Dokud srdce bije, nedá si poroučet. Adina Mandlová v hlavní roli českého filmu. ### Dále hrají: O. Korbelář, S. Svozilová, Z. Janů, J. Průcha, Z. Baldová, G. Hilmar, S. Beneš, R. Šlemrová a další. Kamera F. Pečenka. Scénář a režie Otakar Vávra
00:02:44 Tam nahoře. Nebude se tam krásně bydlet?
00:03:06 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:03:12 Vidíš, naše hnízdečko. Útulné, mami?
00:03:16 Nevěřte tomu. To je jen vtip. Tady nikdy bydlet nebudeme.
00:03:20 Karla se to bojí zakřiknout.
00:03:26 -To je jídelna. Jak se vám líbí?
-Když myslíte, že vám stačí...
00:03:30 Karla nechce větší byt, dokud si na to sám nevydělám.
00:03:35 Neradi bychom na vás, milostivá paní, byli závislí.
00:03:41 Á, á, á! Panečku, tady se to bude zpívat!
00:03:53 Karlíku, my dva to porazíme, viď, ten hloupý předsudek,
00:03:56 že když se dva lidí vezmou, musí ztupnout, nebo se podvádět.
00:04:00 S nikým na světě bych si to netroufal, ale s tebou ano.
00:04:04 A nebudeme na sebe nikdy žárlit. Nač se týrat, řekni?
00:04:12 -Jak se vám to líbí, milostivá paní?
-Je to příhodný byt.
00:04:17 Z vaší ložnice by se jednou dal krásně upravit dětský pokoj.
00:04:22 Slyšel jsi? Kdyby tak věděla, co jsme si smluvili!
00:04:27 Holčičko...
00:04:34 Nemohu ani vidět malé děti.
00:04:37 Taky jsi nevěděl, že teď se už nedává "rapicka",
00:04:41 ale rákosová stěna, viď? Co to vlastně je "rapicka"?
00:05:02 Všechno zase spletli, na nikoho není spolehnutí.
00:05:07 Architekt zase překročil rozpočet, ale já jsem ho věděla.
00:05:11 Představ si, potkala jsem radovou Kučerovou. A víš, co mi řekla?
00:05:15 Tak vaše Karlička se bude vdávat? No, to je partie!
00:05:19 Člověk si musí umět život zařídit. To je jedovatá ženská, co?
00:05:24 Bože, já jsem dnes uchozená!
00:05:30 Ještě elektrickou pračku, sporák, dekové láhve a lux.
00:05:36 -Maminko, já to zařídím.
-Ne, to je moje starost.
00:05:40 Ty si hleď svého. To jsem zase ráda na světě!
00:06:08 Ti chlapi nám to tady zaneřádili!
00:06:30 Voní jako nová tenisová raketa.
00:06:43 Ona se k němu nehodí. Jára je takový jemný hoch, co na ní má?
00:06:48 Mně se na ní líbí, že není žádná hysterická slečinka.
00:06:52 To děvče je vtělené zdraví.
00:07:03 A kdoví, jestli zrovna to zařizování nebyly nejlepší časy.
00:07:10 Ty mluvíš, Karlíku, jako fousatý filozof.
00:07:15 Já měla ráda tu dobu. A teď už je všechno hotovo.
00:07:22 Ty jsi dneska malá, viď?
00:07:27 Jaroušku, nač je vlastně život?
00:07:31 Karlo, nebyla jsi na víně? Přiznej se!
00:07:35 Ale ne, jen mi bylo trochu zima. Už to přešlo.
00:07:41 Pojďme na to sklo. Já už se moc těším.
00:08:14 Nechte všeho! Nevěsta těžce onemocněla.
00:08:36 Pojďte mi někdo pomoct!
00:08:42 A teď se těším na cigaretku!
00:08:44 -Můžu vám nabídnout?
-Máte Camel? Výborně! Děkuji.
00:09:05 -Prosím, sestřičko, jak to dopadlo?
-Dobře, ale byl nejvyšší čas.
00:09:22 -Co to bylo?
-Perforace slepého střeva.
00:10:40 -Kolik je hodin?
-Jsou tři hodiny.
00:10:48 Maminko!
00:11:06 Nenaříkej, Karličko, my tě máme všichni rádi. Už to máš za sebou.
00:11:33 To je těžká opice. Mně se tak hloupě vyslovuje.
00:11:42 Co jsem to chtěla říct?
00:11:45 -Tatínku, kolik je hodin?
-Jsou tři hodiny, Karličko.
00:11:53 Před chvílí byla jedna, to je hrůza.
00:12:03 Podívej se, tatínku, tvá látka na kabátě.
00:12:07 Ono je to vlastně do oranžova a do zelena.
00:12:11 Ale já myslela, že je černá.
00:12:16 Vy se mě ještě stydíte. Ale já už jsem docela při sobě.
00:12:21 Počítala jsem do pětačtyřiceti, viďte, slečno.
00:12:26 Nebo vám raději budu říkat sestřičko, ono je to srdečnější.
00:12:32 Všichni měli pravé doktorské pláště a pořád si myli ruce.
00:12:39 A Hegl, nebo jak se jmenuje, byl v gumové zástěře.
00:12:45 A taky měl čepičku a pořád držel ruce od sebe.
00:12:50 A ty dívky kolem něho chodily jako múzy.
00:12:57 Tady máš, maminko, zrovna jednu múzu.
00:13:00 Že jste byla při tom, sestřičko? Vy jste taková roztomilá Tonička.
00:13:06 Promiňte, vy jste celá modrá.
00:13:09 A já tak říkám všem slečnám, co mají modré náušnice.
00:13:13 Protože Tonička je bleděmodré jméno, ale s tyrkysy,
00:13:19 ne s těmi druhými kameny, teď si nevzpomenu, jak se to jmenuje...
00:13:24 -Safír.
-Safír! Ano, safír.
