Hlavně se nenechat zapřáhnout. Saša Rašilov v hlavní roli oblíbené české komedie (1949). Dále hrají: J. Kurandová, R. Hrušínský, A. Šůra, S. Fišer, A. Kreuzmannová, L. Vostrčilová, R. Vrchota, F. le Breux, J. Kemr a další. Scénář I. Osvald a J. Mach. Kamera J. Roth. Režie J. Mach
00:02:18 (muž) Nejprve byla mlha. Nic než mlha.
00:02:23 Temná a bezútěšná.
00:02:28 Pak přišla ruka Páně a z mlhy uhnětla svět.
00:02:32 Pak přišlo světlo a člověk.
00:02:36 S člověkem hřích a s hříchem bytový problém.
00:02:41 A s bytovým problémem bytový úřad.
00:02:46 Tak byl potrestán lidský hřích.
00:02:51 (hluk, křik, jeden přes druhého)
00:03:01 Ty otevřeš dveře a já budu rozdávat čísla.
00:03:09 (rány)
00:03:14 -Prosím vás, kdo to vyřizuje?
-Tříška. Dveře číslo 9.
00:03:24 (křik, jeden přes druhého)
00:03:37 Tak se mi zdá, že kdo dřív přijde, ten dřív bere, mladíku.
00:03:39 Počkejte, slečno, já stojím ve frontě od čtvrt na 8.
00:03:42 Já nemám zaměstnání. (křik jeden přes druhého)
00:03:45 Dovolte, prosím vás. To bylo takhle.
00:03:48 V roce 37 jsem se rozhodl, že si postavím domeček,
00:03:51 poněvadž domácí byl mizera chlap. A když jednoho dne ke mně přišel...
00:03:56 (muž) Podívejte se, váš domácí mě vůbec nezajímá.
00:03:59 Jděte do fronty. Říkám vám: "Jděte do fronty."
00:04:02 -Podívejte se, pane referente...
-Před rokem jsme tu byli naposledy.
00:04:07 -My jsme vás nechtěli obtěžovat.
-Situace se změnila.
00:04:10 Starost o Karlíčka nám přibyla. (muž) -Máte toho jistě plnou hlavu.
00:04:13 -5 lidí na jednu místnost.
-Bydlet s tchýní, vždyť to znáte.
00:04:17 Ale nahoře ve druhém patře...
-U tý Kepkový, že?
00:04:20 Ano, Kepková. Po tý Kepkový... Ona kamarádí s naší maminkou.
00:04:23 (žena) -To je pokoj a kuchyň. (muž) -Ty by si vařily spolu
00:04:26 a pletly by spolu. A nám byste mohl dát nahoře...
00:04:30 My bychom se se správcem a domácím dohodli.
00:04:33 -Kdybyste nám dal razítko.
-Jde jen o razítko, pane referente.
00:04:41 (muž) Pane referente.
00:04:45 No, podívejte se.
00:04:48 No, co vám mám povídat.
00:04:51 (vrtání)
00:05:09 Zavřete oči a předpažte.
00:05:15 Sáhněte si prstem na špičku nosu.
00:05:22 Lehněte si.
00:05:27 (cinknutí)
00:05:29 (cinknutí) Dobře.
00:05:33 Člověče, kdo vás tak zřídil? Zažil jste nějaký nálet
00:05:36 nebo neštěstí, nebo koncentrák?
00:05:39 Ne, já jsem na bytovém úřadě. Jak tady čtu, vy přesluhujete.
00:05:46 Proč nejste v penzi?
00:05:51 Totiž, to je tak, pane doktore. Nechtěl jsem ještě.
00:05:56 Já totiž bez práce, úřadu, sotva vydržím.
00:06:03 Je to zlé, já vím. Ale, až se to urovná...
00:06:06 Až se to urovná, tak už nebudete nikomu nic platen.
00:06:11 Tak vás to zřídí. Potřebujete klid, klid domova,
00:06:14 klid nějakého osvěžujícího místa. Ale, pane doktore...
00:06:16 Píši, okamžitě vysadit zaměstnání a pak do penze.
00:06:23 Hlavně nemyslete na byťák, ten pro vás definitivně skončil.
00:06:30 To jsem ráda, že jsem vás potkala, pane vrchní oficiále.
00:06:33 Chtěla jsem vám říct o mém případě. Víte, ohledně toho našeho bytu.
00:06:37 Je to totiž tak. Švagr mého bratrance by chtěl...
00:06:40 (skřípění brzd)
00:06:43 Promiňte! Pospíchám. Hyne mi rodina po houbách.
00:06:57 Promiňte.
00:06:59 Neračte být vrchní oficiál Tříška z bytového úřadu?
00:07:03 Ne, já jsem svůj bratr. Totiž jeho bratr.
00:07:10 Bohužel ale spolu nemluvíme. A on už tam taky není.
00:07:15 Dali nás do penze. Oba dva.
00:07:23 (muž) Levá, dva! (sborový zpěv, pochod)
00:07:27 Sama královna, sama královna ceduličku psala,
00:07:32 ceduličku psala.
00:07:37 Aby šohajka, aby šohajka, na vojnu dostala.
00:07:44 Dobrý večer, tatínku.
00:07:47 Co tě to napadlo jít po ulici s rukávy?
00:07:51 Co je ti? Co se ti stalo?
00:07:58 Jsem v penzi ode dneška, ve starém železe.
00:08:02 Nejsem k ničemu. Už mě nepotřebujou.
00:08:09 Odpočiň si, tatínku. (rána)To nic.
00:08:14 Tak!
00:08:18 Tak, tak.
00:08:21 Sedni si pěkně. Tak.
00:08:24 Inu, to víš, něco na tom je. Máš přece jen už léta.
00:08:28 Ještě ty začínej! Chci mít alespoň doma klid.
00:08:34 Vejš!
00:08:36 Polštář. No, tak, tak.
00:08:41 (zvonek) Já otevřu, tatínku.
00:08:48 Dobrý večer, maminko. Dobrý večer.
00:08:51 Dobrý večer. Mám hlad jako vlk. Dostanu večeři, mami?
00:08:55 A je po klidu. Copak nevíš, že je dnes společná večeře?
00:09:00 Má poklona. To umřu hlady, než se to sejde. (pískání)
00:09:08 Špatně. Prosím?
00:09:10 (pokus o pískání)
00:09:15 Chtěl jsi něco, tatínku?
00:09:30 Je to čím dál, tím horší. Společná večeře jednou za týden
00:09:34 a nikdo tu není včas. Budou tu každou chvíli.
00:09:37 Ještě není tolik hodin.
00:09:51 (zvonek)
00:09:57 (žena) Dobrý večer, maminko. Dobrý večer.
00:10:02 Dobrý večer. Dobrý večer.
00:10:05 Nazdar.
00:10:14 U stolu se nečte. (rána)
00:10:17 Takhle se chová student u večeře? Co to tam provádíš za skotáctví?
00:10:23 To my, když jsme studovali, měli jsme jiné chování.
00:10:28 Poklona uctivá vespolek. Dobrý večer.
00:10:31 Budeme startovat? No, tak přesedlej, ne?
00:10:36 (cinkot talířů a příborů)
00:11:07 Dobrý večer. Dobrý večer.
00:11:09 Ahoj, školáku. Tak co, Odone, jak choděj koně?
00:11:14 A co řekl bohatý průmyslník chudé švadlence,
00:11:17 když nechtěla jeho city opětovat?
-Prosím?
00:11:19 -Neboj, oni se nakonec vezmou.
-Ty máš chování!
00:11:25 Počkat! Nejdříve si jdi umýt ruce. A ostatní také.
00:11:29 Julínku. Odone. Ano, ano, ano.
00:11:32 Boženko. Ale, tati.
00:11:34 Už ať je to!
00:11:37 -Počkej!
-Dáma má přednost.
00:11:39 Já žádnou nevidím. Ostatně, já jsem špinavější.
00:11:42 -Pusťte mě, já mám větší hlad.
-Počkej, až se vyhřebelcuji.
00:11:45 -Kde je Slávka?
-Nedoběhla.
00:11:47 Slávko, kam tak letíš? Máme společnou večeři.
00:11:51 Tak se už neuvidíme.Proč? Protože jedeme na brigádu.Kdy?
00:11:55 To nám řeknou až večer. Slávko, pojď si někam zatancovat.
00:11:59 Ale já mám Slavíčka. Jakýho Slavíčka?
00:12:02 To je přece zpěvácký spolek. Slávko.
00:12:05 Já to nějak udělám. Kde se sejdeme?
00:12:08 V 8 na Slovanském ostrově. Platí.
00:12:15 Nezlob se, tatínku, vystydla by nám polévka.
00:12:19 Dobrý večer. Dobrý večer.
