Někdo přece musí napravovat chyby dospělých. Česká rodinná komedie (1975). Hrají: L. Šafránková, J. Hrušínský, R. Čada, I. Maříková, S. Budínová, J. Bláha, V. Menšík a další. Scénář F. Vlček a V. P. Borovička. Kamera J. Novák. Režie S. Strnad
00:00:09 BURÁCENÍ MOTORŮ
00:00:16 -Račte program závodu! Program závodu!
00:00:34 -Honzo, Honzo!
00:00:37 -Co?!
-Já jdu k tobě, můžu?
00:00:40 -Ne, sem, dozadu! Támhle!
00:00:45 -Tam, jo?
-No!
00:00:47 -Dolů? Dobře.
00:00:53 -(hlasatel) Ke startu se připraví finalisté juniorského závodu
00:00:58 o Cenu svazarmu. Číslo 6, Karel Šupita,
00:01:01 číslo 3 Václav Morávek...
00:01:06 -Martine, chyť ho!
-Co?!
00:01:09 -Chyť ho!
00:01:12 -(hlasatel) ...a Pavelka Jan, startovní číslo 16.
00:01:20 -To mi ještě nikdy neudělal.
-Ty jsi teda číslo.
00:01:23 -Brácho, drž mi palce!
-Zlom vaz, Honzo!-No jo.
00:01:27 -Byl by potom tak hodnej a kouknul se na toho křečka?
00:01:29 -Teď nemám čas. Co mu je?
-Já nevím, chvílema je veselej
00:01:33 a chvílema by pořád jenom spal. Tejden jsme ho nemohli najít,
00:01:36 až nám najednou přestal hrát dráťák.
00:01:39 -On byl v dráťáku?
-No!-A co tam žral?
00:01:42 -Nevím, asi okusoval dráty. Nemohl by to mít z toho randálu?!
00:01:46 -Co?!
-Jestli by to nemohl mít
00:01:48 z toho randálu z dráťáku.
-To je možný, přines ho k nám.
00:01:52 -Kdy?
-Až to odjezdíme.
00:01:55 -To je Honzova holka?
-Která?-Ta, co ho líbá.
00:01:59 -Jasně, Zuzana. To ty nevíš?
-Jsi mi to neřekl.
00:02:03 -Prosím tě, o tom se nemluví, ne?
00:02:05 -(hlasatel) ...a číslo 16, Pavelka Jan.
00:02:09 -Na co mu dala ten šátek?
-Na co? Na krk.-A proč?
00:02:12 -Víš, jak to v tom fofru na mašině fouká?
00:02:15 A vůbec, vypal, tady už nemáš co dělat!
00:02:18 Proč ti Zuzana dala ten šátek?
-Jako talisman,
00:02:21 to jsi neviděl Maugera? A vypadni, tady už nemáš co dělat!
00:02:26 -Ahoj!
00:02:38 Česká televize uvádí
00:02:46 Zuzka Vránová - žlutá Honza Pavelka - modrá
00:02:51 Martin Pavelka - zelená Pavlínka - žlutá
00:03:24 NENÍ SLYŠET
00:04:20 -Kam jedeme?
-Musím to dát napřed do garáže.
00:04:24 Tys tam ještě nebyla, co?
-Ne. Je to daleko?
00:04:27 -Kousek. Hned vedle dělám.
-Ale...
00:04:30 -Já tě pak doprovodím.
00:04:35 -Dřív bejval úplně jinej.
00:04:40 PRSKÁNÍ KŘEČKA
00:04:45 -Je to úplně jasný.
00:04:47 -Babička říká, že je přežranej.
-Jo, přežranej.
00:04:51 Je dobrej, akorát bude mít mladý.
00:04:54 -Mladý? Kolik jich křečkové mívají?
-Různě. Někdy dost.
00:04:58 Na, já pospíchám.
-To mě s nima naši vyhodí.
00:05:01 -Co by tě vyhazovali? Ty zpeněžíme.
-Aha. Honza šel s klukama?
00:05:06 -Ne, říkal, že odveze Zuzanu. Pojď!
00:05:12 -To jí vozí často domů?
-Spolu choděj, ne?
00:05:15 -Martine.
-Co?
00:05:17 -Už ses někdy líbal?
-Co?!
00:05:20 -Jestli ses už někdy líbal.
-Já? Jasně. Dávno.
00:05:24 -A s kým?
-Co je ti do toho. A ty?
00:05:27 -Já jednou, s Květou Procházkovou. Ale ona říkala,
00:05:30 že s klukem je to lepší.
-Ona už se líbala s klukem?
00:05:33 -No, s Hvížďalou.
-S tím ušatým z béčka?
00:05:36 -On se jí taky moc nelíbí, ale chtěla vědět, jaký to je.-Aha.
00:05:46 -Už s ní chodí dlouho?
-Brácha? Skoro rok.
00:05:49 -To se poznali v tanečních?
-Ne, opravoval jim televizor
00:05:51 Tak jí řekl, jestli by s ním nešla do bijáku.
00:05:54 -Jak to víš?
-My si říkáme všechno.
00:05:56 -Co třeba?
-Různý věci.-Kupř?
00:05:59 -Třeba abych s nima pořád nechodil.
-Jste bratři, ne?
00:06:03 -Víš, co mi jednou řekla?-Co?
-Že můj brácha má prima bráchu.
00:06:06 -Vážně? A nežárlí na tebe?
-Honza? Ví, že mám rozum.
00:06:11 Pavlíno, kolik může stát polárkovej dort? Malej.
00:06:18 -Ták, ještě láhvinku...
-Ale ne, to se dělá takhle.
00:06:24 A je to. PŘIJÍŽDÍ MOTORKA
00:06:27 -Hele, to bude on, určitě.
-No jo.
00:06:31 Ahoj, Honzo!
-Dneska ti to teda jelo.
00:06:34 -Těbůh.-Olsen hadr!
-No vážně!
00:06:37 -Jak to, že jste ještě tady?
-Čekáme na tebe.
00:06:41 -Že to oslavíme, ne?!
-Na. No jo, to jsem rád.
00:06:47 Kluci, nezlobte se, necháme to na jindy.
00:06:50 Já dneska strašně spěchám.
-Jak to?
00:06:52 -Ahoj.
-Ahoj.
00:06:55 Co je s ním?
-Hm, je to jasný.
00:07:01 -Co je?
-Ps!
00:07:05 Zuzko.-Co?
-Chceš si něco poslechnout?
00:07:08 Pojď.
00:07:23 Pojď.
00:07:29 -Nemůže sem někdo přijít?
-Co by tady dělal?
00:07:34 Bacha. Drž se mě, já nechci svítit.
00:07:38 -Neboj se, já vidím.
00:07:42 -Neuhodila ses?
00:07:44 Nestalo se ti nic?
00:07:48 Počkej tady.
00:07:54 HUDBA Z RÁDIA
-Co je to?
00:07:56 -Pojď sem.
00:08:48 -Ne, Honzo, prosím tě, ne.
-Proč?
00:08:53 Ty mě nemáš ráda.
-Mám, moc,
00:08:58 ale...
-Co?
00:09:02 -Já se bojím.
-Hm.
00:09:12 HUDBA ZTICHLA
00:09:15 -Pepo?
-No?
00:09:18 -Už to máš vymáchaný?
-Ne. Eště tohle?
00:09:22 -Tati. Tati!
-Co je?
00:09:25 -Píše se našemu "vítězi," nebo "vítězovi"?-Komu?
00:09:29 -Jestli se píše našemu "vítězi," nebo "vítězovi".
00:09:33 -Nestydíš se? Žák 7. třídy chodí za otcem s pravopisem.
00:09:36 Co v tý škole děláte, čemu vás tam učej?
00:09:39 -Já si nemůžu vzpomenout.
-Nebaví tě to, co?
00:09:43 Jak se řekne latinsky "ještěrka," to víš o půlnoci.
00:09:46 Máš knížky? Máš, tak listuj, uč se samostatnosti.
00:09:50 K čemu to vlastně potřebuješ?
-Honzovi, na oslavu.
00:09:54 -On něco vyhrál?
00:09:58 Vidíš to? Taková základní věc. Vítězi, vítězovi.
00:10:04 Spoléhaj na to, že za ně všechno uděláme.
00:10:07 -Tak proč jsi mu to teda neřekl?
-No, proč, proč? To je přece jasný.
00:10:11 Já ho vychovávám, na rozdíl od tebe.
00:10:14 Rád bych věděl, co bude dělat, až my dva tady nebudeme.
00:10:17 To se bude chodit ptát na národní výbor, nebo co?
00:10:20 -Prosím tě, naděláš ze všeho aféry. A jak se to vlastně píše?
00:10:25 Já to taky nevím.
-No to je přece jasný,
00:10:28 to se píše... To se píše... Kam jsi dala zase ty kolíčky?
00:10:46 -No tak pojď! Dobrou noc!
-Dobrou noc.
00:10:51 -Dobrou, mějte se!
-Dobrou, na shledanou.
00:11:03 -Naši ještě nespí.
-No.
00:11:10 -Já už budu muset jít.
-Hm.
