru, nahoru...
01:11:07 -Kam se máme dívat...?
-Na mou ruku. Klid, vyletí ptáček.
01:12:54 -Chceš rohlík nebo sýr?
-Všecko.
01:13:12 -Jaký to bylo?
-Co?
01:13:16 -V práci přece.
-Bezvadný.
01:13:20 Měla jsem tam svatbu, nějaký herce z Liberce.
01:13:26 Ty byli tak bezvadní..., oni byli strašně vymaškaření.
01:13:32 Napij se.
01:13:37 Já je vůbec nemohla zmáčknout, jak pořád blbli.
01:13:41 A nevěta slítla ze židle. Kdybys viděl, jak byla zmoklá.
01:13:51 Víš, co si myslím?
01:13:54 Že by to tady potřebovalo vymalovat. Tak to vybílím, ne?
01:14:03 Já chci pusinku. Pak budeš strašně unavenej.
01:14:19 -Tak co je, co je?
-Dáme si pauzu.
01:14:29 -Já nadělám, viď?
-To umeju.
01:17:05 Tak, takhle chvilku seď.
01:17:10 Kuk, no vidíš, jaká seš princezna.
01:17:16 Vy to s těmi dětmi ohromně umíte. Máte taky holčičku?
01:17:30 -Tak co, udělal?!
-Jo! -Za tři?!
01:17:36 -Za dvě?
-Uber.
01:20:21 To byl nejlepší nápad, kterej jsi dneska měl.
01:20:26 -Jé, ty vypadáš...
-Ty taky...
01:20:33 Z toho pršet nebude.
01:20:38 Stačilo by aspoň trošku.
01:22:28 Víš, jak je veliký? Jako hrášek.
01:22:36 Petře, víš co mě napadlo?
01:22:39 Co kdybychom pověsili hodiny? Třeba by se mu to líbilo.
01:24:05 Hejbalo se to, hejbalo. Pučím miminkovi všecky hračky.
01:24:10 -Budeš mu o mně povídat?
-Hm.
01:24:30 -Dobrý den, strejdo.
-Dobrý den.
01:24:39 Ták, tyhle kdybys mně opravil.
01:24:45 A tyhle jsou za tu opravu. Ale jsou taky pokažený.
01:24:52 -Ale strejdo, to přece nejde.
-Co by nešlo? Že se ti líběj?
01:24:58 Moc, ale jsou drahý.
01:25:01 Jen ber. Jako dárek pro to malý. Až vyroste, to už budou moc vzácný.
01:25:08 Než je tady Petr opraví, to už to vaše bude chodit do školy.
01:25:14 -Dáte si s náma kafe?
-Nejdřív na toho špunta...
01:25:26 Já jenom symbolicky.
01:25:28 Na zdraví.
01:25:51 -Co je? Už to přišlo?
-Lež, připravím si věci.
01:25:55 Já ti pomůžu.
01:27:27 Je to chlapeček...
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy…