00:12:23 -Nezlobíš se, tati, viď?
-Ahoj.
00:12:28 (tón ladičky)
00:12:34 (sborový zpěv) Hodné dítko ráno vstává,
00:12:44 lenosti se nepoddává.
00:12:57 A když večer k stolu sedá,
00:13:05 k jídlu nutiti se nedá.
00:13:18 (cinkot příborů)
00:13:24 (odkašlání) Proč vydáváš ty zvuky?
00:13:28 Tatínku, chtěl bych pronést řeč. My jsme se s Julínkem a se Slávkou
00:13:32 dohodli, že pojedeme někam na dovolenou.
00:13:35 Pleteme se tu jeden druhému. Julínek už má prázdniny.
00:13:38 Všichni ostatní už někde pracují. Ale já jsem Julínkovi už jednou
00:13:42 vysvětlil, že prázdniny má proto, aby si odpočinul.
00:13:45 Žádné učení a žádná práce. Odpočinek, lehká četba.
00:13:49 Ale my tam nebudeme... Mlč!
00:13:52 Slávka má dovolenou, tak v pondělí bychom mohli vyrazit.
00:13:55 -Máme vyhlédnutou prima vesnici.
-Nám končí sezóna.
00:13:59 Také bych mohl někam odstartovat. Na žně ne, to ne.
00:14:04 Tak Jirka a Julínek se rozhodli. Pojedou na žně.
00:14:08 Odonek někam za koníčkama, nejspíš do Chuchle.
00:14:13 A co Boženka, nepojede také někam?
00:14:17 Tázali se nás v podniku, kdy budeme chtít užít dovolené.
00:14:21 Hodilo by se jim to nyní, je mrtvá sezóna.
00:14:25 Mrtvá sezóna. Mrtvá sezóna.
00:14:28 A já jako bych byl už taky mrtvej. Otce se nikdo na nic neptá.
00:14:32 Tak se nerozčiluj, tatínku.
00:14:36 Tak dobrá, bude po vašem. Pojedeme všichni.
00:14:42 Košilka. Copak?
00:14:44 Gaston. Prosím?
00:14:48 Nájemce. A kterej?
00:14:51 Uklidni se, tatínku, prosím tě. Harmonie.
00:14:58 Dobře, tatínku, pojedeme společně celá rodina.
00:15:02 -Ano, bude to velmi zajímavé.
-To určitě. To se teda těším.
00:15:08 Já to věděl, že to tak dopadne. Společná stáj.
00:15:12 Ticho!
00:15:14 Dokud jsem živ, bude rodina držet pohromadě. Rozumíte?
00:15:20 Rodinu udržovati sluší se v každé době.
00:15:23 U nás v rodině byla vždycky taková tradice.
00:15:27 Jedině bratr mého děda, když ještě náš rod sídlil na chalupě,
00:15:31 nabyl přesvědčení, že se bez rodiny obejde,
00:15:35 sebral se, pustil se do světa a jak to s ním dopadlo?
00:15:41 Co je to tady za opičárnu? Ukazují si na prstech,
00:15:45 kolikrát už od tebe tuhle historii slyšeli.
00:15:48 Ty jsi to, vzhledem ke svému mládí, slyšela nejmíň třicetkrát, viď?
00:15:51 Uráží mě. To je vidět, že nejsem k ničemu,
00:15:54 když vlastní děti si ze mě dělají špumprnágle.
00:15:57 (jeden přes druhého) Oni to tak nemysleli.
00:16:00 Řekni mi, jak to bylo s dědečkem. Já jsem chtěl říct, že bab...
00:16:06 Ne... Nic! Nic nebudu povídat!
00:16:12 Já chci mít klid! My jsme to tak nemysleli.
00:16:17 Tati, vážně.
00:16:36 Nezlob se, tatínku, prosím tě. Tak.
00:16:43 Zmiz, jednoročku. Křeslo patří osvědčeným běhounům
00:16:47 s otlačenýma nohama. (rána)
00:16:49 -To je můj oděv. Hned ho odlož.
-Co má co dělat v mé skříni?
00:16:52 Já už toho mám opravdu dost. Myslíš si, že nemůžu mít nikdy nic?
00:16:57 -No, bodejť by jo.
-Slečny zase mají moje kravaty
00:17:01 a já to nemůžu potom najít. Ticho!
00:17:03 Připravit všechno ke spaní a klid! Naprostý klid!
00:17:18 -Dělej.
-Mám se zbláznit?
00:17:22 Tohle je každej den, taková otrava.
00:17:36 -Necháš mě udělat ten uzel?
-Já se musím učesat.
00:17:39 -Jsi tady hodinu a... Ticho, děti.Pšt.
00:17:42 Maminko, my jdeme do toho biografu. Nedělejte rámus,
00:17:46 až se budete vracet.
-Dobře. Tak pojď, prosím tě.
00:17:52 V půl 11 před domem a ať nemusím čekat.
00:17:54 Tak jdi už. A děkuju ti.
00:17:58 (pískání)
00:18:03 Přesně jako na vojně. Jenomže se 3 neděle neuvidíme.
00:18:08 Ty budeš sám, ale já s celou rodinkou.
00:18:12 A kam vlastně jedete? Už to víš? Do Strmína. Takové horské hnízdo.
00:18:18 Co se směješ? Jen tak.
00:18:21 Pojď tancovat.
00:18:28 (troubení večerky)
00:18:59 (sbíječka, bouchání, rány)
00:19:30 (muž) Raz, dva. (sborový zpěv, pochod)
00:19:34 Sama královna, sama královna ceduličku psala,
00:19:38 ceduličku psala.
00:19:43 Aby šohajka, aby šohajka, na vojnu dostala...
00:19:46 Učí se tajně.
00:19:51 ...na vojnu dostala.
00:19:56 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj,
00:19:59 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj.
00:20:03 Proč nespíš, tatínku? Vojáci zpívají.
00:20:07 Vojáci a svobodné dcerky nepatří dohromady.
00:20:11 Ale tebe to nezajímá, viď? Už zase spí.
00:20:28 Pánové si budou přát? Rád bych si prohlédl ten kufr.
00:20:32 Prosím.
00:20:44 Takové strýce znám. Strčí do kufru hlavu
00:20:47 a nakonec si stejně nic nekoupí.
00:20:50 Vezmete si ten kufr, pane? Zdá se mi dobrý.
00:20:53 Kolik, prosím? Jeden? Nebo dva? Sedm.
00:21:05 Počkej tady.
00:21:11 Tatínku!
00:21:18 Tady nejsem žádný tatínek. Tady jsem pan zákazník, slečno.
00:21:22 Jsou ty brýle proti slunci dobré? Velmi dobré, tati...
00:21:27 Velmi dobré. Sedm kusů.
00:21:32 -Nazdar, Božka.
-Dobrý den.
00:21:37 Tak. Dám je do sáčku. Není třeba. Škoda papíru.
00:21:41 Račte, prosím.
00:21:45 Tatínku. Tati!
00:21:48 Tati, blok!
00:21:56 (troubení)
00:22:01 (cinkání)
00:22:07 Podívej se, to je ten Tříška z byťáku.
00:22:10 To víš, takovým jeden kufr nestačí. (smích)
00:22:26 Už abychom byli pryč.
00:22:28 Ještě se večer rozloučíme se Slavíčkem a jedem.
00:22:34 (tón ladičky)
00:22:36 Tak ještě jednou. Prosím.
00:22:40 (sborový zpěv) Zpívej, skřivánku, zpívej.
00:22:45 Skřivánku, zpívej. (kánon)
00:22:48 Skřivánku, zpívej.
00:22:56 Pane Holube, prosím vás, toho skřivánka vejš.
00:23:00 A neškrťte ho. Tak ještě jednou.
00:23:03 (tón ladičky)
00:23:08 (sborový zpěv) Zpívej, skřivánku, zpívej.
00:23:15 Skřivánku, zpívej. (kánon)
00:23:25 Z nebe se dívej na naši zem.
00:23:33 Kouzelnou, když slunko svítí,
00:23:37 v zahradách je plno kvítí.
00:23:41 Naše drahá zem.
00:23:45 Naše drahá zem. Zpívej o ni.
00:23:51 Zpívej o ni.
00:23:55 Zpívej o ni všem.
00:24:06 (potlesk)
00:24:10 Děkuju vám, dámy a pánové, a pro dnešek dost.
00:24:13 A na šťastnou shledanou po prázdninách.
00:24:16 (potlesk)
00:24:23 Tatínku, tohle jste zazpívali moc pěkně.
00:24:27 Ale pořádný bas nám stále ještě chybí.
00:24:35 Náš milý dirigente a příteli.
00:24:40 Na vaši počest, poněvadž nás již 10 let vedete zpěvem k srdci,
00:24:46 srdcem k vlasti, jsme nacvičili píseň.
