Pozor, křehké zboží! Laskavá komedie režiséra Juraje Herze o tom, co všechno způsobila jedna obyčejná inventura (1974). Hrají: M. Myslíková, M. Rosůlková, L. Kořínková, D. Veškrnová, J. Langmiler, K. Smyczek a další. Scénář J. Kolárová. Kamera A. Barla. Hudba P. Hapka
00:03:48 -Je tady sklad porcelánu?
-Ne, brambor.
00:04:12 -Budou nepodložené a s krajkou.
-A stihne ti to ušít?
00:04:16 -Nech ji. A co dál?
-Tady výstřih, úzký dekolt...
00:04:25 -A co budeš mít pod tím?
-Přece nohy.
00:04:30 To se nehodí, Věrko, měla by sis dát ušít radši dlouhé.
00:04:35 A zakopnu, ne?
00:04:40 Svatební šaty mají vypadat cudně, mají být takové panenské, víš?
00:04:49 Kde bych, prosím vás, našla paní Světlu?
00:04:51 Nejspíš v kanceláři. A co závoj?
00:04:56 Mně se líbí, když jí odhrne závoj a políbí ji.
00:05:04 -Prosím vás...
-Tak co je?
00:05:06 -Nevíte, kde najdu tu kancelář?
-Já tě tam zavedu.
00:05:49 -Dobrý den.
-Ticho! Nebo se rozzuří.
00:05:59 Ta tě zabalí do krabice a jaká jsi byla?
00:06:06 Co zase? To se člověk nemůže v klidu najíst?
00:06:11 Mě sem, prosím, posílají z osobního oddělení.
00:06:27 -Koudelková Marie!
-Ano.
00:06:31 -A kde je?
-To jsem prosím já.
00:06:46 Já se jim na to vykašlu! Holky, sem, na tohle se musíte kouknout!
00:06:56 To se jim zase něco povedlo, tohle má být dělnice.
00:07:03 Vždyť to patří do mateřské školky! Ještě mi tady popotahuj nosem.
00:07:08 -Vždyť ona se vylíže, paní Světlo.
-Já se, prosím, vylížu.
00:07:14 -A ztloustne, uvidíte.
-Já se na to vykašlu.
00:07:19 Ať se starají sami, inkousti zatracení. Já jsem nemocný člověk.
00:07:29 Já se tu nepotřebuji rozčilovat za pár šupů.
00:07:35 -Kolik je ti?
-Šestnáct... mi bude.
00:07:40 Slyšíte? Příště mi pošlou dělnici rovnou z jeslí.
00:07:46 -Proč nejdeš někam do školy?
-Když mě to nebaví.
00:07:52 Zato tady si užiješ zábavy, tady je to hotový cirkus.
00:07:57 -Ale tohleto je poslední kapka!
-Šantala jde!
00:08:02 -Máte schůzi, Světlušky?
-Jo.
00:08:09 Vy si myslíte, že s tímhle budu plnit vaše plány, ne?
00:08:17 Vymýšlíte si úkoly a na práci mi pošlete nemluvňata.
00:08:22 -To můžu dělat jinde a v klidu.
-O to právě jde, děvče.
00:08:30 Konečně jsem sehnal skladníka. Nebo snad přece jen chcete zůstat?
00:08:40 Nechci, jenomže dnes už je pátek.
00:08:46 Ale děvenko, tady je přece pořádek. Inventura může hned začít.
00:08:54 Nechte si ty svoje opičky.
00:09:00 -Kdo sem má vlastně přijít?
-Nějaký Jarolím.
00:09:06 -Arnošt Jarolím?
-Vy ho znáte? -Ne.
00:09:15 Světlo, teď vážně, není to nějaký mankař, nebo...
00:09:19 Co si to dovolujete? Arnošt se umí otáčet, to byste koukal.
00:09:26 -Vy ho znáte dlouho?
-Vůbec ne.
00:09:30 Ale nesnesu, když někoho urážíte ještě dřív, než přišel.
00:09:34 Světluško, mějte rozum, copak můžu člověku z ulice svěřit sklad?
00:09:40 -Tak si vyžádejte posudek.
-Podle toho by mohl dělat ministra.
00:09:47 -Já ho neznám a hotovo.
-Tak v pondělí v sedm.
00:10:05 -Já vám namočím ručník, jo?
-Meprobamat.
00:10:10 -Prosím?
-Vzadu v šuplíku.
00:10:21 Zapít. V lednici.
00:10:36 -Prosím.
-Co je to?
00:10:46 -Koňak.
-A do čeho se nalévá koňak?
00:10:51 -Do štamprdlete.
-Z čeho pijete doma?
00:10:56 -Z hořčičáku.
-Víš vůbec, co je to napoleonka?
00:11:04 -Hruška, ne?
-A míšeň je jablko.
00:11:10 -No, takové červené.
-A cibulák je zelenina.
00:11:16 -Jo, nebo kastrol na cibuli.
-Na cibuli. Mám já tohle zapotřebí?
00:11:24 Věrko, Heleno, Dano, Jířo, všechny sem!
00:11:40 Inventura v létě? Ale já mám za týden svatbu.
00:11:45 -Na svatbu si odskočíš.
-Já na svatbu potřebuji tři dny.
00:11:49 Člověk se vdává jednou za život, tak to musí nějak vypadat, ne?
00:11:53 My máme přece též společenské závazky, nemyslíte?
00:11:59 Co slovo, to perla, Heleno.
00:12:04 Paní Světlo, zase strávíme celý víkend ve skladě.
00:12:08 -Vždyť to dostanete zaplaceno.
-Těch pár korun...
00:12:12 Slyšíte je, Janinko. Já bych byla v těch letech šla za korunu 10 km.
00:12:19 To já chodila ještě dál - 14 km k muzice a tančila jsem až do rána.
00:12:28 Já si to přece nevymyslela, vždyť mám také doma dítě.
00:12:33 -Tak ho vezměte s sebou.
-To určitě, přivést ho mezi vás.
00:12:37 Vždyť by nevěděl, kam s očima. Kdepak, děvče mu najdu sama.
00:12:42 -Asi něco na můj způsob, ne?
-To bych mu radši zakroutila krkem.
00:12:46 -A já bych se vám nelíbila?
-Ty jsi moc fikaná.
00:12:51 -A já?
-Ty bys ho snědla po večeři.
00:12:56 -A co tahle nová?
-Z té nikdy ani ženská nebude.
00:13:02 Takhle Janinka, to je ženská podle mého vkusu.
00:13:07 -Hodná, šetrná, pracovitá.
-Tak si plácneme.
00:13:15 Tak holky, jde se na věc. Helena s tou novou - úklid!
00:13:19 -Proč já? Nejste na mě alergická?
-Jen plav.
00:13:28 Co je jí?
00:13:30 Nic. Dělala jednou manekýnku, tak jí to zůstalo.
00:13:58 A hele, zajíček a málem jsme ho přejeli.
00:14:03 Já tady pracuju u Světlušek, my máme dnes inventuru.
00:14:07 Aha, tak to jo.
00:14:12 -Snad jste nám něco nepřivezl?
-Kdepak, dneska je to pro sousedy.
00:14:22 Tady se nevdáš. Jsou tu buď ženské, nebo dědci.
00:14:27 A šoféra už klofla Věrka.
00:14:33 Ahoj!
00:14:40 Dobrý den.
00:14:47 Prosím.
00:15:02 -Heleno, takhle nemůžeš zůstat.
-Máte strach, že prochladnu?
00:15:09 Ty se, Věrko, zapni, máš před svatbou a ukazuješ kde co.
00:15:13 Kde co? Nevěděla jsem, že se tomu tak říká.
00:15:18 -Kde je zase Jířa?
-Ještě se převléká.
00:15:22 -Všechno jí trvá.
-A co se vlastně má dělat?
00:15:25 Je třeba se oderotizovat.
00:15:29 -Aspoň se leccos přehlédne.
-Stejně to budou ženské nebo dědci.
