Zdeněk Štěpánek v roli Mikuláše Dačického z Heslova, milovníka vína a žen. Výpravná veselohra na motivy her Ladislava Stroupežnického (1938). Dále hrají: L. Pešek, V. Vydra st., F. Smolík, J. Šejbalová, H. Vítová, A. Mandlová, H. Friedlová, T. Pištěk, A. Nedošinská, L. Boháč a další. Scénář Z. Štěpánek a O. Vávra. Kamera J. Roth. Režie O. Vávra
00:01:50 Dobrý ráz, pane.
00:01:52 Z mé ruky vždy vyšel jenom poctivý český groš.
00:01:57 Kdysi jsme ani s ražbou nepostačovali.
00:02:01 A od té doby, co mají cizáci také úřady, stříbra ubývá.
00:02:09 Náklad pana konšela Třísky se zase zmenšil o celý centnýř.
00:02:14 -To je můj počet?
-Ano, a to je váš měšec.
00:02:18 U pana rychtáře Vodňanského je o půl centnýře vyšší.
00:02:24 U pana Jana Dačického se pokles nezastavil.
00:02:28 To musí být chyba, já sám na všechno dohlížím.
00:02:33 -Sám přejímám rudy a odvádím je.
-Jak je dáno, tak je psáno.
00:02:38 Snad nás nechceš podezírat z nepoctivosti?
00:02:41 Tu se měří na dvojí loket. Proto páni nákladníci odcházejí.
00:02:46 Za nimi půjdou havíři a mincíři.
00:02:49 Takové hospodářství povede ku zkáze Hor.
00:03:01 Z rozkazu nejvyššího mincmistra, Jeho milosti císařské Rudolfa II.,
00:03:06 pana Viléma z Vřesovic, chceme vám povědět, že v posledním čase
00:03:12 Pánbůh ráčil dopustit chudobu na Horách.
00:03:16 Stříbra hrubě ubývá a tím i horní výnos.
00:03:19 Proto jsme se ustanovili snížiti platy všem dělníkům mince
00:03:25 a všem havířům až do lepší doby.
00:03:29 Kdyby chtěl být někdo neposlušný, bude potrestán.
00:03:34 Pánům platy zapomněli strhnout.
00:03:38 Já vám povím, pane hofmistře, proč Pánbůh dopustil chudobu na Horách.
00:03:43 My havíři, víme, že je dost stříbra v dolech.
00:03:47 -Radím ti, mlč!
-Nebudu! Za všechny mluvím!
00:03:51 My víme o všem tom šizení císařských důchodů.
00:03:55 My, kteří žijeme v podzemí v ustavičném strachu o kus chleba.
00:04:00 Zatímco kdejaký cizí přivandrovalec si měšce naplňuje.
00:04:04 To musíš dokázat! Půjdeš před soud!
00:04:08 To právě chci, aby se pan mincmistr dozvěděl o vás pravdu!
00:04:13 Vy s tou vaší pravdou, pche! U nás platí právo a dost.
00:04:18 A já, bratře, budu to právo hájit!
00:04:21 Svatá Barboro, urozený pane, vítej!
00:04:24 Slibuji ti, že tě ochráním před jejich dráby!
00:04:27 Já je znám! Kolik na Horách služebníků, tolik zlodějů.
00:04:31 -Pane z Heslova!
-Pozdravuj ty pány čechmistry!
00:04:34 -Odveďte ho!
-Do práce!
00:04:37 Toho rváče zase čert přinesl, samé mrzutosti dělá.
00:04:43 To je krásné vyšívání, pojďte se podívat!
00:04:47 To mám radost, paní z Modřinky, že se vám moje práce líbí.
00:04:52 -Ale tady na prsou mě to škrtí.
-To povolíme.
00:04:56 -Kdy budou hotovy?
-Už brzy, tak za měsíc.
00:05:00 Rychle pracuješ.
00:05:02 -Co tomu říkáte, paní?
-Má to divný střih.
00:05:05 Poslední španělská móda. V Praze se nic jiného nenosí.
00:05:09 To jsou teď novoty!
00:05:11 Mé dceři můžete věřit, učila se tam u dvorního krejčího.
00:05:16 A jak mi jsou vzadu? Nedělají mě příliš starou?
00:05:19 Člověk nemůže být věčně mladý.
00:05:23 Staré košatině nepomůže, i kdyby se jako nevěsta strojila.
00:05:28 -Chodí ti Pražané také do kostela?
-Jistě.
00:05:32 Tolik kacířů tam asi není jako tady na Horách.
00:05:36 Všude jsou, je jich plno.
00:05:43 Chci být veřejně souzen!
00:05:45 Chci, aby vyšlo najevo, jak tu cizáci hospodaří!
00:05:48 Mor na vás, podvodníci!
00:05:50 -Co se děje?
-Budeme mít asi pěknou popravu.
00:05:56 Velkou slavnou popravu, taková tu ještě nebyla.
00:06:00 -Už se těším, kdy to bude?
-Už asi příští neděli.
00:06:03 Příští neděli to není možné, nebudu mít šaty hotové.
00:06:08 Půjdeš ve starých.
00:06:10 Každá si tam vezme své nejlepší šaty a já půjdu ve starých?
00:06:14 -Pravím ti, že se poprava odloží!
-Jak já bych mohl?
00:06:18 Jsi rychtář, nebo ne?
00:06:21 -A koho vlastně popraví?
-Jakuba, havíře z Kaňku.
00:06:26 -A proč?
-Mluvil proti pánům úředníkům.
00:06:29 To musí být slavné, pro výstrahu.
00:06:33 -Už ho odsoudili?
-Zítra začneme.
00:06:35 Tak vidíš, to se protáhne.
00:06:39 -Já ho viděla!
-Kdo přijel?
00:06:41 -Pan Dačický z Heslova.
-Pan Mikuláš?
00:06:46 -A kdy?
-Před chvílí.
00:06:49 -Já ho viděla!
-Nešťastné dítě.
00:06:52 -Jak vypadá?
-Krásně, usmíval se na mě.
00:06:55 Já to věděla! Dnes v noci mi spadl pavouk na peřinu.
00:06:59 -A kdo je pan Dačický?
-Rváč!
00:07:02 Pijan nenapravitelný!
00:07:05 -Frejíř, jakých je málo...
-Dlouho si v klášteře nepobyl.
00:07:12 To je nadělení, ani krok z domu! Ty taky ne! Mějte se tu dobře.
00:07:19 Buďte tu sbohem, dlouho jsem se zdržela.
00:07:23 Spánembohem, paní Žofko.
00:07:24 Viděly jste, jak byla červená? Chudák její muž.
00:07:28 -Já nic neslyšela?
-Lítala za ním jako čert.
00:07:32 Bude boží dopuštění...
00:07:34 To vypadá, že se ho všechny bojíte. Je to přece jenom mužský.
00:07:38 Ale jaký!
00:07:40 -Kdo?
-Dačický. -To je fešák.
00:07:45 Jedinou ženskou nenechá napokoji a je mu jedno, je-li vdaná či ne.
00:07:50 Mě se to ovšem netýká, moje Žofka je počestná žena.
00:07:57 Ale co ty druhé?
00:08:00 Radím, aby se celé Hoštěnice zavíraly v hodinu kompletní.
00:08:04 Z pití všechno zlo pochází.
00:08:06 Nejlépe bude vůbec celé Hoštěnice zavřít!
00:08:10 Kvůli jednomu ochlastovi se nikdo nebude smět napít!
00:08:14 Ty mu bratrsky domluv, pane Jene, a na ostatní dá pozor Vodňanský.
00:08:20 Je rychtář a bude v noci dobře hlídat.
00:08:27 VYVOLÁVÁ:
00:08:29 Pane Bože, rač ochrániti Hory Kutné!
00:09:27 -Jsi sluha pana Dačického?
-Mám tu čest, vzácná panno.
00:09:31 Vezmi si to! A vyřiď mu pozdravení od mé paní.
00:09:35 Řekni mu ještě, že moje komůrka je napravo od schodů.
00:09:41 Spolehni se, panno, napravo od schodů!
00:09:47 Řekni svému pánu, aby nenechal klíč zrezavět.
00:09:51 Slibuji ti to za něho, paní!
00:10:02 "Vdova Veronika, cech frejířský."
00:10:07 -Co tam pořád děláš u okna?
-Dívám se, krásný večer...
00:10:20 Nepůjdeš k Svobodům? Už jsi dlouho nikde nebyl.
00:10:24 Ne, nechce se mi, jsem ospalý.
