Milostný příběh studenta a dívky, poznamenané zážitky z koncentračního tábora. Český film (1973). Hrají: M. Vančurová, V. Preiss, L. Švormová, P. Svojtka a další. Scénář J. Otčenášek a J. Balík. Kamera J. Čuřík. Režie J. Balík
00:00:04 Je mír! Je konec války! Konec nejstrašnější války,
00:00:09 jakou kdy tento svět poznal!
00:00:13 Po letech utrpení může konečně lidstvo volně vydechnout.
00:00:19 Česká televize uvádí
00:01:10 Jako by si miliony úst dnes slibovaly: už nikdy válku!
00:01:16 Slova, o nichž jsme snili dlouhých temných 6 let,
00:01:19 stala se skutečností těchto dnů, jejichž ozon vdechujeme
00:01:24 plnými doušky.
00:02:01 V těchto pohnutých chvílích, ve výbuchu nepopsatelné radosti
00:02:05 a štěstí jako by si všichni poctiví lidé podávali ruce
00:02:09 z jednoho konce zeměkoule na druhý.
00:02:12 Moskva, Londýn, Paříž, Nový York, Praha!
00:03:04 Celý svět zní v těchto dnech jedinou písní
00:03:08 neumlčitelných chorálů vítězství.
00:03:11 Tančíme, zpíváme, objímáme se!
00:03:15 Na tuto sluneční hodinu nikdo z nás jistě nezapomene.
00:03:20 Budeme o ní vyprávět našim potomkům
00:03:23 jako o jedné z nejsvětlejších stránek historie.
00:03:54 HUDBA A ZPĚV
00:04:01 Jak budete asi znát, žil kdysi jeden král, bejby!
00:04:17 ZPĚV
00:04:44 Já jsem úplně mrtvá. Vždyť se ulítáš.
00:04:48 No jo, Evžen je zase nad věcí! Jako vždycky.
00:04:51 Ale já přece proti tanci nic nemám.
00:04:54 Dokonce nedávno se dal brát jako jistá forma protestu.
00:04:58 Ovšem v současný situaci si myslím- Pozor!
00:05:02 Kamera zvolna najíždí na detail úst a ty mluvěj a kecaj
00:05:07 a kecaj a kecaj. Ale nech toho!
00:05:10 Uvědom si, že teď není čas na recese.
00:05:14 Ty se chováš jako malej kluk. No, a co?
00:05:16 Jsem konečně svobodnej člověk, ne? No dobře, ale to přece neznamená,
00:05:20 že musíš bejt nezodpovědnej. Musíš si pořádně uvědomit a přesně,
00:05:25 kam patříš. To já vím. Patřím za kameru, viď?
00:05:28 Pavel z tý fimařiny jednou zcvokne. Ale já už jsem si zvykla.
00:05:36 Z těch Evženovejch keců by jeden umřel nudou.
00:05:38 Byly doby, kdy jsi ho poslouchala se zamilovaným obdivem.
00:05:41 Těší mě, že pořád žárlíš. Když tě to baví, tak si to mysli.
00:05:46 Aspoň doufám.
00:05:51 Tak Pavle?
00:05:55 Tady? Je to přece naše místo, ne?
00:05:59 Jsme tu jako na divadle. Ono i to zatemění bylo
00:06:03 k něčemu dobrý, viď? No, když chceš, můžeme se vrátit
00:06:06 do starých časů. SMÍCH
00:06:09 Bože, Pavle, ty jsi ale šašek!
00:06:17 SIRÉNA
00:08:20 Počkejte, slečno! Nevidíte, že mi lezete do záběru?
00:08:30 Ukažte, já vám pomůžu.
00:08:34 Co jste se tak lekla? Kamera přece nestřílí.
00:08:40 Poslyšte - poslyšte,
00:08:43 víte, že vy jste ohromně fotogenická?
00:08:46 Kdybyste se kousek takhle postavila ke světlu. Děkuju.
00:08:51 Ale já se nechci fotografovat. Ale omyl, tohle je
00:08:54 filmová kamera, víte? Já si s vámi udělám pár záběrů do svýho filmu,
00:08:58 jo? Ne.
00:09:07 Rapsodie v černé a v bílé.
00:09:10 Nebo Černobílá rapsodie. Co se vám víc líbí? Chápete?
00:09:13 Černá je to, co bylo. Mám toho skoro 80 metrů.
00:09:17 A bílá - to točím teď.
00:09:20 A zároveň černá a bílá jako řeč, která je filmu vlastní.
00:09:25 Víte, chci se vyjadřovat pouze obrazem.
00:09:27 Působit na diváka konfrontací čistě výtvarných záběrů se záběry,
00:09:31 které jsou někdy až na hranici reportáže.
00:09:34 Chápete? Snad.
00:09:35 Víte, měla by to být taková moje osobní výpověď.
00:09:38 Jak já to vidím. Chtěl bych - Ale vás to asi nezajímá, viďte?
00:09:43 Ale ano, zajímá. Já jsem Pavel.
00:09:48 Helena.
00:10:00 Proč to děláte? Baví mě to.
00:10:05 Ale proč? Jak bych vám to vysvětlil?
00:10:09 Pokouším se zachytit okamžiky tohoto světa.
00:10:15 Ale filmujete mě. Vy jste přece taky tenhle svět.
00:10:19 Podívejte se. Teď jste udělala takový zvláštní pohyb rukou.
00:10:23 A ten už v téhle chvíli není. Vypařil se tou vteřinou,
00:10:26 kdy jste ho udělala. Vlastně jako by nikdy nebyl.
00:10:31 Jako byste ani vy nebyla. To neříkejte.
00:10:34 Nebojte se. Mám vás ve své kameře.
00:10:38 Mám tam vaše oči, vlasy, vaši chůzi.
00:10:43 I to, jak jste se prve lekla. A to všechno je teď moje.
00:10:47 Teď už mi neutečete. Můžu si vás kdykoli přivolat.
00:11:11 Tak tady bydlím.
00:11:18 Tak sbohem. A kdy se zase uvidíme, Heleno?
00:11:21 To já nevím.
00:11:25 Tak v pondělí, ve tři! Na tom samým místě jako dneska.
00:11:27 Jo? Platí? Ahoj!
00:12:00 Poslyšte, tu lež jsem si snad nezasloužil.
00:12:05 Já tady ale opravdu bydlím. Jo?
00:12:09 Tak já se pokusím tomu věřit, ano? Nezdržujte se se mnou.
00:12:21 Přece vás tu takhle nenechám. Prosím vás, nesahejte na mě.
00:12:28 Jděte pryč.
00:12:35 No -
00:12:37 tak jo.
00:13:10 -Hele, podívej! To je naše máma.
00:13:15 Jano?
00:13:37 POKRAČOVÁNÍ HUDBY: B. SMETANA: VLTAVA
00:14:01 Jé, já mám ránu! Co chceš? Úplná hvězda.
00:14:04 -Já jsem orvala celou naši zahradu. Nezbyl tam ani lupen, fakt.
