Lino Ventura, Marlène Jobertová a muž, jehož jedinou nadějí je úkryt. Francouzsko-italské drama (1970). Dále hrají: M. Constantin, P. Crauchet, J. Sobieski a další. Scénář a režie José Giovanni
00:00:20 Česká televize uvádí francouzsko-italský film
00:00:41 POSLEDNÍ ADRESA
00:01:32 (výstřel)
00:02:34 (policejní siréna)
00:04:17 Ano, tady Leonetti.
00:04:19 Ne, teď na tom dělají Forget a Berniere.
00:04:22 Pomalu svítá.
00:04:23 Musím se aspoň chvíli prospat. Mám toho dost.
00:04:25 Stavím se tam před polednem.
00:04:27 Jo, zavolám, neboj se.
00:05:02 Prosím vás, pomozte mi. Dost pil a je úplně mimo.
00:05:05 Už fakt nevím, co s ním.
00:05:09 Krucinál...
00:05:12 Co blbneš...
00:05:13 -Máte doklady?
-Jo, jasně... kam jsem je jen...
00:05:17 Jo, tady jsou doklady.
00:05:19 Tady je mám. Tady... tady je všecko.
00:05:21 Jen se podívejte... Co žvaníš, že jsem ožralej, co?
00:05:23 -Už ani nevíš, čí jseš.
-Já vím dobře, co dělám.
00:05:26 Nejsem opilej a hotovo. Co si to dovoluješ,
00:05:28 taková blbost, já vím, co dělám.
00:05:31 Je mi líto, ale budu vás muset odvést.
00:05:32 Jo tak sebrat mě?
00:05:33 Strčte ho za mříže, to mu prospěje.
00:05:35 No, bravo...!
00:05:36 Co, za mříže? Mě do basy?
00:05:37 Vraťte mi doklady, au, au, au... panebože...
00:05:47 -Nic to není, jen se uhodil.
-Je tak pitomej, vážně.
00:05:49 Dovezu vás k nějakému taxíku,
00:05:51 a jeho na policejní stanici, půjde na odběr krve.
00:05:55 Ale vás určitě předvolají jako svědka.
00:05:57 Udělám cokoli, řeknu, že jste mi zachránil život.
00:06:00 Tolik po vás nežádám.
00:06:02 Víš, s kým máš tu čest, ty přitroublej fízle?
00:06:05 Já jsem Faillac. Henri de Faillac.
00:06:10 Syn advokáta Philippa de Faillac.
00:06:14 Tušíš, jakou moc má takovej slavnej advokát, ty policajtská nulo?
00:06:19 Lékař zjistí, že máte v krvi alkohol
00:06:21 a to vám už nikdo neodpáře.
00:06:23 He, he, vtipálku...
00:06:38 No tak, pojďte.
00:07:39 Co...?
00:08:12 To ne, kdepak, chtěl bych znát vaši verzi případu Faillac.
00:08:18 -Faillac?
-Ano, Henri de Faillac.
00:08:21 Zadržel jste ho před dvěma měsíci
00:08:24 a obvinil, že řídil opilý.
00:08:26 Áááh, už vím, byl namol. Kličkoval po městě
00:08:30 a v autě měl dívku polomrtvou strachy.
00:08:33 Přiznává, že jel poněkud rychleji.
00:08:35 Ale vy jste ho tlačil k chodníku, až jste ho mohl zabít.
00:08:39 A potom jste mu nadával.
00:08:41 A když protestovat proti takovým výrazům v přítomnost dámy,
00:08:44 několikrát jste ho udeřil.
00:08:48 No, ale policista, který ho ten den ode mě přejímal,
00:08:51 může dosvědčit, ža byl pod obraz.
00:08:53 Ten vypověděl pouze to,
00:08:55 že Faillac těžko chodil a byl zraněn na hlavě.
00:09:00 Hm, tak tedy postačí lékařská zpráva -
00:09:02 měl v sobě spousty alkoholu.
00:09:05 Advokát de Faillac si synka vyzvedl ani ne do hodiny.
00:09:08 Odvedl ho k lékaři a...
00:09:11 ten nenašel ani stopu po alkoholu.
00:09:15 Zato však tržné rány a zhmožděniny způsobené bitím.
00:09:22 Tak počkejte... ten chlap se sotva držel na nohou.
00:09:26 A uhodil se sám o kapotu auta - to bylo jediný, co se mu stalo.
00:09:30 Rád bych vám věřil, ale...
00:09:34 bohužel to nemůžete dokázat.
00:09:37 Tak pozor, pomalu.
00:09:39 Byla tam přece ta dívka, Thelma, nevím už, jak dál.
00:09:41 Ta všechno viděla. Dokonce říkala, že jsem jí zachránil život.
00:09:45 Stačí ji předvolat a ona...
00:09:47 Už vypovídala, a dokonce pod přísahou.
00:09:51 Jo tak...
00:09:55 Co vypověděla?
00:09:57 S Faillacem prý strávila celý večer, vůbec nic nepil.
00:10:01 Potom uprchla, když viděla, jak toho chudáka mlátíte.
00:10:04 Bála se, že byste zbil i ji. Choval jste se jako šílenec.
00:10:08 A tak dále, a tak dále...
00:10:10 Právě ona zavolala jeho otci,
00:10:13 proto si mohl syna tak rychle vyzvednout.
00:10:17 Je s tím mladíkem zasnoubená.
00:10:19 Věděl jste to?
00:10:21 Z její řeči se to vytušit nedalo.
00:10:24 To víte, ženy...
00:10:27 A moje dosavadní práce, k té nepřihlédnete?
00:10:31 Pan Faillac k ní přihlíží
00:10:33 a velice chytře ji ve své zprávě využívá.
00:10:37 Chlapec, kterého jste zastřelil na ulici...
00:10:40 Sám víte, že střílel do lidí!
00:10:42 Ale bylo mu jen dvacet.
00:10:46 A také případ Rippel. Tam šlo o bodnutí nožem, že?
00:10:52 Jasně, už chápu.
00:10:57 Klidně, ať mě Faillac obviní, všechno moc rád vysvětlím.
00:11:02 Marceau, tomu se musíme vyhnout!
00:11:05 Tihle lidé dokážou získat pro svou verzi obrovskou publicitu.
00:11:11 Noviny nás pak sežerou zaživa.
00:11:13 Každý náznak policejní brutality rozmáznou.
00:11:17 Prostě mi upíráte právo, abych se hájil, je to tak?
00:11:22 Než se situace zklidní, odejdete na čas od kriminálky.
00:11:27 Budete přeložen na komisařství v jedné čtvrti.
00:11:30 Plat vám samozřejmě zůstane.
00:11:34 Nebo si můžete vzít zdravotní dovolenou.
00:11:41 Poslyšte, Arnolde, abych měl jasno:
00:11:44 Je zde verze Faillacova syna a proti ní jen moje slovo.
00:11:48 Co si o tom myslíte vy?
00:11:55 Obtížná otázka, viďte?
00:11:58 V té zprávě, kterou sepsal jeho otec, je jedna hrozná věc.
00:12:03 Tak hrozná, že na ni musím teď pořád myslet.
00:12:07 Jsem už na tom tak, že snesu všechno.
00:12:12 Zmiňuje se tam o autonehodě,
00:12:14 při které zahynula vaše žena i dítě.
00:12:16 Naznačuje, že jste teď alergický na rychle jedoucí vozy
00:12:20 a proto jste se vrhl tak zuřivě na syna.
00:12:24 Vyvozuje z toho,
00:12:26 že vzhledem k vaší profesi je to přitěžující okolnost.
00:12:29 Žádá, abyste byl podroben vyšetření na psychiatrii.
00:12:32 Takže vidíte sám,
00:12:34 že kromě dohody neexistuje žádné solidní řešení.
00:12:37 Svou zprávu pak pan advokát uzavírá otázkou,
00:12:41 zda policista, který má sklony
00:12:43 řešit problémy revolverem nebo pěstmi,
00:12:47 má vůbec ještě místo v naší společnosti...
00:13:30 Pane strážníku, ukradli mi holuby!
00:13:34 Moje krásný holoubky, pane. A dva z nich... byli kapucíni.
00:13:39 A někdo mi je sebral!
00:13:41 -Kdes je měl?
-Byli v kleci.
00:13:43 A ta visela u nás na dvoře. A odtamtud mi je vzali.
00:13:46 Opravdu, věřte mi.
00:13:48 -Třeba jsou to poštovní holubi.
-Kdepak, to ne. A jsou ochočení.
00:13:51 Nejděte mi je, prosím.
00:13:53 Snad nečekáš, že budu lítat za holubama?
00:13:55 Jste přece policie!
00:13:57 Hele, na tohle nemám čas. Musím pracovat.
00:13:59 Tak uháněj domů.
00:14:03 Hej, chlapče...
