Životní osudy malířského génia podle románu Irvinga Stonea. Kirk Douglas v hlavní roli amerického filmu. ### Dále hrají: A. Quinn, J. Donald, P. Brownová, E. Sloane, N. MacGinnis a další. Režie Vincente Minnelli
00:02:07 Pod vlídným dohledem belgického výboru hlasatelů víry
00:02:11 jste nyní připraveni šířit evangelium.
00:02:15 Ať vás Bůh provází a je vám oporou na vašich cestách.
00:02:43 -Blahopřeji, doktore. Jsou to spolehliví mladí muži.
00:02:47 -A co s tím dalším, doktore? Je to s ním opravdu tak beznadějné?
00:02:51 -Pánové, učil jsem už hodně mladíků šířit evangelium,
00:02:54 ale co živ jsem se s takovým případem nesetkal.
00:02:57 Je naprosto neschopen mluvit spatra.
00:03:00 Píše si dlouhá spletitá kázání, kterým se neumí naučit.
00:03:04 A musí je číst jako zmatené koktající dítě.
00:03:08 Můžeme snad vyslat takového člověka do boje ve jménu naší společnosti?
00:03:12 Doktore Peetersi, tím je to vyřešeno.
00:03:16 -Doktore Bokmo, zavolejte ho, prosím.
00:03:31 -Pane Van Goghu, doktor Bokma nám podal o vás zprávu.
00:03:35 Pochopte to, soudí-li váš učitel, že nejste způsobilý -
00:03:40 -Nemůže vás výbor jmenovat kazatelem.
00:03:43 -Nesmírně nás to mrzí.
-Pánové, tím dnešní jednání končí.
00:03:58 -Pane Van Goghu? Máte dojem, že rozhodnutí výboru
00:04:01 je nespravedlivé? Ne, pane.
00:04:04 Jednali jsme, jak jsme museli. Podle vašich výsledků.
00:04:08 Ano. Pojďte sem.
00:04:15 Váš otec je duchovní, že ano? Nechci se stavět do jedné řady
00:04:19 se svým otcem, ale přece jen doufám, že bych mohl nějak jít
00:04:23 v jeho stopách. A není to ještě ani rok,
00:04:25 co jste neměl nejmenší sklony k otcovu povolání, pane Van Goghu.
00:04:29 Věřte mi, že žít bez toho nemohu. Chci pomáhat nešťastníkům.
00:04:33 Dát jim slovo křesťanské lásky. I když nejsem způsobilý,
00:04:36 mohu aspoň nějak sloužit. Což není žádné místo pro mě?
00:04:40 Tam, kam nikdo neche, budu dělat cokoliv. Jen mě pošlete!
00:04:43 Prosím vás!
00:04:49 Pojďte sem.
00:04:55 Znáte tenhle kraj. Je to hornický kraj, zvaný Bolinage.
00:05:01 Věřte mi, není ubožejších lidí na celém světě, než horníci,
00:05:05 kteří tam žijí.
00:05:07 Jestli to myslíte doopravdy s tou svou pomocí nešťastníkům,
00:05:11 tady je příležitost.
00:05:32 V srdci, které hledá Boha, je mnohem víc bouří než v jiných.
00:05:38 Život zde na zemi je boj. Ale utrpením - naším utrpením -
00:05:44 nás Bůh učí vyšším věcem. Jeho vůle -
00:05:48 KAŠEL
00:05:52 Jeho vůle je, aby člověk žil svůj život skromně,
00:05:58 aby netoužil jenom po vysokých cílech, ale podřídil se malým,
00:06:03 a učil se z evangelia mírnosti a prostotě srdce.
00:06:20 Pane náš, prosím Tě, chraň nás před zlem a beznadějí.
00:06:24 Živ nás chlebem, který nepodléhá zkáze, svým slovem.
00:06:29 Ó, Pane! Amen.
00:06:32 POKAŠLÁVÁNÍ LIDÍ
00:06:45 Pane! Pane!
00:06:48 Nevím, jak se jmenujete, ale - DeCreek.
00:06:50 Proč jste odešel? Řekl jsem něco špatně?
00:06:53 Viděl jsem vás. Co se vás dotklo?
00:06:56 Myslíte, když je neděle, že budeme poslouchat
00:07:00 ty nábožné žvásty, co jste nám přednášel?
00:07:02 Žvásty? Psal jsem to kázání celý týden.
00:07:05 Stojím za každým slovem. Koukejte, pane.
00:07:08 Každou chvíli k nám někdo odněkud přijde a chce nám pomáhat.
00:07:12 Myslí to dobře. Vy patrně taky. Ale pomůže nám to?
00:07:16 KAŠEL Chci vám kázat Slovo boží.
00:07:20 Co mám dělat? Řekněte. To nevím.
00:07:24 Pomozte mi, abych vám porozuměl. Poznal vás.
00:07:29 Vezměte mě domů, kde žijete. My nežijeme tady.
00:07:33 Sem chodíme jenom spát. Tam dole, 600 metrů pod zemí,
00:07:38 tam žijeme, pane. Mohu tam dolů? S vámi?
00:07:45 Vezmete mě tam? Proč ne? To můžu udělat.
00:07:49 Přijďte sem ráno, když jdu na šichtu.
00:07:53 Ve 4 hodiny.
00:08:13 Třesu se zrovna tak jako vy. A přece tu fárám už 33 let.
00:08:45 Kolik je tomu dítěti? 11.
00:08:48 Jak dlouho to už dělá? Rok. Tátu mu zabil výbuch.
00:09:02 Koukejte, pane, každou chvíli k nám někdo odněkud přijde
00:09:06 a chce nám pomáhat. Myslí to dobře. Vy patrně taky.
00:09:11 Ale pomůže nám to?
00:10:02 TROUBENÍ - POPLACH
00:10:37 DeCreeku?
00:11:08 Dolů! Pojďte někdo dolů! Proč nejdete dolů?
00:11:13 Honem! Dělejte!
00:11:16 Na co čekáte? Pojďte dolů! Pomoc! Pojďte!
00:11:34 Mám tam pokrývku pro někoho z raněných a kus chleba.
00:11:37 A co vy?
00:11:40 Počkejte na mě.
00:11:46 Van Goghu? Nepamatujete se na nás? Jsme přece z výboru Hlasatelů víry.
00:11:52 Á, to jsem rád! Přinesli jste šaty a jídlo rodinám?
00:11:56 -Rodinám?
-Zase neštěstí?
00:11:59 Vy to nevíte? To nerad slyším. Je mnoho mrtvých?
00:12:02 Šest. 4 muži, 2 děti. 28 zraněných. Hrůza!
00:12:07 Uvidíme, co se dá dělat. Smůla, že jsme přijeli právě teď.
00:12:11 Ale důstojný pán Peeters si to výslovně přál.
00:12:13 Proto jsem sem přijeli na inspekci. Promiňte, pánové. Hned jsem zpátky.
00:12:21 Pane Van Goghu, co tohle všechno má znamenat? Dostáváte plat.
00:12:24 Proč bydlíte v té nejšpinavější chatrči ve vsi?
00:12:28 Nemáme právo kázat lidem Slovo boží, když netrpíme jako oni.
00:12:32 Jste dokonce špinavý! Máte šaty samou díru!
00:12:36 Jsou tu lidi vůbec bez šatů. Chcete nám tvrdit,
00:12:39 že skutečně spíte na téhle slámě jako dobytek ve stáji?!
00:12:42 Vy, duchovní pastýř této obce?! Dal jsem svou postel nemocné ženě,
00:12:45 která ji potřebovala víc. Jste nováček, myslíte to dobře.
00:12:49 Ale svým chováním jste zbavil důstojnosti církev,
00:12:52 kterou tady zastupujete.
-Nemáte smysl pro slušnost?
00:12:55 Nechápete, že má-li si duchovenstvo uchovat vážnost -
00:12:58 Kašlu na takovou vážnost! Snažím se žít jako opravdový křesťan!
00:13:02 Nestarám se o to, na čem spím! Podívejte se na čerstvé hroby dětí
00:13:06 na hřbitově! Jděte se ženami na uhlí!
00:13:11 Ušpiňte ty krásné šaty krví a potem umírajících!
00:13:14 A pak mi přijďte kázat o křesťanství!
00:13:17 Vy pokrytci! Pokrytci!!!
00:13:22 ODJÍŽDĚJÍCÍ KOČÁR
00:13:33 PLÁČ
00:13:36 Ale jistě o něm víte. Přišel sem asi před rokem jako kazatel.
00:13:40 Vincent Van Gogh.
00:13:43 Ovšem, pane! Ten bydlí támhle v tom domku.
00:13:52 Vincente?
00:14:32 Kdo je to?
00:14:35 Theo. Theo?
00:14:39 Vincente, kam ses to dostal? Theo.
00:14:43 Co se ti stalo? Trochu jsem churavěl.
00:14:46 Ale už je mi dobře. Nikdo se o tebe nestará.
00:14:50 Půjdu ti pro něco k jídlu. Prosím, nechoď, Theo. Zůstaň.
00:14:53 Prosím tě, nechoď, Theo.
00:14:56 Je to už tak dávno.
00:15:10 Vincente, co s tebou provedeme?
00:15:13 Otec mi psal, že tě mám najít. Měsíce nemá od tebe zprávu.
00:15:21 Nebylo co psát. Jaké máš právo se takhle chovat?
00:15:25 Tak se odtrhnout ode všech? I ode mě.
00:15:28 Jsi k nám jako cizí. Změnil ses. Nezměnil jsem se, Theo.
00:15:34 Navenek možná, ale uvnitř zůstalo to, co předtím.
00:15:39 Co je to? To, o čem jsme mluvili
00:15:41 za starých časů. Být k něčemu, pracovat, dát něco světu.
00:15:48 Tímhle jsi toho dosáhl?
00:15:51 Nevím. Nevím.
00:15:55 Nežili jsme spolu, Theo. Podívej, ty jsi našel v Paříži,
00:15:59 co jsi chtěl, a já jsem rád. Já nenašel nic. Nikde.
00:16:04 Pořád jsem začínal a pořád špatně a špatně.
00:16:09 Myslel jsem, že jsem se našel tady. V té službě Bohu.
00:16:13 A byla to nejhorší prohra ze všech. Ale ať prohrávám sebevíc,
00:16:17 přece jen něco ve mně je. Já jsem schopen něco dokázat.
00:16:21 Ale tohle není způsob, jak to najít.
00:16:24 Tím, že se tu skrýváš a marníš čas. Je z tebe zahaleč.
00:16:32 Zahaleč? Ano. Ale jsou dva druhy zahalečů.
00:16:38 Někdo je zahaleč, protože jím chce být.
00:16:41 Z lenosti je to tak snadné. Závidím mu.
00:16:45 Ale je tu ještě jiný druh. Člověk, který zahálí proti své vůli.
00:16:52 Třeba já. A já chci pracovat. Jenže nemohu.
00:16:56 Jsem v kleci, v kleci hanby, pochybností, prohry!
00:17:03 Kdo mně uvěří? Jsem v kleci. V kleci a sám.
00:17:09 To mě děsí!
00:17:16 Vincente, poslouchej mě. Když jsme byli děti,
00:17:21 chodil jsem pořád za tebou.
00:17:26 Když jsem se polekal, hledal jsem tě.
00:17:31 Když jsem tě ztratil, ty jsi mě vždycky našel.
00:17:37 Jsme přece bratři, přátelé. Vždyť si věříme.
00:17:43 To je silnější než každá klec.
00:17:47 Ať ode dneška uděláš cokoli, ať jdeš kamkoliv,
00:17:52 slib mi jedno: že mě do toho zasvětíš.
00:17:57 Neodlučuj se už nikdy ode mě.
00:18:04 Co je ti? Dýmku.
00:18:12 Nech se odvézt domů. Tam se o tebe budeme starat.
00:18:19 Než najdeš sám sebe.
00:18:33 Povězte, kdybyste byl na mém místě, do čeho byste spíš investoval?
00:18:38 Ty obrazy jsou uznávané. Oba byly vystaveny loni v Salonu.
00:18:44 Snad byste se chtěli poradit sami, v mé nepřítomnosti?
00:18:49 Najdete mě vedle.
00:18:58 Drahý Theo! Měl jsi pravdu. Je tak krásné být doma.
00:19:05 Žít zase klidu. Zase jednou díky tobě život má pro mě cenu.
00:19:12 Vážím si ho a mám ho rád. Zase jednou pracuji.
00:19:16 Víš přece už celá léta, že když jsem něco viděl
00:19:20 a dotklo se mě to, musel jsem to nakreslit.
00:19:23 Poprvé v životě mě teď napadá, jestli to nebyla cesta pro mě.
00:19:28 Muž nebo žena v práci. Několik brázd na zoraném poli.
00:19:32 Drsné písčiny se žlutým nebem.
00:19:34 To jsou náměty tak obtížné, a přitom tak krásné,
00:19:39 že stojí za to celý život se pokoušet zachytit poezii,
00:19:43 která se v nich skrývá.
00:20:01 Vincente? Ztratil jsi docela pojem o čase?
00:20:05 Otec se zlobí a jsme už vlastně po obědě.
00:20:07 Jen jezte, chci tohle dokončit. Nechtěl bys, prosím tě,
00:20:10 alespoň jednou přijít včas? Je tu sestřenka Kay.
00:20:14 Hmm? Má tu malého Jana.
00:20:18 Vincente, a nehádej se s otcem. Aspoň dnes ne.
00:20:22 Hmm.
00:20:28 Odpusťte, že jdu pozdě, ale - Vincente, nepozdravíš sestřenku?
00:20:35 Zdravím tě, bratranče. Vítám tě, Kay.
00:20:43 Musíš Vincentovi odpustit. Nová práce ho tak zaujala,
00:20:46 že někdy zapomíná, kde je.
-Z Vincenta je teď umělec.
00:20:49 -Kreslí na papír.
-Krásné věci, močály a lesy -
00:20:52 -Mě taky nakreslil. Musíme mu všichni sedět.
00:20:55 -Nedáš-li si pozor, Kay, budeš mu taky muset sedět.
00:20:58 Měla bys vidět, jak ty lidi pak vypadají!
00:21:00 -Vincente, díváš se na mě, jako bys mě jakživ neviděl.
00:21:04 Vždyť je to už dávno. Už od Fossovy smrti.
00:21:10 Promiňte. Neměl jsem o tom mluvit.
00:21:14 Ale vždyť je to skoro rok! Vincente.
00:21:18 -Takové věci se neměří na týdny a měsíce.
00:21:22 Ovšemže ne. Já jen myslel - Chtěl jsem ti tehdy napsat dopis.
00:21:27 Jenže já moc psát neumím. A pak je to už tak dávno, že bych -
00:21:32 Jan je už tak dlouho zticha, snad se nechystá něco provést.
00:21:35 Promiňte.
00:21:41 -Vincente, opravdu -
-Neviděl jsi, jak jí bylo?
00:21:44 Přece víš, co Foss pro ni znamenal! Snad. Ale nač se tak dlouho trápit?
00:21:49 Bůh přece nechce, aby živí truchlili navěky.
00:21:52 Ty máš nejmenší právo soudit boží záměry.
00:21:55 Od svého návratu jsi nebyl ani jednou v kostele.
00:21:58 Ty, farářův syn! Víš, co o tom ve vsi říkají?
00:22:01 Jednám, jak to cítím, otče, a ne proto, abych se líbil vesnici.
00:22:05 Já v boha farářů už dávno nevěřím. Ten pro mě už dávno neexistuje!
00:22:09 Děti, když jste po jídle, běžte od stolu, prosím vás.
00:22:13 Jděte vedle, jděte.
00:22:18 Vincente, tohle před dětmi? Chápeš vůbec, co jsi řekl?
00:22:23 Máti, ale musím říkat, co cítím. A nejsem ateista,
00:22:28 já taky věřím v boha. V boha lásky, otče.
00:22:32 A věřím, že je mnoho cest, jak mu sloužit.
00:22:34 Jeden mu slouží z kazatelny, jiný knihou nebo malováním.
00:22:37 Dost těch diskusí!
00:22:45 Odpusť mi to, otče. Jen jsem ti řekl svůj názor.
00:22:50 Pracovalo se ti dnes hezky? Jako jindy.
00:22:54 Myslíš, že to kreslení se ti daří? Pracuješ tak usilovně,
00:22:58 a jak vidím, kreslíš stále totéž znovu a znovu.
00:23:03 A většinou to pak zahodíš.
-Matka chce říci,
00:23:06 že bychom neradi viděli, aby ses tolik namáhal,
00:23:09 a pak nakonec poznal, že ses opět mýlil.
00:23:12 -Snad by mohl jít za strýcem Mauvem do Haagu. Je to veliký malíř.
00:23:15 Zeptej se ho, co si o tvých kresbách myslí.
00:23:18 Jistě ti milerád pomůže. Ještě mu nemohu svou práci ukázat.
00:23:22 Až budu moci, tak půjdu.
00:23:29 Odpusť, Vincente. Co Jan?
00:23:33 Nic mu není.
00:23:38 Jsem rád, že jsi tu, Kay.
00:23:43 Prosím Tě, Theo, pošli mi další tuš na kreslení.
00:23:46 Nějak rychle jsem spotřeboval, co jsi mi poslal minulý měsíc.
00:23:50 Jak tu den co den pracuji na kresbách,
00:23:52 to, co se mi zdálo nedosažitelné, postupně se stává možným.
00:23:57 Pomalu se učím pozorovat a měřit.
00:24:00 Už nestojím před přírodou tak docela bezmocně.
00:24:07 SMÍCH Pojď, ty darebo.
00:24:11 SMÍCH
00:24:14 Vím, že je v mém stylu ještě něco drsného a strnulého.
00:24:18 Ale abych řekl pravdu, myslím, že Kay,
00:24:21 která sem přijela na léto, začíná svou přítomností
00:24:25 moji práci nějak zjemňovat.
00:24:29 A teď si hajneme a vyspinkáme se.
00:24:33 Tady. Už je to.
00:24:37 Hezky se přikryješ, tak.
00:24:45 Usnul skoro hned, jak jsem ho uložila. Díky.
00:24:48 Je to správný chlapec. Bylo to pro něj nádherné léto.
00:24:52 Bylo to nádherné léto! Jak ti šlo kreslení? Dobře?
00:24:56 Když jsi se mnou, jde vždycky dobře.
00:24:59 To jsem ráda.
00:25:01 Pracuješ tak pilně.
00:25:03 Vídám tě, jak svítíš dlouho do noci.
00:25:07 Musím se moc učit. Nejen o kreslení, ale o lidech.
00:25:10 Co cítí a myslí. O světě, kde žijí.
00:25:12 Mám-li malovat, musím to znát. Tak čtu všechno, co kde najdu.
00:25:16 Dickense, Zolu, Michelleta. Víš, co říká Michellet?
00:25:20 Šťasten je muž, který našel svou práci,
00:25:24 a ženu, kterou miluje.
00:25:28 Potřebuju lásku, Kay. Ovšemže potřebuješ.
00:25:32 Abych byl sám sebou, abych mohl dýchat.
00:25:36 Chci mít domov. Chci mít děti.
00:25:40 Foss smýšlel právě tak. Jan a já jsme byli středem jeho života.
00:25:46 Na ničem jiném mu nezáleželo. Nemluv o Fossovi, je mrtev.
00:25:49 A my žijeme, Kay! Přítomností. V přítomnosti! Mám tě rád, Kay!
00:25:54 Ne! Poslouchej! Jsme oba na světě sami.
00:25:57 Potřebujeme se. Budeme mít domov, budeme šťastni! Slibuji ti, že -
00:26:01 Ne!
00:26:04 Proboha nelekej se mě! Neříkám, že si tě chci vzít.
00:26:08 Budu tvůj muž, Janův otec. Ne! Nikdy! Nikdy!
00:26:14 Ne. Nikdy, nikdy! Říkám Ti, Theo, to mě přímo děsí.
00:26:20 Láska je něco tak silného, tak skutečného,
00:26:24 že je stejně nemožné ji uhasit, jako je nemožné vzít si život.
00:26:30 Musím zase vidět její tvář. Zase s ní promluvit.
00:26:34 Chci mluvit s paní Kay. Ale to nejde. Myslím, že někam šla.
00:26:38 Ne, nemůžete jít dál! Rodina večeří! Pane!
00:26:43 Nedal se zadržet, pane.
-Vincente, teď chápu,
00:26:47 proč si lidé stěžují, že se neumíš chovat.
00:26:49 Kde je Kay? Není doma. Je na návštěvě.
00:26:52 -Vincente, prosím, sedni si. Teď tady seděla.
00:26:55 Nerozumíš tak prostému slovu, jako je "ne"?
00:26:57 Nechápeš, proč ti Kay vracela dopisy neotevřené?
00:27:01 Mohl bych s Kay mluvit? Drahá, nech nás laskavě o samotě.
00:27:11 Musíš být ve všem tak umíněný?! Zkus to být rozumný, Vincente.
00:27:15 I kdyby ti Kay lásku oplatila, jak můžeš doufat,
00:27:18 že jí zajistíš domov? Už dlouho sis nic nevydělal.
00:27:23 Kdo miluje, žije! Kdo žije, pracuje!
00:27:26 Kdo pracuje, má chleba! Myslíš, že jsem povaleč?
00:27:29 Že budu celý život bez peněz?! Nejde jen o peníze!
00:27:31 Strýče, vyslechni mě. Chci jen dokázat Kay svou lásku.
00:27:34 Aby pochopila, proč mě musí milovat.
00:27:37 Taky jsi miloval! A víš, jaké utrpení člověk prožívá.
00:27:39 Utrpení! Jsi takový slaboch, že ani nesneseš trochu bolesti
00:27:42 ze zklamané lásky? Musíš hned kňučet a brečet?
00:27:49 Co ty vůbec víš o bolesti?
00:27:51 Já viděl utrpení, o jakém se ti ani nezdálo.
00:27:57 Nech mě mluvit s Kay tak dlouho, jak na tom plameni udržím ruku.
00:28:06 Vincente!!!
00:28:11 Copak ses už docela zbláznil? Slyšíš mě snad kňučet?
00:28:16 Poslyš, hochu, nechal bych tě s Kay mluvit, jak dlouho bys chtěl.
00:28:20 Ale nemohu. Ona sama tě nechce už vidět, nikdy.
00:28:23 Tomu nevěřím. Říká, že tvá umíněnost se jí hnusí.
00:32:28 Theo, je to žena, která není zdaleka mladá, zdaleka hezká,
00:32:32 ale byla ke mně hodná a laskavá. Jistě má za sebou mnoho strastí
00:32:37 a těžký život a není na ní vůbec nic zvláštního ani neobyčejného.
00:32:42 Mluvili jsme o všem možném. O jejím životě, nesnázích,
00:32:46 chudobě, zdraví. O její opuštěnosti.
00:32:53 I kdybys neměl vůbec nic, na tom nesejde.
00:32:58 Co jsi přišel a promluvil na mě, už se necítím sama.
00:33:03 Nevím, jak to říct. Faráři by nás nazvali hříšníky.
00:33:09 Je hřích milovat, Theo? Potřebovat lásku?
00:33:14 Neumět bez ní žít?
00:33:25 Strýčku, Mauve? Á! Vincent!
00:33:29 Odpusť, že jsem odkládal tvou návštěvu,
00:33:31 ale my umělci jsme nutně trochu sobci.
00:33:33 Musíme o sebe pečovat. Každým obrazem trochu umíráme.
00:33:38 Co to neseš? Pokouším se kreslit.
00:33:42 Myslel jsem, jestli byste mi nepomohl. Nechtěl bych toho moc.
00:33:45 Chci vás jen vidět pracovat. A někdy, když odpočíváte,
00:33:50 kdybyste se podíval na mé věci a vytkl mi chyby.
00:33:54 A ty si myslíš, že to není moc. Hm, ale to jsou jen kopie, cvičení.
00:34:01 Nemáš tam něco vlastního?
00:34:04 Tady. Á, byl jsi na pobřeží
00:34:07 v Seifeningen. Jen nepospíchej, moře je těžká věc.
00:34:14 Á, vida!
00:34:24 Myslel jsem, že přijde nějaký nedouk, ale mýlil jsem se.
00:34:32 Je to neohrabané, většinou, ale vidím, o co ti jde.
00:34:37 A že jsi pracoval.
00:34:44 Ano, to je to, co -
00:34:47 Poslouchej, jakým malířem chceš vlastně být?
00:34:52 Chci vytvářet, co lidi dojme. Chci je přimět, aby řekli:
00:34:56 má cit, jemný a hluboký.
00:35:01 Správně, ale než dokážeš lidmi pohnout, musíš se nejdřív naučit
00:35:07 řemeslo. To chce obratnost i srdce.
00:35:10 Pověz mi něco. Maloval jsi někdy barvami?
00:35:13 Ne. Musíš tedy začít hned.
00:35:16 S akvarelem i olejem. To ti vylepší kresbu.
00:35:18 Ale já nevím vůbec nic o barvách. Naučím tě to.
00:35:21 A budeme tu malovat společně. Strýčku!
00:35:23 Ne, ne, ne! Až nebudu tak unaven.
00:35:27 Budeš potřebovat vodové barvy. Tady jsou.
00:35:31 Pár štětců a olejové. Á, tyhle ne.
00:35:36 Tady scházejí barvy, ale to ti zatím stačí.
00:35:40 Paleta, špachtle, olej, terpentýn. Ještě tohle a štětce.
00:35:46 Aby ses naučil líp kreslit, musíš používat odlitky.
00:35:50 A co ještě?
00:35:52 Tyhle si vezmi domů a hleď podle nich kreslit.
00:35:55 Aspoň 3 hodiny denně. Věrně podle nich.
00:35:57 Ano. Máš kde malovat?
00:35:59 Našel jsem byt blízko tržiště. Má pořádné světlo?
00:36:01 Kreslím hlavně venku. A jak to máš s penězi?
00:36:03 Theo mi posílá. No, první měsíce jsou nejhorší.
00:36:07 Myslím, že nějaký ten groš navíc ti přijde vhod. Ne?
00:36:10 Strýčku Mauve, já - To ti pomůže do začátku.
00:36:14 Ani nevím, jak bych se vám - To nic. Přijď sem za týden.
00:36:17 Ukázat mi, co jsi udělal. A promiňte, že jsem k vám vpadl,
00:36:19 když jste tak unaven. To je v pořádku. Tumáš.
00:36:22 Tohle taky. Tak. Ani nevíte, jak jsem vám vděčen.
00:36:26 Dobrá, tumáš. Tak.
00:36:34 Jak dlouho to bude trvat? Nemůžu vařit večeři,
00:36:39 když tu musím sedět. Ách, odpusť. Už můžeš vstát.
00:36:45 Jdu nakoupit.
00:36:51 Nech příště trochu peněz i na jídlo.
00:36:57 Kdyby se kresby daly jíst, to by se žilo.
00:37:01 Co jsem měla, jsi utratil, ani jsem ti nevynadala.
00:37:05 Máma měla pravdu. Takhle se upíchnout na blázna malíře!
00:37:11 Dej na něj pozor.
00:37:19 Ťu ťu ťu!
00:37:26 Drahý bratře, myslím teď na tebe tak často, tak hrozně často.
00:37:31 Kdybys tu jen mohl být a na vlastní oči vidět, jak žijeme.
00:37:35 Je to opravdový domov. Jeho jádrem je život se ženou,
00:37:39 kolébkou a dětskou židličkou.
00:37:42 I má náklonnost ke Christině je skutečná.
00:38:07 Jsem unavená. Taky musím jít nakrmit chlapce.
00:38:16 Ještě ne.
00:38:18 Christino! Počkej!
00:38:25 Mám toho po krk. Měsíc co měsíc pořád to samý.
00:38:29 Co je zase? Mám po krk toho chleba a kafe.
00:38:33 Všechno, co dostaneš, vrazíš do těch svejch krámů,
00:38:35 do barev a pláten. Nezačínej s tím zas.
00:38:38 Podívej! Co stojí tohle? Máš tam ještě starý.
00:38:42 Mlč a nepleť se do věcí, kterým nerozumíš!
00:38:45 Zrovna budu! Musím po tobě uklízet, spravovat ti hadry,
00:38:48 co jim říkáš šaty a celé hodiny ti dělat model!
00:38:50 Co myslíš, že jsem?! Tvůj otrok?! Tak dost!!
00:38:53 Někdy si myslím, jestli to na ulici nebylo lepší.
00:38:59 Neopovaž se! Slyšíš mě? Neopovaž se!
00:39:04 Mít aspoň kus masa jednou za čas. Nebo vejce.
00:39:08 Mám dost toho přemejšlení každej večer,
00:39:10 jak sehnat prachy na jídlo! Tomu říkáš život?
00:39:15 Nemůžeš napsat bratrovi? To pořád nejde. Pomáhá, jak může.
00:39:19 A co ten chlap, co tě zval do galerie?
00:39:21 Teersteg? Mohl by ti snad něco prodat.
00:39:23 Tam jsem už byl. Nabídl mi dar, jako bych žebral!
00:39:26 A ty jsi ho nevzal? Prý nemám talent.
00:39:29 A jestli mám, začal jsem pozdě. No, tak nám už zbejvá jen strýc
00:39:33 Mauve, mohl by pomoct.
00:39:39 Nebo ses s ním taky pohádal? Pohádal?!
00:39:44 Mauve ať jde k čertu! Ten mi pomáhá, když má náladu.
00:39:48 Jinak se nestará, jestli je po mně, nebo jestli žiju!
00:39:51 Je mi líto, chlapče, jdi domů. Nemohu tě přijmout.
00:39:54 Jdi domů kreslit odlitky. Mám už kreslení těch pitomejch
00:39:57 odlitků až po krk! Moc se na ty odlitky nekoukej
00:39:59 tak spatra! Co namaluje, to prodá!
00:40:02 Nemluv mi už o těch odlitcích! Nebo to všecko -
00:40:05 RÁNY
00:40:15 "Otce ranila mrtvice. Hned přijeď domů. Matka."
00:40:21 Christo?
00:40:25 Kde jsi byla? Ptám se tě, kde jsi byla.
00:40:28 U mámy. 2 dny?
00:40:31 Slíbila jsi, že se tam nevrátíš. Bylo tam aspoň pro změnu co jíst.
00:40:34 Slíbila jsi, že toho necháš! Taky trochu legrace tam bylo.
00:40:40 Kam jdeš? S otcem je zle, musím jet domů.
00:40:44 Aha.
00:40:46 A jak dlouho budeš pryč? Podle toho, co bude.
00:40:53 Vincente, já - Ano?
00:40:59 Co je?
00:41:03 Nic.
00:41:08 Ve skříni je kousek malířského plátna. Ušij chlapci košilky.
00:41:11 Vincente, nebudu tam, až se vrátíš. Co to povídáš?
00:41:14 Nechtěla jsem ti to říkat. Neměla jsem stání.
00:41:17 A pak - máma měla pravdu. Nevyděláváš dost pro mě a pro dítě.
00:41:21 To není život. Ale teď není čas na -
00:41:23 Až budeš doma, zapomeneš na nás, uvidíš.
00:41:28 Ale kam chceš jít? Jak budeš žít?
00:41:31 Asi jako předtím. To není tvoje vina.
00:41:34 Ty jsi byl hodný. Ty jsi byl jediný ze všech,
00:41:36 kdo byl na mě hodný. I na moje dítě.
00:41:39 Jako kdyby bylo tvoje.
-Nastupovat!
00:41:58 Co se to jen postavilo mezi otce a mě?
00:42:01 Proč jsem mu neprojevoval trochu víc úcty?
00:42:04 Neudělal mu radost, dokud žil.
00:42:06 Mohl jsem aspoň občas zajít do jeho kostela.
00:42:09 Pořád myslíme, že je čas. Že můžeme lásku dávat, jak chceme.
00:42:14 Pak se jednou probudíme, a vidíme, že je na to pozdě.
00:42:22 Vrátíš se zpátky do Haagu? S tím je konec.
00:42:27 Hned od začátku to byl omyl.
00:42:30 Pojeď do Paříže, Vincente. Můžeme žít spolu.
00:42:34 Nejsi jen ty osamělý. Ještě ne, Theo. Až jednou. Teď ne.
00:42:40 Poznal bys jiné malíře. Viděl jejich práci.
00:42:43 Jestli má ze mne být skutečně malíř, musím napřed prorazit zeď
00:42:47 mezi tím, co cítím, a co umím vyjádřit.
00:42:50 Nejlíp se mi to podaří tady, kde mám své kořeny.
00:42:55 Lidi, které znám.
00:42:57 Půdu, kterou znám.
00:43:07 Drahý Theo, děkuji za peníze, barvy a plátna.
00:43:12 S tvou pomocí dělám pokroky. Denně cítím, jak ve mně roste
00:43:15 síla k práci.
00:43:18 Uvědomuješ si, Theo, že to, co dělám, je něco nového?
00:43:22 Viděl jsi někdy na malbách starých mistrů jediného muže
00:43:25 nebo ženu v práci?
00:43:27 Pokusili se někdy malovat dělníka nebo kopáče? Nikdy!
00:43:31 A měli důvod. Protože nakreslit práci je tak těžké!
00:43:39 Vidíš ho?
00:43:45 Podívej, co ten bláznivý malíř má na sobě!
00:43:49 Starou ovčí kůži.
00:43:53 Malovat ty lidi znamená být s nimi den co den v polích
00:43:57 a večer u krbu.
00:44:03 Když teď začaly deště, pustil jsem se do tkalců.
00:44:06 Jsou to tak skvělé návyky. Staré dubové dřevo, zčernalé
00:44:09 pod zpocenýma rukama a stíny stavů na šedých hliněných stěnách.
00:44:19 Celé tyhle měsíce jsem usiloval najít svůj styl.
00:44:24 Nešlo mi ani tak o malbu rukou jako o malbu pohybu.
00:44:28 Nešlo mi o tváře jako o jejich výraz.
00:44:31 Výraz mužů a žen, kteří vědí, co je to dřina.
00:44:35 Chci ukázat, že tihle lidé, co si večer sedli
00:44:38 kolem mísy brambor, obdělávali půdu právě těma rukama,
00:44:41 kterýma teď sahají do mísy. Že si poctivě své jídlo zasloužili.
00:44:47 Chci malovat, co voní kouřem a párou ze slaniny.
00:44:51 Co má dobrou, tmavou barvu holandské půdy.
00:44:57 Vilemíno, pojď dál. Pojď dál.
00:45:03 Pojď, sedni si.
00:45:08 Co se stalo?
00:45:11 Dali se zas do tebe sousedi? Však víš, co jsou zač.
00:45:15 V tak malé osadě. Oč jim jde tentokrát?
00:45:19 Týká se to jednak toho, jak se oblékaš.
00:45:26 Oblékám se k práci v polích.
00:45:29 A pak - nemám nic jiného.
00:45:34 I toho, jak se chováš. Oni to prostě nechápou.
00:45:37 Máme nepříjemnosti.
00:45:40 Co otec umřel, není to pro nás lehké.
00:45:43 Lidi k nám přestali chodit a vyhýbají se nám.
00:45:46 To není příjemné, Vincente. Ten tvůj mládenec je mezi nimi?
00:45:51 Je, ale na tom nezáleží. A záleží?
00:45:55 Jde o ostatní v rodině. Matka dělá, že to nevidí.
00:45:57 Ale já vím, jak ji to mrzí. A sama ti to nikdy neřekne.
00:46:01 Tak jsem musela já.
00:46:05 Odejdu. Za pár dní tohle dokončím a půjdu.
00:46:09 Ne, Vincente, to jsem nechtěla! Věř mi.
00:46:12 Chtěla, Vilemíno. Ale to je jedno.
00:46:19 To, proč jsem zůstal, jsem dokončil.
00:46:22 A možná, že je načase jít dál.
00:46:27 Mám až po krk těch laciných žertů! Umění je vážná věc.
00:46:31 Aspoň v Paříži by malíř s novou myšlenkou měl mít víc zodpovědnosti
00:46:35 -Tentokrát souhlasím. Imresionismus není žert,
00:46:37 ale rakovina! Musí se vyříznout!
00:46:40 Povolte anarchii v umění, a dokonal jste zkázu Francie!
00:46:43 -A co byste chtěl? Zamknout galerie a poslat malíře
00:46:46 na Ďábelské ostrovy?
00:46:48 -Oni nemalují. Nabijí si pistole tubami barev
00:46:51 a střílejí je na plátno! A pak mají odvahu se podepsat.
00:46:55 Cézanne, Signac, Pissarro, Gauguin, Renoir, Monet.
00:46:59 Ty přece ty lidi znáš, jednal jsi s nimi.
00:47:02 Proč jsi mi to neřekl? Psal jsem ti do Antverp.
00:47:04 Nečteš mé dopisy. Ale vidět to, ty barvy!
00:47:07 Theo, ty barvy! A co udělali se světlem!
00:47:10 Je to malba? Kritici a veřejnost smýšlejí jinak.
00:47:13 I moji šéfové u Goupilů. Já to nechápu.
00:47:16 Ale mají-li pravdu, pak co jsem dělal, je omyl.
00:47:19 Theo, vědí opravdu, co dělají? Musíš se s nimi sejít.
00:47:22 Mluvit s nimi, poznat, co si myslí. Proto jsem chtěl, abys přijel.
00:47:25 Musím je vidět. Řekni, kde je najdu. Mám tolik otázek!
00:47:28 Ach! Ve dvě ráno? Proč ne?
00:47:30 Podívej, sundej ze sebe tohle a uklidni se.
00:47:33 Teď jsi ve městě.
00:47:35 Musíme z tebe udělat Pařížana. Budeš mít spoustu času
00:47:40 na ty otázky. Zítra začneme s Pissarrem.
00:47:45 Hlavní problém je přeložit světlo do řeči barev.
00:47:49 Támhleto listí! Kdyby tu bylo jen ono,
00:47:52 mělo by jednu barvu. Svou vlastní.
00:47:54 Ale odraz a stíny všeho, co je kolem, nebe, země, vody,
00:47:58 udává víc než jeho barvu.
00:48:27 To, co jsi dělal dřív, co jsme dělali všichni, je zastaralé.
00:48:30 My všichni jsme přece jen tápali při každém tahu štětce.
00:48:34 Lili jsme řeky barev do roztodivných kombinací.
00:48:39 A ve skutečnosti všechno, oč nám jde, se dá vytvořit matematicky.
00:48:42 Prosím tě, co to mluvíš? To máš od Seurata?
00:48:45 Copak se dá obraz malovat podle poučky?
00:48:47 Jak to dá? Maluje se. Přímo tady, v Paříži.
00:48:51 Podle přesných vědeckých metod.
00:48:54 -Nemísím barvy na plátně. Mísím je v divákově oku.
00:48:58 Jakmile přijmete jako skutečnost, že světlo na sítnici lidského oka
00:49:03 jistou dobu trvá - Ale tohle je sluneční exteriér.
00:49:06 Proč ho malujete pod plynovým světlem?
00:49:08 Jak můžete posoudit barvy? Proč ne?
00:49:11 SMÍCH
00:49:12 -Jen do něj, Seurate, vytáhni ho z temnot.
00:49:14 Já to chtěl, ale je pořád slepý.
-Dobře, Bernarde. Pojďte sem.
00:49:18 Všecko, co kdy dělám, mám vždycky vypracováno předem.
00:49:23 S matematickou pečlivostí, přesnou vědeckou metodou.
00:49:26 Vím jasně, jakých užiju barev, než vůbec zvednu štětec.
00:49:30 Má paleta je metodicky upravena, podle pořadí ve spektru, vidíte?
00:49:35 Modrá, modrofialová, fialová, fialovočervená, červená -
00:50:06 Theo? Theo! Co je?
00:50:09 Pojď sem, vstaň. Eh, to nemůže počkat do rána?
00:50:12 Ne, prosím tě, musíš mi pomoct.
00:50:14 Tumáš.
00:50:17 O co zase jde? Podívej se na to.
00:50:23 No, už je to lepší. Moc hezky v tom hraje světlo.
00:50:32 Co je ti? Vypadáš hrozně. Dokážeš to prodat?
00:50:39 Zkusím to.
00:50:41 Všichni noví se těžko prodávají, i když už mají trochu jméno.
00:50:45 Víš, jak na mě Goupilové vrčí i za tu výstavku mladých
00:50:48 v zadní síni. Tak proč u nich zůstáváš?
00:50:51 Zařiď se pro sebe. Proč pracuješ pro takové pitomce?
00:50:53 Vincente, prosím tě, neraď mi, jak mám žít!
00:50:56 Trvalo dlouho, než jsem se vypracoval.
00:50:58 Není to snad ideální, ale to, co teď dělám, stojí za to.
00:51:03 Ale ty mně to neusnadňuješ. Už 6 měsíců jsem se nevyspal.
00:51:06 Když sem někdo přijde, urážíš ho. Nemám právo vyjádřit svůj názor?!
00:51:10 Nemáš právo urážet mé hosty! Pochop to. Tady je můj domov!
00:51:17 Asi jsem vůbec neměl do Paříže jezdit.
00:51:26 Vincente, máme jen to, co můžeme dát jeden druhému.
00:51:31 Víš, s jakou radostí bych prodával tvé obrazy?
00:51:35 Ukazoval jsem je už tolika lidem!
00:51:38 Snad bys je měl zanést k jinému obchodníkovi.
00:51:42 Čím víc vystavuješ, tím líp. Jdi k otci Tanguymu,
00:51:45 promluvím s ním. Ale proč bych měl -
00:51:47 Snad může něco udělat. A ukaž mu své staré práce.
00:51:50 Nejen ty nové. Chceš říct, že ty nové
00:51:52 nejsou k ničemu? Vincente, nebudu se s tebou přít,
00:51:55 když jsi v téhle náladě. V jaké náladě?! Chci jen vysvětlit-
00:51:58 Dobrou noc. Theo!
00:52:00 Dobrou noc!
00:52:06 Vincente, všecky jsou dobré. Všecky.
00:52:12 Důležité je, že by jednou mohly být velkolepé!
00:52:17 Ale než to bude, mohl bys pro mě něco udělat?
00:52:22 Maličkost. Víc nechci.
00:52:27 Nech mě jednu noc se vyspat.
00:52:30 SMÍCH
00:52:33 -Och, pořád totéž! Žádná změna za rok, co jsem byl pryč.
00:52:37 -To je pravda! Byl jste nám dlužen 112 franků, a jste nám dlužen dál!
00:52:41 Tanguy, pošli ženu pryč. Jdi dozadu.
00:52:44 Ten člověk má úplnou pravdu, Tanguy.
00:52:47 Nemůžeš prodávat malíře a datly. Fakt je, milí přátelé,
00:52:51 že vy nejste malíři. Vy jste tetovači.
00:52:56 Jste chemici s malými kelímky barev.
00:52:59 Pícháte na plátno barevné blešky. Tak pilně navzájem napodobujete
00:53:03 své triky, že jste zapomněli, co je malování. Lezete mi krkem.
00:53:07 Co ti neleze krkem, Paule? Krom tvé vlastní práce.
00:53:10 Chceš to vážně vědět? Tohle.
00:53:16 Vidíš to? Ta jasnost, ten klid.
00:53:19 Japonci malují tak prostě, jako my dýcháme.
00:53:22 Kdo je to? Paul Gauguin.
00:53:24 -To musíš obejít půl světa, než najdeš, co se ti líbí.
00:53:27 Nemusím ani vyjít z krámu. Tohle. Nebo tohle.
00:53:31 A tohle. A tohle. Pche! Cézanne?
00:53:35 Ano, Cézanne. Ano, Cézanne.
00:53:38 -Král všech neprodejných!
00:53:40 -Doufám, že i tenhle obraz. Dejte mi to!
00:53:52 Ano. Je to přímé, je to silné. Kdo jste?
00:53:56 Vincent Van Gogh. Má co říct a taky to říká.
00:54:00 Theův bratr? Ano.
00:54:01 Dobrá práce. Nezůstal nic dlužen. Nikomu.
00:54:06 Taky v tom nic není. Žádné tóny, žádné valéry.
00:54:09 -Žádné světlo -
00:54:11 Chochó! Trpaslíci se zas vytahují. Příteli, chcete se se mnou napít?
00:54:15 A co těch 112 franků? Dámo, jděte si do kuchyně.
00:54:19 Jdi dozadu.
00:54:21 A tam dole slunce na vás útočí. Vnikne do krve.
00:54:25 Ne, že by Martinique byl ráj. Měl jsem hlad, horečky.
00:54:28 Jsem rád, že jsem živ. Ale kdybych mohl,
00:54:31 jel bych zejtra zas.
00:54:34 Jak dlouho jste v Paříži? Něco přes rok.
00:54:37 Jak to snesete? Já tu nemůžu pracovat. Dusím se.
00:54:40 A kam chcete jet? Do Bretaně. Mám tam kde bydlet.
00:54:44 Je to díra, ale na víc nemám. Nebudou vám chybět přátelé
00:54:48 z Paříže? Přátelé? Nějaká ta ženská snad.
00:54:52 Když člověk začne tak pozdě jako já, pak dobře uvažuje,
00:54:55 komu a čemu dá svůj čas. Přátelé, pohodlí, rodina.
00:55:00 Když vám to překáží v práci, skoncujete s tím.
00:55:04 A celý další život se ptáte, jestli to stálo za to.
00:55:13 Řekl jsem, že když jsou takoví blázni, že kupují impresionisty,
00:55:16 jen dokazují, že jsou divoši.
00:55:19 Co se sem nastěhoval Vincent, nebyl tu takový pořádek.
00:55:22 Co do něho vjelo, že tu uklidil?
00:55:26 Doufám, že je pryč. Nikdy nic nedojednáme, když je u toho.
00:55:36 Co je to? Od Vincenta.
00:55:42 Odpusť mi nesnáze, které jsem ti způsobil.
00:55:44 Nekonečný dík za tvou laskavost. Rozvěsil jsem tady pár obrazů
00:55:48 na památku - Odešel?
00:55:50 Odjíždí na jih, do Arles v Provence.
00:55:53 V posledních týdnech jsem došel k závěru, že musím jinam.
00:55:57 Chci vidět přírodu pod jasnějším nebem.
00:56:01 Musím nějaký čas pracovat sám. Nic ve zlém, ale uleví se vám,
00:56:06 když ho nebudete mít na krku. To mohu snad nejlíp posoudit já.
00:56:11 Naopak nejhůř! Vnucujete jeho obrazy,
00:56:14 a tím vždycky ztrácíme kupce. Jako váš šéf říkám, pro vaše dobro,
00:56:18 vaše láska k němu otupěla vaši soudnost. Ovlivňuje vás.
00:56:22 Prosím vás, nepřeme se už o to. Budu se dál bít za malíře,
00:56:25 kteří zaslouží uznání. A Vincent je z nich.
00:56:28 A mohl by být nejlepší! Cože?
00:56:31 Nu, jste jeho bratr. Řídíte se prostě citem.
00:56:34 To s tím nemá co dělat. Vždyť se pro něj trápíte.
00:56:37 Cítíte úzkost nad každou jeho prohrou. Jemu pomáháte,
00:56:40 a sám se musíte uskrovňovat. Schováváte každý jeho dopis,
00:56:44 jako by to bylo samo Písmo svaté! Rozumně, Theo.
00:56:47 Neudělal jste pro něj už dost?
00:56:51 Co znamená "udělat dost", pro člověka, který zápasí se sebou
00:56:55 jako Vincent?
00:56:58 Já vím, že je nevychovaný, hádavý, vznětlivý.
00:57:01 Ale v té jeho zmučené hlavě je něco nádherného!
00:57:04 Z těch dopisů mluví nadaný člověk. A jemný člověk.
00:57:08 A v jeho práci je mnohem víc vášnivé krásy a síly
00:57:12 než v polovině toho, co visí v muzeích!
00:57:16 Nevím, jestli bude někdy šťastný. Zdá se, že nemůže vůbec žít klidně.
00:57:21 Změna mu udělá dobře. Snad najde sám sebe.
00:57:25 Nebo najde tím větší osamělost.
00:57:44 A stojí to za víc, než za to chcete dát.
00:57:50 Ještě něco? Ne, děkuju.
00:57:52 8 franků za týden.
00:58:04 CIKÁDY
00:58:24 ZPĚV PTÁKŮ
00:59:31 Dejte ty obrazy odsud pryč! Nesahejte na to!
00:59:34 Nevidíte, že je to mokré, hlupáku? Všechno jste tady pomazal barvama!
00:59:38 Proto jsem vám zvýšil činži! Neměl jste právo! Měl jste to říct!
00:59:41 A kdo kdy slyšel, aby se za chodbu platilo nájemné!
00:59:44 Tak si to odneste! Neodnesu!
00:59:46 Tak leťte!
01:00:05 Počkejte, pomohu vám. Ne, ne.
01:00:10 S vašim dovolením.
01:00:15 Snad se nestěhujete. Jdu pryč z toho zapadákova.
01:00:19 Oh! Zdá se, že budete potřebovat pomoc.
01:00:22 Sprosťák hostinský! Já věděl, že tam dlouho nevydržíte.
01:00:28 A kam vlastně s tím nákladem chcete jít?
01:00:30 To nevím. Musíte něco najít, než přijde noc.
01:00:34 Řekl bych, pojďte ke mně, ale je tam trochu těsno.
01:00:36 Žena, 4 děti a další na cestě. Děkuju vám, ale -
01:00:40 A co takhle vlastní dům?
01:00:43 To stojí moc. Možná, že ne.
01:00:46 Pojďte se mnou. Já vám to vyjednám.
01:00:51 Jestli někoho nenávidím, tak domácí pány.
01:01:04 Pojďte, taková díra není přece pro vás. Už dávno to měli zbourat.
01:01:08 -Počkat! Co to vykládáte? Takhle mi hanět můj majetek!
01:01:12 Hledáte dům k pronajmutí? Prosím, to je nádherný dům.
01:01:16 Sestra v něm bydlela 17 let, a potom umřela, chudinka.
01:01:19 -No právě.
-Prosím, chcete se podívat?
01:01:22 A na jak dlouho byste ho chtěl?
-Nebude ho chtít vůbec,až ho uvidí.
01:01:25 -Rouline, hleďte si svého, nebo jdu pro strážníka.
01:01:28 Nechám vám ho hodně lacino. Co byste řekl 15 měsíčně?
01:01:32 -To je moc.
-Vy se do toho nepleťte!
01:01:34 Že jste to vy, můžete užívat jednu místnost navíc.
01:01:39 Dům, Theo! Našel jsem dům! Mám ho pro sebe.
01:01:43 Mohu pracovat a v klidu. Prostoru je tam habaděj.
01:01:48 SMÍCH
01:01:56 Roulin mi pro začátek půjčil matraci.
01:01:58 Koupil jsem si několik židlí, postel a několik dalších
01:02:01 nezbytností. Když připočtu, co jsem vydal za barvy a plátna,
01:02:05 peníze na tenhle měsíc jsou skoro pryč.
01:02:08 Ale stálo to za to.
01:02:16 Theo, ten dům by se ti líbil. Zvenčí je žlutý
01:02:20 a je v něm plno slunce. Za čas by tu mohli bydlet dva.
01:02:25 Jednou snad přijede Gauguin. A potom, kdo ví?
01:02:28 Možná se to tady změní v malířskou kolonii.
01:02:32 Vstávám za svítání a hned vyrazím ven.
01:02:39 Když teď začalo léto, všechno je úplně jiné než na jaře.
01:02:42 Ale miluji to ještě víc.
01:02:45 Všude se rozlévá staré zlato, bronz a měď.
01:03:08 Přál bych si, Theo, abys poznal zdejší krásné dny.
01:03:12 Ale i když je nepoznáš, uvidíš jejich obrazy.
01:03:15 Z těch barev se mě zmocňuje nesmírná radost.
01:03:19 Celá země žhne pod jižním sluncem. Citronově žlutá, sírově žlutá,
01:03:23 nazelenale žlutá!
01:03:26 A nad tím vším obloha, která žárem zbělela.
01:03:29 Nádherná krajina!
01:03:31 Tak si mě podmaňuje, že se už ničím nedávám poutat.
01:03:35 Nemyslím na žádná pravidla. O ničem nepochybuji.
01:03:38 Nic mě neomezuje.
01:03:40 Pracuji jako parní stroj. Hltám barvy. Spaluji plátna.
01:03:44 Míjejí celé dny, a s nikým nepromluvím.
01:03:48 A den co den je moje soustředění silnější, ruka jistější.
01:03:53 Vládnu barvami jako dosud nikdy. Mám pocit šíře a síly.
01:04:28 VÍTR
01:04:38 Léto minulo v horečné práci, a teď bouří mistrál.
01:04:42 Vytrvalý, divoký vítr. Rozmetává spadané listí
01:04:46 tak vztekle, že mě nutí zůstávat pod střechou.
01:04:57 Občas, když bouře ve mně je už příliš hlučná,
01:05:01 vypiju na rozptýlení o skleničku víc.
01:05:10 Musím si dát pozor na nervy. Vím, že začínám vypadat divoce.
01:05:14 Jestli tak budu pokračovat, jednou mě to přemůže.
01:05:18 A přece, nemohu se zastavit.
01:05:22 Někdy maluju dlouho do noci. Už skoro ani nejsem při vědomí,
01:05:27 a obrazy se mi vynořují jako ve snu, se strašlivou jasností.
01:06:54 -Kdy sem přišel?
-Asi ve 4 ráno. Jako vždycky.
01:06:58 2 kávy, 3 absinty.
-A jedl vůbec něco?
01:07:01 -Prosím vás.
01:07:05 -Á, dobré jitro! Dobré ráno, Rouline.
01:07:08 Něco jsem vám přinesl od vašeho bratra.
01:07:10 -Já bych jen rád věděl, kdy mi zaplatí.
01:07:12 2, 3 dny rád počkám. Ale už je to 14 dní!
01:07:16 Jsem asi stejný blázen jako on. Co myslíte, že tu je? Čítárna?
01:07:26 -Co je dlužen?
-13.
01:07:28 -Tady je 10 a dost řečí.
01:07:32 No, tumáte. Ukažte, já vám pomůžu.
01:07:36 A jdeme, pojďte.
01:07:42 Kdepak jste včera večer maloval? Hledali jsme vás všude.
01:07:46 Po celém okolí. A ne a ne vás najít.
01:07:51 Theo odchází. Co?
01:07:53 Ne, je to dobrá zpráva. On se bude ženit.
01:07:57 No to je báječné! Pojďme to zpátky oslavit.
01:08:06 Aha. A znáte to děvče?
01:08:10 Je Holanďanka. Theo jede v neděli do Holandska
01:08:14 k její rodině. Matka bude ráda.
01:08:16 Ona vždycky chtěla, aby se jeden z nás oženil.
01:08:23 Tak až mu budete psát, že mu taky gratuluju i s rodinou.
01:08:27 Ano, ano, napíšu.
01:08:30 Děkuji.
01:08:34 Ale to neznamená, že vám oběma nepřeji štěstí.
01:08:39 Teď už nebudeš osamělý. Máš ženu. Tvůj byt už nebude prázdný.
01:08:46 Je venku jistě tak sám. Měli jste k sobě vždy tak blízko.
01:08:52 Nemohli bychom něco udělat? Pomoci mu?
01:08:55 Rád bych věděl jak. Něco od něho prodat. Jediný obraz!
01:08:59 To by pomohlo. Bůh ví, že jsem se snažil.
01:09:03 Ptá se taky zase na Gauguina. Mám ho přesvědčit, aby jel za ním.
01:09:09 Gauguin? Snad by to šlo.
01:09:12 Když tu byli loni v zimě, rozuměli si.
01:09:15 Vincent byl z mála lidí, které Paul nenapadal.
01:09:19 Snad kdyby spolu pracovali, kdyby Vincent měl u sebe někoho,
01:09:21 komu by mohl vylít srdce, jiného malíře -
01:09:25 A myslíš, že to Gauguin udělá? Možná.
01:09:29 Musel bych mu poslat peníze, aby zaplatil v Bretani dluhy
01:09:33 a měl na vlak do Arles.
01:09:37 Mohlo by to být řešení pro oba.
01:10:08 Vincente? Vincente! Paul? Paul!
01:10:15 Jsi tady! Jsi opravdu tady! Ano, jsem.
01:10:20 Přijel jsi o den dřív! Proč jsi psal, že přijedeš -
01:10:23 Ukaž a pojď nahoru. Pojď!
01:10:26 Nehledal jsi mě tu dlouho? Náčiní a plátna už máš tady.
01:10:29 Dostal jsem to předevčírem.
01:10:32 Tady ten pokoj jsem připravil pro tebe.
01:10:35 Jo?
01:10:48 Moc hezký.
01:11:03 To jsem maloval pro tebe. To je hezká pozornost.
01:11:18 Opravdu hezká. Už jsi něco jedl?
01:11:21 Ne. Tak pojď dolů. Mám něco na kamnech.
01:11:24 Už bych chtěl vidět, co jsi maloval v Bretani.
01:11:27 No, to tě asi bude zajímat. To, jak jsi o tom psal?
01:11:32 Snad jsem tam objevil něco, co jsem ještě nedělal.
01:11:36 No báječně!
01:11:38 Musel jsem je zabalit, abych je nezačal prohlížet.
01:11:50 Za chvilku to bude. Času dost.
01:12:15 Vidím, že jsi maloval hodně. V téhle končině to není nic těžkého
01:12:20 Jak bych ti to řekl? Uvidíš to sám.
01:12:24 Ráno otevřeš okno a hned je tu zeleň zahrad.
01:12:28 Počkej, až uvidíš ta žlutá pole! V plném slunci!
01:12:31 A světlo, to bys nevěřil. Doopravdy.
01:12:36 Tohle je zdejší žluť. Všude, kam se podíváš, je co malovat!
01:12:40 Co tu dokáže malíř jako ty! Odpoledne si vyjdeme.
01:12:43 Počkej, počkej. Nejsem z těch malířů,
01:12:46 co vylezou z vlaku a hned malujou. Dřív než vybalili věci.
01:12:50 Paule, ukaž mi plátna z Bretaně. Na to je času dost.
01:12:57 Pojďme jíst. Dobře.
01:13:08 Máš hodně silný terpentýn, viď? Vyvařoval jsi v tom tuby od barev?
01:13:12 Ne, ale -
01:13:13 Vincente, ode dneška nech radši vařit mě.
01:13:16 Jak chceš. Tenhle talent mi neupřou
01:13:19 nejhorší nepřátelé.
01:13:22 Vincente, to musíš opravdu žít takhle?
01:13:24 Jak to? Podívej se, jak to sneseš?
01:13:27 Ty barvy ve štětcích. Jak můžeš malovat v tom svinstvu?
01:13:30 Pořád jsem pracoval. Podívej, když máme žít spolu,
01:13:33 začneme od podlahy. Urovnáme to aspoň trochu.
01:13:35 Ukážeš mi ty obrazy? To počká. Jednu věc nesnesu.
01:13:38 A to je zmatek. Ani v hlavě ani kolem sebe.
01:13:52 Tak.
01:13:55 S tímhle musíme vydržet do prvního. Potom, co nám Theo měsíčně pošle,
01:13:59 ať tobě či mně jako zálohy, přijde do téhle krabice.
01:14:03 Co se utratí, se zapíše. Kolik za jídlo, za pití, za tabák
01:14:06 a jiné zábavy. Tak se už na konci měsíce nebude hladovět.
01:14:10 Rozumíš? Rozumím.
01:14:13 Pořád nevěřím, že jsi tady. Než jsi sem přijel,
01:14:17 měl jsem trochu strach. Byl jsem tak dlouho sám.
01:14:20 Snad tu taky najdeš, co potřebuješ, Paule.
01:14:25 Možnost v klidu tvořit. Mohl by to být zatím jen začátek.
01:14:29 Pozvali bychom pak další malíře, založili kolonii, malířskou školu
01:14:32 a ty bys ji vedl. Jako převor?
01:14:36 Jako vůdčí duch. Snad by se dal pozvat Bernard,
01:14:41 Lautrec? Ten nechce z Paříře. Signac -
01:14:44 Ty jsi o tom neslyšel? Vyloučil jsem pana Signaca
01:14:47 z řad svých oddaných ctitelů. Otravuje mě.
01:14:50 Tak třeba Guillaume a Seurat. Víš, co si myslím o Seuratovi.
01:14:53 Je nemocný. Tady by mu to prospělo. Ale mně ne.
01:14:56 Takovou malbu prostě nesnáším. Vincente, už rok se mořím
01:15:00 s jedním problémem. Obětoval jsem rukopis, účinnost.
01:15:03 Všecko, co mi šlo tak snadno, abych našel styl.
01:15:07 Styl, který vyjádří náladu toho, co vidím, ideu.
01:15:10 Nehledě vůbec na konkrétní skutečnost.
01:15:13 Co chceš tedy malovat? To, co mám v hlavě.
01:15:15 Malba je abstrakce. Ne obrázková knížka.
01:15:18 Obraz je plocha pokrytá čarami a barvami,
01:15:21 spořádanými v určitém řádu. No dobře, Theo, totiž Paule.
01:15:24 Ale co uspořádání, které je v přírodě?
01:15:27 Nechci už dbát o přírodu. Co hledám, jsou harmonie.
01:15:30 Harmonie čistých barev. Záměrně komponované
01:15:33 a pečlivě vypočtené. Které dojímají jako dojímá hudba.
01:15:37 Ale pak popíráš ty největší malíře. Rembrandta, Rubense, Delacroixe,
01:15:41 Milleta. Milleta! Cože? Milleta?!
01:15:45 Toho kalendářového mazala s jeho myšími tóny
01:15:48 a nevkusnou sentimentalitou! Jak se odvažuješ?
01:15:52 Millet je z mála malířů, kteří kdy zachytili lidského ducha!
01:15:55 Prosím! A důstojnost práce.
01:15:58 Millet svou malbou vyjadřuje Boží slovo.
01:16:01 Tak měl jít na kazatele, a ne na malíře.
01:16:03 Jestli něčím pohrdám, tak emocionalismem v malbě.
01:16:06 Vincente, malovat mají přece malíři.
01:16:09 Asi jako Degas! Tvůj přítel, který maluje baletky
01:16:11 a dostihové koně už 10 let! Od toho by ses mohl učit
01:16:14 sebeovládání. Já se nechci ovládat!
01:16:17 Já se nebojím citu! Když maluju slunce, chci,
01:16:19 aby lidi cítili, jak se točí a vysílá světlo a žár!
01:16:22 Když maluju venkovana na poli, musím přece cítit,
01:16:25 jak slunce do něho proudí jako do obilí!
01:16:27 A myslíš, že to děláš, když máš plné štětce?
01:16:29 Když plácáš barvou jako kytem! Když se ti stromy svíjejí jako hadi
01:16:32 a slunce vybuchuje přes celé plátno!
01:16:34 Při všech tvých řečech o citu vidím na tvých obrazech jen to,
01:16:37 že maluješ moc rychle! A ty se rychle díváš!
01:16:40 Jak myslíš, brigadýre. Snad máš pravdu.
01:16:51 Snad se potřebujeme napít.
01:17:01 Nezlob se, Paule.
01:17:11 Podívej, Paule, když jsem maloval noční kavárnu,
01:17:14 chtěl jsem ukázat zlo. Nejprudší lidské vášně.
01:17:17 Maloval jsem ji krvavě rudou a tmavě žlutou.
01:17:20 Uprostřed zelený kulečník.
01:17:23 4 citrónově žluté lampy zářící oranžově a zeleně
01:17:28 v atmosféře bledé síry jako v peci.
01:17:35 Chtěl jsem ukázat místo, kde se člověk může zničit,
01:17:39 zbláznit nebo spáchat zločin.
01:17:51 Co jsi to pořád říkal o těch Arlésankách?
01:17:54 Nevidím žádnou pořádnou. Asi se doslechly, že přijdeš,
01:17:57 a zamkli je. Však je uvidíš. Je v nich něco. Jak se nesou.
01:18:02 Dokonce i v stáří, s jakou klasickou grácií a vážností!
01:18:07 Vážností! Já mluvím o ženský, člověče. O ženských!
01:18:11 Mám rád tlusté, neřestné a ne moc chytré.
01:18:13 Žádnou vznešenost. Kdybych měl říct "miluju tě",
01:18:16 zlomím si jazyk.
01:18:19 Nechci být milován.
01:18:23 To myslíš opravdu, Paule?
01:18:27 Pojď odtud. Ukaž mi, co ještě neznám.
01:18:41 SMÍCH ŽEN
01:18:57 -Ty mizero! Zab ho!
-Dej mu do zubů!
01:19:02 -Ty prevíte! Dej mu! Jen ho zab! Říkal jsi, že je ve městě balet?
01:19:08 Jedeš! Jedeš! Neboj se ho! Počkej, počkej.
01:19:14 Na něj nestačíš.
01:19:23 Tak, to už je lepší. A hned je město živější.
01:19:30 KŘIK
01:19:32 Už dost. Ty taky! Jdi ven!
01:19:35 A vy, nechci tady žádné rvačky! Jděte ven! Jděte ven!
01:19:39 Všichni! Ven! Táhni ven! Žádné řeči! Ven!
01:19:50 -Řekl jsem kapitánovi, že se vrátím až ráno.
01:19:53 Pierre! Á, Vincente!
01:19:58 Haló, zrzku, kde jsi byl? Zdravím tě.
01:20:01 Já myslela, že jsi někam odjel. Kdepak. Pracoval jsem.
01:20:06 Co je s tebou? Ty už mě nemáš rád?
01:20:09 Přijel mi můj přítel. Musel jsem mu přichystat bydlení.
01:20:13 Ten rváč. Malíř, jako já.
01:20:21 Není jako ty, zrzku. Hej, Vincente? Podívej to veledílo.
01:20:26 Přímo ze Salonu, vidíš? Symbolismus.
01:20:30 Pošli to Theovi, než to koupí Louvre.
01:20:33 Paule, to je Rachel.
01:20:39 Ach, Vincente, proč já to dělám?
01:20:42 Pořád se chlubím smyslem pro logiku a řád,
01:20:46 a uvnitř jsem dravec.
01:20:48 Něco mě přímo táhne k násilí.
01:20:54 Z násilí je mi na nic, mám ho moc v sobě, bojím se ho.
01:20:58 Proto ho vypiju, než mě zničí.
01:21:01 Loni v zimě na Martiniku jsem se porval s námořníky.
01:21:06 Měsíc jsem byl v nemocnici. Ale stálo to za to.
01:21:10 I z téhle rvačičky je mi líp, než mi bylo celé týdny. A vím proč.
01:21:14 Člověk má najednou před sebou něco, do čeho se může trefit.
01:21:18 Stojí tam, dáš mu do zubů nebo on tobě, to je jedno.
01:21:22 Ale něco se děje.
01:21:25 Dva absinty. A co s tebou? Tři absinty!
01:21:29 BROUKÁNÍ MELODIE
01:21:45 Všecko v pořádku? Všecko, brigadýre.
01:21:53 Drahý Theo, jsem tak šťasten, že je tu Gauguin. Že už nejsem sám.
01:21:58 Má pro mne obrovskou cenu vidět ho pracovat.
01:22:01 Je to veliký malíř a dobrý přítel.
01:22:05 Paule? Nějak mi to nejde. Nejde mi to.
01:22:13 Paule, mohl by ses na to podívat? Počkej, chci zachytit to světlo.
01:22:18 Vím, co jsi mi říkal. Mírním barvy, pokouším se je zvládnout,
01:22:22 a nejde mi to. Jen jdi a zkus to znovu.
01:22:26 Tohle právě myslím! Vidíš, jak je to nebe bledé a řídké?
01:22:30 Pořád jen stejné tahy štětcem! Nemá to strukturu, energii!
01:22:35 Je to ploché! Tak to právě vidím! Ploché!
01:22:43 Hádáme se o vše. Hlavně o malbu.
01:22:46 Ale v těch hádkách je tolik elektřiny,
01:22:49 že po nich mám často mozek tak unavený jako vybitou baterii.
01:22:55 VÍTR
01:23:10 Co je zase s tebou? Proč nemalujeme venku?
01:23:13 Vidíš to slunce? Jo. Slyšíš ten vítr?
01:23:16 Ten není na obraze vidět. Tak co?
01:23:20 Mně je docela dobře tady. Totiž bylo by, kdyby ses usadil.
01:23:25 Mám toho dost, sedět v kleci. Jednou ti neuškodí malovat doma.
01:23:29 Máš představivost, vymýšlej si. Proč mám vymýšlet tady,
01:23:33 když to příroda dělá mnohem líp? Tak jdi ven. Kdo tě drží?
01:23:43 VÍTR
01:24:01 To je k smíchu. Takhle nemůžu pracovat.
01:24:04 Přivaž si stojan! Už chápu, že ti tu říkají blázen!
01:24:11 Pojď, Vincente, jdeme odtud! Nech toho!
01:24:14 V té vichřici se nedá malovat. Maloval jsem tak už stokrát.
01:24:18 A já viděl, co z toho bylo. Vrátím se. Mám po krk toho kraje!
01:24:21 Slunce mi vypálí oči z hlavy. Ten hnusný mistrál mě rozfouká
01:24:25 na kusy! Mám po krk těch bláznivých nápadů!
01:24:28 A toho domu taky! Proč tu vlastně jsem? A proč jsem přijel?
01:24:33 Když je to takhle, tak proč neodjedeš?!
01:24:35 Proč neodjedu?! Protože na to prostě nemám!
01:24:40 Paule. Paule!!!
01:25:10 Jsou tu peníze od Thea. Hmm.
01:25:31 Mám ti nalít, Paule? Ne, dík.
01:25:45 Paule, když jsme šli domů, tak jsem pořád myslel na -
01:25:51 Myslel jsem, Paule, že kdybychom se přece jen přemohli,
01:25:55 kdybychom se pokusili zůstat přáteli,
01:25:58 nebylo by to pro oba lepší? Tak jsi to dokončil.
01:26:02 Protože když se díváš zpátky, život o samotě se hrozně promarní.
01:26:09 Nemůžeš přece žít jen tak bez přátel, bez kamarádství,
01:26:14 bez lásky lidí. Já se obejdu bez lásky.
01:26:18 Naučil jsem se to. Že tak můžeš mluvit, Paule.
01:26:22 Máš přece taky svou rodinu. Myslíš na ni někdy? Na děti?
01:26:26 Vídáš je tak zřídka. To je moje věc.
01:26:30 Ale Paule, chtěl jsem jen říct, že i ty se jistě -
01:26:34 že se někdy cítíš hrozně. Přestaň už konečně!
01:26:38 Jestli chceš cedit slzy, tak ne nade mnou.
01:26:41 Snadno si najdeš, nad čím brečet.
01:26:44 Fňukáš pro pár starých bot. Pláčeš nad Chaloupkou strýčka Toma.
01:26:49 S Milletem se rozplýváš nad vznešeností dřiny.
01:26:52 Celé týdny slyším ty žvásty, a mám jich po krk!
01:26:55 Co ty víš vůbec o dřině?! Kdy v životě jsi vůbec
01:26:59 fyzicky pracoval? Já ano! Kopal jsem příkopy
01:27:03 v příšerném vedru tropů. Dělal jsem v docích
01:27:07 v takovém mrazu, že mi dlaně přimrzaly k lanům.
01:27:10 A nech si říct: Není v tom ani vznešenost ani krása!
01:27:13 Dělal jsem to, jen abych mohl malovat!
01:27:16 Neměl jsem bratra, aby mě podporoval.
01:27:19 TŘESK SKLA
01:27:31 Tohle už víckrát nedělej. Paule, kam jdeš?
01:27:35 Jdu pryč, než tu jeden druhého zabijeme.
01:27:38 Nechoď. Ráno se vrátím pro věci.
01:27:40 Prosím tě, nechoď, Paule. Kdybys věděl, jak jsem tu byl sám,
01:27:42 než jsi přijel. Vím dobře, co je samota.
01:27:45 Jenom nad tím nekňourám.
01:27:58 SMÍCH ŽEN
01:28:13 RYCHLÉ KROKY
01:28:20 DRAMATICKÁ HUDBA
01:29:55 Auuu!!
01:30:19 Jak se jmenujete? Gauguin.
01:30:31 Váš přítel je uvnitř. Umírá.
01:30:52 Pošlete pro doktora. Je na cestě.
01:30:56 Co se stalo? Má uříznuté ucho.
01:31:03 Co tu bylo včera večer? To nevím, nebyl jsem tady.
01:31:07 Bydlíte tu. Proč jste odešel? Hádali jste se?
01:31:13 -Inspektore, doktor přišel. Koukejte -
01:31:19 Tudy, doktore.
01:31:23 -Kdy jste ho našli?
-Asi před hodinou.
01:31:26 -Byl při vědomí?
-Vůbec ne.
01:31:33 -Je zázrak, že nevykrvácel.
-Udělal si to sám?
01:31:36 -Zdá se.
-Jak to vypadá?
01:31:40 -Nemusíte se bát. Nebudete mít práci s mrtvolou.
01:31:43 Musí se to honem vypálit a vyčistit.
01:31:46 Strážníku, o dva ručníky prosím.
-Hned, pane doktore.
01:31:51 Musím vám to říct. Je trochu vyšinutý.
01:31:54 Když mi nevěříte, zeptejte se sousedů.
01:31:57 Včera se to zhoršilo. Už má přítomnost ho k tomu doháněla.
01:32:01 Když mě uvidí, až se probere, po všem, co se stalo,
01:32:05 může to být jeho smrt. Budete mě ještě potřebovat?
01:32:13 Myslím, že už ne. Dám zprávu jeho bratrovi.
01:32:28 HALAS NA ULICI
01:32:43 Co tady chcete?
01:32:45 To nemáte nic na práci, než tu rámusit?
01:32:48 Proč nejdete domů a nedáte mu pokoj?
01:32:51 Vždyť je nemocný! Potřebuje klid!
01:32:54 SMÍCH LIDÍ Tady není žádná pouť.
01:32:56 Mohli byste se stydět! Jděte domů! Jděte už! Táhněte!
01:33:00 -My chceme vidět zrzka!
01:33:02 HLUK Z ULICE
01:33:06 KŘIK LIDÍ
01:33:24 SMÍCH A KŘIK
01:33:29 Nechte mě spát!
01:33:33 Nechtě mě spááát!!!!
01:34:18 Vincente, mluvil se mnou doktor Ray. Je to s tebou velmi dobré.
01:34:25 Brzy se můžeš vydat na cestu. Johana i já -
01:34:28 Theo! Sám chci mít nad sebou dohled. Chci někam do ústavu.
01:34:36 Je to nutné, Theo. Ještě jeden takový záchvat,
01:34:40 a budu bezmocný jako krab otočený na hřbet.
01:34:44 Ani skoncovat bych to potom nemohl.
01:34:48 Vincente, mohl bys bydlet s námi v Paříži a vést rozumný život.
01:34:53 Postaráme se, aby se to už nestalo. Jak, Theo?
01:34:56 Budeš se s Johanou střídat a pozorovat mě,
01:34:59 jestli se příznaky nevracejí? A co až přijde dítě?
01:35:08 Jsem nebezpečný druhým, nebezpečný sobě. Věř mi,
01:35:13 bude líp, když budu v ústavu. Vincente, přestaň.
01:35:17 Tak nesmíš mluvit. Najdi mi, kam mohu jít. Prosím.
01:35:27 Nevěš hlavu. Není to na dlouho.
01:35:32 Jen co v životě najdu zase trochu pořádku a klidu.
01:35:53 HOUKÁNÍ VLAKU
01:36:32 Ano, váš bratr mi úplně všecko vysvětlil.
01:36:35 I to, že jste se dobrovolně rozhodl přijít sem do ústavu.
01:36:39 Duševní choroba není nic jiného než jakákoli nemoc,
01:36:43 kterou můžete dostat. Pokud jde o halucinace,
01:36:46 když jednou poznáte, že běžně doprovázejí poruchy,
01:36:49 kterými trpíte, ať už jsou to vrozené nebo nabyté,
01:36:53 a když se se svým stavem smíříte, pak hrůza z poloviny zmizí.
01:36:57 Tady prosím, tady.
01:36:59 A pak odpočinek a klid, pravidelný život v příjemném prostředí.
01:37:06 V celém našem ústavu máme v tomto okamžiku jen 11 mužských pacientů.
01:37:12 Strava je prostá, ale zdravá. A hlavně - je tu klid. Je tu klid.
01:37:24 Á, vida, tady je náš dozorce! A toto je pan Vincent Van Gogh
01:37:29 z Holandska. Doveďte prosím pana Van Gogha do jeho pokoje
01:37:32 a seznamte ho s našimi zvyklostmi. Ne, ne. To vám prozatím schováme.
01:37:37 Až uvidíte, co budete potřebovat. Kdybyste ode mě cokoli chtěl -
01:37:57 KŘIK ŠÍLENCE
01:38:04 -Zmrzačil si levé ucho. Vzhledem k uvedeným okolnostem
01:38:08 a na základě prohlídky, kterou pacient podstoupil,
01:38:13 soudím, že bude třeba, aby se pan Van Gogh podrobil
01:38:18 dlouhodobému pozorování a léčbě v našem ústavu.
01:38:23 Podepsán doktor Peraut, Saint Remy, 9. května 1889.
01:38:31 Van Gogh Vincent, 14. června. Pacientův stav se zdá uspokojivý
01:38:39 a neustále se zlepšuje.
01:38:44 Ale přesto pacient trpí chronickou skleslostí,
01:38:48 provázenou příznaky krajního zděšení.
01:38:57 -Mohu vám prosím otevřít okno?
01:39:08 Je odtud krásný výhled.
01:39:23 -Celkový pacientův stav dobrý.
01:39:31 Násilí se nedopouští.
01:39:35 Žádal, aby směl mít v pokoji malířské náčiní
01:39:39 a jiné osobní potřeby. Žádosti vyhověno.
01:40:25 -Velmi hezké.
01:40:28 Ale co ten žnec? To je vaše představa?
01:40:31 Vždyť na poli nikdo není. To je prostě kdokoli,
01:40:34 kdo chce v tom žáru dokončit svou práci.
01:40:38 To je postava Smrti.
01:40:41 Nevypadá to jako smutná Smrt. Není smutná, sestřičko.
01:40:48 Přichází v plném jasu dne, když slunce zaplavuje všechno
01:40:52 světlem z ryzího zlata.
01:41:06 Vskutku se zdá, že malování je prospěšné
01:41:10 nebo dokonce nezbytné, aby se pacientův stav zlepšil.
01:41:17 Ovšem jen pokud mu není dovoleno, aby se oddával pracovnímu vypětí
01:41:23 a vzruchu, který mu přivodil dřívější krizi.
01:42:16 DRAMATICKÁ HUDBA
01:42:28 Tento poslední záchvat byl doopravdy ten nejprudší
01:42:32 a nejdelší ze všech, co ho postihly doposud.
01:42:39 Díky naší vytrvalé péči a pozorování blíží se dnes
01:42:45 tělesnému uzdravení.
01:42:49 A protože to jeho stav dovoluje, vyjadřuje nyní přání
01:42:54 opustit tento náš ústav, s úmyslem usadit se zase na severu,
01:43:04 a jelikož Vy ho podporujete v jeho žádosti,
01:43:13 bude odtud propuštěn, jakmile bude schopen cesty.
01:43:34 Vincente! Johanko!
01:43:39 Jak rád tě vidím. Však už bylo na čase.
01:43:42 Jsi přesně tak hezká, jak jsem si myslel.
01:43:44 Řekni, že vypadá výborně, Theo! Vypadá líp než já.
01:43:47 Kde máte maličkého? Kdy ho už uvidím?
01:43:49 Teď zrovna spí. Ale protože je tvůj jmenovec,
01:43:52 můžeš k němu jít. Jen to zkus nepustit mě tam.
01:43:55 Něco jsem mu donesl. Snad se mu to bude líbit.
01:43:57 Tak tady máš synovce. Oh, pravý Van Gogh!
01:44:01 Když tu byla Vilemína, řekla, že se nejvíc podobá otci.
01:44:04 Ne, ne, má i z Johanky něco. Ty ručičky. A jak hezky spí.
01:44:07 Jen počkej, až dostane hlad.
01:44:11 Vincente! Co je ti?
01:44:14 Pojď, pojď si sednout. Hned mu bude dobře.
01:44:20 Mně je dobře, jen hlava se mi trochu zatočila.
01:44:25 Unavil ses. Přinesu ti trochu kávy.
01:44:28 Oh, díky, Johanko.
01:44:30 Je mně opravdu dobře. To ta dlouhá cesta.
01:44:35 Á, nechal jsem si to nejlepší, až přijedeš.
01:44:40 Tvůj obraz Červená vinice - Co je s ním?
01:44:42 Prodal jsem ho. Za 400 franků. Á, kdo ho koupil?
01:44:46 Jedna malířka, Anna Bocková. Žije v Bruselu.
01:44:50 Oh, skvělé! Jsem rád, Theo.
01:44:56 Já ani nevěděl, co věcí jsem ti poslal.
01:45:00 A pořád to přibývá. Už skoro nemáš kde se otočit.
01:45:07 No, snad se sem přece jen několik lidí vtěsná.
01:45:10 Napadlo mě pozvat na večer několik tvých přátel.
01:45:14 Kde je Paul? Ten je v Bretani.
01:45:17 Ale Lautrec, Pissarro, Bernard tě chtějí vidět.
01:45:20 Musíme oslavit tvůj první prodej. Nebo to chceš radši odložit?
01:45:25 Ne, raději ne. Čím dřív odjedu do Auvers, tím to bude lepší.
01:45:29 Ne, že bych snad odjížděl až bůhví kam,
01:45:32 vždyť můžete někdy v neděli přijet za mnou.
01:45:36 Je všechno domluveno s doktorem Gachetem? Čeká mě?
01:45:41 Pissarro všechno zařídil. Byli před týdnem u mě.
01:45:44 Viděli mé nové věci? Gachet byl přímo nadšený.
01:45:47 Nechtěl odejít dřív, než mu dva půjčím.
01:45:51 Theo, vysvětlil jsi mu, jak to se mnou je?
01:45:58 Ano. Doufá v nejlepší.
01:46:01 Díky, Johanko! Holandská kuchařinka.
01:46:04 Já tě nechápu, Theo. Tak báječnou hospodyňku máš doma.
01:46:09 Je na čase, aby sis kosti trochu obalil masem. Hmm!
01:46:13 Mám opravdu velkou naději, Vincente.
01:46:16 Doktor Gachet má výbornou pověst.
01:46:19 Doktore Gachete, musím vám říct pravdu,
01:46:22 bude mě něco varovat, budu mít čas- Pokud jde o vaše záchvaty,
01:46:26 chcete znát můj názor? Zapomeňte na ně, docela.
01:46:29 Řekněte si, že už je s nimi konec, a pracujte, odvážně, radostně!
01:46:34 Vincente, ani nevíte, jak šťastný jste člověk.
01:46:37 Umět namalovat jediný obraz, jako cypřiše, co tu mám,
01:46:40 nebo slunečnice, co mi ukázal váš bratr,
01:46:43 dal bych za to 10 let života. Víno vám nechutná?
01:46:46 Já - já teď moc nepiju. Doktore, Gachete?
01:46:49 Ano, pro malíře je práce ten jediný lék!
01:46:52 A tady je to pravé místo! Pojďte.
01:46:57 Cézanne. Poznáváte to? Maloval to v tomhle pokoji.
01:47:01 A támhleto je tenhle dům. To maloval odnaproti.
01:47:07 Ano, abych řekl pravdu, nevisí tu skoro žádný obraz,
01:47:10 který by nebyl malován přímo tady nebo na 100 kroků odtud.
01:47:14 A viděl jste támhle toho Daumiera?
01:47:19 To je hotový div, silná věc. Ano.
01:47:22 Mnohokrát tu byl. Daumiere. Byl to podivný člověk.
01:47:27 Jenže já, abyste věděl, já trochu rozumím uměleckému temperamentu.
01:47:32 Když Manet umíral, tak mě taky pozvali ke konzultaci.
01:47:38 Chtěli amputovat. Povídám: Ne, ne, ne. U takového muže ne.
01:47:44 Ale nedali si říct.
-Oběd je hotov, pane doktore.
01:47:48 -Dobře, Terezko. Můžete nosit na stůl. Už jdeme.
01:47:51 Guillaume. To je krása, co?
01:47:54 Jestli chcete, tak vás pak zavedu tam, kde to maloval.
01:47:57 Chtěl jsem, aby taky přijel do Arles.
01:48:00 Á - povoluje to. Chtělo by to rám.
01:48:03 Hmm, už jsem ho chtěl dát. Udělám to, hned zítra.
01:48:12 Drahý Theo, byl jsem u doktora Gacheta.
01:48:15 Je to příjemný člověk. Má doma několik dobrých obrazů.
01:48:18 Chce, abych ho portrétoval, ale pokud jde o to, zda mi pomůže,
01:48:22 mám strach, že nesmíme očekávat příliš mnoho.
01:48:27 Když slepec vede slepce, což oba nespadnou do škarpy?
01:48:35 Á, pane Vincente, v kolik hodin si budete přát ráno snídani?
01:48:39 S tím se netrapte, chodím ven časně, dřív než vstanete.
01:48:43 Nechte mi tu trochu kávy s chlebem. To postačí.
01:48:49 V jedné věci měl Gachet pravdu. Je to tu krásné!
01:48:52 Svádí mě to k malování a práce se daří.
01:48:56 Řekl byste, že lékař, který vidí tolik bolu a utrpení
01:48:59 má problémů na jednoho dost. Ale ne, já pořád někde zakládám
01:49:04 spolky a vstupuju do dalších.
01:49:07 A pak ta má veliká vášeň pro malířství!
01:49:11 Kromě portrétů jsem udělal několik krajin.
01:49:14 Mám pocit, že vládnu štětcem s větší jistotou
01:49:16 než kdykoli předtím. A tak pracuji ve spěchu den co den,
01:49:20 jako horník, který ví, že ho čeká neštěstí.
01:49:49 KŘIK A VESELÍ LIDÍ
01:50:30 MOTIV Z MARSEILLAISY
01:50:39 -Ať žije pan starosta!
-Ať žije!
01:50:45 -Ať žije pan starosta!
-Ať žije!
01:50:50 HLUČNÁ HUDBA A KŘIK LIDÍ
01:51:29 TŘESK STŘEPŮ
01:51:57 KŘIK PTÁKŮ
01:52:10 DRAMATICKÁ HUDBA
01:52:38 Už nemůžu!
01:53:12 Jsem zoufalý. Nemohu naprosto nic předvídat.
01:53:17 Nevidím žádné východisko.
01:53:39 VÝSTŘEL
01:53:57 Mohl bych celou tu žalostnou věc přejít smíchem,
01:54:01 kdybych ti nebyl na obtíž.
01:54:04 Jen kdybys aspoň dostal zpátky, co jsi dal za barvy a plátna.
01:54:11 Nemluv tak.
01:54:13 Chlapci je opravdu líp? Ano.
01:54:17 Byl to jen planý poplach. Rostly mu jen zoubky,
01:54:21 taková maličkost. Má, doufám, klidnější duši,
01:54:26 než je moje.
01:54:30 Protože moje už klesá.
01:54:38 Theo?
01:54:40 Theo!
01:54:45 Chtěl bych domů.
01:55:06 Můj bratře. Můj ubohý bratře. PLÁČ
01:55:14 Nevypadá to jako smutná Smrt. Není smutná, sestřičko.
01:55:19 Přichází v plném jasu dne, kdy slunce zaplavuje všechno
01:55:24 světlem z ryzího zlata.
01:55:43 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2012
Společnost MGM vlastnila práva na populární román Irvinga Stonea o životě holandského postimpresionisty Vincenta van Gogha Žízeň po životě (1934, česky 1957) už od roku 1946, ale projekt neustále odkládala jako příliš riskantní. Její názor změnil úspěch životopisného snímku Johna Hustona o malíři Toulouse–Lautrecovi Moulin Rouge (1952) a také ohlas mezinárodní výstavy, jež v padesátých letech představila van Goghovo dílo široké veřejnosti. Režií byl pověřen Vincente Minnelli, jehož výtvarná minulost byla zárukou, že malířovy obrazy budou ve filmu představeny v plné kráse. Zachycení vlastních pláten na filmový pás nebylo přes ochotnou spolupráci největších světových galerií vůbec jednoduché. Tvůrci se museli vyhnout nadměrnému osvětlení, a proto nejdřív vyfotografovali van Goghovy obrazy speciální portrétní kamerou a náležitě zvětšené diapozitivy pak nasnímali znovu s použitím silného zadního osvětlení a speciálních objektivů. Film vznikal prakticky celý v evropských exteriérech, na skutečných místech, kde van Gogh pracoval a žil. Obsazení postavy psychicky labilního umělce, trýzněného neustálými pochybnostmi, bylo poměrně jednoduché, neboť Kirk Douglas, který o roli projevil zájem, byl umělci dost podobný. Za svou kreaci, která patří k nejlepším v jeho dlouhé kariéře, dostal mj. Cenu newyorských filmových kritiků, Zlatý glóbus a oscarovou nominaci. Snímek obdržel ještě další tři nominace (herecký výkon ve vedlejší roli, scénář podle předlohy, barevná výprava), ale zlatou sošku si domů odnesl pouze Anthony Quinn za ztvárnění van Goghova přítele, malíře Paula Gauguina.
Foto a video © 1956 Warner Bros. Entertainment Inc.
Žízeň po životě očima Michaela Málka
Hodnocení filmu: 80 %