00:13:30 To je zvláštní. Já jsem vždycky slyšela, že je po narkóze zle.
00:13:36 A mně je tak dobře! Přímo skvěle!
00:13:41 Mně je tak výtečně, že si to nedovedete představit!
00:13:47 Já se vám směju, ale musíte mi to odpustit.
00:13:52 Už mluví.
00:13:54 Chudáčku, taky sis představoval jinak dnešní den?
00:13:57 To nevadí, jen když zase mluví.
00:14:01 Á, tamhle je Vinnetou! Totiž pan doktor Hegl.
00:14:06 Už jste si vykouřil cigaretu?
00:14:09 -Kouříte Camel!
-Jak to víte?
00:14:11 Říkal jste to nějakému lékaři,
00:14:13 jak mě přenášeli na vozíček a já ještě spala, ale vás jsem slyšela.
00:14:18 Tak jak se daří?
00:14:22 Ještě nikdy jsem neměl tak statečnou pacientku.
00:14:26 -Neříkáte tohle každému?
-Vy jste chytrá!
00:14:31 To Jenda, to je můj bratranec, ale teď už je velký,
00:14:35 si jednou s jedním hochem rozbili kolena a olízali si krev
00:14:40 a potom uzavřeli krevní přátelství jako Vinnetou a Shatterhand.
00:14:49 Já ještě budu, zdá se, krásně mluvit.
00:14:52 Ale z toho si, pane doktore, nic nedělejte.
00:14:54 Já ještě nejsem docela při sobě.
00:14:57 Ale máte opravdu docela slušnou opičku.
00:14:59 To je, pane doktore, jako vzteklina.
00:15:02 Už byl v Praze zřízen Pasteurův ústav?
00:15:04 Vždyť já to vím napřed, na mou duši.
00:15:07 Vždycky si řeknu, pozor, teď přijde nesmysl.
00:15:11 A je to marné, já se neudržím.
00:15:14 Tak se pořád nekontrolujte. Jen si dopřejte, když vám to dělá dobře.
00:15:24 Já vím, že jim to povíte na chodbě, jak to se mnou doopravdy je.
00:15:43 A teď si trošku odpočineme.
00:15:46 -Smím se trochu napít?
-Chraňbůh, teď ještě ne.
00:15:50 KLEPÁNÍ Dále!
00:15:58 Jak se máš, Karlíku?
00:16:01 Je mi horko a nechtějí mi dát napít.
00:16:12 To jsou krásné konvalinky! Dám je do vody.
00:16:16 Kdyby věděla, miláčku, jaký jsme o tebe měli všichni strach!
00:16:21 Tatínek i maminka. Byla šťastná, že to dobře dopadlo.
00:16:26 Chtěla tě také navštívit, ale pan doktor Hegl nedovolil.
00:16:34 Musí teď spát.
00:16:47 Ale vás... vás jsem slyšela.
00:17:17 Tak pane doktore, jaké to je?
00:17:19 Slušné. Stejné jako včera. Teď se jí chvíli bude hůř dýchat.
00:17:24 Po téhle injekci vždycky přijde deprese.
00:17:27 Poto dává pan doktor kalcium.
00:17:30 Můžete jít. Tady už není co dělat!
00:17:38 Když ona je dnes taková divná.
00:17:41 Víte, co mi řekla, když na chvíli přestala blouznit?
00:17:45 Maminko, viď že tu se mnou dnes v noci zůstaneš?
00:17:48 A tak se na mě podívala...
00:17:50 A kdo zná Karlu, jakživa nedá na sobě nic znát.
00:17:54 Jděte k ní. Cítí se u vás schována.
00:17:57 Psychické věci mají velký vliv na nemocného, zvláště na ni.
00:18:13 Pojďte. Rád bych tu měl starého pana Janotu.
00:18:16 Ať tu je, bude to lepší.
00:18:18 To je tak zle?
00:18:22 Přidružil se oboustranný zánět plic.
00:18:29 Dejte mi linku!
00:18:32 Má už skoro nehmatný tep.
00:18:36 Zatím ji držíme kardiaky, ale na jak dlouho?
00:18:41 Člověče, celá medicína je pro kočku!
00:19:17 Sestřičko, prosím vás, jděte jim říct, ať přestanou. Mě to budí.
00:19:41 Ať umřu místo ní.
00:20:23 Zatracený devátý den.
00:20:33 Je mi líto toho děvčete. Věnoval jsi jí tolik času.
00:20:39 Je to pro tebe zajímavý případ, že?
00:20:43 Ale tátu zajímá všechno na světě!
00:20:46 Proto z něho nebude nikdy starý pán, viď, ty Jindro!
00:20:50 Ty moje zlatá!
00:20:55 Je mladá?
00:21:02 Ráda bych ji poznala. Už teď mě zajímá.
00:21:06 Doufám, že nás seznámíš, až se uzdraví.
00:21:09 Jestli se uzdraví. Kdyby tu už byl profesor Kovář!
00:21:14 Pan Janota slíbil, že pro něho zajede.
00:21:16 Rád bych tu měl internistu, srdcaře, pro jistotu.
00:21:20 Haló, pan doktor Hegl!
00:21:26 Pane doktore, dvojka má kolaps!
00:21:29 -Pan asistent vás prosí. Hned.
-To jsme tak mohli potřebovat!
00:21:34 Haló, pan doktor Hegl!
00:22:35 Prosím, všichni ven!
00:22:46 -Co s ní budou dělat?
-Pan doktor dá injekci do srdíčka.
00:22:50 -A není to...
-Tady se nedá nic zkazit.
00:23:13 Ať se nezastaví!
00:24:07 Prosím, tady, pane profesore.
00:24:13 Ať mi sem, k sakru, nikdo neleze!
00:24:35 -To srdce jde.
-Prozatím.
00:24:39 Vezmu to sám.