00:14:06 pojď sem.
00:14:12 -Tak co, to tobě je vzali?
-Ano, prosím.
00:14:16 -A kolik?
-Čtyři.
00:14:19 Pověz mi o nich víc.
00:14:23 Jací to byli holoubci?
00:14:26 Jeden párek a dva holoubci.
00:14:28 -A barva?
-Jsou černý s bílou hlavičkou.
00:14:32 Na krku mají peříčka jako límeček.
00:14:35 Jsou to holubi kapucíni, moc vzácný plemeno, pane.
00:14:40 Aha.
00:15:51 Mí holoubci! To jsou mí kapucíni!
00:15:54 Ahoj, kluci, jak se máte?
00:15:58 -Víš to určitě?
-Ano, pane.
00:16:12 Na... přečti si to a podepiš.
00:16:18 Krad jsi motorky a teď holuby.
00:16:20 Dobrej advokát řekne, že jsi na cestě k polepšení.
00:16:25 Okrsek 54.
00:16:28 -Není tam někde Marceau Leonetti?
-Ano, u telefonu.
00:16:31 Ahoj, kamaráde, tady Franc, vzpomínáš si?
00:16:33 Franco? Ten hlavoun? No ne, to je čest.
00:16:36 Dej pokoj...
00:16:39 Poslyš, doneslo se mi, že se tam už půl roku poflakuješ.
00:16:44 Pověst nelhala, žiju tu jako v bavlnce.
00:16:47 Napadlo mě, že bych tě trošku rozhejbal.
00:16:50 Vzniklo zvláštní oddělení. A já mu šéfuju.
00:16:54 -Tak to ti blahopřeju.
-Děkuju.
00:16:56 Vím, že to myslíš upřímně.
00:16:59 Tak poslouchej:
00:17:01 prostě teď vyšetřujeme takové případy, co jinde nestíhají.
00:17:06 Třeba na mravnostním.
00:17:08 Teď jde o devianty, nějak se rozmnožili v kinech.
00:17:11 A proč to vykládáš zrovna mně?
00:17:13 Do odvolání musím přece trčet tady.
00:17:15 Moje oddělení spolupracuje s komisařstvím.
00:17:19 A ve vašem okrsku je půl tuctu kin, kde ti drahoušci dost dovádějí.
00:17:24 Pošlu ti tam někoho s autem a budete mi je vozit sem.
00:17:30 Marceau, vím, že to je špinavá práce...
00:17:35 Podívej... práce jako práce.
00:17:39 Jde hlavně o odpolední představení.
00:17:41 Pošlu ti tam někoho ještě tento týden.
00:17:43 -Tak jo, budem se snažit.
-Ahoj.
00:17:46 Zavírat slušný lidi, co?
00:17:49 Ještě vás za to platěj!
00:17:52 Grázlové!
00:17:54 Sakra, zavolejte mi ihned komisaře!
00:17:58 Klidně mi sebrali kravatu!
00:18:00 Kdybych měl tkaničky, tak mi je tady šlohnou!
00:18:03 -Doufám, že už konečně zmlkne.
-Jo, to tak, to by se ti líbilo!
00:18:06 Vždyť vy dobře víte, že jsem v tom nevinně.
00:18:10 Jsem nevinnej... nic jsem neudělal...
00:18:16 Jen jsem čučel na film.
00:18:18 Koupím si lístek
00:18:20 a všecko kolem je mi prostě šumafuk.
00:18:21 Je mi...
00:18:28 jsem... já jsem... nevinnej...
00:18:38 Je to trochu staromódní.
00:18:44 (klepání) Dále.
00:18:52 -Marceau Leonetti?
-Ano.
00:18:56 Posílá mě za vámi Franc Lambert.
00:19:01 Šéf zvláštního oddělení.
00:19:03 A tohle... tohle vám nesu.
00:19:18 -Těší mě, slečno Dumasová.
-I mě, pane.
00:19:24 -Tak vy jste z Lyonu.
-Ano.
00:19:28 -A už jste takovou práci někdy dělala?-To ne.
00:19:31 -Ale přemýšlela jsem o ní.
-A tak...
00:19:45 Přímo umělecký dílka, ne?
00:19:51 Tak co?
00:19:54 Moc se mi líbí takový... nesmělý slečinky...
00:19:59 Tak jo...
00:20:17 Au! Co je? Zbláznil jste se, nebo co?
00:20:31 Zařvi, a rozbiju ti hubu.
00:20:37 Nic jsem neudělal, pusťte mě!
00:20:55 Co je, sakra?
00:21:43 Dneska poprvé ti devianti měli různý pomůcky...
00:21:48 Předměty...
00:21:50 Je to čím dál horší!
00:21:52 Nevím, jestli to vydr... (telefon)
00:21:58 -Ano?
-Jeanne, tady táta.
00:22:01 Panebože... Kde teď jsi?
00:22:03 V Lyonu, volám z domova. Vůbec ses neozvala.
00:22:06 -Jak se máš?
-Mám se tu dobře. Výborně.
00:22:08 A co práce? Co vlastně teď děláš?
00:22:11 Teď zrovna dělám... ankety. Je to moc zajímavý.
00:22:16 -Nějaké ankety o mládeži?
-Ano... ano, o mládeži.
00:22:19 Navštěvujeme různá střediska...
00:22:42 Podívejte, Leonetti a Dumaska přivedli další tři.
00:22:47 Leonetti, Leonetti... A my jsme snad vzduch, co?
00:22:50 Mluvím o tom, protože se o něm leccos říká...
00:22:53 Na každým šprochu pravdy trochu.
00:22:55 Sepište mi týdenní hodnocení.
00:23:02 -Dobrý den, Franku.
-Dobrý den.
00:23:07 -Dobrý den, slečno Dumasová.
-Dobrý den.
00:23:09 Poslyšte, zdá se, že vy a Marceau tvoříte dobrý tým.
00:23:13 -Klape vám to?-Ujde to.
-Nejsou začátky příliš obtížné?
00:23:17 Obtížné? A proč? Stačí si jen sednout a čekat.
00:23:22 Nechci být moc vlezlý, ale... proč jste si vybrala tuhle práci?
00:23:27 Tak zejtra.
00:23:30 Co to nevidím, pánové? Vy ji balíte!
00:23:32 -Ty koukej mlčet.
-Tak to ani náhodou, vy prasáci.
00:23:35 Dva, dva na jedinou ženskou. Vy ubožáci!
00:23:38 A ty, ty fajnovko, že se nestydíš! Čuňáku!
00:23:41 Kdybych já byl policajt, strčím vás do basy!
00:23:58 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:24:04 -Tak co, Leonetti? Mluvil?
-Ale jo, ještě to podepíšu.
00:24:20 Poslyšte, Leonetti, něco pro vás mám.
00:24:24 Je tady rozkaz předvést jistého Martina.
00:24:27 Rogera Martina.
00:24:29 Poslední adresa: sídliště Glaciére, Paříž 13.
00:24:33 To je mimo můj okrsek.
00:24:35 Nevadí, tam už nebydlí.
00:24:37 No a kde teda?
00:24:40 Odstěhoval se.
00:24:42 Sousedi vám řeknou kam.
00:24:44 Snad byste mi k tomu mohl říct víc, ne?
00:24:47 -A co?-Co třeba udělal?
00:24:49 Nic, soudce jen potřebuje zaznamenat jeho svědectví.
00:24:54 Jméno už víte. Poslední adresu taky.
00:24:57 Je to jen rutina... Tak proč z toho dělat vědu?
00:25:06 A poslyšte: volný auto nemáme.
00:25:09 Předložíte mi pak výdaje.
00:25:17 Marceau... A co já...?
00:25:22 Hej! A co mám teď dělat já?
00:25:25 No co? Jste jeho parťák, tak běžte s ním.
00:25:35 Řekl mi, že na tom máme pracovat spolu.
00:25:38 -Ahoj, Franku.
-Dobrý den.
00:25:40 -Máme už svůj případ.
-A kdo vám ho svěřil?
00:25:42 Graven.
00:25:43 Zrovna jsem o tom chtěl s tebou mluvit.
00:25:46 Po tom Martinovi přece pátrají už léta
00:25:48 kvůli případu Soramon.
00:25:51 Á, ano, to bude určitě ono.
00:25:56 Jak se u tebe vzal tak velký případ?
00:25:59 Už o nic moc nejde,
00:26:01 je jasné, že za jediný týden se najít nedá.
00:26:03 Pátrají po něm už pět let.
00:26:05 Tak tam nemá cenu chodit...
00:26:06 Ale to zas ne, holčičko.
00:26:08 Jde o princip a taky o čisté svědomí.
00:26:11 Svědka hledáme na žádost soudce a potom mu musíte poslat zprávu.
00:26:14 Jestli si dobře vzpomínám,
00:26:16 na kriminálce na tomhle případu dělal Alistaire.