00:10:34 Tak honem, pane rytíři!
00:10:46 Jen se nebojte a lezte.
00:10:49 -Kdyby někdo šel, pustím žebřík.
-Ježíši, to ne!
00:10:52 Nemluvte zbytečně a lezte, už to praská.
00:11:01 -Já to věděla.
-To by bylo na mého pána mnoho.
00:11:05 -Ty nejsi on?
-Ne, já jsem já. Pusť mě dovnitř.
00:11:09 -To nejde.
-Proč?
00:11:11 -Spletla jsem si tě s tvým pánem.
-To mi říkáš až teď?
00:11:14 -Ano, musíš hned zpátky.
-Ale jak?
00:11:16 Však si už něco vymyslíš. Odpusť, to byl omyl.
00:11:22 Ale milý.
00:11:35 Copak?
00:11:39 -Bolelo to?
-Ne, ale co když se mi něco stane?
00:11:45 -Co?
-Však ty víš.
00:11:48 -Kam jsem to vlezl?
-Ty toho lituješ?
00:11:53 Chtěl jsem říci, že nevinnost je pěkná věc, ale vše má své meze.
00:11:58 To má být urážka?
00:12:00 Ne, jen filozofická úvaha, jak by řekl můj pán.
00:12:07 Co je ti na tom k smíchu?
00:12:10 Napadlo mě, v jakém jsme nebezpečí.
00:12:13 Kdyby tatínek na obchůzce zahlédl ten žebřík pod okny,
00:12:17 chytili by tě a popravili. Nebo by tě lámali kolem.
00:12:21 A já bych dostala pár pohlavků a modlila se za spásu tvé duše.
00:12:28 -Hledáš něco?
-Jak bych se dostal pryč?
00:12:31 Na to jsem taky zvědavá, jak to uděláš.
00:12:35 Za dveřmi chodí maminka a žebřík spadl.
00:12:38 Evo!
00:12:39 Co je, maminko?
00:12:41 -Už ležíš?
-Ano!
00:12:43 -Mám tě jít přikrýt?
-To nemusíš, přikryji se sama.
00:12:47 -Nezapomeň se pomodlit!
-Už se modlím.
00:12:49 -Ale já tě přece přikryji.
-Jak chceš.
00:12:54 Zachází se mnou pořád jako s dítětem.
00:12:57 Máš to marné, musíš ven, maminka je umíněná.
00:13:03 Sbohem, ať se ti nic nestane! Mám tě ráda.
00:13:11 RÁNY.
00:13:13 -Slyšela jsi?
-Ach, byl to hrdina.
00:13:29 Pomoc, lidé dobří, pomoc!
00:13:57 Jaké jsou to kejkle? Světlo sem! Rozsviťte!
00:14:03 Hej, lucernu! Právu čest!
00:14:06 Jaký je to mumraj? Naposledy volám: Jménem práva, rozsviťte!
00:14:13 Dobré ráno.
00:14:16 Tomuhle říkáš "dobré ráno"? Půjdeš se mnou!
00:14:23 Hej, vzhůru!
00:14:26 A jejej, pan Vodňanský, to jsou k nám hosti.
00:14:33 -Kuk!
-Však jsem věděl!
00:14:36 Hezky si vedeš, pane z Heslova, ale to si zodpovíš!
00:14:40 -Tobě?
-Mně i pánům.
00:14:43 -Nebude, jak to bývalo.
-Tak to musím pospíšit.
00:14:50 Pojď sem, Rosinko.
00:14:52 To je Rosina, hlasatelka lásky, a to je rychtář, hlasatel nelásky.
00:14:57 Pěkně tě v klášteře polepšili.
00:15:00 -Pojď, napijeme se spolu.
-Půjdete se mnou! Hned, všichni!
00:15:04 Všude už bude zavřeno...
00:15:08 Snad si nemyslíš, že půjdu poránu s tebou veřejně na posměch všem?
00:15:14 Však ti páni ukáží!
00:15:16 Páni také rádi ze života uštipují, ale tajně, viď? Kdežto já veřejně.
00:15:22 Pojďte, pánové! Vzhůru, sokolíci!
00:15:27 Pašák - Zdeněk - Očko - a tebe, krasavice, doprovodím sám.
00:15:38 Sbohem, rychtáři, a pozdravuj konšely!
00:15:45 Abys věděl, co to je být v hospodě do rána!
00:15:49 Bože, už je ráno, půjdu sama, budu utíkat. Sbohem, Míšo!
00:15:56 -Doprovodím tě!
-Blázníš? Co by tomu řekli lidé?
00:15:59 Ať koukají!
00:16:02 Pomozte, lidé, oni nás tu zavřeli!
00:16:09 Fuj! Hanba!
00:16:13 To je urážka všech počestných horníků.
00:16:17 To je pěkné. Pojď vařit snídani!
00:16:21 Budí veřejné pohoršení. Patří na pranýř.
00:16:24 -Chceš říci do šatlavy.
-Ne, na pranýř!
00:16:27 -Dačický na pranýř?
-Ne, ta holka povětrná, Rosina.
00:16:31 Za bílého dne svádí počestné muže. A jak se drze dívala.
00:16:37 -Snad jí nezávidíš?
-To není závist, tady jde o čest!
00:16:43 Viděla jste, jak se na něho věšela? Fuj!
00:16:46 To je urážka nás všech. Copak nejsou naše děvčata k ničemu?
00:16:51 Je to jistě čarodějnice, že tak umí mámit muže.
00:16:55 Na pranýř s ní!
00:16:57 -Mám hlad, dej mi snídani!
-Ty se styď!
00:17:00 Ta panečnice musí na pranýř, jinak mi nechoď domů!
00:17:11 Pokračujte, pane hofmistře. Čím se ještě provinil ten havíř?
00:17:16 Když ho odváděli, mluvil urážlivě proti poctivosti pana Volframa.
00:17:22 Musí být za to co nejpřísněji potrestán.
00:17:26 Vezmu si to na starost sám, pane mincmistře.
00:17:30 Potrestáme ho přísně pro výstrahu všem ostatním.
00:17:34 Dále je tu žádost pana Davida Volframa.
00:17:38 Žádá další náklad 5000 tolarů na pořízení tajemných přípravků.
00:17:46 Co se dá dělat? Vydáme mu je.
00:17:49 Odpusť, pane Viléme, ale neměl bys dát.
00:17:52 Šmelcuje tajně ve své huti, kam nikdo nesmí.
00:17:56 Už mnoho tisíc tolarů prošmelcoval a nic užitečného nevyšmelcoval.
00:18:01 Ale vyšmelcuje! Jeho císařská Výsost ví, co dělá.
00:18:06 Však slíbil, že už brzy bude stříbro hotovo
00:18:10 a že je vydá do mince královské.
00:18:13 Pak přišla zpráva zlá, stížnost na tvého pana Zdeňka.
00:18:18 Zdrželi se včera s panem Dačickým v krčmě a porvali se tam.
00:18:23 Celou krčmu zdemolovali a rychtáře s biřici nakonec zavřeli.
00:18:30 Rychtáře zavřeli? Teď udělám konec výtržnictví toho zhýralce!
00:18:37 Je to k pohoršení všech poctivých lidí.
00:18:40 Tobě, Zdeňku, zakazuji všechny schůzky s tím frejířem!
00:18:47 Nebuď na něho zlý, pane, pan Dačický je bystrý muž.
00:18:52 Ve starých jazycích vyniká nad jiné mistry i bakaláře.
00:18:58 Ovšem, jeho ourodovnice. Pan Dačický by mohl zbořit kostel
00:19:02 a ona by raději postavila nový, než by dopustila žalobu.
00:19:06 -Nebuď zlý.
-Je to rváč!
00:19:09 Ale je poeta! Pane Viléme, na něco jsi zapomněl!
00:19:22 Ach, ženy, ženy! Četl jsem nedávno kdesi:
00:19:27 Nebozí mladíkové i vážní filozofové,
00:19:30 a zvláště ženští otrokové,
00:19:33 páni rytíři, žáci, měšťáci, nebuďte ženští poddáci!
00:19:38 -Kdopak to napsal?
-Pan Dačický.
00:19:41 Kdože? Možná, že má pravdu, pojďme.
00:20:05 ZPÍVÁ SI.
00:20:24 ZAPÍSKÁ.
00:20:28 Tomu se říká dobré ráno, co?
00:20:34 -Jak ti říkají?
-Maří.
00:20:37 Ach, ty má Mařínko vonná a sladká...
00:20:42 -Kde spíš?
-Ve chlévě, pane.
