Gérard Philipe jako neodolatelný svůdce, který osudově potká skutečnou lásku. Francouzsko-italské milostné drama (1955). Dále hrají: M. Morganová, J. Desailly, P. Dux, J. Francois, Y. Robert, B. Bardotová a další. Scénář a režie René Clair
00:01:33 TROUBENÍ NA TRUBKU
00:01:42 ZVONĚNÍ ZVONU
00:02:07 TROUBENÍ NA TRUBKU
00:02:21 Víš, kolik je? Přijdu za chvilku.
00:02:24 Jenom aby.
00:02:28 Jak to? Je nahoře.
00:02:31 Kdo? Ta, s kterou jsi měl večer schůzku.
00:02:34 Já? Zapomněl jsem.
00:02:37 Co jsi jí řekl? Co bych říkal.
00:02:40 Ach.
00:02:49 Ale, drahoušku. No ne, to je překvapení.
00:02:55 Jsi to ty? Opravdu ty?
00:02:57 Nevěřím svým očím.
00:03:00 A kdy jsi přijela? Neříkej, drahá, že už včera večer.
00:03:06 A já měl zrovna službu.
00:03:08 Můj kamarád si vzal volno. Kdybych to byl věděl.
00:03:15 Proč jsi nenapsala? Vy jste nedostal můj dopis?
00:03:19 Musím hned zas odejít. Máme přípravu na manévry.
00:03:22 Přehlídka, fanfáry. Čekají mě v kasárnách.
00:03:29 Vy jste nedostal můj dopis?
00:03:32 Prosím tě, kdybych ho byl dostal, byl bych tě čekal, miláčku.
00:03:40 Byl bych se těšil, že spolu budem celou noc.
00:03:42 A co jsi řekla doma? Že přijedeš ranním vlakem?
00:03:45 Ty jsi chytroušek.
00:03:48 Dnes večer se od tebe ani nehnu. Budu tě čekat.
00:03:52 Budeme spolu. Ale nyní, Francie mě volá.
00:03:58 Čekala jsem vás celou noc. Teď může počkat Francie.
00:04:03 Jak to? Než odpovíte na mojí otázku.
00:04:06 Vy jste nedostal můj dopis? Říkám přece, kdybych ho dostal...
00:04:11 Byl by v této zásuvce, ano? A také tu je.
00:04:14 A otevřený.
00:04:16 Drahoušku, všechno ti vysvětlím, ale teď spěchám.
00:04:20 Přijď večer. Vysvětlíš mi všechno teď hned.
00:04:25 Cos to vyhodila? Klíč.
00:04:27 Co?
00:04:37 Hej, přátelé. Přejete si, poručíku?
00:04:40 Spadl mi klíč, najděte ho. Kam, poručíku?
00:04:42 To nevím, hledejte.
00:04:45 Vidíš, jediný výbuch zlosti a celé město se všechno dozví.
00:04:48 Myslím na tvojí pověst. Na moji pověst?
00:04:51 A to necháte válet moje dopisy tady?
00:04:53 Pan Armand de la Verne, pan Armand de la Verne,
00:04:55 Yvonna, Rosa, Theresa. Ta neumí pravopis.
00:04:58 Odeta. Dokonce dvě Odetty.
00:05:02 Má drahá. TROUBENÍ TRUBKY
00:05:05 Slyšíš? Moji dragouni už jedou.
00:05:08 To je vaše odpověď.
00:05:10 Odpovím vám večer. Budu vás tady čekat.
00:05:13 Je to zbytečné, mezi námi je konec.
00:05:15 Giselo. Sbohem.
00:05:18 Ach. Má drahá, všechno vám vysvětlím.
00:05:23 Poručíku, tady je klíč.
00:05:28 TROUBENÍ NA TRUBKU
00:06:04 Madam se ptá, přijdeš na slavnost Červeného kříže?
00:06:07 Ještě nevím. Přijde určitě.
00:06:14 Sestru zajímá, jestli poručík La Verne zná tu zpěvačku?
00:06:17 -Zeptám se plukovníka.
00:06:19 Oliviere, má poručík La Verne poměr se slečnou Theresou?
00:06:23 Nevedu v patrnosti jeho zálety. Ty slečnu Theresu znáš?
00:06:30 TROUBENÍ NA TRUBKU
00:06:33 Ještě myslíš na toho poručíka?
-Je to asi zbytečné.
00:06:37 A tahle?
-Je strašlivě mladá.
00:06:41 Myslela, že si jí vezme.
-No a?
00:06:43 -V té době se seznámil s Giselou.
-To je tahle.
00:06:47 -Ne, to je Leontýna. Tady je Gisela.
00:06:49 -A co tahle?
-To je prefektova dcera.
00:06:52 -Ó? Ta, co se má vdávat?
00:07:00 TROUBENÍ
00:07:14 Kdybych věděl, že přijedeš, přišel jsem ti naproti.
00:07:18 Pláčeš zbytečně.
00:07:31 Yvonno, tobě se líbí dragouni? Ano, paní Matyldo.
00:07:34 Oknem se na ně dívej, jak chceš.
00:07:37 Ale až přijdou k nám, dej si pozor, nezvedej oči.
00:07:54 Nashledanou La Verne. Nashledanou.
00:08:03 Poslyšte, dítě, proč se na mě nepodíváte?
00:08:06 Paní Matylda nechce, abych... Ach, má pravdu.
00:08:12 Ti pánové jsou sice milí,
00:08:14 ale kdyby někdo z nich byl příliš milý, neposlouchejte.
00:08:18 A přijďte mi to říct. Rozumíte?
00:08:21 Ne, pane. Vysvětlím vám to.
00:08:25 Někdo z nich vás zastaví. Potom vás vezme žertem za ruku.
00:08:32 To už je moc. To nesmíte dovolit.
00:08:34 Protože když vás vezme za ruku, vezme vás také kolem pasu.
00:08:37 A když vás vezme kolem pasu, pokusí se vás políbit.
00:08:43 Ne, ne, ještě ne.
00:08:47 Máš čas. Tak nezapomeň.
00:08:51 Kamaráde, dělej, plukovníková tě čeká.
00:08:54 Plukovníková? Vidíš, to je vojna.
00:08:57 Disciplína, povinnost, oběti.
00:09:06 ZPĚV
00:10:46 Tak oblékáš se? Ne.
00:10:48 Nepůjdeš na večeři? Budou tam jen páni.
00:10:51 Nebude to poprvé. Co je ti?
00:10:53 Jsem smutný. Asi jsem zamilovaný.
00:10:56 Do koho? To nevím.
00:10:59 Co ta včera večer? To nic nebylo.
00:11:02 Co říkáš té malé? Viděl jsi jí?
00:11:06 To není ono. Víš, co bych chtěl?
00:11:10 Lásku na první pohled. Jak to bývá v románech.
00:11:13 Přistoupil bych k ní a řekl jí:
00:11:16 "Paní nebo slečno, jste ta, po které jsem toužil.
00:11:22 Kdybyste tušila, jak dlouho jsem čekal.
00:11:25 Miloval jsem někdy?
00:11:27 Myslel jsem si to, ale mé srdce je nedotčené."
00:11:29 SMÍCH
00:11:31 "Jsem tak sám a opuštěn. Tak sám a opuštěn.
00:11:35 A víte, co si říkám každou noc ve svém pokoji?
00:11:39 Nemiluje mě. Nikdy mě nebude milovat.
00:11:44 Chtěl bych uniknout a vracím se k ní.
00:11:47 Chtěl bych zemřít a každé ráno
00:11:50 prosím o další den života, abych ji opět spatřil."
00:11:54 Kdo je ta nestyda, co vás tak trápí pane Armande?
00:11:57 Ještě ji neznám. SMÍCH
00:12:00 Dejte si pozor, pane Armane,
00:12:01 tak dlouho budete lhát, až vám nikdo neuvěří.
00:12:03 -Matyldo, já jsem také tak sám.
-Pane Chartiere, vy to tak neumíte.
00:12:07 Chcete říci, že nemám uniformu.
00:12:09 Pánové, naše dámy nemilují vás, ale vaše uniformy.
00:12:13 Kdybych měl uniformu, byl bych smělejší než vy.
00:12:16 Víte, jak bych si vybral milenku být na místě poručíka La Verne?
00:12:20 Nééé. Takto.
00:12:23 ZPĚV
00:12:25 Ať žije můj kapitán.
00:12:27 Ať žije můj kapitán.
00:12:31 Za měsíc odjíždíme na velké manévry.
00:12:34 A večer před odjezdem bude večírek. Ohromná pitka.
00:12:37 A my civilové to zaplatíme, když pan De la Verne vyhraje sázku.
00:12:42 Když jí prohraje, předložíme účet pánům důstojníkům.
00:12:45 Ano.
00:12:46 -A jaká je to sázka? Mohu to vědět?
00:12:49 Ticho, pánové. Ani slovo.
00:12:50 Přísahali jste, že zachováte tajemnství.
00:12:53 Jde tu o čest ženy.
00:12:58 Dokonce kolkovaný papír. Všechno musí být podle pravidel.
00:13:03 Pan Armand de la Verne, poručík 33. pluku...
00:13:07 Zde.
00:13:08 Se zavazuje státi se milencem... Pozor na vychování.
00:13:12 Se zavazuje, že získá přízeň paní...
00:13:18 Které paní, prosím?
00:13:22 SMÍCH
00:13:28 Se zavazuje, že získá přízeň... Přízeň.
00:13:32 Přízeň paní, tady necháme místo na jméno.
00:13:36 Jak jí vyberete?
00:13:38 Paní X před odjezdem pluku na velké manévry.
00:13:41 Pak se uspořádá večeře na účet civilistů nebo důstojníků.
00:13:45 Jako svědci podepsaní...
00:13:48 Jak se mám podepsat? Jak ti tady říkají?
00:13:50 A jméno té dámy? To hned zjistíme.
00:13:55 V čepici jsou dámy z celého města. U nás v salónu.
00:13:58 SMÍCH Jméno musí vytáhnout nevinná ruka.
00:14:02 Já, já, já. Slečny, která z vás je tu nová?
00:14:07 Poupě.
00:14:10 Nesmíš se dívat.
-Zavři oči.
00:14:15 -Pánové, hlídka, pozor. Hlídka. Ty jsi v uniformě.
00:14:19 Plukovník si nepřeje, abychom sem chodili v uniformě.
00:14:21 Uteč.
00:14:24 Pozor, čepice.
00:14:38 Poručíku.
00:14:40 Šavle. Děkuji.
00:14:43 A čepice. Papíry v ní nejsou.
00:14:47 To nic, napíšem to znovu. Doufám, že vám vyberou hezkou.
00:14:56 Řeknu ti to. Opravdu?
00:15:00 Slibuji. A co když nebude hezká?
00:15:10 Tak přijdu k tobě.
00:15:26 Je to blbost. Krokem.
00:15:31 Co je blbost? Tvoje sázka.
00:15:34 Miluji náhodu.
00:15:35 Řekni nějaké číslo. 5.
00:15:38 1, 2, 3, 4, 5.
00:15:41 Zastavit.
00:15:44 Magalli, ke mně. Rychle.
00:15:49 Otočte se.
00:15:52 Nohy, barva všechno krásné. Vidíš, náhodě se může důvěřovat.
00:16:04 Trojka.
00:16:15 Proč ne tahle? Tu už znám.
00:16:18 Tím spíš. To mě nebaví.
00:16:22 Sedmička. 2, 3, 7.
00:16:25 Číslo 237 vyhrává šicí potřeby.
00:16:31 237. 237, to jsem já, podívej.
00:16:36 Lucie, prosím tě, ne tak nahlas. Vyhrála jsem, to jsem já.
00:16:41 Tvoje šaty. Roztrhla jsem ti šaty.
00:16:43 Na tom nezáleží, nech to. Je to vážné?
00:16:46 Půjčila jsem si je od přítelkyně, prokrista.
00:16:48 Právě jste vyhrála šicí potřeby, slečno.
00:16:51 Co můžeme pro slečnu udělat? Ty nic, ty nic.
00:16:55 Náhoda. Já hledám, on vyhrává.
00:16:58 A nyní... Příští výherkyně bude moje.
00:17:02 Ptačí klec s dvěma ptáčky, kteří se něžně milují.
00:17:06 Dámy, nedojímá vás ten pohled?
00:17:11 Tak platí? Ta, která vyhraje klec.
00:17:13 Ta, která vyhraje klec, získá mé srdce.
00:17:15 Moc riskujete. Jsem voják.
00:17:21 Nula. A jé.
00:17:23 Buďte klidný. Vám se to mluví.
00:17:28 Trojka.
00:17:31 Která bude ta šťastná?
00:17:48 Čtyřka. 3 a 4. Číslo 34 vyhrává ptačí klec.
00:17:53 Číslo 34.
00:17:55 -34, tady, prosím.
-Naše drahá předsedkyně.
00:18:01 Plukovníkova žena. Milujete riziko.
00:18:04 Promiňte, pane.
-Je to vaše číslo, madam?
00:18:07 -Myslím, že mám číslo 54.
-Tak je to jiná dáma.
00:18:13 Šťastná výherkyně není v sále? Číslo 34.
00:18:19 Číslo 34.
00:18:22 Číslo 34. Nemáte, slečno, 34?
00:18:26 Co vyhrává? Překvapení.
00:18:32 34.
00:18:34 34?
00:18:38 To jste vy? Myslím.
00:18:41 Zdá se vám to nebo jste si jistá? Skoro.
00:18:46 Jsem o tom přesvědčen.
00:18:50 Neříkejte, že jste lístek ztratila. Nevím, kam jsem ho dala.
00:18:54 Musí se najít. Je to důležité?
00:18:58 Všechno, co závisí na osudu je důležité.
00:19:00 Hledejte ho.
00:19:02 Nesvěřila jste lístek někomu, když jste přišla?
00:19:06 Přišla jsem sama. Sama?
00:19:10 Nechci vás zdržovat, pane. Děkuji vám.
00:19:13 Počkejte, není v rukavici? V rukavici?
00:19:18 Jak jste to uhodl? Byla to poslední možnost.
00:19:22 Jinak byste odešla.
00:19:29 A co mám udělat teď?
00:19:31 Nic. Půjdu pro vaši výhru.
00:19:35 Tak jděte.
00:19:45 Číslo 34. A to je její rukavice.
00:19:49 Už? Osud má dobrý vkus.
00:19:53 Nikdy jsem jí tu neviděl. Nedávno přijela z Paříže.
00:20:08 Trváte na sázce? Začíná mě zajímat.
00:20:10 Mě také.
00:20:12 Pan Armand de la Verne
00:20:14 se zavazuje, že získá přízeň paní Riviérové Marie-Lousy
00:20:18 před odjezdem pluku na velké manévry.
00:20:21 Výborně. Ještě otázku.
00:20:23 Příteli, máte její křestní jméno a rukavici, tak se snažte.
00:20:28 -Myslel jsem, že nechcete sama nikam chodit?
00:20:31 To bych byla jako vězeň.
00:20:35 Změnila jste rozhodnutí? Vy také, jak vidím.
00:20:39 Nechtěl jsem jít, ale v poslední chvíli...
00:20:42 Jste se dal přesvědčit?
00:20:44 Nechcete se připojit k sestrám? Rády vás uvidí.
00:20:50 Dívá se na nás.
-Zdraví nás.
00:20:53 -Raděj půjdem.
00:21:00 Dobrý večer, pane Duvergere. Dobrý večer, slečno.
00:21:03 Znáte mého snoubence, pane? Již jsem mu blahopřál.
00:21:07 Znáte slečnu Gervaisovou? Ovšem.
00:21:19 Proč nejdete domů, Marie-Louiso? Zavolám vám vůz.
00:21:24 Dnes nechci být sama. Přišel bych za vámi.
00:21:27 Tady jsou ptáčkové,
00:21:29 kteří měli to štěstí, že jste je vyhrála.
00:21:32 Děkuji, pane.
00:21:42 Jste tu tak sama.
00:21:44 Maloměstský život se pro vás nehodí.
00:21:46 Nebo se já nehodím pro něj. Zatím ne, nechte mě jednat.
00:21:52 Dejte si ode mne poradit a jednou...
00:21:54 Madam, kdybyste mi dala svou adresu můj sluha by vám klec přinesl.
00:21:57 Neobtěžujete se, pane. Postarám se o to.
00:22:03 Jednou dostanete zadostiučinění,
00:22:05 až vás ti pokrytci uvidí jako mojí ženu.
00:22:07 Tak na co čekáme? Promiňte, nejste pan Duverger?
00:22:10 Ano, pane.
00:22:12 Ovšem, nepoznal jsem vás. Dobrý večer.
00:22:47 To je zaměstnání. Musím to donést k té nové.
00:22:50 -K jaké nové?
-K jeho nové milé.
00:23:09 DIALOG NENÍ SLYŠET
00:24:03 ŠEPTÁ To není pravda.
00:24:05 Přísahám. Sám tomu nevěříte.
00:24:07 Mám to opakovat? Zítra o mně nebudete vědět.
00:24:08 Budu vám to opakovat zítra, pozítří, stále.
00:24:11 Podivné. Ztrácím před vámi odvahu.
00:24:14 Neřekla bych.
00:24:16 Chtěl bych tolik říci a nenalézám slov.
00:24:19 Najdete je někdy jindy. Dobrou noc.
00:24:22 Dobrou noc? Musím odejít.
00:24:24 Tak dobrá, pojďme. Ne! Zůstanete tady.
00:24:27 Jsme na malém městě, pane De la Verne,a všichni nás pozorují.
00:24:32 Musím odejít sama.
00:24:35 Jak jsem přišla.
00:24:47 Madam, jenom otázku. Vaše poslední věta mě dráždí.
00:24:52 Proč jste musela odejít sama? Myslela jsem, že jste to pochopil.
00:24:56 Jsem tu cizinka. Pařížanka.
00:25:00 A co horšího, jsem rozvedená žena. Chápu.
00:25:05 Musíte si dávat pozor, co se o vás říká.
00:25:08 Dbát na svoji pověst.
00:25:09 Nemohu se přece procházet, tak pozdě v noci.
00:25:13 S poručíkem od dragounů. Ano, jsem hlupák.
00:25:18 Máte pravdu. Dobrou noc, madam. Dobrou noc.
00:25:36 Madam, ještě něco mi není jasné.
00:25:40 Jste Pařížanka, rozvedená a jdete do obchodu k modistce.
00:25:43 Jsem modistka. Jste modistka.
00:25:46 Pařížanka, rozvedená, modistka a jmenujete se Marie-Louisa.
00:25:50 To je vše, co o vás vím. Víc nepotřebujete vědět.
00:25:52 Víc nepotřebuju vědět. Opravdu.
00:25:56 Jsem strašně ospalá.
00:25:58 To říkají ženy vždycky, když se chtějí někoho zbavit.
00:26:01 Když myslíte, pane.
00:26:03 Dobrou noc.
00:26:12 Je to tady? Dobou noc.
00:26:14 Zopakujme si to.
00:26:16 Jmenujete se Lucie, žijete se svým otcem a byla jste poprvé na plese.
00:26:19 Ano, pane. Jmenuji se Felix.
00:26:23 Tak zítra. Ale ne, pane.
00:26:25 Ne?
00:26:26 Můj otec říká, že dívka nemá nikdy vycházet sama.
00:26:29 Nikdy. Pokud není zasnoubená.
00:26:32 A tak. Dobrou noc, slečno Lucie.
00:26:39 Slečno Lucie!
00:26:49 Říkala jste, že se vrátíte brzy. To nevíš ještě všechno.
00:26:52 Byla jsem první v kotylionu. Opravdu?
00:26:55 A s hezkým důstojníkem. PROZPĚVUJE SI
00:26:58 ZVONEK
00:27:01 Někdo zvoní. To je pan Duverger.
00:27:04 V tuhle dobu? Ano, řekl, že možná přijde.
00:27:07 Jdi si lehnout. Otevřu sama.
00:27:17 Musíš se ještě moc učit. Rozloučí se s tebou, ty odejdeš.
00:27:20 Vyhodí tě, ty se vrátíš.
00:27:25 Jak vidíte, pro vojáka hodiny neplatí, madam.
00:27:27 To nespěchalo.
00:27:29 Zdá se, že ano. Poručíkův rozkaz.
00:27:31 Chtěl, abyste dostala výhru co nejdříve.
00:27:34 Kam jí dáme, sem? Odnesu jí do svého pokoje.
00:27:37 Prosím.
00:27:38 Doufám, že jsem vás nevyrušil? To víte, rozkaz je rozkaz.
00:27:42 Přeju vám dobrou noc, madam. Dobrou noc.
00:28:05 S touhle to ale vzal hopem.
00:28:44 Och.
00:28:47 A víc také nepotřebujete vědět. Jak jste to myslela?
00:28:52 Co tady děláte?! Na tom teď nezáleží.
00:28:54 Okamžitě odejděte!
00:28:56 Nevysvětlíte-li mi to, budu vzhůru až do rána.
00:28:58 A budu opakovat: "A víc také nepotřebujete vědět."
00:29:01 To je jasné. Bezpochyby, ale co to znamená?
00:29:04 Že s vámi nechci mařit čas.
00:29:09 Já také ne.
00:29:13 Tak na co čekáte?
00:29:16 Ve městě je spousta žen, u kterých neztratíte ani chvilku.
00:29:22 Pro mne od dnešního večera jiné ženy neexistují.
00:29:25 Skoncujme to. Chystáte se učinit mi vyznání.
00:29:28 Klekněte si a znemožněte se. Kvůli vám se rád zesměšním.
00:29:31 Marie-Louiso. Vím, co mi chcete říci.
00:29:35 Že vás dnešní večer změnil. Že nemůže žít bez myšlenky na mne.
00:29:40 Že nejíte už 3 hodiny a nespíte už 10 minut.
00:29:44 Vidíte, znám to všechno nazpaměť. Marie-Louiso.
00:29:47 Vaše vyznání je skončeno. Můžete se zvednout a odejít.
00:29:51 Ne, já počkám. Na co ještě?
00:29:56 Na vaší odpověď.
00:29:57 Mluvila jste za mne. Teď budu já za vás.
00:30:00 Víte, co bych řekl já na vašem místě?
00:30:03 Pane, ještě vás skoro ani neznám
00:30:05 a chtěla bych se ujistit o vaší upřímnosti.
00:30:07 Posaďme se a promluvme si. Ne, pane.
00:30:10 Teď mlčte. Já mluvím za vás.
00:30:12 Mám dojem, pane, to říkáte vy, že jsem dnes potkala přítele.
00:30:19 V tomto městě, kde pomluvy stíhají počestné ženy, pane De la Verne,
00:30:23 jsem konečně našla někoho,
00:30:25 kdo uchová v tajnosti, co se bude dít mezi námi dvěma.
00:30:32 Kdybyste věděl, Armande, jmenuji se Armand,
00:30:36 kdybyste věděl Armande, jak jsem byla až dosud sama.
00:30:39 ZVONEK
00:30:41 Čekáte někoho? Mlčte.
00:30:44 ZVONEK Zůstaňte tady.
00:31:04 Kdo je? To jsem já.
00:31:07 Nevidíte mě? Jsem strašně ospalá.
00:31:12 Dveře jsou zamčeny, pojďte mi otevřít.
00:31:16 Nemyslíte, že už je příliš pozdě?
00:31:18 Říkal jsem vám, že přijdu. Už jsem vás nečekala.
00:31:22 Musím s vámi mluvit, Marie-Louiso, otevřte mi.
00:31:26 Někdo vás tady může vidět.
00:31:55 Nenávidím lež.
00:31:57 Byl jste to vy, kdo mě k ní donutil.
00:32:00 Ostatně vám jsem nelhala. Ale ano, nic jste mi neřekla.
00:32:19 Pane De la Verne.
00:32:32 Takhle jsi měl mluvit s ní. Raději jsem odešel.
00:32:36 Bylo to chytřejší. Nemyslíš?
00:32:39 No jo.
00:32:40 Kdybych příliš naléhal, riskoval bych, že všechno zkazím.
00:32:43 To se vyplatí, trochu jí potrápit. Dobrou noc.
00:32:47 Doufám, že nebudeš mít špatné spaní.
00:32:49 Za koho mě máš? Už jsem viděl jiné.
00:32:53 Chceš něco vědět?
00:32:54 V tomhle okamžiku je to ona, kdo nespí.
00:32:57 Já taky ne. Dopálil jsem se a odešel.
00:32:59 To je správné. To působí.
00:33:03 A po tvrdosti přijde něžnost.
00:33:06 A když něžnost nepomůže, tak karabáč.
00:33:09 Drezura začíná zítra. Jo, zítra.
00:33:14 Dobrou noc. Zhasni světlo.
00:33:16 Co? Jsem roztržitý.
00:33:22 Promiň. Zapomněl jsem tu její rukavici.
00:33:26 Rukavice Pařížanky to se hned pozná, nemyslíš?
00:33:29 Ne! Ne?
00:33:31 Ty se v tom vážně nevyznáš? Podívej...
00:33:36 ZPÍVAJÍ SI
00:33:39 Ale kotylion byl zajímavý.
00:33:41 -A ten poručík, co je vedl byl rozkošný.
00:33:43 -Jakpak se jmenuje?
-Victore?
00:33:45 Jak se jmenoval ten poručík, co tančil s paní Riviérovou?
00:33:49 Poručík De la Verne. Zdálo se, že se dobře baví.
00:33:52 -Kdo? Paní Riviérová.
00:33:57 Přijde k nám dnes odpoledne na čaj. Kdo?
00:34:01 Paní Riviérová.
00:34:15 Vidím, že mi nevěříte. Ale ovšem.
00:34:17 Dnes ráno při snídani sestry samy řekly.
00:34:20 A proč by k nám paní Riviérová nepřišla dnes na čaj?
00:34:23 To je milé.
00:34:25 Umíte si představit, jak jsem to využil.
00:34:27 Ráda věřím.
00:34:28 Říkal jsem vám, nechte mě jednat a všechno se urovná.
00:34:31 Madam? Co je, Amélie.
00:34:34 Odcházím na mši. Prosím vás, otevřete mi potom?
00:34:37 Ovšem, Amélie. Jenom zaklepejte.
00:34:43 Koupila jste nové šálky? Jsou hezké, viďte?
00:34:47 Když jste je potřebovala, proč jste mi neřekla?
00:34:50 Nerada si o něco říkám. Účty vyrovnáme později.
00:34:54 Později, stále jen později. Později, později, později.
00:34:58 Máte dnes dobrou náladu.
00:35:00 Proč bych neměla? Neřekl jste, že se vše urovná?
00:35:03 ZVONEK
00:35:05 Čekáte někoho? Ne. Jdu se podívat.
00:35:09 V tomto úboru? Vyloučeno.
00:35:12 A proč byste otvírala vy? Kdo si to dovoluje?
00:35:17 Chcete se ukázat v mém okně? A co moje pověst?
00:35:23 Zůstaňte tady, prosím vás.
00:35:29 Kdo je tam? To jsem já.
00:35:32 Nevidíte mě? Jsem strašně ospalá.
00:35:36 Poslal jsem vám nové šálky a omluvný dopis.
00:35:43 Nemáte se mi co omlouvat. Ale ano.
00:35:46 Jdu nahoru. Lituji, ale nemohu vás přijmout.
00:35:48 Dnes odpoledne je v parku koncert. Nepřijdu.
00:35:52 Stejně vás tam budu čekat.
00:36:01 SMÍCH
00:36:03 Vy žárlíte, výborně. Dneska se mi opravdu všechno daří.
00:36:07 Vy se smějete?
00:36:09 Snad nechcete, abych brala vážně dovolenost nějakého poručíka.
00:36:12 Já nechci nic Marie-Louiso. Jděte si do parku.
00:36:14 Jděte si na koncert. Jste volná!
00:36:17 HUDBA
00:37:29 Omluvíte nás, madam?
-Prominete, drahá?
00:37:34 Pan Duverger zde není? Hned se po něm podívám.
00:37:39 Victore?
00:37:42 V kanceláři není. Asi bude v pokoji.
00:37:45 Víte, my jsme na to zvyklé.
00:37:48 Někdy se ztratí na celý večer a neřekne nám, kam jde.
00:37:52 Victore?
00:38:00 Tak to už je moc.
-Pozve si tu osobu.
00:38:02 -A nám jí nechá na krku.
-Je to od vás milé, že jste přišla.
00:38:05 Nechtěly jsme s ní být samy.
00:38:08 -Ani bychom nevěděly o čem s ní máme mluvit.
00:38:10 -Vždyť jí můžeme pustit hudbu.
00:38:22 Dobrý den, má drahá. Promiňte, nedoufal jsem.
00:38:26 Jste tu sama? Jsem na to zvyklá.
00:38:29 To je hrozné.
00:38:31 Jeanne, Juliette.
00:38:37 SMĚJÍ SE
00:38:39 Vy nevíte, že je tu paní Riviérová?
00:38:41 Ale ano, viděly jsme jí. To je skandál.
00:38:43 Klaním se, madam. Jako byste to dělaly schválně.
00:38:46 Nevěděly jsme, že je tam sama. Pojďme.
00:38:51 -Myslely jsme, že jí budeš čekat.
00:38:55 Tak tady to je.
00:38:57 Pojďte, připravíme se. To vy fotografujete?
00:38:59 Ne, můj otec. Já se toho nesmím ani dotknout.
00:39:02 Tak pojďte, připravíme se. Pusťte mě.
00:39:04 Kdyby někdo přišel. Pozor, nehýbat se.
00:39:10 Ale vy jste se hnula. Ještě jednou.
00:39:12 Když mě nenecháte, odejdu.
00:39:16 Tatínek přichází, pane. Jestli chcete snímek?
00:39:21 HRAJE GRAMOFON
00:39:51 Tak to zkusíme? Bezevšeho.
00:39:54 Musíme to odložit na pozdější dobu. Ano, odložme to.
00:39:58 Ne místo, už to svítí. Využijme toho.
00:40:02 Pozor, nehýbat se.
00:40:06 DIALOGY NENÍ SLYŠET HRAJE GRAMOFON
00:40:14 Mám zavolat vůz? Ne, děkuji.
00:40:18 Tak dnešní večer dopadl dobře, viďte?
00:40:20 Dobře?
00:40:24 Výborně, že ano? Nemluvte o tom tady.
00:40:28 Máte pravdu. Nashledanou.
00:40:33 Nashledanou.
00:40:35 Juliette, pojď se podívat.
00:40:42 -To se hodí.
-Posílá nám ho nebe.
00:40:52 La, la, la la, la, la...
00:40:59 La, la, la la, la, la...
00:41:10 Podívej se, krásná a smutná.
-Neměli bychom jí utěšit?
00:41:14 -Asi by jí bylo třeba potěšit.
-Pozdě, útěcha je na cestě.
00:41:19 -Ovšem, pan De la Verne. Jaká náhoda.
00:41:22 -Na co čeká?
-Teď přišel správný okamžik.
00:41:25 Do toho. Správně, předejde jí.
00:41:27 Teď se obrátí. Óóó, to překvapení.
00:41:30 Dobrý den. Dobrý den, pane.
00:41:35 Co je, co se stalo? Nechá jí odejít?
00:41:37 -Ale příteli, nevychází to.
-Počkej, on má stejnou cestu.
00:41:44 -Dovolíte, madam?
-Jaká šťastná náhoda.
00:41:49 Včera s ní protančil celý večer.
-A jsou spolu ještě dneska.
00:41:52 -Skutečný románek.
-To si umíte představit, madam.
00:41:56 -Říkám vám, že jí políbí.
-Tak na co čeká?
00:41:59 -Ona nechce.
-Tak proč s ním chodila do lesa?
00:42:02 -Na procházku jako každý.
-S poručíkem od dragounů, pch.
00:42:06 Vidíte, už jí bere za ruku.
-To je pokrok.
00:42:09 -A teď jí vezme kolem pasu. Uhnula.
00:42:12 -Někdo si nerozumí.
00:42:21 Co je? Ty netančíš?
00:42:23 Ne, příteli, nejsme tady pro zábavu.
00:42:29 Dovolíte, abych se k vám posadil?
00:42:41 Ó ne, nesmím zapomenout na svůj slib.
00:42:44 Nemyslím si, že jste krásná. Nejsem zamilován.
00:42:48 To je vydařený den.
00:42:52 Konečně jste se zasmála. Co jsem vám říkal?
00:42:56 Chybí vám přítel. Opravdový přítel.
00:43:01 Nerozumíte si, drahá. Dejte mi ruku.
00:43:09 Kdybych se vám dvořil, tak bych tuto ruku ihned políbil.
00:43:13 A vy byste se rozzlobila, viďte?
00:43:17 To já nechi. Dovolíte?
00:43:23 Umíte číst z ruky? Pssst, nikomu to neříkejte.
00:43:27 To je tajemství.
00:43:28 Věřte mi, vyznám se v tom. Stačí mi jediný pohled.
00:43:31 To je začátek velké lásky? Copak to nevidíte?
00:43:35 Tady je první schůzka.
00:43:39 Tady první polibek.
00:43:43 A tady...
00:43:47 Co dál?
00:43:49 Co dál?
00:43:52 Budu mít hodně dětí?
00:43:57 Ale líp než z ruky se dají číst myšlenky z očí.
00:44:03 To umím stejně dobře jako vy. Tak se na mě podívejte.
00:44:08 Blíž.
00:44:11 Když jste moc blízko, nic nevidím. Ani nechcete vidět.
00:44:18 Nechcete mi rozumět.
00:44:22 Ani já si dobře nerozumím.
00:44:25 Je to poprvé, co ve mně žena vzbudila takové city.
00:44:29 Chtěl bych získat její přátelství. Zasloužit si její důvěru.
00:44:33 SMĚJE SE
00:44:36 Marie-Louiso, nemám štěstí. Nechcete mi věřit.
00:44:41 Ale, poručík Leroy a šampaňské. Na mou duši, vy jste mě čekal.
00:44:46 Ne, prosím vás příteli, nejsem sám.
00:44:50 Chápejte, nejsem sám. Chápu, odcházím.
00:44:52 Chtěl jsem se zeptat,
00:44:55 jestli je něco nového v té věci ze včerejška kolem té dámy na plese.
00:44:59 Nerozumím vám. To není žádné tajemství.
00:45:02 Celé město mluví o vašem příteli Armandovi a jeho novém úspěchu.
00:45:07 Dobrý večer, drahý De la Verne. To je překvapení, neviděl jsem vás.
00:45:18 Dámy a pánové, šampaňské nás čeká.
-Slyšíte, čeká vás šampaňské.
00:45:28 Připijte na své úspěchy, o nichž mluví celé město.
00:45:31 Ne, Marie-Louiso, připijme na lásku a na ty, kteří se jí nebojí.
00:45:37 Ani lži, viďte. Ani štěstí.
00:45:40 Ano, pane De la Verne, máte štěstí.
00:45:44 Nikdy vám nebudu věřit.
00:45:55 Co bys dělal na mém místě? Naučil bych se hrát kulečník.
00:45:59 Nemluvím o kulečníku.
00:46:02 Věř mi, příteli, já s touhle ženou nevím, jak dál.
00:46:05 Tak je to vážné?
00:46:07 Ne, ale nemohu najít správnou taktiku.
00:46:10 Já bych to hrál přímo. S ní to nejde.
00:46:14 S ní se musí hrát jemně.
00:46:19 Velmi jemně.
00:46:25 DIALOGY NENÍ SLYŠET
00:47:20 Řekl jsem jim, že jdu do divadla. Vážně?
00:47:24 A ony namítaly, vždyť nemáš hudbu rád.
00:47:27 A víte, co jsem jim řekl? Osoba, se kterou jdu, jí má ráda.
00:47:31 Zeptaly se vás, kdo je ta osoba? Neodpověděl jsem, ale pochopily to.
00:47:37 OPERNÍ ZPĚV
00:48:13 VRZÁNÍ ŽIDLE
00:48:52 Pánové, budete potřebovat nejmíň 20 lahví šampaňského.
00:48:55 Proč?
00:48:56 K večeři, na kterou nás brzy pozvete.
00:49:35 Nespustila z něho oči. Je jeho milenkou.
00:49:39 To se pozná. Čekám na důkazy.
00:49:42 Přece vám to neřekne. Dovím se to.
00:49:45 Nikdy není sama. A když je sama?
00:49:47 Nechce mě vidět. Nevěděl jsem, že jsi tak nesmělý.
00:49:53 Já také ne.
00:49:55 Sestry řekly: "Paní Riviérová bude večer na plese u plukovníka."
00:49:58 A já jim odpověděl velmi pevně: "Ano, zařídil jsem to."
00:50:01 A víte, co mi na to řekly? Báječný nápad.
00:50:04 -Má drahá, přišly jsme vás vysvobodit.
00:50:07 -Přece tady nebudete stát. Viktor je sobec.
00:50:09 -Za trest půjde se mnou tančit.
00:50:15 Podívej, unikla svému strážci. Ale je s ní sestra.
00:50:19 Obětuji se. Uděláš to pro mě?
00:50:22 Jasně, vyzvu jí k tanci. Jsem kamarád.
00:50:25 Slečno...
00:50:26 Dva mladí muži a schovávají se na plese.
00:50:28 Nestydíte se?
00:50:30 Pane Leroy, vyzvěte mě k tanci, prosím.
00:50:32 Pane De la Verne, myslela jsem, že se znáte s paní Riviérovou?
00:50:35 Na co čekáte? Slečno, neodvažoval jsem se.
00:50:37 Odvahu především, pane poručíku.
00:51:57 Ne, prosím, nechte mě odejít. Čekal jsem na tento okamžik dlouho.
00:52:01 Vždyť se neznáme ani týden. Ten týden trval věky.
00:52:06 Kdyby někdo vstoupil a viděl, že mě objímáte.
00:52:10 Celý svět by viděl mojí lásku. Uvěřil by, že i já vás miluji.
00:52:17 Tak odejděte.
00:52:20 Na co čekáte? Jste volná.
00:52:25 Ne, nejsem. Ani když pustíte mou ruku.
00:52:33 A proto se už nesmíme setkat. I já bych chtěl před vámi prchnout.
00:52:38 A znovu se k vám vracím. Sejděme se ještě zítra.
00:52:41 Ještě jednou. O víc nežádám.
00:52:43 A k čemu to bude?
00:52:45 Zítra na rohu vaší ulice. Až se setmí, budu tam.
00:52:54 Nechoďte tudy, pane De la Verne. Ta cesta není pro vás.
00:52:58 To je možné, pane. Ale já chodím přímo.
00:53:01 Jezdec ví, že jsou překážky, které není možno zdolat.
00:53:03 Když je tomu tak, pane, hledáme jinou cestu.
00:53:06 Nežertujme, pane De la Verne. Mluvím vážně jako vy.
00:53:10 Víte dobře, co myslím. O co, že to neřeknete?
00:53:16 Poradím vám.
00:53:17 Vzdejte se pronásledování té dámy, co právě odešla.
00:53:21 Abyste byl k podobným ranám
00:53:23 oprávněn, pane, musel byste být její bratr nebo manžel.
00:53:26 A vy nejste, pokud vím, ani jedno ani druhé.
00:53:29 Pane De la Verne.
00:53:36 Co ti schází? Něco jako kachní zobák.
00:53:39 Tohle?
-Drahý Monnete.
00:53:42 To je dopis Monnetovi.
-To bude ono.
00:53:44 -Čestná záležitost.
-Jasné. Souboj.
00:53:49 -Alice byla otřesena, madam. A kdybychom tam nebyli...
00:53:52 -Opravdu se pohádali?
-Alice myslela, že se budou bít.
00:53:57 -Zrovna před mou svatbou.
-Pan Duverger ti má jít za svědka.
00:54:05 Říkáte 5 měsíců? Naučit se držet kord trvá 6 měsíců.
00:54:09 A tito mladíci? Učí se teprve 3 roky.
00:54:12 Jsou to začátečníci.
00:54:13 Ale takový voják jako poručík De la Verne...
00:54:18 Poručík De la Verne? To je mistr.
00:54:22 Dobrá, rozmyslím si to.
00:54:27 A já mu řekl, jste její bratr nebo muž?
00:54:30 Co myslíš, že odpověděl?
00:54:33 Kdyby to někdo řekl mně, já bych mu rychle odpověděl.
00:54:35 A jak? Takhle.
00:54:37 VÝSTŘEL
00:54:39 To by mu moc neublížilo. A jak to tedy skončí?
00:54:43 Co chceš, abych udělal? Zabít ho?
00:54:45 Spíš zabije on tebe. VÝSTŘEL
00:54:49 Když bude střílet jako ty, nic neriskuju.
00:54:52 VÝSTŘEL SMÍCH
00:54:54 Směješ se mi? Tobě ne.
00:54:57 Jsem šťasten. Dnes večer ji uvidím.
00:55:01 Myslíš, že přijde? Tentokrát je to jisté.
00:55:06 VÝSTŘEL Počkej, půjč mi to.
00:55:10 Vím, střílíš dobře.
00:55:12 Nezlob mě, chci znát svou budoucnost.
00:55:14 Chci vědět, budu-li mít úspěch. VÝSTŘEL
00:55:17 Tak co tomu říkáš? Že nejednáš správně.
00:55:23 Myslíš s Marií-Louisou?
00:55:25 Riskuješ skandál, abys vyhrál večeři.
00:55:27 Sázka. Na tu kašlu. Tak proč?
00:55:30 Ještě jsi nepochopil?
00:55:35 Miluješ ji? Tak ty jsi schopen milovat?
00:55:41 Udivuješ mě. VÝSTŘEL
00:55:43 Hm. Ty mě taky.
00:55:48 Ano, plukovníku, v záležitosti vašeho důstojníka.
00:55:51 Ano, plukovníku, poručík De la Verne.
00:55:54 Už to ví.
00:55:56 Nashledanou, pane prefekte. Spolehněte se.
00:56:00 Ihned do kasáren pro poručíka De la Verne.
00:56:02 Díky plukovníku.
00:56:08 Šampaňské? Není to trochu frivolní?
00:56:12 To se hodí. Nevyznáš se v tom.
00:56:18 Poslyš, nezdá se ti, že šampaňské je dneska nevhodné?
00:56:23 Když čekáš ženu.
00:56:25 Právě, kdyby se jednalo o jakoukoliv ženu, ale s ní, nevím?
00:56:29 Když to nevíš ty, jak to mám vědět já.
00:56:34 Ne. Šampaňské ne.
00:56:37 Tak ho odnesu. Ne, nech to tady.
00:56:41 Květiny? Mají tu zůstat?
00:56:45 No ano, květiny. Ty se hodí.
00:56:49 Och, rukavice.
00:56:55 Její nesmí zůstat mezi ostatními.
00:56:59 Mohu dát rukavice k tobě? Co s nimi budu dělat?
00:57:02 Co chceš, hoď je do ohně. Proč to neuděláš sám?!
00:57:05 A už mi sem necourej! Jen klid.
00:57:08 A ty to nepopleť. Až se setmí, rozsvítíš svíčky.
00:57:12 Žádnou elektriku. Ještě všechno zkontroluju.
00:57:16 Prokristapána.
00:57:19 Dopisy. Ty se musí spálit.
00:57:23 Bude tu kouř. To je pravda.
00:57:25 Kouř být nesmí. Tak kam s tím?
00:57:31 Odnes to k poručíku Leroyovi.
00:57:40 Mluvím vážně. Odjeďme ještě dnes do Paříže.
00:57:44 Když musíte být v Paříži, jeďte sám.
00:57:46 Má drahá, změna vzduchu by vám prospěla.
00:57:48 Cítím se výborně.
00:57:52 Malé město je strašně nudné. Musíme se občas rozptýlit.
00:57:56 Byli jsme včera na plese.
00:57:59 Neunavuje vás vidět stále stejné tváře?
00:58:01 Uvažujte, příteli. Nemůžeme přece spolu cestovat.
00:58:05 A proč ne? Všichni by nás viděli.
00:58:08 To je mi srdečně jedno. Pomyslete na to, co by řekli.
00:58:13 Kašlu na to, co lidé říkají. Dobrý den, pane.
00:58:18 Nashledanou, madam.
00:58:21 Mohu čekat vaši odpověď ještě dnes? To nespěchá.
00:58:24 Ješte si o tom promluvíme. Budu celý den v kanceláři.
00:58:41 Mám dost vašich žertů, rozumíte?! Ano, plukovníku.
00:58:45 Příště se zdržíte všech provokací vůči panu Duvergerovi.
00:58:48 Ano, plukovníku. Pan Duverger je pitomec.
00:58:50 Ano.
00:58:51 Ale zakazuji vám míchat se do jeho záležitostí!
00:58:54 Tu paní Riviérovou necháte. Dáváte mi své slovo?
00:58:57 Ne, plukovníku. Prosím?!
00:59:00 Přemýšlejte De la Verne. Pro nějakou ženskou přece...
00:59:03 TELEFON Haló, ano?
00:59:07 Ano. Kdo? Ano, já.
00:59:11 To je milé. Ale ne, děťátko, nezapomněl jsem.
00:59:17 Ale slíbil jste mi, že jednou večer přijdete.
00:59:23 Důstojník drží slovo.
00:59:27 Ukryjem se v koutečku. V koutečku.
00:59:31 Ano, ano. Nashledanou.
00:59:41 Co jsem říkal?
00:59:43 Pro nějakou ženskou. Ano. Přemýšlel jste?
00:59:46 Lituji, nemohu změnit svůj názor. To jste přemýšlel málo.
00:59:50 Dáme vám víc času.
00:59:51 Víte, že za hodinu odjíždí oddíl k přípravě tábořiště?
00:59:54 Ano, plukovníku. Převezmete velení.
00:59:56 Dva týdny na čerstvém vzduchu vám udělají dobře.
00:59:59 Zatím budu snad mít klid. Neuslyším o vás ani Duvergerovi,
01:00:03 o jeho sestře, o prefektovi, jeho dceři a jeho ženě ani o své!
01:00:08 Volal jste mě, příteli?
01:00:20 Dobrý večer, madam. Dobrý večer, pane.
01:00:23 Nemáte průhlednější závoje? Hned vám ukáži.
01:00:31 Nemám mnoho času, madam. Odpusťte mi, moji vojáci čekají.
01:00:37 Musím odjet. Rozkaz plukovníka.
01:00:40 Nechtěl jsem odejít bez rozloučení. Odjíždíte?
01:00:45 Ne na dlouho. Týden nebo dva.
01:00:49 Týden nebo dva? Nashledanou, madam.
01:00:55 Chtěl jsem vám říci... Už nevím.
01:01:02 Nashledanou.
01:01:14 Jak dobře to zahrál. Nevinnost, rozpaky.
01:01:18 Výborné.
01:01:19 Kdo ho nezná, řekl by, že vás miluje.
01:01:57 ZPĚV
01:02:38 Nepůjdeme?
01:02:48 Asi má ráda mojí písničku. Už tady byla podruhé.
01:02:51 -Něco jí to připomímá.
-Našeho přítele La Verna.
01:02:54 -Toho? Chudinka.
01:02:56 -Byl v plné ofenzivě, když musel odjet.
01:02:59 -Vrátí se a zaútočí.
-To se spolehni.
01:03:02 -Jak La Verne pracuje. Říká navždy, říká nikdy.
01:03:07 SMÍCH ZPĚV
01:03:22 Počkejte, dojdu pro drožku.
01:03:45 Vidím ho před sebou. To moc dobře znám.
01:03:47 Madam, chci být váš přítel. Skutečný přítel, váš bratr.
01:03:56 Říkejte mi Armand. SMÍCH
01:04:00 Miloval jsem někdy? Myslel jsem si to.
01:04:04 Ale mé srdce je nedotčené.
01:04:07 Příliš dlouho jsem čekal na tuto chvíli.
01:04:10 Dovolte, abych si ponechal vzpomínku na tento večer.
01:04:13 Nechte mi, prosím, svojí rukavičku.
-Musí jich mít tucty.
01:04:19 -A to čtení z ruky. Taky to na mě zkoušel.
01:04:22 Neznám vás ještě.
01:04:25 Půjčte mi ruku a dívejte se mi zblízka do očí.
01:04:31 -V životě jsem neviděla většího komedianta.
01:04:34 A vyznám se v tom.
01:04:37 Je to poprvé, co ve mně žena vzbudila takové city.
01:04:41 Chtěl bych před tebou prchnout, ale vracím se k tobě.
01:04:45 Uvidíme se zítra. Ještě jednou o víc nežádám.
01:04:50 -Tak co, krásná dámo, váš pán se nevrací?
01:04:54 -Můžeme vám v něčem posloužit, madam?
01:05:08 ZPĚV
01:05:48 Pane poručíku, snad byste neměl jezdit v dešti.
01:05:51 Postarej se o koně. Proč bloumáte bez cíle?
01:05:55 Abych přišel na jiné myšlenky. Pošta, pánové.
01:06:16 Prý se zítra vrátí.
-Už má na to jen 2 dny.
01:06:19 -To nemůže stihnout.
-On si pospíší.
01:06:38 Pro koho je tenhle? Pro dceru pana prefekta.
01:06:41 Pro Alici? Hněvám se na ní kvůli Felixovi.
01:06:44 Totiž kvůli poručíku Leroyovi. Alice a Felix?
01:06:48 Ne, ale Felix je přítelem Armanda. A Alice a Armand spolu chodili.
01:06:54 Promiňte, madam. Alice a Armand to bylo před tím.
01:07:00 Před čím? Než Armand a vy.
01:07:04 Jak to myslíte, Lucie, Armand a já? Myslela jsem...
01:07:10 Bylo to vážné Alice a Armand? Slíbil, že si jí vezme.
01:07:14 To mladí důstojníci dělají. Ano, mladí důstojníci.
01:07:19 Ale Felix je také mladý důstojník.
01:07:23 Ten vám ohromně sluší.
01:07:27 Chtěla bych raději tenhle. To nezáleží na mně.
01:07:33 Madam, nikdy vám o tom neřekl?
01:07:37 Kdo? Armand.
01:07:41 Že by si mě vzal? Ne, to ne.
01:07:46 Chci říci, nikdy vám neříkal nic o Felixovi a o mně?
01:07:51 Viděli jsme se málo, nebyl na to čas.
01:07:55 Myslíte, že Felix myslí na ženění? To nevím.
01:08:00 Vy tomu neveříte! Vy tomu nevěříte!
01:08:03 Kdybychom věřily všemu, co nám říkají.Vím, proč to říkáte!
01:08:06 Protože si z vás Armand udělal dobrý den.
01:08:09 Co když si Felix dělá dobrý den z vás?
01:08:11 Felix se mi nedvoří proto, aby vyhrál sázku!
01:08:13 Myslíte, že si vás vezme?
-Dobrý den, madam.
01:08:16 Už to víte, Armand se vrátil. Čekali jsme ho až zítra.
01:08:20 Dobrý den, má drahá. Jděte pryč.
01:08:22 Co jsem udělal? Už vás nechci vidět.
01:08:25 Co se stalo, madam? Přišel jsem vám říct...
01:08:27 -Počkejte venku, pane Leroy. Lucie hned přijde.
01:08:39 Je mi to líto, Lucie. Mně také.
01:08:43 Jakou sázku jste myslela?
01:08:55 Co se to děje? Poručík Leroy pronásleduje Lucii.
01:08:59 Lásko, jsi čarovná.
01:09:03 Víte, co jste slíbil. Když se přiblížíte, odejdu.
01:09:06 Neodložíte ani svůj závoj? Abych vás líp viděl?
01:09:09 Jděte pro čaj.
01:09:11 A nezapomeňte, že jsem k vám přišla na šálek čaje.
01:09:14 Jděte. Máte pravdu, nejdřív čaj.
01:09:25 Kdo je ta dáma na krbu? Sestřenice.
01:09:29 Máte hodně sestřenic. Ani nevím.
01:09:33 Jste početná rodina.
01:09:36 Když pomyslím, že by vaše rodina četla dopisy.
01:09:39 Že bych vám někdy snad napsala? Jsem diskrétní, dopisy pálím.
01:09:43 Co kdybych hledala? Nemám před vámi tajemství.
01:09:47 To je nepořádek.
01:09:50 Účty, stvrzenky a dopis. Dopis?
01:09:54 Uklidněte se, je od muže. A co je tohle?
01:09:58 Něco zajímavého?
01:10:01 Ne, ne.
01:10:04 Taková nemravnost.
-To je nestoudné.
01:10:07 -Nedůstojné.
01:10:10 Se zavazuje, že získá přízeň... Óóó, přízeň.
01:10:14 Paní Riviérové, křestní jméno Marie-Louisa.
01:10:18 -Napsat takovou věc.
-Nebuďme zlomyslné.
01:10:21 Nemáme důkazy, že poručík De la Verne dosáhl svého.
01:10:24 -Ale nic nedokazuje opak.
01:10:26 -A jak padla tato proradnost do vašich rukou?
01:10:29 -Náhodou.
01:10:32 Prosím za prominutí, nebudu vyrušovat, odcházím, dámy.
01:10:35 Odcházíš? Jdu se projít.
01:10:37 Příjemnou procházku.
01:10:41 Klaním se, madam.
01:10:44 To dělá každý večer.
-Lásko, jsi čarovná.
01:10:53 Marie-Louiso, to je dětinské.
01:10:55 Před týdnem jsem vás prosil, abyste se mnou jela do Paříže.
01:10:59 Vy jste odmítla a teď chcete odjet bez důvodu.
01:11:01 Mám důvody. Aha.
01:11:07 Vrací se.
01:11:11 Nebyl bych se vás ptal, ale donutila jste mě.
01:11:18 Stalo se mezi vámi něco? Nic.
01:11:20 Nic, proč bych se vám nemohla podívat do očí.
01:11:23 Nic, proč byste se nemohla stát mojí ženou?
01:11:25 Kdy budete chtít. Jen mě odveďte, odjeďme.
01:11:29 Dnes večer nebo zítra, kdy chcete.
01:11:32 Teď nemůžeme odjet. Proč?
01:11:34 Ztrácíte rozvahu, Marie-Louiso. Co svatba?
01:11:37 Jaká svatba?
01:11:39 No prefektovy dcery. Je přece už zítra.
01:11:42 Co na tom? Jsem svědkem Alice Gervaisové.
01:11:45 A vás pozval prefekt na hostinu. Je to pro vás důležité.
01:11:50 Tak tedy odjedu sama!
01:11:52 Nesmíte přehlížet pravidla společenského chování.
01:11:55 Budem ty lidi navštěvovat. Myslete na budoucnost.
01:11:58 ZVONEK
01:12:04 Neotvítejte.
01:12:07 Myslíte, že je to on? Nechci ho vidět.
01:12:10 ZVONEK
01:12:12 Zařídím to.
01:12:28 Jdete k paní Riviérové? Nehodlá vás přijmout.
01:12:33 Musím to slyšet od ní. Hlídáte její dveře?
01:12:38 Ano, pane a vy neprojdete. Máte právo chodit sem jako domů?
01:12:44 Žádné právo nemám.
01:12:46 Ale nikdo, ani ona mi nazakáže, abych jí miloval.
01:12:50 A vy jí milujete. Nesobecky.
01:12:53 A ona má vše obětovat,
01:12:55 aby se jí dostalo cti být milenkou důstojníka.
01:12:57 Byl byste raději, kdyby se obětovala vašemu sobectví?
01:13:02 Moje sobectví jde tak daleko, že myslím na její štěstí.
01:13:07 Ožením se s ní.
01:13:19 Už nemusíte mít strach, Marie-Louiso.
01:13:32 Dobrý večer, pane poručíku. Ty sis pospíšil.
01:13:36 Sotva jsme přijeli... Pane poručíku, čeká už 2 týdny.
01:13:40 Odvážná. Víc, než si myslíte, pane poručíku.
01:13:44 Chce si mě vzít. Aha, myslel jsem, že jsi chytřejší.
01:13:48 Copak to nejde jinak?!
01:13:54 Ano, Lucie! Nechce o mně ani slyšet!
01:13:58 Utíkala přede mnou jako šílená. A chtěla se vrhnout pod vůz.
01:14:01 Kdybych tam nebyl... Ale tys tam byl.Já jí miluji.
01:14:04 A nevymyslel jsi nic lepšího, než jí požádat o ruku.
01:14:06 Jsi blázen. Ano, zítra jdu k jejímu otci.
01:14:09 Co to všichni máte s tím ženěním. To je epidemie.
01:14:12 Každý není jako ty! Máš v žilách vodu!
01:14:15 Napadlo tě, co o tobě řeknou? Koho si bere poručík Leroy?
01:14:18 Budoucí generál. Vy nevíte, dceru fotografa.
01:14:21 To neřeknou dvakrát.
01:14:23 Myslel jsem, že se s ní chceš pobavit.
01:14:25 Je to mladá dáma! Co ty víš?
01:14:28 To už je moc! Řeknu ti ještě víc.
01:14:30 Je mi milejší než vydržovaná žena!
01:14:34 O kom to mluvíš? O té Duvergerově metrese.
01:14:36 Toho budeš litovat!
01:14:38 Co se děje?
-Zbláznili se?
01:14:41 Leroy!
-La Verne.
01:14:42 Pánové pojďte sem, budete mými svědky!
01:14:44 Mějte rozum. Budem se bít!
01:14:48 Copak se mohu s tebou bít?
01:14:51 Dej mi ostrou. Nepijte, poručíku.
01:14:53 -Poručíku, uklidněte se. Dnes nechci být klidný.
01:14:56 Musíte se uklidnit.
-Musíte tu aféru urovnat.
01:14:59 -Felix je váš nejlepší přítel.
-Kdo zvedl první ruku?
01:15:02 Já.No tak.
-Musíte se omluvit.
01:15:05 Zítra ráno za svítání, služební pistole, jděte mu to říct!
01:15:08 Ale ne.
-To se urovná.
01:15:10 Já nechci nic urovnat! Když se vám omluví? -Jdem pro něj.
01:15:17 Poslyš, Felixi, chovali jsme se oba jako kluci.
01:15:20 To bych neřek! Měl jsem na sebe vztek.
01:15:23 To mě tak moc nezajímá, můžeš jít. Když seš nafoukaný.
01:15:26 Tohle není omluva. Mám padnout na kolena?
01:15:29 Co je s tou kořalkou?!
01:15:30 Pane De la Verne, omluvte se, jak se patří.
01:15:33 -Kořalku, jednou.
01:15:35 Slyšela jste, byl to pan Leroy a pan De la Verne.
01:15:37 -Ale souboje jsou zakázány.
01:15:40 -Nepůjdou si pro povolení k prefektovi.
01:15:46 Pane, mám tu čest, se vám co neupřímněji omluvit.
01:15:51 Uznávám svou vinu... Uznávám svou vinu...
01:15:57 A prosím poníženě za prominutí. A prosím za prominutí.
01:16:03 Poníženě. Nebudem se přít o slovo.
01:16:07 Když na něm pan Leroy trvá? Vidíte, jaký je to paličák!
01:16:15 Uznávám svou vinu a prosím vás... Vůbec o nic tě neprosím!!!
01:16:22 A jdi si do háje!
01:16:24 Když chceš souboj, jsem ti k dispozici!
01:16:26 Jeden souboj deset soubojů! Je to za jedny peníze.
01:16:28 Riskuji své nárameníky. Využijte toho, pánové.
01:16:31 Přihlašte se. Kdo to chce zkusit?
01:16:33 Nashledanou.
01:16:36 Takhle to nejde La Verne.
-Vy jste se zbláznil!
01:16:39 To je možné.
01:16:45 V tuhle dobu by krejčího nikde nenašel.
01:16:47 -Vzorná obsluha, nízké ceny, podnik otevřen celou noc.
01:16:55 Prosím. Moc odborně to není.
01:17:00 Ale zatím to stačí.
01:17:03 Tak.
01:17:08 No, už jsi pil dost.
01:17:13 Já jsem počítal dny.
01:17:17 Vrátil jsem se moc brzy. Jsme rádi, že jsi tady.
01:17:25 To jenom ty. PÍSKÁ SI
01:17:31 Bylo ti moc smutno?
01:17:37 Je hezká?
01:17:42 Miluje vás?
01:17:48 Je vdaná?
01:17:53 Bude se vdávat. Aha.
01:17:56 A nevezme si vás?
01:18:00 A proč?
01:18:01 Proč ne?
01:18:22 Odcházíte?
01:18:29 Už vás neuvidím? Možná, že přijdu.
01:18:37 Budu-li potřebovat radu.
01:18:44 Podpis Armand de le Verne.
01:18:47 Jako svědci podepsáni Poupě,
-Cibulka,
01:18:51 -Lili Zrzka.
01:18:53 -Tvá snoubenka je v dobré společnosti.
01:18:56 -Tumáš. Přečti si to, když mi neveříš.
01:19:02 A co to dokazuje? Nic.
01:19:04 Darebák tohle může napsat i o nejpočestnější ženě.
01:19:07 O nás by něco podobného nenapsali.
01:19:10 -Můj milý, teď budeš pro smích celému městu.
01:19:13 -Ukaž své milované ten papír. Uvidíš, jak se bude tvářit.
01:19:18 Není třeba. Neodváží se.
01:19:21 Vždyť víte, že sázku nevyhrál. Poručík ví své.
01:19:24 -Myslíš, že ona ti přijde říct, jak to bylo?
01:19:27 Mlčte, mám toho dost!
01:19:55 Věděla jsem, že přijdete.
01:19:59 Já jsem to nevěděl. Čekala jsem vás.
01:20:04 Chcete mi říci o svém štěstí? Chci, abyste zapomněl.
01:20:12 Snažil jsem se celý večer a teď jsem před vašimi dveřmi.
01:20:17 Musí to skončit, Armande. Všechno je skončeno.
01:20:21 Odjedu. Velké manévry.
01:20:26 A až se vrátím...
01:20:29 Nevzpomenete si. Budete vdaná.
01:20:36 Ano. Za někoho, koho nemilujete.
01:20:40 On miluje mne.
01:20:43 A já? 8 dní čekám na odpověď.
01:20:46 Sotva přijedu, běžím k tobě. A jakou hru hraješ?
01:20:49 Za co mě chceš trestat? Co mně můžeš vytknout?
01:20:53 Nic.
01:20:54 Ale budu-li vás poslouchat, budu ztracena.
01:20:58 Bojím se vás. Víš, že tě miluji.
01:21:03 Ano. Milujete svým způsobem.
01:21:07 Na několik dnů, několik okamžiů. Na celý život.
01:21:10 Ne, Armande. Kolika ženám jste už tohle říkal.
01:21:15 Ale ne, nevzpomínám si, že bych to někdy řekl.
01:21:19 Všechny, kterým jste to řekl na to nezapomněly.
01:21:22 Ale tobě nelžu. To už jste také říkal.
01:21:34 Tak co chcete, abych udělal?
01:21:36 Odejděte, prosím vás a už se nevracejte.
01:21:41 A kdybych vás požádal...
01:21:45 Kdybych vás požádal, abyste byla mou ženou?
01:21:49 Armande, odejděte. Nevíte, co říkáte.
01:23:04 Armande. Armande!
01:23:12 Pánové, sepište protokol, že pan De la Verne po trojím pokusu
01:23:15 zastřelit svého protivníka souhlasí s tím, že jej poníženě
01:23:18 prosí o prominutí. Komediante, nestydíš se?!
01:23:22 Co mi nadáváš? Měl jsi svůj souboj.
01:23:24 Dokonce jsi myslel, žes mě zabil. A teď křičíš.
01:23:26 Jsem živ, nejsi spokojen? Tak co jsi vlastně chtěl?
01:23:31 Jeden z nich vystřelil 3krát. A třetí kulka...
01:23:34 -Ten druhý padl.
-Bože.
01:23:37 -Kdo byl ten druhý?
-To se neví.
01:23:39 -Jestli ho zastřelili, dočteme se to v novinách.
01:23:41 -Mně se zdá, že to byli pan De la Verne a pan Leroy.
01:23:47 No dovol. Přece jsi nechtěl, abych tě zabil?
01:23:50 Mohl jsi mi prokázat tu čest a aspoň mířit.
01:23:53 Ale to bych tě trefil. Bylo by to lepší!
01:24:01 Hrát si na mrtvého! Idiot!
01:24:04 Takhle mě zesměšnit! Před kamarády!
01:24:11 Jak budu teď vypadat?! Tři rány vedle!
01:24:14 Všichni se mi budou smát. Vždyť se to nikdo nedoví.
01:24:23 Myslel jsi to o Lucii vážně? Řekni.
01:24:27 Ale ne, něco jsem plácl. Byl jsem nervózní.
01:24:34 Marie-Louisa? Ano.
01:24:39 Začíná to být vážné. Nic nezačíná.
01:24:43 Je konec.
01:24:48 Byl to pan Leroy a De la Verne.
-Včera se tu poprali.
01:24:51 -A jeden je mrtev?
-Říká se to.
01:24:54 -Koukej zmizet a nikomu ani muk.
01:24:57 -Můj bože, to je nadělení.
-Důstojníci mívají souboje často.
01:25:01 -Právě, když se slečna vdává.
-Ale nesmí se o tom mluvit.
01:25:04 -Samozřejmě, slečna se to nesmí dovědět.
01:25:07 -Ach božínku.
01:25:11 -Pospěšte si, za chvilku odjíždíme. Hned to bude, madam.
01:25:18 -Tak co, který je mrtev?
-Nikdo nic neví.
01:25:22 Jestli je to pan De la Verne.
-Jen ať se to nedoví naše slečna.
01:25:25 -A právě ve svatební den.
01:25:35 -Madam, doufám, že jste nic neřekla před slečnou Alicí?
01:25:39 A o čem? Přece o souboji.
01:25:43 Vy nic nevíte? Prosím, nic jsem neřekl.
01:25:47 Nerozumím vám. Ráno měli dva důstojníci souboj.
01:25:50 Kdo? Pan Leroy a pan De la Verne.
01:25:53 Říká se, že došlo k neštěstí. Kdyby se to dověděla slečna Alice.
01:26:00 Račte, pane Duvergere. Až po vás, pane prefekte.
01:26:03 Jste náš milý host. Prosím, poslechnu zástupce vlády.
01:26:10 Klaním se, madam.
01:26:15 HUDBA
01:26:45 ZVONY
01:27:06 Armande.
01:27:07 Armande.
01:27:19 Armande.
01:28:59 Victore?
01:29:05 Proč jsi nezůstal až do konce hostiny?
01:29:08 Kde jsi byl?
01:29:11 Byl jsem tady. Celé odpoledne?
01:29:14 Ano, celé odpoledne, když to chceš vědět.
01:29:16 Dobrá, můj milý. Večeříš s námi?
01:29:20 Ještě nevím. Nevyslýchám tě.
01:29:24 Dobrou noc. Dobrou noc.
01:29:29 Přejete si jinou barvu? Co kdybychom daly květiny?
01:29:34 Květiny ne, blíží se podzim. A co ovoce?
01:29:39 Ano, ovoce, jak si přejete.
01:29:42 Pane Duvergere, to byla krásná svatba, viďte?
01:29:46 Nevím, jestli ovoce, přijde zima. Budou lepší květiny.
01:29:51 Ale rozmyslím si to.
01:29:59 Řekli vám, že jsem tu už byl? Ano, řekli.
01:30:03 Odešla jste náhle z kostela.
01:30:09 Slyšela jste snad o souboji? Ano.
01:30:16 Souboj se nekonal.
01:30:18 Byl to opět jeden z žertů pana De la Verne.
01:30:21 Vy kvůli němu pláčete.
01:30:25 Kvůli vám.
01:30:26 Jste můj jediný přítel a musím vás ztratit.
01:30:30 Neztratíte. Mohu vás ochránit i proti vám.
01:30:34 Už je pozdě.
01:30:42 Tolik ho milujete.
01:30:46 A myslíte, že on miluje vás. Ano.
01:30:51 Pak nemám právo mlčet.
01:30:55 Nevíte, čemu jste obětovala naše štěstí.
01:30:59 Odejděte, prosím vás. Půjdu, už se neuvidíme.
01:31:02 Nic vám nevyčítám. Byl jsem zbabělý.
01:31:06 Příliš dlouho jsem váhal.
01:31:09 Ale větší zbabělec bych byl, kdybych mlčel teď.
01:31:12 Řekněte, co chcete, ale skončeme to.
01:31:15 Pan De la Verne vás nikdy nemiloval.
01:31:19 Když si to myslíte.
01:31:21 Chtěl vyhrát sázku. To není pravda!
01:31:24 Ano, pitku s kamarády. A vy jste byla předmět té sázky.
01:31:28 Brzy bude celé město opakovat před odjezdem na velké manévry.
01:31:34 Dnes večer bude vaše jméno kolovat u stolu při mládenecké večeři.
01:31:38 Lžete!
01:31:40 Jste jako ti ostatní, nevíte co byste si vymysleli!
01:31:43 Chcete důkazy? Prosím.
01:31:50 Paní Riviérová, rozmyslela jsem si to.
01:31:53 Snad bude lepší stuha. Ach, vy nemáte čas.
01:31:57 Snad, abych přišla jindy. Ano, madam.
01:31:59 Pane Duvergere? Přijďte jindy.
01:32:02 Prosím?Přijďte jindy a vy také paní Monnetová!
01:32:05 Tohle se vás netýká!
01:32:06 Pane, vaše chování, řeknu to manželovi.
01:32:09 Prosím, ale jsou věci, které by vašeho manžela zajímaly víc.
01:32:22 Marie-Louiso, odpusťte.
01:32:32 Ano nebo ne?! Měli jste souboj?
01:32:34 Ne, pane plukovníku. Nerozčilujte mě!
01:32:36 Viděli vás venku na louce! Ano, pane plukovníku.
01:32:39 Jeden z vás lže. Ne, pane plukovníku.
01:32:41 Dost! Odejděte, Leroy.
01:32:45 La Verne,
01:32:47 sotva jste se vrátil do města, propukl nový skandál.
01:32:49 Vraťte se domů, máte domácí vězení. Neopustíte byt do odjezdu pluku.
01:32:53 Oliviere? Pane plukovníku, mám dnes večer...
01:32:56 Dnes večer zůstanete doma.
01:32:59 A nežádejte si mě!
01:33:02 Proč mě vyrušujete?
01:33:04 Neměl byste takhle jednat s poručíkem De la Verne.
01:33:06 To je moje věc. Moje také.
01:33:08 Víte, co se řekne? Že na něho žárlíte.
01:33:10 Žárlím? Jak to, prosím vás.
01:33:12 Nehrajte si na svatého. Viděli vás v koncertní kavárně.
01:33:14 No a? S tou zpěvačkou.
01:33:16 S tím mi dejte pokoj.
01:33:21 Promiňte, má drahá, mám tu práci.
01:33:27 La Verne, chci být ještě jednou shovívavý.
01:33:31 Ruším váš trest. Děkuji, pane plukovníku.
01:33:35 Co máte dnes večer tak důležitého? Nic, jenom večeři pro pány.
01:33:43 Ticho, ať nám to řekne.
-Lhůta vypršela, musí se přiznat.
01:33:47 Šéfe, přineste účet.
01:33:49 To je jediná možnost jak se dozvědět pravdu.
01:33:51 -Tak Armande, kdo platí?
01:33:54 Jste všichni mými hosty. To znamená, že jste prohrál.
01:33:57 To ale neřekl. Možná, že vyhrál.
01:33:59 Vyhrál.
-Prohrál.
01:34:02 Ticho, nechte mluvit jeho.
01:34:05 Ten, kdo s vámi sázku uzavřel, už neexistuje.
01:34:08 Platím jeho dluh.
01:34:11 Tak je to vážné. Jak se změnil.
01:34:13 Nepůjde do kláštera?Vypravuj.
-Průběh bitvy.
01:34:16 -Chceme to vědět. -Podrobnosti.
-Přiznej barvu.Prosím.
01:34:20 Bude to stručné.
01:34:22 Díky této sázce, potkal jsem první a jedinou lásku svého života.
01:34:30 Bravo, bravo. -Ticho. Řekněte jméno té dámy.
01:34:38 Jméno, jméno, jméno, jméno... Řeknu vám je.
01:34:43 Jméno, které brzy dostane,
01:34:47 patří mně.
01:34:50 Pánové, ten nás doběh. -Výborný žert. -Nemluví nikdy vážně.
01:34:55 Sedněte si Matyldo, velká novina. Pan De la Verne se bude ženit.
01:34:59 SMÍCHTo říkal on?
-Právě teď.
01:35:02 Tak se ženit nebude. Nemluví přece nikdy vážně.
01:35:05 SMÍCH DIALOG NENÍ SLYŠET
01:35:09 Kam jdeš, Armande?
-Co se stalo?
01:35:12 -Nějaká dáma přijela.
-Další dáma?
01:35:14 -Ještě jedna?
01:35:24 Marie-Louiso.
01:35:26 Hej, Armande, vrať se.
-Co je s tebou?
01:35:33 Co tu děláš, drahá? Chtěla jsi mě vidět?
01:35:37 Ještě naposled. Tolik jsem po tobě toužil.
01:35:44 Nemohu uvěřit svému štěstí. A ty?
01:35:50 Také mu nevěřím.
01:35:52 Armande, vrať se. Co je s tebou?
01:36:00 Slyšíš je? Ano, kdo je to?
01:36:02 Kamarádi. Večeříš s nimi?
01:36:08 V předvečer odjezdu na velké manévry?
01:36:11 Baví se. Protože jsem přijela?
01:36:15 Nevědí, že jsi to ty. Tys jim to neřekl?
01:36:20 Nikdy.
01:36:23 Jistě jsi s nimi o mně mluvil. Neřekl jsem jméno.
01:36:29 Tak vidíš.
01:36:31 Řekl jsem jim, ta, kterou miluji je moje jediná láska.
01:36:40 A oni? Věří mi.
01:36:50 Ty o mně pochybuješ? Proč?
01:36:54 Proč?
01:36:59 Marie-Louiso, odpověz mi. Ukaž mi oči.
01:37:05 Marie-Louiso, co přede mnou tajíš? A ty?
01:37:09 Podívej se mi do očí.
01:37:11 Vzpomínáš si, jednou večer jsi řekla, že umíš...
01:37:14 Číst z očí.
01:37:16 Ale z tvých ne.
01:37:19 ZPÍVAJÍ
01:37:25 Ne, ať nezpívají. Mlčte!
01:37:30 Jdi si k nim. Jdi se bavit.
01:37:34 Nemáme si už co říct. To je vše?
01:37:40 Myslíš to vážně?
01:37:43 Všechno, co bys mi mohl říct, už dávno vím.
01:37:48 Ale ne, nevíš všechno. Pane De la Verne,
01:37:54 pánové vzkazují, abyste pozval dámu na sklenku šampaňského.
01:38:03 Jeďte.
01:38:06 Zítra, až pluk pojede po hlavní třídě,
01:38:09 otevři okno a já odjedu klidný, že jsem tě neztratil.
01:38:17 ZPÍVAJÍ
01:38:22 TROUBÍ
01:39:48 Skryté titulky: Alena Strádalová Česká televize 2014
Malé posádkové městečko je co chvíli vzrušeno vojenskou parádou. Znovu a znovu se ženy se zalíbením dívají na vojáky v pěkných uniformách. Jedním z nich je Armand de la Verne, sukničkářský poručík 33. regimentu dragounů, jenž se před odjezdem na velké manévry vsadí s přáteli, že se do určené lhůty stane milencem ženy, kterou mu určí náhoda. Los padne na rozvedenou Marii-Louisu, která se nedávno přistěhovala z Paříže. Poručíkovi se však přihodí pro něho nezvyklá věc – poprvé v životě se skutečně zamiluje. Krásná a elegantní žena mu ale dává najevo, že u ní nemá žádnou šanci uspět. Celé město sleduje soutěžení obou soků, ale Armandovi už dávno nejde jen o hloupou sázku.
Role důstojníka dragounů patří k nezapomenutelným rolím krásného Gérarda Philipa.