00:26:21 To je slušnej chlap. Určitě ti o tom něco řekne.
00:26:38 V tomhle mraveništi se lidi neznaj.
00:26:41 A pořád se stěhujou. Je to peklo.
00:26:43 Když jsme tu vyšetřovali,
00:26:45 každý den jsme potkávali stěhováky.
00:26:47 Okna Martinova bytu vedla tedy sem?
00:26:49 Jo, přímo sem. Byt 12A, žil v něm 18 měsíců.
00:26:52 Ale za těch pět let jsme nezjistili,
00:26:55 odkud sem přišel a kam odešel. 12. patro, to rohový okno.
00:26:59 Třeba žije pod falešným jménem.
00:27:01 A proč by se přejmenovával? Každej druhej je Martin.
00:27:04 A jak vlastně ten chlapík vypadá?
00:27:08 Nikdy jsme ho neviděli.
00:27:10 Vy jste ho nikdy neviděli?
00:27:12 Opravdu?
00:27:14 Tak počkat, mám tady jeho výpověď,
00:27:17 že onen večer seděl nad účty
00:27:20 a pak zaslechl výstřel a viděl Soramona vyběhnout
00:27:23 z kaceláře společníka Michela Moraye.
00:27:25 Vypovídal, tak jak to, že jste ho neviděli?
00:27:28 Volal nám nějaký anonym. Nejspíš někdo, komu se Martin svěřil.
00:27:33 Víme, že pracoval jako účetní v podniku Soramon-Moray.
00:27:38 Tehdy pracoval dlouho do noci. Možná šlo o dvojí účetnictví.
00:27:41 Ale když jsme zjistili adresu, už tu nebyl.
00:27:44 A co když zemřel, pane Alistaire?
00:27:46 Víte, slečno, určitě není nic nápadnějšího, než mrtvola.
00:27:50 Ne, schovává se, to je jasný.
00:27:53 Chtěl by zapomenout, že viděl Soramona vycházet,
00:27:55 ale to nemůže. Co viděl, to viděl.
00:27:57 Musí mít strašlivej strach.
00:27:59 Jestli má takovej strach, mohl odjet za hranice.
00:28:03 To mohl...
00:28:04 Ale taky může bydlet někde za rohem.
00:28:06 Paříž je nejlepší skrejš.
00:28:08 Ten chudák žije jako štvaná zvěř.
00:28:11 Tohle je... moc smutnej případ.
00:28:15 Kdybyste znala toho grázla Soramona, mluvila byste jinak.
00:28:19 Je to vrah. To je zcela jisté.
00:28:22 A jestli ho neskřípnem teď, tak už nikdy.
00:28:27 A bohužel je ještě mladej...
00:28:29 Tak nechte odložit proces!
00:28:32 -Odložit proces...
-Je vidět, že jste nová.
00:28:35 -Má vynikající obhájce.
-Takový advokát snad není pánbůh.
00:28:39 Jak se to veme...
00:28:41 Jak to vidíš? Chytneš Martina do pěti dnů?
00:28:44 My dva jsme v tomhle případu něco jako poslíčci.
00:28:48 A potom se zas vrátíme do kina...
00:28:51 -Jak to, do kina?
-Jo, chodíme tam honit devianty.
00:28:54 -Kdybyste s tím chtěli píchnout...
-A s čím jako?
00:28:58 -Pojďte, omrknem to.
-Tak my už jdem, díky. Nashle...
00:29:04 Doufám, že si rozbije hubu.
00:29:07 -A proč, prosím tě?
-Jak bysme vypadali,
00:29:10 kdyby Marceau a ta malá - pěkná, všim sis?
00:29:13 kdyby ti dva Martina našli?
00:29:17 Tak to se mejlíš. Marceau má určitě svý mouchy,
00:29:21 ale z kamarádů by voly nikdy neudělal.
00:29:25 Mylíte, že tuší, že to přišlo ode mě?
00:29:27 Rozhodně ne.
00:29:29 Nemluvil jsem s ním osobně, aby to nebral jako zkoušku.
00:29:33 Pověřil jsem svého zástupce a ten s ním jednal dost odměřeně.
00:29:37 O všem mě informujte.
00:29:44 Dobrý den, Arnolde. Chtěl jste se mnou mluvit?
00:29:48 Také mám pro vás novinky. Viděl jste už ten poprask?
00:29:53 Ach jo... Bude Soramon zproštěn viny?
00:29:56 To se dalo čekat.
00:29:58 Po pěti letech vyšetřování: Soramon se usmívá.
00:30:02 Ernest Lapierre, hlavní svědek obžaloby, včera zemřel.
00:30:05 Zánět pobřišnice, to už je vážně smůla.
00:30:08 Smrt toho poslíčka je pro nás skutečná katastrofa.
00:30:12 Já bych neřek, máme přece jeho písemnou výpověď.
00:30:15 Písemnou, to ano,
00:30:17 a navíc se to týká jen toho, jak Soramon vyhrožoval.
00:30:20 A víte, že před soudem živého svědka nic nenahradí.
00:30:23 Jedině Martin by nás moh zachránit.
00:30:26 Ten ho viděl po střelbě vyjít z kanceláře oběti.
00:30:29 To je utopie, pár dní před procesem.
00:30:32 Chtěl jste se mnou mluvit právě o tom záhadném svědkovi?
00:30:35 -Je to jediný pevný bod obžaloby.
-V tom s vámi souhlasím.
00:30:39 Ale Martina hledáme marně už pět let.
00:30:42 To já vím. Teď jsem na to nasadil Leonettiho.
00:30:47 Leonettiho?
00:30:50 Nebylo s ním potíží víc než dost? Tisk se do nás trefuje...
00:30:55 Šel jsem na to opatrně.
00:30:56 Všichni věří, že je ještě odstavený.
00:30:59 Podle vás, jakou má šanci v tomhle závodě s časem?
00:31:04 Ti, co ho dosud hledali, se už vyčerpali.
00:31:07 A on... má šanci...
00:31:15 Tím končíme.
00:31:17 To chcete najít všechno hapampádí toho Martina?
00:31:19 Ne, stačí nám seznam.
00:31:21 Lituju, ale víc pro vás udělat nemůžeme.
00:31:23 A co ta dražební síň? Známe přece datum prodeje.
00:31:27 -To je fakt. Kde to prodávali?
-V ulici Druote.
00:31:30 Teda, už se nás ptali na kdeco, ale seznam nábytku nikdo nechtěl.
00:31:35 -Mockrát děkujeme.
-Nemáte zač.
00:31:38 Jednoho tady hledali dva přátelé, mysleli, že tady bydli.
00:31:42 Dva muži?
00:31:43 A viděl jste je?
00:31:45 Ne, mluvil s nima můj brácha Jo. Přišlo mu totiž srandovní,
00:31:48 že si mysleli, že někdo bydlí ve skladu nábytku.
00:31:51 A můžem si s bratrem promluvit?
00:31:53 Ti klidně můžete, ale bacha, ať ho nerozčílíte.
00:31:57 A proč by jim asi vykládal, že bydlí tady,
00:31:59 kdyby to byli fakt jeho kámoši, no ne?
00:32:02 -Mně to přišlo dost divný.
-Kolik jim asi tak bylo?
00:32:05 Na tohle nemám tak dobrý voko, ale že to byli drsňáci,
00:32:09 to vím nabeton. Zvlášť ten větší. A takový si rád podám.
00:32:14 Taky jsem si dobře všimnul jeho zvláštního ucha.
00:32:17 Měl ho takový divně zkroucený.
00:32:20 Jako kdyby do něj dostal pecku v nějaký rvačce,
00:32:23 -víte, jak to myslím?
-Jo, je mi to jasný.
00:32:27 -Pak už tu nebyli?-Ne. -Ne.
00:32:30 Pokud de vo mě, viděl jsem je tu jen jednou.
00:32:33 Řekl jste o nich policistům?
00:32:35 To ne, slečinko, neměl jsem možnost.
00:32:37 A krom toho, u nás v rodině poldy moc v lásce nemáme.
00:32:41 Pokud nejsou takoví, jako jste vy.
00:32:46 Nazdárek!
00:32:57 Mahagonový prádelník, dubový skleník,
00:33:00 kulatý stůl z třešňového dřeva, dětská postýlka z javorového dřeva,
00:33:03 kožené křeslo... co...
00:33:05 co prosím?
00:33:06 -Řekla jste postýlka?
-Ano, z javorového dřeva.
00:33:10 Takže tam bylo dítě.
00:33:13 Ale postýlka na seznamu nemusí nutně znamenat, že tam žilo dítě.
00:33:18 Nebydlel tam dlouho, řek bych, že byla jeho.
00:33:21 V tom případě... tam musela být i žena.
00:33:24 Ne, to nemusela. Tak už pojďte.
00:33:30 -Už jdete?