00:20:46 Ve chlévě - i Kristus se narodil ve chlévě.
00:20:52 Voníš senem a mlékem.
00:20:57 Co brečíš? Co řveš?
00:21:01 Vidíš, pravá poctivost se brání slzami.
00:21:07 Škoda, že už je ráno. Pojď!
00:21:21 ZPÍVÁ:
00:21:24 Nalej pro nás, nalej vína, slyš, jak srdce moje zpívá.
00:21:55 -To je návštěva!
-Nevítaná?
00:21:57 -Pro tebe nebezpečná.
-Před rokem jsi neměl strach.
00:22:02 -Cos mi chtěla přičarovat? Nemoc?
-Lásku.
00:22:08 Pořád roztomilá...
00:22:11 Můj milý, nedej mi dál toužit. Podívej, jak mi líčko zbledlo.
00:22:17 Ale pěkně ti to sluší.
00:22:18 Proč se mi vyhýbáš? Máš přece můj klíč.
00:22:22 -O tom nevím?
-Ten první zleva. Byl až na konci.
00:22:27 Míšo, řekni mi popravdě, ta panečnice je ti milejší než já?
00:22:33 Rosina? Ale to nic nebylo.
00:22:35 Tak proč už mě nechceš mít rád? Vzpomeň si, jak to bylo pěkné...
00:22:41 Bylo, ale byl jsem rok v klášteře a dal jsem se na pokání.
00:22:45 -Nežvaň!
-Bůh tě slyší!
00:22:48 -Tak tedy konec?
-Bůh tomu chce.
00:22:52 Mně ještě nikdo nedal košem, to se mi ještě nestalo.
00:23:00 Takovou potupu nepřežiju, já si něco udělám!
00:23:09 Zavři raději to okno, co kdyby tě někdo uviděl.
00:23:12 Mně už je všechno jedno, budeš mě mít na svědomí.
00:23:19 Ty mě necháš vyskočit?
00:23:25 Teď jsem tě poznala, ty ukrutníku, jaký jsi.
00:23:29 Ani rukou bys pro mě nehnul. Ale pamatuj si, pro mě už nejsi!
00:23:35 A i kdybys mě prosil na kolenou, abych se k tobě vrátila,
00:23:40 mezi námi je konec!
00:23:42 Ale ta svůdnice zlá, ta skořápka, půjde stejně na pranýř!
00:24:03 Mám zavolat nosítka, paní?
00:24:11 Ta patřila mně, nic si z toho nedělej.
00:24:20 -Jak to běžíte?
-A jak vy běžíte?
00:24:23 Copak se takhle běží s nosítky?
00:24:27 -Mohl jsi mi duši vyrazit!
-Nebylo by jí škoda. Čert jí vezme.
00:24:32 -Cos to řekl?
-Že jsi lhář.
00:24:43 Dejte pokoj! Tak co bude?
00:24:45 Nic nebude, Milosti, vidíte, co udělali.
00:24:48 -Spěchám!
-Já také!
00:24:51 Prosím za prominutí, jsem David Volfram.
00:24:55 -Ticho, chlapi! Hej ty!
-A spropitné nedostaneme?
00:25:20 Prý máš ke mně nějakou prosbu.
00:25:24 Promiň, paní urozená, přítelkyně jediná, kterou mám.
00:25:28 Jsem ve velké těžkosti.
00:25:30 -Snažně prosím...
-Za přímluvu, jako obyčejně.
00:25:33 Kdyby jiný měl tvé učenosti a tvůj erb, byl by dávno
00:25:37 zemským úředníkem. Ale ty si vedeš nezvedeně a chodíš do putyk.
00:25:42 -Jen mi spílej.
-Kdy už konečně zmoudříš?
00:25:46 -Později.
-Proč později?
00:25:48 Napřed pořádně vyčistím všechny díry na Horách Kutných,
00:25:53 aby z nich zmizelo všechno zlé a jedovaté povětří.
00:25:57 K tomu by bylo potřeba pořádného vichru.
00:26:01 Já budu tím vichrem! A všude budu!
00:26:04 Všechen neřád a zloděje odtud vyfouknu.
00:26:08 Ale hlavně chci být vichřicí, která všechny cizáky odsud vymete.
00:26:17 Jakube havíři, odvolej všechny urážky a trest ti bude zmírněn.
00:26:22 Při svaté památce Mistra Jana Husi přísahám, že mluvím pravdu!
00:26:28 -Odvolej.
-Neodvolám!
00:26:30 Stojím za tím, co jsem řekl!
00:26:33 -To je neslýchané!
-Ticho!
00:26:35 Taková pěkná ženská, všechno v pořádku měla...
00:26:38 -Ale, pánové!
-Kacíř, kacíř!
00:26:41 Jakube, běží ti o hrdlo. Rozpomeň se a odvolej!
00:26:47 Nic neodvolávej, Jakube, oni sami se budou hájit, ne ty.
00:26:52 Jsem řečníkem obžalovaného.
00:26:55 Pane z Heslova, nemáš právo hájit, protože jsi sám obžalován.
00:26:59 Ale jsi-li tak nedočkavý, budeš hned souzen, neboť tvoje pře...
00:27:04 Jako druhá projednána bude.
00:27:06 Podle práva boháč nikdy nemá přednost před chudým.
00:27:10 -Ano, nikdy boháč před chudým!
-Ticho!
00:27:13 -A městská práva...
-Znám lépe nežli ty.
00:27:16 Ty jsi tu cizí, kdežto já jsem tu doma.
00:27:20 Dobře, začni tedy.
00:27:23 Prohlašuji, že vše, co řekl Jakub havíř o nepoctivosti
00:27:28 horních úředníků, je pravda!
00:27:30 -To je urážka úředních osob!
-Z toho se budeš zodpovídat.
00:27:33 -Musíš to dokázat!
-Ticho!
00:27:35 Pane z Heslova, chceš poznat šatlavu?
00:27:39 -Do klády s ním! Do klády!
-Mě, šlechtice do klády?
00:27:44 Dávám pozor na královské stříbro.
00:27:48 Vím, kolik ho zůstává v prstech písařů.
00:27:51 A vím také, pane Vodňanský, kolik vybíráš od krčmářů a kupců.
00:27:56 A vím, pane hofmistře, proč právě ty máš největší výtěžek stříbra.
00:28:02 Pane z Heslova, já úředník Jeho Milosti císaře...
00:28:06 Žádám revizi účtů a knih odborných a přísnou kontrolu.
00:28:11 A ten šejdíř Volfram nám musí ukázat své kádě stříbra,
00:28:15 které tak úzkostlivě tají a zavírá je před samým mincmistrem.
00:28:19 A do té doby nesmí být ani vlas zkřiven Jakubovi!
00:28:22 Leda přes moji mrtvolu.
00:28:25 Pane Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás advokátů.
00:28:29 -Náš artikul je mocný!
-Váš artikul je nemocný.
00:28:34 Skláním se před spravedlností.
00:28:38 Soudní pře s Jakubem havířem se odkládá. Odveďte obžalovaného!
00:28:46 Jako druhá bude projednána obžaloba pana z Heslova.
00:28:51 Nemáte tu nějakou stolici? To bude dlouhé.
00:28:55 Sbohem, pane sousede, to víte, já jenom přátelsky.
00:28:59 Já vím, děkuji vám za upozornění. Ale myslím, že jste se spletla!
00:29:25 -Kde jsi byla?
-Ty už jsi doma?
00:29:28 -Kde jsi byla, povídám?
-Jen tak, na procházce.
00:29:32 -Podívej, kolik je hodin!
-Ukazují špatně, neobrátil jsi je.
00:29:35 Žena má obracet hodiny!
00:29:37 Kdybys koupil pořádné s kyvadlem a závažím, neobracely by se.
00:29:42 Kyvadlo se každou chvíli zastaví, nebo se závaží utrhne.
00:29:47 Tady vidíš písek, jak se sype a když dosype, obrátí se to.
00:29:52 -Ale ty se pořád jenom procházíš.
-Co mám dělat? Dívat se na tebe?
00:29:56 Máš sedět doma a obracet hodiny! Jsi moje žena!
00:29:59 -To mi nemusíš připomínat.
-Jak to se mnou mluvíš?
00:30:02 Dej mi pokoj, máš špatnou náladu a já si to mám odnést.
00:30:05 -Co je to?
-Límec.
00:30:07 Podívej se, jak je ti velký. To je mužský límec!
00:30:11 -Neblázni.
-Čí je to límec? Kde jsi byla?
00:30:19 -Řekni, čí je to límec?