00:14:08 -Hele, naše máma zase spíchla přes noc praporky z mejch trenýrek
00:14:12 a z lajntuchů.
00:14:16 Hele, Evžen.
00:14:19 -Hezký! Dobrý!
-Výborný!
00:15:21 No tak? Co říkáte?
00:15:26 Prima, Pavle!
00:15:29 Mně se to teda líbilo.
00:15:31 -Ale jo, já tomu moc nehovím, já jsem spíš přes ty mašiny,
00:15:34 ale je to výborný!
-No, to slunce ve vodě -
00:15:37 věčnej návrat navrch. SMÍCH
00:15:40 POZPĚVOVÁNÍ
00:15:43 -Taky by tam mohl bejt nějakej zlom.
00:15:45 -Třeba něco o lásce. SMÍCH
00:15:48 Neplácej, prosím tě. Počkejte, nechte těch keců.
00:15:51 Pavel se s tím určitě dost nadřel, takže bysme měli o tom filmu
00:15:54 mluvit vážně.
00:15:57 A upřímně. Já ti rozumím. Tak se nežinýruj.
00:16:02 Mně bylo hned jasný, že se ti to nebude líbit.
00:16:04 Ale počkej, to jsem neřekl. Ty reportážní záběry jsou zajímavý,
00:16:08 jenomže jako celek to nestojí na pevný zemi. Rozumíš?
00:16:13 Jediný opravdový, to je ta holka na konci.
00:16:16 To teda je, takže nekecáš. Možná, že má docela hezký oči.
00:16:20 Prosím. Ale vkus, to teda nemá. Zdena je desetkrát hezčí než ona.
00:16:25 -No jasně. Všimla sis toho kabátu?
00:16:27 -No, když už se nechá filmovat, tak se aspoň upravím, ne?
00:16:30 To je právě ono, že není upravovaná.
00:16:32 Protože není vyumělkovaná. Já jsem nevěděl, že ty jsi taky
00:16:35 expert přes dámský kabáty. SMÍCH
00:16:37 Tak moment, chceš, abych ti řekl svůj názor, nebo ne?
00:16:39 Hmm.
00:16:41 Podívej se, já vím, že tam je spousta krásnejch záběrů.
00:16:44 Jenomže vůbec nevím, o co jde. Ty nechápeš, že výtvarná stránka
00:16:47 má taky svoji funkci? Ale dobře, ale ta funkce musí
00:16:50 něčemu sloužit. Tak čemu to slouží?
00:16:52 Ježiš, to je otázka.
00:16:54 Ty, Zdeno, když jste takhle s Evženem sami, líbáte se,
00:16:58 nebo v posteli, taky se tě ptá, k čemu to slouží?
00:17:02 SMÍCH
00:17:04 -Ty jsi ale blbej, Pavle, viď?
-Kluci! Tady je pozdrav od strejdy
00:17:08 ze Znojma!
-Sem s ním!
00:17:10 -Skleničky!
-Přinesu!
00:17:13 -Na.
-Abychom přežili ten otřesnej
00:17:15 uměleckej zážitek. Že jsem radši nedržel hubu.
00:17:19 -Tak na našeho režiséra!
-Fakt to bylo výborný.
00:17:22 Jo? Opravdu, Pavle. Jseš můj génius.
00:18:52 ZVONEK
00:18:58 Dobrý den. Mohl byste mi zavolat slečnu Polákovou?
00:19:04 Oli! Pojď sem! To je pro tebe!
00:19:09 Dobrý den. Prosím vás, mohla byste mi říct, je Helena doma?
00:19:13 Samozřejmě, mohla. Ale proč? No, já nevím, jaký máte zkušenosti,
00:19:18 ale když člověk někoho hledá, tak s ním chce mluvit, ne?
00:19:21 Neříkejte! A víte tak jistě, že ona chce mluvit s váma?
00:19:25 A co kdybyste to nechala na ní? Já jsem její sestra.
00:19:29 Těší mě. Já jsem její strejček.
00:19:32 To ovšem mění situaci. Helena není doma, strejdo.
00:20:04 Po čase se král vrátil, bylo slavné uvítání -
00:20:09 Dobrý den! Dobrý den.
00:20:13 Víte, že jsem si vás dnes prohlížel celej den?
00:20:16 Jak to? Já jsem byla doma. Ne, na plátně.
00:20:20 Promítal jsem si ten svůj film pořád kolem dokola.
00:20:24 A víte, že jsem přišel už na to vaše tajemství?
00:20:28 Jaké tajemství?
00:20:31 Za celou dobu, co jsem vás filmoval,
00:20:33 jste se ani jednou nezasmála.
00:20:35 Asi nebylo čemu. Já bych chtěl vidět, ja to vypadá,
00:20:39 když se smějete. Zkuste to.
00:20:44 Zkuste to.
00:20:47 Umíte to vůbec?
00:20:50 A ježiš! Já jsem řekl zase něco blbýho, že jo?
00:20:53 Ne. Ne?
00:20:56 Mně je jenom zima. Jak to? Vždyť je teplo.
00:21:00 Jo, to za války, když jsme šlapali do fabriky, to byla zimička!
00:21:03 Nebo na Moravě, když jsme kopali zákopy.
00:21:06 To si ani nedovedete představit. Já taky nemám zimu ráda.
00:21:12 Loni mi namrzly nohy, a pořád to cejtím.
00:21:14 Takový píchání, že jo? No.
00:21:17 Kdo ví, jestli to někdy přejde. Jo, to přejde.
00:21:20 Já doktorům moc nevěřím. To přejde samo. Ukažte.
00:21:24 Já vás zahřeju.
00:21:27 No jo, opravdu. Máte je jako rampouchy.
00:21:30 Poslyšte, nechcete jít třeba někam do tepla? Někam do kavárny?
00:21:33 Ne, to ne. Ne? Aha.
00:21:36 A to se tolik bojíte svý sestry? Mně se zdála docela fajn.
00:21:40 Vy jste mluvil s Olgou? No, dokonce i s jejím mužem.
00:21:44 My žijeme s Olgou samy. A ten -
00:21:48 Neměl jste k nám chodit. Aha. Hmm.
00:21:52 Tak co, půjdeme?
00:21:57 A proč ne?
00:21:59 Opravdu ne? No jo, ale to je škoda.
00:22:05 No, tak nic, já vás nebudu přemlouvat.
00:22:09 Běžte hezky domů -
00:22:11 a pozdravujte sestřičku.
00:22:18 Aby o vás neměla strach. A že se nechám poroučet.
00:22:33 NĚMECKÉ POVELY
00:22:57 STŘELBA A ŠTĚKOT PSŮ
00:23:03 STŘELBA
00:23:16 ŠTĚKOT PSŮ
00:23:32 Heleno!!!
00:23:48 Proč jste mi to neřekla dřív? Neptal jste se.
00:23:52 Byla jste tam dlouho? V tom koncentráku.
00:23:55 Skoro 4 roky.
00:23:59 A kde? Jména by vám nic neřekla.
00:24:03 A já na ně chci zapomenout. Musím.
00:24:07 A daří se vám to?
00:24:10 Někdy ano. Ve dne.
00:24:13 Ale v noci je to horší. To jsem často ještě tam.
00:24:45 Je ti ještě zima, Heleno?
00:25:01 Pavle! Ty jseš na mě pořád
00:25:04 ještě naštvanej, co? Ne. Proč?
00:25:07 No, přece kvůli tomu filmu. Ale!
00:25:09 Já to vždycky přeženu, a pak mě to mrzí.
00:25:11 Na to zapomeň. Náhodou jsi mě tenkrát vyhmátl.
00:25:15 No, počkej, teď kecáš, kamaráde. Ne, fakt. Jdu do sebe.
00:25:18 Aspoň se o to pokouším. Ty vážně budeš s tím filmem
00:25:21 něco dělat?
-Hele, Pavel! -Ty nevěrníku!
00:25:24 Ahoj! Neviděla jsem tě měsíce.
00:25:26 Neboj se, miluju tě pořád věrně.
-A že se tady neukážeš.
00:25:29 Já dělám teď takovej experiment. Aha.
00:25:31 -Dej pozor, abys tam náhodou nevylítl do povětří!
00:25:34 Neboj se, já už se o sebe postarám. Mě nebudeš oplakávat.
00:25:53 -Obzory! Lidová demokracie! Nejnovější zprávy!
00:26:00 -Jo.
00:26:10 Ahoj. Ahoj.
00:26:12 Půjdeme?
00:26:15 Tudy.
00:26:18 Kde máte aparát? Kde máš!
00:26:21 Nezlobte - nezlob se. Jak dlouho mi budeš ještě vykat?
00:26:25 Kamaráde? Nylonky pro slečnu, nechceš?
00:26:28 Kolik? 5 kilo.
00:26:30 Cha! Jsem cvok nebo co? Tss!
00:26:35 Stop. Já jsem ti říkal, jdeš za tou sochou.
00:26:39 Nedíváš se do kamery, malým obloučkem a usmívat se, ne?
00:26:43 Rozumíš tomu? Dej si na to teďka pozor.
00:26:45 Tak znova. Kamera!
00:26:54 Ale stop! Ty jsi mi nerozuměla?
00:26:59 Říkal jsem, usmívat se, ne?
00:27:02 Ježišmarja, Heleno, copak je to něco tak složitýho?
00:27:05 Podívej se, já ti to názorně předvedu.
00:27:08 Koutky od sebe, no. Copak je to něco tak těžkýho?
00:27:12 Hele, nadechni se. Koutky, koutky nahoru. Tak.
00:27:17 Jé, holka, ty jseš teda opravdu beznadějnej případ.
00:27:21 Já se z tebe zblázním! SMÍCH
00:28:10 Já si pořád nemůžu zvyknout, že jsem opravdu tady.
00:28:13 Tak co? Půjdeme na lodičky? Nebo do zoologický krmit opice?
00:28:18 Víš, jak ti závidím. Co blázníš?
00:28:21 Jsem ti k smíchu, viď? Ne.
00:28:25 Když mně se zdá - mně je divný, že můžeme třeba na konec města.
00:28:28 Jen tak. Protože se mi právě chce. Já si asi nikdy nezvyknu.
00:28:35 Tak, kam to bude, slečno? Někam, kde je teplo.
00:28:42 Maličkost. Tak jedeme za sluncem.
00:29:02 Tak tady máš to slunce, co jsem ti slíbil.
00:29:05 SMÍCH
00:29:08 Otevři ten deštník, ať nedostaneme úžeh.
00:29:14 SMÍCH
00:29:20 No, vidíš, Heleno! Senzace! Senzace! Vidíš, že to umíš!
00:29:23 Vydrž chviličku.
00:29:25 Bezvadný!
00:29:27 Bezvadný, Heleno. Ještě chvilku! Počkej.
00:29:30 Ještě kousek si natočíme.
00:29:32 Ukaž zuby, no! To je paráda, Heleno! Paráda!
00:29:35 Ještě.
00:29:47 HUDBA
00:30:01 Tak pojď, jestli chceš.
00:30:06 Když já neumím tancovat.
00:30:12 A takhle bych tam stejně nemohla.
00:30:17 HUDBA A ZPĚV
00:30:49 Víš, tenhle kabát mám po jedný gestapačce,
00:30:51 co bydlela u nás v bytě.
00:30:53 Já vím, že není hezkej. Ale je teplej, víš?
00:30:59 To bylo strašně důležitý mít teplej kabát.
00:31:03 To když jsme utíkali z lágru,
00:31:08 tak jsem měla na sobě takovej obrovskej železničářskej mantl.
00:31:15 Jenom proto jsem došla.
00:31:19 Víš, třeba u nás na bloku, tak bydlela jedna holka,
00:31:23 nějaká Hanka. Z Brna byla. Ta si strašně potrpěla na parádu.
00:31:33 Někde si sehnala takový krásný letní střevíce.
00:31:39 Zmrzla někde u Katovic.
00:31:42 Já jsem měla kabát vycpanej senem. Na to přišla Olga.
00:31:50 No, a nebejt jí, tak jsem tu dneska s tebou asi neseděla.
00:31:55 Poslyš, ví Olga o mně?
00:32:01 Já jí říkám všechno. Nemám nikoho, jenom ji.
00:32:06 Vážně?
00:32:12 To je přece něco jinýho.
00:32:16 SMÍCH
00:32:24 Húúú! Húú! OZVĚNA
00:32:31 Na procházku je trochu vedro, že jo?
00:32:35 Tak, víš co? No?
00:32:37 Pojďme k nám.
00:32:39 No, počkej, to snad nemyslíš vážně?
00:32:41 No, Olga tě zve. Opravdu. Pojď, uvaří nám kafe.
00:32:44 A při té příležitosti budu podroben křížovému výslechu, že jo?
00:32:48 To Olze křivdíš.
00:32:54 A jestli nechceš, tak - Ale ne. Nechci, nechci. Já -
00:33:01 já jenom nevím, proč bych k vám měl chodit.
00:33:04 Rozumíš? Ne.
00:33:17 Podívej, já nevím, jak bych ti to vysvětlil.
00:33:22 Chtěl jsem ti něco říct. Ty se Olgy bojíš, viď?
00:33:31 Je to dost příšerný, viď?
00:33:34 Hele, tady visel Hitler. Ten skončil v popelnici.
00:33:39 No, a zůstaly tu jen takový bezcenný blbosti a spousta flašek.
00:33:49 Hele, chceš Mein Kampf?
00:33:52 Vidíš, z tohohle okna střílel jeden esesák.
00:33:55 Ve skříni jsme našly spoustu nábojů a jeho uniformu.
00:34:01 Hraje to? Můžu?
00:34:05 Když se ti to bude líbit.
00:34:09 HUDBA A NĚMECKÝ ZPĚV
00:34:16 Takovouhle válendu jsem viděl v jednom francouzským filmu.
00:34:19 Pracoviště naší Gretchen.
00:34:22 Prosím. Děkuju.
00:34:29 Umíte si představit, kolik chlapů se na tý posteli vystřídalo?
00:34:38 Víte, že jsem tohle ještě nikdy nepil?
00:34:41 Hmm, švýcarský Nesscaffee. Kamarád dělá v Norimberku
00:34:44 tlumočníka, tak mi občas něco přiveze.
00:34:47 Já bych se bez takovýho smrťáku ráno vůbec nepostavila na nohy.
00:34:51 A co se stalo s tou - Gretchen? Tak ji pokřtila Olga.
00:34:55 Ta si podřezala támhle vedle v koupelně žíly.
00:34:59 V poslední den revoluce.
00:35:01 My jsme potom s Olgou asi tejden tu koupelnu drhly.
00:35:04 Krev špatně pouští, víš?
00:35:08 Já už bych do tý vany nikdy nevlezl.
00:35:11 Hmm. Kdybyste viděl na vlastní oči jenom desetinu toho, co my dvě,
00:35:15 tak by vás takovej útlocit přešel.
00:35:21 Sama bych tu gestapáckou děvku oddělala.
00:35:24 Já taky.
00:35:26 To víte, kdo se mohl celou válku koupat v teplý vodě,
00:35:29 ten nám nemůže nikdy rozumět.
00:35:32 No jo, já jsem měl holt smůlu, že mě tenkrát nepopravili, že jo?
00:35:37 Pavle. My o těchhle věcech nedokážeme
00:35:40 žertovat. Prosím tě.
00:35:43 Promiňte, to byl blbej vtip. Máte pravdu. Člověk by měl radši
00:35:49 na takové věci zapomenout, viďte? To je přesně to, co oni by chtěli.
00:35:53 Měl byste je slyšet. Denně musím u soudu překládat
00:35:56 jejich povídačky, drzosti a vejmysly.
00:35:59 Někdy bych byla radši katem než tlumočnicí.
00:36:04 Vy možná dokážete zapomenout. My nikdy.
00:36:17 -Ta fabrika po náletu, to chce nejmíň 10 let.
00:36:20 My to tak zrovna vytrhnem!
-Ono se vám asi stejská
00:36:23 po Totaleinsatzu, co?
-Počkej, to je demagogie.
00:36:26 -Jaká demagogie?
00:36:28 Z významu slova student jasně vyplývá, že má studovat.
00:36:31 A ne někde odklízet trosky.
-No jasně.
00:36:34 Pavle! Evžen tady má pro tebe moc zajímavej návrh!
00:36:38 -Nekoukejte na parádu, pojďte radši na brigádu!
00:36:40 SMÍCH
00:36:41 Tak se neobtěžuj. Nikoho nikdo nenutí.
00:36:43 Ale, jak to? Strkáte krumpáče lidem do ruky jako za války.
00:36:46 Toho my jsme tady s Pavlem užili. Jé, tobě asi unikl jistej rozdíl.
00:36:49 Totiž - pro koho se to dělá. O co vám pořád jde?
00:36:53 Komu se chce, ať přijde, komu se nechce, ať nechodí.
00:36:55 To je přece jasný jako facka. Dobře, jen mně z toho není jasný -
00:36:59 Ty půjdeš, nebo ne? Počkej, dej pokoj.
00:37:03 To je taky odpověď. Náhodou, jedinej Pavel má rozum.
00:37:15 Hmm.
00:37:25 Já myslel, že ti Olga zakázala, abys za mnou chodila.
00:37:29 Náhodou ses jí docela líbil. Hmm.
00:37:32 Tak proč jsi předevčírem nepřišla? Čekal jsem tam celou hodinu.
00:37:35 A včera taky.
00:37:38 A poslouchej, řekla jsi vůbec Olze, že jsi šla za mnou?
00:37:45 Řekla. A nelžeš?
00:37:51 Totiž - Olga stejně není dneska v Praze.
00:37:58 Tak pojď, pojď.
00:39:13 Tak co říkáš? Už mě nesmíš filmovat, Pavle.
00:39:18 Prosím tě, nikomu to neukazuj.
00:39:22 Ale proč myslíš, že jsem ten film dělal?
00:39:24 Abych ho strčil do šuplíku nebo co?
00:39:30 Když já vypadám tak hrozně.
00:39:36 Musíš se za mě stydět.
00:39:46 Mně se líbíš, fakt.
00:39:53 Já to myslím vážně. Jo?
00:40:10 Ne, ne!
00:40:29 Zlobíš se? Ne, proč?
00:40:35 Neboj se, už se to nebude opakovat.
00:41:08 Proboha, Heleno! Jsi to ty? Hmm, jsem to já.
00:41:16 To koukáš, viď? No, to teda koukám!
00:41:22 Pojď sem, ty jsi namalovaná, viď? Hmm.
00:41:26 Ale dneska do kavárny nikam nepůjdem, viď?
00:41:29 Já jsem na tom finančně trochu špatně.
00:41:31 To nevadí. Dneska půjdeme jinam.
00:41:35 Kam? Ke mně.
00:41:42 Promiň, ale - Olga a já, to nemá smysl.
00:41:47 Ale Olga je u soudu v Plzni. Vrátí se až zítra.
00:41:51 Pojď. Já to chci.
00:44:04 Ne, ne! Pavle, ne.
00:44:43 HUDBA
00:45:00 Ahoj, táto! Máš návštěvu, cápku!
00:45:03 Čeká tě v tom budoáru. Štramanda.
00:45:14 To je překvapení, co? To teda je.
00:45:18 Docela útulnej zapadáček. Sem si vodíš holky?
00:45:21 Některý dokonce přicházejí samy. Švýcarský Nesscaffee nemám,
00:45:25 tak dostanete čaj.
00:45:30 Co jsi jí udělal? Já? Proč se nezeptáte Heleny,
00:45:33 když vás to tak zajímá?
00:45:41 Tak podívej se, Helenu nech na pokoji.
00:45:44 Asi vám ušlo, že už jí není 13. Tomu ty nemůžeš rozumět.
00:45:48 No jo, to už jsem někde slyšel.
00:45:51 Já jsem holt nic nezažil, a tak se mi na tom světě
00:45:52 trestuhodně líbí, že jo? Chm!
00:45:56 Nemysli si, že ti to vyčítám. Spíš závidím.
00:46:06 Tak já ti to řeknu naplno.
00:46:08 Když jsme přecházeli frontu, narazili jsme v jedný vypálený
00:46:11 vesnici na pár zvířat od Wehrmachtu.
00:46:14 Tak to Helena poznala. S automatem na krku.
00:46:24 Ale pochopte, já s Helenou nemám - Na tohle si najdi nějaký jiný.
00:46:27 Je jich tady v tom městě dost.
00:47:07 HUDBA A VESELÍ
00:47:44 -Není tady co pít!
-Už se to nese!
00:47:47 -Děti? Děti!
00:47:51 Vzpomínáte si před rokem?
00:47:54 -Barák číslo 12, celou noc jsme mrzli v krytu.
00:47:57 -Co chceš, sranda byla taky.
-Jenže nebylo co pít!
00:48:00 -A nevěděli jsme, jestli se tu dneska sejdem.
00:48:02 -A už je to tady! Žijem!
00:48:04 -Všichni ne. Před rokem tu s náma byl Borek.
00:48:10 Chtěl jít po válce k letcům.
-To chcete pořád prolejvat slzy?
00:48:14 Mám už toho utrpení až po krk.
00:48:21 Pamatuješ? Na tohohle Silvestra jsme se těšili celou válku.
00:48:26 -Tak o co jde? Děti, tady se tancuje!
00:48:32 HUDBA
00:48:40 Mládeži! 6 let čekaly ve sklepě!
00:48:44 Kdepak, kdepak, kamaráde! Až o půlnoci.
00:48:47 Ne! Ne! Dejte ruce pryč!
00:49:18 ZVONEK
00:49:27 Pavle?
00:49:34 Šťastný a veselý Nový rok, Heleno.
00:50:23 ODBÍJENÍ PŮLNOCI
00:50:35 STŘEPY Teď ty!
00:50:37 STŘEPY
00:51:19 DRMOLENÍ POUČEK ZE SKRIPT
00:51:40 Ježišmarja!
00:51:44 Pavle? Víš, že ta Evropa je docela malá? To jsem nevěděla.
00:51:49 Myslíš, že je Austrálie větší? Austrálie? Ne.
00:51:53 To je takovej trochu větší Žofín, víš?
00:51:58 Hele, vidíš? Tady v tom kolečku sedíme my.
00:52:01 Tady? No, tady.
00:52:04 Máš na sobě takovej krásnej svetr a vedle tebe sedí takovej
00:52:07 libovej frajer a vypadá to, že je do tebe strašně udělanej.
00:52:13 A kvůli tomu neudělá zkoušku z římskýho práva.
00:52:17 Prosím tě, mohla bys mi říct třeba, k čemu jako filmovej režisér
00:52:20 budu potřebovat tohle? Projev vůle je chování,
00:52:24 jehož účelem je projevit vůli, jež je dějem vnitřním.
00:52:27 Může se tak stát v určité předepsané formě
00:52:29 nebo úkonem bezforemným. Jsou však možná i pouhá znamení
00:52:31 jako roztržení listiny etc. Strašný, ne?
00:52:35 Hmm. Tak proč na tu školu chodíš?
00:52:40 No - no jo!
00:52:46 To je slovo.
00:52:49 Že mě to hned nenapadlo? No jasně! Jasně!
00:52:52 Proč já na tu školu vlastně chodím?!
00:52:55 Proč já na tu školu vlastně chodím?!
00:52:59 Pavle! SMÍCH
00:53:01 Účelem mého jednání je projevit vůli
00:53:03 a to úkonem bezforemným! SMÍCH
00:53:15 -Kolik bylo číslo klapky?
-Přátelé, připravíme se.
00:53:18 Bude klid kolem.
00:53:20 Pojedem na ostro!
00:53:23 -To okno tam nahoře mi osvětlete trochu!
00:53:25 -Pane režisére -
-Já vím, já vím.
00:53:29 A s tím kouřem, prosím, proběhněte! Proběhněte tady!
00:53:31 A tam někde ať si dřepne ten člověk a zůstane tam.
00:53:34 -Tak jedeme! Připravit!
00:53:41 -Klapka!
-232!
00:53:46 -Co se cpete, člověče? Už tu stojíme dávno.
00:53:52 NĚMČINA - POVELY
00:54:05 -Stop!
00:54:07 Podívejte se, z toho domu mi musíte vyběhnout najednou,
00:54:09 a ne s těmi lidmi jen tak capkat!
-Máte tady kávu.
00:54:12 -Ne, děkuju, já nechci! A pořádně si je vláčet za sebou!
00:54:15 Hoďte mi tam nějakýho mladýho kluka!
00:54:17 -Ano, pane režisére!
-Ať to dostane trochu života.
00:54:24 -Nechceš si vydělat stovku? Chci.
00:54:26 Tak pojď. Pojď!
00:54:37 -Nechte to, to je dobrý.
-Pohyb! Pohyb!
00:54:42 -Připravit ostatní!
-Dělejte. Pojď už.
00:54:45 NĚMČINA POVELY
00:55:03 Prosím vás, neměl byste zase někdy něco pro mě? Já bych hrozně rád.
00:55:06 No dobře. Nech mně adresu u skriptky.
00:55:08 Děkuju.
00:55:40 No, to jseš ty. Promiň, ale já momentálně žádnej komparz nemám.
00:55:44 Ale to nevadí. Já jsem přišel - Ahoj!
00:55:47 Mně je to jedno, co bych dělal. Kamaráde, film, to není sranda.
00:55:49 Dostuduj a uvidíme. Ne, počkejte, já nejsem začátečník.
00:55:52 Já jsem tady přinesl svoji promítačku s filmem,
00:55:54 jestli by se na to chtěl podívat třeba nějakej režisér.
00:55:57 Promiň, ale já opravdu nemám čas. Máme strašnej fofr!
00:56:00 A nemohl bych se podívat alespoň do ateliéru?
00:56:03 Kdyby něco bylo, tak já ti dám vědět.
00:56:20 Já vím, Pavle, jak ti je. Ale vždyť nejde o život.
00:56:27 Tak to zkusíš za nějakou dobu znova.
00:56:31 Za nějakou dobu znova. Ale to znamená zase čekat.
00:56:37 Ale jak dlouho?
00:56:40 Já jsem čekal celou válku. Už jsem mohl mít za sebou
00:56:44 6 semestrů, nebo bejt dávno u filmu. 3 roky zpoždění.
00:56:52 A mám k nim přidávat další? Já vím. Mě vytáhli z kvinty.
00:57:00 Někdy mám pocit, že jsem všecko zapomněla.
00:57:03 Že už to nedohoním.
00:57:06 Kdo ví, jestli tu maturitu udělám. Já bych tam dělal zadarmo.
00:57:10 Mně je to jedno. Třeba bych tahal kulisy nebo -
00:57:13 já nevím. Tak se zatím vrať na fakultu.
00:57:17 A to mám vylovit ty skripta z Vltavy, jo?
00:57:20 Nebo jít pro ně za Evženem? Prosím tě!
00:57:24 Vypadal bych jako idiot.
00:57:29 -Takový malý divadlo na ulici.
-A kde seženeš náklaďák?
00:57:32 -To není problém. Víš, já už bych na ten Barrandov
00:57:34 stejně ani nechtěl. Proč?
00:57:36 Když jsem to tak viděl... Je to prostě fabrika.
00:57:39 Počkej. Fabrika. Nedají ti možnost,
00:57:41 aby ses vyslovil. Rozumíš tomu? No jo, ale ono jde hlavně o to,
00:57:44 jestli vůbec máš co vyslovit, víš? Prosím tě.
00:57:47 Tak se hned neurážej. Připouštím, že to tam vypadá,
00:57:50 jak ty říkáš, ale v tom případě je třeba tam udělat průvan.
00:57:53 Hmm. Ty to vidíš moc jednoduše. To víš, já zrovna to vytrhnu, viď?
00:57:59 Pavle, kdyby takhle uvažovali všichni lidi, tak dodnes žijeme
00:58:02 někde v jeskyních a lovíme mamuty. Hele, tohle já už od tebe znám.
00:58:05 Svět není třeba jenom vykládat, viď? Je třeba ho měnit atd.
00:58:08 Jo, s těma Velikonocema to platí, jo?
00:58:11 Jasně. Pavle! A to je nějaká nová akvizice?
00:58:16 Ne. Počkej, tak experiment pokračuje?
00:58:21 Víš, jenže on už to vlastně žádnej experiment není.
00:58:25 Tak ahoj. Tak to se drž, kamaráde!
00:58:53 -To chcete dál hospodařit jako ve středověku, jo?
00:58:56 -Ze zemědělství fabriku nikdy neuděláte, kdybyste se postavil
00:58:59 na hlavu. To byl koneckonců třídní boj.
00:59:03 A už je to tady! V době, kdy má bejt náš národ
00:59:06 jednotnej, začínáte lidi rozeštvávat!
00:59:09 Tak se podívejte do dějin. Třeba i do Palackýho.
00:59:25 Tak podle vás Masaryk neudělal vůbec nic, co?
00:59:28 Dobře, dobře. Podívejte se, myslet si můžete, co chcete.
00:59:32 Ale nemůžete popřít, co říkám já. Dovolíte, mladý muži, jednu otázku?
00:59:37 Jistě. Prosím vás, kolik je vám let?
00:59:40 21. A co z toho? Proč? Tady jde o životní zkušenost.
00:59:44 -Tihle žádnou zkušenost nepotřebujou.
00:59:47 Na všechno mají brožurky.
-No, výborně!
00:59:50 Světovej názor za 3,50!
-To nemá, pánové, smysl, urážet.
00:59:55 Já jsem chtěl jenom připomenout, že tato republika už tady jednou
00:59:59 existovala. Ano, dobře.
01:00:01 Ne, počkejte, byla ve svých principech nesporně dobrá.
01:00:05 No, to tedy byla! Tak vidíš!
01:00:08 Ano, první republika byla dobrá. Správně, mladý muži, správně.
01:00:14 Ale pro koho? Rozhodně ne pro flákače
01:00:17 a pouliční křiklouny. Aha, takže on tady byl milion lidí,
01:00:20 kteří mermomocí chtěli žít z podpory.
01:00:23 Podívejte se, já jsem to zažil na vlastní kůži, víte?
01:00:26 Já jsem totiž vyrostl na židovskejch pecích.
01:00:28 A jéje! Já jsem se nemohl dočkat, kdy začnete s těma dojemnejma
01:00:32 historkama! Na utrpení, na to utáhnete obyčejný lidi, co?
01:00:36 DOHADOVÁNÍ LIDÍ
01:00:44 Ale ty je třeba řešit - řekl bych - pozvolna.
01:00:48 A hlavně s rozvahou. No jo, ale kam jste to s tou
01:00:52 rozvahou dovedli? Samozřejmě jsme zase u toho.
01:00:56 Řekněte mi, kdo jinej vám může zaručit, že se nebude opakovat
01:00:59 válka? Ne, když dovolíte, mladý muži -
01:01:02 Podívejte se, abychom to nedovedli tam, kde jsme byli,
01:01:04 musíme začít znova. Úplně od začátku, jinak.
01:01:08 A to nemám ze žádnejch brožurek, pane. Na to mně stačí dívat se
01:01:11 těmahle očima, víte? Opravdu.
01:01:15 SMÍCH
01:01:19 Evžene!
01:01:20 Víte, že jsem vás v prvním okamžiku nemohl vůbec poznat?
01:01:23 Jak to? Jste docela jiná než v tom Pavlově
01:01:25 filmu. Úplně jste se změnila. No, a divíš se? Vedle mě?
01:01:30 Ba ne, to je tím, že jsem měla na sobě ten příšernej kabát.
01:01:33 Ne.
01:01:35 Opravdu, jste prostě jiná. A Pavel taky.
01:01:48 Počkej, to nemůžeš točit takhle na vejšku.
01:01:51 To není foťák, ukaž. Dej mi to. Dej mi to! Pojď sem!
01:01:56 SMÍCH
01:02:01 SMÍCH
01:02:04 Ukaž, neplácej materiál. Stejně nechceš o tom svým filmování
01:02:07 ani slyšet. Počkej, snad si nemyslíš,
01:02:10 že bych to vzdal? Tak ty se uč paragrafy
01:02:13 a já teď budu filmovat. Tak támhleten strom, jo?
01:02:17 Ukaž, já ti to nařídím.
01:02:20 Tak.
01:03:12 Pojď. Kam jdeme?
01:03:16 Někam, kde budeme spolu sami. Nechceš?
01:03:20 Hmm.
01:03:53 ZAMYKÁNÍ
01:04:03 Občerstvení najdete v našem bufetu.
01:04:07 Tak co říkáš? Docela luxusní apartmá ne?
01:04:13 Podívej, to je celej Evžen.
01:04:16 Tak trochu pedant. Všechno si plánuje.
01:04:19 Na všechno myslí dopředu. A Evžen ví, že jsem tady?
01:04:25 No, jasně. Evžen je fajn. Až ho víc poznáš, uvidíš,
01:04:28 že se ti bude líbit. Sundej si ten kabát.
01:04:37 Pavle? No?
01:04:39 Ty už jsi tady někdy byl?
01:04:43 Blázníš?
01:05:02 Heleno? Ahoj.
01:05:12 HLASY ZA DVEŘMI
01:05:33 ZABOUCHÁNÍ
01:05:35 Evžene! Nemáš vejvrtku? Já vím, že jsi tam se Zdenou!
01:05:40 Tak pardon.
01:05:45 SMÍCH
01:06:15 Neboj se, hlavu ti neutrhne. Určitě celou noc nespala.
01:06:22 Já jsem jí měla říct, že nepřijdu. Lituješ toho?
01:06:27 Ne.
01:06:33 Ahoj. Ahoj.
01:06:54 Heleno!
01:07:07 No, tak pojďte dál. Přece nebudete stát ve dveřích.
01:07:22 Helena byla celou noc se mnou.
01:07:28 To jsem si oddychla. Kafe nebo čaj?
01:07:32 Heleno, abych nezapomněla. Mluvila jsem s paní Růžičkovou.
01:07:35 Máš se u ní stavit. To víš, na zkoušky ke švadleně
01:07:38 za tebe chodit nemůžu ani bych na to neměla čas.
01:07:41 Pomoz mi to sklidit.
01:07:46 Včera jsem u soudu do noci překládala materiály.
01:07:49 Sotva vidím na oči.
01:07:54 Víte, já jsem vám chtěl vysvětlit- To není potřeba.
01:07:57 To my si s Helenou všechno vysvětlíme samy, viď?
01:08:29 Pavle? No?
01:08:31 Co kdybychom se vrátili? Proč?
01:08:36 Proč? Vždyť je to docela hezký městečko, ne?
01:08:43 Pojď.
01:08:46 Tady bych chtěl žít na penzi.
01:08:53 Támhle jsme chodili na zmrzlinu. Na vanilkovou.
01:08:56 Tu jsem měla nejradši. Tady musej žít samý dobrý lidi.
01:09:01 A co když je mezi nima ten, co nás udal?
01:09:06 Možná, že je to právě jeden z támhle těch.
01:09:09 Jsem strašná, viď? Nedokážu už skoro nikomu věřit.
01:09:18 Už na to nemysli.
01:09:30 Co je? Poznala jsi někoho? Ne.
01:09:34 Ale taky nechci, aby někdo poznal mě. Pojď, prosím tě.
01:10:35 ŠTĚKOT
01:10:43 Pojď sem, ty blbečku, a nezuř.
01:10:47 Tohle je hodná panička.
01:10:49 Ta běhala po tý tvý zahradě, když byla takový štěně jako ty.
01:10:52 Pojď sem, pojď si ho pohladit. Neboj se, ten má větší strach
01:10:56 než ty.
01:10:58 Pojď.
01:11:03 Zkus to, neboj se. No, vidíš.
01:11:10 No, hodnej pejsek. Hodnej. Alíku! Kde je zase ten pes?
01:11:24 -Tati, máš jít k mámě!
-Takhle křičet umím taky.
01:11:53 Tak vidíš.
01:11:57 Teď tam žijou docela cizí lidi, jako by se nikdy nic nestalo.
01:12:01 A ani nevědí, že v tý králíkárně měl táta schovanou pistoli
01:12:04 a spoustu nábojů. Byly zahrabaný pod senem.
01:12:11 Celý 4 roky jsem se těšila, až se na ten dvorek vrátím.
01:12:16 A teď?
01:12:18 Heleno, víš, co udělám? Až budu u filmu a vydělám
01:12:22 nějakou tu korunu, tak ten váš domek koupím, jo?
01:12:26 Je mi tu strašně fajn. Nevěříš? Když já už sem, Pavle, nepatřím.
01:12:31 Kdo ti zase tohle nakukal?
01:12:35 Tady ses přece narodila. Tady jsi spadla do rybníka.
01:12:42 Tady jsi chodila k cukráři na zmrzlinu.
01:12:45 Právě proto.
01:12:52 Pavle -
01:12:56 my dvě tu nezůstaneme.
01:13:00 Co je zase tohle za pitomost? Máme nějaké příbuzné v Austrálii.
01:13:04 Olga už podala žádost.
01:13:07 Heleno. To strašný, co jsi prožila, je definitivně pryč! Je za tebou.
01:13:12 To se nemůže opakovat, rozumíš?
01:13:15 Co se jednou na světě stalo, to se může vždycky opakovat.
01:13:19 Heleno, to si myslíš ty sama nebo-
01:13:24 Odpověz mi.
01:13:29 Heleno!
01:13:43 Ne, já tomu nemůžu uvěřit. Já nemůžu věřit, že by lidi byli
01:13:47 tak pitomý! K čemu by to všechno bylo?
01:13:54 Ty miliony mrtvejch! Tvoje omrzlý nohy.
01:14:00 Olga mi vyčítá, že chci zapomenout.
01:14:03 Nechci ani nemůžu.
01:14:05 Ale taky nechci žít v tom, co bylo.
01:14:08 Zadusil bych se.
01:14:16 A ty taky.
01:14:18 Copak to nechápeš? Já vím, jak ti je.
01:14:23 Možná, že tu opravduje žije ten, kdo vás udal.
01:14:26 Ale určitě jsou tady i takoví, jako byl tvůj táta.
01:14:30 Ty pořád vidíš, jaký tohle město bylo, ale důležitější přece je,
01:14:33 jaký bude, ne?
01:14:36 A ty chceš zdrhnout. Proč? Kam?
01:14:39 Tady jsi přece doma.
01:15:02 ZVONEK
01:15:10 SMÍCH
01:15:15 Pavle, neblázni.
01:15:19 Slečno Poláková, dovolte, abych se představil.
01:15:23 Pavel Krouza, filmový režisér. Zatím in futurum,
01:15:27 ale zato úplně geniální. Od prvního nastupuju
01:15:29 jako adept asistenta výroby a scény na Barrandov.
01:15:33 To je fajn, Pavle. No, ale moc nadšená nejsi.
01:15:37 Jo, já - já si to - musím si na to zvyknout, víš?
01:15:44 Podívej. Čichni si, jak voní.
01:15:49 Podívej se.
01:15:54 Jednou tím režisérem budu, uvidíš. I kdybych na to měl čekat,
01:15:59 nevím jak dlouho.
01:16:01 A pak!
01:16:04 Ale!
01:16:06 Kde máte skleničky? Támhle.
01:16:08 Musíme to oslavit.
01:16:13 Pavle? No?
01:16:16 Já - já nebudu pít, víš? Ale budeš.
01:16:23 Takovejhle den! Olga nic nepozná.
01:16:30 A kde je sklenička pro mě? Oli, Pavla dnes přijali k filmu.
01:16:35 Tak to gratuluju, Pavle. Děkuju.
01:16:39 Moc vám to přeju.
01:16:46 Vás paragrafy stejně nebavily. Dřív nebo pozdějc byste
01:16:49 s těma právama seknul. Člověk má dělat to, co ho baví.
01:16:54 Pokud ho vůbec ještě dokáže na světě něco bavit.
01:16:58 Tak, zlomte vaz!
01:17:03 Tak vidíš. Můžete za Helenou přijet.
01:17:06 Filmovat klokany.
01:17:10 Klokani jsou docela fotogenický zvířátka.
01:17:13 A na rozdíl od lidí nejsou aspoň nebezpečný.
01:17:17 Ale to přece nemyslíte vážně! Ale jo.
01:17:21 Na podzim dostaneme pasy. To už je vyřízený.
01:17:24 Helena nikam nepojede. Já ji nepustím!
01:17:26 Nemáte právo zasahovat do jejího života.
01:17:29 A ty snad jo?
01:17:31 Podívejte se, Pavle, ono už je načase,
01:17:34 abyste jí přestal blbnout hlavu. Bude to tak pro oba lepší, Heleno.
01:17:42 Olgo -
01:17:45 já s tebou nepojedu.
01:17:53 Já ho mám ráda.
01:17:56 Ráda!
01:17:58 To se krásně poslouchá. Láska. Před námi jasná budoucnost.
01:18:03 Už nikdy válka, lidstvo nedopustí. Člověk je v podstatě dobrej.
01:18:08 Celej ten šestákovej optimismus! Z toho se mi chce přímo zvracet.
01:18:16 Copak jsi na všechno zapomněla? Jak je to dlouho, co tátu a mámu-
01:18:21 Já to vidím, jako by to bylo včera. A ty - já ho mám ráda.
01:18:27 Asi jsem pro tebe udělala málo. Ale Oli, já přece -
01:18:31 Když věříš víc jemu než mně, tak prosím.
01:18:37 Já s tebou nemůžu jet.
01:18:43 Já budu mít dítě.
01:18:49 Já to věděla. Měla jsem tě vyrazit z těch dveří hned, jak ses objevil.
01:18:54 To nesmíš, Olgo.
01:19:07 PLÁČ
01:19:25 Oli.
01:19:32 To dáš pryč, rozumíš? To musíš dát okamžitě pryč.
01:20:43 Stop! Co je, člověče?
01:20:47 -Proboha! Vy nevíte, že se tady filmuje?!
01:20:50 -Co zacláníš?
-Co je s tím mečem?
01:20:52 To si mám pro něj dojít sám?!
-Pakujte se, člověče! Pospěšte si.
01:20:56 -Krouza, kde jste?! Krouza!
01:21:21 Kdybych to tak mohl vzít na sebe. Stejně je to moje vina.
01:21:28 Už o tom nemluv. Copak se o tom dá mlčet?
01:21:34 Copak se před tím můžeme schovat?
01:21:40 Vždyť by to byla vlastně vražda. Já vím, Olga by řekla,
01:21:43 co záleží na jednom nenarozeným?
01:21:48 Viděla tolik mrtvol, tolik strašných věcí!
01:21:52 Ona si nedovede jiný svět ani představit.
01:21:58 Ale my dva -
01:22:01 my dva jsme přece jiní.
01:22:05 Ne, já si nenamlouvám, že už je na světě všechno v pořádku,
01:22:07 ale kvůli tomu se snad nepřestanou rodit lidi?
01:22:13 Tak proč o tom vlastně uvažujeme?
01:22:18 Copak jsem zbabělec?
01:22:23 Heleno, kdybys věděla, jak se bojím, aby se mezi námi
01:22:27 něco nepokazilo.
01:22:37 Ty si opravdu myslíš, že Olga nemá ani kousek pravdy?
01:22:41 Jak se můžeš takhle ptát?
01:22:44 Je mi jí líto. Ještě ji obhajuj.
01:22:52 Už týden se mnou nemluví. Tolik beznaděje v jednom člověku.
01:22:57 Nezlob se, ale to ty nemůžeš pochopit.
01:23:00 Jen to klidně řekni nahlas. Jen to klidně řekni!
01:23:05 Já vím, co si myslíš. Vlastně co si myslí tvá milá sestřička.
01:23:09 Zkrachovalej študent, nezodpovědnej floutek.
01:23:12 Nechci tě odtud pustit, protože si myslím,
01:23:14 že se v týhle zemi dá žít.
01:23:16 Nikdy neskočím na řeči tvý drahý sestřičky.
01:23:20 Jsem prostě šestákovej optimista a nic jinýho nemám, že jo?
01:23:25 Zkrátka, zkazil bych ti život.
01:23:30 Co se to s náma stalo, Pavle? Vždyť jsme to přece pořád my dva.
01:23:35 Ty a já, co se potkali jednoho dne u řeky.
01:23:40 Řekl jsi mi tehdy: Čeho se bojíte?
01:23:44 Tak jsem se přestala bát.
01:23:48 Já vím, všechno mluví proti nám. Tisíc rozumných důvodů.
01:23:53 A já na ně na všechny mám jedinou odpověď.
01:23:57 Mám tě ráda a ty snad mě. Pro mě je to, Pavle, všechno.
01:24:06 A přece mám strach, že to bude málo.
01:24:10 Ale jedno bys měl vědět:
01:24:12 Ať to dopadne, jak chce, nelituju ničeho.
01:24:16 Představ si, Pavle, že ten doktor za to chce 5.000.
01:24:24 Já prodám kameru, ale - To ne. Já mám.
01:24:30 Mám na knížce asi 2.000 a zbytek mi dá Olga.
01:24:36 Nechceš si to ještě rozmyslet? Olga říká, že je úplně spolehlivý.
01:24:52 To víš, kdyby to prasklo, tak -
01:24:57 A není to jenom jeho riziko, Heleno.
01:25:04 Už jsme se přece rozhodli, ne?
01:25:33 Tak - já už půjdu sama.
01:26:00 ZVONEK
01:26:31 ZVONEK
01:26:36 Dobrý den, prosím vás, před chvílí sem přišla
01:26:38 slečna Poláková. Já bych s ní potřeboval nutně mluvit.
01:26:41 To jste se asi musel splést. Sem žádná slečna nepřišla.
01:26:44 Ne, ne, omyl! My jsme opravdu -
01:26:57 -Tak pojedem!
-Připravit!
01:27:10 -Pane Krouza? Ano?
01:27:14 -Pane Krouza, prosím vás, ten komparz tam na rohu
01:27:17 si trochu zaranžujte, ať je to trochu živější.
01:27:19 Myslíte vzadu u toho kočáru? Ano, sám si to udělejte.
01:27:22 Prosím vás, tady se seřadíme na roh toho domu,
01:27:24 já vám dám potom znamení. Dávejte na mě pozor, ano?
01:27:34 Prosím vás, rozuměli jsme si tady? V pořádku, jo?
01:27:59 Heleno. Ještě nic.
01:28:03 Mám přijít až odpoledne.
01:28:12 Hmm.
01:28:28 Ty si to chceš nechat, viď?
01:28:40 Už nikam nepůjdeš. Já tě nepustím.
01:28:45 Heleno.
01:28:49 Vždyť my jsme vlastně boháči!
01:28:59 Pane Krouza! Prosím vás, pojďte sem!
01:29:10 -Tak, je to připraveno, prosím?
-Můžeme!
01:29:18 Pojedem!
01:29:44 -Ticho, prosím!
-Kamera!
01:30:03 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Krátce po skončení druhé světové války se student práv Pavel Krouza (V. Preiss) těší na budoucnost stejně jako jeho spolužáci z fakulty. S osmimilimetrovou kamerou bloumá po Praze a zachycuje atmosféru prvních mírových týdnů. Jednou na nábřeží potká posmutnělou dívku Helenu Polákovou (M. Vančurová), která jej zaujme jak krásou, tak plachostí a nepřístupností. Pavel ji začne vyhledávat a podaří se mu s ní natočit několik záběrů. Jen pomalu přitom odhaluje Helenino tajemství: dívka strávila většinu války v koncentračním táboře, stejně jako její starší sestra Olga (L. Švormová). Ta po ztrátě rodičů na sestru přísně dohlíží. Protože Pavel přežil válku bez větších starostí, je jeho sbližování s Helenou pomalé a složité. Tím spíš, že Olga sestřina nápadníka přímo nesnáší. Společná budoucnost mladého páru je proto nejistá a může ji zachránit jedině opravdová láska…