-Ano.
00:33:32 -No, a co vaše sendviče?
-Ty si klidně nechte.
00:33:36 -A kdo to bude uklízet?
-Vy, mládenče.
00:33:41 Pane...
00:33:43 díky.
00:33:56 Ahoj, Marceau. Taky na tom děláš?
00:33:59 Už je to tak. Slečna Dumasová, moje asistentka.
00:34:01 Těší mě.
00:34:02 ...výkvět zásahové jednotky.
00:34:04 ... výkvět asi těžko, nehnuli jsme se z místa.
00:34:06 Jestli tě to zajímá, Suramono ho hledá taky.
00:34:08 -Děkuju.
-Nechceš si to vyměnit?
00:34:10 Já bych si vzal tu slečnu a nechám ti svoje kluky.
00:34:13 To nepůjde, je zapsaná v mým týmu.
00:34:15 Navíc byste byl zklamán.
00:34:27 -Promiňte, pane, vy jste domovník?
-O co jde?-Policie.
00:34:31 Policie? Nejde zas o případ toho Martina?
00:34:34 Ano, jde o něj.
00:34:35 Snad nechcete zas otravovat nájemníky?
00:34:38 Už mají těch výslechů plný zuby. Vžijte se do jejich situace.
00:34:41 Tentokrát chci mluvit jen s domovníky.
00:34:44 -Jak dlouho tady pracujete?
-Asi rok.
00:34:47 A jak jste se k tomu místu dostal?
00:34:49 Odpověděl jsem na inzerát firmy Royal Osman.
00:34:52 To je ta, co spravuje různý budovy.
00:35:22 Zase policie? Nepřijmu je. Teda, jsou fakt neskuteční.
00:35:27 Musej tam v tom mít příšernej binec.
00:35:30 Co má tohle znamenat?
00:35:31 Inspektor Leonetti, asistentka slečna Dumasová.
00:35:33 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:35:35 Odpovídal jsem už na hodně otázek ohledně našich zaměstnanců,
00:35:38 a vy jistě přicházíte ve stejné věci.
00:35:40 To ano, uhodl jste.
00:35:42 A navíc, ti dva, kteří zde od vás byli naposled,
00:35:45 -se k mé sekterářce chovali hrubě, viďte?-Ano.
00:35:48 A neměl jeden nich divné ucho?
00:35:51 Ano, jako uříznuté. A měl...
00:35:54 hodně malé oči blízko u sebe. Hrozně nepříjemné.
00:35:59 -A co tady chtěli?
-Lenoirovu sdresu.
00:36:02 Byl před pěti lety domovníkem ve věžáku na sídlišti Glaciére.
00:36:05 Taky bychom s ním rádi mluvili.
00:36:07 Bohužel, už odešel do penze. Víc už o něm nevím.
00:36:15 Mám nápad. Jeho adresu musí mít důchodový úřad.
00:36:18 Je to dobrej nápad, ale dneska už je na něj pozdě.
00:36:23 Už podruhý se zmínili o tom muži s podivným uchem.
00:36:26 Hm. A mám dojem, že to nebylo naposled.
00:36:29 Myslíte, že to jsou Soramonovi muži a že ho taky hledají?
00:36:33 Podívejme, nevypadalo to... ale něco tam bude.
00:36:49 Děkuju.
00:36:51 Už chápu, proč jste všechny případy vyřešil.
00:36:54 Ale kdepak. Všechny zdaleka ne.
00:36:58 No jasně, řekla jsem pěknou hloupost.
00:37:02 Ale teprve nedávno jsem prvně vkročila na policejní komisařství.
00:37:07 Stalo se to v Lyonu. Ukradli mi totiž auto.
00:37:10 Dárek od tatínka. Zuřila jsem.
00:37:14 Oznámila jsem to, a pak mě za nějakou dobu předvolali,
00:37:19 aby mi ukázali zloděje.
00:37:22 Bylo mu čtrnáct.
00:37:26 Jedna mladá žena se na mě obrátila, jestli bych to oznámení nestáhla,
00:37:30 starala se totiž o mladé delikventy.
00:37:34 Moc se mi líbil...
00:37:37 Zašla jsem za ní, a tak jsme se nakonec spřátelily.
00:37:42 Chtěla jsem být jako ona.
00:37:45 A co jste dělala předtím?
00:37:47 No...
00:37:50 nic zvláštního.
00:37:53 Jen jsem se poflakovala po školách
00:37:56 a při otcově postavení jsem měla vystaráno.
00:38:00 Prostě nuda...
00:38:02 Až po setkání s tou dívkou jsem věděla, co dělat.
00:38:07 Přijali mě okamžitě. Ihned. Moc nadšenců se jim nehlásí.
00:38:12 A potom mě poslali sem, abych nasbírala zkušenosti.
00:38:17 Nedávno jste se mě ptal, proč tuhle práci dělám.
00:38:21 Vidíte, teď už to víte.
00:38:24 Nezklamala vás?
00:38:26 Na začátku... ta kina!
00:38:30 Ale teď už se mně to líbí.
00:38:33 -Tady to je?-Mhm.
00:38:35 Je tady klid.
00:38:37 No, půjdu zalehnout s Proustem.
00:38:40 Tak to moc dlouho vzhůru nevydržíte.
00:38:43 Kolikrát jsem ho četla až do rána. Vy ne?
00:38:45 Ne, já opravdu ne.
00:38:48 Tak zejtra. Sejdem se v devět v Penzijní pojišťovně.
00:38:51 -Ano.-Jste pro?-Jasně.
00:38:53 Doufejme, že ten Lenoire ještě žije.
00:38:57 -To jo, doufejme.
-Dobrou noc.-Dobrou.
00:39:34 Bydlí v devátým patře. Dveře 9 vlevo.
00:39:37 -Jeanne Dumasová.
-Sama?
00:39:40 Jo, ptal jsem se po panu Dumasovi
00:39:42 a domovnice řekla: ani pan Dumas, ani nikdo jinej.
00:40:36 (zajřmění)
00:41:03 -Co chcete?
-Paní Lenoirová?-Jo, o co jde?
00:41:05 -Policie.
-Dejte nám pokoj!
00:41:08 Já jsem slušná ženská, ale všechno má svý meze.
00:41:23 Co je zas?
00:41:25 Otevřte, bude to tak lepší.
00:41:28 -Slečna je taky vod policie?
-Ano.
00:41:32 Co se nás už navotravovali.
00:41:34 Manžel ani nemoh znát všecky nájemníky.
00:41:37 -Byla tu policie i teď nedávno?
-No jo, byli tady dva,
00:41:40 a nahnali mu, chudákovi, hroznej strach.
00:41:43 Manžel je doma?
00:41:45 Leží, odchod do penze ho skoro zabil.
00:41:48 Jde vám o byt 12A, počkejte...
00:41:53 a jak asi staré dítě?
00:41:57 To, bohužel, netušme, víme jen, že tam byla dětská postýlka.
00:42:00 Ha... ta malá slečinka...
00:42:06 ... tu myslíte.
00:42:07 A ten Martin... nebyl vdovec?
00:42:11 Jo, žádnou ženu jsem tam nikdy neviděl.
00:42:14 Té maličké mohlo být... sedm, osm let.
00:42:19 -Pořád byla sama.
-To nechodila do školy?
00:42:25 To ano... tam ano.
00:42:27 A s tím jejím otcem jste taky někdy mluvil?
00:42:31 To jistě... určitě.
00:42:33 -Jaký byl, mladý, starý?
-To já už nevím...
00:42:39 Opravdu nevím.
00:42:42 A co vy, paní? Vy jste se o dům taky starala?
00:42:46 Kdepak, pracovala jsem jinde. Tu holčičku jsem nikdy neviděla.
00:42:49 Pane Lenoire, když tu byli ti dva, řek jste jim o té malé?
00:42:54 Ne... ani jsem si nevzpomněl, že tam kdy byla.
00:43:00 Kdybyste se o ní nezmínili, vůbec by se mi nevybavila.
00:43:04 A když se stěhovali, byl jste u toho?
00:43:07 Ééé... no jistě, tak to vím určitě. Já tam byl prostě pořád.
00:43:12 Ale proč se zbytečně vysiluješ?
00:43:15 Proč jim rovnou neřekneš, že sis všecko zapisoval?
00:43:24 To jsou jeho skvosty.
00:43:28 Takhle svědomitý lidi už ani nejsou.
00:43:31 A místo díků toho chudáka pak nechali mejt podlahy.
00:43:36 Vždycky jsem si zapisoval adresu bydliště, kam se nájemník stěhoval.
00:43:41 Jsou tu i data, to je úžasné.
00:43:45 Ano... ale tady to není.
00:43:51 Hááá, tady to je!
00:43:54 Roger Martin, 12A, stěhování 6. ledna 65,
00:43:57 adresa Rue Villon 21. Není to senzace? Našli jsme to!