-Ale já... počkej!
00:30:22 Mlč! Nic mi nenalžeš, já to vím. Je toho lotra Dačického.
00:30:26 -U Dačického jsi byla, viď?
-Nech mě přece...
00:30:29 Jsi moje žena, zabiju tě! A jemu oči vydrápu!
00:30:32 Tohle je důkaz! Půjde do šatlavy a před soud!
00:30:35 Nech mě přece domluvit!
00:30:38 Nejhorší je, že za nevěru vypalují na čelo cejch.
00:30:44 Zbavujeme pana Dačického práva nositi kord a půjde do šatlavy.
00:30:54 -Odeberte mu kord.
-Poníženě děkuji.
00:31:01 Avšak jako člověk urozený mohu za sebe složit rukojmí.
00:31:07 Nemá ani haléř, chtějte to v tolarech.
00:31:12 Žádosti pana Dačického se vyhovuje, položí-li ihned rukojmí
00:31:18 dvou tisíc tolarů.
00:31:21 Dík ponížený za tu milost činím. Jen jestli budu tolik u sebe mít?
00:31:45 Vida, na groš mi to vyšlo.
00:31:49 Pijte na moje zdraví! Sbohem, urození pánové!
00:31:56 Já mu to nedaruji! Půjde do klády!
00:32:00 Chodí za cizí ženou! Tady je důkaz!
00:32:03 Já to nebyl! Okruží nikdy nenosím!
00:32:07 Jak to? Vás nepodezřívám. Ale tamhle!
00:32:10 Mužský límec, který jsem našel u své ženy, patří panu Dačickému!
00:32:18 Ať se přizná! Dnes ráno límec ještě měl!
00:32:23 Já dnes ráno vůbec neměl límec. Snad je to tvůj?
00:32:26 Můj to nemůže být, protože bych tak velký límec nevzal na sebe!
00:32:30 Pamatuji se dobře, že pan Dačický měl ráno v hospodě límec.
00:32:34 Vida, tak kdepak máš svůj límec, když tvrdíš, že tenhle není tvůj?
00:32:39 Kde jej mám? Kdopak by myslel na límec?
00:32:43 Snad je u krejčího na opravě.
00:32:45 -U kterého? U Mládka?
-Ne.
00:32:48 Tak u kterého?
00:32:50 A přece u Mládka, nemohl jsem si hned vzpomenout.
00:32:54 Pane Alexi, ať mi pan Mládek pošle límec pana z Heslova.
00:33:01 Vyřiďte, že o žádném límci pana Dačického nic nevím.
00:33:06 Ale tvrdil to s určitostí?
00:33:10 Já zase tvrdím s naprostou určitostí, že je mi už 2 roky
00:33:14 dlužen za šaty a od té doby jsem ho neviděl.
00:33:18 -Chápete?
-To chápu...
00:33:20 -Poroučím se.
-Sbohem.
00:33:25 Tak ho přece dostaneme do šatlavy, panno Alžběto.
00:33:30 Pane Alexi, počkejte. Tady je ten límec.
00:33:35 -Jaký límec?
-Pana Dačického.
00:33:39 Dal si jej ke mně opravit potají, aby otec nevěděl.
00:33:44 Ještě by se dostal mou vinou do šatlavy.
00:33:48 Panna Mládková vzkazuje, abyste jí límec ještě dnes vrátil k opravě.
00:33:54 Panna Mládková? To je zajímavé...
00:33:58 -Je hezká?
-Copak ji neznáte?
00:34:01 No ovšem, jen tak jsem se zeptal. Pánové, snad mohu konečně jít!
00:34:08 Na shledanou.
00:34:15 -Kdo to tedy byl?
-To bych taky rád věděl.
00:34:20 Vezmi důkaz k sobě a z moci úřední vyšetři majitele i viníka.
00:34:27 Čert aby do toho, já mám pořád takové obchody...
00:34:43 Panna Mládková?
00:34:46 To jsem já.
00:34:48 -Je pan tatínek doma?
-Není. -Mohu tedy dál.
00:35:01 Já přicházím vrátit límec a poděkovat vám ze srdce.
00:35:09 Není zač. Vy jste pan Dačický? Ten frejíř a vína pitel...
00:35:18 -Já ne, to je můj přítel.
-To se přátelíte s pěknými lidmi.
00:35:24 Ještě vás ten zhýralec zkazí a uvede na zcestí.
00:35:29 -Kdyby vás tak slyšel.
-Řekla bych mu to přímo do očí.
00:35:32 Člověk, který nezná nic jiného, než utrácet zděděné peníze
00:35:37 a utápět se v pití, si nezaslouží než soucit jako ubohé hovádko.
00:35:42 Proč jste mu tedy pomáhala, když jím tak opovrhujete?
00:35:46 Z křesťanské lásky bych pomohla i tomu největšímu lumpovi.
00:35:50 Náhodou jsem šila límec panu Volframovi...
00:35:53 Volframovi? Tak to byl on? No počkej!
00:35:56 Co se stalo?
00:35:58 Nic, jenom to, že tentokrát trpěl pan Dačický opravdu nevinně.
00:36:03 Neomlouvejte ho, pane.
00:36:05 Je mi líto, že ho tak nenávidíte. Jsem rád, že jsem vás poznal.
00:36:14 Přála bych si, abych o vás mohla říci totéž.
00:36:20 Na shledanou, pane.
00:36:23 -Líbíte se mi.
-Já?
00:36:26 -Jak jsem přišel k té cti?
-Že se nepodobáte panu Dačickému.
00:36:35 -Zatracený důkaz!
-Co?
00:36:38 Ale, mužský límec. Počkej, až já toho chlapa dopadnu!
00:36:44 Proboha tě prosím, tatínku odpusť, já už to víckrát neudělám.
00:36:51 Co neuděláš?
00:36:53 Já už nikdy nikoho v noci k sobě nepustím.
00:36:56 -U tebe byl v noci muž?
-Byl.
00:36:59 Bože, dítě!
00:37:00 -A co se mezi vámi stalo?
-Všecko.
00:37:03 Nešťastné dítě! Jak to bylo? Povídej jedno po druhém.
00:37:08 Přišel ke mně po žebříku, vlezl oknem, objal mě a políbil.
00:37:15 -A pak?
-Pak už nic. Pak odešel.
00:37:20 -A co se mělo víc stát?
-Pořád nevědomá, ta se nikdy nevdá.
00:37:26 Ty si budeš z rodičů ještě dělat blázny? Tak já ti to ukážu!
00:37:33 Nech ji, nemůže za to, že je hloupá!
00:37:36 Já jí nevěřím, ženská v těchto věcech není nikdy hloupá!
00:37:41 Nedovolím, abys mé dítě bil!
00:37:43 Není-li pohlaví ženské často bito, rozmazlí se!
00:37:47 Hned ji pusť!
00:37:48 Co se do toho pleteš? Já ti ukážu, kdo je pánem v domě!
00:37:53 -Co mě biješ?
-Já myslela, že se chceš prát?
00:37:58 A tohle všechno kvůli tomu prokletému.
00:38:02 Tady máš ten důkaz! Najdi si toho chlapa sám!
00:38:06 Já už mám kvůli tomu zničený rodinný klid!
00:38:11 Ale, jak já...?
00:38:29 Žofinko! Papoušku, otevři!
00:38:38 -Nezlob se už na mě, prosím tě.
-Odprosíš?
00:38:43 Odpusť mi to, papoušku zlatý, že jsem tě podezíral.
00:38:55 Když prosíš, tak já ti odpustím. Abys viděl, že nejsem zlá.
00:39:00 Řekni mi, pro klid mé duše, čí je ten límec?
00:39:04 Tvůj, hlupáčku, koupila jsem ti ho k svátku.
00:39:08 -Proč jsi mi to neřekla hned?
-Nenechal jsi mě domluvit.
00:39:15 -Srdíčko moje.
-Vidíš, jak ti sluší.
00:39:30 To bolí! Pusťte mě, nebo budu křičet!
00:39:33 -Půjdeš s námi!
-Já nechci!
00:39:36 Musíš, páni poručili!
00:39:50 Chtěli jsme s tebou mluvit o samotě, Rosino.
00:39:54 Chtěli jsme tě poprosit...
00:39:57 Odkdy si dávají páni s pannou dostaveníčko v šatlavě?
00:40:02 Nezlob se, jsme v nemilém postavení, musíš nám pomoci.
00:40:07 Všechno zavinil ten lotr Dačický, že si tě vedl přes celé město.
00:40:13 -Vaše paničky měly vztek, co?