00:15:37 Že se nestydíte nasazovat ženské zbraně.
00:15:41 Však mužští mají taky svoje fígle.
00:15:44 -Všechno v pořádku, Světlušky?
-Jo!
00:15:48 Vždyť já vím, vždyť se přece známe.
00:15:53 Ta nová má šestihodinovou pracovní dobu.
00:15:57 Já jenom, abyste potom nepřišla do křížku s ROH, to je hned.
00:16:03 Tohle je pěkné.
00:16:07 Tak co? Je všechno připraveno k inventuře?
00:16:10 -Ještě vy začínejte.
-S vámi je řeč.
00:16:15 Co je? Samozřejmě, že jsme připravené.
00:16:18 Ať holky někam odvezou vyfakturované zboží!
00:16:24 Tohle dejte do výtahu. Pozor, co to děláte? Máte rozum?
00:16:30 Nechte těch fórů, za chvíli je tu komise!
00:16:35 -Hele, ten je přece mladý.
-Ale to je Kuba.
00:16:39 -Kdo je to?
-Sortimentář, všechno tu objednává.
00:16:46 Ten se ti nelíbí?
00:16:49 Prosím tě, víš, co by dělal, kdyby s tebou byl na pustém ostrově?
00:16:54 -Ne, co?
-Chytal brouky.
00:17:02 -Jaké brouky?
-Normální obyčejné brouky.
00:17:16 -Expeduje se tu, nebo kecá?
-Kecá, ale můžete nám pomoct.
00:17:22 -Jsem přece šofér, ne?
-To jsou kádry. A pak se vdávej.
00:17:33 -Co je?
-Jděte honem zabavit paní Světlu!
00:17:37 Jířo, ty ses pomátla! Nevíš, že začíná inventura?
00:17:42 Když je v jeslích karanténa a máma má ranní. Tak co mám dělat?
00:17:47 Spíš bych ti řekl, co dělat nemáš.
00:17:50 Jé, čičunko, pojď sem.
00:17:53 -Hoď ji na hřbitov, a fofrem!
-Na hřbitov?
00:18:13 Co ty nočníky? Tomu říkáte hřbitov?
00:18:18 No. To Kuba, spletl si trojku s osmičkou.
00:18:22 -Jak?
-No, v čísle zboží.
00:18:26 On říká, že se sekla písařka. A ke všemu chce každý umělou hmotu.
00:18:33 A když budeme hodné, tak maminka přinese něco pěkného. Ano?
00:18:43 No vida, už spinkáme.
00:18:50 -Ty jsi vdaná?
-Ne, ale to máš hned.
00:18:58 Akorát jednou mě pustila ven samotnou a bylo to.
00:19:08 -Jířo, akorát jednou?
-No, ani nevím, jak se jmenuje.
00:19:20 Věděla jsem, že si mám dát pozor na pusu. Ale copak on mi dal pusu?
00:19:26 Pořád jenom kecal. Jé, já se styděla. Ty jeho boty bych poznala.
00:19:36 -A jeho ne?
-To víš, že jo.
00:19:41 Jenže on byl vysoký a já mu neviděla do tváře.
00:19:47 Ale vzorek na kravatě si pamatuji a také ty jeho boty, jak jsme šli.
00:19:53 Jířo, ale když jste pořád jen chodili, tak...
00:20:02 Rozbolely nás nohy, tak jsme si sedli do trávy.
00:20:08 To už za chvíli byla tma, bylo vidět akorát hvězdičky...
00:20:50 -Urbanová.
-Janíková.
00:20:54 Andrejs Ctirad. Neobyčejně mě těší.
00:21:00 Soudruh Rybička, předseda komise.
00:21:06 Soudruh Jarolím, který přebírá sklad.
00:21:18 7.35, to máme nejvyšší čas.
00:21:23 Netušil jsem, že tady mám někoho vypíchnout. K tomu ještě...
00:21:26 Chci jít přece sama, dávno jsem o to žádala.
00:21:30 Jak to? To má být předávačka? To nám přece nemůžete udělat.
00:21:34 My tu bez vás nezůstaneme. Já už vážně nic nerozbiju, nechoďte.
00:21:40 To není fér, paní Světlo, co si tu bez vás počneme?
00:21:44 -Zase si na někoho zvykat.
-Uvidíte, jak vám bude smutno.
00:21:48 Jděte už, kačeny, kvůli vám si nezničím zbytek zdraví.
00:21:53 To je ovšem jiná situace. Beru to, jak to tady leží, vždyť se známe.
00:21:57 A odkud? Kdepak, vy si tady převezmete každý hrníček.
00:22:04 -Já se po soudech honit nedám.
-To já také ne.
00:22:11 A osobně si tady odsouhlasím každý kousek.
00:22:14 -Začne už ta inventura?
-Klidně, my to doexpedujeme.
00:22:22 Tohle už je vyfakturované.
00:22:26 -Tak tohle už je pryč, že?
-Zajisté.
00:22:30 Odjeďte s tím. Nechte ho být, dělejte si svoje.
00:22:36 -Začněte u faktur.
-A jak poznám, co je uvnitř?
00:22:43 -To je snad věc důvěry.
-To tu pak nemusím být.
00:22:51 Vy jí věříte?
00:22:53 Když to sepíšete, bude to přebytek a za rok budu mít na krku manko.
00:22:57 Já tady mluvím ve vašem zájmu a vy jste proti mně.
00:22:59 Ale nejsem.
00:23:01 -Moment! Kde je tady telefon?
-Prosím.
00:23:16 Už ses najedl? Mlíčko jsi také vypil?
00:23:22 Takže máte moje požehnání. Paní Světla vám rozdělí děvčata.
00:23:28 Nejlepší pracovnice je tu Helena, tak půjde s předsedou. Dano, Věrko!
00:23:42 -Andrejs, neobyčejně mě těší.
-Věra.
00:23:59 -Já jsem Dana.
-To nevadí.
00:24:05 -Na vás zbyla Jířa.
-Nám je to jedno, že?
00:24:09 -A na vás už žádná nezbyla.
-To nevadí, já si nějakou najdu.
00:24:13 To si dovedu představit.
00:24:15 Položil jsem to sem. Vy jste to nevzala? Slyšíte?
00:24:26 -Tak přece přestaňte!
-Co chce?
00:24:30 Ale, nejdřív pospíchá a potom zdržuje.
00:24:32 -Bloky a tužky!
-U nás? To přece patří Narpě.
00:24:41 Tady jsem to položil.
00:24:46 Čím to je, že ti malí pejskové vždycky tak ňafají.
00:24:58 -Mně nenaleješ?
-To je jen místo nitroglycerinu.
00:25:04 -Srdce, aha, to mám také.
-Jenže na to tvoje koňak nepomůže.
00:25:12 Já myslím, že bychom lidem nemuseli hrát to divadlo.
00:25:17 Zestárl jsi, co? Za těch 10 let jsi pěkně opelichal.
00:25:22 Netušil jsem, že mám vystřídat právě tebe. Petr mi sice říkal...
00:25:27 Petr nemá s tebou o mně co mluvit. Já se ho na tebe také nevyptávám.
00:25:32 -Nemáme spolu nic společného.
-Kromě Petra. Ani moje jméno nemáš.
00:25:39 -To je moje věc.
-Ale Petr není jenom tvoje věc.
00:25:43 Víš co, jdi si hlídat inventuru, ať na mě nedoplatíš.
00:25:50 To už se stalo.
00:25:57 -Vždyť jste předtím říkala 32.
-Třicet pět.
00:26:03 -Ne, třicet dva.
-Tak třicet dva, mně je to fuk.
00:26:07 -Píšu tedy třicet dva.
-Ne, pište třicet pět.
00:26:15 Ježíš, smažte to, začneme znovu.
00:26:22 Jířo, prosím tě, pojď sem.
00:26:26 -Jiřinka se...
-Počůrala?
00:26:32 -Hůř.
-No nazdar, zůstaň tady s ním.