00:44:01 Rue Villon 21. No to je prostě senzace!
00:44:05 Já jsem ze starý školy, víte? Jsem... ze starý školy...
00:44:10 Děkujeme, pane Lenoire. Na shledanou.
00:44:17 Kdyby se tu zase objevili tamty dva,
00:44:20 řekněte jim, že dům střeží policie.
00:44:22 To je vyžene.
00:44:30 Za hodinku tam jsme.
00:44:32 A při troše štěstí nám otevře to děvče.
00:44:35 -Ta adresa patří tomu skladu nábytku.-Cože?
00:44:38 V naší práci není dobrý podléhat nadšení...
00:44:46 Ano... ano... o co tak důležitýho jde?
00:44:52 Řeknu ti jen, že má cenu v tom pokračovat.
00:44:55 Ale chci se tě zeptat, jak to mám udělat s komisařstvím.
00:44:58 Předtím jsem tam chodil dopoledne, ale teď nestihnu ani to.
00:45:01 Ale proces začíná už za šest dnů.
00:45:04 Po tu dobu si tam bez tebe poraděj.
00:45:07 -Chceš posily?-Jestli to má vyjít, tak na počtu nezáleží.
00:45:10 Tak jo, ale dlouho mě nenapínej.
00:45:12 -No tak to se neboj, nashle.
-Ahoj.
00:45:20 A je to...
00:45:22 Na ulici bychom je ještě nepoznali, ale...?
00:45:25 -V tomhle byste mohla udělat kariéru.-Možná.
00:45:28 -Kolik? Jednu, dvě?
-Dvě.-Jedna...
00:45:39 No ne, vy jste v tomhle oboru taky moh udělat kariéru.
00:45:46 (křik dětí)
00:46:16 Policie by potřebovala několik informací
00:46:19 o jedné žákyni, která k nám dřív chodila.
00:46:21 -Ano.-Já jsem tu ještě nebyl, ale vy jste ji pravděpodobně učila.
00:46:27 Ano, máte pravdu. Vzpomínám si. Marie Martinová.
00:46:30 Kdyby vás to neobtěžovalo,
00:46:32 mohli bychom mluvit s jejími spolužačkami?
00:46:35 To bude dost obtížné. 25 procent našich žáků se každoročně mění.
00:46:40 -To je fakt.
-Rodiče se stále stěhují:
00:46:43 drahé nájemné, hlučnost, nové sňatky, rozvody,
00:46:46 po čtyřech letech... nevěřím, že tu někoho najdete.
00:46:49 Vís štěstí než s dětmi byste mohli mít s učiteli.
00:46:53 Napadla mě slečna Viteauová.
00:46:55 Byla jejich třídní ve školním roce 65 a 66.
00:46:59 -A ještě pořád učí?
-To já nevím.
00:47:02 To by vám nejspíš řekli na Ministerstvu školství.
00:47:06 Dobře. Poslední otázka:
00:47:08 Už vás v této věci navštívil někdo jiný od policie?
00:47:11 -Ne. pokud vím, tak ne.
-Ne, ne...
00:47:14 Žádní přátelé?
00:47:17 -Ne, ne...-Ne.
00:47:19 -Díky.
-Velice vám děkujeme a promiňte.
00:47:58 Ducheminová, rozená Viteauová Základní škola Rue de Rome
00:48:02 Byla to výjimečně chytrá holčička, i když bývala často nemocná.
00:48:06 A co otec? Nevodil ji třeba někdy do školy?
00:48:10 Pokud si vzpomínám, byl dost nenápadný, zdrženlivý.
00:48:14 Ale ta malá mě zaujala. Nebyla sice hezká, ale půvabná.
00:48:19 -Měla nějaké kamarádky?
-Ne.
00:48:23 Byla samotářská,
00:48:25 o přestávkách seděla v koutku a četla si.
00:48:27 Jednou mi řekla, že se chce stát herečkou.
00:48:30 Vyprávěla jsem to tehdy svému snoubenci.
00:48:33 Ale... to už je dávno.
00:48:36 Ráda bych věděla, co s ní je.
00:48:38 Kdybych se s ní zase mohla setkat, byla bych moc ráda.
00:48:40 My také, to nám věřte.
00:48:52 Soramone, čtvrtá kabina.
00:49:01 Ahoj, tak co, viděls ho? (kabina číslo 1 konec návštěvy)
00:49:05 -Dostal jsi prádlo?
-Jo, už jsem ti poslal další.
00:49:09 Policie zas začala hledat Martina.
00:49:11 To se dalo čekat.
00:49:13 Dělá teď na tom nějakej Leonetti a taková nová mladá ženská.
00:49:16 Za ty tři dny už zjistili, že Martin má dítě.
00:49:19 Holčičku. O tom jsme neměli ani páru.
00:49:26 Vyřiď Gregovi, že nesmí hnout prstem,
00:49:29 dokud ho ty poldové nevypátraj, je to jasný?
00:49:33 Ať dělá mrtvýho brouka.
00:49:37 Jak začně přihořívat, ať zakročí. Pak je musí předejít.
00:49:41 Zbejvají jen čtyři dny.
00:49:53 Máš jednat jen v naléhavým případě.
00:49:56 Myslí si, že policie to už nestihne.
00:49:59 -Čtyři dny jsou fakt krátká doba.
-Ale i dost dlouhá.
00:51:11 Toho Martina jsme neznali Všechno jsme řekli policii.
00:51:15 Tu holčičku jste taky neznali?
00:51:17 Bylo jí tak sedm, osm let, taková bledulka.
00:51:20 Jo, to víte... tady jsou všecky děti jako bledule.
00:51:23 Nevíte, kdo v tomhle domě bydlí nejdýl?
00:51:26 Modigovi... a slečna Manciniová.
00:51:31 -Taková megera, co nesnáší děti.
-No tak, je to zákaznice.
00:51:34 Ještě že tak, jinak bych s takovou mrchou ani nepromluvil.
00:51:37 Poldy v lásce nemám, ale kdyby tuhle babu sebrali...
00:51:42 tak by mi to vůbec nevadilo.
00:51:44 Konečně se úřady rozhoupaly k jednání.
00:51:50 V tomhle domě, ale i v těch kolem, se dějí strašlivé věci.
00:51:54 -O tom nikdo z nás nepochybuje.
-Děkuji vám, pane.
00:51:59 Dvanáctiletí darebáci
00:52:02 si přede mnou ve výtahu rozepínali kalhoty.
00:52:06 Viděla jsem holčičky asi tak stejného věku
00:52:09 jak se po chodbách tahají s mužskými.
00:52:12 Nemluvě o nadávkách, jimiž mě častují,
00:52:15 a o smradlavých kuličkách, co mi házejí do okna.
00:52:18 Močí mi na dveře a na rohožku se mi klidně...!
00:52:22 Víte, co mám na mysli.
00:52:26 Jsou to samé zrůdy.
00:52:28 -Můžete uvést jména?
-Všechny znám, všechny.
00:52:35 Máme tady stížnost, je už staršího data,
00:52:39 která se týká jisté...
00:52:42 Marie Martinové, bydlela v bytě 12A.
00:52:45 Byla to dcera člověka,
00:52:46 kvůli kterému nás už tolik let otravují.
00:52:49 Možná, ale o tom my nevíme, nám jde jenom o děti,
00:52:52 ta holčička je taková slaboučká.
00:52:56 Řekněte spíš... vychytralá.
00:52:59 Nenechával ji otec často samotnou?
00:53:02 Toho muže jsem neznala
00:53:04 a policii jsem to řekla nejmíň stokrát.
00:53:07 Ten chlap určitě vedl podivný život.
00:53:09 Ta potvůrka se měla kde přiučit...!
00:53:12 Vím dobře, co dělala s panem Loringem.
00:53:16 -Se sousedem?
-Byt 12E.
00:53:19 Ta malá nestoudnice k němu chodila,
00:53:22 když jeho žena nebyla doma.
00:53:25 Třeba ji zvala i paní Loringová.
00:53:27 Vaše naivita mě přímo šokuje, slečno!
00:53:32 Čeho se týká ta stížnost na tu nemravu?
00:53:36 Nemáme nic konkrétního... bohužel.
00:53:50 Jak dlouho vám trvá, než to uděláte?
00:53:54 Tak dlouho, než to udělám.
00:53:57 -A vyráběl jste to vždycky?
-Ano, vždycky.
00:54:00 Já ani nic jiného neumím.
00:54:05 Ah... Miláčku, to je policie.
00:54:08 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:54:12 -Posaďte se, prosím.
-Děkuju.
00:54:15 Moc pěkně si povídáme.
00:54:18 Ráda věřím. Ale pořád to je policie.
00:54:21 Ne, my jsme Martina neznali. My, co chodíme řádně do práce,
00:54:25 potkáváme lidi zas jenom s pravidelnou pracovní dobou.