-Naše ženy jsou zbožné a věrné.
00:40:17 Neměly vztek, ale jsou mravně pohoršeny.
00:40:21 Vždyť to viděly také dcerky nevinné.
00:40:24 Zkrátka, všechny si tě přejí vidět na pranýři.
00:40:28 Cos to řekl? Ty ses zbláznil!
00:40:31 -Já ne, ale naše ženy.
-Nedají si to rozmluvit.
00:40:35 Proto jsme tě přišli prosit, abys to udělala kvůli nám.
00:40:39 Ani mě nenapadne.
00:40:41 Vždyť víš, že ti to zase jinak oplatíme.
00:40:44 -Ženy by nás začaly podezírat.
-Udělej to pro klid ve městě.
00:40:48 Ani mě nenapadne!
00:40:50 My bychom tě tam museli odvést násilím.
00:40:53 A proč se hněvat, když si tak dobře rozumíme?
00:40:57 Rosinečko milá, cukrová, udělej to, a můžeš zůstat dál ve městě.
00:41:05 Celou svoji hrdost mám zahodit? Co mám s vámi dělat, vy čmeláci.
00:41:12 -Já to tedy udělám.
-Chvála Pánubohu!
00:41:16 Neboj se, nebude tě to bolet.
00:41:23 Tumáš ještě, ale slib mi, že nebudeš bít doopravdy.
00:41:28 -Jen naznačuj rány, rozumíš?
-Rozumím.
00:41:32 Ale ať to tak uděláš, já se to dozvím!
00:41:36 -Bez starosti, bylo by jí škoda.
-Velká škoda.
00:41:42 -Počkej, tumáš.
-Ale slíbíš nám...
00:41:46 Já vím, jen tak naznačovat rány.
00:41:50 -Jak jsi to uhodl?
-Nedělám to poprvé.
00:42:10 -Pustíš ji!
-Nech je, Míšo, nekaz jim radost.
00:42:14 Potřebovala by něco horšího, než našlehat metlou.
00:42:18 -On tě ten smích přejde!
-Je to čarodějka!
00:42:21 Je to nestydatá ženská! Kdopak se má na to koukat?
00:42:24 Budí jen pohoršení!
00:42:27 Vy jste horší než já!
00:42:30 Co já dělám veřejně, to vy děláte tajně.
00:42:34 A všechny byste se sem nevešly, proto jsem tu já.
00:42:39 -Co říkala?
-Taková nestyda!
00:42:42 Bijte ji!
00:42:47 To koukáte, co?
00:42:50 To si každá nemůže dovolit takhle ukazovat záda.
00:43:03 -Už pláče?
-Ne.
00:43:05 A proč ne?
00:43:17 -Ani nepípla.
-Je to sůva.
00:43:21 Takovou radost vám zase neudělám.
00:43:26 Hodina osmá!
00:43:39 Pane Bože, rač ochrániti Hory Kutné!
00:43:51 -Co to neseš, krásná panno?
-Heřmánek, tatínka bolí břicho.
00:43:57 -A co ty to neseš?
-Vymačkané hrozny.
00:44:00 Můj pán skládá verše a k tomu vždy potřebuje vymačkané hrozny.
00:44:07 -Škoda, že jsi se tehdy nezabil.
-Proč?
00:44:08 -Nemohu se za tebe už modlit.
-Ty jsi se za mě modlila?
00:44:11 Haluzky voňavé, kápněte trochu rosy na moje srdce, nebo mi shoří.
00:44:19 Jak ty dovedeš krásně mluvit...
00:44:22 Já ti to řeknu i latinsky: IN VINO VERITAS.
00:44:26 -Amen!
-Buď pochválen! Musím pryč!
00:44:29 -Co to neseš?
-Prosím, víno.
00:44:31 Jako na zavolanou!
00:44:51 Pozdravuj pana Dačického od pátera Bonifáce. Bůh s tebou.
00:45:09 Pomoc! Lidé, pomozte!
00:45:12 Mému pánovi ze samého studování hoří hlava!
00:45:17 -Co je s tebou?
-Já myslel, že hoříte.
00:45:21 Jde z vás oheň a kouř. Vy jste se upsal ďáblu?
00:45:25 -Smilování, pane.
-Tys to ještě neviděl?
00:45:28 To je dýmka, víš? A z té se kouří vonný kouř.
00:45:35 Je to docela příjemné.
00:45:38 Jsem člověk hříšný, ale budu se modlit. Smilujte se.
00:45:43 Tím se vykuřují ústa a nos, jako se vykuřuje o svátcích kostel.
00:45:51 Tedy je to kouř andělský, nikoli ďábelský.
00:45:55 Tak vy nečarujete? Prosím vás, pane nechte toho!
00:46:00 Kdyby vás někdo viděl, mohl by z toho mít smrt.
00:46:03 Tady to ještě nikdo nezná, přijdete o hlavu.
00:46:06 Tohle vezmeš a doneseš havířům.
00:46:10 Ať jsou časně ráno na smluveném místě!
00:46:14 A tyhle klíče také vrať. Dneškem začínáme nový život.
00:46:19 Co koukáš tak hloupě?
00:46:21 -A kde vás najdu, pane?
-Doma!
00:46:23 A pak U Mědínku.
00:46:49 -Máte krásný límec.
-To je dárek od mé milované ženy.
00:46:55 Je skvělý! Svědčí o vytříbeném vkusu vaší paní.
00:47:02 Slitujte se, lidé dobří, jsem nemocný, dejte grošík.
00:47:08 -Pamatujte na chudé.
-Já dávám vždycky.
00:47:12 Darebák je to a ničema!
00:47:14 -Paní urozená, pane rychtáři.
-Co se stalo?
00:47:17 Tohle mi přibili na dveře!
00:47:20 Mně taky. Všem konšelům to na dveře přibili.
00:47:23 Přečtěte si to, urozená paní.
00:47:25 Kutná Hora je všech zlodějů stanoviště, kteří berou, kradou,
00:47:31 všem chtějíce vládnout v každém místě.
00:47:34 Hlavní šibal, kterého znám, jmenuje se...
00:47:37 -David Volfram!
-Cože? Já, zloděj? Lotře!
00:47:46 Pomoc!
00:47:48 Kordy dolů! Nevíte, že souboje jsou zakázány?
00:47:52 -On začal!
-To mi zodpovíš!
00:47:53 Až se s tebou jednou setkám, zabiju tě jako psa.
00:47:56 Nápodobně!
00:47:58 -Pověsit toho lotra i s chátrou.
-Dej pozor, abys nevisel ty sám!
00:48:03 Copak se to smí, veřejně je označit za zloděje a podvodníky?
00:48:10 Ctnost a šlechetnost zdobí urozenost.
00:48:15 Kde se toto nenachází, tam erbové nic neváží.
00:48:18 Měj přece rozum, pojeď se mnou a začni pracovat.
00:48:22 Přece nemůžeš žít stále z ruky do úst, tak zbůhdarma?
00:48:26 Jsi přece svého otce syn, urozený a vzdělaný.
00:48:30 -Rozpláčeš mě.
-Míšo, páni už vedou podivné řeči.
00:48:35 Neznamenají nic jiného než zlou výhrůžku.
00:48:39 Nebudu jako oni!
00:48:41 Raději nebudu jíst... ani pít, ale mezi ty zloděje mě nedostaneš!
00:48:50 Pamatuj si, že jsem tu byl dnes naposledy.
00:48:54 Já si zvyknu.
00:48:55 -Varoval jsem tě, sbohem.
-Pozdravuj rodinu!
00:49:22 Lev, znamení české země,
00:49:25 mnohými jhy obtížené, vždy od cizího plemene.
00:49:33 Tak lva mordují a loupí, rvou se oň jako kohouti.
00:49:40 Braň se, milý lve, směle a roztrhej nepřítele!
00:49:49 Takové verše by se měly číst v kostele,
00:49:52 aby se všem vryly do paměti.
00:49:54 Ty jsi tady, Zdeněčku, přes zákaz pana mincmistra?
00:49:58 -Přišel jsem tě varovat.
-Ty také?
00:50:01 -V tuhle dobu tu už bývá.
-Možná, že už mu zavřeli ústa.
00:50:07 Jen aby to bylo brzy!
00:50:10 Sedím tu dlouho a moje žena se sama doma bojí.
00:50:29 Braň se!
00:50:32 Tuším pánové, že nevíte, na koho jste tasili kordy?
00:50:36 Pan David Volfram!
00:50:38 Račte prominout, pane, byl to jen žert.
00:50:40 Dobrá, sbohem, pánové.