00:24:54 Podívejte se, jak krásně reaguje.
00:25:01 Už má tep!
00:25:05 Pane doktore, jestli se uzdraví, a já tomu věřím,
00:25:08 víte, já byl vždycky pesimista, ale teď tomu věřím,
00:25:11 já vám budu do smrti vděčný.
00:25:14 Jen to nezakřikněte, ještě nemáme vyhráno.
00:25:22 -Co je s tím šodó pro dvojku?
-Už jede!
00:25:43 -Dobré jitro!
-Dobré jitro.
00:25:57 -Viděl jste to?
-Ne. Opravdu ne!
00:26:04 Já jsem se o vás zatím také ledacos dozvěděla.
00:26:07 Chcete od svých asistentů, aby dovedli vařit jako ženská.
00:26:11 Musí prý umět vyprat ručník a ustlat postel a...
00:26:14 Jen ať se neučí to, co nařizují sestrám.
00:26:17 A na sestry jste prý zlý. Vyčiníte jim za každou maličkost.
00:26:21 Přesto si vás nemohou vynachválit!
00:26:24 A každý pacient má u vás dojem, že je středem vesmíru,
00:26:28 že mimo něho už vůbec nikdo není na světě, což taky podepíšu, a...
00:26:34 -A...
-Hm. -Co je to "hm"?
00:26:41 Všechny pacientky jsou do vás zamilované.
00:26:44 Všechny?
00:27:03 Vy jste nám ale dala co proto!
00:27:24 -Opravdu šodó?
-To je báječné!
00:27:27 Je račte dál, pan doktor je právě u slečny.
00:28:05 Pojď svačit.
00:28:08 -Co dělá Karla?
-Učí se. -Zase?
00:28:11 Nevím, co se s ní děje. Na gymnáziu ji to ani nenapadlo.
00:28:14 Jen ji nech. Kdoví, k čemu jí to bude dobré.
00:28:44 ZVONEK
00:28:51 -Dobrý den, pane doktore.
-Dobré odpoledne.
00:28:59 Járo, já jsem nešťastný člověk.
00:29:02 Ze mě nikdy nic nebude. Já nevydržím u práce.
00:29:06 Tak toho pro dnešek nech. Miláčku, jaký je to nesmysl!
00:29:10 Měla jsi nás poslechnout a odjet na jih.
00:29:12 Jihu mám až po krk. Podívej se, jaké je vedro.
00:29:15 Kdy už přijde bouřka?
00:29:17 Jako by ses právě teď musela učit cizím řečem. Za nemoc nikdo nemůže.
00:29:22 Nikdo nemůže? Já snad ztratila rozum.
00:29:31 Raději kdybys hleděla, abys byla zdráva.
00:29:34 Myslíš, že mně je lehko? Také bych tě už rád měl pro sebe.
00:29:38 Vždyť je to takový nemožný přechodný stav! Miláčku, to přejde.
00:29:46 To přejde, já vím, ty jsi hodný.
00:29:50 Já to měl také tak. Právě před "rígem".
00:29:54 -To ti bylo hrozné.
-Co? -S učením.
00:30:00 Zdálo se mi, že si už nic nezapamatuji, že už nic nepochopím.
00:30:04 A druhý den jsem byl v pořádku.
00:30:07 -To jsou takové deprese.
-Aha.
00:30:11 A teď se, Karlíku, seber a půjdeme na procházku.
00:30:15 Mně je s tebou tak dobře.
00:30:18 A chceš-li být už úplný anděl, tak si jdi sám.
00:30:25 Já se pustím do angličtiny. Uklidním se jen při práci.
00:30:38 -Vítám vás, Járo!
-Rukulíbám.
00:30:41 Jsem ráda, že s vámi mohu mluvit chvilku sama.
00:30:46 Chtěla jsem se vás na něco zeptat. Vy jste se s Karlou nepohodli?
00:30:51 Ale ne, co vás to napadlo?
00:30:53 Že se ani nezmiňuje o svatbě. Když o tom začnu, hned to zamlouvá.
00:30:57 Ale vždyť se musí trochu zotavit po té nemoci.
00:31:00 Nezapomeňte, jak dlouho ležela.
00:31:01 Přece s ní o tom promluvte.
00:31:04 Je tu byt, všechno je nachystané. Aby lidé nezačli mluvit.
00:31:09 -Nestarejte se, maminko.
-Tak na shledanou.
00:31:24 TELEFON
00:31:29 Haló, kdo tam? Ano, u telefonu.
00:31:36 To je od vás hezké, že jste si na mě vzpomněl, pane doktore.
00:31:44 Co dělám? Učím se. Ne, zůstanu doma.
00:31:48 Ale vždyť vám říkám, že se musím učit.
00:31:52 Slunce? Nevidím. Zatáhla jsem žaluzie, aby mě nerušilo.
00:31:58 Ano, je to hřích. Ale jít ven je třeba větší hřích. Podle toho...
00:32:12 Tak já jsem za pět minut dole!
00:32:38 -Kam jedeme?
-Třeba do Šárky.
00:32:42 -Jak se pořád máte?
-Děkuji, dobře. A vy?
00:32:46 Já? Já se nemám dobře. Všechno mě tu pálí.
00:32:52 Vy přece máte, co chcete. Já bych chtěla být vámi.
00:32:56 Mnou? Já mám pocit, že jsem úplně sám na světě.
00:33:00 Vždyť je to prostě hanebný stav pro starého chlapa jako já,
00:33:05 ležet na pohovce, nebýt k ničemu a myslet jedině na...
00:33:30 Dobrý večer.
00:33:36 Dochvilnost je zdvořilost velkých pánů.
00:33:43 Vy jste byli s Járou na procházce? Proč nešel nahoru?
00:33:47 Jára tu byl odpoledne. Já jsem se ve Stromovce učila.
00:33:53 Já se někdy budu učit venku.