00:54:28 A i když se potkáváme,
00:54:30 stejně nevíme kdo je kdo a v kterém kutlochu bydlí.
00:54:34 Přesto... neznali jste Martinovu dcerku, malou Marii?
00:54:37 Ta nikam do práce nechodila. Ani tu jste neznala?
00:54:41 On měl dceru? To slyším prvně.
00:54:44 Tys věděl, že měl dceru?
00:54:48 Možná jo, mohl jsem ji zahlídnout. Jak byla stará?
00:54:52 Sedm, osm let.
00:54:56 Je to možné, ale tady v domě bydlí tolik dětí.
00:54:59 Kdybys ji znal, tak by ses mi o tom zmínil.
00:55:02 To ano... samozřejmě.
00:55:10 -To sis koupil?
-Ano, nemohl jsem odolat.
00:55:15 -Zastavil ses u Davida?
-Zapomněl jsem, zajdu tam zejtra.
00:55:21 No jistě... zejtra.
00:55:24 Nepochybně si už chcete odpočinout.
00:55:27 Ráda, měla jsem pernej den.
00:55:31 -Na shledanou, pane.
-Na shledanou, áá...
00:55:34 ježíši, promiňte, děkuju, mockrát vám děkuju.
00:55:41 Mravenci jsou úžasní.
00:55:43 Chovají mšice, a potom je dojí,
00:55:45 tak jako my krávy.
00:55:47 A taky zabíjejí neužitečné jedince.
00:55:51 Být zabit dělníky - vskutku královská smrt.
00:56:00 Tak co? Nemáš už toho dost?
00:56:03 Tak akorát. Kde jsou?
00:56:06 Byli nahoře u tý bláznivý. Teď seděj v támhletom bistru.
00:56:11 -Co si o tom myslíš?-Nic.
00:56:13 Jsem tady sama. Vymyslete si nějakou záminku,
00:56:16 že jdete pro cigarety nebo... pro noviny.
00:56:21 Výborně.
00:56:23 Děkuju.
00:56:25 Počkám na vás.
00:56:43 Áaaa... co si dáte?
00:56:47 -Minerálku.-Máme jen sodu.
-Tak nic, děkuju.
00:56:54 Tak co... Marie? Dívenka s velikýma očima?
00:57:01 A pořád tak sama, v tom lidském mraveništi.
00:57:06 A vy? Soused o tolik jiný, než ti ostatní...
00:57:12 Tvářičky měla průsvitné jako sklo, když jím prostupuje ranní slunce.
00:57:19 A prstíčky... křehké jako úponky vinné révy.
00:57:26 Jednou někde ztratila klíče od bytu.
00:57:29 Stála tam, chudinka, na prahu, zničená a strnulá děsem a hrůzou.
00:57:37 A ten strach byl až hmatatelný.
00:57:40 Jako bych cítil svůj vlastní, když jsem ji vzal za ruku.
00:57:44 Víte, i mě... i mě život děsí.
00:57:48 Nevím, kdo vlastně jsme, my lidé.
00:57:53 Nevím ani, co jsme přišli dělat na zemi,
00:57:56 ani kam míříme.
00:58:00 Ale nakonec... zašla ke mně do bytu.
00:58:03 Na pět minut.
00:58:04 Než jí domovník otevřel náhradním klíčem.
00:58:08 Jmenoval se Lenoire?
00:58:10 Ano.
00:58:14 Nechtěla se napít džusu ani limonády.
00:58:17 Že prý jí tatínek říká, že to není zdravé.
00:58:21 Ale jednou vypila pomerančovou šťávu.
00:58:26 Byla tak vážná... Nebyla už dítě...
00:58:32 Ale ještě ne dívka ani žena, jako by...
00:58:37 jako by přišla k nám z pohádky. Z pohádky...
00:58:41 Brala modré prášky jako na předpis od kouzelníka.
00:58:46 Mluvíte o ní tak krásně...
00:58:50 Ano, ale už přestanu, protože na to nemám právo.
00:58:58 A taky nemám vůbec rád policii. Ani když vypadá jako vy.
00:59:03 To ji tolik nenávidíte?
00:59:07 To je moc silné slovo.
00:59:09 Necítím nenávist vůči nikomu, což je mi asi na škodu.
00:59:14 Já prostě policii nemám rád. Jak bych taky mohl?
00:59:20 Schovává se za zatáčkami nebo za stromy,
00:59:23 aby mohla chytat a trestat smrtelníky.
00:59:26 A...
00:59:28 a činům nepředchází.
00:59:31 Jenom číhá, aby dopadla, aby trestala, aby...
00:59:39 Pane Loringu,
00:59:42 každý večer, jenom na hodinku, než se vaše žena vrátila,
00:59:48 vás ta holčička zavedla do světa čistoty,
00:59:52 a vy jste žil jen pro tuto hodinku.
00:59:57 Vaše žena netuší nic o vašem světě,
01:00:00 nikdy by to nepochopila.
01:00:02 Já tomu rozumím, proč jste o té holčičce nechtěl říct,
01:00:07 ženě ani policii.
01:00:10 No jistě, to jsem nemohl.
01:00:15 Budu... upřímná.
01:00:19 Já chci té holčičce pomoct.
01:00:23 Ale já nevím nic konkrétního, ani adresu, nic...
01:00:27 mě zajímají jen hlouposti.
01:00:34 Nevyprávěla o škole?
01:00:36 Ano...
01:00:39 děsila ji divokost ostatních dětí.
01:00:41 Měla ráda jen otce. Dřív bydleli někde na předměstí
01:00:45 a měla tam bílou kočičku s červeným obojkem.
01:00:49 Říkali ji Sněhulka,
01:00:51 a když zemřela, tak se vydala ke Slunci
01:00:54 a zařadila mezi obláčky.
01:00:59 Marie měla... světlekaštanové vlasy
01:01:03 dost veliká ústa a byla líbezná.
01:01:08 Vyzařoval z ní půvab.
01:01:11 Vyprávěla mi, jak jí umřela maminka.
01:01:15 Víte, pane Jacquesi, ona taky...
01:01:17 odešla ke Slunci.
01:01:19 Odjela ve velkém voze, který řídil pan Thoin.
01:01:22 My s tatínkem jsme v něm jeli taky - s maminkou.
01:01:24 A pak, na jednom místě,
01:01:26 mi pan Thoin řekl, že dál už to pro holčičky není.
01:01:29 Maminka dál pokračovala sama. Pan Thoin byl moc hodnej.
01:01:37 Chtěla být herečkou až bude velká.
01:01:41 Tatínek jí říkal, že je to těžké povolání.
01:01:44 A proto musí hodně jíst a neponocovat.
01:01:48 No jo...
01:01:52 Odešla, a ani se se mnou nerozloučila.
01:01:55 Možná je to tak lepší.
01:01:59 Až ji uvidíte, řekněte jí,
01:02:01 že pan Jacques je pořád tady ve svém koutku.
01:02:05 Řeknu jí to...
01:02:18 Zvláštní člověk...
01:02:20 Hmm...
01:02:23 -Ale teď jsme pokročili.
-Ano.
01:02:26 Víme, že její maminku pohřbíval pan Thoin.
01:02:29 Je to už dávno, nebude si to pamatovat.
01:02:32 Víte, pohřební ústav je něco jiného než pekařství.
01:02:35 Tam vedou záznamy.
01:02:37 Tohle je nejlepší informace, na jakou jsme zatím kápli.
01:02:40 -Opravdu?
-Opravdu.
01:02:51 Jo... tady to je.
01:02:53 Martinová, Rachel, rozená Izaková.
01:02:56 Povolení k pohřbu vystavil pan doktor Silberstein.
01:02:59 -Jakže se jmenoval?
-Silberstein.
01:03:02 -Nemáte jeho adresu?
-Jistě, ulice Rivoli 34.
01:03:09 A o tom panu Martinovi už nic nevíte?
01:03:11 Ne, nic, už jsem vám to říkal.
01:03:13 Tu holčičku si pamatuju, mluvila totiž jako dospělá.
01:03:16 -Víc nevím.
-Dobře, díky a na shledanou.
01:03:26 Když doktor zemřel, jeho žena se odtěhovala k synovi,
01:03:29 do ulice Aubere, ale číslo nevím.
01:03:31 Moc jste nám pomohl, díky.
01:03:34 Děkujeme vám.
01:03:50 Spíš by vám poradila paní Onielová, dlouho s ní pracovala,
01:03:55 prý dělá v nějakém zdravotním středisku v desáté čtvrti.
01:04:34 Takže klasický účetní.
01:04:35 No, ano, tak trochu bezvýrazný, ale příjemný člověk.
01:04:40 Ale především byl ohromně laskavý.
01:04:42 Pamatujete si jejich adresu?