00:11:16 -Pusu mi nedáš?
-Co?
00:11:22 -Co seš takovej?
-Co já jsem takovej? Ty seš taková.
00:11:31 -Kdy se uvidíme?
-Až si to rozmyslíš.
00:12:04 -(TV) Sledujeme stálé a vytrvalé útoky bratislavského Slovanu.
00:12:10 Sparta zatím stačí odvracet.
00:12:16 -To není liga, to je Labutí jezero. Akorát ty sukýnky, že jim chybějí,
00:12:21 No prosím, a je to pryč.
00:12:26 Já bych do toho...
00:12:30 -Prosím tě, co pořád máš?
00:12:34 Vždyť ten obraz není špatnej.
-Dokonce výbornej, když to běží,
00:12:38 jenomže ono to častěji neběží, než běží.
00:12:40 -Ahoj.
-Ale, naše princeznička.
00:12:44 Poslyš, ty nemáš hodinky?
-My jsme byly s holkama. V kině.
00:12:49 -A to jsi nevěděla předem?
-Snad už nejsem malá holka, ne?
00:12:53 -Právě proto.
00:12:55 Člověk celej večír běhá od jednoho okna ke druhýmu,
00:12:59 jestli se jí něco nestalo.
-Co by se jí mohlo stát?
00:13:02 -No co by se jí asi tak mohlo stát? Nic.
00:13:05 To je vidět, že neznáš dnešní chlapy.
00:13:08 Já je znám, já jich mám v podniku 40.
00:13:10 Myslej jen na to, jak utrhnout holku.
00:13:13 -(TV) Výborná střela, a je to branka.
00:13:15 -No prosím, a teď běží. A gól a já nevím, komu padnul.
00:13:18 Mám já tohle zapotřebí? Člověk si akorát
00:13:21 tím sportem dere zdraví a tím naším televizorem taky.
00:13:46 -Kde máš šátek?
00:13:57 Tys nebyla s holkama, viď? V biografu.
00:14:09 -Mami, jaký to bylo, když jsi chodila s tátou?
00:14:20 -Hezký.
00:14:22 -(křičí a mlátí odvedle) Já už do tý obrazovky snad kopnu!
00:14:25 Podejte mi někdo šroubovák!
-To ještě tenkrát tolik neřval.
00:14:31 -Musíš s ním promluvit.
-Hm.
00:14:34 -Už se mi to nějak nelíbí. Kdyby to nebylo obden.
00:14:38 Tak slyšíš?!-Hm.
-No, prosím.
00:14:41 Jídlo je zase jako podrážka. Jednou nepřijde k večeři včas.
00:14:46 -Prosím tě, vyhrál závod, tak to někde s klukama oslavuje.
00:14:49 -Kluci, ti mně nevadí.
-Pak je tady ještě jedna možnost.
00:14:54 Že je někde s holkou.
-Ještě ty se směj.
00:14:57 Jako bys nevěděl, jaký ty holky dneska jsou.
00:15:00 -Stejný, jako bejvaly odjakživa. Pojď si sednout.
00:15:03 Copak ty už si nepamatuješ, jak jsme se tenkrát, za svobodna,
00:15:07 opalovali ve Všenorech, jen tak.
-Prosím tě...
00:15:10 -Jak na nás přišel ten hajnej.
-Na to tě užije.
00:15:13 Takový hlouposti, to si pamatuješ, viď?
00:15:16 -Ty vidíš v Honzovi pořád dítě. Už je to mužskej,
00:15:19 za dva měsíce jde na vojnu.
-No právě.
00:15:22 -Přece ho nebudu vyslýchat: kam jdeš, s kým jdeš, kdy přijdeš?
00:15:25 Tys ho nejradši vodila za ručičku, viď?
00:15:28 -Protože mám o něj starost. Na rozdíl od tebe, víš?
00:15:32 -A to ti nevadí, že si ten malej vodí holku domů? Hm?
00:15:35 -Spolužačku. Ále, s tebou vůbec není možná mluvit vážně.
00:15:40 Proč si s ním někdy vůbec nepromluvíš, jako otec?
00:15:43 -O čem bych s ním asi tak mohl mluvit?
00:15:46 Ti kluci dneska vědí víc, než my. No to bys žasla.
00:15:48 Víš, jak se například roděj klokani?-Ne.
00:15:51 -Ten malej mi to tady onehdy vykládal.
00:15:54 Představ si, takový klokáně, když se vylíhne,
00:15:56 tak není větší než palec. A musí se samo vydrápat
00:15:59 do toho vaku na břiše, poněvadž tam jsou ty...
00:16:04 Cecíky.
-Jdi.-Ano.
00:16:08 -A tohle, že říkal náš Martin?
-Právě, že to neřekl.
00:16:12 On řekl... Mléčné žlázy.
00:16:15 No holka, já měl úplně červený uši.
-Ale jdi ty!
00:16:24 -Dobrej večer.
-Ahoj.
00:16:27 -Ahoj, Honzo.
-Tak si prej vyhrál.-No.
00:16:31 -Tak to je prima, gratuluju.
-Dobrou noc.
00:16:34 -Počkej, počkej, a co večeře? Vždyť já se s tím suším od šesti.
00:16:38 -Děkuju, mami, já už jsem jedl.
-A kde?
00:16:42 -Jsme dostali párky.
00:16:49 -Moment!
-Co je?
00:16:51 -Přijdou fanfáry. Prosím.
00:17:01 -Co to je?
-Oslava, ne?
00:17:04 -A tohle má bejt koktejl. Máš chodit domů včas.
00:17:08 Před časem to byl ještě polárkovej dort.
00:17:11 -No jo...
00:17:13 -A tady si vem chlebíček.
-Dík.
00:17:20 -Co řekne Zuzana? Že ho ztratila?
00:17:25 -Ona už si něco vymyslí.
00:17:29 -Vy jste se pohádali?
00:17:37 Opravdu nebudeš?
-Ne.
00:17:39 -Jsem tam dal i čabajku.
-Hm.
00:18:14 -Tak se zase udobříte, ne?
00:18:23 Nebo si děláš hlavu s vojnou? Nebuď malej, co bych měl říkat já?
00:18:29 Mám před sebou osmičku, devítku, celý učení
00:18:36 a ještě vojnu.
00:18:39 Tak jste se přece jenom pohádali.
00:18:42 -To ti snad může bejt jedno, ne?
-To mi nemůže bejt jedno,
00:18:45 když to tobě není jedno.
-A jak víš, že to mně není jedno.
00:18:48 -Mám voči, ne? Zejtra jí zavoláš a je to.
00:18:51 -Nepotřebuju někomu volat. Jsem jí řekl jasně, že...-Co?!
00:18:56 -Nic.-Proč teda říkáš "Jsem jí řekl jasně?"
00:19:01 -Starej se o svý, ty... Maigrete.
00:19:07 A neotravuj.
00:19:13 -Ty děláš, jako bysme ani nebyli bráchové.
00:19:25 -Našels?
-Jenom dvě a od mlíka.
00:19:27 -To je dobrý. Já mám deset a dvě koruny za láhve...
00:19:31 -Jenom že ta hrůza až do sámošky.
-Proč, támhle je mlíkárna.
00:19:35 -No jo, tam ale dělá moje máma.
-Tak tam půjdu já, ne?
00:19:40 -Fakt? Na.
00:19:42 -Prosím. A my máme jedno máslíčko,
00:19:46 jedno plnotučný, čtyři loupáčky a Hera.
00:19:51 -S dovolením, já mám jenom lahve.
-Ano, Hera.
00:19:54 -15,50.
-Ano, tady je to.
00:19:57 -Děkuju vám.
-Já taky, na shledanou.
00:20:02 -Á, Pavlínka. Tak, copak to bude? Obyčejný?
00:20:05 -Ne, žádný, já je jdu jenom vrátit.
-Aha. Tak, tady jsou dvě koruny.
00:20:10 -Děkuju.
-Prosím.
00:20:13 -A mně dejte půl litru mléka, jeden tavený sýr...-Ano.
00:20:17 -A dvě housky.
-Tak prosím, houstičky.
00:20:31 -Myslíš, že to vyjde?
-Ty máš starosti. To je vymyšlený.
00:20:34 Tady, přesně.-No copak, hledáš někoho, chlapečku?
00:20:40 -Ne, děkuju, paní.
-No tak dobře.
00:20:46 -Ty ženský jsou zvědavý. Vypadám, že jsem někoho ztratil?
00:20:51 TELEFON OD VCHODU
00:20:57 -Já to vezmu.
-Jdi se učit.
00:20:59 Vránová, prosím. Áh, tady starší Vránová.
00:21:03 Chcete Zuzanu?
-Zuzana je teda doma?
00:21:06 -Ano, kdo volá?
-Já... Totiž,
00:21:08 jeden kluk od ní ze školy.
-A přejete si?
00:21:11 -Prosím vás, ať jde dolů, je to kvůli matice.-No dobře.
00:21:15 -Děkuju. A je to.
00:21:17 -Jde dolů?
-No jasně.
00:21:21 -Co když bude dělat uraženou?
-Zuzana uraženou? Prosím tě.