00:33:56 Ale vypadáš příšerně. To s tím tvým učením je šílenství.
00:34:01 Proč toho nenecháš, když ti to nejde?
00:34:04 Karla má právě ráda problémy, se kterými si neví rady, viď?
00:34:10 Já už jsem si ten svůj problém rozluštila.
00:34:18 Už nebudeme čekat. Noste na stůl.
00:34:35 Dobrý večer!
00:34:39 Nečekáte dlouho, že ne?
00:34:41 To jsem rád, že se mi jednou podařilo přijít včas.
00:34:45 Ty, Jindřichu, i když nejsi oholený, tváříš se, jako bys byl oholený.
00:35:00 Tak, Vilíku, zítra buď připraven. Půjdeme si vybrat koloběžku.
00:35:05 -A já dostanu perly.
-A ty dostaneš perličky.
00:35:08 Skleněné perly jsou teď velká móda,
00:35:11 ale mně se to u mladých dívek nelíbí. Mladá dívka má být prostá.
00:35:15 A Vilík dnes nebyl zrovna hodný, aby si zasloužil odměnu.
00:35:20 Tedy jednou dostane něco jen tak.
00:35:25 A tobě jsem ve městě vybral náramek, něco tak krásného! Až to uvidíš...
00:35:30 Prosím tě, kup mi raději něco jiného, když už to musí být.
00:35:36 Náramků mám takovou spoustu,
00:35:39 že už je budu muset nosit i na nohou. Jako otrok.
00:35:44 To říkáš pokaždé a pak si ho přece vezmeš. A na čtvrtek...
00:35:48 Na čtvrtek chci pozvat tu tvou pacientku, Karlu Janotovou.
00:35:56 Těším se, že ji konečně poznám osobně.
00:36:01 Ovšemže ji pozvu s jejím ženichem.
00:36:13 -Slečna Janotová, že ano?
-Doktor Kříž.
00:36:17 Jak jste mě poznala, milostivá paní? Přece jste mě nikdy neviděla.
00:36:21 Já mám bezpečný pohled.
00:36:24 Vy jste, slečno, ta pacientka, která si umínila, že nám tu umře?
00:36:27 Ale Elo, co to mluvíš? To je moje dcera.
00:36:30 Já toho o vás už slyšela! Od sester v sanatoriu.
00:36:33 -Ale nepovedlo se vám to.
-Co? -Umřít.
00:36:37 -To se vám ještě leccos nepovede.
-Uvidíme. -Uvidíme.
00:36:42 A teď se, děvenko, rozluč a jdi. Malé děti už mají dávno spát.
00:36:47 Těší mě, že jsem vás poznala.
00:36:50 Přijďte se na mě někdy podívat. Doufám, že budeme dobré kamarádky.
00:36:57 Roztomilá dívka.
00:36:59 -A jak je mu podobná!
-Komu? -Panu doktoru Heglovi.
00:37:04 Ano a hoch je zase po mně. Už to tak bývá.
00:37:27 -Dobrý večer, pane doktore.
-Dobrý večer.
00:37:37 Ale vždyť vy jste ještě nic nedostali!
00:37:42 -Mléko? Citron?
-Mléko prosím.
00:37:49 Ještě voní po narkóze.
00:37:55 -Na to jsem právě dostal chuť.
-Jindřichu, ty jsi uličník!
00:38:00 -Ten Hegl je těžký pólista.
-Ale sluší mu to.
00:38:04 Viděla jste ten poslední film? Jak se vám líbí?
00:38:09 -Úžasný! Všechny ženy jsou do něho zamilované. -Proč?
00:38:15 Protože každá se do něho musí zamilovat.
00:38:22 Pane doktore, vy jste neviděl naše obrazy.
00:38:25 Tomu neujdete, každému se s nimi chlubím.
00:38:31 Ty moje štěstí.
00:38:36 Vy jste moje neštěstí. Ale jsem ráda.
00:39:01 Nepíšete na stroji? Ale to je chyba, to velice uklidňuje.
00:39:09 Když mi umřel nejstarší hoch, celé dny jsem šila na stroji.
00:39:14 Když mi zemřela matka, naučila jsem se psát na stroji
00:39:20 a všechna poděkování za kondolence jsem napsala na stroji.
00:39:27 A teď velice ráda řídím vůz.
00:39:32 Dumání se zakazuje, nebo se nabouráte.
00:39:36 K takovým lidem to patří.
00:39:42 Za rok možná budu létat aeroplánem. Nebo na koštěti.
00:39:56 Každou náladu musí zkazit.
00:40:00 Mně se ta paní nelíbí. Je to zlá žena, věř mi.
00:40:06 Víš, ona třeba nemá vedle toho člověka krásný život.
00:40:12 Ošetřovatelky, viď?
00:40:17 Hegl je dobrý lékař, znamenitý,
00:40:21 ale jako člověk se mi, upřímně řečeno, nelíbí.
00:40:25 Já už o něm nechci ani slyšet!
00:40:28 Bez něho bych tu nebyla.
00:40:42 -Tak prosím, není to nesmysl?
-A co, Jindřichu?
00:40:46 Dnes jsi ho viděla zblízka.
00:40:49 Taková nula! Vždyť je to úplně nemožný člověk.
00:40:52 Není na něm nic zvláštního.
00:40:54 Ale je to jemný hoch a má ji rád.
00:40:58 Aby ji neměl rád! Kláro, jsi příliš shovívavá. Jemný hoch!
00:41:02 U nás se říkalo dobrák a v Praze se říká jemný hoch.
00:41:08 -Co udělal?
-Takový šedý, fádní chlap!
00:41:12 Že má tu drzost se vedle ní postavit!
00:41:15 -Je bohatý?
-A co za ty peníze ze sebe udělal?
00:41:20 -Dnes není tak lehké se vdát.
-Kdo ji nutí? Vždyť je to žába!