00:26:37 -Když já nevím, jak se to dělá.
-On taky ne.
00:26:46 47, 48, 49, 50 konviček čajových.
00:26:53 -Jak to jde?
-Výborně, všechno tu pasuje.
00:27:01 -Pětatřicet půllitrů. Píšete, jo?
-Píšu, píšu.
00:27:08 Kolem dokola samý nočník a ty se mi takhle zřídíš.
00:27:14 Tak už nebreč, podívej, co ti maminka přinesla.
00:27:21 To je krásná kočička, viď? No, pohlaď ji. Mňau.
00:27:33 Tak půjdeme spinkat, ano? A kočička půjde také.
00:27:47 Devět, říkám vám devět, žádných deset, jen si to přepočítejte.
00:27:51 Ale přece neutekla, třeba je navíc medvěd nebo štika.
00:27:56 To snad je rozdíl, ne?
00:27:58 Ale jaký rozdíl, to je přece podle čísel.
00:28:06 Štika je v pořádku, kapr je navíc. Moment, jestli nechybí pstruh.
00:28:17 -To se nějak vykompenzuje.
-Co to všechno motáte dohromady?
00:28:22 Vždyť je to jasné: tohle je kočka.
00:28:26 Tohle je medvěd.
00:28:28 -Tohle je kapr.
-Štika, má v hubě malou rybičku.
00:28:36 -Koho má v hubě?
-Rybičku.
00:28:44 -Tak poslyšte, na tohle si zavolám skladnici. -Klidně.
00:28:52 Aby vám to tu nechybělo.
00:28:57 -Rybičku jste neviděly?
-Tu kravatu už nosíte dlouho?
00:29:00 Tuhle? Ani nevím.
00:29:04 -A neměl jste někdy takové bufy s tlustými tkaničkami? -Ne.
00:29:08 -Hnědé tkaničky, melír.
-Ne.
00:29:12 -A mě jste nikdy neviděl?
-Myslím, že ne. Ne.
00:29:23 Musí jich být deset, když je to tam napsáno.
00:29:38 -Je jich skutečně deset.
-Tak oč vám jde?
00:29:46 Jsem si jist, že jich bylo devět.
00:29:50 Předseda komise a neumí počítat do deseti.
00:29:54 Nechte si ty poznámky, však já vám na ty manipulace přijdu!
00:29:59 Kdybych už chtěla s něčím manipulovat, tak s cibulákem.
00:30:07 -Vy manipulo.
-Ona mi řekla manipulo...
00:30:25 Za kouření v prostorách skladu padesát korun.
00:30:30 Džbánečku modřanský, hrníčku s kytičkama...
00:30:35 Počítáte, jo? Tak aby se někdo nepřepočítal!
00:30:42 Nerozčiluj se tolik, mysli na svoje zdraví.
00:30:46 Na to jsi měl myslet tenkrát, když jsi se sebral a šel.
00:30:53 A kdopak mě to tenkrát vyhodil?
00:30:57 To se na tebe vykašlala, že zase přilejzáš?
00:31:01 Snad spolu můžeme mluvit jako dva normální lidé.
00:31:05 To můžeme, ale jenom o skladě. Na jaké kočky se chceš zeptat?
00:31:11 Nech toho, Světlo.
00:31:14 Já náhodou vidím i to, že se ti líbí Helena.
00:31:20 -A která to je?
-Ta nejhezčí.
00:31:25 Nad vším ohrnuje nos a čeká, až v ní někdo objeví intertalent.
00:31:30 Ona za to nemůže, že je mladá a štíhlá.
00:31:36 To je pro vás to hlavní. Jak pracuje, to už vás nezajímá.
00:31:41 Kdybych Petra nehlídala, naletěl by zrovna jako ty.
00:31:45 -Jako já na tebe, viď?
-Ty si můžeš nejvíc stěžovat.
00:31:49 Ty tvoje věčné zákazy nic nevyřeší. Jednou ti udělá něco na truc.
00:31:58 Vždyť už je dospělý, má volební právo.
00:32:02 Volit mu nikdo nezakazuje. Ale na motorku a holky má čas.
00:32:11 -Dvacet, s tím už se rok nehýbalo.
-Jen jestli jsou taky plné.
00:32:24 -Co je to?
-Jiřinka.
00:32:31 -A co tu dělá?
-Spinká.
00:32:37 No vidíte, teď jste ji probudil.
00:32:41 Je tohle vůbec možné? Tohle přece nejde.
00:32:46 -To nemůžete počítat potichu?
-Tak vy to pokládáte za normální?
00:32:50 No jasně, vy taky máte špatnou náladu, když vás někdo probudí.
00:32:56 Vy máte tedy autoritu, to se všechno dá do protokolu.
00:33:02 Tváříte se, jako když o tom nevíte, ale vy o tom víte moc dobře.
00:33:06 Moc mi tady nevyskakujte, děvčata tady udělala spoustu práce.
00:33:12 Co vy víte, co má ženská za problémy, člověče.
00:33:15 Co má s tím dítětem asi dělat? Vždyť vy se stavíte proti populaci!
00:33:21 Vy se tady vyslovujete proti vládní politice!
00:33:25 No dovolte, já přece...
00:33:30 Vy mužský nejdřív chudáka holku svedete, a pak jí vzbudíte dítě.
00:33:36 Tenhle to nebyl. Tamtomu jsem koukala zdola na kravatu.
00:33:40 A tomuhle koukám seshora na pleš.
00:33:46 -Proč nás sem táhnete?
-Chcete, aby nás slyšeli?
00:33:52 Děláte z toho kovbojku.
00:33:56 A co když najdu v krabici místo soupravy živé dítě?
00:34:00 Tak ho dáte do přebytků a soupravu do manka.
00:34:02 Vám se to zdá normální?
00:34:06 Jistě, s mrtvým by to bylo horší.
00:34:09 Živý nebo mrtvý, to je jedno. Nakonec se to vykompenzuje.
00:34:13 Já na žádnou nesrovnalost nepřišel. Ta děvčátka jsou moc šikovná.
00:34:20 Kdo dělá pořádek, tomu se vždycky nasadí psí hlava.
00:34:26 A ten Jarolím se točí kolem skladnice.
00:34:30 Tak mu to přejte. Ze všeho děláte problém.
00:34:36 Stejně to nakonec nebude s účtárnou souhlasit.
00:35:51 -Teď jsem měla mít svatbu.
-A svatební noc.
00:35:55 Pořád se to protahuje,až bude zima, a já mám šaty z holandské krajky.
00:36:02 To je banální, já bych se vdávala pouze v černém.
00:36:07 Než se Helena vdá, tak bude stará a půjde v žinylkovém šátku.
00:36:12 To víš, já se hned s každým nevozím v náklaďáku.
00:36:16 Náhodou Stáňa je fešák.
00:36:19 Já bych se kvůli svatbě na celou inventuru vykašlala.
00:36:23 -Tak proč se nevykašleš?
-Věrko, a co kdyby tě nechal?
00:36:28 Blázníš? Stáňa mě má doopravdy rád. I když jsem rozcuchaná a mám rýmu.
00:36:37 -Stáňa je takový jemný...
-Tak sakra, Věrko, co je?
00:36:44 -Mluvila jsi s ní nebo ne?
-Stáníčku, já...
00:36:47 Já se ti na tohle vykašlu, nebudu tady ze sebe dělat šaška!
00:36:51 -Tak se zeptej předsedy sám.
-Tenhle, jo?
00:36:54 Dobrý den, prosím vás, jak dlouho se tady s tím budete babrat?
00:36:59 Jak bude potřeba, mladý muži.
00:37:03 -Jdi si přeparkovat auťák!
-Nechcete s sebou náhodou švihnout?
00:37:10 -Takový jemný mládenec.
-To víš, zlatý slavík to není.
00:37:19 Pěkný harém, co?
00:37:22 To jo, ale poslouchat ty řeči...
00:37:26 Přišel instalatér, jdi s ním do umývárny, Heleno.
00:37:30 Paní Světlo, můžu jít já? Helenko, prosím tě...
00:37:33 -Co dělá? Kvůli instalatérovi.
-Tak můžu? Děkuji ti.
00:37:46 Já věděla, že tě najdu tady.
00:37:49 Věrko, nech mě jít, ty už to přece nepotřebuješ.
00:37:51 Já tě chci jenom upravit. Nesmíš být jako jeptiška.
00:37:56 A nežeň se tak rychle, musíš jít pomalu, asi takhle.
00:38:00 -Vždyť ještě uteče.
-Mužský uteče jen, když ho uháníš.
00:38:05 -Musíš dělat fóry.
-Tobě se to řekne.
00:38:08 Nezapínej si to! Ty jsi trdlo.
00:38:15 To je tedy to... to nesmíte takto... je to moc tohle...
00:38:21 PÍSEŇ:
00:38:23 když muži se rozklepe hlas a trémou oči klopí
00:38:33 a když si po sté zas a zas polije kávou klopy
00:38:42 tak přesto nech to být, tak to chodí
00:38:49 láska zas jenom lásku plodí a příčina má všechna jména
00:38:58 je to žena, je to žena
00:39:29 To hlavní se musí to...
00:39:33 To je celé to...
00:39:44 Jak dlouho to nikdo neto... Je to celý to... -Já nevím.
00:39:48 To zas jednou poslali odborníka. Pusťte mě k tomu.
00:39:59 Stropy! Stropy!
00:40:06 PÍSEŇ:
00:40:09 když ti voda vyplaví byt že odplavou i skříně
00:40:19 nic nejde, jak mělo by jít přemýšlíš o příčině
00:40:27 však přesto nech to být, tak to chodí
00:40:34 smůla zas jenom smůlu plodí a příčina má krásná jména
00:40:43 je to žena, je to žena
00:41:11 To se zaproto... zaprotokoluje!
00:41:18 ZPÍVAJÍ SI:
00:41:21 Viděla jsem já rybičku, jak polykala vodičku...
00:41:41 -Slyšíte je?
-Jsou mladí, tak si zpívají.
00:41:46 Viděla malou rybičku, jak polykala vodičku.
00:41:59 -Slyšela jste to? To je spiknutí.
-Jděte, a kdo ukroutil kohoutek?
00:42:05 Předsedo, nate, nebo to ještě odstůněte a co si pak počneme?
00:42:10 -Děkuji. Není v tom rum?
-Ale kdepak.
00:42:18 -Nějak to pálí. Rum v tom není?
-Vařilo se to, jen to vypijte.
00:42:28 Hezky zpívala děvčátka, co říkáte?
00:42:34 To jsme to zvládli, co?
00:42:37 To víte, s takovými pomocníky se zvládne všechno.
00:42:40 To jsem rád. Konečně došly hrnečky, co nám chyběly do servisu.
00:42:44 Čekám na to už dva měsíce. Zajistěte auta a jdem na to.
00:42:49 Na co? Tady se bude počítat!
00:42:53 A kdo vám brání? Klidně si počítejte, hrnky skladem neprojdou.
00:42:57 -Podle faktur už jsou pryč, tak o co vám jde? -O pořádek.
00:43:06 Vagóny si řádně převezmete až po inventuře.
00:43:11 -A kdo bude platit stojné? Vy?
-Spikli jste se proti mně!
00:43:17 Vykládat se nebude!
00:43:20 Předsedo, dýchněte na mě, vždyť vy jste namol.
00:43:24 Má v sobě nejmíň flašku koňaku.
00:43:29 Předsedo, dáte si ještě hrníček?
00:43:45 -Jdete na kontrolu?
-Jdu vám trochu pomoct.
00:43:48 Organizovat to jo, ale na práci jsou ženské.
00:43:51 A na řeči.
00:43:54 Zkazila mi svatbu a já jí ještě pomáhám.
00:43:58 -Jednou mi třeba poděkuješ.
-To leda kdybych si bral vás.
00:44:02 -To bych si na vašem místě rozmyslel. -Zrádče!
00:44:17 Kde je zase Helena?
00:44:20 Už je dávno po pracovní době a já mám důležitou schůzku.
00:44:25 -S tím kytaristou?
-Ne, s instalatérem.
00:44:29 Prý je z nějaké skupiny z Karlových Varů.
00:44:34 Česky se jmenují Pět a jedna.
00:44:43 -Pět kluků a jedna holka?
-Ale vždyť jen zpívá.
00:44:48 Zpívá, jo?
00:45:13 -Nech mě.
-Tak promiň.
00:45:21 Nevypadáš na to, že jsi ještě nikoho neměla.
00:45:26 -A na co vypadám?
-Klidně jsi se mnou šla.
00:45:31 Co jsi mi sliboval?
00:45:34 Taky jsem myslel, že budeme zpívat, ale zvrtlo se to.
00:45:43 -Když ty jsi taková...
-Jaká, jen to řekni.
00:45:49 Taková hezká.
00:45:57 Myslíš si, že budu dost atraktivní?
00:46:08 Ty si myslíš, že jsem hloupá, když jsem nikoho neměla, co?
00:46:15 Nemysli si, že o mě nikdo nestál, jen kdybych chtěla...
00:46:22 -Jsi divná holka.
-Jsi zvyklý na jiné, co?
00:46:30 -Nedívej se, oblékám se.
-Stydlivka. A to chceš vystupovat?
00:46:39 -Zvyknu si, neboj se.
-Ty jsi tedy číslo, Heleno.
00:46:46 Proč tu máš samý aušus, vždyť jsi umělec, ne?
00:46:52 Tohle někdo slepoval a za 120 Kč to máš nové.
00:46:56 -Tebe to rozčiluje?
-Nemůžu to ani vidět.
00:47:01 Abys věděl, manekýnku nedělám, tahám takovéhle haraburdí.
00:47:13 -No a co?
-Nic, abys to nevykecal klukům.
00:47:20 -Jakým klukům?
-Ze skupiny. -Jo, ze skupiny.
00:47:29 Vždyť jsi mě s nimi chtěl seznámit.
00:47:32 -A hoří? To jsi na ně tak zvědavá?
-Třeba se mnou nebudou chtít zpívat.
00:47:39 Máš v hlavě něco jiného než to svoje kokrhání?
00:47:43 Vždyť jsi mě vůbec neslyšel zpívat.
00:47:46 To je doba. Dřív jsme si mohly vyzvednout klíč ve vrátnici.
00:47:51 Schází ti tu něco?
00:47:57 Hele, ta ho zaručeně klofla. A já furt nic.
00:48:04 Vždyť ten instalatér slíbil nové kohoutky.
00:48:09 Ale kdo ví, kdy příště přijde, když není zrovna havárie.
00:48:13 -Ahoj.
-Ahoj. Co je? Zase první?
00:48:17 -Jé, tu pláštěnku sis ušila?
-To mám z ubrusu.
00:48:21 -A co kytarista?
-Nacvičujeme.
00:48:24 -A jak jste se seznámili?
-Normálně.
00:48:26 Já se snad nikdy normálně neseznámím s nikým.
00:48:31 -Normálně, jdu se psem...
-Ty máš psa? Nic jsi nám neřekla.
00:48:37 To se vám mám se vším svěřovat? Je s rodokmenem, za dva tisíce.
00:48:44 -Tolik? A co když ti chcípne?
-Počkej, nech ji domluvit. Co dál?
00:48:50 Chvíli jsme se bavili o psech a potom jsme přešli na kulturu.
00:48:56 -Jak jste přešli na kulturu?
-Pozval mě do kina.
00:49:03 Helenko, půjč mi toho psa, aspoň na jeden večer.
00:49:08 K tobě by se tak malý nehodil, leda buldok nebo dobrman.
00:49:18 Zrovna dobrman. No, proč ne? Dobrman.
00:49:24 Kdepak zůstal ten pišišvor s tím klíčem?
00:49:48 No tak prosím.