00:21:25 Neboj, když uvidí, že Honza přilejzá...
00:21:28 -A on přilejzá?
-Máš mozek jak ten tvůj křeček.
00:21:32 KLAPNUTÍ VÝTAHU
00:21:34 -To seš ty?-Ahoj, já jsem nechtěl před tvojí mámou. Na.
00:21:38 Oni mají schůzi SSM, tak ti Honza vzkazuje,
00:21:41 že se sejdete až v bijáku.
-V jakým?
00:21:44 -To máš tady přece napsaný.
-Martine, ty seš zlatej kluk!
00:21:53 -Já myslela, že jen tak kecáš.
-Já se nepotřebuju vytahovat.
00:21:58 Se líbám každou chvíli.
00:22:01 -Ano, Lucemburská 24, Praha 3.
00:22:06 Tak to bude pátek 13 hodin, ano?
00:22:09 -Paní Růžičková, můžu za Honzou?
-Je na dílně? Jo. Ale nezdržuj moc.
00:22:14 -Jistě. Počkej tady.
-Ano, píšu si. Jeseniova 10.
00:22:19 Tak to by bylo pondělí mezi 16 a 17. hodinou, ano?
00:22:23 -Vidíš to, co jsem ti říkal? Pořád "zavolej, zajdi za ní."
00:22:26 Kdepak, to chce výdrž. Co říkala?
-Co by říkala, měla radost.
00:22:30 -Z čeho?
-No z toho lístku.
00:22:32 -Z tohohle, co mi posílá? Co to žvaníš?
00:22:35 -Totiž, no ona prostě... No byla ráda.
00:22:39 No fakt!
-Kde ti dala ten lístek?
00:22:43 Ona byla u nás?
-Ne, tam u nich, v baráku.
00:22:45 Víš, že tam má každej byt takovej přesnej telefon?
00:22:48 To zmáčkneš dole knoflík a můžeš mluvit.
00:22:51 -Tohle mi nevykládej. Cos tam dělal?!-Co bych.
00:22:54 No, tak jste tam byl, no.
-Jo takhle je to. Vypadni.
00:22:58 Počkej, takže ty jsi koupil dva lístky, jí jsi řekl,
00:23:01 že ho posílám já a mně jsi potom chtěl vykládat, že...
00:23:04 -Kdo se má na vás pořád dívat, jak se žerete?!
00:23:08 -Aby si myslela, že přilejzám? Jdi s ní do bijáku sám, ty aranžére
00:23:13 -Co je?
-Nic.
00:23:17 -To bude osmá vpravo. A vy máte...
00:23:22 Taky osmá vpravo.
00:23:25 A vy, prosím, pojďte za mnou, to bude tady dolů.
00:23:39 -Měl jsi mu říct, že jsi jí třeba potkal před školou.
00:23:42 -Copak vymyšlený, to bylo přesně. Když my se známe od malička.
00:23:47 Já taky poznám, kdy mi Honza chce něco nakukat.
00:23:49 -A co kdybych šla já?
-Prosím tě. Ty vypadáš na 15?
00:23:54 Vždyť nemáš ani prsa. Klidně jdi domů,
00:23:57 já už se tam nějak dostanu.
-A co jí řekneš?
00:24:01 -Že nemohl přijít, měl školení. A aby mu zavolala do práce.
00:24:05 -To bude nejlepší.
00:24:10 -Vlevo,
00:24:13 vlevo. Počkej, kolik je ti let?
00:24:16 -15.
-Občanku, máš?-Ano.
00:24:21 Jsem si jí náhodou zapomněl doma.
-Jo? Tak si pro ni skoč.
00:24:25 Vpravo, prosím.
00:24:28 -Nepotřebujete jeden lístek na teď?
-Ty máš jenom jeden? My jsme dva.
00:24:32 -To je špatný.
-Co budeme dělat?
00:24:41 -Máš na prodej?
-Hm.
00:24:43 -Co stojí?
-Normálně, šest.
00:24:45 -Tady máš šest... Buď zdráv, děkuju.
00:24:54 -Prosím tě, ne.
-Jak chceš, ale mezi námi je konec.
00:25:01 -Konec?
00:25:04 -Ano, protože ty mě nemáš ráda.
00:25:49 -Tak prosím, ukažte. To bude dolů.
00:25:53 Prosím, kde vy to máte? Nahoru, 12. řada.
00:25:58 Prosím, další.
00:26:02 -Promiňte, děkuji. S dovolením. Děkuji, pardon.
00:26:11 -Promiňte, prosím vás, to místo není volné.
00:26:15 -Jak to? Číslo 5, číslo 5. Osm hodin, osm hodin.
00:26:21 Úterý... Je úterý? Tak vidíte.
00:26:28 -Promiňte.
-Prosím, jak si přejete.
00:27:00 ODBÍJENÍ POLEDNE
00:27:04 -Kdyby ten náš kluk nebyl tak paličatej. Jak patník.
00:27:07 -Holka musí vždycky čekat, než kluk přileze.
00:27:10 -To se teda načeká.
-Hele, co kdybysme jim napsali?
00:27:14 Já Honzovi, jako Zuzana, a ty Zuzaně jako Honza.
00:27:18 -Nejsi nějaká ťap ťap? Myslíš, že neznají svoje písmo?
00:27:21 -No jo. Kdyby se jim aspoň porouchal televizor.
00:27:25 Jako tenkrát, když se namluvili.
-To je ono!
00:27:28 Člověče, ty máš někdy nápady, že je tě na holku škoda!
00:27:32 -Novodvorská 435, píšu si.
00:27:36 A jaký typ televize máte, slečno Vránová?
00:27:40 No jaký typ televize máte?
00:27:44 -Ona chce vědět, jaký typ televize máme?
00:27:46 -To je jedno, řekni třeba... Orion.
-Orion.
00:27:50 Ale paní, prosím vás, ať přijde určitě Pavelka, on už u nás byl.
00:27:55 (šeptají) V kolik?
-Ve dvě, to bude sama doma.
00:27:58 -Asi tak ve dvě, ale přesně, prosím vás.
00:28:03 -Co ještě říkala?
-No, abys tam byl ve dvě.
00:28:07 -Jinak nic?
-Co by měla říkat?
00:28:09 -Třeba nějakej vzkaz.
00:28:12 -Jo vzkaz?-No.
-Tak říkala, že bude k obědu
00:28:16 pečená kachnička, pivečko...
-Ale!-A jestli prej máš rád
00:28:20 švestkovej koláč.
-Mrskni s sebou, Honzo, už je půl.
00:28:23 Než to najdeš.
-Já vím, kde to je.-Jen jestli.
00:28:44 -Dobrý den.
-Má úcta, co si račte?
00:28:46 -Já jsem z kovoslužby, jdu na tu televizi.
00:28:48 -Na jakou televizi? My jsme si nikoho neobjednávali.
00:28:50 -Zuzana Vránová, to není u vás?
-Jo Zuzanka, pojďte dál,
00:28:54 já už jsem vás chtěl sám pozvat. Prosím, račte. Ne, tudy.
00:28:57 -Ježíšmarjá.
-Toho bince si nevšímejte,
00:29:01 my právě odjíždíme.
-Co s tím máte?
00:29:04 -Ale, blbne obrazovka. Hned to jde, hned to nejde.
00:29:07 Hlavně to nejde, když je fotbal. Jděte dál, támhle, já hned přijdu.
00:29:11 -(šeptají) Kdo je to?
-Montér.-Jakej montér?
00:29:14 -Od televize.
-Zrovna teď.-Prosím tě.
00:29:20 -Dobrý den.-Dobrý den.
-Promiňte, my zrovna odjíždíme.
00:29:24 -Prosím tě, co ten loďák? Jedeme na výlet, nebo se stěhujeme?
00:29:27 -Kam bych to všechno dala?
-Na dvě pyžama
00:29:30 snad stačí aktovka, ne?
-A co ty věci,
00:29:32 který si tam třeba koupíme? Záclony prý tam mají levný.
00:29:35 -My nemáme záclony?
-Máme, ale když už tam budeme...
00:29:38 Zuzano! Nepůjčila sis ten můj župan?
00:29:40 Taky by sis už zasloužila novej. Abysme ho netahaly jedna druhý.
00:29:44 -No, to vem rovnou dva kufry. Tak co, běží to?
00:29:50 -No, chvílema jo, chvílema ne.
-No, tak mi to dělá furt.
00:29:55 Poslyšte, v čem to je?
-Je tam špatná elektronka.
00:29:58 -Aha, proto jsem do toho musel furt tak bouchat.
00:30:01 Máte ji s sebou?
-Náhodou ji tu s sebou
00:30:03 zrovna mám... Vlastně ne.
-To není ona?
00:30:06 -Ne, tu mám v dílně. Já vám ji sem hodím. Bude někdo doma?
00:30:09 -Dcerka je doma. My s manželkou jedeme na dva dny do NDR,
00:30:12 ale to stačí až v pondělí.
-Kohlíková přivezla
00:30:14 vynikající špek.
-Já se z ní zblázním.
00:30:17 Celý roj počítáš kalorie a najednou budeme pašovat z Drážďan špek?