00:41:28 Všechny jsou stejné. Kláro, jaký je to dnes svět?
00:41:34 To se ti povedlo, Jindřichu!
00:41:37 Jdu raději spát, nebo nás zítra budou tlačit oči.
00:41:40 To nemůže služka těch pět minut zůstat vzhůru?
00:41:43 Mě neubude, já to tak neberu. Dobrou noc.
00:41:48 Hezky se vyspi a ať se ti něco pěkného zdá.
00:42:14 Za půl hodiny je začátek.
00:42:18 Víte co? Nejmoudřejší bude, když půjdete napřed.
00:42:22 Patrně šla rovnou do divadla. Lístek má stejně u sebe.
00:42:27 Říkala, že půjde na čaj k Miladě Švarcové.
00:42:36 To je divné, že mě taky nepozvaly.
00:42:47 Karla ještě není zdravá. Ona se tak přepíná. Ale vždyť ji znáte.
00:42:52 Byla jsem celá šťastná, že od toho učení na chvíli vstala.
00:42:56 Mám s Karlou velkou starost.
00:42:58 Přece tě znám dost dlouho, ale nepamatuji se,
00:43:01 že bys neměla starosti. Lajdák je! Tohle jí netrpte!
00:43:05 Kdyby přišla, vyřiďte jí, že na ni počkám ve vestibulu.
00:43:24 Vy se na mě nepamatujete? Milada Švarcová.
00:43:27 Ale ano, ovšem, promiňte.
00:43:29 Pozdravujte Karlu. A ať se na mě někdy přijde podívat.
00:43:32 Celý rok jsem ji neviděla. Ale to máte stejně vy na svědomí.
00:44:11 Říkala, že jde na čaj k Miladě Švarcové.
00:44:16 Vyřiďte jí, ať se na mě přijde podívat. Celý rok jsem ji neviděla.
00:44:23 Bez něho bych tu nebyla.
00:44:27 Všechny ženy jsou do něho zamilované.
00:44:30 Nepíšete na stroji? To velice uklidňuje.
00:45:28 Už si to tak neberte, paní. Takového chlapa rovnou pověsit!
00:45:33 Musí jezdit jako blázni! Vždyť my jsme taky lidé, ne?
00:45:36 Bylo na místě po ní. Já se z toho ještě celá třesu.
00:45:41 Ženské taky nemají rozum. Letí někam na rande a nevidí neslyší!
00:45:47 Troubil a vběhla mu přímo do cesty!
00:45:50 Já na to koukal. Ten má po koncesi. Taková mladá! Škoda jí.
00:45:55 -Už to má odbyto. Ale ta máma!
-Je tam ta zatracená křižovatka.
00:46:38 -Co vlastně ještě chcete?
-Vy lotře! Vy ničemo! Vy zbabělče!
00:46:44 Víte vy vůbec, co jste způsobil?
00:46:47 Ne, prosím vás, ne!
00:46:50 Proboha vás prosím, ne!
00:46:53 Už dost, vy blázne!
00:47:04 Prosím! Tak prosím!
00:47:08 Járo, takhle tu nemůžeš zůstat!
00:47:12 Fuj!
00:47:35 Kdepak se náš mladý dnes v noci toulal?
00:47:39 -To je moje věc!
-Ty nejdeš do úřadu?
00:47:42 Ne, není mi dobře.
00:47:51 Stalo se něco? S Karlou?
00:47:55 Ne, nic. Co by se stalo!
00:48:00 -Dejte mi všichni pokoj!
-Já jsem to věděla od začátku.
00:50:05 Ubohá malá holka. Neboj se, já tě nedám!
00:50:54 Neboj se mě, Karlo. Jdu k tobě jenom jako kamarád.
00:50:58 Máš doma nepříjemnosti, viď?
00:51:02 To nevadí. Už jsi mluvil s tatínkem?
00:51:05 Ne, nemluvil. Neboj se, nebudu žalovat.
00:51:10 Sláva! Já věděla, kdo jsi.
00:51:34 To máš nové?
00:51:38 To mám nové.
00:51:42 Chtěl jsem se tě jenom zeptat, jestli bys něco nepotřebovala.
00:51:47 Co bych já, Jaroušku, potřebovala? Jsi tak milý, děkuji ti.
00:51:53 Podívej se, to všechno bylo tak nelidské, a je to přece tak prosté.
00:52:00 Oba tu ještě jsme, Karlo. Já jsem o tom mnoho přemýšlel.
00:52:06 Zkusil jsem jak zvíře, proč bych to zapíral.
00:52:10 Ty hrdosti, žárlivosti, nač to všechno bylo?
00:52:16 Já jsem se tě, Karlo, v poslední době hodně nazlobil.
00:52:20 -Karlo, odpusť mi všechno.
-Proboha tě prosím, nemluv tak!
00:52:28 Proč? Ty pořád nechápeš, že od tebe nic nechci?
00:52:33 Ale mám velkou radost, že se na tebe mohu dívat, Karlo.
00:52:38 Víš, co bys měl udělat? Měl bys na čas někam odjet.
00:52:43 Pak bychom se na všechno dívali jinak, věř mi.
00:52:49 Karlo, musí to být?
00:52:56 -Co na něm máš?
-Já nevím.
00:53:03 Ty nemáš ponětí, co jsi způsobila. Nejen mně, ale i sobě.
00:53:08 Co z tebe bude, Karlo? Já to vidím, že bych to mohl malovat!
00:53:13 Dobře, dobře. Tak si to nech pro sebe. Já to umím nazpaměť.
00:53:18 Není to nic platné. Máš to marné.
00:53:20 Dívej se trochu před sebe. To bude tvoje neštěstí!
00:53:23 Tak to bude moje neštěstí. Snad mám právo být nešťastná, když chci.
00:53:31 A kdybych nechtěla, už je stejně pozdě.
00:53:37 Tak takhle?