00:50:42 Měli jsme tady totiž schůzku s někým jiným.
00:50:51 Pět na jednoho, velká čest, pánové!
00:50:54 Ale příliš brzo na mumraj!
00:51:07 Takových unesu celou kopu!
00:51:20 Už nemá sílu!
00:51:24 Zde je důkaz!
00:52:11 Teď se nehýbejte, bude to štípat.
00:52:15 Bolí?
00:52:17 -Ach, vůbec ne, panno Alžběto.
-A je to.
00:52:28 Vida, pan rytíř přišel k sobě, mám dojít pro vašeho sluhu?
00:52:34 Ne, půjdu domů, je to pouhé škrábnutí.
00:52:37 Ležte, pane Mikuláši, ztratil jste mnoho krve.
00:52:43 -A kde to vlastně jsem?
-U mě.
00:52:46 Pamatuji si jenom, jak za mými zády povolila zeď.
00:52:51 To byly dveře, které jsem otevřela. Slyšela jsem hluk a poznala vás.
00:52:55 Tak vy jste mi vlastně zachránila život.
00:52:58 To je zvláštní, při prvním setkání jste mi nadávala až hrůza.
00:53:04 Podruhé už jsem dokonce ve vaší...
00:53:09 Ticho! Pane z Heslova, máte už zase roupy!
00:53:14 Když chcete takhle mluvit, můžete jít domů hned!
00:53:17 Ještě chvilku, prosím, jsem velmi sláb.
00:53:19 Nešiďte!
00:53:21 -Na dnešní noc nezapomenu.
-To věřím.
00:53:24 -Na vás nezapomenu.
-Prosím, jenom ne poklony.
00:53:28 Nemohu za to, že jste tak krásná a líbezná.
00:53:32 Takhle jste to říkal všem?
00:53:35 Nedivím se, že vám žádná neodolala, vypadáte velmi svůdně.
00:53:41 Jakou já mám svízel. S vámi jsem vždycky v nevýhodě.
00:53:45 Nechte si obvaz, pane Mikuláši, a běžte si domů lehnout.
00:53:49 Vy můžete spát, ale já musím celý den pracovat.
00:53:53 -Dobrou noc, panno Alžběto.
-Dobré ráno, pane Mikuláši.
00:54:01 A ráda bych někdy věděla, jak se vám daří.
00:54:04 Každý den vám pošlu písemnou zprávu.
00:54:14 A dejte na sebe pozor!
00:54:24 Dělali jsme, co bylo v našich silách. Sám ďábel mu pomohl.
00:54:29 -Však ještě leží po ráně.
-Neleží, už ho viděli venku.
00:54:33 Pan mincmistr si naléhavě žádá soud Jakuba havíře.
00:54:38 Je tedy třeba něco Dačickému nastražit, aby zmizel.
00:54:42 Pro tuto chvíli musí být vše v nejlepším pořádku.
00:54:46 Náklad rudy se musí zvýšit!
00:54:49 A musel bych chytit každého, kdo by odnesl jen hrudku stříbra.
00:54:56 -To víte, časy jsou zlé.
-Ach bože.
00:55:01 Kdyby ho tak někdo přemistroval.
00:55:04 Já sám už ho naučím dobrým mravům, hřebečka.
00:55:08 Zkrotil jsem už víc takových bouřliváků.
00:55:11 -Udělám to v co nejkratší době.
-Nikdy vám to nezapomeneme.
00:55:16 Jsme přece světaznalí a známe mnoho způsobů, pravda?
00:55:22 Jestli vztáhne ruku na pana mincmistra, propadne katu!
00:55:31 Au, ty hrubiáne, koušeš!
00:55:38 -Neměli bychom to zkusit po nich?
-Co? Ten pohlavek?
00:55:42 Což vy nevěříte v lásku?
00:55:44 Věřím ve věrnost. Ale to vy nevíte, co to je.
00:55:47 Miloval jste příliš mnoho žen.
00:55:50 To znamená, že jsem nemiloval žádnou. Až vás jsem si zamiloval.
00:55:55 Dušičko moje líbezná, nedej mi už dál toužit.
00:55:59 -Uvěř mi...
-Ne, pusťte mě. Já nechci!
00:56:04 -Vy mě nemáte ani trochu ráda?
-Právě že mám, až příliš.
00:56:09 Ale po tom políbení bych vám nedovedla nic odepřít.
00:56:13 A já vám ještě nevěřím, že se opravdu polepšíte.
00:56:18 Za takovou lásku pěkně děkuji! Když mi nevěříte, budu ještě horší!
00:56:23 -To půjde asi těžko.
-To uvidíte! Sbohem!
00:57:17 Víno dobré! Moje žízeň je věčná!
00:57:21 Bakaláři, nespi!
00:57:25 To vedro mě usuší...
00:57:32 KŘIČÍ JEDEN PŘES DRUHÉHO.
00:57:47 Hej, víno doneste! Ó, Rosino, ovečko sladká!
00:57:52 Kdy se budeš ženit, pane Mikuláši? Máš už čas.
00:57:57 Ten by ženu neuživil.
00:57:59 To ty jen ze svého rychtářství bys jich uživil deset!
00:58:04 -Nech ho!
-Mlč.
00:58:06 Na zdraví všem dobrým a poctivým lidem! Na zdraví!
00:58:16 Co piješ, Janku?
00:58:22 -Vodu, Milosti.
-Vodu?
00:58:24 Ale jdi, voda je nápoj volský. Tumáš, připij mi na zdraví.
00:58:32 To je víno, Zdeněčku, co? Člověk by ho kousal.
00:58:37 Jaký to máš prsten, ukaž. Jaké sodomství! Viděli jste to?
00:58:51 Mistrovský kousek. Kde jsem tu tvář už viděl?
00:58:56 Marta, Rosina, Kateřina, všem se podobá!
00:59:00 Něco takového jsem ještě neviděl.
00:59:03 -To je práce, co?
-Taková hanebnost!
00:59:06 Jedeš! Fuj, nestydo.
00:59:09 -Mně se to líbí.
-Tak ukaž.
00:59:11 Ten prsten je k veřejnému pohoršení.
00:59:14 Ty bys raději něco živého okolo krku, viď?
00:59:18 Žádám z moci svého úřadu, aby všechno rytí a urážení přestalo!
00:59:22 A kdo chce rýt, ať jde rýt křen!
00:59:25 -On začal!
-Pařez zůstane pařezem a vůl volem!
00:59:37 Pařez pařezem? Vůl volem?
00:59:41 Ten šíp trefil do černého.
00:59:44 Tohle bylo to poslední!
00:59:46 Vy jste to slyšeli, vy to dosvědčíte!
00:59:50 -Otče Bonifáci, tys to slyšel?
-To je těžké svědectví.
00:59:55 My nevíme, koho pan Dačický myslel tím pařezem a koho tím volem.
01:00:03 -To je přece jasné.
-Koho svrbí, ať se drbe!
01:00:11 Vstávej! Ten chlap má spaní, to je na světě nevídáno.
01:00:16 Prospí soudný den!
01:00:18 -Vstávej!
-Já nespím.
01:00:21 Marnost nad marnost, nechte ho spát!
01:00:24 Měli bychom ho strčit někomu do postele.
01:00:28 To je nápad!
01:00:33 -Není doma?
-Není, je asi někde na klevetách.
01:01:59 VÝKŘIK
01:02:06 -(Volá změněným hlasem)
-Honem otevřte, to je novina!
01:02:09 Co se stalo?
01:02:10 Hluchá Babeta měla u sebe chlapa v posteli!
01:02:14 Kristepane, všechno vám udělám, jenom jděte odtud!
01:02:23 No, nevadí, nic nevadí.
01:02:29 Čert! Čert si pro mě přišel!
01:02:32 Tiše! To jsem já, Apolena, milý bakaláři.
01:02:37 -Jen tiše, ať vás nikdo neslyší.
-Blázním, nebo jsem už v pekle?
01:02:42 -Tiše, jsou za dveřmi!
-Jak jsem se sem dostal?!
01:02:55 Milost, já za nic nemohu!
01:02:57 Pojď s námi, ženo povětrná, patříš mezi nás!
01:03:01 -Půjdeš s námi!
-Ne!
01:03:03 -Ustřihnu ti vlasy!
-Ne!
01:04:49 ZPĚV
01:05:06 Ale, Míšo!
01:05:08 -Na mě jsi zapomněl?
-Ale nazapomněl!
01:05:11 Všechny vás mám rád, na všechny se dostane!
01:05:17 Teď konečně dojde na Dačického.