01:04:45 Adresu?
01:04:48 Neříkejte, že jste ji zapomněla.
01:04:50 Vždyť jsem paní Martinové chodila třikrát týdně píchat injekce,
01:04:53 to jsem nemohla zapomenout.
01:04:55 Ulice De Couron 22 v Belleville. Takový starý dům.
01:05:01 Poslyšte, nemělo to děvče bílou kočku?
01:05:05 -Bílou kočku?-Ano.
01:05:07 Teď, když o tom mluvíte, mám dojem, že jo.
01:06:46 Modrý... říkal, že byly modrý.
01:06:52 Hej!
01:06:54 -Mluvím s váma.
-O čem?
01:06:57 Mluvil o prášcích a říkal, že byly modrý.
01:07:01 A kdo?
01:07:03 Loring. Pan Loring.
01:07:06 Ta Marie byla slabá, neduživá, o tom mluvil Loring, i ve škole.
01:07:11 Prostě všichni.
01:07:12 Stačí najít doktora, kterej ji léčí, a máme to.
01:07:16 Ale jak?
01:07:18 Projdem v tý čtvrti všechny lékárny.
01:07:21 Zkontrolujem všechny záznamy. Všechny recepty...
01:07:24 Dokud tu adresu nezjistíme.
01:07:27 Bude to tak 15 lékáren.
01:07:32 Jdem vzbudit lékárníky.
01:07:34 Teď??
01:07:36 Chcete tam jít hned?
01:07:40 Jistě!
01:07:43 Z čeho vůbec jste? Kdo vlastně jste? Robot?
01:07:49 Nechápete, že to nedokážem? Všecko je marný.
01:07:52 Nikdo ho nenajde, nikdo ho neviděl.
01:07:54 Nějakej anonym zavolal a to je všechno.
01:07:57 Martin je fata morgana, legenda, přelud!
01:08:01 A vy, vy jste jenom... vy jste jenom...
01:08:07 Jestli něco během noci zjistím, zavolám.
01:08:10 Jinak se sejdem ráno u hlavního vchodu na sídliště.
01:08:13 Dobře se vyspěte.
01:08:26 Tady jsou předpisy za posledních pět let.
01:08:29 Jsou to hlavně opakované recepty, neobvyklé léky a tak.
01:08:33 -Hodně štěstí.-Děkuju.
01:10:04 -Slyším.
-Ahoj, to jsem já.
01:10:06 Nevím, proč to dělá, ale prolejzá lékárny.
01:10:08 A kde?
01:10:10 V celý čtvrti, kolem sídliště Glaciére.
01:10:12 -Přijedeš sem?
-Zjisti to a brnkni.
01:11:18 Tak hele, už mám stopu. Hledají nějakej recept.
01:11:21 Ta holka prej brala zvláštní léky. Přes tu se dostanou k doktorovi
01:11:26 a pokud nechoděj k jinýmu, tak je maj.
01:11:28 Fakt mazaný. To nás mělo trknout.
01:11:32 Teď se prohoďte, ať je sleduje 504-ka.
01:11:34 -A ty se vrať.
-Jasně.
01:11:39 Teď se na ně pověste vy, my se budem držet vzadu.
01:12:33 PRVNÍ DEN SORAMONOVA PROCESU
01:12:36 Jedině nečekané svědectví v poslední chvíli
01:12:39 ho může přivést za mříže.
01:12:59 -Myslím, že to mám.
-Hmm...
01:13:02 Mám to.
01:13:05 -A kde?
-Tady! Martinová.
01:13:10 Není tu křestní jméno ani adresa...
01:13:12 Doktor Hendrik, ulice Emila Dechamella.
01:13:15 Ćíslo 12, hepatolog... Jsem hotová.
01:13:23 -Halo...-Hmmm.
-Halo!-Co je?
01:13:26 Jo... Hepacosilit, to jsou prášky?
01:13:30 Jo... to jste vy... jo... prášky...
01:13:32 A barva?
01:13:35 Modrý... světlemodrý.
01:13:43 Že toho doktora najdem, tomu jsem fakt nevěřila.
01:14:20 -Našli adresu toho doktora.
-Máš ji?
01:14:23 To nešlo, opsali si ji z knihy, a těch je tam padesát.
01:14:26 Lékárník neví, z který.
01:14:29 Teď už se můžem radovat.
01:14:34 Co je s váma?
01:14:36 Někdo šel hned po nás do tý lékárny...
01:14:38 A není tady sám. Neotáčejte se!
01:14:43 -Víte to jistě?-Jo, jsou nám v patách už od začátku.
01:15:04 Můj byt - Avenue de Terne 5, u vás je nebezpečno.
01:15:10 -A vy?-Žádný strach.
01:15:12 Když se rozdělíme, máme větší šance.
01:15:34 Vidíš? Ten fízl má docela úspěch.
01:15:41 Tak... teď je náš.
01:15:57 Žádný blbosti. Naval tu adresu.
01:16:02 To jistě...
01:16:22 (kvílení brzd)
01:16:33 -Má zbraň?-Kdyby jo, už jsou ty dva blbci po smrti.
01:16:36 -Jdu na to.
-Já to objedu.
01:17:37 Dej sem ten papír!
01:17:48 Víš, kolik vyfasuješ za smrt poldy? Co?
01:18:12 Ne!
01:19:45 V ruce...
01:19:50 Odvez mě...
01:20:16 (kapání vody)
01:21:30 A teď toho felčara vytáhnem z postele.
01:21:34 To bych se divila...
01:21:36 Potvrzení o vyplacení zálohy přijal Leonetti Marceau.
01:21:52 -Dobrý večer.-Dobrý večer.
01:21:54 -Vezu vám někoho moc divnýho.
-To jsou mi věci...
01:21:56 -Hej, Leroyi, běž se tam kouknout.
-Je tam, v tom taxíku.
01:22:15 (sténání)
01:22:18 Nevypadá zrovna ve formě.
01:22:21 Copak se děje?
01:22:24 Nic... nic, to je dobrý.
01:22:33 To je Leonetti.
01:22:36 Druhej, co vyváděl...
01:22:39 Nejspíš se namazal.
01:23:07 Kafe, prosím vás...
01:23:10 Kafe...?
01:23:12 Jo... ano... samozřejmě...
01:23:17 To je koš na odpadky, pěkně plnej.
01:23:23 Ach, tohle bude cukr...
01:23:28 je to sůl, fu...
01:23:31 No, aspoň že mám vodu!
01:23:35 Ach, tady nic nefunguje, je vidět, že je sám.
01:23:44 Možná byste se měl radši natáhnout.
01:23:52 -Kolik?
-Čtyři...
01:24:01 Máte to tu hezký.
01:24:04 Trochu jsem se tady porozhlídla, když jsem na vás čekala.
01:24:08 Jsem nevychovaná, co?
01:24:21 Viděla jsem tu Řád čestné legie, nenosíte ho?
01:24:28 Nikdy?
01:24:31 Jednou dostanete metál, a jindy vás za totéž zastřelej.
01:24:36 Kdyby vás slyšel můj otec...
01:24:40 Jo, a pak jsem tu viděla taky jednu knihu... od Prousta.
01:24:46 Úplně novou.
01:24:50 A taky jste našla revolver a viděla fotky.
01:24:56 To jem ale neřekla.
01:25:00 To jste sice neřekla, ale myslíte na to.
01:25:04 To je přece normální.
01:25:08 Teprve začínáte... v životě i v profesi.
01:25:13 A já jsem starej harcovník.
01:25:15 A na starý harcovníky bejvaj lidi zvědavý.
01:25:19 Abyste věděl, mně se starej nezdáte.
01:25:42 Doufám, že nám doktor dá tu adresu.
01:25:51 Něco vám řeknu.
01:25:53 I kdybychom Martina nenašli,
01:25:56 já bych vám stejně věřila.
01:26:00 Já... já bych vám důvěřovala.
01:26:11 Pochopte, žijou jako štvaná zvěř. Mají jedinou naději, a to jsme my!
01:26:19 A vy!
01:26:24 Samozřejmě, pokud mi nevěříte, pak už se nedá nic dělat.
01:26:40 -Slečno?-Prosím, pane?
01:26:43 -Kartu Marie Martinové, prosím.
-Ano, pane.
01:26:46 Mockrát vám děkuju.
01:26:50 Řekněte, pokud to není tajné, co je té... malé?
01:26:54 Cirhóza, způsobená vrozenou atrofií žlučových cest.
01:26:59 Léčba potrvá, ale prognóza je příznivá.
01:27:03 Adresu mám: sídliště Glaciére ve 13. čtvrti.
01:27:07 Ale ne...!
01:27:10 Ano, ale to je stará adresa.
01:27:13 Ne, stará byla Rue de Couron, Belleville.
01:27:18 Ne... poslyšte, kdy u vás byli naposledy?