00:53:55 Víš, Karlo, máš mnoho chyb. Ale vypočítavá nejsi.
00:54:03 To vysvědčení ti dám. Budeš mnoho trpět v životě.
00:54:12 Měj se krásně, Karlo. Děkuji ti za všechno. Sbohem.
00:54:20 Vzpomeň si na mě.
00:54:56 Odpusť, že jsem tě nechala tak dlouho čekat. Víš, já...
00:55:15 -Tak přece otevři!
-Co s ním je? Járo!
00:55:27 Lékaře, rychle!
00:55:36 Chudák Jára. Zemřel na mládí.
00:55:44 Nešťastný hoch. Ten šílenec! Hrůza...
00:55:50 Ne, nepovídej mi to, nemohu to ani slyšet.
00:55:53 Takový líbezný člověk. Co ho to napadlo? Já ho měl rád.
00:56:00 -Myslíš, že se tomu dalo zabránit?
-Co já vím?
00:56:04 Mnoha věcem se dá zabránit, jenom je vycítit.
00:56:07 A prosím tě, ty jsi na něm nic nepozorovala?
00:56:10 -Že jsi ho nezadržela.
-To jsem si nemyslela, to ne.
00:56:15 Já jsem chtěla, ale já jsem tolik pospíchala!
00:56:19 Když vy, ženy, vždycky někam pospícháte.
00:56:22 Nešťastný chlapec, ten to provedl. A nač?
00:56:26 To je těžká rána také pro nás dva, pro tebe.
00:56:32 V jakém ses ocitla postavení?
00:56:35 Bože, jako by tu byl. Už nikdy, Hegle.
00:56:43 Kdybych věděla, že tu ještě někde je.
00:56:46 Třeba docela někde jinde, třeba za mořem, ale že mu svítí slunce!
00:56:55 Jak ještě mohl být šťastný!
00:57:01 Bože, já už viděl tragédií!
00:57:06 Mnoho věcí se dá srovnat v životě.
00:57:10 Copak ty. Ty jsi jistě moc zdravě založený člověk.
00:57:32 Měl něco staromódního, víš, v tom krásném smyslu.
00:57:39 Všechno mu ještě bylo svaté, byl to úplně čistý člověk.
00:57:45 To byl. On se sem do toho všeho, jak to dnes je, tak nějak nehodil.
00:57:53 Víš, mně vždycky připadalo...
00:57:56 -Zkusíš mnoho doma?
-Doma?
00:58:00 Doma přece o tobě nevědí.
00:58:03 -Myslí si, že to byla nešťastná náhoda. -To také byla!
00:58:08 Jeho rodina si na něho mohla dát pozor.
00:58:12 Miláčku, už budu muset...
00:58:14 Máš spoustu pacientů, viď? Já vím, já vím...
00:59:03 -Tatínku, nepřišlo pro mě nic?
-Ne.
00:59:16 -A co Hegl?
-Nekřič tak!
00:59:18 Celá Praha o tom ví, jen vaši ne. Kde je?
00:59:24 V Miláně, na rentgenologickém sjezdu.
00:59:29 Snad nechceš zase nad tím sedět!
00:59:32 -Pojď radši k řece.
-Až odpoledne.
00:59:35 -Co to vlastně pořád děláš?
-Překládám. Musím si vydělávat.
00:59:39 Ty asi nemáš všech pět pohromadě.
00:59:43 -Už ti psal?
-No dovol! Za tři dny?
00:59:58 Telegram. Není to k nám?
01:00:00 -Janotová.
-Není.
01:00:11 Přece mi nebude psát z vlaku.
01:00:15 Lístek z Itálie už by mohl dojít pátý den.
01:00:17 Do Prahy ano, ale ne do Milotic.
01:00:20 Když člověk někam přijede, tak se jde nejdřív vykoupat,
01:00:22 rozhlédnout po městě a nepíše dopisy.
01:02:43 -Dnes ti už určitě přijde dopis.
-Dnes ne. Vím to napřed.
01:02:48 Dobré jitro. Pro mě nepřišlo nic, tatínku?
01:02:54 Ne, nic.
01:03:00 Tak ten krásný byt, kde jste měli bydlet s Járou, už je pronajatý.
01:03:06 Takové zařízení, co to stálo peněz!
01:03:09 -Nechutná ti jíst?
-Bolí mě hlava.
01:03:46 Hegle, mně se tak hrozně stýská.
01:03:57 Máš tu nějaký dopis.
01:05:20 Karlo, já neznám, co to je nespát starostí.
01:05:24 Vždycky jsem se tomu smál. Ale pro tohle jsem nespal tři noci.
01:05:28 Karlo, nevíš, co děláš. Ty máš teď radost,
01:05:34 ale ty si to nedovedeš představit, co to bude u vás doma.
01:05:37 Vždyť tě tvůj otec zabije!
01:05:39 Nebo tebe. Ale on tě nezabije, neboj se. Dá si dobrý pozor.
01:05:46 -Dovedeš být ale zlá!
-To se mi nediv.
01:05:50 Vždyť tě to zlomí.
01:05:54 Ty se přeceňuješ.
01:05:56 Tak abychom vzali nejbližší příklad.
01:05:59 -Tobě stačí nedostat týden psaní...
-Deset dní! -Jsi prostě bez sebe.
01:06:03 To bylo něco docela jiného.
01:06:06 Víš, Hegle, já se dřív moc bála a styděla lidí,
01:06:11 trápilo mě, že jsi ženatý a že se mnou chodíš jen tak.
01:06:14 Viděla jsem, jak mě ženy odsuzují a jak muži mají ze mě legraci.
01:06:21 -Hrozně přeháníš!
-Říkám ti to pro něco jiného.
01:06:30 Na mě to dnes už neplatí. Každému se směji do očí.
01:06:36 Jsem ten nejšťastnější člověk na světě!