00:24:50 Jistě se vám bude líbit.
00:24:57 (tón ladičky)
00:25:04 (sbor, broukání)
00:25:32 Sama královna, sama královna,
00:25:36 ceduličku psala, ceduličku psala.
00:25:45 Aby Janíčka, aby Janíčka...
00:25:52 Tatínku. Počkej, vem si pilulku.
00:25:56 Tatínku!
00:26:01 Ničeho nechápu. Co se mu stalo? Proč pádí?
00:26:17 Haló, haló, prosím vás. Hoďte nám to tam.
00:26:21 Rychle.
00:26:22 Honem. Počkat!
00:26:24 Kufr. Kufry. Počkejte.
00:26:30 Pojďte, děti.
00:26:38 Tak, tak, tak. Táto.
00:26:40 Tady máš kufr. Sedni si. Dobrá.
00:26:43 Postavit. Dobrá. Tak, tak.
00:26:47 -Vy jste mi šlápnul na nohu.
-Dovolte, pane.
00:26:51 Kampak? Všechno obsazeno.
00:27:06 Dovolte, prosím.
00:27:08 Aha.
00:27:22 (muž, zvenku) Pivo!
00:27:26 Pivo! Kampak? Ve stanici nelze.
00:27:30 Zapomněl jsem, promiňte.
00:27:43 (hluk rozjíždějící lokomotivy) Už jede.
00:27:51 To je otrava. Tak je tam vůbec někdo?
00:27:55 Tak otevři.
00:27:59 Tati, tady je volné kupé. Kde?
00:28:06 Promiňte, usnul jsem. Usnul.
00:28:09 To je neslýchané.
00:28:12 -Veleba.
-Tříšková.
00:28:14 -Hospodářský správce.
-Tříška.
00:28:17 Tříška. Tříšková.
00:28:19 Tříška.
00:28:23 Kufry, děti. Tříšková.
00:28:32 -Trošičku prudké, že?
-Prosím.
00:28:39 Prosím.
00:28:43 Jízdenky, prosím. Tady.
00:28:48 Neračte být z bytového úřadu? No jo, vždyť se na vás pamatuju.
00:28:52 Byl jsem u vás kvůli tomu bytu Ve Smečkách.
00:28:55 3. poschodí, pamatujete se? Ne, nepamatuji se.
00:28:59 V životě jsem vás neviděl.
00:29:21 Strmín, Strmín, vstávat, vystupovat.
00:29:25 Jsme na místě.
00:29:29 Vy taky vystupujete? Ale to je náhoda.
00:29:34 Tatínku, nech tady kufry, já vám je podám z okýnka.
00:29:37 No, tak dobře.
00:29:48 -Nosič!
-Tady.
00:29:54 Haló, tady.
00:29:56 Haló, tady ještě.
00:30:01 A poslední.
00:30:04 Tady, tady. Jirka dolů!
00:30:07 A za ním! Nosič! Tati.
00:30:11 Dovolíte, slečno? Pokud máme společnou cestu.
00:30:14 Prosím, jste velmi laskav. Tady.
00:30:16 -Děkuju.
-A ještě.
00:30:18 -Ještě jeden.
-Děkuju.
00:30:21 Pojďte rychle. Nosič!
00:30:26 Nosič! Nosič! Nosič!
00:30:32 Seberte to a pojďte.
00:30:43 Nepřekážejte provozu. Uspořádejte se.
00:30:52 Neneste to všichni na jedné straně. Jak to vypadá.
00:31:00 Já se z toho zblázním. Povídám, každý kufr jinak.
00:31:21 Harmonie. Konečně jsme tady.
00:31:32 Ježišikriste, proč tu stojíme, když mám takovej hlad.
00:31:36 -Pojďte nahoru.
-Já vám to vezmu, pane Tříška.
00:31:39 Jo, tak jdeme.
00:31:50 (hvízdání)
00:32:06 Tak, hoďte s sebou, pánové, ať to můžeme odhalit.
00:32:09 Harmonie.
00:32:11 Co jsem komu udělal. Tatínku, pilulku.
00:32:15 Sakra, co je to za spolek? Vítám vás.
00:32:19 Dovolte, abych se představil. Gaston Košilka, nájemce.
00:32:22 Za chvilinku tady bude vše v nejlepším pořádku.
00:32:26 Rybolov je zde znamenitý. Přímo báseň.
00:32:30 Podívej se, tati, když pán říká, že tady bude vše hned v pořádku,
00:32:35 snad bychom nemuseli pryč. (muž) -Ručím svou hlavou.
00:32:38 Kam bychom taky měli jet? Zpátky do Prahy? Fiakrem?
00:32:42 Já ti dám fiakr. Jak to vypadá nahoře, pane Košilka?
00:32:46 Znamenitá bydla. Račte se, prosím, podívat. Prosím, račte. Kufry!
00:33:06 (pískání)
00:33:09 Hele, tati, radnice. To je pivovar.
00:33:14 A rybářské potřeby. Pojď se na ně podívat.
00:33:24 Tati, podívej se... Podívám se tam.
00:33:27 Někdy v takovém malém krámku mívají dobré věci.
00:33:30 Jdi a já tu na tebe počkám. Jo.
00:33:36 Prosím vás pěkně, nevíte, kde bych našla poručíka Vránu?
00:33:40 Bohužel, slečno, neznám. Ale tady asi nebude.
00:33:44 Děkuju.
00:33:53 -Hrom aby do toho bacil.
-Dobrý den.
00:33:56 Kdybyste dovolil, já bych se na to podíval.
00:33:59 -Ale jo.
-Jo? Julínku, nastartuj to.
00:34:02 A pomalounku přidávej plyn. Pomalu. No, no.
00:34:08 To bude asi v karburaci. Půjčte mi šroubovák.
00:34:14 No, tak zkus to. (startující motor)
00:34:27 No, vidíte.
00:34:29 Vás bychom tady potřebovali. Vy jste odsud?
00:34:32 Kdepak, my jsme tady na dovolené. Já jsem od fochu.
00:34:35 My už míň. My ještě nedávno dělali vodovody.
00:34:38 Tak vám, kluci, pěkně děkuju. A kdybyste snad něco potřebovali...
00:34:42 -Potřebovali bychom něco na výlet.
-Ale jo, vraků je tady dost.
00:34:46 Ale bohužel je to všechno bosí.
00:34:49 Tohle kdybyste si zrychtovali. To nepotřebuje gumy.
00:34:52 (zahvízdání)
00:34:55 No, kousek je to pěknej. Jen kdyby to jezdilo.
00:34:59 -Tak to zkuste, hrábněte si do toho
-Jo?
00:35:04 Řekl jsem si: Jsi s venkovem srostlý,
00:35:07 tak ukaž, co umíš. Vždyť my jsme také z venkova.
00:35:11 V Kyšicích jsou ještě dnes pěkná hospodářství.
00:35:14 Venkov je opravdu hezký. Bílé ovečky na zelené louce.
00:35:18 Zvonce krav a vůně obilí a bůjní plnokrevníci.
00:35:22 Zdá se, že máme společnou lásku. Nech toho čtení.
00:35:26 Tak, jak se ti tu líbí, tatínku? Ještě jsem toho moc neviděl.
00:35:31 Jirko, Julínku!
00:35:33 Pojďte.
00:35:37 (kohoutí zakokrhání)
00:35:45 Zatracená zelenina. Jako by se ti lidé nemohli cpát bez kytek.
00:35:49 Pěkně vítám, panstvo. Račte dál. Račte se posadit.
00:35:53 Kuchař vám jistě vynahradí všechna dosavadní utrpení.
00:35:57 Prosím, už je to tady. Račte se posadit, prosím.
00:36:00 Přeju dobré chutnání. Děkujem.
00:36:06 Dovolte, pane Košilka, abych vám vyjádřil svou spokojenost
00:36:11 Víte já to mám tak rád, když je celá rodina pohromadě.
00:36:15 U nás byla vždy taková tradice. Jedině bratr mého děda,
00:36:20 když ještě náš rod sídlil na chalupě,
00:36:23 nabyl přesvědčení, že se bez rodiny obejde.
00:36:27 Sebral se, pustil se do světa na vlastní pěst
00:36:30 a jak to s ním dopad...
00:36:34 Jak to dopadlo, že jsem tak smělý?
00:36:37 Dopadlo to tak, že se v rodině rozmnožili klackové,
00:36:40 kteří nemají úctu k vlastnímu otci. Umejt.
00:36:44 Není možná. To je velmi zajímavá anekdota.
00:36:47 Umejt!
00:36:52 Prosím.