00:49:51 PÍSEŇ:
00:49:54 já toužila jsem tak, jak touží holky po nekonečné cestě svatební
00:50:00 pohlédnout všem horám na vrcholky nezabere přece tolik dní
00:50:05 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:50:09 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:50:14 ta pronásleduje mě a já už nic víc nevnímám
00:50:17 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:50:21 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:50:26 anebo aspoň sem a tam
00:50:30 já snila jsem tak, jak se snívá za dne
00:50:34 že vyplujeme ráno z přístavu
00:50:37 pak mi v ranním vánku z hlavy závoj spadne
00:50:40 a starosti hodím za hlavu
00:50:42 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:50:46 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:50:50 ta pronásleduje mě a já už nic víc nevnímám
00:50:54 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:50:58 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:51:03 anebo aspoň sem a tam
00:51:07 on bude ke mně něžný, jak se patří ke všemu bude mít mé svolení
00:51:14 vzpomene si teprv, až mě ráno spatří že zapomněl doma holení
00:51:19 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:51:23 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:51:27 ta pronásleduje mě a já už nic víc nevnímám
00:51:31 svatební cesta kolem světa, to je můj cíl a meta
00:51:35 myšlenka, s kterou usínám, svatební cesta kolem země
00:51:39 anebo aspoň sem a tam
00:51:47 328, to je strašné, já se zblázním.
00:51:54 -Tohle už je poslední sklad?
-Naštěstí poslední.
00:51:59 S tím už se dávno nehýbalo. Nějak se to přeplánovalo.
00:52:07 Člověk není jasnovidec, že jo. A design už chtějí taky jiný.
00:52:11 Tak to máme 137 726 talířů po 7,20 Kč a 124 723 po 7,50 Kč.
00:52:22 -Já trvám na přepočítání.
-To není možné.
00:52:27 To mám radost. Vždyť já se vdávám!
00:52:30 Vždyť vám sortimentář ručí za to, že se s tím nehýbalo.
00:52:33 A kdo mi ručí za sortimentáře? Které jsou za 7,20?
00:52:42 -Jak se to pozná?
-Těžko.
00:52:47 -Podle toho, kolik kterých bude.
-Jistě.
00:52:55 VÝKŘIK
00:52:59 -Co jí je?
-Asi myš, je jich tu spousta.
00:53:03 -Zajímalo by mě, co tu tak žerou?
-Talíře.
00:53:07 Vás má především zajímat inventura, mladý muži.
00:53:14 Au! Atentát! To je atentát!
00:53:20 To je jen pastička, ukažte, já vám to sundám.
00:53:23 Nedotýkejte se, mám zlomený prst!
00:53:27 Jeden mrtvý. Teď už to půjde lépe.
00:53:34 Pohyb, holky, než se ten šťoura vrátí od doktora.
00:53:42 Ty už se v tom vyznáš, nemůžu nechat prodejny ve štychu.
00:53:48 Nechtěla by sis někdy večer v klidu popovídat?
00:53:54 -To říkáš mně?
-Ano.
00:53:57 -Že se koukáš jinam.
-Jsi pořád stejná.
00:54:03 Jasně, že hoří. Hoří mi všechno: plán, prémie. Haló!
00:54:09 To zase někdo nemá co dělat.
00:54:16 Zapálili! Aby skryli nepořádky! Já to dosvědčím!
00:54:36 Ještě tak mít buřty.
00:54:46 A kam to mám dávat? Pálíme to tu odjakživa.
00:54:51 Tak to vám budu muset těch pokut napsat aspoň dvacet.
00:54:56 Jen si vyplňujte ty svoje bločky, ale zaplatí ten, kdo vás zavolal.
00:54:59 Když někdo vidí kouř u skladu, je to jeho povinnost.
00:55:02 -Tak proč mu chcete napařit pokutu?
-Víte co, pět set korun!
00:55:06 Uvědomujete si, co znamená planý poplach? Co když teď někde hoří!
00:55:11 No vidíte a vy se tu bavíte a zdržujete mi tu děvčata.
00:55:15 Vás bych chtěl mít za ženu! Kde mám přilbu?
00:55:19 Vy mě budete urážet a já se vám mám starat o přilbu?
00:55:24 Tady máte jelena a koukejte, ať nezmeškáte opravdický požár.
00:55:29 Parohy si přilepte.
00:55:33 Tu složenku jí stejně pošlu.
00:55:36 -Proč jste nezůstal na nemocenské?
-To by se vám tak hodilo.
00:55:43 -Co ty tady děláš?
-Ty tady někoho máš?
00:55:46 -No dovol.
-Na tom by nebylo nic divného.
00:55:52 Tobě to může být jedno.
00:55:56 Třeba ne, Světluško, musel bych totiž přijít ještě jednou.
00:56:06 -Kafe bys neudělala?
-Na noc budeš pít kafe?
00:56:11 Kdybys nechala lidem aspoň jednou jejich vlastní vůli.
00:56:17 To myslíš Petra, co? Popřeju mu vlastní vůli a srazí vaz.
00:56:21 Na tu morotku si ušetřil.
00:56:24 To se mu to šetří. A do toho se nepleť! Petr je můj, to uznal soud.
00:56:29 -Dokud byl dítě. Udělej to kafe.
-Dítě je pořád.
00:56:34 Motorku a k ní ještě holku? To ne.
00:56:39 Holku si může najít i bez motorky.
00:56:44 To dítě si ještě nevšimlo, že holky na světě existují.
00:56:56 Tohle je oblbovačka. Nebýt mužských, bylo by to jednodušší.
00:57:07 -Jenže smutné. Můj táta je fajn.
-Copak táta. Vdaná nejste?
00:57:19 -Ještě ne.
-To buďte ráda.
00:57:25 -Dano, je tady!
-Kdo?
00:57:28 Ten to... Počkej, pojď sem.
00:57:33 Vem si něco do ruky, ať vypadáš nenápadně.
00:58:04 Nejste vy trochu to...?
00:58:14 Pomoc, holky, pomoc! Holky, pojďte sem!
00:58:20 Kde jste kdo, holky?
00:58:33 Pusťte mě, pusťte mě.
00:58:39 -540 kaček, no nazdar.
-Vy jste, vy jste tó... bééé...
00:58:59 -Neřvi, to se spraví, nebreč.
-Tobě se to řekne, když se vdáváš.
00:59:07 Nevdávám, zase nás ukecala. S Rybičkou se nemůžeme hnout.
00:59:15 -Devadesát devět, sto. Udělala jste čárku? -Ano.
00:59:23 Já mám dojem, že ne. Vy ji děláte teď, nebo jste udělala dvě?
00:59:29 -Spíte, nebo co?
-Nebo co.
00:59:35 To je hrozné, kvůli vám teď nevím, kam jsem to dopočítal.
00:59:39 Škrtněte to, začneme znovu. Jak to škrtáte?
00:59:45 Škrtá se jednou čarou, ne? Dejte to sem! Co je to zas?
00:59:53 -Agy.
-Co pohledává zvíře ve skladě.
00:59:57 Chytá myši, pasti se ukázaly být životu nebezpečné.
01:00:02 Já tady nejsem nikomu pro legraci! Okamžitě ho přivažte!
01:00:09 Agy je hodný, ten pán je škaredý.
01:00:13 A jdeme ke skladnici, já vaši spolupráci kategoricky odmítám!
01:00:27 Hodný pejsek, půjdeme s paničkou na procházku, hodný.
01:00:55 -Slečno, to máte psa?
-Ne, velblouda.
01:01:07 No dovolte, já se vás slušně ptám, jestli je to pes nebo fena?
01:01:13 Pojď, Vivinko, nevšímej si ho. A vy si ho držte!
01:01:21 Chyťte ho! Stál dva tisíce!
01:01:33 Dva tisíce! Běžte za ním!
01:01:45 -Vstaňte, občane.
-Neblbněte!
01:01:50 -Dva tisíce a málem pryč.
-Tak ukradl vám je nebo ne?
01:01:55 Kde bych vzala dva tisíce?
01:01:59 Žádný výkon jsem nemařila, pes na něj skočil sám.
01:02:03 -Řekla jste neblbněte?
-Jo, tomu psovi.
01:02:08 -Vy si se psem vykáte?
-Vždyť byli dva.
01:02:17 To byla fena a on před ní utíkal, protože nechtěl štěňata.
01:02:21 -Tam žádné štěně nebylo.
-Tak proč jste křičela, chyťte ho!
01:02:26 Vy jste měl chytat psa, a ne toho člověka.
01:02:29 -Proč já bych měl chytat psa?
-Protože byl drahý a není můj!
01:02:34 -A jakpak jste k němu přišla?
-Půjčila jsem si ho.
01:02:40 -A za jakým účelem?
-Za účelem seznámení.
01:02:47 -Seznámení?
-Ale ne s vámi, s instalatérem.
01:02:53 A seznámila jste se?
01:03:02 Škoda, teče mi v koupelně kohoutek.
01:03:07 -Občanský průkaz, prosím.
-Mám ho v kabelce.
01:03:11 -Kde máte kabelku?
-V práci.
01:03:14 -Kde pracujete?
-U Světlušek, v porcelánu.
01:03:23 To bude nějaký pochybný podnik. A vy jste příživnice.
01:03:27 -A vy jste normální...
-Co? -To...
01:03:31 No tak, slečno, uklidněte se. Jaké je číslo do zaměstnání?
01:03:38 Já nevím.
01:03:43 Vykašli se na to, o nic nejde.
01:03:48 Když já mám takovou smůlu. Helena se seznámí přes psa s kapelou a já?
01:03:56 -A ty jí věříš?
-Třeba kecá, viď?
01:04:00 No jasně, hele, jak jí blbne hlavu. Maruš, pojď sem!
01:04:11 To tě baví poslouchat ty jeho řeči? Džbánečku modřanský...
01:04:16 -Vy jste nás slyšely?
-Vždyť to říká každé.
01:04:20 -Už tě pozval na brouky?
-Tobě to říkal také?
01:04:25 -No jasně.
-To není pravda!
01:04:34 Věrko, říkal ti někdy Kubík džbánečku modřanský?
01:04:39 No jasně, to on má někdy takové kecy.
01:04:46 A na brouky tě zval?
01:04:49 No jasně, to on zve každého, je trochu trhlý. Počkej, kam běžíš?
01:05:56 Hele, Světluška. Přišly vám Karlovy Vary.
01:06:02 -Co děláte na kolejích?
-Našla jsem čtyřlístek.
01:06:06 Tak mi ho dejte, vy máte ještě všechno štěstí před sebou.
01:06:12 -Víte to určitě?
-Jistě, chcete to písemně?
01:06:16 Hm, děkuji.
01:06:23 -Podívej se, je to možné?
-Někdo ti namíchal nitroglycerín.
01:06:29 To je spíš na krysy. Tobě je všechno k smíchu.
01:06:33 Ty se zase pro všechno zlobíš. Máš se rozčilovat do výše platu.
01:06:37 Deset let jsem čekala, až mi tohle poradíš.
01:06:40 -Vždyť to nic není.
-Z ničeho si neděláš hlavu.
01:06:48 -Janinko, líbí se vám Kubík?
-Kuba? No, na tu bídu.
01:07:07 -A myslíte, že fakt sbírá brouky?
-Jo, ten jich v bytě má.
01:07:14 -Vy jste tam byla?
-Ano. -On pozval i vás?
01:07:19 Ano, ten pozve každého. To víš, chce se pochlubit.
01:07:25 Ty naše řehtačky se mu jen smějí, tak jsem mu chtěla udělat radost.
01:07:29 Jenomže já na to nemám oči, on sbírá takovéhle mrňousky.
01:07:42 A vy si myslíte, že když někoho pozve, tak nemá postranní úmysly?
01:07:54 Postranní? To ne, to se neboj, to je moc slušný člověk.
01:08:01 Ten si na mě celý večer nedovolil to nejmenší.
01:08:06 Léta se tu s nimi rozčiluji.
01:08:11 -A někdo slíže všechnu smetanu.
-Ale Světlo...
01:08:16 Jenže já moc dobře vím, kdo má v tomhle prsty.
01:08:25 Nemůžeš všechno svádět na Helenu.
01:08:30 -Heleno! Heleno!
-Hela šla někam s Urbanovou.
01:08:35 -Ty mi jdi z očí! Počkej! Na.
-Děkuji.
01:08:44 Ale ne, vylej to. Co stojíš?
01:09:30 -Představ si, že si tykají.
-Kdo?
01:09:34 Ten Jarolím s paní Světlou. A drželi se za ruce.
01:09:39 -Že by se do sebe zamilovali?
-Vždyť je jim dohromady 100 let.
01:09:45 -Tak co? Ptám se tě, kdy?
-Stáníčku, já...
01:09:53 Hergot, ať si mě ta ženská nežádá! Jak dlouho se s tím chcete párat?
01:09:59 Rybička, nerybička, v pátek se bereme a hotovo!
01:10:02 Blázen! Věrka je moje pravá ruka, to má snad s ještěrkou jezdit Dana?
01:10:08 -Já se chci ženit!
-Však se dočkáš.
01:10:12 -Věrka musí jít sepsat protokol.
-Tak protokol!
01:10:17 Já jdu za ředitelem, že se tady brání lidem v základních právech!
01:10:21 Jen aby se vám to právo někdy nezačalo zajídat.
01:10:24 Ty se do toho nepleť! Věrko, vy se musíte brát?
01:10:31 Jasně, vždyť v těch šatech za měsíc zmrznu.
01:10:38 -A jinak ne?
-Jak jinak? -No...
01:10:45 Jo ták, nejmenuji se přece Jířa.
01:10:49 Tak co se do toho ženeš, holka hloupá?
01:10:52 Věrko, říkám ti naposledy: buď ona, nebo já!
01:10:57 Ale Stáníčku, já se chci vdávat.
01:11:05 Neměl by se zavolat instalatér?
01:11:13 Tomuhle říkáte havárka?
01:11:19 To vás nenapadlo zastavit vodu a vyndat hadr?
01:11:25 -Proč brečíte?
-Proč nepřišel ten hezký?
01:11:32 -Hezký? U nás?
-Ten, co pořád říká tó.
01:11:43 -Jo, Tomášek?
-Ano.
01:11:46 -Hezký?
-Ano.
01:11:49 -Tomášek. Jíst vám chutná?
-Ne.
01:11:55 Přestaň, podívej se do zrcadla. Buď se nemaluj, nebo neřvi.
01:12:01 Ty nikdy nebrečíš?
01:12:03 Když si jednou udělám make up, tak se ovládám.
01:12:06 Jenže já nejsem jako ty, abych pořád myslela na to, jak vypadám.
01:12:13 Kdybys měla myslet na svůj exteriér, tak bys řvala furt.
01:12:18 -Jdi se vycpat s tím svým...
-Exteriérem.
01:12:21 Jo, foxterierem a s tím svým kytaristou také.
01:12:38 Já jsem kategoricky žádal, aby se tu neotvíralo!
01:12:43 Co to máte za čárky?
01:12:47 Každá čárka znamená stovku. Jenže čeho? Kdekdo tu udělá průvan.
01:12:53 -Víte vy, co znamená provoz?
-Víte vy, co znamená pořádek?
01:13:03 Vždyť už celá inventura, kromě talířů, přišla zpracovaná.
01:13:11 S tím se stejně nehýbe, porovnejte jen velké položky, to stačí.
01:13:15 Mně to nestačí. Jarolíma stačí vzít za ručičku a přebere všechno.
01:13:20 -Kdo koho bere za ručičku?
-Jarolím skladnici.
01:13:24 Vy jste se zbláznil, ne? S paní Světlou?
01:13:30 Náhodou, já být mladší a svobodný... Ona je moc pěkná.
01:13:49 -Dano!
-Co je? Kde? -Jdi!
01:13:57 Dobrý den, já tu na vás to...
01:14:04 Vidíš, ten aspoň nekecá.
01:14:09 -Vy se na mě to...?
-Ne a vy?
01:14:16 -Ne, ne.
-A co jste myslel tím bééé...
01:14:25 -To jste myslel kráva?
-Ne, ne, to ne.
01:14:34 -A co? Gazela?
-Gazela? Jo.
01:14:49 Co to? Proč? Já ne to... Nešla byste... to?
01:14:59 -Do kina?
-Kam to? A tu vázu já...
01:15:06 -To se odepíše.
-Ale já dost to...
01:15:09 Já vím, ale peníze také nejsou všechno.
01:15:16 Oni jiné ne to...
01:15:23 Jé, ta je krásná, taková zvláštní.
01:15:33 Tak pojďte.
01:15:47 -Ten aspoň nekecá.
-Třeba se ještě někdy setkáte.
01:15:56 Jířo, kdybys ho potkala, co bys mu řekla?
01:16:06 Vy si pane myslíte, že jste mě převezl, ale to jste na omylu.
01:16:11 Protože já mám aspoň Jiřinku, a co máte vy?
01:16:16 My od vás nic nepotřebujeme, protože Jiřinka všechno má.
01:16:24 -A vy se můžete jít vycpat!
-No dovol. -A vy také.
01:16:35 -Jsi děsně nápadná, Heleno.
-Tobě to vadí? -Ne naopak.
01:16:43 -Přijdou kluci k tobě?
-Heleno, dneska to nejde.
01:16:47 -Proč?
-Mám také rodiče, ne?
01:16:51 Nemůžu jim přece poroučet.
01:16:59 -Co říkali?
-To je pořád dokola.
01:17:03 Proč nemůžeme k tobě, když máš garsonku?
01:17:07 -To nepůjde.
-Někoho tam máš?
01:17:11 -Možná.
-Já ti chtěl něco říct.
01:17:20 Oni mě nechtějí, co?
01:17:23 Já se na to vykašlu.
01:17:36 Heleno, prosím tě, vždyť to nemá smysl.
01:17:39 Nemusíš mi nic vysvětlovat.
01:18:05 ZPÍVÁ:
01:18:07 mám mnoho nápadníků v lásce jsem nestálá
01:18:12 píšu si do deníků abych se vyznala
01:18:15 první mě ráno budí a druhý pohladí
01:18:19 ten třetí když se nudím mi dobře poradí
01:18:23 čtvrtý mi vlasy splétá a pátý odveze
01:18:27 třeba na konec světa když se mi velmi chce
01:18:31 a šestý na mě čeká pod stolem oddaně
01:18:35 i večer když se smráká i ráno když se rozednívá
01:18:39 vím že žádná žena není tak muži obklopena
01:18:43 tak jako já
01:18:47 vím že žádná žena není tak muži hýčkávána
01:18:51 tak jako já
01:18:56 musím se přiznat bez vytáček že to má ještě malý háček
01:19:03 ráno mě budík budí a polštář pohladí
01:19:06 a rozhlas když se nudím mi dobře poradí
01:19:10 hřeben mi vlasy splétá autobus odváží
01:19:14 někam na konec světa na konec nádraží
01:19:18 a ten co na mě čeká pod stolem oddaný
01:19:22 je chlupatý a štěká a bývá ve vaně
01:19:26 a v takové společnosti mi včera plynul čas
01:19:30 ve vší počestnosti poplyne zítra zas
01:19:38 Tak co?
01:19:58 Já jsem tě prokoukla. Ty mě s nikým ani seznámit nechceš.
01:20:08 -Proč bych nechtěl?
-Protože žárlíš, přiznej se.
01:20:20 Ale já o to stejně nestojím.
01:20:24 Když mě dosud neobjevili, tak už ze mě hvězda nebude.
01:20:34 A kdo ví, zda neztratím figuru, když..., totiž...
01:20:42 U doktora jsem ještě nebyla, ale vím to skoro určitě, že...
01:20:49 -Co určitě?
-Bejby, no!
01:20:59 Bejby, jo? A to řekneš tak klidně?
01:21:09 Já totiž odjíždím na půl roku. Já vážně musím...
01:21:19 My jedeme na zájezd, chápeš? To je pro partu příležitost.
01:21:26 Jedeme do Bulharska a ještě tam dolů, do Rumunska...
01:21:31 -Na Kubu ne?
-Ne, ale potom, až se vrátím...
01:21:56 -Porovnáváte?
-Jo.
01:21:59 -Něco neklape?
-Ale jo. Vlastně ne.
01:22:05 -Zase ten Rybička?
-V inventuře to klape, ale...
01:22:10 -Jde totiž o našeho Petra.
-O mého Petra!
01:22:17 Tak dobře. On byl totiž včera večer u mě.
01:22:23 Jak to? Nepřeji si, aby se s tebou stýkal.
01:22:29 Ještě se od tebe naučí kouřit a koukat po holkách.
01:22:33 -Kdyby po nich jenom koukal.
-Co tím chceš říct?
01:22:38 Petr má holku? A že se s tím svěřil tobě a ne mně?
01:22:44 Protože se tě bojí.
01:22:47 Tak on se bojí mámy. Co já se ho napiplala a on si jde za tátou.
01:22:56 To ty jsi mě připravil o všechno, o mládí, teď o práci i o dítě.
01:23:02 Petr není žádné dítě.
01:23:06 A sama jsi přece říkala, že tady nechceš zůstat.
01:23:10 A co má být? Když tu nechci zůstat, tak to neznamená, že chci jít pryč.
01:23:22 Ten Šantala mě má přemlouvat a prosit, a ne hned předávačku.
01:23:28 Takže když jsi tenkrát řekla, abych táhnul za ní, tak...
01:23:31 Tak jsi měl zůstat se mnou, to je každému jasné.
01:23:35 -Snad by se to dalo napravit.
-Tak tě přece odkopla?
01:23:40 Já myslím s tím skladem. Mohu si najít něco jiného.
01:23:47 -Co je to za holku?
-Nevím, to neříkal.
01:23:51 Tak vidíš, na vojně na ni zapomene.
01:23:54 -Jenomže, Světluško, on je tady malý problém. -Jaký?
01:23:58 Paní Světlo, Helena! On říkal, že je to strašné!
01:24:02 -Co se stalo?
-To je strašné.
01:24:07 -Co je strašné?
-No tohle.
01:24:11 -Co se stalo, povídej!
-No tak mluv!
01:24:17 Já nevím, já jen zvedla telefon a on se ptal po Heleně.
01:24:22 -Vždyť jste mi říkaly, že přišla.
-Myslela jsem, že zaspala.
01:24:29 -Co povídal?
-To byste musela slyšet.
01:24:38 -Ona je úplně sama, viď? Kde bydlí?
-Já nevím.
01:24:47 -Tak zavolej na osobní. Dělej!
-Já tě tam hodím autem.
01:24:53 To věřím, to ty rád.
01:25:03 Au, to si nemůžeš pořídit lepší auto?
01:25:06 Mám tam jít s tebou?
01:25:08 Ty si hlídej ten bourák, než ti ho někdo odnese v tašce.
01:25:48 -Co jsi snědla? Hned mi to řekni!
-Rajčata a sušenky.
01:25:54 Nejdřív nad každým ohrnuje nos a pak naletí na grázla.
01:25:58 -Odkud to víte?
-Víš aspoň, jak se jmenuje?
01:26:02 Samozřejmě. Jednou zaspím a vy z toho hned děláte poplach.
01:26:07 V šatech. Tak to je ta tvoje garsonka?
01:26:15 Žere to jako králík a tisíce to platí za psa.
01:26:28 -Kdyby sis aspoň koupila almaru.
-Se skříní nemohu hovořit.
01:26:32 Zato se psem si popovídáš. Kolik je ti? Osmdesát?
01:26:37 Řekni, jak se jmenuje a já ti ho najdu.
01:26:43 Když budu chtít, najdu si ho sama.
01:26:46 A nemám ráda lidi, co mi lezou do bytu a rozbíjejí okna.
01:26:51 Jen mi vynadej, že mám o tebe strach. Jen do mě.
01:26:56 -Tak stalo se tady něco?
-Ne, všechno je úplně normální.
01:27:01 Tak jak se jmenuje ten tvůj kytarista.
01:27:06 -Kytarista?
-No, kytarista, co se divíš?
01:27:10 Ale já si ho najdu a co mu řeknu, to si za rámeček nedá.
01:27:16 Jděte pryč. Nechte mě být! Jděte pryč!
01:27:25 -Tak už jde.
-Kdo?
01:27:27 Kytarista. Chtěla jsi s ním mluvit, ne?
01:27:31 Já si s ním promluvím, že ho to bude do smrti mrzet!
01:27:36 Máš příležitost.
01:27:45 -Snad mi nechceš říct...
-Ne, ať ti to řekne sám.
01:27:52 Já za to nemůžu, mami, to jsi zavinila ty.
01:27:57 Pořád jsi o Heleně vykládala, tak jsem ji chtěl vidět.
01:28:02 -Chtěl jsem udělat prostě fór.
-Cože? Opakuj to.
01:28:08 Vy se do toho nepleťte, do toho vám nic není.
01:28:10 Mně že do toho nic není?
01:28:13 Petr se jmenuje Jarolím, jestli vám to zapomněl říct.
01:28:16 -Je to jeho syn, celý tatínek.
-Najednou je to můj syn.
01:28:21 Kytarista. Že já jsem mu tu kytaru nerozmlátila o hlavu.
01:28:26 -No tak, mami.
-Prosím tě.
01:28:29 Prosím vás, řekněte mi, čí je to syn?
01:28:31 Jak bych ti to řekl. Na začátku vždycky musí být dva, víš?
01:28:42 Hned jsem věděla, že je to stejný aušus, jako ten jeho porcelán.
01:28:46 -Petře! V mém bytě? Nestydíš se?
-V našem bytě, ne?
01:28:53 Vždyť jsme jen zpívali. No, řekni, Heleno.
01:28:56 Ano, zpívali a se skupinou. A pojedeme na zájezd.
01:29:03 -Na Kubu.
-Na Kubu jsem náhodou neříkal.
01:29:06 Jo, na zájezd, na vojnu půjde! Ale jenom na pět měsíců.
01:29:12 A vzít si tě musí okamžitě, já už to zařídím!
01:29:19 A zítra se přestěhuješ ke mně, v té díře tě nenechám.
01:29:22 Budeš pořádně jíst a tu čistokrevnou potvoru vyhodíš.
01:29:29 I kdybych měla paterčata, tak si toho vašeho Petříčka nevezmu!
01:29:37 Je to lhář a váš syn. A jíst budu, co budu chtít!
01:29:42 Chovat si budu třeba kozu a bydlet si budu, kde chci.
01:29:56 Tak jsi nám zazpívala. To mám za všechny starosti.
01:30:01 Co stojíš? Okamžitě ji požádej o ruku.
01:30:06 Ona nechce, já nechci, tak se do toho nepleť.
01:30:10 -Tak ty nechceš?
-Ne.
01:30:12 -To je tvoje poslední slovo?
-Nechci a hotovo.
01:30:17 Arnošte, udělej něco, jsi přece táta.
01:30:23 Najednou. Měla jsi mu koupit motorku.
01:30:26 -Než srazit vaz, je pořád lepší se oženit. -Myslíš?
01:30:40 A co mě, Helenko, mě byste si nevzala?
01:30:44 Vás? Vás bych si vzala hned.
01:30:52 -No, mami!
-Co, mami? Tu máš tamhle.
01:30:57 Když se ti narodí kluk, tak to bude tvůj bratr.
01:31:04 Petře!
01:31:10 Tak ho zavolej, vždyť ti uteče! Petře, proboha!
01:31:16 Ale copak, stalo se něco? Neplač.
01:31:24 -Stalo se něco?
-Nic. Jen, že tady zůstávám!
01:31:30 To znám a zítra začnete nanovo.
01:31:34 Ne, i kdybych tu měla duši vypustit, tak se odsud nehnu!
01:31:38 Hurá! Já se vdávám.
01:31:44 ZPÍVAJÍ:
01:31:46 my jsme holky z porcelánu život máme těžký
01:31:52 nelétáme v aeroplánu my chodíme pěšky
01:31:58 zacházejte s námi jemně hned jsou z nás jen střepy
01:32:04 jakmile se dotknem země a kdo nás pak slepí
01:32:10 my jsme holky z porcelánu život máme těžký
01:32:16 nelétáme v aeroplánu my chodíme pěšky
01:32:22 jestli se nás chcete zříci ať se vám to splní
01:32:28 zabalte nás v expedici do dřevité vlny
01:32:34 pošlete nás zítra zrána v bedně jako neživý
01:32:40 až do vily toho pána co nás všechny uživí
01:32:46 a teď dobře poslouchejte snažte se to pochopit
01:32:52 na bok bedny nápis dejte pozor křehké-neklopit
01:33:04 my jsme holky z porcelánu život máme těžký
01:33:09 nelétáme v aeroplánu my chodíme pěšky
01:33:15 zacházejte s námi jemně hned jsou z nás jen střepy
01:33:21 jakmile se dotknem země a kdo nás pak slepí
01:33:29 Co je?
01:33:31 Paní vedoucí, buďte tak hodná, nevíte náhodou, kde je Dana?
01:33:36 Jo, já jen ještě to, to, pojď.
01:33:46 Ona: "Co jsi snědla?" a já říkám: "Rajčata a sušenky."
01:33:54 Lomcovala se mnou jako s hruškou.
01:34:11 Věrko, půjč mi to. Já říkala, že s tím také jezdím. Věrko...
01:34:37 Oni nás tu zarovnali, jak se odtud dostaneme?
01:34:41 -Vždyť mě ještě zkompromitujete.
-262 449. Pasuje to na chlup.
01:34:52 Končíme, holky, poslední jízda!
01:35:02 Počkej!
01:35:06 Jé, ahoj.
01:35:12 Dano!
01:35:19 Ááááááá!
„My jsme holky z porcelánu, život máme těžký“, stěžují si děvčata z velkoskladu porcelánu. Mají své problémy – jedna se chce vdávat a nějak jí to nevychází, druhá předstírá život mondény a přitom bydlí v chudičkém podnájmu, třetí je svobodnou matkou a občas ukládá miminko ve skladu do bedny s dřevitou vlnou, čtvrtá je ještě pubertální kůzle a teprve se začíná rozhlížet po světě, a ta pátá je potřeštěná, ale v jádru hodná a celým srdcem toužící po lásce. Jejich vedoucí je razantní ženská, která svým děvčatům neodpustí jediný hříšek. Ale když dojde k velké inventuře, začnou se dít neméně velké věci…
Komedii Holky z porcelánu natočil v roce 1974 režisér Juraj Herz podle scénáře spisovatelky Jaromíry Kolárové, pro kterou to byl filmový debut. Holky z porcelánu nejsou filmem, při kterém by divák od začátku do konce slzel smíchy. Je to spíše laskavá komedie, ve které se objevila řada populárních herců. Vedoucí skladu si s chutí zahrála Míla Myslíková, důchodkyni Janinku pak Marie Rosůlková, v rolích nesmělých nápadníků se objevili Karel Smyczek a Jan Hartl. Dívčí role si zahrál tehdejší herecký dorost, převážně posluchačky 4. ročníků rozmanitých hereckých škol, z nichž nejvíce zaujala Dagmar Veškrnová, která za postavu Dany získala v roce 1975 na XIII. festivalu pro mladé diváky v Trutnově Malé zlaté slunce. K písničkám Petra Hapky napsal texty Zdeněk Rytíř.
Film uvádíme u příležitosti významného životního jubilea kameramana Andreje Barly.