01:06:40 Já ti to zakazuji jako lékař!
01:06:43 Vždyť jsi po těžké operaci. Zabije tě to.
01:06:46 Tak ať mě to zabije. Já dřív nedám pokoj. Jsem zdravá jako drak!
01:06:54 Podívej se, Karlo, to by se muselo řešit docela jinak.
01:06:59 Já se rozvedu a vezmu si tě.
01:07:03 Leda bych zešílela. Což od tebe něco chci?
01:07:08 Já vím, ono to vypadá jako klička, jak to ženy dělávají, ale není.
01:07:15 Já tu držím takové štěstí! Vždyť vy nevíte, co to je.
01:07:23 Mně je tě líto, že jsi muž. Směješ se mi, ale to je mi jedno.
01:07:29 Jak bych se ti mohl smát?
01:07:32 A já to svoje nejšťastnější, co mám, zahodím pro nějaké sliby?
01:07:38 -Ty mi nevěříš?
-Ani slovo. Na to mě nechytíš.
01:07:49 Vždyť je strašná zodpovědnost přivést na svět něco tak křehkého
01:07:53 do tak nepravidelných podmínek, bez normálního občanského pořádku.
01:07:57 Vy muži jste hrozní! Jako by nebylo jedno, jak se to bude jmenovat.
01:08:02 Jen se neboj, u mě najde dobrý domov.
01:08:06 Má přece právo jako každý být na světě.
01:08:10 Vždyť je to krásné žít s radostmi i s bolestmi
01:08:17 a se vším, co k tomu patří.
01:08:22 Víš, Hegle, i kdybys mě teď nadobro opustil, stojí to za to.
01:08:29 Ty už mě nemáš ráda, viď? To se přece pozná, na to jsem citlivý.
01:08:34 Kdybys nemluvil nesmysly.
01:08:36 Ne, Karlo, ty se mi opravdu vysmíváš.
01:08:39 -Ty už máš teď nekonečně radši...
-Nemluv tak.
01:08:43 Já nemám ani dost málo slabost pro miminka.
01:08:48 Ale tady, taková krása, to je něco jiného. Vždyť jsi to ty!
01:08:57 Karlo, nevíš, co tě čeká.
01:09:01 Víš, Hegle, já tě dosud ve všem poslouchala.
01:09:06 Ale teď už tě neposlechnu. To už se tě netýká. Pojďme!
01:09:28 -Nezapomeň si tu rukavičky!
-Ale vždyť já...
01:09:37 Děkuji ti.
01:09:58 Máš všechno, miláčku? Tak můžeme jít.
01:10:33 Také dvakrát volala pardubická nemocnice, ale ty jsi tu nebyl.
01:10:38 Od čeho mám asistenty?
01:10:40 Počkej, nemusíš utíkat!
01:10:48 Ty jsi zase smutná?
01:10:52 Neboj se. Pojď sem.
01:10:59 A já myslela, že už jsi na mě docela zapomněl.
01:11:52 Tatínku, nevadilo by ti, kdybych se přestěhovala do svého bytu?
01:11:57 U našich podnájemníků se právě uprázdnil pokoj. Ten by mi stačil.
01:12:02 Já už jsem si to vyjednala, tatínku.
01:12:05 -Tobě už se u nás nelíbí?
-Líbí.
01:12:08 Ale tak se mi zdá, že to bude pro nás pro všechny lepší.
01:12:12 Musí mít vždycky něco zvláštního.
01:12:14 Neříkejte, že nic nevíte!
01:12:18 Ale proč bychom ji nepozvali jako jindy?
01:12:21 Protože si nepřeji, aby se ta dívka u nás objevovala.
01:12:24 Ale proč, tati, měl jsi ji přece rád. A ke mně byla vždycky tak milá.
01:12:29 Ty si hleď kamarádek ze školy.
01:12:32 A se slečnou Janotovou ať už tě nevidím!
01:12:42 Ale Jindřichu, to přece není hezké.
01:12:44 Zvali jsme ji, když byl její ženich naživu,
01:12:47 tak proč bychom ji teď ignorovali?
01:12:50 Mám pro to své důvody. To není společnost pro tebe!
01:13:03 Copak je ti?
01:13:06 No tak, snad bys neplakala.
01:13:24 Tak dobře, Karlu Janotovou škrtneme, když si to přeješ.
01:13:41 S tím pánem si promluvím!
01:13:46 Tatínku, kdybyste mě zabili, já neřeknu, kdo to je!
01:13:52 -Nemučte mě, já se stydím.
-Stydět ses měla dřív!
01:13:56 Kdybys měla trochu cti, oběsila by ses na prvním hřebíku!
01:14:01 Ale když já nemám ani trochu chuť umřít.
01:14:05 -Já jsem ještě na všechno zvědavá.
-Karlo!
01:14:11 Nejen zvědavá. Já mám taky stud, i když si myslíte, že ne.
01:14:16 Já bych taky byla radši, kdybych to měla snadné jako jiné ženské.
01:14:22 Je to hrozné, ale já jsem tak šťastná!
01:14:30 A to ses nemohla vdát za Kříže a mít děti jako slušná žena,
01:14:35 když tak toužíš po dětech?
01:14:37 Tenkrát jsem po nich netoužila. To ještě nebyla láska.
01:14:45 A tohle se muselo stát právě u nás.
01:15:02 Jdeme se mamince ukázat, jak jsme se vyspali.
01:15:17 Ty můj synáčku, já tě vítám! Já měla tvého tátu strašně ráda.
01:15:29 Bude se ti líbit na světě, vždyť je zas krásný!
01:15:36 Jen když jsi hoch, tak ti patří svět.
01:15:42 Ty má radost!
01:15:56 -Maminko, je to syn!
-Opravdu?
01:16:01 -A máme 3 kila, 774 gramů.
-Tolik jsi ani ty nevážila!
01:16:07 A až ho uvidí dědeček!