00:37:34 (troubení)
00:37:42 (rána)
00:38:31 (rána)
00:38:40 (chrápání)
00:38:48 (chrápání)
00:38:58 (chrápání, mezitím stále troubení večerky)
00:39:11 Spí, holomci.
00:39:21 (rána) Vstávej, spadla ti postel.
00:39:36 Co za mnou jdeš jako náměsíčník? Jdi si lehnout.
00:39:54 (muž) Raz, dva. (sborový zpěv, pochod)
00:39:58 Sama královna, sama královna ceduličku psala,
00:40:03 ceduličku psala...
00:40:08 Já to nepřežiju. Já to nepřežiju.
00:40:11 Kam se hnu, všude jsou samí... ...všude jsou samí vojáci.
00:40:20 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj.
00:40:24 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj.
00:40:28 Vstávat, všechno vstávat!
-Tati! -Co je?
00:40:31 Vstávat, oblíkat! Jedem!
00:40:34 Ale kam? Oblíkat, jedem.
00:40:37 Už jsem řekl! Jedem! Tatínku!
00:40:42 Co je? Kam to letíte s tím kufrem? Co vás namíchlo, člověče?
00:40:47 Na tomhle místě nebudu ani hodinu. Zažil jsem tu už tolik příkoří.
00:40:51 Harmonie, nejklidnější místo v republice.
00:40:54 Skládejte, balte, jedem! A kam a čím, tatínku?
00:40:58 To je jedno. Kamkoliv a čímkoliv. Oblíkat.
00:41:01 Můžete jet se mnou do Kyšic. Prosím, třeba do Kyšic, ale jedeme.
00:41:06 Tatínku, vedle je správkárna a slíbili nám,
00:41:09 že nám půjčí nějaké vozidlo. Ještě autosprávkárna!
00:41:12 Kvůli vám tam dáme ústav hluchoněmých.
00:41:14 Srovnejte se zemí kasárna, autosprávkárny a pilu a...
00:41:21 No jo, vždyť tam máte málo klihu. To musíte... Vemte si to.
00:41:27 Tatínku. Na co čekáš?
00:41:30 Já jsem se tolik těšila do Strmína. Obléknout!
00:41:36 -Slone.
-Počkej!
00:41:39 -Pardon, pardon.
-Rukulíbám, milé dámy.
00:41:43 Potřebuju tichý pokoj, manžel je objednán.
00:41:46 -Ovšem.
-(jedna přes druhou)
00:41:48 Okamžik, strpení, mé dámy.
-Zkrátka a dobře.
00:41:52 Máte ty byty? Nepřiděluji. Nemáte nárok!
00:41:56 No dovolte! Co je to za chování? Podejte si žádost.
00:42:02 (řinčení skla)
00:42:10 (rachot motoru) Co je tohle zase?
00:42:15 Tatínku, prosím tě, pilulku. To jsme si s Julínkem opravili.
00:42:19 Tadyhle Karel to zajíždí. Tak jedem. Třeba s tímhle jedem.
00:42:22 -A kde je pan Veleba?
-Maluje.
00:42:25 -Strašlivé vozidlo.
-To víš, limuzína,
00:42:27 kterou by tě odvezl průmyslník do svého bungalovu, to není.
00:42:31 Zhasneš to? Chceš, aby to vybouchlo?
00:42:35 Vždyť už to vybouchlo. To přece nikdy nepojede.
00:42:38 (rána)
00:42:41 Lidi, lidi, počkejte na mě. Já už běžím.
00:42:45 Počkejte, ještě pan Veleba. Pane, zastavte!
00:42:49 Ježiši, kufr!
00:43:14 Hej, pane, nejezděte tak rychle. Ne, že bych se bál,
00:43:19 ale tenhle přístroj... Ať zastaví. Já chci zastavit.
00:43:24 (křik, jeden přes druhého)
00:43:27 (ječení, křik)
00:43:36 (křik, ječení)
00:44:00 Mami, mami, mami!
00:44:04 Neřvi. Vždyť je to legrace. (smích)
00:44:15 Já vám nedala snídani. Vemte si aspoň rohlík.
00:44:18 Jo, teď je čas na rohlík! Zastavte!
00:44:21 No jo, ale jak?
00:44:29 (křik)
00:44:35 (křik, jeden přes druhého)
00:44:53 (rána, křik)
00:45:02 Hernajs!
00:45:04 (rána)
00:45:14 -Není nad dobytčí potah.
-Hele, tamhle je.
00:45:18 Tak pojďte. Tatínku. Vždyť jsem tady.
00:45:29 Haló, pane, nemohl byste nás odsud odvést?
00:45:34 Tímhle? Lepší tohle než nic.
00:45:37 Přezimovat tady nebudeme. Nevíte, kde to jsme a kam jedeme?
00:45:40 To je fuk. Ale jedeme.
00:46:11 Staly se případy, že přijeli brigádníci
00:46:13 a nikdo si jich ani nevšiml.
-To se u nás nestane. Bez starosti.
00:46:17 -Ty víš, jak jednat s lidmi.
-Ale!
00:46:20 Koukej, už jedou. (hluk startujícího motoru)
00:46:28 Vítám vás do Horek. Pěkně vás vítám.
00:46:31 Děkuju vám, děkuju. Já jsem Tříška z bytovýho úřadu.
00:46:34 Kdybyste, pane, věděl, jak já mám pocuchané nervy.
00:46:38 To jste nemohl nic lepšího udělat, než přijet sem.
00:46:42 Tady si nervy určitě spravíte. Pěkně vítám.
00:46:44 Jistě se vám tu bude líbit. Je tu hezky.
00:46:48 Prosím vás, máte tady místo pro 7, 8 utrmácených lidí?
00:46:52 80! To se rozumí, že vás tu ubytujeme.
00:46:55 A můžete si vybrat. Tak pojďte se mnou.
00:46:58 Pojď, tati, pomalu. Děkuju.
00:47:01 (husí kejhání)
00:47:24 Tak tomuhle bych řekl harmonie. No jo, vápno.
00:47:28 Chtělo by to přeštrejchnout. Teď jsme přijeli a začnem malovat.
00:47:33 Mám hlad jako vlk. Seženeme tu něco k jídlu?
00:47:37 Co si o nás myslíte? To se rozumí, že se o vás postaráme
00:47:45 U nás se musíte cejtit jako doma.
00:47:48 (Julínek) To je bašta! Dobří lidé ještě nevymřeli.
00:47:53 A jak to bude s noclehem? Žádné starosti, místa je tu habaděj
00:47:59 Slyšíš?
00:48:02 To budu spát sám. Úplně sám. Já taky!
00:48:05 -Jdi, prosím tě.
-Nech si to.
00:48:07 Ticho. Prosím?
00:48:09 Poslouchejte. Koho?
00:48:11 Slyšíte?Ne. Co máme slyšet, tatínku?
00:48:15 To ticho. To báječné ticho.
00:48:47 Co je, tatínku? V takovém tichu člověk sám neusne.
00:49:04 (bučení)
00:49:09 Co je to? Asi tomu dobytčeti něco je.
00:49:14 (zabučení)
00:49:20 (zabučení)
00:49:27 (zabučení)
00:49:33 (hluk, jeden přes druhého) Kde je Veleba? Musí pomoct.
00:49:36 Tatínku, neutíkej tolik. Počkej.
00:49:43 Řvala hlady. Tady to stvoření na ni zapomnělo.
00:49:46 Můžete jít klidně spát. Já už to zařídím.
00:49:49 -Mohu vám nějak pomoci, pane Velebo
-Ne, děkuji. To není práce pro dámu
00:49:58 Člověče nešťastná, co to do ní cpete?
00:50:01 Vždyť ta kráva je nadmutá.
00:50:06 No jo, to je divný. Myslel jsem, že má hlad.
00:50:10 A co se dá v takovém případě dělat, pane Velebo?
00:50:14 Nic. Co by se dalo dělat. Počkat, až splaskne.
00:50:19 Ano, maminko, počkat. Jděte spát. Tady nejste nic platní.
00:50:24 My už to tady s Ignácem ohlídáme. Už dá pokoj. Vy jděte taky.
00:50:34 (bučení)
00:50:44 Vždyť jsem vám říkala: Jděte spát. Copak to jde v takovém rámusu?
00:50:49 Nedivte se jí, že bučí. Bude mít telátko.
00:50:52 Ať tu zůstane jen správce Veleba. Bude ho potřeba.
00:50:56 Tak vidíte, vy nadmutej. Jděte pomoct.
00:50:59 Ne, ne, ne. To nemůžu. Už odmalička takové věci nesnáším.
00:51:04 Jaký to útlocitný člověk. Tak zavíráme, zavíráme.
00:51:08 A počkejte. Budeme potřebovat vodu a trochu otrub.
00:51:11 Samozřejmě. Pojďte. Tu vodu.
00:51:20 Není vám nevolno z toho kravského zápachu, pane hospodářský správce?
00:51:25 Třeba to nesnášíte. (zevnitř) Tak už pojďte.
00:51:30 Zázrak je dokončen.
00:51:35 (Slávka) Požehnej pánbůh. Pánbůh požehnej.
00:51:39 No, teď už snad přestane bučet. Že bych se konečně trošku vyspal.
00:51:45 Tak pojďte, pojďte. Jéé.
00:51:49 Pojďte.
00:51:58 To jsem si nemyslel, že o dovolené budu chodit spát taky ráno.
00:52:02 Já jsem si leccos nemyslel. Pojď.
00:52:05 Ale vždyť si můžeš přispat, tatínku Ranní spánek bývá nejlepší.
00:52:30 (muž) Raz, dva, tři, čtyři.
00:52:33 Raz, dva.
00:52:35 (sborový zpěv) Sama královna, sama královna ceduličku psala...
00:52:39 To není možné. To mi dělají schválně.
00:52:42 Královna... (povzdechnutí) Vejš. Vejš. Vejš!
00:52:46 ...aby šohajka, aby šohajka
00:52:50 na vojnu dostala,
00:52:53 na vojnu dostala.
00:52:58 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj.
00:53:02 Čobogaj, nebogaj, čáry nebogaj.
00:53:06 (velitel) Za půl hodiny nástup.
00:53:08 (muž) Rozkaz.
00:53:11 Dozpívat.
00:53:15 Kde se tu bereš? Chtěla jsem tě překvapit
00:53:17 ve Strmíně a jsem tady. Já taky.
00:53:19 Pavle, jestli ta vaše písnička vzbudila tátu, tak balíme.
00:53:23 Nesmíš se tátovi ukázat v uniformě. Neboj se, já to nějak zařídím.
00:53:28 (muž) Pozor! Zastavit, stát.
00:53:32 Na ubikace rozchod.
00:53:38 Kde jste? Kde jste?
00:53:41 Co je, tatínku, co se ti zase stalo Vy jste neslyšeli?Ne.
00:53:45 Musíme okamžitě pryč. Kvůli vojákům a kvůli vám.
00:53:49 Ale dovol. Kvůli mně? Tebe se to netýká. Kde je Slávka?
00:53:54 Musíme okamžitě pryč. Jirka s Julínkem musí sehnat
00:53:57 dopravní prostředek. Ale tati...
00:53:59 Jakýkoliv! Ano, tatínku.
00:54:01 Kdyby to krávy byly, musíme pryč!
00:54:05 Kde jsi byla? V tom županu, tak časně.
00:54:09 Jdi rychle balit, zmizíme okamžitě.
00:54:13 To je pěkné. Najíst se, vyspat a zmizet.
00:54:17 To je hezké chování rodiny za tak milé přivítání.
00:54:20 Ale vojáky mi zatajili. Slabé nervy jsou slabé nervy.
00:54:24 Ale někdy aby to kůň vydržel. Jdeme balit.
00:54:28 Ale slušné to zrovna není.
00:54:31 To má být na mne?
00:54:34 (šeptem) Tati.
00:54:45 Myslím, že bychom měli rychle opustit tohle závodiště.
00:54:50 Začíná to tu vypadat nějak moc... ...moc pracovně.
00:54:55 Ti dva přece nic nenajdou. Podívám se raději po něčem sám.
00:55:01 Obecní hovor na Horky. Dobrej den.
00:55:05 Ne, ne, už jsem nikoho neposílej.
00:55:08 Mám tu vojáky a včera mi přijela osmičlenná brigáda z bytového úřadu
00:55:13 Do práce jsou jako draci. Ano, úplně stačí. Nazdar.
00:55:22 (hluk, křik, jeden přes druhého)
00:55:25 (muž) Pozor!
00:55:27 Pohov!
00:55:29 Pojďte sem, mládenci. Chci vám něco říct.
00:55:31 Proč jsme tady, všichni víte. Tohle je naše první společná bitva
00:55:35 a my ji musíme vyhrát, i kdyby čert na koze rajtoval.
00:55:39 Co říkáš, Vondráčku? To je jasný, pane poručíku.
00:55:42 Poručíka vynechte. Od této chvíle se ze mě stává hlavní hospodář.
00:55:46 Doufám, že i tak si budem rozumět a že nám to bude pěkně klapat.
00:55:50 Tak co, kluci, vyhrajeme to? (jeden přes druhého) No, jasně!
00:56:00 Podívej ho, koníčkáře.
00:56:05 Tak to je hotový. Pojď.
00:56:09 Žebřiňák? Lepší než nic. Jsme všichni?
00:56:13 -Ano. Ale kde je pan Veleba?
-Tady jsem. Co se děje?
00:56:18 Spal. Doteď spal. To je hroznej chlap.
00:56:22 Kdo spí, ten krade.
00:56:24 -Jedeme pryč, pojedete s námi?
-Ano, jistěže pojedu.
00:56:28 Hned jsem dole. Tak rychle, rychle.
00:56:31 Nakládat kufry a jedeme. Tatínku!
00:56:34 Žádné zdržování!
00:56:39 (kdákání) Vondráček.
00:56:43 Rozkaz, pane poručíku. Vojíne Vondráčku,
00:56:46 okamžitě vypřáhněte ty koně a odveďte je, co nejdál budete moci
00:56:49 Rozkaz.
00:57:01 (šeptem) Tak dělej.
00:57:08 Takhle sprostě utéct, ani si nedat věci do pořádku.
00:57:11 Mě nikdo nebude učit pořádku. Já...
00:57:16 Teď tady byli. Kam utekli?
00:57:19 Kdo? Jak je to možné?
00:57:20 Jak jsi je zapřahal? To je vrchol neschopnosti.
00:57:24 Hej, pane! Co je?
00:57:26 Nemohl byste nás odsud odvést? Dobře vám zaplatím.
00:57:30 Rád bych vám posloužil, ale bohužel.
00:57:33 Vojáci tu řádí jak 7 morových ran, všechno potřebují pro sebe.
00:57:37 Kam vlastně spěcháte? Chceme se dostat do Kyšic.
00:57:40 Co byste dělal v Kyšicích? Je to dálka a je tam plno vojáků.
00:57:44 Včera jsem tam byl. Vojáci?
00:57:46 Jestlipak já nejsem pronásledovanej člověk.
00:57:49 Chci se jen jednou pořádně vyspat. Vy jste vlastně první rybář,
00:57:53 který spěchá z Horek do Kyšic. Jak to?
00:57:55 Vy jste ještě neslyšel rybářský ráj Horka?
00:57:58 Já jsem tady vlastně jen za rybama. To byste koukal, ten požiteček.
00:58:05 Zrovna se tam chystám. Je to daleko?
00:58:08 Kdepak, hned za chalupou. Pojďte se podívat.
00:58:11 Ale, tatínku, vždyť přece... No, co? Co, tatínku? Co nám zbývá?
00:58:15 Povoz tu není. Tak co? Tatínku, tatínku!
00:58:19 (koňské řehtání) Prr.
00:58:24 Dobrý den. Tak nasedat. Jedem.
00:58:27 A nač ty kufry? Co s nima chcete na poli dělat?
00:58:32 A co ty kabáty? Vždyť vám bude horko.
00:58:35 Víte vůbec, co jsou to žně.
00:58:38 Aby ne. Ale my jsme si šli hledat jinou chalupu, jak jste nám nabízel
00:58:45 Ale když je to tak nutný, tak půjdeme hned.
00:58:48 Viď, tati?
00:58:50 Tak pojďte a nezdržujte. Ještě, že to Slávka zachránila.
00:58:54 Tak pojď.
00:59:02 Slávko, Slávko. Počkej, tohle ti přijde draho.
00:59:06 Tobě je jedno, že se otec hroutil. Že potřebuje klid, klid domova.
00:59:11 Tatínku, co nám jiného zbývá.
00:59:14 Měl bys Slávce poděkovat, že nás z té trapné situace vytáhla.
00:59:17 Já nemůžu nikomu děkovat, že ze mne udělal brigádníka.
00:59:21 Já nejsem žádný brigádník. Já jsem penzista, potřebuju klid.
00:59:25 Klid, klid domova, spánek. A já nikam nepůjdu!
00:59:36 A nepůjdu!
00:59:40 A nepůjdu.
00:59:51 Já se vám divím, že se rozčilujete.
00:59:54 Rybář má vždycky zachovat klid. Já vím. Ale oni mě nutí do práce.
00:59:58 Když nechcete, nikdo vás do ničeho nutit nemůže.
01:00:01 Ovšemže. Oni ať si jdou na pole,
01:00:04 my si vezmeme pruty a jdeme na ryby Co tomu říkáte?
01:00:07 Já nepřijel na brigádu, ale na ryby Pane Tříško.
01:00:13 Jdem.
01:00:15 Tak jedem, jedem.
01:00:18 Kde jsou?
01:00:21 Nesli si kufry zpátky. A převlíct se šli.
01:00:24 Bylo by jim horko na poli. Jsou žně, slunce pálí.
01:00:27 Co tam budou dělat na poli? Vždyť přece...
01:00:30 Vázat snopy, skládat mandele, hrabat, sekat.
01:00:33 -A proč?
-Protože jsou brigádníci.
01:00:37 Co se bude dít, slečno Boženko? Kam chcete jet?
01:00:42 -Vy s náma nepojedete, pane Velebo?
-No ovšem. Ano.
01:00:45 Já už na nikoho nečekám. Hyjé!
01:00:57 Haló, počkejte!
01:01:01 Fakticky, pane Tříško, takovej kousek jsem ještě neviděl.
01:01:04 Ujeli mi. Chtěl jsem jim pomoct.
01:01:07 Jdete na ryby, pánové? Jo, jdeme.Jo.
01:01:10 Můžu se připojit? Beze všeho.No jo.
01:01:13 Veleba, hospodářský správce. Těší mě, Vrána.
01:01:17 Báječné pruty, báječné.
01:01:19 A co říkáte váze? Člověk to ani v ruce necítí.
01:01:22 Nádhera úplná. Dovolíte.
01:01:25 Mohli by snad být trochu delší, ne? Mně to stačí.
01:01:28 Pojďte, nebo nás do něčeho zapřáhnou.
01:01:32 (zakokrhání)
01:01:43 Žížaly ještě musíme koupit. Jo. Ale mají to těžké.
01:01:47 Neměli bychom jim trochu pomoct? To je zbytečné, pane Tříško.
01:01:50 Jsou to vojáci a ty mají sílu, ne? A mají to z kopce. Pojďte.
01:02:30 Hej! Kampak se šouráme? Jdeme na ryby. Pomáhej pánbůh.
01:02:35 Potřeboval bych spíš, aby mi lidi pomohli.
01:02:39 Chlapi si jdou na rybičky a slabá ženská aby dřela.
01:02:42 Tak ať jde domů. My vám píchnem.
01:02:46 Ryby.
01:02:50 Ten penzista s proutkama se mi líbí Ten by nás asi vytrhl.
01:02:53 Slyšel jste ho? Já mu dám penzistu.
01:02:56 To, co oni dělají, jsem už dávno zapomněl.
01:02:59 Kdo je u vás penzista? Vy, výměnkáři.
01:03:05 Jděte si do kuchyně. Já vám dám vejminkáře.
01:03:08 Já vám dám penzistu. Teď s sebou mrskejte, padavkové.
01:03:14 Hej, hop.
01:03:16 Další, hop.
01:03:18 Hej, hop.
01:03:20 Hej, hop.
01:03:23 Hej, hop.
01:03:29 Tak, hotovo. A teď na ryby.
01:03:33 Ale co bude s Velebou? Toho jsme tam zarovnali.
01:03:37 Pruty a jdeme.
01:03:46 Počkat.Co je? Tady je jich. Těmhle neutečeme.
01:03:50 Jen pojďte klidně dál, pane Tříško, přece se jich nebudeme bát.
01:03:54 Ne. No, tak pojďte.
01:03:59 (muž) Hele, kluci pomocníci. Strejdo, hop!
01:04:04 Pojďte sem.
01:04:06 Haló.
01:04:09 Pojďte sem.
01:04:12 Haló.
01:04:55 (muž) Pozor! Pochodem vchod.
01:04:58 Raz, dva. (sborový zpěv) Sama královna,
01:05:02 sama královna ceduličku psala...
01:05:04 Vejš, vejš! ...ceduličku psala.
01:05:10 Pane Tříško, haló, pruty.
01:05:13 Pane Tříško, pruty. Jdeme na ryby.
01:05:17 Kde jste byl, člověče? Copak jste neviděl?
01:05:19 Pane, ti mě dali. A mně ne?
01:05:22 Takhle přinutit člověka k práci. Však si vás ale taky pochvalovali.
01:05:25 Pochvalovali? Bodejť.
01:05:27 To, co oni umí, umím taky a líp.
01:05:31 Pánové, tohle musí přijít sem a tohleto celý tamhle.
01:05:36 To přece musí jít ohnout. Protože, když se to chce točit...
01:05:41 My jsme s tím chtěli, pane, sekat a vy nám z toho děláte kolotoč.
01:05:45 Tenhle Veleba, na co sáhne, tak ničemu nerozumí.
01:05:49 To je potom hospodářský správce. Moc se v tom nevyzná.
01:05:53 Pane Tříško, já musím běžet. Nezlobte se, že to tak dopadlo.
01:05:56 A co odpoledne, šlo by to? No, uvidíme, co se dá dělat.
01:06:00 Tak co je s obědem? To to trvá.
01:06:04 Mám dnes hlad jako vlk. To ti na těch rybách vytrávilo.
01:06:08 Chytil jsi něco? Nebraly.
01:06:10 (všichni) Ááá! (Boženka, zpěv) Hodné dítko...
01:06:13 Sednout, dneska na to není čas.
01:06:17 Pročpak nejíš? Ale, nemám nějak chuť.
01:06:21 Nadýchala jsem se páry u plotny a nemám hlad.
01:06:24 Tak to dej sem, já to dojím.
01:06:28 Co dáme panu Velebovi?
01:06:37 Tady je jídlo pro toho pána, co s námi pracoval na poli.
01:06:41 No, totiž... Jo, já mu to řeknu.
01:06:52 Nehltat.
01:06:54 Klidně dojíst, umejt nádobí a vrátit vojákům.
01:06:58 Dobře, já to umeju a vrátím. To tak. Vrátí to tam Julínek.
01:07:02 Já ne. Já jsem utahanej jako kotě. Mlč, už jsem řekl.
01:07:08 Umejt, vrátit, pohov.
01:07:12 Přece ho nebudu budit. Jdi to vrátit, Slávko, sama.
01:07:16 Oni tě neukousnou.
01:07:25 Ty půjdeš na ryby, tatínku? Jo, půjdu.
01:07:28 V tom horku? Jen, co si to dám dohromady.
01:07:33 Tak jen jdi. Budeme mít aspoň lacinou večeři.
01:07:37 To bude večeře.
01:07:41 Víš, kdo pomáhal těm vojákům na poli?
01:07:44 Kdo?Já. Ale jdi.
01:07:47 To jsi měla vidět, jak mi to šlo od ruky.
01:07:51 To je vidět, že jsem ještě neztratil ten venkovskej fortel.
01:07:58 A ty ryby uděláš...
01:08:01 Maminko.
01:08:04 Spí.
01:08:07 A děti taky.
01:08:09 Všechno to spí.
01:08:38 (bouřka)
01:08:44 Vstávat, pojďte sem.
01:08:47 Vracela jsi to nádobí nějak dlouho.
01:08:50 Promiňte, sháníme lidi. Každou chvíli se strhne bouřka.
01:08:54 Jestli vojáci nesvezou včas obilí do stodol, kroupy vše vymlátí
01:09:00 -To je jasný.
-Já jsem pro, pomoct.
01:09:03 Deset k jedné, že zůstanu doma. Když je třeba, musí pomoct každý.
01:09:07 Odone, pomůžeš u koní.
01:09:10 -Ať předjedou.
-Nastupovat!
01:09:19 -Co je? Kam se jede?
-Jedeme přivítat hraběte na statky.
01:09:23 Právě přijel z ciziny. Prosím.
01:09:26 (Boženka) Né, né, né!
01:09:45 -Hele, Veleba řádí.
-Vypadá vznešeně.
01:09:48 Za chvíli jsme tady. Rozkaz, pane poručíku.
01:09:52 -Který je poručík?
-Ten, co křičel.
01:09:55 (zahvízdání)
01:10:15 Jů, tamhle někdo je.
01:10:31 Někdo se tam schovává.
01:10:34 Zatracenej kluk. Vy tam ve křoví, pojďte nám pomoct.
01:10:38 Za chvilku přijde bouřka.
01:10:40 Já ti dám bouřku.
01:10:46 (muž) Tamhle už prší.
01:10:55 (bouřka, hromy)
01:11:02 Pane Tříška, pojďte se schovat.
01:11:26 (vrzání)
01:11:30 Hej, pane, doma se dobře vypoťte, to by vám ta pomoc přišla draho.
01:11:35 Kampak na nás. (smích)
01:11:40 Čaj.
01:11:42 Čaj.
01:11:46 Horký. Dej pozor.
01:11:54 Řekla jsem ti, že tatínek nechce, abys mu chodil na oči.
01:11:58 Kluk mizerná.