00:30:19 -Ale oni mají úplně jinej.
-No, to určitě.
00:30:22 Co jsem vám dlužen?
-Až přinesu tu elektronku.-Ne,
00:30:25 ať to mám z krku. Kolik to dělá?
-V tom případě 75 korun.
00:30:29 -75...
00:30:31 -Stovka, to máte od cesty.
-Ne, počkejte, pane Vrána.
00:30:34 -Ale to je dobrý.
-Já vám to napíšu, jo?
00:30:36 -To není potřeba, až přinesete tu elektronku.-Jo?
00:30:39 -No jistě.-Na shledanou.
-Nazdar, děkuju.
00:30:43 -Šťastnou cestu.
-Děkujeme.
00:30:46 -No prosím, vidělas to? Nemluví, pracuje, tuzér nechce.
00:30:50 Oni jsou přece jen ještě mezi mladejma slušný lidi.
00:30:53 Jenomže takovejch ty si nevšímáš. Vám se holt líběj
00:30:56 takový ty hejkalové. Lokýnky, sametový šatičky, fiží,
00:31:00 šalali, lalali, Kakadů, René, já a Rudolf...
00:31:03 Co to je?
-Zapomněl si tady šroubovák.
00:31:06 -Vždyť on by si ho snad potom...
-Neřečni tady pořád a oblíkej se!
00:31:22 -Zuzano.
00:31:27 -Zuzano! Že už máš zase ty moje boty?
00:31:32 No kde jsi?! Slyšíš?!
00:31:37 -Já přinesu tu elektronku.
-Tak bude to?!
00:31:42 -Běž.
-Slyšíš?! No tak, Zuzko!
00:31:46 -Už jdu!
00:31:53 -Vem si ho radši vcelku, aby neokoral.
00:31:57 -Co?
-No chleba.
00:31:59 -Mami, prosím tě, ty nemáš rozum, takovýho jídla. Na dva dny.
00:32:04 -(šeptá) Ještě jsi nikdy nic nepřines zpátky.
00:32:07 -Ještě jsi nikdy nic zpátky nepřinesl.
00:32:10 Ještě řekni, že nemám pravdu. Já se aspoň nepamatuju,
00:32:15 že by ti někdy něco z výletu zbylo, ty hladovče.
00:32:25 -Já věděl, že ho budeš hledat. Támhle, pod polštářem.
00:32:33 -Dík.
00:32:36 -Honzo.
-Co?
00:32:38 -Ne, abyste vysedávali do půlnoci v hospodě.
00:32:40 -Honzíku, ne abyste vysedávali až do půlnoci v hospodě.
00:32:45 -Prosím tě, mami.
-No, jen aby...
00:32:48 Sejde se parta a je možný všechno.
-(šeptá) A svetr máš?
00:32:52 -A svetr máš?! Noci jsou už teď chladný.
00:32:56 -(šeptem) Nezapomeň, že jsi Pavelka.
00:32:59 -A dej na sebe pozor, žádný lumpárny.
00:33:03 Nezapomeň, že seš Pavelka.
-No jo.
00:33:08 -Tak na.
-Dík. Ahoj, mami.-Ahoj.
00:33:12 -Těbůh, prcku.
-Odkud jedete?
00:33:15 -Odkud bysme jeli? Z Bráníka.
-Z Bráníka? Tak to se svezeme.
00:33:20 -Počkej na mě, my jdeme s Pavlínou na dafnie.
00:33:49 Radši už jdi, než ti to ujede. Kde budete spát?
00:33:53 -Co?
-No, kde budete spát?
00:33:56 -Nelam si hlavu a kup si nanuka.
00:34:00 -Kolik ti dal?
00:34:02 -Dvacku. Asi se zbláznil.
00:34:09 NENÍ SLYŠET
00:34:29 -Už to jede!
00:34:55 (hromadně) Ahoj!!!
00:36:16 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:36:19 -Prosím vás, tuhle, třeba.
-Tak tuhle, děkuju.
00:36:23 -Já děkuju.
00:36:35 -Pardon.
00:36:50 -Hledáš někoho, chlapečku?
-Ne, děkuju, paní.
00:36:54 -To jo, to jo.
00:37:40 RÁNA A HUKOT
-Co je?
00:37:42 -To nic, to je výtah. Nad námi je strojovna.
00:37:47 -Nemůžou se vaši vrátit dřív?
00:37:50 -Dneska spí v Teplicích a zítra v Drážďanech.
00:37:55 Ty ještě někam jedeš?
-Ne, to jsem musel kvůli našim.
00:37:59 Jako, že jsem s klukama, víš?
00:38:03 Tady jsem ti něco...
-Tos nemusel, my máme.
00:38:08 -Ale to nejsou ty... V tom je to... Pro tebe.
00:38:14 Já je vyndám, jo?
00:38:16 Na.
-Jů...
00:38:32 -Kam?
00:38:41 -To je můj pokojík.
-No...
00:38:49 TICHÁ HUDBA
00:38:56 -Počkej.
00:39:16 ZPÍVÁ JOSEF LAUFER Z MAGNETOFONU
00:39:34 Není ti horko? Je, viď?
-No.
00:39:37 Nemohl bych si tu někde opláchnout ruce?-V koupelně.
00:39:41 -Kde to je?
-Tam.
00:40:11 Tak co?
00:40:21 ZESÍLÍ HUDBU
00:40:53 VYPNUL HUDBU
00:40:56 -Proč ho tu máš?
-Tobě se nelíbí?
00:41:00 -Zpívat snad umí, ale proto bych si ho ještě nepověsil nad postel.
00:41:05 -Když on...
-Co?
00:41:07 -Když on je ti tak strašně podobnej.
00:41:13 -Vážně?
00:41:16 Takhle vypadám?
00:41:19 No, kdybych měl tmavší vlasy, tak...
00:41:26 Vy tu nemáte rolety?
00:41:31 Není sem vidět?
-Do 12. patra?
00:41:36 -No, ale stejně...
00:41:41 -Ty ho nosíš pořád?
00:41:44 -No... Já s ním i spím.
00:41:51 -Počkej, já ti něco ukážu.
00:41:55 Chceš?
00:42:03 Nekuřte, připoutejte se.
00:42:11 Za několik minut přistáváme. PUSTÍ HUDBU
00:42:27 -Víš, že to je fakt jako v letadle?
00:42:34 To vypadá pěkně.
00:42:37 To by člověk nevěřil, že to může být tak hezký.
00:42:41 To my u nás doma vidíme z okna tak akorát na protější baráky.
00:42:45 Anebo do dvora.
00:42:48 Hele, támhle to je přece to... Podívej.
00:42:59 Zuzko.
00:43:12 Zuzano...
00:45:01 HUDBA DOHRÁLA
00:45:25 Zuzko... VZLYKÁ
00:45:29 Zuzano...
00:45:35 Zuzko, neplač, vždyť já tě mám... Já tě mám opravdu rád.
00:45:41 -Já vím, to říkáš teď.
00:45:46 A kdybych chtěla, aby ses jmenoval Vrána?
00:45:51 -Co? Proč Vrána? Jak jsi na to přišla?
00:45:56 -Proč já se mám jmenovat po tobě?
00:46:00 -Nemusíš. Tak si necháš svoje jméno, to jde.
00:46:07 -To bych taky nechtěla.
00:46:10 Aby si lidi mysleli, že spolu jen tak chodíme.
00:46:14 -Budeme mít přece ty... Prstýnky.
00:46:24 Víš, jak by kluci řvali, kdybych měl v nějakým dotazníku
00:46:27 "Původní příjmení: Pavelka. Nyní: Vrána"?
00:46:36 -Honzo.
-Co?
00:46:40 -Já nevím, jak těch 730 dní přežiju.
00:46:43 -Jakejch 730 dní?
00:46:47 A jo.
00:46:49 Na vojnu teď nemysli.
00:46:54 Zatím pořád ještě letíme.
-Já myslela, že jsme přistáli.
00:47:00 -Copak to jde, v tý mlze? Letiště nepřijímá.
00:47:22 KLAPNUTÍ DVEŘÍ
00:47:39 RÁNA
00:48:52 Co si mě tak prohlížíš?
-Koukám, že ani nejsi jinej.
00:48:56 -A proč bych měl bejt?
-Jsem myslel,
00:48:59 že taková věc člověka změní.
-O čem to mluvíš?
00:49:03 Jsem byl přece s klukama, ne?
-To určitě.
00:49:07 A bral sis na to máminu... Ts ts... Levanduli.
00:49:10 -No a?
-Že se nestydíš, Pavelka.
00:49:14 Takhle lhát vlastní rodině. S klukama.
00:49:18 A chleba jste ani nenačali.
-Prosím tě.
00:49:21 -Ale řízečky, to jo. Ty jste spapali.
00:49:25 -Prcku, jestli cekneš našim slovo, tak...-Tak co?
00:49:30 Kdybys byl charakter, sám přijdeš a řekneš:
00:49:33 "Dobrý večer, tatínku, dobrý večer, maminko,
00:49:35 ani se neptáte, kde jsem celý dva dny byl a co jsem dělal?