01:27:22 Před pěti týdny.
01:27:25 A docházejí sem pravidelně?
01:27:28 Samozřejmě, každých pět týdnů.
01:27:30 A mimochodem, jsou objednáni na dnešek na 11:45.
01:27:34 Na dnešek?
01:27:36 Jistě.
01:27:38 -Řekl jste na dnešek?
-Ano.-Mockrát děkuji.
01:27:43 Jací jsou? Jak vypadá to děvče?
01:27:45 Nosí teď červený kabátek lemovaný bílou kožešinkou.
01:28:28 -Je ti dobře, pusinko?
-Ano.
01:28:30 Jestli jsi unavená, pojedeme zpátky taxíkem.
01:28:34 Ne, to je dobrý.
01:28:49 Nejraději bych je oba objala.
01:28:52 Z něj přímo vyzařuje, jak ji má rád.
01:28:58 Bylo by dobrý, kdyby ten protokol sepsali Fabre a Alistaire.
01:29:03 Zavolejte jim, ať na nás počkají na kriminálce.
01:29:06 Ale... co vy?
01:29:08 Tedy... a my?
01:29:10 Co my? My jsme ho našli!
01:29:13 Dobře. Tak já jdu.
01:30:02 Rogere!
01:30:04 Moc rád vás vidím.
01:30:06 Ahoj... ahoj, Marie.
01:30:13 Právě jsem se k vám chystal,
01:30:15 potřebuju poradit s jedním účtařským problémem.
01:30:23 Aha... rád pomohu.
01:30:28 Představím vám svou asistentku, slečnu Jeanne Dumasovou.
01:30:32 -Těší mě.-Mě taky, pane, tolik jsem už o vás slyšela.
01:30:37 I o vaší dcerce.
01:30:39 To... je kolega z práce.
01:30:41 -Dobrý den, pane.
-Dobrý den, Marie.
01:30:45 Opravdu moc ti to sluší.
01:30:47 Neboj, my ti tatínka co nejdřív vrátíme.
01:30:51 Zatím si můžeš zajít na oběd s Jeanne.
01:30:53 Třeba tamhle do té restaurace. Potom si tě tam vyzvedneme, ano?
01:30:58 Jak tatínek chce.
01:31:00 Ano, jen běž, to je dobrý nápad, děkuju.
01:31:02 -Tak co, pojedete?
-Ano, určitě s váma pojedem.
01:31:06 Buď hodná a poslouchej slečnu. Nezapomeň, že máš dietu.
01:31:10 Ano, tati.
01:31:11 Tady má své prášky, před každým jídlem ať si vezme dva.
01:31:16 Nemusíte mít starost.
01:31:31 Bože...
01:31:34 ale jak jste mě dokázali najít?
01:31:37 -Povězte.
-To by bylo dlouhé vyprávění.
01:31:49 Nábřeží Zlatníků.
01:31:53 Nemůžu tomu uvěřit. Mockrát vám děkuju.
01:31:57 Jí budu říkat stejně, Sněhulka.
01:32:00 Jeden známý tě dobře zná, pan Loring.
01:32:03 -Víš přece, pan Jacques?
-Á, už vím, z toho velikýho domu.
01:32:08 Povídali jsme si o zvířátkách,
01:32:12 on hlavně o mravencích.
01:32:14 A ty o poníkovi, který bude pít vodu z řeky.
01:32:18 -Toho bohužel ještě pořád nemám.
-Jednou ho budeš mít.
01:32:22 A kam teď chodíš do školy?
01:32:24 Do žádný, tatínek si to nepřeje, prozatím se s ním učím doma.
01:32:30 Až budu velká, chci bej herečka.
01:32:32 To víš, že budeš.
01:32:35 A vy, a ten druhej pán, co vy děláte?
01:32:39 My?
01:32:40 Staráme se o lidi a taky je ochraňujeme.
01:32:45 Tak proto je tak hodnej.
01:32:48 A navíc... umí nejrůznější kouzla.
01:32:52 Jestli má děti, musí je to bavit.
01:32:56 Třeba má holčičku jako jsem já.
01:32:59 Ano, myslím, že takovou měl.
01:33:08 -Tak co, chutnalo?-Mhm.
01:33:11 Přivedl jsem ti tatínka. Čeká na tebe venku s přáteli.
01:33:17 Teď tě odvezou do jednoho krásného domu, kde zůstaneš do zítřka.
01:33:24 Mňau!
01:33:28 -Jo, myslím. -Uvidíme.
-Támhle je.
01:33:35 Koukni, tati, slečna Jeanne mi dala novou Sněhulku.
01:33:39 Je nádherná. Moc vám děkuju, slečno.
01:33:42 -Uvidíte, že teď už budete mít klid.-Myslíte?
01:33:45 Ale samotřejmě, to je přece jasné.
01:33:56 Výborně, blahopřeju.
01:34:04 Marceau...
01:34:05 je to hloupý, co vám teď řeknu...
01:34:08 ale nemůžu jinak.
01:34:11 Úplně mně z toho buší sdrce. Zachránili jsme je!
01:34:14 -Auu!
-Ježíš... promiňte.
01:35:39 Přísahejte, že budete mluvit pravdu, a nic než pravdu.
01:35:43 Zvedněte pravou ruku a řekněte "přísahám".
01:35:53 Přísahám.
01:36:09 -Tvůj tatínek už jde.
-Ano, je to on.
01:36:13 Tati, ty jsi tam byl dlouho!
01:36:18 -Snad jsme na nic nezapomněli.
-Kdyby něco, můžete nám zavolat.
01:36:23 -Tati, zabalila jsem to sama.
-Tak to je tam všechno.
01:36:26 Sbohem, pane Martine, byl jste úžasnej.
01:36:31 Přeju hodně štěstí.
01:36:33 -Necháte mě samotného?
-Pro nás to skončilo.
01:36:37 Tak... ještě jednou díky.
01:37:46 Podívej, má béžové oči!
01:38:15 Nahraj to sem!
01:38:18 No, dělej!
01:39:09 Proč?
01:39:12 Proč ho policie opustila?
01:39:15 Proč, Marceau?
01:39:19 Asi nedostali rozkaz ho chránit.
01:39:21 Aha, tak vy k tomu potřebujete rozkaz!
01:39:24 Tak taková je policie!
01:39:27 Ach, to je svinstvo!
01:39:29 Určitě všichni věděli, ža Martin nemá šanci.
01:39:35 A vy? Vy jste to věděl?
01:39:42 Mně je úplně jedno, že Soramona odsoudili,
01:39:45 to nebylo to hlavní.
01:39:47 Ale co ta malá, co si počne? Co s ní teď bude?
01:39:51 Vždyť jsme jí zabili otce! Nebýt nás, nikdo by ho nenašel.
01:39:56 Stydím se, Marceau, kdybyste věděl, jak moc!
01:40:05 Dělala jsem si falešný iluze.
01:40:11 Teď se mi všechno zošklivilo.
01:40:13 Vám snad ne?
01:40:19 Pro mě už je... tak jako tak pozdě.
01:40:33 To mě mrzí...
01:40:37 Tak sbohem.
01:41:12 Život je promarněný dar,
01:41:16 pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.
01:41:20 pokud ho člověk neprožil tak, jsk po tom toužil. EMINESCU
Marceau Léonetti je policista každým coulem. Navíc policista sice tvrdý, ale čestný a poctivý. Připadá mu směšné, že by ho měl zastrašit opilý násilnický mladík jen tím, že je synem známého advokáta. Bez skrupulí pošle arogantního mladého muže na zkoušku krve. Ale případ se nafoukne do nechutné aféry. Nadřízení se svého inspektora nezastanou a Léonetti je přeložen na předměstí, kde vyšetřuje krádeže kol a holubů. Poněkud „větší“ případ už znamená honění úchyláků po okrajových kinech. K tomuto úkolu je Léonettimu přidělena mladičká policistka Jeanne. I přes rozdíly má tato nesourodá dvojice značné úspěchy. Jednou dostane zvláštní úkol: vypátrat muže, který má být korunním svědkem v procesu s gangstery a jehož poslední známá adresa byla ve XIII. okresu. Začíná dlouhá pouť za svědky, různými byty, ale především za pravdou. Tou, kterou má dosvědčit hledaný svědek u soudu, ale i pravdou, kterou o policejní práci a policii jako takové poznává mladičká absolventka policejní školy Jeanne.
Film Poslední adresa vznikl podle románu Josepha Harringtona, který ve Francii vyšel ve slavné Gallimardové Černé řadě. Příběh o zákonu, cti, morálce a především svědomí natočil režisér, scenárista, spisovatel, muž v mládí odsouzený k trestu smrti José Giovanni. Do hlavní role policisty Léonettiho obsadil Lino Venturu, herce s kamennou tváří, jehož výrazovými prostředky byly především oči a síla jeho osobnosti.