01:05:23 Hej vy, nezdvořáku, máte snad pod kloboukem včerejší den?
01:05:29 -Že nesmekáte?
-To jsem se polekal.
01:05:32 Abyste z leknutí nedostal nějakou zlou nemoc.
01:05:35 Z vás, pane, bych dostal leda spavou nemoc.
01:05:39 Nehádejte se a pijte, urození páni!
01:05:45 Zapomínáš, že mluvíš s panem Felixem z Hasenburku
01:05:49 a hofmistrem Jeho milosti nejvyšší- ho mincmistra Království českého!
01:05:55 Pána z Hasenburku neznamená ještě pána U Mědínků!
01:05:59 Proto, vaše cizácká milosti, neračte se u nás roztahovat!
01:06:06 Smeknete.
01:06:08 Zaplatíte-li havířům věrtel vína za včerejší den.
01:06:13 Nesmeknete!
01:06:33 Co to dělá?
01:06:42 -Viděli jste?
-Plivá oheň!
01:06:44 Ďábel!
01:07:05 Chopte se ho! Je spolčen s nečistými duchy.
01:07:09 Otče Bonifáci, ty to dosvědčíš!
01:07:12 To je jistě zase nějaký nový šprým.
01:07:14 -Nešťastníku, co jsi to udělal?
-Hlupáci, to je dýmka!
01:07:18 Ve světě dnes každý člověk kouří.
01:07:22 Provozuješ čarodějnictví, a to stojí hrdlo!
01:07:25 Vezměte mu ten ďáblův nástroj!
01:07:28 -Pozor, ta dýmka je z Anglicka!
-Pane z Heslova, musíš před soud!
01:07:34 -Za tohle?
-Pojď k právu.
01:07:37 Pařez zůstane pařezem.
01:07:40 -Jdeme s tebou, pane!
-Budu svědčit!
01:07:51 Konečně jsme ho dostali. Sám se chytil.
01:07:56 Ďábel ho svedl, ubožáka.
01:08:01 -Půjdeme ještě někam?
-Až dopijeme, bakaláři.
01:08:20 -A je po zábavě.
-Jdi na věž!
01:08:26 Hodina kompletní!
01:08:30 Pane Bože, rač ochrániti Hory Kutné!
01:08:42 A další hodinu očekávejte!
01:08:50 A je to.
01:08:57 -Do práce! Do práce! Zdař Bůh.
-Dej Bůh.
01:09:02 -Ubohý pan Mikuláš.
-Ale je tu smutno bez něho...
01:09:12 -Vyřiď pozdravy svému pánu ode mě.
-Vy už se na něho nehněváte?
01:09:16 -Jak se mu daří?
-Je zdráv?
01:09:18 -A má co jíst!
-Přijď si ke mně pro koláče!
01:09:20 -Ke mně taky!
-Děkuji vám za něho, za chudáka.
01:09:23 Kdybyste viděly, jak vypadá, co zkusí. Můj ubohý pán.
01:09:27 Pozdravuj ho.
01:09:29 Tamhle v tom okně, tam je přikován.
01:09:42 ZPĚV
01:10:20 -Jsi hodná, Mařinko vonná.
-Ať slouží!
01:10:25 -Dej Bůh, na zdraví!
-Na zdraví!
01:10:41 ZPĚV
01:11:26 Panna Alžběta vám vzkazuje pozdravení a posílá tento list.
01:11:39 Můj miláčku, srdíčko moje! Namlouval sis mě.
01:11:45 Byloť mi na tebe mysliti, ve dne v noci vzpomínati.
01:11:51 Kolikrát na tě pohledím, všechna strnutí pocítím.
01:11:56 Ale teď už dlouho tě nevidím. Chodím smutná a trápím se.
01:12:05 Má Alžběta sladká...
01:12:09 Vyřiď jí, Očko, že i já na ni myslím...
01:12:14 Nebo jí nic neříkej, ať se trápí. Aspoň nebude na mě tak ostrá.
01:12:21 Posel Jeho Milosti císaře!
01:12:28 Pane z Heslova, přečtu ti rozkaz Jeho Milosti císaře.
01:12:37 Jeho Milost císařská Rudolf II., král český a uherský,
01:12:41 nařizuje tobě, pane mincmistře, abys obžalovaného pana Dačického
01:12:47 neprodleně vypravil z Hor Kutných na Hrad pražský.
01:12:51 -Já? Na Hrad?
-Ano, na Hrad, pane z Heslova.
01:12:56 Tam půjde do tuhého, tam ti ukáží.
01:12:59 Vypravíš se ihned, sbohem, pane z Heslova.
01:13:03 Nu což, podívám se aspoň zase jednou do Prahy.
01:13:07 Už si z nás nebudeš dělat blázny. Je konec!
01:13:20 Pán z Heslova!
01:13:56 Pán z Heslova.
01:14:36 Líbí se vám?
01:14:40 Překrásná...
01:14:42 To je nová vzácnost do mých sbírek.
01:14:46 -Milujete krásu?
-Hlavně živou, císařská Milosti.
01:14:56 Tato je ovšem věčná.
01:15:00 Proč vás tak nemilují v Horách Kutných?
01:15:04 Právě proto, že příliš miluji krásu.
01:15:10 Rozumím. Dobře rozumím.
01:15:20 -Kdo dělal ten prsten?
-Matýsek, císařská Milosti.
01:15:24 Zvláštní, mistrovská práce.
01:15:29 -Čí to byl nápad?
-Můj.
01:15:34 -Mohu si jej ponechat?
-Bude mi ctí.
01:15:43 Zde je tvá dýmka, ten nástroj ďábelský.
01:15:49 Divný zvyk se teď rozmáhá ve Španělích a v Anglicku.
01:15:54 Vezmi si ji a nikdy z ní už nekuř, když to tak pohoršuje lidi u vás.
01:16:01 -Milost! Kouření je tak dobré.
-Tak si kuř doma, kde tě nevidí.
01:16:07 -Já to taky tak dělám.
-Díky, císařská Milosti.
01:16:16 Šťastnou cestu domů. Propouštěcí glejt ti hned vydají.
01:16:35 -Pane Mikuláši, ty jsi živ? Vítej!
-Zdrávi byli. Co tu dělají?
01:16:41 -Popraviště pro našeho Jakuba.
-Cože?
01:16:46 Zatímco jsi byl pryč, rychle ho odsoudili. Poprava je zítra.
01:16:51 Padouši ničemní!
01:16:54 Už abys byl hotov s prací. Naše pokladna se rychle prázdní.
01:16:59 V několika dnech už dozraje stříbro v deseti kádích.
01:17:03 Na plné kádě už čekáme.
01:17:05 Prosím jen o posledních 5 000 tolarů na ukončení díla.
01:17:12 Prosby jsou marné. Páni budou trvat na popravě už pro svoji reputaci.
01:17:20 Kutnohorské paničky se už ani dočkat nemohou.
01:17:23 Vždyť je to vražda! Jediná věc by mohla pomoci.
01:17:28 Přátelé, rychle vyprázdněte své měšce!
01:17:32 Dej každý, co máte, vždyť jde o záchranu člověka.
01:17:35 Tady je 50 tolarů.
01:17:38 -A kde je Očko?
-Celých 5 dní se ani neukázal.
01:17:42 Zrádce. Měl asi dost té mizerné služby.
01:17:45 -Já mám 30 tolarů.
-Já deset. -A já pět.
01:17:49 Rosino, chtěla bys udělat něco pánům konšelům na zlost?
01:17:54 A jak ráda. Beztoho mají u mě pořádný vroubek.
01:17:57 Půjdeš ke katovi.
01:18:12 Karty, to je svízel. Ta poprava špatně dopadne.
01:18:18 Božínku, tahle to spravila. Už jsem myslel, že to nebudu dělat.
01:18:25 -Tak kolik?
-Tahle karta říká 200 tolarů.
01:18:32 -Ty jsi vydřiduch.
-To říká karta, já za to nemůžu.
01:18:37 Ale já mám jenom sto.
01:18:40 Dušinko, to je hrozně málo, jak tě tohle mohlo napadnout?
01:18:46 -Ani pro mě to neuděláš?
-Že jsi to ty, dvě stě tolarů.
01:18:53 -Dobře, tak tedy dostaneš dvě stě tolarů. -A kdy?
01:18:58 Sto si vezmi hned, zbytek ti přinesu zítra ráno.
01:19:02 Budu ležet zítra do 10 hodin.
01:19:05 Nepřijdou-li peníze do deseti, jsem zdravý jako ryba.