00:49:38 Tak já vám to teda povím, byl jsem se Zuzankou."
00:49:41 -Budeš mlčet, nebo...
-Nebo co?!
00:49:44 -Postřeh! Ty blázne, dovedeš si představit to rodeo?
00:49:47 -Dovedu, ale měl bys čistý svědomí. Pavelko!
00:49:51 -Bacha, taška, postřeh!
-Co je? No hergot, chlapi,
00:49:55 co tady blbnete, teď v noci?
-My neblbneme,
00:49:58 já se jen tak raduju. Honza mi právě daroval adidasku.
00:50:02 -Koukej do postele. Ty klacku, ty si hraj s polštářkama.
00:50:06 Jen počkej, za tejden budeš spát na kavalci.
00:50:14 ŘÍZNÁ POCHODOVÁ HUDBA
00:50:42 NENÍ SLYŠET
00:51:11 -(amplion) Branci na nástupišti číslo 1
00:51:15 u zvláštního vlaku se ihned připraví k nástupu.
00:51:43 -Honzo, ahoj!
-Brácho! Počkej!
00:51:48 Brácho, já ti napíšu. A piš mi!
-No jo.
00:52:13 Nazdar!
00:52:15 Nebreč, nejsi sama, podívej ty mraky snoubenek.
00:52:47 -Co to je "VÚ 4852"?-Polož to, to je vojenský tajemství.
00:52:52 Já taky nečtu tvoje dopisy.
-Já bych ti klidně
00:52:56 dala nějakej přečíst.
-Nějakej jo, ale ne vojenskej.
00:53:02 -A proč se najednou Honza píše "Vojtěch"?
00:53:05 -Jakej Vojtěch? "Voj", to je "vojín".
00:53:09 Neznáš zkratky?
-Ne.
00:53:12 -"Svob" je svobodník, Chceš vědět, co to je "plk"?
00:53:16 -No.
-Plukovník. Ale těch je málo.
00:53:20 -Zuzaně taky píše?
-Denně.
00:53:25 -Co si pořád můžou psát?
-To jsi nikdy nečetla
00:53:29 zamilovanej dopis?
-Já jsem ještě žádnej nedostala.
00:53:33 -Takový blbosti.
-Co dělá, a co si myslí
00:53:37 a jestli si to ona myslí taky. A pořád dokola.
00:53:41 -A tobě?
-Mně píše normálně,
00:53:45 akorát se vytahuje, jako každej starší brácha.
00:53:56 Dobrý den.
-Dobrý den. -Nazdar.
00:53:58 -Prosím vás, máte něco pro Pavelkovy?
00:54:00 -Mám, rekomando, ale to ty nemůžeš podepsat.
00:54:04 -Něco úředního?
-Ne, vojín Pavelka.
00:54:07 -Komu?
-Martin Pavelka.
00:54:10 -Tak jak to, že to nemůžu podepsat, když jsem to já?
00:54:13 -No jo, vlastně, ty jsi Martin.
-Půjčila byste mi propisku?
00:54:17 -Prosím.
-Děkuju.
00:54:21 -Tady mi to podepíšeš.
-Kam?-Šestý řádek.
00:54:25 Pořádně. Pa-vel-ka.
00:54:31 -Děkuju.
-Prosím.
00:54:37 -Ten náš kluk se zbláznil.
-Co je?
00:54:40 -Jak já ji můžu hlídat? Si to představuje šíleně jednoduše.
00:54:43 -Jak to?
-No copak já umím tancovat?
00:54:49 (šeptá) Pojď, neboj se.
00:54:58 -Prosím, v pořádku. Račte.
00:55:02 -Dobrý den.
-Dobrý den, prosím.
00:55:05 Ano, v pořádku, račte. Dobrý den.
00:55:13 -Už vím, co uděláme. Běž za mnou, asi dva metry, já ho nějak zabavím.
00:55:18 -V pořádku. Kampak, mladej?
00:55:21 -Prosím vás, kde je tady akvaristickej kroužek?
00:55:23 -Zájmové kroužky jsou támhle nahoře a nikdo tam není. Máš smůlu.
00:55:26 -Já jsem u nich objednanej.
00:55:28 -Když ti říkám, že tam nikdo není, tak tam nikdo není.
00:55:31 -Já se jenom kouknu.
-Ale nikam nekoukej a nezdržuj.
00:55:33 Vypadni. V pořádku.
00:55:36 -Kde lítáš, potřebuju sklo, tak honem.
00:55:40 Slyšels, sklo potřebuju!
00:55:50 TANEČNÍ HUDBA
00:56:23 NENÍ SLYŠET
00:57:12 -Pocem, pocem, co to bereš? Jdi!
00:57:28 -Co děláš, nešiko?
00:57:40 -Mělas pořád obavy a jsme tady.
00:58:02 Hele, jdi a poslouchej, co povídají.
00:58:05 Já se kolem ní nemůžu motat, mě zná.-Sama?
00:58:09 -Klidně. Copak někdo počítá, jestli jsi do páru?
00:58:12 -Smím prosit?
00:58:13 -Co prosím?
-Smím prosit, slečno?
00:58:26 -Co to je, co se to tu plete?
00:58:32 -Copak, nějak jsme zabloudili, akvaristo? Tak jdeme, jdeme.
00:58:56 -Tak jdeš?
-Co jsem měla dělat,
00:58:59 když pro mě přišel?
-Ty mi ještě přijď,
00:59:02 abych tě vzal na tancovačku.
00:59:29 Ahoj, já tady na tebe čekám.
-Já nemám čas.
00:59:32 -Na tancování máš. Co je s tebou? Proč jsi najednou taková,
00:59:36 proč nepíšeš Honzovi? Ses na něj vykašlala, nebo co?
00:59:39 -Starej se o svý a nech mě bejt.
-Já se starám. Víš, jak mu je?
00:59:44 Jen si to přečti.
-On se taky nestará, jak je mně.
00:59:47 -Nemůže ani na krok a ty mu nepíšeš.
00:59:52 -Akorát ho zajímá, jestli s někým nechodím.
00:59:55 -Si to přečti celý, jak se ptá, co je s tebou.
01:00:01 -Kdyby nebyl pitomej, tak by se ptát nemusel.
01:00:04 -Tak co mu mám napsat? Nebo mu napiš sama,
01:00:07 že máš hodně práce, těžkej rys, ale hlavně, že ho máš ráda.
01:00:11 -Určitě! Do smrti ho nechci vidět!
-Proč?
01:00:15 -Ať už to s tím dítětem dopadne, jak chce.-Co?!
01:00:22 HUDBA Z AMLIONU
01:00:27 Pavlíno, pojď sem.
-Co je?
01:00:31 -Hele, co může dělat holka, když má mít dítě a nechce ho?
01:00:36 -Co?-Co může dělat holka, když má mít dítě a nechce ho?
01:00:41 -S tím se chodí do nemocnice.
-Na operaci?-No.
01:00:44 -Takže se vůbec nenarodí.
-Když ho nechce.
01:00:48 -To je ale hrozný. Dovedeš si představit,
01:00:50 že bysme vůbec nebyli?
-Jak to, nebyli?
01:00:52 -No kdyby nás naši nechtěli.
-A jo.
01:00:57 POHVIZDUJE SI
01:01:01 -Dobrý den, pane Pavelka!
-Buďte zdráv, dobrý den.
01:01:29 -To seš ty, Pepo?
01:01:32 -Ahoj, neměl řeči?
-Kdo?-Malej.
01:01:35 -Ne.
-Tak to je správný.
01:01:38 Když si koberec zašlape, ať si ho taky vyklepá.
01:01:42 -Ahoj. Já jsem se taky divila. Tys mu to nařídil?
01:01:46 -No počkej, já? Já mu nic nenařizoval.
01:01:52 -Že by sám od sebe?
01:01:55 -Tati, nazdar. Nepotřebuješ něco? Já bych ti skočil pro pivo, jo?
01:01:59 -No, mám zrovna poslední...
-Víš co? Vem čtyři desítky.
01:02:05 Tady máš.
-Si představ, kdybys mě neměl.
01:02:09 -Jak to, neměl?
-Kdo by ti pro pivo chodil?
01:02:12 -Tohle není samo sebou. Není nemocnej?
01:02:17 -To bude gramatika. Já se na něj asi přeptám ve škole.
01:02:22 -"Od počátku své vlády chtěl Josef II svými reformami
01:02:26 zlepšit postavení nevolníků. Nejvýznamnější reformou
01:02:29 byl Patent o zrušení nevolnictví 1781, kterým byli poddaní..."
01:02:35 -Stačí. Iveto, pokračuj.
-Ano.
01:02:38 "Kterým byli poddaní zbaveni osobní závislosti na vrchnosti.
01:02:42 Od té doby se mohli volně stěhovat, rozhodovat o budoucnosti..."
01:02:45 -Děkuju. Dále pokračuje Pavelka.
01:02:51 Dále pokračuje Pavelka.
-Jé...
01:02:55 -Co je s tebou? Ty jsi spal.
01:03:00 Co jsi dělal v noci?
-Sím, já jsem spal
01:03:07 -Dobrý den.
-Dobrý den, posaďte se.
01:03:11 Prosím.
01:03:14 Děvčata, představuji vám pana doktora Navrátila,
01:03:18 který s vámi bude besedovat i o problémech,
01:03:22 které ostatně probíráte i v jiných předmětech,
01:03:25 jako například biologie, nebo péče o dítě.
01:03:29 Tedy o problémech dospívání.
01:03:32 Hoši mají podobnou přednášku plánovanou až příští rok,
01:03:37 to znamená, že mají volno. Hodina odpadá a mohou jít domů.
01:03:42 Ale ukázněně. Řekl jsem ukázněně,
01:03:46 to znamená ukázněně! Vidíte to? Prosím.
01:04:02 -Vy se smějete, ale na tom není nic k smíchu.
01:04:07 Takový je princip zrození každého člověka
01:04:10 a vy byste to měly znát, děvčata. Jednou z vás budou matky.
01:04:14 Tak, jedna z milionu spermií dospěje děložní dutinou
01:04:20 a vejcovodem ke zrajícímu vajíčku a splyne s ním v jedinou buňku.
01:04:26 No a tím je dokonán zázrak početí.
01:04:34 A porodem pak končí život embrya
01:04:38 a na svět přichází bezmocné dítě,
01:04:42 zcela odkázané na péči svých rodičů a okolí.
01:04:48 První vztahy mezi děvčaty a chlapci nastávají v pubertě.
01:04:53 To je takové to škádlení, kdy spolu chodíte, povídáte si
01:04:58 a třeba si myslíte, že to je láska.
01:05:02 Ve skutečnosti však jde jenom o sympatii, o zalíbení.
01:05:07 Kdy každá z vás myslí...
01:05:10 -Co je, co je?
-Nic.
01:05:19 -Ale ta pravá láska, ta přichází mnohem později.
01:05:23 Potom už člověk myslí víc na toho druhého, jak by mu udělal radost,
01:05:27 snaží se mu přizpůsobit,
01:05:30 no a dovede pro něho i ledacos obětovat.
01:05:34 Z takového opravdového vztahu
01:05:37 může pak dojít k vzájemnému spojení mezi mužem a ženou,
01:05:42 které je vyvrcholením jejich vzájemné lásky.
01:05:49 Tak děkuji, děvčata, končíme.
01:05:53 Nebo se chcete ještě na něco zeptat?
01:05:56 No prosím. Ne.
01:06:01 -Na shledanou.
-Na shledanou.
01:06:22 ZAKLEPÁNÍ
-Dále.
01:06:28 -Dobrý den.
-Copak jsi zapomněl?
01:06:32 -Prosím vás, já bych se vás potřeboval na něco zeptat.
01:06:35 -Zeptat? No?
-To se týká toho,
01:06:38 co my budeme mít až napřesrok.
-Hochu, já musím na středisko,
01:06:42 nemám čas dělat soukromé školení.
-Když ono to je strašně důležitý.
01:06:49 -Tak o co ti jde, konkrétně?
-Mně jde o to,
01:06:52 že jedna známá bude mít dítě, a já si s tím nevím rady.
01:07:03 -Ona ti řekla, že bude mít dítě?
-A komu by to měla říct?
01:07:09 -Ona je sirotek?
-Ne, má rodiče.
01:07:12 Ale copak jim může říct takovou věc, když ještě není vdaná?
01:07:17 -Hm.
01:07:19 Poslyš,
01:07:25 kolik je ti let?
-Mně je 13.
01:07:29 -13...
01:07:32 A jí?
-Jí bude 18.
01:07:37 -18.
01:07:41 No má úcta, to snad ani není možný.
01:07:44 -Jak to, že ne? Je, pane doktore.
01:07:48 Vždyť ona je o dva roky mladší, než můj brácha.
01:07:51 -Brácha?
-No, brácha.
01:07:55 -A co ten s tím má společnýho?
-No ale to dítě, přece.
01:08:02 -Teda, tys mě vyděsil.
01:08:07 Víš, tebe jsem si nějak neuměl představit jako otce.
01:08:12 -Mě? Aha.
01:08:15 -A co tomu říká bratr?
01:08:18 -To je ono, pane doktore. On to ještě neví.
01:08:21 -To je chyba, ten by to snad měl vědět v první řadě.
01:08:25 -Když on je na vojně a Zuzana je na něj naštvaná
01:08:29 a přestala mu psát.
-To se stává.
01:08:32 A ty máš strach, že se rozejdou?
-Nemám, já se jenom bojím,
01:08:36 aby něco neprovedla.
-Jak to?
01:08:40 -Víte, holky v takovejch věcech nemají rozum.
01:08:44 -Hm.
01:08:46 A co dělá ta slečna?
-Chodí na průmyslovku.
01:08:51 -Koukej, kamaráde, my dva to nevyřešíme.
01:08:55 S tebou mluví?
-Taky ne moc.
01:08:57 -Tak jí dej tohle a řeknu jí, ať za mnou přijde.
01:09:01 -Děkuju.
-A bráchovi to napiš, jasný?
01:09:06 -To ne, to si radši vyřídím osobně.
01:09:27 -Počkej, uber.
01:09:29 A zastav.
01:09:34 Pojď!
01:09:37 -Já?-No ty!
-Fakt?
01:09:41 -Kam máš namířeno, marode?
-Do Jaroměře.
01:09:44 -Do nemocnice?
-Ne, na vojnu.-To snad ne.
01:09:47 -Za bráchou.
-Tak si nasedni.-Děkuju.
01:10:00 -Jedním dechem říkáte, že ho máte ráda
01:10:02 a hned zase, že ho nemůžete ani vidět.
01:10:05 To si schovejte.
-Když mi tohle provedl.
01:10:10 -To jste snad provedli společně.
-Já nechtěla.
01:10:14 Když on pořád říkal, že ho mám ráda jenom napůl.
01:10:19 -Hm, tak jste mu dokázala, že ho milujete
01:10:21 a na následky jste při tom nemyslela.
01:10:24 -Honza říkal, že se nemůže nic stát, když je to poprvé.
01:10:31 -Hm, milá zlatá, na tuhle pověru už doplatilo moc naivních lidí.
01:10:38 SMÍCH
01:10:40 -No a dál?
-A potom se to všechno zamotalo.
01:10:44 -A jak to, že se o to staráš ty?
-Protože já mám vlastně
01:10:48 to dítě na svědomí.-Nepovídej.
-Oni spolu nemluvili
01:10:52 a já jsem je chtěl udobřit, tak jsem k nim poslal Honzu na opravu.
01:10:55 -No a?
-A ona byla sama doma.
01:10:59 -Víš, zamilovaných lidí se člověk nedohlídá.
01:11:02 Ono by to asi dopadlo stejně i bez tebe.
01:11:05 -Vy taky máte děti?
-Holku.
01:11:07 -No jo, s holkama jsou starosti.
01:11:10 -Mám zajet až je kasárnám, soudruhu ministře?-Zajeď.
01:11:13 -Cože? Vy si děláte legraci, že jo?
01:11:16 -Proč myslíš?
-Vy jste fakt ministr?-No a?
01:11:19 -Protože to na vás vůbec není vidět.
01:11:22 Nebudete mít průšvih, že jste mě svezl?
01:11:25 -Já už si to nějak zodpovím.
-Víte, že jste docela prima ministr
01:11:32 Já se vám musím k něčemu přiznat.
-No?
01:11:35 -Mně vůbec nic není. Tohle je jenom tak, kvůli autostopu.
01:11:38 Protože šoféři normálně zastavují jenom holkám.
01:11:42 -Vážně?
-Je to pravda.
01:11:44 O prázdninách se s tímhle brácha dostal do Bulharska.
01:12:00 -Jízdní rozkaz?
-Tady.
01:12:05 -No, to je v pořádku, jeďte.
01:12:27 -Tak šťastný pořízení.
-Děkuju. A prosím vás,
01:12:30 o tom dítěti to nikomu neříkejte.
-Spolehni se, na shledanou.
01:12:34 -Na shledanou, pane ministře!
-Desátníku!
01:12:38 Můžete zavolat k bráně vojína Pavelku?
01:12:41 -Provedu, soudruhu ministře!
-Na shledanou!
01:12:44 -Na shledanou, děkuju!
01:12:47 TELEFON
01:12:50 -Příjem, dozorčí roty, svobodník Kvasnička.
01:12:54 Cože, opakujte?
01:12:56 Provedu!
01:13:02 -Stisknutím spouště se spoušť ve svém čepu pootočí tak,
01:13:07 že se pomocí přerušovače sníží levý záchyt úderníku,
01:13:13 čímž uvolní cestu úderníku vpřed a tím udělí pístu pohyb.
01:13:20 ZAKLEPÁNÍ
01:13:23 -Soudruhu četaři, svobodník Kvasnička.
01:13:27 Dovolte mi s vámi promluvit.
-Prosím.
01:13:29 -Vojín Pavelka se má dostavit na bránu.-Proč?
01:13:32 -Má tam návštěvu z ministerstva. (šeptá) Sám ministr.
01:13:39 -No tak, Pavelka, co je?
01:13:44 Odchod!
01:13:46 Nenechám čekat soudruha ministra.
-Provedu!
01:13:53 -No a co teď? Půjdete před komisi, tam se jim rozbrečíte...
01:13:58 -Ne, nepůjdu.
01:14:01 Já si to dítě nechám.
01:14:07 -No, to vám jako lékař chválím.
01:14:12 Víte, mohlo by se stát, že byste potom vůbec nemohla mít děti.
01:14:20 Na a jak si to představujete dál? Ještě studujete.
01:14:25 -Do té doby budu už mít po maturitě.
01:14:28 -S malým dítětem přece nemůžete nastoupit do práce.
01:14:31 -Něco na něj snad budu brát, ne?
-No to jistě.
01:14:36 Vás zatím budou živit rodiče, co?
01:14:47 -Prej tady na mě čeká nějakej ministr, jo?
01:14:49 -To je támhle ten kluk, ministr ho jenom přivez.
01:14:52 -Co?
01:14:57 -Ahoj, brácho!
-Prcku, co je to za fór,
01:15:00 jakej ministr?
-Já nevím, já ho taky viděl prvně.
01:15:04 -Kde jsi k němu přišel?
-Stopnul jsem si ho.
01:15:07 Víš, co sem stojí autobus?
01:15:11 -A co řeknete svému dítěti, až se zeptá na tátu?
01:15:15 Že žádného nemá?
-My jsme si stejně slíbili,
01:15:19 že se vezmeme.
-Tak na co proboha čekáte?
01:15:26 -Děkuju vám, pane doktore.
-Za málo a držím vám palce, děvenko
01:15:32 A jestli je ten váš Honza aspoň trošku po tom mladším bráškovi,
01:15:37 tak si myslím, že vůbec nemusíte mít starosti.
01:15:42 A dejte mi vědět, až bude svatba. Na shledanou.
01:15:53 -Ach jo.-Ach jo. Jak seš starej, tak seš hloupej.
01:15:57 A já se celej život vytahuju, jak mám chytrýho bráchu.
01:16:01 -Prcku, já si vezmu opušťák, jen co budeme mít po přísaze.
01:16:04 A tohle přece nemůžu domů psát.
01:16:07 Nemohl bys to nějak šikovně říct tátovi?
01:16:09 -Copak tátovi, horší to bude s mámou.
01:16:13 -A vyřiď jim, že to je jedno. Mám se ženit po vojně, nebo teď.
01:16:18 -Cože?-Že je to jedno, mám se ženit teď, nebo až potom?
01:16:22 -Tak bereš si ji, jo?
-No beru.
01:16:25 -Stoprocentně, můžu se spolehnout?
-No vždyť ti to říkám.
01:16:27 -Honzo, tak to jsem chtěl slyšet. Tak ahoj.
01:16:30 -Ahoj. Brácho.
-A měj se!
01:16:38 Jo, Honzo, v tý flašce je tátovo víno!
01:16:43 -Dobrý!
01:16:56 -Já za to můžu? Když jsem celej den v práci...
01:17:00 -V práci?-No a ne?
-Aha, v práci.
01:17:03 "Copak to bude, paní Šimánková? Litr pytlíkovýho.
01:17:07 Modrý, nebo červený? Ještě čtyři housky.
01:17:10 Tvaroh ještě nedošel..." Tomu říkáš práce?
01:17:12 Takovou bych chtěl mít dovolenou, stát za pultem.
01:17:15 -Já stojím za pultem a ty si dřepíš za volantem, no.
01:17:18 -Ano, dřepím, ale za zády mám 60 lidí, za který ručím.
01:17:22 Ty se bojíš přejít křižovatku, ale já v tom blázinci jezdím celej den.
01:17:26 -Jen to nezamlouvej! Je to tvoje vina, abys věděl. Kdo pořád říkal:
01:17:30 "Je to dospělej mužskej, já se ho přece nebudu vyptávat
01:17:34 kam jde a s kým jde?"
-Ano, to jsem řekl, to máš pravdu.
01:17:38 Jenže kdybys ho pořádně vychovala, tak se nemusím vyptávat,
01:17:41 přijde sám a řekne "Maminko, tatínku,
01:17:44 byl jsem tam a tam s tou a tou..."
-"Dělali jsme to a to
01:17:49 a moc se nám to líbilo." To bych ráda viděla,
01:17:52 co je to za holčičku, když ještě chodí do školy a už čeká dítě.
01:17:56 -"S naším synáčkem," musíš podotknout.
01:17:59 -Protože je to trouba.
-Najednou je to trouba.
01:18:01 -To se ví, že najednou. Protože vy, mužský,
01:18:05 jste chytrý do tý doby, než vás úplně zblbne nějaká taková...
01:18:08 Zuzana.
-Proč "nějaká taková"?
01:18:11 Znáš ji? Neznáš.
-Neznám a taky ji nechci znát.
01:18:14 Ta mi nepřekročí práh. ZVONEK
01:18:16 -Kdo je to?
01:18:19 -Mami, kolik je hodin?
-Proč?-Sedm.
01:18:22 -Tak to bude asi ona. Já jsem jí řekl, aby v sedm přišla.
01:18:27 -Do tohohle čurbesu? Pepo...
01:18:31 Co si o nás pomyslí? Pepo.
01:18:38 -No to je nadělení.
01:18:40 -Ahoj, pojď. No pojď.
01:18:45 Neboj se, naši už to vědí.
01:18:51 Mami, to je Zuzka.
-Dobrý večer.
01:18:56 -Dobrý večer.
01:19:08 -Dobrý večer.
-Mami, totiž...
01:19:14 Ona se to bojí doma říct, tak jsem jí slíbil, že s ní půjdu
01:19:17 a řeknu u nich, že si ji Honza vezme hned, jak dostane opušťák.
01:19:20 -On mi to...
-Ty jsi ten pravej.
01:19:22 Budeš chodit vyjednávat svatby, kecale.
01:19:25 Uděláme to jinak. Já s vámi půjdu k rodičům sám, slečno.
01:19:31 Kdo jinej by to měl udělat, než otec? Když Honza nemůže.
01:19:35 Co tomu říkáte? Půjdeme spolu a já mu řeknu: "Pane..."
01:19:40 Jak se jmenujete?-Zuzana.
-Zuzana. No jo, ale příjmením.
01:19:45 -Vránová.
-Řeknu: "Pane Vrána, podívejte se."
01:19:49 Čím je pan otec?
-Ekonomický náměstek
01:19:53 předsedy družstva pro výrobu hudebních nástrojů a hraček.
01:19:58 -No... Tak to ne, já řeknu jen:
01:20:02 "Pane Vrána, dovolte, abych se představil,
01:20:05 já jsem Pavelka a jdu vás požádat o ruku vaší dcery."
01:20:09 Samozřejmě pro syna, který je toho času na vojně."
01:20:12 -Když ale táta...
-Já vím, já vím, on třeba řekne,
01:20:15 že máte na vdávání dost času. Ovšem na to já mu zase řeknu:
01:20:18 "Tak to bych teda netvrdil, pane Vrána, potom, co se stalo."
01:20:21 A když se zeptá, co se stalo, tak já mu řeknu,
01:20:23 že se vlastně vůbec nic nestalo, protože se stejně vezmete
01:20:26 a manželství bez dětí obvykle není... Nestojí za moc.
01:20:29 -Když vy tatínka neznáte. Ten jak se rozčílí...
01:20:33 -Zuzanko, jen se nebojte. A kdyby se začal rozčilovat,
01:20:37 tak já mu řeknu: "Pane Vrána, teď není čas na nějaký rozčilování,
01:20:41 teď musíme myslet jako rodiče, jak bysme těm dětem pomohli.
01:20:44 Aby nemusely začínat s holejma rukama." Tak.
01:20:49 -Tak kde by mohl bejt?
-Mě se ptej.
01:20:53 -Au!
-Co děláš? Tak se po něm podívej.
01:20:56 Kartáč sám od sebe neodejde. Já už tady tvrdnu jako veka.
01:21:00 Podívej se do ložnice, mělas ho před chvílí v ruce.
01:21:03 -Co by dělal v ložnici?!
-Co by tam dělal?
01:21:06 -Když jsi tam natahala všechno, tak jsi tam mohla hodit i kartáč, ne?
01:21:10 -Vidíte? Já jsem vám říkala...
-Klid, Zuzanko, všechno bude dobrý.
01:21:16 -Tak co je s tím, vždyť mi tu tady schne?!
01:21:18 -Chtěl jste kartáč, tak tady je. Držte to rovně.
01:21:21 Martine, nečum, stáhni to pořádně, ať to zařezává. Podrž kartáč.
01:21:25 Nedávno jsem taky lepil tapety u švagra. To byla hrůza.
01:21:30 Počkejte, já to sčísnu. Kdepak sám, na to musí bejt nejmíň...
01:21:36 Tumáte, češte to shora dolů, jinak to máte samou bublinu.
01:21:42 Ale to je krásnej vzorek, ten musel stát peněz, co?
01:21:46 Já vím, že stál metr nejmíň 15 korun, nemám pravdu?
01:21:50 -Co si račte, pane?
-Já jsem Pavelka, táta Honzy,
01:21:53 který chodí tady s vaší Zuzkou. Zuzanko, podej další.
01:21:56 -Jakej Honza?
-Jej, ta už je převlhlá,
01:21:59 aby se nám netrhala.
-Můžete natírat další, paní...
01:22:02 -To je maminka.
-Těší mě, ruku vám nepodám,
01:22:04 to bysme se přilepili. My jsme sem nepřišli lepit tapety, víte?
01:22:08 Ale když vidíme, jak to tady pan manžel morduje sám.
01:22:11 -Kdo že chodí s naší Zuzanou?
-No, můj syn.
01:22:15 Tenhle ne, já mám ještě jednoho. Drž to pořádně.
01:22:18 Tamten je o hodně větší, už je na vojně.
01:22:21 -Hezky si povídejte, já tady budu až do půlnoci jako opice viset sám.
01:22:24 -Kvůli tomu jsme sem vlastně přišli, že on nemůže sám.
01:22:27 To víte, do přísahy je z kasáren nepustí.
01:22:30 No, a když ten malej za ním byl a řekl, co a jak,
01:22:33 tak jsme si s mámou řekli, že když nás ty děti postavily
01:22:37 před hotovou věc, že by bylo... jaksi nejlepší...
01:22:43 -Zuzano, proboha, co se vlastně stalo? -Mami...
01:22:47 -Žádný neštěstí, paní Vránová,
01:22:50 akorát, že Zuzana čeká s naším Honzou to... Dítě.
01:22:54 -Cože?
01:22:59 -A nepřelej, nebo budou křtiny! Tys tomu dal, Pepa bude dědkem!
01:23:03 -Na zdraví!
01:23:05 -Pepíku!
-Co je?
01:23:07 -Ženíš svýho syna. Doufám, že si s námi připiješ.
01:23:11 -Já bych si rád připil a mám na to takový speciální pití.
01:23:15 Tady jsem měl láhev pro zvláštní příležitost.
01:23:18 No prosím, příležitost je tady a láhev nikde.
01:23:20 Mámo, nevíš, kde mám to svoje víno?
-Já se ti budu starat o tvoje víno.
01:23:25 Asi jsi ho vypil, přece se nevypařilo.
01:23:28 Počkej! A ty taky dělej!
01:23:30 Za hodinu máme být u nevěsty a... Oblíkej se.
01:23:34 -Copak jsem nahej?
-Snad nechceš jít takhle?
01:23:38 -Co se ti na to nelíbí? Vždyť mu to docela sluší.
01:23:42 -Zuzana jde v dlouhejch a on vedle ní jako když jde do boje?
01:23:47 -Myslíš, že si na vojně můžu dělat, co chci? Jsou přece předpisy.
01:23:50 -Nepovídej, vojáci se taky ženěj v civilu.
01:23:53 -To jste mi měli napsat dřív, byl bych si požádal u útvaru.
01:23:56 -A tady se to někde zařídit nedá?
-Možná na posádkovým velitelství.
01:23:59 -Teď je na to zrovna čas. Vem si ty hnědý šaty a dělej, dělej!
01:24:02 -To chceš, aby ho kvůli tobě zavřeli?
01:24:04 -Kvůli tý chvilce na radnici? Vždyť to nikdo nekontroluje.
01:24:07 To by vedle sebe na fotkách vypadali, jako když je eskortuje.
01:24:11 Ještě si vem flintu, ty...
-Ale mami, já nevím, jestli...
01:24:16 MLUVÍ JEDEN PŘES DRUHÉHO
01:24:28 -Pojď.
01:24:43 Počkej tady.
01:24:54 -Soudruhu plukovníku, desátník Jícha. Dovolte mi s vámi promluvit.
01:24:57 -Prosím.
-Přivedl jsem žadatele.
01:25:02 -Žadatele? Ve služební záležitosti?
-No, žadatele.
01:25:06 -Tak ať vejde.
-Soudruhu plukovníku,
01:25:09 dovolte mi odejít.
-Prosím.
01:25:13 -Je nejvyšší čas, pojedeme.
01:25:18 Kde zase ten kluk vězí?
-Já nevím.
01:25:20 -Jestli nejel s těma motorkama.
-Ukaž, jak to vypadáš?
01:25:25 -Už běžíme!
-Tak jsme konečně tady!
01:25:27 Znáte ženský a oblíkání. Já když vím, že mám ráno svatbu,
01:25:31 tak si večer všechno připravím a ráno jsem oblečenej za 2 minuty.
01:25:34 -Jéje, pane Vrána, copak to máte na nohách?
01:25:37 -Co? To jsem bačkory. Takže moment, hned jsem zpátky.
01:25:42 -No tak dobře, ale výjimečně. Ať se sem tvůj bratr dostaví,
01:25:47 já mu to napíšu. A kdy že má tu svatbu?
01:25:51 -V deset. Teď už si asi vyměňujou ty...
01:25:54 Prstýnky. Máma ho navlíkla do civilu.
01:25:58 -Hm. Jo.
01:26:11 Tak to je teda...
-Průšvih, co?
01:26:14 Kolik za to může dostat?
-No...
01:26:18 Když mu to s tou slečnou dobře dopadne, tak taky třeba doživotí.
01:26:23 -Hm... A jo.
01:26:26 ODBÍJENÍ HODIN
01:26:40 -Šup, šup, nepřekážej. Pozor!
01:26:45 Pozor!
01:26:58 -Ahoj!
-Ahoj!
01:27:00 -Že mi to, Josef, s tou tvou ale sluší, viď?
01:27:02 -Já ho asi přerazím.
-Koho?
01:27:05 -No toho malýho. Kvůli nějaký lumpárně
01:27:07 zmešká svatbu vlastního bratra.
-Kde může bejt?
01:27:09 -To nevím, ale že to slízne, to vím určitě.
01:27:25 -Tak na kamarády!
01:27:38 -Pořádně se napij, no!
01:27:43 -Vojín Pavelka?
-Zde.
01:27:46 -Povolení k svatbě máte?
-Ano, soudruhu poručíku.
01:27:52 Tady.
-Co se děje?
01:27:55 -Počkej, člověče.
01:27:58 -V pořádku. A povolení na tohle máte taky?
01:28:02 -Jo, já to...
01:28:05 -Prosím vás, jak se to otevírá?
01:28:08 Děkuju! Na shledanou!
01:28:12 -Moment, prosím vás, mohl byste nám říct, o co jde?
01:28:14 -Ty máš vždycky svůj rozum. Sotva se oženil, už ho zavřou.
01:28:17 -Počkej. Pane poručíku, prosím vás, on za nic nemůže.
01:28:21 Já jsem to zavinila.
-Kde zase lítáš, pitomče?
01:28:24 -Já jsem pitomej, jo? Honzo, tumáš.
01:28:27 -Co je to?-Ukaž.
-Gratuluju, máte hezkou paní.
01:28:31 A prima bráchu. -Těšilo nás, na shledanou, pane poručíku.
01:28:35 -Na shledanou.
-A děkujeme.
01:28:39 -Kdes to vzal?
-Tam, kde to dávají, neumíš číst?
01:28:42 -Ukaž? On byl opravdu na posádkovým velitelství. Podívej, Josef.
01:28:46 -Fakt, a v prezidentský kanceláři jsi nebyl náhodou?
01:28:51 -Pane doktore!
01:28:55 Pane doktore, pojďte, já vám představím Honzu.
01:28:59 Mami, tati, to je pan doktor Navrátil. -Vránová.
01:29:01 -Těší mě. -Těší mě, Vrána.
-Gratuluju.
01:29:04 Aby vám to vydrželo, Zuzanko.
-Děkuju.-Dobrý den, já jsem...
01:29:07 -Honza, já vím. Mnoho štěstí a pozdravujte švagra.-Koho?
01:29:12 Jo prcka?-No vlastně Martin je ode dneška švagr!
01:29:17 -Kde vlastně je? Martine, Martine!
-Už je zase v prachu.
01:29:28 -Co je, copak chceš?
-Můžu se vás na něco zeptat?
01:29:33 -Prosím.-Prosím, vás, kde jste koupila ten kočárek?
01:29:37 -Martine, pojď, hledají tě!
01:29:40 -Tak, prosím, foto!
01:31:34 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
01:31:38 Vyrobila Česká televize 2014
Mladý opravář televizí Honza Pavelka (J. Hrušínský) je čerstvým vítězem juniorských motocyklových závodů na ploché dráze. Jeho největším obdivovatelem je třináctiletý bratr Martin (R. Čada). Honza se krátce před odchodem na vojnu kvůli hádce rozejde se svou dívkou Zuzanou (L. Šafránková). Pro snaživého Martina je to velká výzva. Chlapec začne vymýšlet různé způsoby, jak dvojici zase dát dohromady. Koupí Honzovi a Zuzaně lístky do kina, ale mladí se tam nesetkají. Podaří se to, až když Martin pošle Honzovi fingovanou objednávku opravy Zuzaniny televize. Jenže pak Honza odjede na vojnu a Zuzana zjistí, že je s ním těhotná. Martin musí tedy opět zasáhnout…