01:16:13 Ať si dělá, co chce. Zahodila naše i svoje dobré jméno!
01:16:18 Já už jí nic nevyčítám, ale pro mě není na světě!
01:16:21 Kdybys věděl, jak se trápí, že ses ještě na Sášu nepřišel podívat.
01:16:27 Jako bys ani nebyl jeho dědeček!
01:16:29 Jakýpak dědeček? O žádném dítěti nevím a nechci vědět!
01:16:33 Obešla se bez nás dřív, obejde se teď také.
01:16:37 Však kdyby ji to tolik mrzelo, přišla by sama.
01:16:41 Ona má svoji mateřskou hrdost jako jiné matky manželských dětí.
01:16:46 A když se to stalo, že její dítě nemá otce,
01:16:50 pak my jako rozumní rodiče ji nesmíme vyhazovat z rodiny!
01:16:56 Musíme se starat, aby se Karla necítila ponížená.
01:17:02 Provedla nám toho jistě hodně,
01:17:05 ale od té doby, co má dítě, se úplně změnila.
01:17:10 Proč by nemohla svého Sášu sama dobře vychovat?
01:17:14 Co zavinilo to dítě, že by se mělo odstrkovat?
01:17:17 Sáša, až jednou doroste, nesmí mít pocit,
01:17:20 že je něco horšího než ostatní lidé.
01:17:23 To by mu zničilo život! Chceš si to vzít na svědomí?
01:17:28 Vždyť je taky náš!
01:17:32 A ty jsi ji beztak zkazila svým nadržováním.
01:17:39 Paličáku!
01:17:41 -Dobrý den. Je slečna Karla doma?
-Slečna Karla tu už nebydlí.
01:17:45 Ona se odstěhovala?
01:17:47 To už je měsíc. Ještě předtím, než se jí narodilo to maličké.
01:17:49 -Ona má...
-No jo, teď už to není tajnost.
01:18:11 KLEPÁNÍ Dále!
01:18:16 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:18:19 Karlo! Smím?
01:18:25 Ten je krásný! Až je o něho strach.
01:18:31 Takhle krásného jsem si ho přece jen nemyslela!
01:18:35 Vypadá takový nadpozemský. Jak vznešeně spí!
01:18:42 Ty námi pohrdáš, viď?
01:18:44 Ale nedrží pusu pranic jako bezzubý.
01:18:50 Což vy, to je první takhle malé dítě, co vidíte v životě.
01:18:53 Ale já jich už viděla v sanatoriu! Malé děti mám strašně ráda.
01:18:57 Chodím se na ně dívat, aby táta nevěděl.
01:19:00 Karlo, otevřel oči! A nepláče!
01:19:10 On už se ale i směje, a ještě mu není šest neděl!
01:19:13 Počkejte!
01:19:20 No, Sášenko, usměj se trochu!
01:19:51 Karlo, já sem budu chodit hodně často, mohu?
01:19:57 Kdybyste si chtěla něco zařídit, já bych s ním jela na procházku.
01:20:02 Karlo, kdyby se s vámi něco stalo, i když je ošklivé, že to říkám,
01:20:08 ale nikdo neví, co se mu může stát, já bych si ho vzala k sobě!
01:20:15 Chránila bych ho proti všem!
01:20:18 A já jsem hlavně taky přišla, abych vám to řekla.
01:20:22 Vždyť já teď nesmím zemřít nejméně třicet let!
01:20:32 -Jak rozumně už pláče!
-Oni ti ubližují, viď?
01:20:39 To on se musí takhle moc chválit.
01:20:41 Zlatý chlapeček, krásný chlapeček, líbezný jako med,
01:20:46 darebný, to máte jedno, stačí jen zvuk, ošklivý...
01:20:53 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:20:57 -Jak se ti daří?
-Děkuji, tatínku.
01:21:01 -A dítěti?
-Má se k světu.
01:21:05 To jsem rád.
01:21:08 -Pojď se na něho podívat.
-Ne, nepůjdu. Jsem studený z venku.
01:21:20 Já už budu muset jít.
01:21:22 Ne, slečno, nevyrušujte se. Já už zase jdu.
01:21:26 Tatínku, prosím tě, zůstaň tu chvilku s námi.
01:21:30 Vždyť přece nemáš tak naspěch. Nebuď takový.
01:21:34 Ne, dnes opravdu nemohu. Sbohem. Já třeba zas někdy přijdu.
01:21:44 To posílá maminka.
01:21:52 A nepotřebuješ nic?
01:21:56 Ne, tatínku. Dávám hodiny a překládám.
01:22:02 Uvidíš, že si na Sášu dovedu vydělávat sama.
01:22:06 Tak se někdy doma ukaž.
01:22:20 Jen co bude Sáša povídat a běhat... Přece znám tatínka.
01:22:32 -Je to váš kapesník?
-Ano.
01:22:35 -Zapomněla jste ho v sanatoriu.
-Děkuji.
01:22:41 -Karlo, nehněváte se na mou maminku?
-Co to mluvíte? To nesmíte!
01:22:49 Řekněte!
01:22:53 -Jak bych se na ni mohla hněvat?
-A na tátu?
01:24:12 Kdo to byl?
01:24:14 To byla jedna pacientka. Nevzpomenu si, jak se jmenovala.
01:24:21 Stává se ti to také někdy?
01:24:23 Kdybys toho člověka nebyla poznala, to by sis leccos ušetřila.
01:24:26 Co asi? Copak je člověk živ, aby si něco ušetřil?
01:24:30 Já bych to všechno, co bylo, nedala za nic na světě.
01:24:33 -A neměla bys Sášu.
-Sáša už má zase nový zoubek!
01:24:37 -A už umí říkat auto!
-Nezlob se, už musím jít.
01:25:01 Skryté titulky Blažena Stráníková
Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou „pacientku“. Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat…
Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování.
Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše.