Sophia Lorenová a Marcello Mastroianni ve slavné italské komedii, nominované na Oscara. Co vše musí podstoupit prostá žena, aby dostala k oltáři zhýralého boháče? (1964). Dále hrají: T. Scaranová, A. Puglisi, G. Ridolfi, M. Tolová, V. Moricone a další. Režie Vittorio De Sica
00:00:10 Česká televize uvádí italský film
00:00:23 V hlavních rolích
00:00:33 Režie
00:00:40 MANŽELSTVÍ PO ITALSKU
00:01:08 Výkřiky
00:01:15 Chyťte se mě, pomůžu vám.
00:01:20 Pomozte mi!
00:01:31 -Kdo je to? -Paní Filumena.
-Ta je ale bledá!
00:01:36 -Jak se jí to stalo? -Najednou.
-Řekněte to u nich. -Rosalie!
00:01:40 Posaďte ji na židli!
00:01:47 Výkřiky
00:01:49 -Co se stalo?
-Filumeně je zle. -Božíčku...
00:01:54 Nes ji taky! Vleču to sám.
00:01:58 -Kde se to stalo? -V dílně.
-Já to tušila...
00:02:05 Vyneste ji nahoru! Opatrně! Zavolejte doktora a pana Domenika.
00:02:11 Alfredo!
00:02:15 -Co je?
-Pospěš si! Paní není dobře.
00:02:26 -Božíčku!
-Přivez pana Domenika a doktora!
00:02:29 -Auto má pan Domenico.
-Vem si taxík. -Dobře.
00:02:33 Pomalu, opatrně!
00:02:38 Pak mi to křeslo přineste!
00:02:41 Pomalu, opatrně. Já to tušila. Má ledové ruce, chudinka.
00:02:52 -Co tomu řekne pan Domenico?
-Chudák. -Bude to pro něj rána.
00:03:05 -Pokladna! -Moment!
-Budeš v Paříži jako královna.
00:03:11 -Diano! -Ano?
-Tady to nesedí. -Kde?
00:03:16 Opravte to!
00:03:19 Moje nevěsta bude před oltářem krásnější než Madonna.
00:03:30 -Víc než deset milionů nemám.
-Platíme to my. -Nezajímá.
00:03:36 -Kde je pan Domenico?
-V kanceláři.
00:03:47 Promiňte.
00:03:49 -Svatební šaty? -180 tisíc lir.
-A klobouky? -60 tisíc lir.
00:03:53 -Pane Dumi! -Co chceš?
-Paní Filumena omdlela!
00:04:05 -Zavolejte jí doktora.
-Je jí moc zle. Vůbec nemluví.
00:04:09 -To je jí moc zle. -Umírá!
-Alfredo, nepřeháněj! -Věřte mi.
00:04:19 Hrom do toho! Já od ní nikdy nebudu mít pokoj!
00:04:25 Doktore, musím pryč. Dohodněte prodej sám.
00:04:29 Prodávám všechno. Dílnu i cukrárny. Žením se a stěhuju se do Říma.
00:04:35 -Za chvíli jsem zpátky, miláčku.
-Čao.
00:04:44 -Pane Soriano! -Ano?
-Jsem bezradný, musím konzultovat.
00:04:51 -Dělejte, co je třeba.
-Volal jsem profesora Brunattiho.
00:04:57 -Ale má teď přednášky.
-Tak ať přijde odpoledne.
00:05:02 -Jestli pacientka do té doby...
-Je to tak vážné?
00:05:09 -Je.
-Bože...
00:05:28 -Co budeme dělat?
-Seženu jiného profesora.
00:05:34 -Snažte se! Na výdaje nehleďte!
-Buďte klidný.
00:05:40 -Běžte za nemocnou. -Už běžím.
-A vy tu nestůjte!
00:05:46 -Pan Domenico se mi nelíbí. Kávu!
-Hned. -Injekce!
00:05:55 Co tu děláte? Do práce!
00:06:17 Káva.
00:06:21 Ne.
00:06:24 Domenico...
00:06:49 Filumeno! Copak to děláš?
00:06:59 Přijde profesor. Uzdravíš se.
00:07:05 -Ne, ne...
-Určitě se uzdravíš!
00:07:12 Nechci profesora, chci kněze.
00:07:35 -Jak je jí? -Chce kněze.
-Kněze? -Přiveď jejího zpovědníka.
00:08:04 Máte vypít kávu, doktorovi se nelíbíte.
00:08:08 -Je v tom cukr?
-Je. Paní Filumeně je moc zle?
00:08:36 Houkání sirény
00:08:44 -Co budeme dělat? -Je to možné?
-Tak co? -Vždycky začne poplach!
00:08:48 -Mám strach, jdu pryč.
-Je to jen poplach. -Jen bomby!
00:08:55 Uctivá poklona! Od poplachu do bombardování je daleko.
00:09:01 -Rychle! Je poplach.
-Zaplaťte! -Nic jsem nestihl!
00:09:05 -Byl jste nahoře hodinu!
-Můžeme umřít! -Už sem nechoďte!
00:09:12 Už je to tu zase.
00:09:17 Prozpěvuje si
00:09:27 Panenko Marie, stůj při nás!
00:09:40 Takhle nastrojený chtějí vyhrát válku?
00:10:00 Rychle dovnitř!
00:10:03 To světlo! Pryč!
00:10:33 Hluk motorů, nálet
00:10:42 -Vy nejdete dolů, slečno?
-Ne!
00:11:03 -Doprovodím vás do krytu.
-Nechci, aby mě viděli lidi!
00:11:10 Jsme blízko přístavu, může na nás padnout bomba.
00:11:16 -Kéž by! -No... ne.
-Vy jdete pryč? -No... ne.
00:11:25 -Já mám strach. -Pojďte dolů.
-Stydím se před lidmi.
00:11:33 Kruci!
00:11:40 -Jak jsi tu dlouho? -3 dny.
-Kolik ti je let? -17.
00:11:47 Výbuch
00:11:49 -Panenko Marie! Maminko...
-No nazdar! -Já mám strach.
00:11:56 Mám strach. Maminko, já se tak bojím.
00:12:08 -Holčičko.... -Jdete pryč?
-Zůstat tady je šílenství.
00:12:13 -Já chci umřít.
-Mě nutíš umřít taky.
00:12:19 -Jak se jmenuješ? -Filumena.
-Tak pojď, Filumeno. -Ne!
00:12:48 -Policajti! -Američani!
-Co to děláš? -Co to vyvádíš?
00:12:58 -Bojíte se policajtů?
-Já za to nemůžu. -Ty jsi vůl!
00:13:03 Seber to!
00:13:07 -Assunta! -Pan Dumi.
-Vy mě znáte?
00:13:15 -Filumena. -Filumena?
-Opravdu se nepamatujete?
00:13:22 Ten dům... Před dvěma lety, při náletu...
00:13:29 -Aha. Ano.
-Už jste tam nikdy nepřišel.
00:13:35 Dobře jste udělal! Kolik chcete za vajíčka?
00:13:42 Alfredo, nastup do autobusu. Svezu slečnu do Neapole.
00:13:48 -Pojedete? -Ráda.
-Odjíždíme! -Musím vystoupit!
00:13:53 -Odjezd! -Chci vystoupit!
-Vylezte okýnkem! -Když myslíte.
00:13:58 Pomůžu vám, slečno.
00:14:04 Pěkný pohled, že?
00:14:09 -Ještě já!
-Tebe mám zvedat? Tak honem!
00:14:13 -Máš v San Sebastianu příbuzné?
-Ne.
00:14:18 -Kde teď jsi?
-Pořád tam. Mám nejhezčí pokoj.
00:14:36 -Nenosíš gumičku?
-Ne.
00:14:40 Nosím podvazky. Vám se nelíbí?
00:14:49 Ten déšť nám scházel! Tamhle je vybombardovaný domek.
00:15:14 Je tu někdo?
00:15:23 Je tu někdo?
00:15:34 Filumeno, pojď sem!
00:15:46 Co chcete dělat?
00:15:54 Nikdo tu není.
00:15:56 Je tu někdo? Pojď.
00:16:42 -Ta pokojská je protivná...
-Proč ji nevyhodíte? -Naschvál.
00:16:48 Naschvál?
00:16:52 -Nazdar!
-Nazdar.
00:17:00 -Spletli jsme si dům.
-No jo...
00:17:13 Hudba vyhrává
00:17:34 -Máte krásnej auťák. -Díky.
-Smím? -Jistě, posaď se.
00:17:49 -Co sis to oblékla?
-Nelíbí? -Ale ano, jenže...
00:17:55 -Ty boty jsou od vás.
-Ale ty šaty...
00:18:00 -Chtěl jsem tě vzít na dostihy.
-Chápu. -Urazila ses?
00:18:07 Ne. Polichotil jste mi! Chcete mě ukázat lidem. Jako dámu.
00:18:23 Pojďte se mnou! Jdeme!
00:18:27 -Ale Filumeno...
-Nevím, co si oblíct. Pojďte!
00:18:32 -Pojďte...
-Tak dobrá.
00:18:45 -Mám si vzít šaty v celku?
-Jak chceš....
00:18:59 -Tyhle? -No...
-Jsou samý volám. -Nelíbí se mi.
00:19:08 -Vem si tyhle!
-To je kombiné.
00:19:12 Tebe je snazší svlékat než oblékat.
00:19:20 -Taky mám kostýmek.
-Ten si vezmi.
00:19:26 -Nosí se bez korzetu. -Sundej ho.
-Otočte se. -Ale Filumeno...
00:19:32 Otočte se!
00:19:43 -Vy se díváte!
-Prosím tě...
00:19:51 -Co to děláte? Co náš výlet?
-Známe se léta, a ty mi vykáš!
00:20:00 -Jak ti mám říkat?
-Jsem Domenico, tak třeba Dumi.
00:20:10 Dobře, Dumi.
00:20:14 -Nashle! -Kam jdete?
-Jedeme na dostihy!
00:20:18 Představí mě tam přátelům! Dámy, večer na shledanou.
00:20:35 -Nikdo tady není!
-V úterý dostihy nejsou.
00:20:42 Takhle je to tady nejhezčí. Pojď sem, Filumeno!
00:20:47 -Nikdo tu není...
-Pojď se podívat!
00:20:54 Pojď sem!
00:21:02 To je výhled!
00:21:12 Panečku!
00:21:17 Odsud je krásně vidět!
00:21:19 Sedává tu markýza di Bassano. Dívá se dalekohledem.
00:21:32 Co to děláš?
00:21:41 Byl bych šťastný, kdybych tady měl ložnici.
00:22:03 Cvrkání
00:22:06 -V trávě je cvrček.
-Hm? Jo.
00:22:15 Roztomilý klouček. Máš rád děti, Dumi?
00:22:23 Dumi!
00:22:33 Prozpěvuje
00:22:34 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
00:22:44 Ze vzpomínek srdce bolí, krásně bylo v Neapoli
00:22:50 -Co je ti, Filumeno?
-Vezeš mě snad do paláce? -No jo.
00:22:58 Říkáš, že mě máš rád. To ti nevadí, že jsem pro všechny?
00:23:07 Trápilo mě to, ale sama jsi říkala, že na nich nezáleží.
00:23:17 To jsem ti říkala, když mi bylo sedmnáct!
00:23:22 -Teď je to jinak, jsem už žena.
-Filumeno, proč si kazit večer?
00:23:28 Máš ve mně oporu. Hodně cestuju, ale vždy se vracím. K tobě!
00:23:37 Kdyby ses nevracel, skončila bych to!
00:23:42 Ale ne! Pán se vrátí. Po půl roce, po roce, a začne to znovu.
00:24:06 Už tam nechci být, Dumi.
00:24:13 -Kde to je, Dumi? -Tady.
-Dumi!
00:24:24 -Ty ses zbláznila!
-Ano.
00:24:29 Zbláznila jsem se.
00:24:38 -Nádhera!
-Pojď, Filumeno.
00:24:42 -Kdo je to?
-To všechno zítra odvezou.
00:24:49 -Co je? -To jsem já.
-Tohle je předsíň. Pojď!
00:24:58 Tohle je jídelna s obývákem.
00:25:04 -Můžeme otevřít okenice?
-Jistě. Počkej! Zavři oči.
00:25:14 Koukej!
00:25:23 Dumi!
00:25:27 -Víš, kdo se vdává? -Kdo?
-Kamarádka z Janova. -Vážně?
00:25:35 Teď jsi tady doma, Filumeno. Smlouva je na tvoje jméno.
00:25:41 Pojď sem. Ještě tu je kuchyň a koupelna.
00:25:44 -A tady? -To je jídelna.
-A ona? -Dělala tu hospodyni.
00:25:50 -Třeba se ti bude hodit.
-Jak se jmenujete? -Rosalie.
00:25:59 Matka byla pradlena a otec kovář, milostpaní.
00:26:05 -Milostpaní... Přijďte zítra.
-Díky, milostpaní.
00:26:12 -Paní domu.
-Ukaž mi tu smlouvu. -Tady.
00:26:20 -Můžu si sednout?
-Prosím.
00:26:38 -Nejdřív jméno nebo příjmení?
-Jak chceš?
00:26:53 -Fi-lu...
-Kristepane! -Hm?
00:27:08 -... me-na. Tak tohle by bylo.
-To by bylo.
00:27:44 -To je to veliký. -Ach Bože...
-Je to můj podpis.
00:27:53 -Kolik dělá nájemné?
-Tři tisíce lir. Ale pusa stačí.
00:27:59 -To je málo! Chci zvýšit nájemné.
-Dobrou noc. -Dobrou noc.
00:28:25 Dumi, ještě nikdy to nebylo tak krásný!
00:28:30 Už je ale pozdě. Musím jít.
00:28:35 Ne. Zůstaň tu se mnou spát. Budeme jako novomanželé.
00:28:43 Prozpěvuje
00:28:44 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
00:28:56 Ze vzpomínek srdce bolí, krásně bylo v Neapoli
00:29:07 Je tohle uvolněný byt po zesnulé nájemnici Astaritové?
00:29:15 -Ne. -Ale ano. Pusť ho.
-Kdy umřela? -Předevčírem.
00:29:25 -Bytová správa byt přiděluje...
-Nic přidělovat nebude!
00:29:31 -Vy jste se sem nastěhoval?
-Jsem majitel! Domenico Soriano.
00:29:36 -Vy tu bydlíte?
-Jsem tu na návštěvě.
00:29:42 Byt obývá slečna Marturanová již půl roku. Viz datum smlouvy.
00:29:55 A také platí nájemné. V očekávání té bolestné události.
00:30:03 Chápu. Pobíral jste půl roku dvojí nájemné.
00:30:10 Hej, došlo k omylu. Byt je už zabraný.
00:30:16 Výkřiky
00:30:18 Je jich sedm. Poděkujte slečně. Poroučím se.
00:30:32 Udělala jsi mi flíček, musím ho zakrýt krémem.
00:30:39 Pojď, dáme si kávu.
00:30:43 -Dumi, nechceš svézt?
-Díky, ale mám tu vůz.
00:30:49 Něco k proclení? Parfémy, cigarety?
00:30:53 -Mám karton. -Tenhle kufr!
-Ten je můj. -Otevřete ho, prosím.
00:31:04 S dovolením.
00:31:10 -Co je tohle?
-Umělecké akty.
00:31:15 -V Paříži takových věcí je...
-Kdes to koupil?
00:31:35 Ráno pořádně umyjte krám a záchody! Všude je špína.
00:31:42 A dejte pozor na láhve. Vracíme je potlučené.
00:31:47 -Spolehněte se!
-Dobrou noc.
00:31:50 Filumeno!
00:31:56 -Už jsi zpátky?
-Pozoruju tě. -Už mě nepoznáváš?
00:32:02 Ty jsem koupil v Londýně! Jsou ručně šitý. Značka Borou.
00:32:08 Když je vystavíš měsíčnímu svitu, máš hned kuří oko Borou.
00:32:17 Kam jdeš? Mám tu auto.
00:32:23 Byl jsi pryč čtyři měsíce, a teď vykládáš o botách.
00:32:28 Projdeme se. Musím ti něco říct.
00:32:41 -Někdo si mě chce vzít. -Tebe?
-A co je na tom? -Nic.
00:32:51 -Kdo je to?
-Někdo, kdo o mně ví všechno!
00:32:56 Aha.
00:32:59 Dumi, mám tě ráda.
00:33:04 Od prvního dne jsem tě měla ráda, ale tys mě nikdy rád neměl.
00:33:10 Zase mi budeš vyčítat! To mám pořád sedět v Neapoli?
00:33:18 Je to i tvoje vina! Kdyby ses mi o všechno nestarala, musel bych já.
00:33:30 Tak já tě prý nemám rád...
00:33:33 Přitom jsem tě zasvětil do svých obchodů, nic před tebou neskrývám.
00:33:40 -A chci tě vzít k mamince...
-K mamince? -Ano, chce tě poznat.
00:34:00 Pojď!
00:34:15 Mami, můžeme?
00:34:31 Mami, vedu ti Filumenu.
00:34:39 Ukaž se jí.
00:34:46 Hezká Filumena. Je to neteř naší Carmely?
00:34:55 -Ano, mami.
-Neteř naší Carmely...
00:35:05 To je jen záchvat kašle. Nikdy netrvá dlouho.
00:35:11 Pojď, ukážu ti pokoj. Hned vedle mojí ložnice.
00:35:17 -Kdo je to ta Carmela?
-Byla to matčina komorná.
00:35:25 Odjela za dětmi do Ameriky, slíbila matce, že pošle neteř.
00:35:30 A matka pořád tu neteř shání. Chápeš, starý člověk...
00:35:37 Myslí jí to, ale má utkvělé myšlenky.
00:35:45 -Tady spala Carmela?
-Ano. Jsou tu jen dvě ložnice.
00:35:50 -Moje a matčina. -A kuchyň.
-Ano. A pak salony a salonky.
00:36:02 Vezmu sem Rosalii. Byt je velký a matce je třeba i utírat nos.
00:36:10 -Jak chceš. Jsi tu paní domu.
-Která spí v pokoji pro služku.
00:36:17 Jsi nespravedlivá! Je to jen kvůli matce.
00:36:21 -V noci tiše přejdeš chodbu...
-A najdu tvou ložnici prázdnou.
00:36:27 -Ty budeš kdovíkde.
-Co tě napadá. -Carmelo! Filumeno!
00:36:37 -Copak je? -Co byste ráda?
-Betlém!
00:36:44 Aha, betlém.
00:36:49 Ta paní se slepicí za fůru!
00:36:53 -Za fůru. -Ano.
-Za fůru... -Takhle?
00:37:03 -Za fůru! -Co chce?
-Za mulu. -Jo tak. Za mulu.
00:37:15 -Syn byl v klášteře. -V Paříži.
-U otce Pia. -U štětek.
00:37:24 -Byl tu farář?
-Chodí na Velikonoce.
00:37:28 -Teď jsou Vánoce. -Nepřijde?
-Až o Velikonocích. -Škoda.
00:37:35 Chce se mi čurat.
00:37:41 Mísa je za zástěnou.
00:37:46 -Do háje...
-Mísu! -Jo!
00:37:54 Modlitba
00:38:00 -Matka byla zlatá.
-Prefekt vyjadřuje soustrast.
00:38:05 -Byla skvělý člověk.
-Hlavu vzhůru! -Už je v nebi.
00:38:11 Chodila ti naproti ke škole v tom krásném klobouku.
00:38:27 -Paní Cucurulová. -Domenico!
-Nedala jinak. Vstala a přišla.
00:38:35 Takové neštěstí!
00:38:40 Chudinka. Je mi nějak slabo.
00:38:46 Kávu pro paní Cucurulovou! Není jí dobře.
00:38:56 -Vy ji znáte?
-Nikdy jsem ji neviděla. Ukaž!
00:39:04 Ne, Filumeno! Snad nechceš, aby tě tady viděli?
00:39:16 Vybíráme na Panenku Marii! Dejte taky něco!
00:39:38 -Dobrý den. -Kde je?
-Tam. Jako obvykle.
00:39:53 Pokladna!
00:40:04 Filumeno! Výborně.
00:40:09 -Přivezla jsi velikonoční vajíčka?
-Jo. S překvapením.
00:40:43 -Pane faráři!
-No...
00:40:49 Je s ní vážně konec? Proč nepřijel ten profesor?
00:40:55 Synu...
00:41:03 Teď upřímně. Máš tu ženu rád?
00:41:08 -Znáte naši historii...
-Znám. Vím všechno.
00:41:15 Dumi, pojď!
00:41:53 Alfredo! Ticho!
00:42:05 Domenico Soriano, bereš si za manželku Filumenu Marturanovou?
00:42:21 Ano.
00:42:23 Filumeno Marturanová, bereš si za manžela Domenika Soriana?
00:42:41 Ano.
00:42:46 Ticho!
00:42:53 Prohlašuji vás za manžele.
00:43:09 -Potřebujete učesat. -Ano.
-Ty běž tam, a ty pojď sem.
00:43:27 Dej si!
00:43:39 Udělal jsi dobrý skutek.
00:43:49 -Do ráje přibude další duše.
-Děkujeme, otče.
00:44:38 -Diano? -Už jsi hotov?
-Skoro. Dojednali to? -Ano.
00:44:47 Čekají tě u advokáta.
00:44:50 Půl dostaneš hotově, půl ve směnkách. A volali z tiskárny.
00:44:59 Jaký chceme text na svatební oznámení. Spěchá to, Dumi.
00:45:06 V nejhorším ta oznámení pošleme až po svatbě.
00:45:15 Nevím, snad už brzy.
00:45:19 -Chudinka umírá.
-Ta chudinka je tady! A živá!
00:45:26 Panenka Marie se slitovala. A jsme manželé!
00:45:37 -Paní vstala z mrtvých!
-Filumeno! -Co chceš?
00:45:41 -Jak ses mohla opovážit...
-Co ty? Střídal jsi pokladní!
00:45:48 Tu první jsem přešla. Filumeno, potřebuješ odpočívat...
00:45:55 Ta druhá tě nechala, ale tu třetí si chceš vzít!
00:46:00 -Vy jste to věděli! -Nevěděli.
-Ven z mého domu!
00:46:07 -Ty taky!
-Já jsem tu doma. Nikam nepůjdu.
00:46:12 -Vždycky jsi byla špatná ženská.
-Mluvíš s manželkou. -Cože?!
00:46:18 -S jakou manželkou?
-Se svou. S paní Sorianovou.
00:46:23 Já tě zabiju! Zabiju tě i ty, co ti pomáhali. Všechny pobiju!
00:46:32 -Tak se povraždíme.
-Kde mám revolver! -Božíčku!
00:46:39 Máš ho v prádelníku, ale nepomačkej košile.
00:46:48 Pitomče! Jsi blbec.
00:46:58 Pane Bože!
00:47:00 -Jdi se vycpat! -Božíčku...
-Co se vám stalo? -To je bolest.
00:47:06 Koleno... A srdce!
00:47:22 -Je tam. -Kdo?
-Pan Domenico. Má infarkt. Umírá.
00:47:33 Kdo nemá srdce, nemůže dostat infarkt.
00:48:12 -Co je? Jsme snad sochy? -Jsme.
-Trochu života, holky!
00:48:19 Zpívá
00:48:20 Taková je láska. Přijde a odejde...
00:48:23 Ale bolest, ta zůstává...
00:48:40 -Jsi z Neapole? -Ne.
-Jsi notář? -Ne.
00:48:43 Tak co? Půjdem? Ne? Tak ne.
00:48:47 -Filumeno, někdo ti volá. -Mně?
-Jo. -A kdo?
00:48:56 San Sebastiano pod Vesuvem?
00:49:01 Rychleji! Jeď!
00:49:08 Kde to může být? Jezdívám sem autobusem.
00:49:14 Jak jsme vás tu potkali? Máte tu někoho?
00:49:21 Alfredo, jeď tamhle!
00:49:24 -Kde je? -Paní přijela!
-Milostpaní!
00:49:30 -Jak je mu? -Spí.
-Tak on spí...
00:49:36 Michele! Probudil se.
00:49:42 -Včera mu bylo zle! -Vážně?
-Měl hrozný křeče.
00:49:48 Povídala jsem manželovi, co když se stane neštěstí?
00:49:53 Honem zavolej paní, i když už je pozdě.
00:50:00 Dobře jste udělali.
00:50:06 -Michele, nechceš ke mně? Pojď!
-Chce jenom ke mně.
00:50:15 Pojď ke mně, Michele. Dej mi ho.
00:50:21 -Copak je mu? Viděl ho doktor?
-Viděl a hned se ptal, co jedl.
00:50:27 -A já řekla: Kilo třešní s peckama.
-S peckama? -No právě!
00:50:34 -Doktor mu dal projímadlo.
-Co se to děje? -Už je to tady!
00:50:53 Zatlač hezky!
00:50:55 -Rachot
-To ty pecky.
00:51:00 Ty jsi ale roztomilej!
00:51:24 Pan Dumi se nesmí nic dovědět! O ničem. Rozumíš?
00:51:30 -Rozumíš? -Ano.
-Odpověz pořádně. -Rozumím dobře.
00:51:38 -Pěknej kluk.
-Svetříky, ponožky...
00:51:48 A jak je pěkná máma s tím klukem v náručí!
00:51:54 -Co je?
-Filumeno, já se s vámi ožením.
00:52:05 -Vezmu si vás i s ním!
-Jeď, Alfredo, je pozdě.
00:52:15 Promiňte.
00:52:20 Mám ještě dva, Alfredo.
00:52:27 -Neumíš brzdit?
-Ještě dva?
00:52:34 -Dáme jim i punčové? -Blázníš?
-Dobrý den. -Dobrý den, paní.
00:52:55 Riccardo!
00:53:04 Umberto!
00:53:09 Přivezla jste nám zase zákusky?
00:53:17 Nesnězte jich moc!
00:53:25 Jezte!
00:53:36 Neumažte se, nebo se jeptišky budou zlobit!
00:53:41 Zákusky jsou na jedno zakousnutí.
00:53:56 Abyste z toho neměli bolení.
00:54:03 -Paní Filumeno! -No?
-Vezmu si vás všechny!
00:54:08 -Vezmu si vás i s těmi třemi!
-Pro mě jsou důležití jen oni.
00:54:15 A ty bys nám nemohl dát to, co dává pan Domenico, ač o tom neví.
00:54:34 -Nevstávejte! -Je mi dobře.
-Ne! -Všichni z cesty!
00:54:43 -Jdi pryč! -Ne.
-Jen jdi!
00:54:51 Jenom ženská jako ty mohla zajít tak daleko!
00:54:56 Ani dvadvacet let tě nezměnilo! Ale já vás budu žalovat.
00:55:02 Obviním vás z podvodu! Všechny! Tebe, doktora i kněze!
00:55:06 Všichni se dovědí, cos byla a kde jsem tě sebral.
00:55:12 Já tě zničím, Filumeno!
00:55:18 Skončil jsi? Sedni si.
00:55:23 Všichni vědí, kde jsi mě sebral. Však jsi tam dost často chodil.
00:55:37 A doktor ani kněz nic nevěděli. Uvěřili mi.
00:55:43 Každá ženská, která by ti léta otročila, by byla na umření!
00:55:48 Dohlížela jsem v továrně i v cukrárně, vedla jsem domácnost.
00:55:55 Tvé matce jsem i nohy myla! Ne teď, ve čtyřiceti, ale zamlada!
00:56:01 A všechno jako služka, kterou můžeš kdykoli vyrazit.
00:56:05 Nikdy jsem tě neviděl pokornou!
00:56:10 Vždycky s úšklebkem, s drzým výrazem... Nikdy ani slzička!
00:56:18 Nikdy jsem tě neviděl brečet!
00:56:24 Měla jsem brečet kvůli tobě? To bych si pomohla.
00:56:31 Člověk brečí, když pozná dobro, a nemůže ho mít!
00:56:36 Já dobro nikdy nepoznala! Jednal jsi se mnou jako s holkou.
00:56:43 Za hříchy se platí. Ale jak dlouho? Teď míváš kapesníky od rtěnky...
00:56:51 -Kde jsou? -Uložené.
-Běž pro ně.
00:56:56 Ani nic neschováváš. Jen ať to Filumena najde, nemá žádná práva!
00:57:04 Je to směšné! Padesátiletý dědek se poblázní do dvacetileté!
00:57:09 -Co je ti po tom, kolik jí je?
-Nic. Teď mi ale budeš k užitku.
00:57:19 -Myslel sis, že odejdu jen tak?
-Jde ti jen o prachy!
00:57:26 -Dal bych ti je i bez té komedie!
-Nic nechápeš! Jen prachy...
00:57:35 Chci ještě něco jinýho.
00:57:47 Mám tři syny.
00:57:56 -Co to povídáš? Tři syny?
-Tři.
00:58:07 -Tys to věděla? -Ano.
-Tak běž.
00:58:12 -Čí jsou?
-Takových chlapů jako jsi ty.
00:58:20 -Co tím chceš říct?
-Že jste byli všichni stejní.
00:58:25 Nejstaršímu bude dvacet. Studuje. Netvař se tak! Tvoji nejsou.
00:58:34 A tebe znají? Jak jsi je vychovávala?
00:58:39 Za tvoje peníze. Kradla jsem ti peníze pro mé děti.
00:58:44 -Ti tři se mi můžou vysmát!
-Neznají tě. -Jen jsem platil...
00:58:52 Měla jsem je snad zabít? Jak mi ženský radily...
00:58:57 Nikdo mi nepomohl, neporadil. Teď už jsou velcí...
00:59:08 -Paní Filumeno, vy jste světice!
-Světice! -Jdi brečet jinam.
00:59:14 Jsi ďábel, jedovatý hmyz! Mluv! Když nechceš peníze, co tedy chceš?
00:59:27 Už se nechci skrývat, pozorovat je zdálky! Chci, aby mě měli rádi.
00:59:35 Jsou velcí, musejí mít jméno. Měli by se jmenovat jako já.
00:59:47 -Jak? -Sorianovi.
-To jsem si mohl myslet!
00:59:53 -Sem vkročí jen přes mou mrtvolu!
-Nepřísahej...
00:59:59 -Kdybys někdy prosil ty mě...
-Já tebe? O co asi?
01:00:07 -Nedám svý jméno synům takový...
-Takový co? -Takový coury.
01:00:21 -Přijdu o hlas. -Už je vzhůru.
-Jak jste se vyspal, pane?
01:00:30 -Co se to tady děje?
-Uklízíme.
01:00:37 -Co to děláš? -Beru vám stolek.
-Proč? -Mám ho odnést, víte.
01:00:42 -Co to meleš? -Já musím...
-Vrať se!
01:00:49 Co se to tu děje?
01:00:57 -Vezmi to nové povlečení.
-Ano.
01:01:04 Šaty do skříně, boty do truhly.
01:01:09 -Do maminčiny ložnice?
-Do ložnice paní Sorianové.
01:01:15 Ty jsi zešílela! Maminko...
01:01:19 -Nebudu už v pokoji pro služku!
-Dejte všechno, jak bylo!
01:01:25 -Pověs šaty do skříně.
-Dejte všechno, jak bylo!
01:01:33 -Co je to za noclehárnu?
-To je pro syny.
01:01:42 -Advokát si tě předvolá!
-Ať si mě předvolá, kdo chce.
01:01:47 Nechám je vyhodit! A tebe taky! Pošlu tě tam, kde jsem tě sebral.
01:01:54 Tam to už zavřeli, Dumi.
01:01:59 Podle paragrafů 101, 110, 121 a 122 je vaše postavení neoprávněné.
01:02:06 -Nerozumím zákonům.
-To je mi jasné, slečno.
01:02:12 Dopustila jste se podvodu.
01:02:17 Manželství uzavřené v ohrožení života...
01:02:22 Jenže vy jste ohrožení života jen předstírala!
01:02:30 Jsou na to svědci!
01:02:34 Jak kněz odešel, vstala a řekla: Dumi, teď jsme manželé.
01:02:42 Paragraf 122! Násilí a omyl.
01:02:46 Manželství může být napadnuto, pokud došlo k omylu.
01:03:04 -Ničemu nerozumím!
-Vzal jsem si tě, že jsi umírala!
01:03:09 -Manželství nesmí být vynuceno!
-Vysvětlete mi to! -Čtěte!
01:03:15 -Neumím číst! A s tím nesouhlasím.
-Neumírala jste, sňatek neplatí.
01:03:26 -A co říká kněz?
-Že to od vás byla svatokrádež!
01:03:33 -Měla jsem umřít? -Ano.
-Pak by platilo? -Ano.
01:03:42 -A tomu říkáte spravedlnost?
-Zákon je zákon.
01:03:48 Domenico Soriano neměl v úmyslu s vámi uzavřít manželství.
01:03:55 -Už jsi to pochopila?
-Ne.
01:04:02 Ale bude to pravda. Protože ses už uklidnil.
01:04:08 -Zase se tváříš jako velký pán!
-Doktore, podejte žalobu!
01:04:16 Podejte ji! Já ho taky nechci.
01:04:22 Neumírala jsem, chtěla jsem ho podvést. Okrást ho o příjmení!
01:04:36 Znám jen svůj zákon! Spravedlivý, který nerozpláče.
01:05:25 Promiňte!
01:06:09 Alfredo!
01:06:15 -Zavolej je!
-Všechny tři? -Ano.
01:06:21 -Dva tu jsou, nejmladší ještě ne.
-Pomoz mi, mně se třesou ruce.
01:06:28 -Tolik let čekám, a teď mám strach.
-Z čeho? -Co mi řeknou?
01:06:33 Poděkují mamince za všechno, co pro ně udělala.
01:06:39 -A teď trochu rtěnky! -Ne!
-Jste bledá jako smrt. -Jako máma.
01:07:00 Paní hned přijde. Zatím si vezměte zákusky.
01:07:10 Dal jsem jim pár zákusků.
01:07:22 -Vás už jsem někde viděl.
-Hm...
01:07:28 -Nebyl jste v koleji Lazzari?
-Ne, v San Antonio.
01:07:34 -U Uršulinek?
-Ne.
01:07:42 -Pojď dál, dej si zákusek.
-Dobrý den. -Nazdar.
01:07:57 -Nemáte sirky? -Ne.
-A ty? -Komu tykáš, prcku?
01:08:02 Promiňte, představím se. Michele Esposito.
01:08:07 -Těší mě. Sposito. -Esposity.
-To jsme pěkná trojka!
01:08:16 -Taky jste dostali tenhle lístek?
-Ano. Od Filumeny Marturanové.
01:08:21 -Kam jdete? -Nech mě!
-Má v tom chybu!
01:08:27 -Kdo to je? -Ty ji znáš?
-Bude to ňáká... -Tak dost!
01:08:33 To o ní ví každej!
01:08:37 -Co po nás může chtít?
-Je to jako detektivka.
01:08:42 -Kolik denně kouříš? -Tak 10.
-A kolik ti je? -15.
01:08:48 -Pojďte dál. -Slečno...
-Konečně to vyřídíme.
01:08:58 Pan advokát všechno sepsal. Kdo je to tam?
01:09:05 Smích
01:09:07 Běžte do pracovny. Hned přijdu a všechno podepíšu.
01:09:13 -Už mám zabaleno, že? -Ano.
-Ty budeš mít svobodu, já syny.
01:09:20 -Ale proč, Filumeno?
-Nech mě být!
01:09:23 Chci vídat své syny, to snad zákon dovoluje!
01:09:29 O mě se nestarej, Dumi, nebrečím, mám suché oči. Běž, přijdu hned.
01:09:37 Je to blázen, doktore. Chviličku počkejme.
01:09:50 Jsem to já, ta bláznivá, co pod různými záminkami chodí k pumpě.
01:10:03 U tebe, Riccardo, zase kupuju rukavice.
01:10:16 -Jen tys mě neviděl. -Ne.
-Ani u oběda. -Kde?
01:10:23 V hospůdce u nemocnice. Seděla jsem proti tobě.
01:10:30 Jenže když ty pořád studuješ, i u jídla!
01:10:36 Tohle není detektivka, ale velké drama.
01:10:49 Jste totiž moji synové.
01:11:08 Co tady děláte? Běž umýt auto!
01:11:18 Znáte neapolskou chudinskou čtvrť? Není tam světlo ani v poledne.
01:11:29 Tam jsem žila.
01:11:33 Bylo nás moc a já ani nevím, co se s nimi všemi stalo.
01:11:41 Nemluvili jsme spolu, ani jsme se nezdravili.
01:11:49 A to vedro! Jedli jsme z veliké mísy.
01:11:58 Otec si mě všiml jen jednou. Bylo mi 16.
01:12:04 Povídal: Vyrostla jsi, a tady není dost jídla pro všechny.
01:12:11 Kolem chodily nastrojené slečny s mládenci.
01:12:18 Za mnou chodil pekař, občas mi dal preclík nebo chleba.
01:12:30 V zimě bylo u pece krásně, ale on si také všiml, že jsem vyrostla.
01:12:44 Jednou jsem potkala naparáděnou kamarádku.
01:12:52 Řekla mi, že tak a tak...
01:13:02 Odpusťte mi.
01:13:06 Možná by pro vás bylo lepší nemít nic, než takovouhle matku...
01:13:16 Že je to pravda?
01:13:22 Není to pravda?
01:13:27 -Tak mi dej pusu.
-Mám špinavý ruce. -To nevadí.
01:13:34 Promiňte, nevěděl jsem, že nás posloucháte.
01:13:41 Riccardo!
01:13:47 -Kam jdeš?
-Nech ho, už je takový.
01:13:52 -Riccardo! -Co to děláš?
-Jdeš pryč? -A proč?
01:13:56 Kam jdeš? Riccardo, vrať se!
01:14:00 -Už jsou pryč? -Za chvilku.
-Ještě ty mě otravuj!
01:14:05 Ať už je té komedii konec!
01:14:09 Nebudeme doma, když je venku hezky. Něco vyřídím a hned přijdu.
01:14:23 No!
01:14:27 -Kde je advokát?
-Nemohl dál čekat!
01:14:32 -Papíry tu jsou. Mám ti to přečíst?
-Ne. Souhlasím. Tady jsou klíče.
01:14:38 -Zítra mi odvezou věci. Podepsat?
-Tady.
01:14:55 Dal bych ti peníze i bez komedie. Proč jsi to těm klukům řekla?
01:15:04 -Jeden z nich je tvůj.
-To ti mám věřit?
01:15:13 -Jeden z nich je tvůj syn.
-Ale jdi!
01:15:18 Mohla jsem tvrdit, že všichni. Ale ne. Tvůj je jen jeden!
01:15:26 To není pravda! Řekla bys mi to už tenkrát.
01:15:30 Přinutil bys mě, abych si ho dala vzít! Žije jen díky mně!
01:15:41 -Který?
-Nepamatuju se.
01:15:46 Paní Filumeno! Je tam i Riccardo! Čekají dole.
01:15:53 Já to věděla.
01:16:09 -Který to je?
-Všichni jsou stejní.
01:16:15 Jsou to tvoji synové! Nechci je znát! Už jdi!
01:16:21 Jdu, neboj se.
01:16:28 Počkej na mě dole.
01:16:32 Jednou jsi mi řekl, že budeme dělat, že se máme rádi.
01:16:38 Já tě tu noc opravdu milovala. Ty ses tak jen tvářil.
01:16:42 Pak jsi mi dal obvyklou stolirovku.
01:16:48 To je ona. Je na ní datum. A pak jsi zase zmizel.
01:16:55 Vrátil ses, když jsem měla břicho, ale odjela jsem na venkov.
01:17:03 To datum si odtrhnu.
01:17:07 Tady máš! Za děti se neplatí.
01:17:50 -Co je ti, Dumi?
-Nic. Dojdu si na kafe.
01:17:57 -Půjdu s tebou.
-Ne, hned se vrátím.
01:18:43 -To je matematický důkaz! Nespi!
-Přemýšlím! -Dívej se!
01:18:50 -To je ta z Milána?
-Přečti věnování.
01:18:56 V upomínku na tři krásné letní měsíce 1946.
01:19:01 Když jsem byl s ní, nemohl jsem být s Filumenou!
01:19:05 -Tenhle můj být nemůže!
-Ledaže by se narodil předčasně.
01:19:12 Ten rukavičkář? Takový chlap?
01:19:17 Srpen, červenec, červen... Nezívej, uvař si kafe.
01:19:25 -Rozhodne stolirovka! -Ne!
-Po válce už neplatily!
01:19:31 Platily až do 1951! Zrušili jen padesátilirovky.
01:19:38 Proč jsem jí nedal padesátku? Teď jsem mohl vědět!
01:19:47 Rukavičkář může být nedonošený...
01:19:53 Mechanik to není! Byl jsem v Paříži.
01:19:58 Potom v Londýně, mám v pase razítko.
01:20:08 -Alfredo, vážně to nevíš?
-Ne. A co hlas krve, co říká?
01:20:19 Že jsem všechno zvoral. Běžel a běžel, a nikam nedoběhl.
01:21:12 Filumeno, vyhlížím tě už 10 dnů!
01:21:18 -Připadám si jako špicl.
-Co chceš?
01:21:28 Promluvit si. Nemůžu mluvit, když stojíš.
01:21:43 Řekni mi, že to byla lež.
01:21:49 Už ses uklidnila, dopřej klidu i mně.
01:21:54 Všechno sis to vymyslela, viď? Přiznej se!
01:22:04 Jsi skoro negramotná! Nikdy si nic nepíšeš!
01:22:08 Tohle bylo jen datum.
01:22:16 A to napsat umím. Nechtěla jsem tě vydírat.
01:22:27 Byl to nádherný večer. Jak to, že si to nepamatuješ?
01:22:35 Jaký to byl rok? Byli tu Němci? Američani?
01:22:49 -Jaké jsem měl šaty, jaké boty?
-To by sis pamatoval?
01:22:58 -A na ten večer jsi zapomněl...
-Co mám dělat?
01:23:07 Dvacet let! Svět se změnil, a přitom je stejný.
01:23:16 Domy, mrakodrapy... A uprostřed naše omšelé drama.
01:23:28 Tak to chceš ty. I v Americe se odehrávají dramata.
01:23:39 Dřív jsi měl srdce velké, ale teď? Podívej, jak jsi dopadl.
01:23:55 Filumeno!
01:24:01 Chceš jen tak odejít?
01:24:08 Zase si maluješ rty?
01:24:34 -Kolik ti je?
-15. Ptal jste se už včera.
01:24:39 -Rok narození 1949? -Ano.
-Přesné datum?
01:24:42 25. března. Chcete mi sestavit horoskop?
01:24:49 Dovolíte?
01:25:04 -Co je tomu autu?
-Nevím.
01:25:10 Podívám se. Můžete uhnout?
01:25:20 Někdo vám odpojil kabel od svíčky. Radši si zamykejte kapotu.
01:25:29 -Kolik jsem dlužen?
-Nic! Dejte něco jemu, myje okna.
01:25:38 -Máme stejné ruce. -Vy větší.
-Ale stejný tvar! Dovolíte.
01:25:56 -Palec je jiný. -Jo.
-Jsou skoro stejný. -Nejsou.
01:26:06 -Riccardo!
-Promiňte.
01:26:14 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Máte to připravené. -Děkuju.
01:26:21 -Přijdeš večer? -No...
-V osm! -Na shledanou!
01:26:30 -Líbí se ti ženy?
-Mně ano!
01:26:35 -Rozbiju mu hubu! Jdi k němu.
-Jo.
01:26:43 Musíš mi říct, který z nich je můj syn!
01:26:53 Musíš! Jinak za sebe neručím.
01:27:01 Proto jsi mě vzal na Vesuv! Chceš mě tam shodit?
01:27:11 Tak já ti to řeknu. Můžeš mu pomáhat, ještě nevydělává.
01:27:19 -Ten student? -Ano.
-Umberto. -Umberto...
01:27:34 Zvolil si těžkou cestu.
01:27:41 Ale když bude mít pevnou vůli...
01:27:47 U vás doma ale nemůže studovat! Je vás tam moc.
01:27:56 Studium vyžaduje víc...
01:28:02 Sorianův syn na universitě...
01:28:13 -Proč ten nejpotřebnější?
-Máma pomáhá nejslabšímu.
01:28:25 Ale tys mi neuvěřil. Je to Riccardo.
01:28:32 -Rukavičkář? -Ne. Michele.
-Ty nedáš pokoj?
01:28:40 Vidíš to sám! Chtěl jsi pomáhat jen jednomu, rozdělit je!
01:28:49 Co by se stalo? Začali by si závidět. Nebuď sobec, Dumi.
01:28:59 Nech mě na pokoji, nech věci, jak jsou.
01:29:07 Ještě dneska za nimi zajedu!
01:29:11 Řeknu: Jsem bohatý, jeden z vás je můj syn, ten bude dědit!
01:29:16 Nech je na pokoji!
01:29:23 -Nesmíš je proti sobě poštvat!
-Pusť mě! -Nech je na pokoji!
01:29:30 -Pusť mě, Filumeno!
-Nech je, nebo tě zabiju!
01:29:35 -Ale opravdu, ne jako ty! -Mlč!
-Všichni tři musí být stejní!
01:29:42 -Přestaň, Filumeno! -Zabiju tě!
-Mlč! -Zabiju tě!
01:29:48 -Zabiju tě!
-Buď už zticha.
01:30:01 Vždycky jsem tě měla ráda, Dumi, a teď ještě víc...
01:30:18 -Dobrý den, pane Domenico.
-Už si nepovídáte?
01:30:26 -To bylo jen tak...
-Posaďte se.
01:30:39 Vaše matka jako obvykle nikde!
01:30:50 -Říkáte mi "pane Domenico"...
-Nevíme, jak vás oslovovat.
01:30:55 Myslel jsem, že vás to napadne.
01:30:59 Ožením se s vaší matkou, pokud tedy přijde...
01:31:03 Od zítřka máte moje příjmení: Soriano.
01:31:13 Kdo z vás má rád dostihy?
01:31:17 -Proč se smějete?
-Za co bychom sázeli?
01:31:23 Zamlada jsem rád zpíval.
01:31:28 -Kdo z vás zpívá? -Já ne.
-Já taky ne. -Já jo.
01:31:35 -Zpíváš? -Jasně.
-Znáš Svatou Kláru? -Je stará.
01:31:41 -Zkus ji. -Tady?
-Jen potichu. -Tak zpívej!
01:31:50 Prozpěvuje
01:31:51 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
01:31:54 -To já zpívám líp. -Vážně?
-Jistě! -Tak to zkus!
01:32:01 -Nejsem tak drzý jako on.
-Aspoň potichu.
01:32:06 Prozpěvuje
01:32:07 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
01:32:11 Zpívají falešně jeden přes druhého
01:32:26 Hrůza! Kluci z Neapole, a neumějí zpívat!
01:32:32 -Hodně štěstí!
-Děkuju.
01:32:44 -Ty šaty táhnou.
-To se vám jen zdá.
01:32:50 -Nevěřím ti!
-Když říkáte, tak táhnou.
01:32:59 -Vám to sluší. -Nechte toho.
-Jsi jako květ. -Prosím!
01:33:40 -Líbí se ti u pumpy? -Moc.
-Proč dělají tak těsné boty?
01:34:05 -Hodně štěstí!
-Ty boty... -Tak si je zuj!
01:34:10 -Hodně štěstí! -Bylo to krásné!
-Jsem unavená, prosím vodu!
01:34:15 Půjdeme, máma je unavená.
01:34:18 -Ahoj. -Odcházíte?
-Na shledanou. -Je unavená.
01:34:22 -To je škoda. -Ahoj, mami.
-Na shledanou, pane Domenico.
01:34:27 Nashle, tati.
01:34:33 Na shledanou, tati.
01:34:40 -Uvidíme se zítra? -Ano, zítra.
-Tak pojďte.
01:35:01 -Co se stalo, Filumeno?
-Nic. Jen brečím, Dumi.
01:35:06 Je to krása, brečet.
01:35:45 Skryté titulky Gabriela Kliková
01:35:49 Tvůrčí skupina A. Poledňákové a V. Tišnovského
00:00:10 Česká televize uvádí italský film
00:00:23 V hlavních rolích
00:00:33 Režie
00:00:40 MANŽELSTVÍ PO ITALSKU
00:01:08 Výkřiky
00:01:15 Chyťte se mě, pomůžu vám.
00:01:20 Pomozte mi!
00:01:31 -Kdo je to? -Paní Filumena.
-Ta je ale bledá!
00:01:36 -Jak se jí to stalo? -Najednou.
-Řekněte to u nich. -Rosalie!
00:01:40 Posaďte ji na židli!
00:01:47 Výkřiky
00:01:49 -Co se stalo?
-Filumeně je zle. -Božíčku...
00:01:54 Nes ji taky! Vleču to sám.
00:01:58 -Kde se to stalo? -V dílně.
-Já to tušila...
00:02:05 Vyneste ji nahoru! Opatrně! Zavolejte doktora a pana Domenika.
00:02:11 Alfredo!
00:02:15 -Co je?
-Pospěš si! Paní není dobře.
00:02:26 -Božíčku!
-Přivez pana Domenika a doktora!
00:02:29 -Auto má pan Domenico.
-Vem si taxík. -Dobře.
00:02:33 Pomalu, opatrně!
00:02:38 Pak mi to křeslo přineste!
00:02:41 Pomalu, opatrně. Já to tušila. Má ledové ruce, chudinka.
00:02:52 -Co tomu řekne pan Domenico?
-Chudák. -Bude to pro něj rána.
00:03:05 -Pokladna! -Moment!
-Budeš v Paříži jako královna.
00:03:11 -Diano! -Ano?
-Tady to nesedí. -Kde?
00:03:16 Opravte to!
00:03:19 Moje nevěsta bude před oltářem krásnější než Madonna.
00:03:30 -Víc než deset milionů nemám.
-Platíme to my. -Nezajímá.
00:03:36 -Kde je pan Domenico?
-V kanceláři.
00:03:47 Promiňte.
00:03:49 -Svatební šaty? -180 tisíc lir.
-A klobouky? -60 tisíc lir.
00:03:53 -Pane Dumi! -Co chceš?
-Paní Filumena omdlela!
00:04:05 -Zavolejte jí doktora.
-Je jí moc zle. Vůbec nemluví.
00:04:09 -To je jí moc zle. -Umírá!
-Alfredo, nepřeháněj! -Věřte mi.
00:04:19 Hrom do toho! Já od ní nikdy nebudu mít pokoj!
00:04:25 Doktore, musím pryč. Dohodněte prodej sám.
00:04:29 Prodávám všechno. Dílnu i cukrárny. Žením se a stěhuju se do Říma.
00:04:35 -Za chvíli jsem zpátky, miláčku.
-Čao.
00:04:44 -Pane Soriano! -Ano?
-Jsem bezradný, musím konzultovat.
00:04:51 -Dělejte, co je třeba.
-Volal jsem profesora Brunattiho.
00:04:57 -Ale má teď přednášky.
-Tak ať přijde odpoledne.
00:05:02 -Jestli pacientka do té doby...
-Je to tak vážné?
00:05:09 -Je.
-Bože...
00:05:28 -Co budeme dělat?
-Seženu jiného profesora.
00:05:34 -Snažte se! Na výdaje nehleďte!
-Buďte klidný.
00:05:40 -Běžte za nemocnou. -Už běžím.
-A vy tu nestůjte!
00:05:46 -Pan Domenico se mi nelíbí. Kávu!
-Hned. -Injekce!
00:05:55 Co tu děláte? Do práce!
00:06:17 Káva.
00:06:21 Ne.
00:06:24 Domenico...
00:06:49 Filumeno! Copak to děláš?
00:06:59 Přijde profesor. Uzdravíš se.
00:07:05 -Ne, ne...
-Určitě se uzdravíš!
00:07:12 Nechci profesora, chci kněze.
00:07:35 -Jak je jí? -Chce kněze.
-Kněze? -Přiveď jejího zpovědníka.
00:08:04 Máte vypít kávu, doktorovi se nelíbíte.
00:08:08 -Je v tom cukr?
-Je. Paní Filumeně je moc zle?
00:08:36 Houkání sirény
00:08:44 -Co budeme dělat? -Je to možné?
-Tak co? -Vždycky začne poplach!
00:08:48 -Mám strach, jdu pryč.
-Je to jen poplach. -Jen bomby!
00:08:55 Uctivá poklona! Od poplachu do bombardování je daleko.
00:09:01 -Rychle! Je poplach.
-Zaplaťte! -Nic jsem nestihl!
00:09:05 -Byl jste nahoře hodinu!
-Můžeme umřít! -Už sem nechoďte!
00:09:12 Už je to tu zase.
00:09:17 Prozpěvuje si
00:09:27 Panenko Marie, stůj při nás!
00:09:40 Takhle nastrojený chtějí vyhrát válku?
00:10:00 Rychle dovnitř!
00:10:03 To světlo! Pryč!
00:10:33 Hluk motorů, nálet
00:10:42 -Vy nejdete dolů, slečno?
-Ne!
00:11:03 -Doprovodím vás do krytu.
-Nechci, aby mě viděli lidi!
00:11:10 Jsme blízko přístavu, může na nás padnout bomba.
00:11:16 -Kéž by! -No... ne.
-Vy jdete pryč? -No... ne.
00:11:25 -Já mám strach. -Pojďte dolů.
-Stydím se před lidmi.
00:11:33 Kruci!
00:11:40 -Jak jsi tu dlouho? -3 dny.
-Kolik ti je let? -17.
00:11:47 Výbuch
00:11:49 -Panenko Marie! Maminko...
-No nazdar! -Já mám strach.
00:11:56 Mám strach. Maminko, já se tak bojím.
00:12:08 -Holčičko.... -Jdete pryč?
-Zůstat tady je šílenství.
00:12:13 -Já chci umřít.
-Mě nutíš umřít taky.
00:12:19 -Jak se jmenuješ? -Filumena.
-Tak pojď, Filumeno. -Ne!
00:12:48 -Policajti! -Američani!
-Co to děláš? -Co to vyvádíš?
00:12:58 -Bojíte se policajtů?
-Já za to nemůžu. -Ty jsi vůl!
00:13:03 Seber to!
00:13:07 -Assunta! -Pan Dumi.
-Vy mě znáte?
00:13:15 -Filumena. -Filumena?
-Opravdu se nepamatujete?
00:13:22 Ten dům... Před dvěma lety, při náletu...
00:13:29 -Aha. Ano.
-Už jste tam nikdy nepřišel.
00:13:35 Dobře jste udělal! Kolik chcete za vajíčka?
00:13:42 Alfredo, nastup do autobusu. Svezu slečnu do Neapole.
00:13:48 -Pojedete? -Ráda.
-Odjíždíme! -Musím vystoupit!
00:13:53 -Odjezd! -Chci vystoupit!
-Vylezte okýnkem! -Když myslíte.
00:13:58 Pomůžu vám, slečno.
00:14:04 Pěkný pohled, že?
00:14:09 -Ještě já!
-Tebe mám zvedat? Tak honem!
00:14:13 -Máš v San Sebastianu příbuzné?
-Ne.
00:14:18 -Kde teď jsi?
-Pořád tam. Mám nejhezčí pokoj.
00:14:36 -Nenosíš gumičku?
-Ne.
00:14:40 Nosím podvazky. Vám se nelíbí?
00:14:49 Ten déšť nám scházel! Tamhle je vybombardovaný domek.
00:15:14 Je tu někdo?
00:15:23 Je tu někdo?
00:15:34 Filumeno, pojď sem!
00:15:46 Co chcete dělat?
00:15:54 Nikdo tu není.
00:15:56 Je tu někdo? Pojď.
00:16:42 -Ta pokojská je protivná...
-Proč ji nevyhodíte? -Naschvál.
00:16:48 Naschvál?
00:16:52 -Nazdar!
-Nazdar.
00:17:00 -Spletli jsme si dům.
-No jo...
00:17:13 Hudba vyhrává
00:17:34 -Máte krásnej auťák. -Díky.
-Smím? -Jistě, posaď se.
00:17:49 -Co sis to oblékla?
-Nelíbí? -Ale ano, jenže...
00:17:55 -Ty boty jsou od vás.
-Ale ty šaty...
00:18:00 -Chtěl jsem tě vzít na dostihy.
-Chápu. -Urazila ses?
00:18:07 Ne. Polichotil jste mi! Chcete mě ukázat lidem. Jako dámu.
00:18:23 Pojďte se mnou! Jdeme!
00:18:27 -Ale Filumeno...
-Nevím, co si oblíct. Pojďte!
00:18:32 -Pojďte...
-Tak dobrá.
00:18:45 -Mám si vzít šaty v celku?
-Jak chceš....
00:18:59 -Tyhle? -No...
-Jsou samý volám. -Nelíbí se mi.
00:19:08 -Vem si tyhle!
-To je kombiné.
00:19:12 Tebe je snazší svlékat než oblékat.
00:19:20 -Taky mám kostýmek.
-Ten si vezmi.
00:19:26 -Nosí se bez korzetu. -Sundej ho.
-Otočte se. -Ale Filumeno...
00:19:32 Otočte se!
00:19:43 -Vy se díváte!
-Prosím tě...
00:19:51 -Co to děláte? Co náš výlet?
-Známe se léta, a ty mi vykáš!
00:20:00 -Jak ti mám říkat?
-Jsem Domenico, tak třeba Dumi.
00:20:10 Dobře, Dumi.
00:20:14 -Nashle! -Kam jdete?
-Jedeme na dostihy!
00:20:18 Představí mě tam přátelům! Dámy, večer na shledanou.
00:20:35 -Nikdo tady není!
-V úterý dostihy nejsou.
00:20:42 Takhle je to tady nejhezčí. Pojď sem, Filumeno!
00:20:47 -Nikdo tu není...
-Pojď se podívat!
00:20:54 Pojď sem!
00:21:02 To je výhled!
00:21:12 Panečku!
00:21:17 Odsud je krásně vidět!
00:21:19 Sedává tu markýza di Bassano. Dívá se dalekohledem.
00:21:32 Co to děláš?
00:21:41 Byl bych šťastný, kdybych tady měl ložnici.
00:22:03 Cvrkání
00:22:06 -V trávě je cvrček.
-Hm? Jo.
00:22:15 Roztomilý klouček. Máš rád děti, Dumi?
00:22:23 Dumi!
00:22:33 Prozpěvuje
00:22:34 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
00:22:44 Ze vzpomínek srdce bolí, krásně bylo v Neapoli
00:22:50 -Co je ti, Filumeno?
-Vezeš mě snad do paláce? -No jo.
00:22:58 Říkáš, že mě máš rád. To ti nevadí, že jsem pro všechny?
00:23:07 Trápilo mě to, ale sama jsi říkala, že na nich nezáleží.
00:23:17 To jsem ti říkala, když mi bylo sedmnáct!
00:23:22 -Teď je to jinak, jsem už žena.
-Filumeno, proč si kazit večer?
00:23:28 Máš ve mně oporu. Hodně cestuju, ale vždy se vracím. K tobě!
00:23:37 Kdyby ses nevracel, skončila bych to!
00:23:42 Ale ne! Pán se vrátí. Po půl roce, po roce, a začne to znovu.
00:24:06 Už tam nechci být, Dumi.
00:24:13 -Kde to je, Dumi? -Tady.
-Dumi!
00:24:24 -Ty ses zbláznila!
-Ano.
00:24:29 Zbláznila jsem se.
00:24:38 -Nádhera!
-Pojď, Filumeno.
00:24:42 -Kdo je to?
-To všechno zítra odvezou.
00:24:49 -Co je? -To jsem já.
-Tohle je předsíň. Pojď!
00:24:58 Tohle je jídelna s obývákem.
00:25:04 -Můžeme otevřít okenice?
-Jistě. Počkej! Zavři oči.
00:25:14 Koukej!
00:25:23 Dumi!
00:25:27 -Víš, kdo se vdává? -Kdo?
-Kamarádka z Janova. -Vážně?
00:25:35 Teď jsi tady doma, Filumeno. Smlouva je na tvoje jméno.
00:25:41 Pojď sem. Ještě tu je kuchyň a koupelna.
00:25:44 -A tady? -To je jídelna.
-A ona? -Dělala tu hospodyni.
00:25:50 -Třeba se ti bude hodit.
-Jak se jmenujete? -Rosalie.
00:25:59 Matka byla pradlena a otec kovář, milostpaní.
00:26:05 -Milostpaní... Přijďte zítra.
-Díky, milostpaní.
00:26:12 -Paní domu.
-Ukaž mi tu smlouvu. -Tady.
00:26:20 -Můžu si sednout?
-Prosím.
00:26:38 -Nejdřív jméno nebo příjmení?
-Jak chceš?
00:26:53 -Fi-lu...
-Kristepane! -Hm?
00:27:08 -... me-na. Tak tohle by bylo.
-To by bylo.
00:27:44 -To je to veliký. -Ach Bože...
-Je to můj podpis.
00:27:53 -Kolik dělá nájemné?
-Tři tisíce lir. Ale pusa stačí.
00:27:59 -To je málo! Chci zvýšit nájemné.
-Dobrou noc. -Dobrou noc.
00:28:25 Dumi, ještě nikdy to nebylo tak krásný!
00:28:30 Už je ale pozdě. Musím jít.
00:28:35 Ne. Zůstaň tu se mnou spát. Budeme jako novomanželé.
00:28:43 Prozpěvuje
00:28:44 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
00:28:56 Ze vzpomínek srdce bolí, krásně bylo v Neapoli
00:29:07 Je tohle uvolněný byt po zesnulé nájemnici Astaritové?
00:29:15 -Ne. -Ale ano. Pusť ho.
-Kdy umřela? -Předevčírem.
00:29:25 -Bytová správa byt přiděluje...
-Nic přidělovat nebude!
00:29:31 -Vy jste se sem nastěhoval?
-Jsem majitel! Domenico Soriano.
00:29:36 -Vy tu bydlíte?
-Jsem tu na návštěvě.
00:29:42 Byt obývá slečna Marturanová již půl roku. Viz datum smlouvy.
00:29:55 A také platí nájemné. V očekávání té bolestné události.
00:30:03 Chápu. Pobíral jste půl roku dvojí nájemné.
00:30:10 Hej, došlo k omylu. Byt je už zabraný.
00:30:16 Výkřiky
00:30:18 Je jich sedm. Poděkujte slečně. Poroučím se.
00:30:32 Udělala jsi mi flíček, musím ho zakrýt krémem.
00:30:39 Pojď, dáme si kávu.
00:30:43 -Dumi, nechceš svézt?
-Díky, ale mám tu vůz.
00:30:49 Něco k proclení? Parfémy, cigarety?
00:30:53 -Mám karton. -Tenhle kufr!
-Ten je můj. -Otevřete ho, prosím.
00:31:04 S dovolením.
00:31:10 -Co je tohle?
-Umělecké akty.
00:31:15 -V Paříži takových věcí je...
-Kdes to koupil?
00:31:35 Ráno pořádně umyjte krám a záchody! Všude je špína.
00:31:42 A dejte pozor na láhve. Vracíme je potlučené.
00:31:47 -Spolehněte se!
-Dobrou noc.
00:31:50 Filumeno!
00:31:56 -Už jsi zpátky?
-Pozoruju tě. -Už mě nepoznáváš?
00:32:02 Ty jsem koupil v Londýně! Jsou ručně šitý. Značka Borou.
00:32:08 Když je vystavíš měsíčnímu svitu, máš hned kuří oko Borou.
00:32:17 Kam jdeš? Mám tu auto.
00:32:23 Byl jsi pryč čtyři měsíce, a teď vykládáš o botách.
00:32:28 Projdeme se. Musím ti něco říct.
00:32:41 -Někdo si mě chce vzít. -Tebe?
-A co je na tom? -Nic.
00:32:51 -Kdo je to?
-Někdo, kdo o mně ví všechno!
00:32:56 Aha.
00:32:59 Dumi, mám tě ráda.
00:33:04 Od prvního dne jsem tě měla ráda, ale tys mě nikdy rád neměl.
00:33:10 Zase mi budeš vyčítat! To mám pořád sedět v Neapoli?
00:33:18 Je to i tvoje vina! Kdyby ses mi o všechno nestarala, musel bych já.
00:33:30 Tak já tě prý nemám rád...
00:33:33 Přitom jsem tě zasvětil do svých obchodů, nic před tebou neskrývám.
00:33:40 -A chci tě vzít k mamince...
-K mamince? -Ano, chce tě poznat.
00:34:00 Pojď!
00:34:15 Mami, můžeme?
00:34:31 Mami, vedu ti Filumenu.
00:34:39 Ukaž se jí.
00:34:46 Hezká Filumena. Je to neteř naší Carmely?
00:34:55 -Ano, mami.
-Neteř naší Carmely...
00:35:05 To je jen záchvat kašle. Nikdy netrvá dlouho.
00:35:11 Pojď, ukážu ti pokoj. Hned vedle mojí ložnice.
00:35:17 -Kdo je to ta Carmela?
-Byla to matčina komorná.
00:35:25 Odjela za dětmi do Ameriky, slíbila matce, že pošle neteř.
00:35:30 A matka pořád tu neteř shání. Chápeš, starý člověk...
00:35:37 Myslí jí to, ale má utkvělé myšlenky.
00:35:45 -Tady spala Carmela?
-Ano. Jsou tu jen dvě ložnice.
00:35:50 -Moje a matčina. -A kuchyň.
-Ano. A pak salony a salonky.
00:36:02 Vezmu sem Rosalii. Byt je velký a matce je třeba i utírat nos.
00:36:10 -Jak chceš. Jsi tu paní domu.
-Která spí v pokoji pro služku.
00:36:17 Jsi nespravedlivá! Je to jen kvůli matce.
00:36:21 -V noci tiše přejdeš chodbu...
-A najdu tvou ložnici prázdnou.
00:36:27 -Ty budeš kdovíkde.
-Co tě napadá. -Carmelo! Filumeno!
00:36:37 -Copak je? -Co byste ráda?
-Betlém!
00:36:44 Aha, betlém.
00:36:49 Ta paní se slepicí za fůru!
00:36:53 -Za fůru. -Ano.
-Za fůru... -Takhle?
00:37:03 -Za fůru! -Co chce?
-Za mulu. -Jo tak. Za mulu.
00:37:15 -Syn byl v klášteře. -V Paříži.
-U otce Pia. -U štětek.
00:37:24 -Byl tu farář?
-Chodí na Velikonoce.
00:37:28 -Teď jsou Vánoce. -Nepřijde?
-Až o Velikonocích. -Škoda.
00:37:35 Chce se mi čurat.
00:37:41 Mísa je za zástěnou.
00:37:46 -Do háje...
-Mísu! -Jo!
00:37:54 Modlitba
00:38:00 -Matka byla zlatá.
-Prefekt vyjadřuje soustrast.
00:38:05 -Byla skvělý člověk.
-Hlavu vzhůru! -Už je v nebi.
00:38:11 Chodila ti naproti ke škole v tom krásném klobouku.
00:38:27 -Paní Cucurulová. -Domenico!
-Nedala jinak. Vstala a přišla.
00:38:35 Takové neštěstí!
00:38:40 Chudinka. Je mi nějak slabo.
00:38:46 Kávu pro paní Cucurulovou! Není jí dobře.
00:38:56 -Vy ji znáte?
-Nikdy jsem ji neviděla. Ukaž!
00:39:04 Ne, Filumeno! Snad nechceš, aby tě tady viděli?
00:39:16 Vybíráme na Panenku Marii! Dejte taky něco!
00:39:38 -Dobrý den. -Kde je?
-Tam. Jako obvykle.
00:39:53 Pokladna!
00:40:04 Filumeno! Výborně.
00:40:09 -Přivezla jsi velikonoční vajíčka?
-Jo. S překvapením.
00:40:43 -Pane faráři!
-No...
00:40:49 Je s ní vážně konec? Proč nepřijel ten profesor?
00:40:55 Synu...
00:41:03 Teď upřímně. Máš tu ženu rád?
00:41:08 -Znáte naši historii...
-Znám. Vím všechno.
00:41:15 Dumi, pojď!
00:41:53 Alfredo! Ticho!
00:42:05 Domenico Soriano, bereš si za manželku Filumenu Marturanovou?
00:42:21 Ano.
00:42:23 Filumeno Marturanová, bereš si za manžela Domenika Soriana?
00:42:41 Ano.
00:42:46 Ticho!
00:42:53 Prohlašuji vás za manžele.
00:43:09 -Potřebujete učesat. -Ano.
-Ty běž tam, a ty pojď sem.
00:43:27 Dej si!
00:43:39 Udělal jsi dobrý skutek.
00:43:49 -Do ráje přibude další duše.
-Děkujeme, otče.
00:44:38 -Diano? -Už jsi hotov?
-Skoro. Dojednali to? -Ano.
00:44:47 Čekají tě u advokáta.
00:44:50 Půl dostaneš hotově, půl ve směnkách. A volali z tiskárny.
00:44:59 Jaký chceme text na svatební oznámení. Spěchá to, Dumi.
00:45:06 V nejhorším ta oznámení pošleme až po svatbě.
00:45:15 Nevím, snad už brzy.
00:45:19 -Chudinka umírá.
-Ta chudinka je tady! A živá!
00:45:26 Panenka Marie se slitovala. A jsme manželé!
00:45:37 -Paní vstala z mrtvých!
-Filumeno! -Co chceš?
00:45:41 -Jak ses mohla opovážit...
-Co ty? Střídal jsi pokladní!
00:45:48 Tu první jsem přešla. Filumeno, potřebuješ odpočívat...
00:45:55 Ta druhá tě nechala, ale tu třetí si chceš vzít!
00:46:00 -Vy jste to věděli! -Nevěděli.
-Ven z mého domu!
00:46:07 -Ty taky!
-Já jsem tu doma. Nikam nepůjdu.
00:46:12 -Vždycky jsi byla špatná ženská.
-Mluvíš s manželkou. -Cože?!
00:46:18 -S jakou manželkou?
-Se svou. S paní Sorianovou.
00:46:23 Já tě zabiju! Zabiju tě i ty, co ti pomáhali. Všechny pobiju!
00:46:32 -Tak se povraždíme.
-Kde mám revolver! -Božíčku!
00:46:39 Máš ho v prádelníku, ale nepomačkej košile.
00:46:48 Pitomče! Jsi blbec.
00:46:58 Pane Bože!
00:47:00 -Jdi se vycpat! -Božíčku...
-Co se vám stalo? -To je bolest.
00:47:06 Koleno... A srdce!
00:47:22 -Je tam. -Kdo?
-Pan Domenico. Má infarkt. Umírá.
00:47:33 Kdo nemá srdce, nemůže dostat infarkt.
00:48:12 -Co je? Jsme snad sochy? -Jsme.
-Trochu života, holky!
00:48:19 Zpívá
00:48:20 Taková je láska. Přijde a odejde...
00:48:23 Ale bolest, ta zůstává...
00:48:40 -Jsi z Neapole? -Ne.
-Jsi notář? -Ne.
00:48:43 Tak co? Půjdem? Ne? Tak ne.
00:48:47 -Filumeno, někdo ti volá. -Mně?
-Jo. -A kdo?
00:48:56 San Sebastiano pod Vesuvem?
00:49:01 Rychleji! Jeď!
00:49:08 Kde to může být? Jezdívám sem autobusem.
00:49:14 Jak jsme vás tu potkali? Máte tu někoho?
00:49:21 Alfredo, jeď tamhle!
00:49:24 -Kde je? -Paní přijela!
-Milostpaní!
00:49:30 -Jak je mu? -Spí.
-Tak on spí...
00:49:36 Michele! Probudil se.
00:49:42 -Včera mu bylo zle! -Vážně?
-Měl hrozný křeče.
00:49:48 Povídala jsem manželovi, co když se stane neštěstí?
00:49:53 Honem zavolej paní, i když už je pozdě.
00:50:00 Dobře jste udělali.
00:50:06 -Michele, nechceš ke mně? Pojď!
-Chce jenom ke mně.
00:50:15 Pojď ke mně, Michele. Dej mi ho.
00:50:21 -Copak je mu? Viděl ho doktor?
-Viděl a hned se ptal, co jedl.
00:50:27 -A já řekla: Kilo třešní s peckama.
-S peckama? -No právě!
00:50:34 -Doktor mu dal projímadlo.
-Co se to děje? -Už je to tady!
00:50:53 Zatlač hezky!
00:50:55 -Rachot
-To ty pecky.
00:51:00 Ty jsi ale roztomilej!
00:51:24 Pan Dumi se nesmí nic dovědět! O ničem. Rozumíš?
00:51:30 -Rozumíš? -Ano.
-Odpověz pořádně. -Rozumím dobře.
00:51:38 -Pěknej kluk.
-Svetříky, ponožky...
00:51:48 A jak je pěkná máma s tím klukem v náručí!
00:51:54 -Co je?
-Filumeno, já se s vámi ožením.
00:52:05 -Vezmu si vás i s ním!
-Jeď, Alfredo, je pozdě.
00:52:15 Promiňte.
00:52:20 Mám ještě dva, Alfredo.
00:52:27 -Neumíš brzdit?
-Ještě dva?
00:52:34 -Dáme jim i punčové? -Blázníš?
-Dobrý den. -Dobrý den, paní.
00:52:55 Riccardo!
00:53:04 Umberto!
00:53:09 Přivezla jste nám zase zákusky?
00:53:17 Nesnězte jich moc!
00:53:25 Jezte!
00:53:36 Neumažte se, nebo se jeptišky budou zlobit!
00:53:41 Zákusky jsou na jedno zakousnutí.
00:53:56 Abyste z toho neměli bolení.
00:54:03 -Paní Filumeno! -No?
-Vezmu si vás všechny!
00:54:08 -Vezmu si vás i s těmi třemi!
-Pro mě jsou důležití jen oni.
00:54:15 A ty bys nám nemohl dát to, co dává pan Domenico, ač o tom neví.
00:54:34 -Nevstávejte! -Je mi dobře.
-Ne! -Všichni z cesty!
00:54:43 -Jdi pryč! -Ne.
-Jen jdi!
00:54:51 Jenom ženská jako ty mohla zajít tak daleko!
00:54:56 Ani dvadvacet let tě nezměnilo! Ale já vás budu žalovat.
00:55:02 Obviním vás z podvodu! Všechny! Tebe, doktora i kněze!
00:55:06 Všichni se dovědí, cos byla a kde jsem tě sebral.
00:55:12 Já tě zničím, Filumeno!
00:55:18 Skončil jsi? Sedni si.
00:55:23 Všichni vědí, kde jsi mě sebral. Však jsi tam dost často chodil.
00:55:37 A doktor ani kněz nic nevěděli. Uvěřili mi.
00:55:43 Každá ženská, která by ti léta otročila, by byla na umření!
00:55:48 Dohlížela jsem v továrně i v cukrárně, vedla jsem domácnost.
00:55:55 Tvé matce jsem i nohy myla! Ne teď, ve čtyřiceti, ale zamlada!
00:56:01 A všechno jako služka, kterou můžeš kdykoli vyrazit.
00:56:05 Nikdy jsem tě neviděl pokornou!
00:56:10 Vždycky s úšklebkem, s drzým výrazem... Nikdy ani slzička!
00:56:18 Nikdy jsem tě neviděl brečet!
00:56:24 Měla jsem brečet kvůli tobě? To bych si pomohla.
00:56:31 Člověk brečí, když pozná dobro, a nemůže ho mít!
00:56:36 Já dobro nikdy nepoznala! Jednal jsi se mnou jako s holkou.
00:56:43 Za hříchy se platí. Ale jak dlouho? Teď míváš kapesníky od rtěnky...
00:56:51 -Kde jsou? -Uložené.
-Běž pro ně.
00:56:56 Ani nic neschováváš. Jen ať to Filumena najde, nemá žádná práva!
00:57:04 Je to směšné! Padesátiletý dědek se poblázní do dvacetileté!
00:57:09 -Co je ti po tom, kolik jí je?
-Nic. Teď mi ale budeš k užitku.
00:57:19 -Myslel sis, že odejdu jen tak?
-Jde ti jen o prachy!
00:57:26 -Dal bych ti je i bez té komedie!
-Nic nechápeš! Jen prachy...
00:57:35 Chci ještě něco jinýho.
00:57:47 Mám tři syny.
00:57:56 -Co to povídáš? Tři syny?
-Tři.
00:58:07 -Tys to věděla? -Ano.
-Tak běž.
00:58:12 -Čí jsou?
-Takových chlapů jako jsi ty.
00:58:20 -Co tím chceš říct?
-Že jste byli všichni stejní.
00:58:25 Nejstaršímu bude dvacet. Studuje. Netvař se tak! Tvoji nejsou.
00:58:34 A tebe znají? Jak jsi je vychovávala?
00:58:39 Za tvoje peníze. Kradla jsem ti peníze pro mé děti.
00:58:44 -Ti tři se mi můžou vysmát!
-Neznají tě. -Jen jsem platil...
00:58:52 Měla jsem je snad zabít? Jak mi ženský radily...
00:58:57 Nikdo mi nepomohl, neporadil. Teď už jsou velcí...
00:59:08 -Paní Filumeno, vy jste světice!
-Světice! -Jdi brečet jinam.
00:59:14 Jsi ďábel, jedovatý hmyz! Mluv! Když nechceš peníze, co tedy chceš?
00:59:27 Už se nechci skrývat, pozorovat je zdálky! Chci, aby mě měli rádi.
00:59:35 Jsou velcí, musejí mít jméno. Měli by se jmenovat jako já.
00:59:47 -Jak? -Sorianovi.
-To jsem si mohl myslet!
00:59:53 -Sem vkročí jen přes mou mrtvolu!
-Nepřísahej...
00:59:59 -Kdybys někdy prosil ty mě...
-Já tebe? O co asi?
01:00:07 -Nedám svý jméno synům takový...
-Takový co? -Takový coury.
01:00:21 -Přijdu o hlas. -Už je vzhůru.
-Jak jste se vyspal, pane?
01:00:30 -Co se to tady děje?
-Uklízíme.
01:00:37 -Co to děláš? -Beru vám stolek.
-Proč? -Mám ho odnést, víte.
01:00:42 -Co to meleš? -Já musím...
-Vrať se!
01:00:49 Co se to tu děje?
01:00:57 -Vezmi to nové povlečení.
-Ano.
01:01:04 Šaty do skříně, boty do truhly.
01:01:09 -Do maminčiny ložnice?
-Do ložnice paní Sorianové.
01:01:15 Ty jsi zešílela! Maminko...
01:01:19 -Nebudu už v pokoji pro služku!
-Dejte všechno, jak bylo!
01:01:25 -Pověs šaty do skříně.
-Dejte všechno, jak bylo!
01:01:33 -Co je to za noclehárnu?
-To je pro syny.
01:01:42 -Advokát si tě předvolá!
-Ať si mě předvolá, kdo chce.
01:01:47 Nechám je vyhodit! A tebe taky! Pošlu tě tam, kde jsem tě sebral.
01:01:54 Tam to už zavřeli, Dumi.
01:01:59 Podle paragrafů 101, 110, 121 a 122 je vaše postavení neoprávněné.
01:02:06 -Nerozumím zákonům.
-To je mi jasné, slečno.
01:02:12 Dopustila jste se podvodu.
01:02:17 Manželství uzavřené v ohrožení života...
01:02:22 Jenže vy jste ohrožení života jen předstírala!
01:02:30 Jsou na to svědci!
01:02:34 Jak kněz odešel, vstala a řekla: Dumi, teď jsme manželé.
01:02:42 Paragraf 122! Násilí a omyl.
01:02:46 Manželství může být napadnuto, pokud došlo k omylu.
01:03:04 -Ničemu nerozumím!
-Vzal jsem si tě, že jsi umírala!
01:03:09 -Manželství nesmí být vynuceno!
-Vysvětlete mi to! -Čtěte!
01:03:15 -Neumím číst! A s tím nesouhlasím.
-Neumírala jste, sňatek neplatí.
01:03:26 -A co říká kněz?
-Že to od vás byla svatokrádež!
01:03:33 -Měla jsem umřít? -Ano.
-Pak by platilo? -Ano.
01:03:42 -A tomu říkáte spravedlnost?
-Zákon je zákon.
01:03:48 Domenico Soriano neměl v úmyslu s vámi uzavřít manželství.
01:03:55 -Už jsi to pochopila?
-Ne.
01:04:02 Ale bude to pravda. Protože ses už uklidnil.
01:04:08 -Zase se tváříš jako velký pán!
-Doktore, podejte žalobu!
01:04:16 Podejte ji! Já ho taky nechci.
01:04:22 Neumírala jsem, chtěla jsem ho podvést. Okrást ho o příjmení!
01:04:36 Znám jen svůj zákon! Spravedlivý, který nerozpláče.
01:05:25 Promiňte!
01:06:09 Alfredo!
01:06:15 -Zavolej je!
-Všechny tři? -Ano.
01:06:21 -Dva tu jsou, nejmladší ještě ne.
-Pomoz mi, mně se třesou ruce.
01:06:28 -Tolik let čekám, a teď mám strach.
-Z čeho? -Co mi řeknou?
01:06:33 Poděkují mamince za všechno, co pro ně udělala.
01:06:39 -A teď trochu rtěnky! -Ne!
-Jste bledá jako smrt. -Jako máma.
01:07:00 Paní hned přijde. Zatím si vezměte zákusky.
01:07:10 Dal jsem jim pár zákusků.
01:07:22 -Vás už jsem někde viděl.
-Hm...
01:07:28 -Nebyl jste v koleji Lazzari?
-Ne, v San Antonio.
01:07:34 -U Uršulinek?
-Ne.
01:07:42 -Pojď dál, dej si zákusek.
-Dobrý den. -Nazdar.
01:07:57 -Nemáte sirky? -Ne.
-A ty? -Komu tykáš, prcku?
01:08:02 Promiňte, představím se. Michele Esposito.
01:08:07 -Těší mě. Sposito. -Esposity.
-To jsme pěkná trojka!
01:08:16 -Taky jste dostali tenhle lístek?
-Ano. Od Filumeny Marturanové.
01:08:21 -Kam jdete? -Nech mě!
-Má v tom chybu!
01:08:27 -Kdo to je? -Ty ji znáš?
-Bude to ňáká... -Tak dost!
01:08:33 To o ní ví každej!
01:08:37 -Co po nás může chtít?
-Je to jako detektivka.
01:08:42 -Kolik denně kouříš? -Tak 10.
-A kolik ti je? -15.
01:08:48 -Pojďte dál. -Slečno...
-Konečně to vyřídíme.
01:08:58 Pan advokát všechno sepsal. Kdo je to tam?
01:09:05 Smích
01:09:07 Běžte do pracovny. Hned přijdu a všechno podepíšu.
01:09:13 -Už mám zabaleno, že? -Ano.
-Ty budeš mít svobodu, já syny.
01:09:20 -Ale proč, Filumeno?
-Nech mě být!
01:09:23 Chci vídat své syny, to snad zákon dovoluje!
01:09:29 O mě se nestarej, Dumi, nebrečím, mám suché oči. Běž, přijdu hned.
01:09:37 Je to blázen, doktore. Chviličku počkejme.
01:09:50 Jsem to já, ta bláznivá, co pod různými záminkami chodí k pumpě.
01:10:03 U tebe, Riccardo, zase kupuju rukavice.
01:10:16 -Jen tys mě neviděl. -Ne.
-Ani u oběda. -Kde?
01:10:23 V hospůdce u nemocnice. Seděla jsem proti tobě.
01:10:30 Jenže když ty pořád studuješ, i u jídla!
01:10:36 Tohle není detektivka, ale velké drama.
01:10:49 Jste totiž moji synové.
01:11:08 Co tady děláte? Běž umýt auto!
01:11:18 Znáte neapolskou chudinskou čtvrť? Není tam světlo ani v poledne.
01:11:29 Tam jsem žila.
01:11:33 Bylo nás moc a já ani nevím, co se s nimi všemi stalo.
01:11:41 Nemluvili jsme spolu, ani jsme se nezdravili.
01:11:49 A to vedro! Jedli jsme z veliké mísy.
01:11:58 Otec si mě všiml jen jednou. Bylo mi 16.
01:12:04 Povídal: Vyrostla jsi, a tady není dost jídla pro všechny.
01:12:11 Kolem chodily nastrojené slečny s mládenci.
01:12:18 Za mnou chodil pekař, občas mi dal preclík nebo chleba.
01:12:30 V zimě bylo u pece krásně, ale on si také všiml, že jsem vyrostla.
01:12:44 Jednou jsem potkala naparáděnou kamarádku.
01:12:52 Řekla mi, že tak a tak...
01:13:02 Odpusťte mi.
01:13:06 Možná by pro vás bylo lepší nemít nic, než takovouhle matku...
01:13:16 Že je to pravda?
01:13:22 Není to pravda?
01:13:27 -Tak mi dej pusu.
-Mám špinavý ruce. -To nevadí.
01:13:34 Promiňte, nevěděl jsem, že nás posloucháte.
01:13:41 Riccardo!
01:13:47 -Kam jdeš?
-Nech ho, už je takový.
01:13:52 -Riccardo! -Co to děláš?
-Jdeš pryč? -A proč?
01:13:56 Kam jdeš? Riccardo, vrať se!
01:14:00 -Už jsou pryč? -Za chvilku.
-Ještě ty mě otravuj!
01:14:05 Ať už je té komedii konec!
01:14:09 Nebudeme doma, když je venku hezky. Něco vyřídím a hned přijdu.
01:14:23 No!
01:14:27 -Kde je advokát?
-Nemohl dál čekat!
01:14:32 -Papíry tu jsou. Mám ti to přečíst?
-Ne. Souhlasím. Tady jsou klíče.
01:14:38 -Zítra mi odvezou věci. Podepsat?
-Tady.
01:14:55 Dal bych ti peníze i bez komedie. Proč jsi to těm klukům řekla?
01:15:04 -Jeden z nich je tvůj.
-To ti mám věřit?
01:15:13 -Jeden z nich je tvůj syn.
-Ale jdi!
01:15:18 Mohla jsem tvrdit, že všichni. Ale ne. Tvůj je jen jeden!
01:15:26 To není pravda! Řekla bys mi to už tenkrát.
01:15:30 Přinutil bys mě, abych si ho dala vzít! Žije jen díky mně!
01:15:41 -Který?
-Nepamatuju se.
01:15:46 Paní Filumeno! Je tam i Riccardo! Čekají dole.
01:15:53 Já to věděla.
01:16:09 -Který to je?
-Všichni jsou stejní.
01:16:15 Jsou to tvoji synové! Nechci je znát! Už jdi!
01:16:21 Jdu, neboj se.
01:16:28 Počkej na mě dole.
01:16:32 Jednou jsi mi řekl, že budeme dělat, že se máme rádi.
01:16:38 Já tě tu noc opravdu milovala. Ty ses tak jen tvářil.
01:16:42 Pak jsi mi dal obvyklou stolirovku.
01:16:48 To je ona. Je na ní datum. A pak jsi zase zmizel.
01:16:55 Vrátil ses, když jsem měla břicho, ale odjela jsem na venkov.
01:17:03 To datum si odtrhnu.
01:17:07 Tady máš! Za děti se neplatí.
01:17:50 -Co je ti, Dumi?
-Nic. Dojdu si na kafe.
01:17:57 -Půjdu s tebou.
-Ne, hned se vrátím.
01:18:43 -To je matematický důkaz! Nespi!
-Přemýšlím! -Dívej se!
01:18:50 -To je ta z Milána?
-Přečti věnování.
01:18:56 V upomínku na tři krásné letní měsíce 1946.
01:19:01 Když jsem byl s ní, nemohl jsem být s Filumenou!
01:19:05 -Tenhle můj být nemůže!
-Ledaže by se narodil předčasně.
01:19:12 Ten rukavičkář? Takový chlap?
01:19:17 Srpen, červenec, červen... Nezívej, uvař si kafe.
01:19:25 -Rozhodne stolirovka! -Ne!
-Po válce už neplatily!
01:19:31 Platily až do 1951! Zrušili jen padesátilirovky.
01:19:38 Proč jsem jí nedal padesátku? Teď jsem mohl vědět!
01:19:47 Rukavičkář může být nedonošený...
01:19:53 Mechanik to není! Byl jsem v Paříži.
01:19:58 Potom v Londýně, mám v pase razítko.
01:20:08 -Alfredo, vážně to nevíš?
-Ne. A co hlas krve, co říká?
01:20:19 Že jsem všechno zvoral. Běžel a běžel, a nikam nedoběhl.
01:21:12 Filumeno, vyhlížím tě už 10 dnů!
01:21:18 -Připadám si jako špicl.
-Co chceš?
01:21:28 Promluvit si. Nemůžu mluvit, když stojíš.
01:21:43 Řekni mi, že to byla lež.
01:21:49 Už ses uklidnila, dopřej klidu i mně.
01:21:54 Všechno sis to vymyslela, viď? Přiznej se!
01:22:04 Jsi skoro negramotná! Nikdy si nic nepíšeš!
01:22:08 Tohle bylo jen datum.
01:22:16 A to napsat umím. Nechtěla jsem tě vydírat.
01:22:27 Byl to nádherný večer. Jak to, že si to nepamatuješ?
01:22:35 Jaký to byl rok? Byli tu Němci? Američani?
01:22:49 -Jaké jsem měl šaty, jaké boty?
-To by sis pamatoval?
01:22:58 -A na ten večer jsi zapomněl...
-Co mám dělat?
01:23:07 Dvacet let! Svět se změnil, a přitom je stejný.
01:23:16 Domy, mrakodrapy... A uprostřed naše omšelé drama.
01:23:28 Tak to chceš ty. I v Americe se odehrávají dramata.
01:23:39 Dřív jsi měl srdce velké, ale teď? Podívej, jak jsi dopadl.
01:23:55 Filumeno!
01:24:01 Chceš jen tak odejít?
01:24:08 Zase si maluješ rty?
01:24:34 -Kolik ti je?
-15. Ptal jste se už včera.
01:24:39 -Rok narození 1949? -Ano.
-Přesné datum?
01:24:42 25. března. Chcete mi sestavit horoskop?
01:24:49 Dovolíte?
01:25:04 -Co je tomu autu?
-Nevím.
01:25:10 Podívám se. Můžete uhnout?
01:25:20 Někdo vám odpojil kabel od svíčky. Radši si zamykejte kapotu.
01:25:29 -Kolik jsem dlužen?
-Nic! Dejte něco jemu, myje okna.
01:25:38 -Máme stejné ruce. -Vy větší.
-Ale stejný tvar! Dovolíte.
01:25:56 -Palec je jiný. -Jo.
-Jsou skoro stejný. -Nejsou.
01:26:06 -Riccardo!
-Promiňte.
01:26:14 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Máte to připravené. -Děkuju.
01:26:21 -Přijdeš večer? -No...
-V osm! -Na shledanou!
01:26:30 -Líbí se ti ženy?
-Mně ano!
01:26:35 -Rozbiju mu hubu! Jdi k němu.
-Jo.
01:26:43 Musíš mi říct, který z nich je můj syn!
01:26:53 Musíš! Jinak za sebe neručím.
01:27:01 Proto jsi mě vzal na Vesuv! Chceš mě tam shodit?
01:27:11 Tak já ti to řeknu. Můžeš mu pomáhat, ještě nevydělává.
01:27:19 -Ten student? -Ano.
-Umberto. -Umberto...
01:27:34 Zvolil si těžkou cestu.
01:27:41 Ale když bude mít pevnou vůli...
01:27:47 U vás doma ale nemůže studovat! Je vás tam moc.
01:27:56 Studium vyžaduje víc...
01:28:02 Sorianův syn na universitě...
01:28:13 -Proč ten nejpotřebnější?
-Máma pomáhá nejslabšímu.
01:28:25 Ale tys mi neuvěřil. Je to Riccardo.
01:28:32 -Rukavičkář? -Ne. Michele.
-Ty nedáš pokoj?
01:28:40 Vidíš to sám! Chtěl jsi pomáhat jen jednomu, rozdělit je!
01:28:49 Co by se stalo? Začali by si závidět. Nebuď sobec, Dumi.
01:28:59 Nech mě na pokoji, nech věci, jak jsou.
01:29:07 Ještě dneska za nimi zajedu!
01:29:11 Řeknu: Jsem bohatý, jeden z vás je můj syn, ten bude dědit!
01:29:16 Nech je na pokoji!
01:29:23 -Nesmíš je proti sobě poštvat!
-Pusť mě! -Nech je na pokoji!
01:29:30 -Pusť mě, Filumeno!
-Nech je, nebo tě zabiju!
01:29:35 -Ale opravdu, ne jako ty! -Mlč!
-Všichni tři musí být stejní!
01:29:42 -Přestaň, Filumeno! -Zabiju tě!
-Mlč! -Zabiju tě!
01:29:48 -Zabiju tě!
-Buď už zticha.
01:30:01 Vždycky jsem tě měla ráda, Dumi, a teď ještě víc...
01:30:18 -Dobrý den, pane Domenico.
-Už si nepovídáte?
01:30:26 -To bylo jen tak...
-Posaďte se.
01:30:39 Vaše matka jako obvykle nikde!
01:30:50 -Říkáte mi "pane Domenico"...
-Nevíme, jak vás oslovovat.
01:30:55 Myslel jsem, že vás to napadne.
01:30:59 Ožením se s vaší matkou, pokud tedy přijde...
01:31:03 Od zítřka máte moje příjmení: Soriano.
01:31:13 Kdo z vás má rád dostihy?
01:31:17 -Proč se smějete?
-Za co bychom sázeli?
01:31:23 Zamlada jsem rád zpíval.
01:31:28 -Kdo z vás zpívá? -Já ne.
-Já taky ne. -Já jo.
01:31:35 -Zpíváš? -Jasně.
-Znáš Svatou Kláru? -Je stará.
01:31:41 -Zkus ji. -Tady?
-Jen potichu. -Tak zpívej!
01:31:50 Prozpěvuje
01:31:51 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
01:31:54 -To já zpívám líp. -Vážně?
-Jistě! -Tak to zkus!
01:32:01 -Nejsem tak drzý jako on.
-Aspoň potichu.
01:32:06 Prozpěvuje
01:32:07 V klášteru svatý Kláry, žijou tam jeptišky starý
01:32:11 Zpívají falešně jeden přes druhého
01:32:26 Hrůza! Kluci z Neapole, a neumějí zpívat!
01:32:32 -Hodně štěstí!
-Děkuju.
01:32:44 -Ty šaty táhnou.
-To se vám jen zdá.
01:32:50 -Nevěřím ti!
-Když říkáte, tak táhnou.
01:32:59 -Vám to sluší. -Nechte toho.
-Jsi jako květ. -Prosím!
01:33:40 -Líbí se ti u pumpy? -Moc.
-Proč dělají tak těsné boty?
01:34:05 -Hodně štěstí!
-Ty boty... -Tak si je zuj!
01:34:10 -Hodně štěstí! -Bylo to krásné!
-Jsem unavená, prosím vodu!
01:34:15 Půjdeme, máma je unavená.
01:34:18 -Ahoj. -Odcházíte?
-Na shledanou. -Je unavená.
01:34:22 -To je škoda. -Ahoj, mami.
-Na shledanou, pane Domenico.
01:34:27 Nashle, tati.
01:34:33 Na shledanou, tati.
01:34:40 -Uvidíme se zítra? -Ano, zítra.
-Tak pojďte.
01:35:01 -Co se stalo, Filumeno?
-Nic. Jen brečím, Dumi.
01:35:06 Je to krása, brečet.
01:35:45 Skryté titulky Gabriela Kliková
01:35:49 Tvůrčí skupina A. Poledňákové a V. Tišnovského
Domenico Soriano je úspěšný obchodník a v podání Marcella Mastroianniho též neodolatelný ctitel ženských půvabů. Mladičkou Filomenu potkal v jednom neapolském nevěstinci za 2. sv. války. Pak se jejich cesty nakrátko rozešly, po válce se však náhodou potkali znovu a tehdy se zrodil vztah, který vydržel 22 let. Filomena se stala jeho milenkou a v době, kdy byl Domenico na cestách, dokonce vedla jeho obchody. A po všech těch letech si jednoho dne ten starý kocour přijde, že se ožení s nějakou mladou holkou! To tedy Filomena nemůže nechat jen tak!
Nesmrtelnou filmovou adaptaci divadelní komedie Eduarda De Filippa „Filumena Marturano“ natočil v roce 1964 hvězdný italský režisér Vittorio De Sica a do hlavních rolí obsadil Sophii Lorenovou a Marcella Mastroianniho. Americká filmová akademie nominovala film v témže roce na Oscara a o rok později získali producent Carlo Ponti i oba hlavní představitelé italské filmové ocenění – Donatellova Davida.
* 7. 7. 1901
† 13. 11. 1974
* 20. 9. 1934
* 28. 9. 1924
† 19. 12. 1996