01:12:00 Ty nejsi o nic lepší. Proč jsi nevylezl,
01:12:04 když jsme tě volali. Proč jsi nám nepomohl?
01:12:06 Jako bys ani nebyl z venkova. Stydět se můžeš.
01:12:10 Rozvrat v rodině kvůli vojákům. Půjdu si stěžovat k veliteli.
01:12:14 To můžeš. Už rok spolu chodíme. Cože?
01:12:17 Ty chodíš s velitelem? Ty chodíš s vojákem?
01:12:21 Mám snad čekat jako Božka, až kdo se ti bude líbit?
01:12:25 Slyšíš to, Božka? Tvá sestra chodí s vojákem.
01:12:30 A celá rodina pracuje s těmi zpěváky na poli.
01:12:34 Pan Veleba také dělal. A slušelo mu to.
01:12:38 Vypadal jak hrdina v té bouři. Nebesa se otevřela, ale on nedbal.
01:12:45 Pilulky! Vodu! (kýchnutí)
01:12:49 Proč vy tajíte, že jste poručík? Jak to víte?Vím to.
01:12:54 Když už je to venku... Pan Tříška nemá rád vojáky.
01:12:58 A já chodím s jeho dcerou. S kterou?
01:13:01 Se Slávkou. Copak jste se tak lekl? Mně se totiž zas líbí Boženka.
01:13:05 Ale pan Tříška mě nemůže ani cítit. Vás má rád. Tak jsem si myslel...
01:13:08 Vy nikomu neřeknete, že jsem voják a já se za vás přimluvím.
01:13:12 To byste byl hodnej, pane Vrána. No proto.
01:13:16 Promiňte, že vyrušujeme. Potřebujeme mluvit s panem Tříškou.
01:13:20 Myslím, že to nebude možné. Tatínek se trošku nachladil.
01:13:24 Proč by to nebylo možné. (poručík) Dobrý večer.
01:13:27 Dobrý večer.
01:13:30 To nás to chytlo na poli, co? No, to byl slejváček.
01:13:34 Pane oficiále, právě jsem mluvil s předsedou.
01:13:37 Říkal, že z okresu přišlo nařízení podle kterého výbor má právo
01:13:41 v případě nouze žádat pomoc od kohokoliv. Co tomu říkáte?
01:13:43 Když je to nařízení, tak to platí. Už dneska jsme pomáhali.
01:13:47 Já byl pověřen sepsáním potřebného. Kdyby mohl pomoct někdo z rodiny...
01:13:52 Milerád, já půjdu. To není zapotřebí.
01:13:56 Snad slečna Slávinka by mohla. Slávinka.
01:14:02 Jo, ta půjde taky.
01:14:04 Pak nějaké dříví bychom potřebovali My už také nemáme čím topit.
01:14:09 To může obstarat pan Veleba a slečna Boženka.
01:14:12 Jo, Boženka půjde ráda. Já půjdu taky.
01:14:15 Kdybyste si chtěl odpočinout... Ne, děkuji. Já půjdu.
01:14:19 Julínku, Jirko!
01:14:31 Tohle bylo vždycky moje, u nás doma na statku.
01:14:34 Já chodím hrozně rád na šišky.
-Já také.
01:14:38 Pomoz mi.
01:14:43 Sakra, ten chlap na tom chodí jako malíř.
01:14:46 Máme dost, chlapci? To nám stačí.
01:14:49 S tím vytopíme ledárnu. Tak pojďte.
01:14:59 Tak.
01:15:01 Dejte to sem, chlapci. Já se do toho hned dám.
01:15:05 Dovolte, pane oficiále, já vám pomůžu.
01:15:08 Ne, ne, já si to udělám. Tak pojď.
01:15:12 Tak jsme se právě dohodli. Slávka mi slíbila, že mi pomůže.
01:15:16 To je hodné děvče. Ale zlobí.Copak?
01:15:18 Chodí s nějakým důstojníkem. Je to velitel vojáků, co tu jsou.
01:15:23 To je škoda. Snad se vám ta holka nelíbí?
01:15:26 Strašně. No, tak mu ji přeberte.
01:15:30 Myslíte, že by to šlo? To se dělává.
01:15:34 Já jsem tu svoji taky přebral. To byl... (šeptání, smích)
01:15:42 A vy byste proti tomu nic neměl? Naopak.
01:15:49 Dobré jitro. Dobré jitro, tatínku.
01:15:52 Jak ses vyspal? Mizerně.
01:15:55 Celou noc jsem nezamhouřil oka. Kde jsou děti?
01:16:00 Jirka spravuje traktor, Slávka s Vránou sepisují,
01:16:07 Boženka s Velebou sbírají vejce a Julínek chytá slepice.
01:16:11 Uličník. Proč? Proč chytá slepice?
01:16:15 Má to nařízeno. Ach tak.
01:16:18 Tak všichni dělají.
01:16:22 A co Odonek? Spí, nechala jsem ho ještě.
01:16:25 Milostpán Odonek spí. Tady je potřeba tolik práce.
01:16:31 Když má rád koně, tak ať dělá něco s koňma. Odonku!
01:16:36 Tatínku, jestli bys nešel vyhnat krávy na pastvu?
01:16:40 Co? Já? Krávy? No, posílá mě pan Vrána.
01:16:46 Že prý jistě půjdeš. Abys nám byl příkladem.
01:16:49 Nikam nepůjdu. Odona vyžeň. Ať jde něco dělat.
01:16:54 Nekřič na něj, tatínku.
01:17:00 Dej mi ještě...
01:17:03 ...s sebou chleba.
01:17:49 Neplašte mi tam ty krávy.
01:17:53 Huš, huš. Jedete do houfu.
01:17:56 Jestli vy jste zemědělský správce, tak já jsem panna orleánská.
01:18:02 Jak to, že nejsem? Já jsem... (hlubokým hlasem) Hej, hej.
01:18:06 Člověče, vy máte hlas. To je bas jak zvon.
01:18:10 Vy jste se učil zpívat? To někdy tak při malování...
01:18:14 Já to věděl. Vy jste malíř pokojů. Ne, ne, jsem úředník.
01:18:19 Nepovídejte. Hej. Vy jste malíř pokojů.
01:18:23 Pane Tříška, abych se vám přiznal, býval jsem, ale chtěl jsem výš,
01:18:28 dostal jsem se na úřad, ale to mi nestačilo,
01:18:32 chci být samostatným hospodářem. Musel jsem to zatajit.
01:18:35 Malíři by nic nedali. Pane Tříška, neprozrazujte to na mě
01:18:40 že jsem malíř, že nejsem hospodář.
01:18:45 Já vím, jaký vy jste hospodář. (zpěv) Ta naše hospoda
01:18:50 je pěkně stavěná... A teď vám dám dobrou radu.
01:18:55 Nedělejte špatnýho hospodáře, ale dobrýho malíře pokojů.
01:19:00 Třeba ho tu zrovna potřebujou. Já o tom promluvím s předsedou.
01:19:04 A teď pojďte. Zazpíváme si s celou mou rodinou.
01:19:08 Abyste věděl, jak je mám secvičené. (zpěv) Chovejte mě, má matičko,
01:19:15 jako míšenské jablíčko.
01:19:18 Chovejte mě, má matičko, (sbor, přizvukování)
01:19:23 jako z růže květ.
01:19:26 A až vy mě vychováte,
01:19:29 pak se na mě podíváte.
01:19:34 Jak mě bude pěkně slušet modrý kabátek.
01:19:43 Výborně, pane Veleba. To je bas, to je bas.
01:19:47 A já vás neměl rád. Můj pan Veleba.
01:19:51 (sborový zpěv) ...ale nechoď sám.
01:19:55 Zavolej si, zavolej si kamarády
01:19:58 přes zelený háj.
01:20:02 Zavolej si, zavolej si kamarády
01:20:05 přes zelený háj.
01:20:10 Pěknej sboreček. Líbí se vám?
01:20:13 Kde jste to sehnal? To jsme nacvičili s vojáky.
01:20:17 Nezpívají špatně. A vás to baví. Už jako kluk jsem zpíval.
01:20:21 Chceme tady uspořádat dožínkovou slavnost na rozloučenou.
01:20:25 Doufám, že se zúčastníte? To já se zúčastním.
01:20:28 My zpíváme celá rodina, tady s Velebou.
01:20:33 Takže vlastně, pane Tříško, mohou zpívat sbory dva.
01:20:36 Ano, ale to bude jaksi konkurence. My se jí nebojíme.
01:20:40 Co říkáte, mládenci? (souhlasné přizvukování)
01:20:42 Tak, pane Tříško, kdo s koho. Ale vás je víc.
01:20:45 To nevadí. Budete jistě lepší.
01:20:48 Já něco složím. Dobře.Pojďte.
01:20:54 (hudba, pochod)
01:22:01 Přátelé.
01:22:03 Nebudu dlouho mluvit, protože čím dřív budu hotov,
01:22:07 tím dřív dojde k nějaké zábavě. Měli jsme se tu všichni dobře.
01:22:11 Vojáci i civilisti si porozuměli. Ale teď jsou tu dvě skupiny zpěváků
01:22:17 A na vás teď je, abyste rozhodli, která je lepší.
01:22:21 Vojáci, nastoupit.
01:22:28 No jo, ale diriguje jim civilista.
01:22:36 (sborový zpěv) Národ náš, národ náš
01:22:40 spoléhá na své syny.
01:22:44 Národ náš, národ náš
01:22:47 chce vidět svět jasně zrát.
01:22:52 Národ náš, národ náš
01:22:55 chce vidět naše činy. Co tomu říkáte?
01:23:00 Musíme se vytáhnout. Hm, není to zlý.
01:23:07 Ale potřebovali by pevnou ruku.
01:23:11 ...ať zhyne každý zrádce.
01:23:14 Jen dál, jen výš
01:23:18 z nás nikdo nepoddá se.
01:23:21 My vzhůru chcem, my vzhůru chcem,
01:23:25 my nepřítele vyženem.
01:23:28 My vzhůru chcem, my vzhůru chcem,
01:23:32 my nepřítele vyženem.
01:23:36 (potlesk)
01:23:45 Gratuluju vám, bylo to moc hezký.
01:23:47 Děkuju vám, pane oficiále.
01:23:53 Dovolte, abych poděkoval nejdřív našim vojákům za pomoc.
01:23:58 Je nám opravdu líto, že se musíme s nimi rozloučit.
01:24:02 Pomoc o žních nám zachránila úrodu. My ovšem potřebujeme nejen vojáky,
01:24:09 ale i stálé osadníky. Mistr Veleba, neboť skutečně jde o mistra malíře,
01:24:17 který nám ze skromnosti zatajil svoje zaměstnání,
01:24:21 abychom se neobávali použít ho k zemědělským pracím,
01:24:26 se rozhodl, že tu trvale zůstane. Usadí se u nás a doufáme,
01:24:31 že bude mezi námi spokojeně žít, provozovat svoje povolání
01:24:36 a hospodařit nejen sám, ale i se svou rodinou.
01:24:41 (potlesk)
01:24:43 Slečno Boženko, budete mi nakloněna i když nejsem hospodářský správce?
01:24:49 Vás by bylo s vaším hlasem pro salašení škoda.
01:24:54 Jste svého druhu umělec.
01:24:57 A teď prosím pana Tříšku s jeho sborem, aby nastoupili.
01:25:05 (potlesk)
01:25:19 (sborový zpěv) Pyšněji přes naše lány
01:25:25 k nebesům leť, nahoru vpřed, k nebesům leť.
01:25:32 Už jsou lány námi posekány.
01:25:39 Tiše stojí žací, tiše stojí žací, tiše stojí žací stroj.
01:25:50 Žací stroj. Tu slyš!
01:25:55 Klepity klep, už je to blíž,
01:25:57 klepity klep, a nežli zvíš,
01:26:00 klepity klepity klep, je to tu již,
01:26:03 klepity klepity klep.
01:26:07 Klepity klep, klepity...
01:26:11 Mlátička vtom zaburácí,
01:26:16 jako v žilách bouří mocný tep,
01:26:20 klepity klep, klepity klep,
01:26:23 vezměte si ruce za svou práci, klepity klep,
01:26:28 vezměte si ruce za svou práci, mouku na chléb,
01:26:34 mouku na chléb, vemte obilí na chléb!
01:26:44 Vemte ruce, obilí na chléb,
01:26:47 vemte ruce, obilí na chléb,
01:26:50 obilí na, obilí na chléb.
01:27:00 Obilí na chléb.
01:27:25 Vyhrál jste, pane Tříško, na celé čáře.
01:27:28 Hudba je ode mne. Slova taky. Všechno je ode mne.
01:27:32 Promiňte, ale teď musím dát slovo veliteli vojáků.
01:27:39 Pojďte a vůbec si jich nevšímejte. Hlavně ty, Slávko.
01:27:43 (potlesk)
01:27:57 Obilí jsme včas dostali do stodol, náš úkol zde končí a nám nezbývá,
01:28:04 než se s vámi rozloučit.
01:28:06 Děkuji vám všem, kteří jste nám pomáhali zachraňovat úrodu.
01:28:10 A než-li se rozejdeme, dovolíme si vám zazpívat
01:28:14 zamilovanou písničku našeho nejlepšího pomocníka, pana Tříšky.
01:28:18 Aby věděl, že i vojáci dovedou dobře zpívat.
01:28:22 (potlesk)
01:28:32 (sborový zpěv) Bim bam,
01:28:36 bim bam.
01:28:41 Rožnovské hodiny smutně bijú.
01:28:51 Rožnovské hodiny smutně bijú.
01:29:01 Že ňa s mojú milú,
01:29:06 že ňa s mojú milú
01:29:10 rozváďajú.
01:29:14 Že ňa s mojú milú,
01:29:18 že ňa s mojú milú
01:29:22 rozváďajú.
01:29:25 -Táto.
-Tatínku.
01:29:28 Pane Tříško. Pane Tříško.
01:29:35 Pane Tříško, počkejte!
01:29:38 (hluk, křik)
01:29:56 Karle, tamhle.
01:29:59 Na druhou stranu.
01:30:02 (muž) Pane Tříško, počkejte.
01:30:10 Pane Tříško, pane Tříško,
01:30:15 pane Tříško, počkejte!
01:30:17 Počkejte!
01:30:19 Já vám chci poděkovat. Zač? Vždyť já pro vás nic neudělal.
01:30:23 Právě naopak. Děkuju vám, že jste nám ten byt v Praze nedal.
01:30:28 Tady, tady máme všechno. Tady máme slunce, vzduch, vodu,
01:30:33 zahradu, lesy... Děkuju vám za celou rodinu.
01:30:39 Děkuju. Nemáte zač. (smích)
01:30:51 Takhle se honit, tatínku. Já se ti divím.
01:30:59 Tohle můžeš odstonat. Vypij si ten čaj.
01:31:05 Víš, Marie, tak si myslím, že prvně přidělím novomanželům byt.
01:31:13 Jaký byt? Náš, v Praze.
01:31:18 Jak to myslíš, tatínku? Jiný byt přece nedostaneme.
01:31:22 Dostanem, dostanem. Tenhle.
01:31:26 Starým penzistům se sluší udělat místo mladým a jít tam,
01:31:31 kde ještě mohou udělat kus práce.
01:31:34 Přece nebudu chodit na Petřín krmit vrabce.
01:31:38 Copak se ti tady nelíbí? Líbí, tatínku, líbí.
01:31:42 Už kolikrát jsem ti říkala, že by nám bylo venku líp.
01:31:47 Vidíš, tak je to správné.
01:31:50 Rodinu udržovati sluší se v každé době.
01:31:57 Kdo nedbá... (zývání)
01:32:02 ...svazku, brzy to shledá.
01:32:07 Jedině bratr mého děda... (muž, zvenku) Raz, dva, tři, čtyři.
01:32:13 (sborový zpěv) Sama královna sama královna
01:32:17 ceduličku psala,
01:32:20 ceduličku psala.
01:32:23 Co je? Vojáci. Zpívají.
01:32:28 Moc hezky zpívají. Tak je nech zpívat.
01:32:33 Bože, holka, ty jsi teď nervózní.
01:32:41 S tebou není k vydržení.
01:32:52 Skryté titulky: Karel Vykusa Česká televize 2013
Úředník bytového úřadu v Praze, pan Tříška (S. Rašilov od jehž narození letos uplyne 130 let), se jednoho dne ze své práce nervově zhroutí. Lékař ho pošle na okamžitou dovolenou a hned po ní do důchodu. Tříškova rodina – žena a pět dětí – je jen pro. Na cestě vlakem do pohraničního městečka Strmín se pan Tříška seznámí s panem Velebou, který o sobě tvrdí, že je hospodářský správce a jede také do Strmína. Ovšem penzion Harmonie pana Tříšku zklame. Maluje se zde a pod okny každé ráno zpívají vojáci. Akurátní tatík se proto rozhodne odjet zpět do Prahy. Synové Jirka a Julínek seženou a opraví starý obrněný vůz, ten však i s početnou rodinou skončí nepojízdný v poli. Nakonec všichni dojedou do vesnice Hůrky, kde právě začínají žně – a kde místní správce statku omylem považuje Tříškovy za brigádníky. Nervově labilního pana Tříšku tak čeká vysoce účinná léčba fyzickou prací…