01:19:11 -Dobře, sbohem!
-Počkej!
01:19:14 -A ty se nebojíš takhle večer sama?
-Nebojím.
01:19:19 Já bych se bál, já bych nešel.
01:19:22 I tady se bojím. Je tady všude tolik hrůzy.
01:19:27 -Tak sbohem.
-Sbohem, děvečko.
01:19:33 Jakou nemoc? Horkou.
01:19:40 -Dvě stě tolarů?
-A do deseti ráno.
01:19:43 -To je konec.
-Dej bůh dobrý večer.
01:19:46 -Buď vítán.
-Víno mi dejte!
01:19:49 Posloužím ti sama!
01:20:02 To je krásná podívaná, co?
01:20:04 V Čechách máte plno krásných pannen a žen.
01:20:08 A tu v Horách nejvíce.
01:20:11 -A hodné jsou. Přítulné a ochotné.
-To už tedy nevěřím.
01:20:16 O co, že políbím veřejně tu, kterou mi ukážeš?
01:20:20 -Ale to přece nemůžeš.
-Je to nesmysl. Vychloubá se.
01:20:24 -O sto tolarů!
-Platí.
01:20:26 -Tak, kterou?
-Tu zlatovlasou.
01:20:34 Paní Žofku?
01:20:36 No, co se dá dělat.
01:20:39 Paní spanilá, odvážíš se prchnout se mnou?
01:20:43 Tu je odpověď.
01:20:56 Klacku, copak nevidíš?
01:20:58 Prosím tisíckrát za odpuštění, ale dumal jsem.
01:21:02 Zítra ráno u Kouřimské brány.
01:21:09 Co je to za sodomství na veřejném místě!
01:21:13 -Pomoc!
-Právo! Právo!
01:21:15 Poctivou ženskou na veřejné ulici přepadá!
01:21:19 Jménem práva půjdeš se mnou!
01:21:22 Našel jsem to v kapse pana Volframa.
01:21:26 Ten šejdíř Volfram chce upláchnout!
01:21:31 To je ta vaše velká láska, pane?
01:21:35 Míšo!
01:21:41 Poprava nebude, kat leží nemocný!
01:21:43 To je nemožné, poprava musí být zítra ráno, nebo máme rebelii.
01:21:48 Ale vždyť byl včera ještě zdráv!
01:21:51 Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
01:21:54 -Je to pravda, že je kat nemocný?
-Ano.
01:21:56 -A co mu je?
-Vzkazuje, že má horkou nemoc.
01:22:01 -Může to být mor nebo cholera.
-Ještě ke všemu se vrátil Dačický.
01:22:20 Jakube havíři, připrav se k smrti. Právě přijel druhý kat z Čáslavě.
01:22:26 Máš dvě hodiny času, smiř se s Bohem.
01:22:30 Bůh vám odplatí za mě a za nás všechny. Krvežrouti!
01:22:41 Pusťte mě ven!
01:22:46 -Panno Alžběto, proboha, pomozte!
-Co se stalo?
01:22:50 Vás jedinou pustí k paní mincmistrové,
01:22:53 aby to nebylo nápadné.
01:22:55 Přimluvte se u ní za pana Dačického, aby ho pustili.
01:22:59 -Ať si pomůže sám.
-Každá chvíle je dobrá!
01:23:11 -Komu to zvoní?
-Jakubu havíři.
01:23:14 Právě vyšel popravní průvod.
01:23:18 Už je pozdě! A ten lotr upláchne.
01:23:24 Co mi přinášíš? Jestli chceš nabízet látky, přijď jiný den.
01:23:30 Přišla jsem poprosit vaši Milost za pana Mikuláše Dačického.
01:23:36 O panu Dačickém mi nemluv, už je dost jeho bujnosti.
01:23:41 Včera hanebnosti nasadil korunu. Vdanou ženu líbal před kostelem.
01:23:46 Přesvědčila jsem se, že to učinil v dobrém úmyslu.
01:23:50 Chtěl zachránit Jakuba havíře a nepovedlo se.
01:23:53 Je prchlivý, ale má zlaté srdce. Prosím, zachraňte ho!
01:24:01 Vy ho milujete, panno?
01:24:04 Dlouho jsem to nevěděla, ale teď už je to jisté.
01:24:18 Co je s tebou?
01:24:20 Je už půl deváté a ty nejsi ještě hotová?
01:24:25 Musím se přece nalíčit.
01:24:27 Jdi napřed, přijdu za tebou. Stejně budeš s pány konšely.
01:24:31 Bože, s ženskými je kříž!
01:24:57 -Paní dobrá, sladká, pomoz!
-Ty divochu, páni se radí o tobě.
01:25:03 Jen dvě hodiny svobody!
01:25:07 Přísahám, že buď chytím toho lotra šmelcíře a osvobodím Jakuba,
01:25:11 nebo se vrátím dobrovolně do vězení.
01:25:14 -Naposledy se za tebe postavím.
-Díky ti, dobrá paní.
01:25:17 Pusť pána z Heslova na moji zodpovědnost.
01:25:27 Stůjte!
01:25:29 Davide Volframe, půjdeš se mnou před soud.
01:25:32 -K čertu, jeď, neslyšíš!
-Výborně, Očko!
01:25:38 Kterápak žena líbezná vězí v této kukle?
01:25:42 -Žofka!
-Paní Třísková!
01:25:49 -Milost, pane, vzpomeň si.
-Budeš hodná?
01:25:55 Paní Žofka za nic nemůže! Ten lotr ji chtěl unést násilím!
01:26:01 Násilím? Je to pravda? Mluv, má holubičko.
01:26:06 -Šla sama - a ráda!
-Ne, násilím.
01:26:09 Z vděčnosti musíš urozeného pana z Heslova políbit.
01:26:14 -Až jindy, teď spěchám.
-Díky, pane z Heslova.
01:26:18 Pane mincmistře, pana Volframa nemůžeme nalézt.
01:26:22 A když jsme vnikli do jeho hutě, byly všechny kádě prázdné.
01:26:36 Vaše Milosti, havíři táhnou sem na Vlašský dvůr.
01:26:40 -Vede je Dačický.
-Cože? Pozdvižení?
01:26:43 Ať mi okamžitě přivedou toho Dačického!
01:26:46 Z Heslova, urozený pane, z Heslova.
01:26:48 Můj ochránce a přítel, císař Rudolf, vás všechny pozdravuje.
01:26:52 -Teď není čas na žerty!
-Máš pravdu, není čas.
01:26:55 Řekni, vydal jste panu šmelcíři se ženou glejt k cestě za hranice?
01:27:01 -Já, glejt? Nikdy!
-Zde je ten glejt.
01:27:06 Pečeť je falešná. Můj podpis je falešný.
01:27:11 -Kde jsi k tomu přišel?
-Hned uvidíš, Milosti.
01:27:16 Podle váhy to bude asi 30 000 tolarů.
01:27:26 S takovou váhou se těžko utíká, Milosti.
01:27:32 Výborně, pane Mikuláši, já ti věřila.
01:27:35 To doufám dokazuje Jakubovu nevinnu. Chytili jsme ho!
01:27:41 Ničemo! Zneužil jsi důvěry císařovy a naší!
01:27:45 -Kdo falšoval listiny?
-On!
01:27:48 -Pan hofmistr mi poručil.
-Chopte se jich!
01:27:54 Vaši zbraň, pánové!
01:28:03 -Pane, Jakub havíř je nevinen.
-Propusíme ho!
01:28:07 Děkuji ti, pane, za něho i za všechny havíře z našich Hor.
01:28:12 Za ně žádám, vypuď tyhle podvodníky navždy z tohoto města.
01:28:19 Svoje věci si dovedeme spravovat sami.
01:28:23 Bez takových cizáků, kteří myslí jen na svůj prospěch.
01:28:27 Souhlasím a nařizuji to.
01:28:29 Odveďte je a bez groše je pusťte za bránu!
01:28:33 Pane Zdeňku, doneseš Jakubu havíři tento list. Je svobodný.
01:28:37 Jen jestli přijdu ještě včas!
01:28:47 Zadrž!
01:28:50 Nesu ti milost od pana mincmistra!
01:28:54 Je svoboden! Pán Mikuláš tě zachránil.
01:28:58 Slyšíte to?
01:29:03 -Polepšíš se doopravdy?
-Polepším.
01:29:05 A necháš kouření?
01:29:07 -Pití a ženských.
-Mimo tebe!
01:29:13 -Jen, abys toho nelitoval.
-Já myslím, že... snad ne.
01:29:27 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“
Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo.