Věčně mladý Jan Pivec se uchází o ženy tří generací! Česká komedie podle jedné z nejúspěšnějších inscenací divadla Oldřicha Nového (1942). Dále hrají: Z. Kabátová, od jejíhož narození nedávno uplynulo 110 let, F. Roland, J. Romanová, E. Matějková, J. Smejkalová a další. Kamera F. Pečenka. Scénář a režie V. Slavínský
00:01:52 HRAJE ÚRYVKY Z PRODANÉ NEVĚSTY
00:02:35 -Ty neposloucháš.
-Ale, mám jiné starosti.
00:02:40 Karle.
00:02:54 To še muší panu Štanišlavovi nechat, že Jiřinku na piáno
00:02:58 dobře pocvičil. Hraje úžasně. No úžasně.
00:03:01 Mně by bylo milejší, kdyby si hrála s panenkami.
00:03:05 Prosím tě.
00:03:07 Zvedám číši na zdraví oslavenkyně. A ať dostane pořádného ženicha.
00:03:14 Ale Jendo.
00:03:16 A já jí přeju, aby še štala šlavnou virtuózkou.
00:03:21 -Strýčku, ještě se nechci vdávat.
-Ženicha jako Stáňa bys neodmítla.
00:03:27 -Viďte, že si na Jiřinku počkáte?
-Zajisté, pane lesní.
00:03:31 -Já bych pana Stáňu nechtěla.
-A pročpak ne?
00:03:34 -Nemá ještě ani pořádné vousy.
-Jendo, je to ještě dítě.
00:03:42 Už mlčím.
00:03:44 Nepolej si šatičky, Jiřinko.
00:03:59 -Chcete mi něco říci, pane Stáňo?
-Ne, ne prosím, milostivá paní.
00:04:08 Chcete-li odjet, maminko, musíte se připravit.
00:04:12 -Kolik je hodin?
-Čtvrt na pět.
00:04:15 -Zůstaňte ještě, maminko.
-Kdepak, čekají nás na nádraží.
00:04:20 -Ani si neužiju dítě.
-Po prázdninách jí užijeme až až.
00:04:25 ZVONEK
00:04:27 Promiňte, panstvo.
00:04:30 -Jiřinko, pěkně poděkuj za dárečky.
-Ano, babičko.
00:04:42 -Děkuji, kmotřičko, za prstýnek.
-Ať ti přinese hodně štěstí.
00:04:50 -Děkuji, kmotříčku, za kabelku.
-Není zač, Jiřinko, není zač.
00:04:54 Ani při nejlepší vůli vám nemohu déle počkat. Prosím?
00:04:59 Ne, vyrovnání odmítám. Jak si přejete. Poklona.
00:05:09 Neslýchané! Zazobaný pan Kantůrek by se chtěl obohatit z mé tísně.
00:05:15 Snad to není tak zlé s tvou finanční tísní.
00:05:18 Horší, než si můžeš představit.
00:05:21 Proč tedy nepřijmeš Krutinovu nabídku na sloučení tvé tkalcovny
00:05:24 s jeho přádelnou. Měl bys hned po starostech.
00:05:26 Pan Krutina není hloupý. Firma Horníkova trvá už přes 60 let.
00:05:31 To věřím, to by se to panu Krutinovi spojovalo.
00:05:35 Nevím, Karle, nechci tě přemlouvat, ale možná by to za úvahu stálo.
00:05:40 Ne, povídám ne! Ani slyšet o tom nechci.
00:05:45 Jiřinka s babičkou by se s tebou rády rozloučily.
00:05:52 -Copak teď cvičíš, Jiřinko?
-Beethovenovu 1. sonátu.
00:05:56 Kočár už čeká, milostpaní. A ten dort ti dám do kočáru, Jiřinko.
00:06:00 Tak sbohem, maminko. A dejte mi na Jiřinku dobrý pozor.
00:06:03 Jen se nestrachuj. A šetři se, nerozčiluj se.
00:06:07 A ty nezlob babičku a pořád nebrnkej.
00:06:10 Sbohem, tatíčku.
00:06:12 Sbohem. mamičko. Budu na tebe moc vzpomínat.
00:06:16 -Já na tebe také, dítě.
-Tak konec loučení, vlak nečeká.
00:06:19 -Sbohem, maminko.
-Sbohem. A mějte se tu dobře.
00:06:26 -A vraťte se k hostům.
-Na shledanou, babičko.
00:06:30 -Sbohem.
-Na shledanou.
00:06:33 -Také už půjdeme, pane jednateli?
-Taky, taky.
00:06:36 Snad už ne na odchodu?
00:06:38 Nič naplat. Vy mušíte po práci, my taky.
00:06:40 Zdržel bych vás, ale bohužel sám také musím do továrny.
00:06:43 Moje účta.
00:06:45 Rukulíbám, milostivá paní. Nazdar, příteli. Poklona, pane lesní.
00:06:49 -Služebník, pane lékárníku.
-Nazdar, pane Stáňo.
00:07:02 Nežapomeňte, pane míštopředsedo, že máme v pátek šchůzi.
00:07:05 Když to jen trochu půjde, přijdu.
00:07:08 Mušíte! Na programu jsou tuže důležité věci. Moje účta.
00:07:12 Sbohem, milostpaní. Marino, klobouk.
00:07:14 -Poslyš, kde ty jsi místopředsedou?
-Ligy pro mravní výchovu mládeže.
00:07:19 Co? To teď v létě máte plné ruce práce, hlídat mládež, že?
00:07:24 -To je vám k smíchu?
-Prosím, milostpane.
00:07:28 Poslyš, Karle, abych nezapomněl, naše paní baronka vás zve
00:07:31 na pátek večer na zámek.
00:07:33 To je báječné!
00:07:35 Omluvím se. Je to tam pro mě moc hlučné. Hudba, zpěv, tanec, pití.
00:07:40 -Nezapomeň, je tvá dobrá zákaznice.
-Pravda. A kdo všechno bude pozván?
00:07:49 Zámecké úřednictvo, pan purkmistr, jeho náměstek, ředitel gymnázia,
00:07:54 ředitel spořitelny, továrník Krutina ...
00:07:59 S tím bych se nerad setkal. Dělal by mi nabídky na sloučení.
00:08:04 A víš dobře, že v pátek mám schůzi ligy.
00:08:08 -Sbohem.
-Sbohem.
00:08:15 Vidíš? Takový je můj život. Celý rok nikam nejdeme.
00:08:21 A když se konečně naskytne příležitost, dopadne to takhle.
00:08:25 Karel je přepracován, to je to.
00:08:28 Nikdy nebyl společenský. A je to s ním stále horší.
00:08:34 -Někdy si myslím, že to nevydržím.
-Ale každý máme něco.
00:08:39 Víš, proč jsem poslala Jiřinku k mamince? Je to živé dítě.
00:08:43 Ráda křičí, běhá, hraje na klavír, zpívá. A Karel ji stále okřikoval.
00:08:48 Začala být plachá, nesvá, bázlivá. Jen proto jsem ji poslala
00:08:52 na prázdniny k mamince, aby trochu pookřála. Ale já tu zůstat musím.
00:08:56 Já ano. Řekni sám, je tohle nějaký život?
00:09:00 Ale Helenko, takhle nemluv.
00:09:02 Co ještě můžu čekat? Co myslíš, že změní můj osud?
00:09:05 Jiná žena by si našla náhradu jinde, ale to já nedovedu. Já ne.
00:09:10 Jestli bys ráda šla v pátek na ten večírek, tedy půjdeš.
00:09:14 -Ale to neznáš Karla.
-On ať si zůstane doma.
00:09:17 Ty půjdeš se mnou. A jestli Karel něco řekne, tak se s ním chytnu.
00:09:21 A teď hlavu vzhůru!
00:09:23 -Už jsem netančila, ani nepamatuju.
-Tak se těš, jak tě tam roztočím.
00:10:03 -Paní baronko.
-Ale nekřičte, já slyším.
00:10:07 Zdá se, že ten váš lesní by potřeboval pro sebe celý sál.
00:10:12 Máte pravdu, je to tady dnes moc veselé.
00:10:32 Vy to umíte roztáčet, milostivá paní.
00:10:34 Sama se divím, že jsem ještě nezapomněla tančit.
00:10:41 Dámy a pánové, nyní vám zapěje slavná pěvkyně
00:10:47 slečna Rosnická Skřivánčí árii.
00:11:14 Do polí, do luk i strání shůry zní skřivánka hlas.
00:11:23 Snad je to lásky vyznání, chci být tvá, ach věčně tvá.
00:11:35 Srdce zpěvem zasypává, k nebi vzlétne den co den.
00:11:45 Zemi pořád mládí dává, rodný kraj buď pozdraven.
00:12:01 -Ale zpívá krásně tu Carmen.
-Ale ona zpívá Skřivánčí árii.
00:12:09 Máte pravdu, hlas jí trochu přeskakuje.
00:12:54 Kdypak uslyšíme také něco od vás, pane Stáňo. Vy také komponujete.
00:13:00 FANFÁRY
00:13:06 Dámy a pánové, uslyšíte valčík Vyznání od našeho
00:13:11 mladého skladatele pana Stanislava Jarského.
00:13:31 -Smím prosit, milostivá paní?
-Zajisté, mistře.
00:13:48 Ten valčík Na modrém Dunaji, ten má melodii, co?
00:13:53 Ale paní baronko, to je valčík od toho mladého Jarského.
00:13:58 Vy musíte mít vždy jiný názor.
00:14:01 -Máte ze syna radost, viďte?
-A starosti také.
00:14:05 Ten ustaraný tón znám. Že se vám chlapec zamiloval?
00:14:10 Zdá se.
00:14:11 Pak je vše v pořádku. Láska a mládí patří k sobě.
00:14:15 -Opravdu hezký valčík.
-Chcete-li, věnuji vám jej?
00:14:18 -Mně?
-Je váš, jen váš.
00:14:26 Promiňte.
00:14:32 Už aby byl ten chlapec pryč. Čekám pozítří odpověď z Vídně.
00:14:36 Ještě jsi to nepustil z hlavy?
00:14:39 Ne. Z Prahy by mohl přijet každou chvíli domů.
00:14:41 Čím bude dál, tím lépe pro něho i pro nás.
00:14:47 Točí se mi hlava, pane Stáňo.
00:15:10 Prosím. Děkuji.
00:15:13 Tak krásně jsem si už dávno nezatančila. Děkuji.
00:15:22 Prosím, paní baronko.
00:15:25 Pane lesní, kdo je ten hezký mladík, co tančil
00:15:28 s paní továrníkovou Horníkovou?
00:15:30 Syn ředitele gymnázia pana Jarského.
00:15:33 A to jsem ani nevěděla, že má tak velkého syna.
00:15:38 -To ho měl za svobodna, že?
-Ale ...
00:15:42 Promiňte, laskavě. Rukulíbám, milostivá paní.
00:15:45 Dobrý večer. Dovolíte, pan továrník Krutina, pan ředitel gymnázia
00:15:51 Jarský s chotí a synem Stanislavem.
00:15:54 Velmi mě těší. Příjemný večer, že ano.
00:15:57 Smím vás prosit, milostivá paní, na slovíčko?
00:16:00 Společnost vás jistě omluví.
00:16:02 -Prosím.
-Pardon.
00:16:08 Slyšela jste, milostivá paní, něco o mé nabídce vašemu panu manželovi?
00:16:13 Ano, zmínil se mi o tom.
00:16:15 Myslím, že ho nezajímá. Zakládá si příliš na tradici své firmy.
00:16:20 Přitom si nemůže postavit přádelnu, jako já si nemohu koupit tkalcovnu.
00:16:25 -Pro oba by to bylo nejrozumnější.
-Máte pravdu.
00:16:30 -A pak, vy máte dcerušku, já syna.
-Není to předčasná kombinace?
00:16:39 Dnes. Ale za takových 10 roků? Vaše dceruška bude na vdávání,
00:16:46 můj syn na ženění.
00:16:48 -Promluvím o tom s chotěm.
-Děkuji vám, milostivá paní.
00:16:54 -Nebudu vás déle zdržovat. Prosím.
-Děkuji vám.
00:16:58 -Kde je moje sestra?
-Tady přichází.
00:17:03 -Smím ...
-Zatančíme si, Heleno?
00:17:06 Velmi ráda. Prominete? pardon.
00:17:10 Ale já jsem ...
00:17:11 -Sedni si!
-Ano, tati.
00:17:38 HRA NA KLAVÍR
00:18:03 -Přeješ si, Karle?
-Abys nehrála.
00:18:25 ... ten život můj patří jen vám,
00:18:37 zda je to hřích, se vás dnes ptám.
00:18:57 -Maminko, už je tu odpověď z Vídně.
-A příznivá?
00:19:02 Ano. Pozítří tam s ním pojedu a už tam zůstane.
00:19:06 -Uvidíš, že se Stáňa bude bránit.
-To vím, ale jistě poslechne.
00:19:11 A co když se oba mýlíme a on do ní není vůbec zamilován?
00:19:15 Ale to bych byl špatným kantorem, abych tohle nepoznal.
00:19:19 Ale ona o jeho pošetilosti jistě nemá ani tušení.
00:19:22 -Možná, ale víš, co se stane zítra?
-Je to přece rozumná žena.
00:19:28 Rozumná, ale ještě mladá. A její muž je divný patron.
00:19:32 Takové paničky provádí občas hlouposti. Je Stáňa doma?
00:19:36 -Je.
-Tak si sním hned promluvím.
00:19:39 -Ale šetrně, tatínku.
-Jen se neboj.
00:19:46 Nazdar Stando. Copak děláš? Copak to píšeš?
00:19:51 -Ale, nějaké verše, tatínku.
-Verše teď musíš pustit z hlavy.
00:19:55 Pomalu aby ses připravoval na cestu do Vídně.
00:19:58 Do Vídně? Tak přece musím na exportní akademii?
00:20:01 -Copak o tom dnes mluvíme poprvé?
-Tatínku, víš přece, že chci na ...
00:20:06 Na konzervatoř. Ale to není žádná existence, chlapče.
00:20:11 Snad žádný skladatel, ani slavný, se neměl u nás dobře.
00:20:16 Tatínku, pěkně tě prosím ...
00:20:19 Chlapče, nedělej to rozhodnutí sobě ani mně ještě těžší.
00:20:29 Jak si tedy přeješ, tatínku. Půjdu na exportní akademii.
00:20:34 Věděl jsem, že jsi moudrý chlapec. Je to i pro tvůj klid.
00:20:41 Jak to myslíš, tatínku, pro můj klid?
00:20:45 Ty si myslíš, že nic nevidím. A já ti vidím až do srdce.
00:20:53 Tak pojď.
00:21:00 -Tak, maminko, vše je v pořádku.
-To jsem ráda, chlapče.
00:21:05 Maminko, rád bych si ještě něco koupil.
00:21:08 Ale to si musíš pospíšit, hnedle budou zavírat.
00:21:11 Počkej, já mám. Rozluč se také s kamarády, zítra už nebude čas.
00:21:16 -Tady máš na to desítku.
-Děkuji ti, tatínku. Sbohem.
00:21:20 -Sbohem, maminko.
-Sbohem.
00:21:23 -A dnes máš přesčas.
-To jsem rád, tatínku.
00:21:30 -Bránil se?
-To víš, maminko, že se bránil.
00:21:34 -Plakal?
-Ale to zas ne, matko.
00:21:37 Držel se statečně. Jako chlap.
00:21:39 -A kam myslíš, že teď jde.
-Kam jde? Rozloučit se.
00:21:48 -Dobrý večer, Heleno.
-Vítám tě, Jendo.
00:21:51 Karel mi říkal, že vám některé palmy marodí.
00:21:54 Přivedl jsem našeho odborníka, aby se na ně podíval.
00:21:56 -Děkuji ti.
-Rukulíbám, pane lesní.
00:21:58 Zdravíčko, Marino. Zaveďte pana Motyčku do zimní zahrady.
00:22:02 Prosím. Pojďte.
00:22:08 -Jak se ti vede po včerejšku?
-Ne zrovna nejlépe.
00:22:13 -Karel vyvádí?
-Je podrážděný až běda.
00:22:20 Karel si musí uvědomit, že nejsi jeptiška, že chceš taky mezi lidi.
00:22:28 A vida, pan Stáňa jde k nám.
00:22:40 Rukulíbám, milostivá paní. Dobrý večer přeji.
00:22:43 Vítám vás, pane Stáňo. To je od vás velmi milé. Děkuji.
00:22:48 -Nazdar, pane Stáňo.
-Poklona, pane lesní.
00:22:51 -Jsem rád, že vás vidím.
-Přicházím se vlastně rozloučit.
00:22:56 -Copak?
-Rozloučit?
00:22:58 Pozítří odjíždím. Otec rozhodl, že půjdu do Vídně na exportní akademii.
00:23:05 Tak vida, pan Stáňa nám odjede do Vídně. Bude se nám stýskat.
00:23:13 Mně, milostivá paní, mně také.
00:23:15 Ale co, Vídeň je krásná a Vídeňačky jsou rozkošné.
00:23:18 Zamilujete se, zapomenete, a tak to bude v pořádku.
00:23:24 -Nazdar, Karle.
-Dobrý večer, Jendo.
00:23:27 Je tady zahradník. Nechceš s ním mluvit?
00:23:29 -Ovšemže chci.
-Je v zimní zahradě.
00:23:31 -Milostivá paní ....
-No?
00:23:33 Já ...
00:23:35 -Máme tu návštěvu.
-Vítám vás, pane Stáňo.
00:23:39 Poklona.
00:23:42 -Přijdeš dnes večer ke mně?
-No, možná.
00:23:48 -A tahle nám taky stůně, Pepoušku.
-To bude asi od kořene.
00:23:53 Stůně. Stůně jako člověk.
00:23:57 -Co myslíte, zachráníme ji?
-Já myslím že jo, pane továrníku.
00:24:00 Vždycky jsem si přál být hudebním skladatelem.
00:24:04 Psát opery, sám si je dirigovat.
00:24:07 Váš otec měl pravdu. Téměř všichni naši slavní skladatelé
00:24:11 se stali slavnými až po smrti. Ale za života museli bojovat
00:24:16 do posledního dechu nejen o uznání, ale často i o chléb.
00:24:20 Promluvíme si o tom tak za 10 let, až budete ředitelem nějaké banky
00:24:25 nebo továrny. Pak přijdete, oženíte se s naší žábou. Myslím Jiřinku.
00:24:30 Ale Jendo, jaké ty máš nápady!
00:24:33 Milostpán prosí pana lesního do zimní zahrady.
00:24:35 Už jdu. Promiňte.
00:24:37 -Marino.
-Prosím, pane lesní.
00:24:41 S vámi není všechno v pořádku. Oči vám svítí jako ...
00:24:45 Ale co si pan lesní hned nemyslí.
00:24:48 -Že jste zamilovaná!
-To vím také.
00:24:51 -Žádnou nenecháš na pokoji.
-Ale svědčí mi to.
00:24:55 Proč se pan lesní neožení? Tisíc nevěst by našel.
00:25:00 Říká, že pro 1 strom si nerozhněvá celý les.
00:25:05 Já nevím ...
00:25:07 Hájku, hájku, háječku zelený.
00:25:12 Tak vy si odjedete. A kdo bude učit Jiřinku na klavír?
00:25:20 -A kdo mi bude předčítat své verše?
-Milostivá paní ...
00:25:25 -Pozítří budete daleko za horami.
-Sám mezi novými lidmi.
00:25:33 Však si najdete nové přátele. Jste mladý.
00:25:38 Jdete do nového života, kde vás možná čeká štěstí.
00:25:46 Jak ráda bych byla na vašem místě a měla život teprve před sebou.
00:25:56 -Copak je vám, milostivá paní.
-Nic, nic. To byste sotva pochopil.
00:26:03 Pane Stáňo!
00:26:11 Milostivá paní, já odejdu.
00:26:14 Nová hlína se musí několikrát denně postřikovat, pane továrníku.
00:26:17 Promluvím o tom s domovníkem.
00:26:19 Rukulíbám, milostivá paní.
00:26:21 -Dobrý večer, pane továrníku.
-Dobrý večer, Stáňo.
00:26:23 -Prý odjíždíte?
-Pozítří.
00:26:25 Tak zas bude u nás o 1 brnkání na piáno méně. No, nic ve zlém.
00:26:30 Milostpane, je tu pan lékárník Stejskal s paní Zajíčkovou.
00:26:33 -A jejej, liga mravnosti.
-Že prosím.
00:26:37 -Snad abych šel, když máte hosty.
-Ale jen zůstaňte.
00:26:41 Když dovolíte, podívám se do zimní zahrady.
00:26:44 -To můžete.
-Děkuji.
00:26:46 -S dovolením.
-Prosím.
00:26:49 Rukulíbám.
00:26:51 Pane místopředsedo, promiňte, že obtěžujeme ještě i večer.
00:26:54 -Ale stalo se něco neslýchaného.
-Hrožná věc, pane míštopředsedo.
00:26:58 -Prosím, posaďte se.
-Kdepak sedět! Jsme tak rozčileni!
00:27:01 Oč jde?
00:27:03 Pane místopředsedo, znáte pana profesora Jeřábka?
00:27:05 -Toho z dívčího licea?
-Prosím, právě toho.
00:27:07 Představte si, že unesl dceru našeho předsedy, pana Krakošky.
00:27:11 Paní Krakošková se z toho rozstonala.
00:27:14 Ha, ha, má tak někdo štěstí. Co se jiná matka naběhá, než vdá dceru.
00:27:19 A nikdo, prosím, neví, kam zmizeli.
00:27:22 Když to předáme četníkům, bude z toho ohromný skandál.
00:27:25 Klid. Zatelefonuji Krakoškovi a uvidíme, co se s tím dá dělat.
00:27:30 Buďte tak laskav.
00:27:31 To je uvolněná morálka dnešní mládeže.
00:27:34 Tak to bylo vždy, pane lékárníku, Jen si vzpomeňte na únos Sabinek.
00:27:38 Vy to ještě obhajujete, pane lešní.
00:27:40 Ne. Jen konstatuji, milostivá paní.
00:27:42 Prosím, jsem jednatelem ligy a jako takový musím hájit její zásady.
00:27:46 Dospívající mládež je vystavena tisícerým nástrahám.
00:27:49 U 35letého profesora tělocviku se dá těžko mluvit o dospívání.
00:27:54 -Tomu še šmějete, paní továrníková?
-Promiňte, paní Zajíčková.
00:27:58 To šou náramně vážné věci.
00:28:01 Ráda věřím, jenže vy těm mladým víc vezmete, než-li dáte.
00:28:08 Snad abychom šli za panem místopředsedou, možná už něco ví.
00:28:11 -Rukulíbám.
-Moje účta.
00:28:15 KLEPÁNÍ Volno.
00:28:24 -Pan předseda přijde hned.
-Pan lešní ši z náš tropil šašky.
00:28:28 -Švagr je cynik.
-Je.
00:28:40 -Není vám tu smutno?
-Teď už ne, milostivá paní.
00:28:45 -Copak to máte.
-Včerejší valčík.
00:28:48 Napsal jsem k němu slova. Pro vás, milostivá paní. Na rozloučenou.
00:29:00 Prosím, počkám. Pan předseda už jde k telefonu.
00:29:09 Ale nevidím tu věnování.
00:29:11 Vy víte, že je ode mne, a jiný to vědět nemusí.
00:29:17 Musím se podívat, co dělá návštěva.
00:29:25 Ano, zajisté, pane předsedo, velmi rádi.
00:29:31 Ano. Na shledanou, pane předsedo. Máme hned přijít k panu předsedovi.
00:29:37 Tak jdeme.
00:29:38 -Musím ti říct, ona je překrásná.
-Ty jsi nepolepšitelný.
00:29:44 -Moje účta.
-Rukulíbám. Dobrou noc.
00:29:47 Má úcta.
00:29:49 Vrátím se asi za hodinu, Heleno. Na shledanou, Jendo.
00:29:51 Nazdar, Karle.
00:29:54 -Ale že si nás změřili.
-A v této atmosféře musím žít.
00:29:59 Ale co. Pane Stáňo, pojďte sem, vzduch je už čistý.
00:30:09 Měl jste tu zůstat, pobavil byste se.
00:30:13 To je spolek, tahle liga mravnosti.
00:30:16 ODBÍJENÍ HODIN
00:30:19 Saprlote, už jsem měl být dávno U zlaté ještěrky.
00:30:22 Pan důchodní se bude zlobit. Dobrou noc, Heleno.
00:30:24 Dobrou noc.
00:30:26 A vás, pane Stáňo, zítra, doufám, uvidím.
00:30:28 Přijdu se rozloučit, pane lesní.
00:30:30 -Holka, ty jsi čím dál hezčí.
-Ale jděte, pane lesní.
00:30:34 -Copak je, Marino?
-Ráda bych si zašla k sestře.
00:30:40 -K sestře? Tak jdi.
-Ale bála bych se v noci sama domů.
00:30:46 -Tak přijď až ráno.
-Děkuju. Rukulíbám.
00:30:50 -Už bych také šel, milostivá paní.
-Proč, musíte domů?
00:30:55 Ano. Ne, ani ne.
00:30:59 Tak nepospíchejte. Vidíte, jsem tu tak sama.
00:31:07 Prosím, posaďte se.
00:31:12 A teď mi vyprávějte naposled něco hodně hezkého.
00:31:18 Jo, to je těžké, milostivá paní.
00:31:23 Ale. Odkdy neví náš velký básník, co by vyprávěl dámě?
00:31:29 Já bych ... Já totiž ...
00:31:33 No co je vám, Stáňo. Vy se chvějete, vy zrovna hoříte.
00:31:40 -Milostivá paní ...
-Stáňo, co se to s vámi děje?
00:31:45 -Mám vás, milostivá paní, rád.
-Ale blázínku. Vstaňte.
00:31:50 -Mám vás hrozně rád.
-Víte vy, co je to láska,
00:31:56 -Vím, vím.
-Nic nevíte.
00:32:03 TELEFON
00:32:16 Haló? A to jsi ty, Karle. Přeješ si?
00:32:19 Už jsme uprchlíkům na stopě. odjíždím s panem notářem.
00:32:23 Zítra se vrátím domů.
00:32:25 Až zítra? To mě tady necháš samotnou?
00:32:30 Snažně tě prosím, nejezdi nikam a vrať se domů.
00:32:33 Vyloučeno, jako místopředseda mám určité povinnosti.
00:32:38 Tomu ty nerozumíš. Sbohem.
00:32:58 -Snad abych také už odešel.
-Ano, pane Stanislave.
00:33:08 -Vy se na mě hněváte?
-Proč?
00:33:12 -Protože jsem ...
-Ne. Sbohem. A mnoho štěstí.
00:33:26 Děkuji, milostivá paní.
00:33:35 Směl bych vám zahrát váš valčík?
00:33:43 -Proč ne?
-Ten text.
00:33:48 Aha. Přinesu jej.
00:34:02 Děkuji. Teď si představte, že mě doprovází veliký orchestr.
00:34:11 -Dobrá, živě si to představuji.
-Děkuji.
00:34:21 Za úsměv jediný, má krásná paní,
00:34:27 za pouhý ruky stisk bělostných dlaní,
00:34:33 širým chci světem jít přes hory klestím,
00:34:39 a pro vás vymodlit též trochu štěstí.
00:34:47 Madono má, kraj tiše sní,
00:34:56 mé slyšte upřímné dnes vyznání.
00:35:05 Ten život můj patří jen vám,
00:35:15 zda je to hřích, se vás dnes ptám.
00:35:24 Dávno vím, jak těžko žít je stále sám vidinám,
00:35:34 s vámi světem jít, má paní, toužím.
00:35:42 Madono má, modlím se k vám,
00:35:51 vy jste můj sen, já rád vás mám.
00:36:04 -Tak hezky jste ještě nezpíval.
-Snad proto, že jsem nemiloval.
00:36:10 Teď si nalháváte, že milujete.
00:36:12 Nic si nenalhávám, vím, že vás mám strašně rád.
00:36:15 -Pane Stáňo!
-Neodejdu od vás.
00:36:17 -Ne, pane Stáňo, prosím vás.
-I kdyby mě to stálo život!
00:36:20 Ne, Stáňo ... Stáňo.
00:37:24 Volno.
00:37:29 -Dobrý den, milostivá paní.
-Dobrý den, pane doktore.
00:37:33 Já myslel, že jste v posteli a vy zatím ... Tak copak nás trápí.
00:37:38 Nespavost, závratě, celé tělo mám jako z olova.
00:37:42 To jsou všeobecné příznaky vyčerpání, přepracovanosti.
00:37:46 Měla byste vypřáhnout a vyjet si do hor. Loni vám to moc prospělo.
00:37:50 -Letos to nepůjde.
-Ale musí to jít. Kde je Jiřinka?
00:37:55 Ta je v Praze.
00:38:00 -Promiňte, slečno.
-Prosím, to byla moje vina.
00:38:05 -Propána, jste to vy nebo ne?
-Kdybych tak věděl, koho myslíte.
00:38:11 -No ne, abyste to tak byla vy!
-Nemohu to potvrdit ani vyvrátit.
00:38:15 -Inženýr Jarský.
-Pan Stáňa?
00:38:18 -A vy Jiřina Horníková.
-Ano, ano.
00:38:21 Co stále děláte, pane Stáňo. Pardon.
00:38:24 Tak jsem vám říkala jako žabka v krátkých sukénkách.
00:38:27 Na sukénkach se nic nezměnilo, tak, doufám, i se Stáňou to bude stejné.
00:38:31 Dnes nosí krátké sukénky i babičky.
00:38:34 -Víte co, pojďme někam do tepla.
-Výborně. Pojďme.
00:38:41 KLEPÁNÍ Volno!
00:38:44 -Dobrý den.
-Dobrý den, pane doktore.
00:38:48 Jdu rovnou od vaší sestry. Mám o ní obavy.
00:38:53 To je to s ní opravdu tak zlé?
00:38:55 Nutně si potřebuje odpočinout. Přemluvte ji,
00:39:00 ať hned jede někam do hor.
00:39:02 -A nemohlo by to počkat?
-Proč?
00:39:04 Sama jet nemůže a já zrovna nemám čas. Přítelkyně odjede za 10 dnů.
00:39:11 -To by snad stačilo.
-Jenže pak přijede druhá.
00:39:16 -A jejej! A copak slečna Jiřinka?
-Jiřinka! Výborně!
00:39:21 Ale ta je zrovna v Praze a přijede až v březnu. To by snad šlo, ne?
00:39:25 Nu, to je šibeniční lhůta, pane nadlesní.
00:39:29 -Co děláte v Praze, Jiřinko?
-Učím se tu už týden vařit.
00:39:33 -Vařit? Budete se snad vdávat?
-Ale ani pomyšlení.
00:39:37 -Vždyť ještě nemám chlapce.
-Nemáte chlapce? Tomu nevěřím.
00:39:42 Na mou duši, nemám.
00:39:45 -Děkuji, Jiřinko.
-Prosím, pane Stáňo.
00:39:56 -Víte, jak dlouho jsme se neviděli?
-V létě tomu bude 9 let.
00:40:01 Ano. Když jsem se v 9 letech vrátila z prázdnin, řekli mi,
00:40:08 že váš otec byl přeložen do Prahy a vy jste odjel studovat do Vídně.
00:40:13 Co jste dělal potom?
00:40:14 Rovnou z akademie jsem se dostal do Barcelony a tam jsem stále.
00:40:18 -A co tam děláte?
-Vedu exportní oddělení 1 firmy.
00:40:22 -To je úžasné! A stále svobodný?
-Podívejte.
00:40:27 -To je váš jediný důkaz?
-Opravdu jsem svobodný.
00:40:30 -Opravdu? A proč?
-Proč? Bůh ví.
00:40:39 Proč se na mě tak díváte?
00:40:42 Líbíte se mi. Je z vás rozkošná mladá dáma.
00:40:53 -Za tu rozkošnou mladou dámu.
-Ale Jiřinko.
00:40:58 -Copak to děláte?
-Abych na něco nezapomněla.
00:41:04 -A copak dělá maminka?
-Vede teď sama továrnu.
00:41:09 Pravda. Pan nadlesní mi o tom před 2 roky psal.
00:41:13 A co dělají vaši rodiče?
00:41:15 Tatínek je už v penzi a chodí s maminkou na procházky.
00:41:18 -Navštěvujete je často?
-Jednou, dvakrát za rok.
00:41:20 -A teď jste tu na dovolené?
-Ano, ale také trochu obchodně.
00:41:24 Navazuji spojení s exportními firmami.
00:41:27 Zajímáme se hlavně o sklo a textilie.
00:41:29 Textilie? A jestlipak si také vzpomenete na naši továrnu?
00:41:35 Zajisté, Jiřinko.
00:41:38 -Zdržíte se tu déle?
-Možná tak 2 měsíce.
00:41:41 -To je ohromné!
-Ohromné? A proč?
00:41:43 Že se teď uvidíme častěji a vezmu vás k nám, aby viděli,
00:41:49 jaký se z vás stal zajímavý muž.
00:41:51 Zajímavý muž, to zaslouží odměny.
00:41:55 Jiřinko. Za toho zajímavého muže.
00:42:04 -Smím prosit, Jiřinko?
-Ovšem, pane Stáňo.
00:42:18 -A co strýček? Stále svobodný?
-Pořád, pořád.
00:42:23 -A za děvčaty se ještě točí, že?
-A jak! To byste měl vidět.
00:42:27 S tím už půjde asi do hrobu, že?
00:42:34 KLEPÁNÍ Volno!
00:42:37 -Pan továrník Krutina je tady.
-Aha, už jdu.
00:42:44 Vítám vás, pane továrníku. Vzácný host, už jsem vás dlouho neviděla.
00:42:51 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Prosím, posaďte se.
00:42:54 -Děkuji.
-Račte si přát?
00:42:57 Přicházím opět s návrhem, který váš muž 2x odmítl.
00:43:02 Snad budu mít víc štěstí. Nedělám to proto,
00:43:07 že by to s mou továrnou bylo špatné.
00:43:10 Víte snad něco o finanční situaci mé továrny?
00:43:14 Vím toho dost. I to, co vám provedla centrální banka.
00:43:19 Ale ujišťuji vás, že z toho kapitál vytloukat nechci.
00:43:24 Pak se ovšem brzy dohodneme.
00:43:26 Vzpomínáte si, jak jsme před lety mluvili o našich dětech?
00:43:31 Tenkrát jste říkala, že je to předčasná kombinace.
00:43:35 Znáte mého syna? Je to přece chlapec k světu.
00:43:41 Je velmi hezký a neobyčejně milý.
00:43:44 Představte si, že se mi nedávno přiznal, že je do Jiřiny zamilován.
00:43:51 Dokud se s ní setkával na tenise nebo v kině, nevěděl o tom.
00:43:57 Přišel na to až teď, když mu odjela do Prahy. Kdypak se vrátí?
00:44:02 Psala jsem jí, aby přijela v pondělí.
00:44:10 -Stáňo!
-Jiřinko!
00:44:13 -Mám pro tebe novinku.
-Já pro tebe také.
00:44:15 Maminka mi psala, že mám v pondělí přijet domů.
00:44:18 Já zase dostal zprávu, že musím do 10 dnů být v Barceloně.
00:44:23 -Ale to je hrozné!
-Proč hrozné?
00:44:25 Doufala jsem, že pojedeš se mnou domů.
00:44:27 Ale to ještě mohu. Ví už maminka, že mi dva ...
00:44:32 Že se máme rádi? Ne. To pro ni schovávám jako překvapení.
00:44:37 -A co když maminka bude proti mně?
-Ta? Nedala na tebe nikdy dopustit.
00:44:46 Mluvívali jste často o mně doma?
00:44:50 Dříve dost často, ale v posledních letech skoro vůbec ne.
00:44:54 Asi proto, žes nám zmizel z očí.
00:44:59 Jiřinko, chtěla bys mě?
00:45:06 Stáňo, zavři oči, řeknu ti to.
00:45:12 Buďto tebe, nebo žádného jiného.
00:45:28 Stáňo, začínám mít strach.
00:45:31 -A z koho?
-Z maminky.
00:45:33 Víš co, zastavíme se nejdřív u strýčka. Ten nám nejlíp poradí.
00:45:36 Dobrá, zastavíme se tedy u strýčka.
00:45:39 Jiřinka tu ještě není, pane továrníku. Vlak se asi zpozdil.
00:45:43 Ale jak přijede, hned vás zavolám. Ano. Na shledanou.
00:45:49 -Strýčku!
-Dobrý den, pane nadlesní.
00:45:52 Vítám vás, děti. Hleďme, pan Stáňa. Jaký je z vás fešák.
00:45:57 Ostatně, líbil jste se mi už jako student.
00:46:00 My dva jsme si vždy dobře rozuměli, pane nadlesní.
00:46:02 -Ještě komponujete a veršujete?
-Sem tam napíšu nějakou básničku.
00:46:07 Ale pokud jde o hudbu, poznal jsem, že mé vlohy jsou skromné.
00:46:10 Dobře jste mi tehdy poradil.
00:46:12 -A dnes nám musíš zase poradit.
-Copak, copak?
00:46:15 Chtěli jsme jít rovnou k mamince, ale najednou jsem dostala strach.
00:46:19 -Jiřinka najednou dostala strach.
-Chtěli jsem mamince říct, že ...
00:46:23 -Řekni to ty.
-Řekni to ty.
00:46:28 -Ne, řekni to ty, prosím.
-Že se máme rádi.
00:46:31 Ach tak, já myslel bůhví co.
00:46:33 -Vy chcete požádat o Jiřininu ruku?
-Ano, pane nadlesní.
00:46:36 Co myslíš, máme to udělat?
00:46:38 Nevím, jestli to nebude na maminku moc najednou.
00:46:41 Dceruška přijede a rovnou se ženichem.
00:46:43 -Tak co máme udělat?
-Co máme, pane nadlesní?
00:46:46 Ty půjdeš teď domů. Maminka tě čeká. Pan Stáňa k vám přijde zítra.
00:46:50 -Dobrá, přijdu.
-Dobře. A kdy tě mám čekat?
00:46:53 Tak ve 2 hodiny. Ne, to by bylo moc brzo. Řekněme ve 3.
00:46:56 -A ty k nám přijdeš taky, viď?
-Přijdete, pane nadlesní?
00:46:59 -Proč já?
-No, kdyby něco, abys nám pomohl.
00:47:03 -Ach tak. No to víš, že přijdu.
-Děkuji ti strýčku. Na shledanou.
00:47:07 -Nashledanou.
-Pa, Stáňo.
00:47:09 Doprovodím tě.
00:47:11 -Ale vy se ještě vraťte, Stáňo.
-Vrátím se, pane nadlesní.
00:47:16 -Chceš mi ještě něco říct?
-Nemohli bychom se večer vidět?
00:47:21 -Já nevím, asi to nepůjde.
-Ale Jiřinko, proč ne?
00:47:27 Tak zítra ve 3.
00:47:34 To se musí oslavit.
00:47:38 -Tak už jsem tady, pane nadlesní.
-To je dobře, odložte si.
00:47:43 -Ale já pospíchám.
-Tak aby vám to dobře dopadlo.
00:47:53 Ale ono to dobře dopadne. Máte odvahu a to je hlavní věc.
00:47:58 Teď mi musíte vyprávět jaké jsou Španělky.
00:48:02 Španělky? No, to víte, pohostinné, většinou pobožné.
00:48:10 Tak to nemyslím. Jestli jsou temperamentnější než naše děvčata.
00:48:15 No samozřejmě. To víte, je to jižní krev.
00:48:19 Jižní krev, Barcelona, náš milý Pánbůh nestvořil
00:48:25 nic nádhernějšího nad ženy.
00:48:27 Z vás mluví krásné vzpomínky, pane nadlesní. Prožil jste mnoho lásek.
00:48:34 Prožil! Snad ještě prožiji, ne? Tak na zdraví vaší nastávající.
00:48:40 Maminko!
00:48:42 -Slečinko, hned vám vybalím kufry.
-To budete hodná, Marino.
00:48:46 -Vlak měl zpoždění, viď?
-Ne, ale stavila jsem se u strýčka.
00:48:50 -Aha. Ten k nám teď málo chodí.
-A nevíš proč?
00:48:53 Snad proto, že jsem místopředsedkyní ligy.
00:48:57 Abych nezapomněla, Ota Krutinů tě pozdravuje.
00:49:01 -Ota Krutinů si na mě vzpomněl?
-Copak jste spolu nekamarádili?
00:49:04 -Ano. Je to sympatický chlapec.
-Myslím, že je do tebe zamilován.
00:49:11 To by mi tak chybělo. Ale nechme Otu Otou. Kdy pojedeme do hor?
00:49:16 Pozítří.
00:49:17 Už ve středu? Vždyť ještě nemám nic připraveno!
00:49:20 Zítra na to máš celý den. Teď si běž odpočinout.
00:49:39 Haló? Prosím číslo 47. Děkuji. Tady Horníková, pane továrníku.
00:49:48 Ano, Jiřinka právě přijela. Prosím? Snad abyste s Otou přišli zítra
00:49:56 odpoledne. Dobrá. Ve 4 hodiny vás budeme čekat. Na shledanou.
00:50:07 Kamaše, svetr, punčochy, rukavice, fotoaparát, něco ke čtení,
00:50:17 večerní střevíčky, dvoje večerní šaty.
00:50:21 Balíte? Skládejte opatrně, ať se to nepomačká. Musím teď do města.
00:50:26 -Vrátíš se brzy?
-No jistě.
00:50:35 Slečinko, všimla jste si, jak milostpaní špatně vypadá?
00:50:38 Doufám, že na horách se brzy zotaví.
00:50:41 Bude tam mít 2 sluníčka. 1 na obloze a vás. Už dnes záříte.
00:50:46 Dnes je můj veliký den. Marino, někdo požádá o mou ruku.
00:50:51 Neříkejte! A kdo je to?
00:50:54 Hádejte. Ale to byste stejně neuhodla. Pan Jarský.
00:50:59 -Ale ten je někde ve Španělsku.
-Byl. Ale teď už je možná tady.
00:51:13 -Stáňo!
-Jiřinko!
00:51:20 -Pěkně vítám.
-Dobrý den, Marino.
00:51:23 Pane inženýre, oči na vás mohu nechat.
00:51:25 ZVONEK Promiňte.
00:51:27 Tak co, mluvila jsi s maminkou?
00:51:29 Chtěla jsem večer, ale nebyla doma. Ani dnes ještě nebyla příležitost.
00:51:34 Paní Zajíčková.
00:51:37 -Moje účta.
-Rukulíbám.
00:51:40 To je překvapení, šlečna še nám vrátila. Chtěla šem mluvit
00:51:45 s paní míštopředsedkyní. Prý odešla. Kdypak še vrátí?
00:51:48 -Asi až navečer.
-Tak dlouho nemohu žůštat.
00:51:50 -Práče nečeká.
-Ale neuteče.
00:51:53 Vy šte mi nějak povědomý. Šnad ne pan Štanislav!
00:51:57 Ano. A jak vidím, jste stále horlivou pracovnicí ligy.
00:52:02 To proším šem.
00:52:04 A jestlipak se vám podařilo získat pana nadlesního za člena ligy?
00:52:08 Ten neměl pro ligu nikdy valné porozumění.
00:52:10 Vyřiďte maminče, že přijdu zítra.
00:52:13 -Rukulíbám.
-Moje účta.
00:52:15 -Rukulíbám.
-Má účta.
00:52:23 -Opravdu se maminka nevrátí?
-Ale kdepak!
00:52:26 To jsem řekla paní Zajíčkové jen proto, aby se nám tu neusadila.
00:52:31 -Vypadáš dnes neobyčejně vážně.
-Divíš se?
00:52:35 Víš co? Dnes ještě mamince nic neříkej. Mám zase strach.
00:52:41 Strach? A proč? Až mamince řekneme, jak se máme rádi, jistě ráda svolí.
00:52:46 -Vlastně máš pravdu. Proč se bát.
-Váš starý klavír! Hraješ ještě?
00:52:53 Bývalý pan učitel se chce přesvědčit, jak jsem pokročila.
00:52:57 -Co ti mám zahrát?
-Co chceš.
00:52:59 Zahraji ti tedy 1 neznámou píseň, kterou hrávala maminka.
00:53:03 -Maminka? Neznámou píseň?
-Ani nevím, od koho je.
00:53:08 -A už ji maminka nehraje?
-Už dávno ne.
00:53:18 Za úsměv jediný má krásná paní,
00:53:23 za pouhý ruky stisk bělostných dlaní,
00:53:28 širým chci světem jít přes hory klestí
00:53:33 a pro vás vymodlit též trochu štěstí.
00:53:40 Madono má, kraj tiše sní,
00:53:48 mé slyšte upřímné dnes vyznání.
00:53:55 Ten život můj patří jen vám,
00:54:02 zda je to hřích, se vás dnes ptám.
00:54:09 Už dávno vím, jak těžko žít je stále sám vidinám,
00:54:18 s vámi světem jít můj pane toužím.
00:54:25 Madono má, modlím se k vám,
00:54:33 vy jste můj sen, já rád vás mám.
00:54:47 Měl jsi už někoho tak rád jako mě?
00:54:51 Proč neodpovídáš?
00:54:54 Je to už dávno, co jsem měl někoho rád.
00:54:57 Dnes vidím, že už tehdy jsem vlastně měl rád tebe.
00:55:02 Tomu ani trochu nerozumím.
00:55:05 Když jsem se nyní s tebou setkal, jako bych se setkal s někým,
00:55:11 koho jsem už dávno znal. Po němž jsem toužil už jako student
00:55:19 a po němž budu toužit až do posledního dechu.
00:55:23 Myslím, že už ti začínám rozumět. Počkej, někdo k nám jde.
00:55:31 Stáňo, maminka se vrací. Prosím, neříkej jí dnes nic.
00:55:37 -Neposlechnu tě, Jiřinko.
-Tak já tu nezůstanu.
00:55:43 Ale pamatuj si, mám tě strašně ráda.
00:56:02 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Dobrý den. Račte si přát?
00:56:07 Pan Stanislav! Vítám vás. Promiňte, že jsem vás hned nepoznala.
00:56:14 Prosím, posaďte se. Je od vás hezké, že jste se přišel podívat.
00:56:20 -Jak se vám daří?
-Děkuji, milostivá paní.
00:56:25 -Zdržíte se déle?
-Už jen několik dnů.
00:56:28 A jak vám se daří?
00:56:30 Děkuji. Lékař říká, že nejsem docela zdráva.
00:56:35 -Přicházím ve velmi vážné věci.
-Prosím.
00:56:43 -Mám rád vaši Jiřinku.
-Cože? Jiřinku rád?
00:56:51 -A prosím vás o její ruku?
-Nerozumím vám.
00:56:54 Dovolím si vám vysvětlit. Stýkal jsem se s ní celou dobu v Praze.
00:57:00 -Že se mi to tom slovem nezmínila.
-Nezlobte se proto na nás.
00:57:08 Tedy Jiřina a vy.
00:57:12 Pane inženýre, nechápate, že mezi Jiřinkou a vámi je propast?
00:57:19 -Myslíte na minulost?
-Ano, myslím.
00:57:24 V Jiřině vidím pokračování své 1. lásky. Moc jsem o tom přemýšlel.
00:57:31 Nebylo by spravedlivé platit chvilku opojení životním štěstím.
00:57:37 O této věci jednou pro vždy nelze mluvit.
00:57:45 -To není vaše poslední slovo!
-Jste čestný muž?
00:58:28 -Stáňo!
-Jiřinko, dítě!
00:58:35 -Proč Stáňa odchází?
-Jiřinko, cos mi to udělala?
00:58:40 -Já, maminko?
-Inženýr Jarský žádal o tvou ruku.
00:58:48 -A co jsi mu odpověděla?
-Že to není možné.
00:58:53 -A co on?
-Uznal to a odešel.
00:58:59 Maminko, že to není pravda. Už vím, hněváš se, že jsem ti nic neřekla.
00:59:08 -Ne, proto ne.
-A proč tedy?
00:59:11 Bývalas ke Stáňovi vždy tak vlídná a laskavá.
00:59:16 -Copak jsem mohla tušit, že ...
-Jde o mé štěstí.
00:59:22 -Že dovolíš, aby se vrátil.
-Ne, to nemohu, dítě.
00:59:27 -Ale proč ne?
-Proč? Dítě, jsme před úpadkem.
00:59:37 Před úpadkem?
00:59:41 Zápasím už dlouho, zdraví při tom ztrácím, vše marné.
00:59:48 Nemůžeme se nějak zachránit?
00:59:50 Jediná možnost je spojení s Krutinovou továrnou.
00:59:54 -Ale je tu podmínka.
-Jaká?
00:59:56 -Mladý Krutina.
-A toho si mám vzít?
01:00:03 To nemohu, maminko. Dovedla bys ty přinést takovou oběť?
01:00:11 Možná jsem jí už přinesla.
01:00:17 Snad každá žena v životě musí jednou na někoho zapomenout.
01:00:29 No tak, maminko, neplač. Proboha neplač. Já tě nemohu vidět plakat.
01:00:42 Milostpaní, telefon. Pan továrník Krutina volá.
01:01:09 Rukulíbám. Jsme se synem připraveni na cestu k vám. Volám z opatrnosti,
01:01:15 jestli se nepřihodilo něco nepředvídaného. Můžeme přijít?
01:01:19 Budu se těšit, ale Jiřinku asi neuvidíte, náhlá nevolnost.
01:01:32 Haló, tady Jiřina. Maminka trochu přehání. Vzala jsem si prášek
01:01:38 a už je mi dobře. Ne, já nepláču. Těším se, že vás u nás přivítám.
01:01:47 Prosím? Ano, na shledanou.
01:01:58 Dítě!
01:01:59 Potřebuješ klid, maminko. Zbavit se starostí a léčit se.
01:02:06 Myslíš, že budu klidná, když tě uvidím nešťastnou?
01:02:11 Toho se neboj. Co na tom, jestli si trochu zanaříkám.
01:02:17 Tvé zdraví a klid mi to 100x vynahradí. Věř mi to.
01:02:50 -Marino!
-Prosím, milostivá paní.
01:02:53 -Odneste tohle pánovi.
-Prosím.
01:03:22 Podívej se, maminko.
01:03:30 Bože, jak jsou ti muži ješitní!
01:03:34 Proč, maminko?
01:03:36 Jinak by nedávali do novin fotku z mladších let.
01:03:39 Tahle je nejmíň 7 let stará.
01:03:45 -Prý je tady.
-Viděla jsi ho?
01:03:49 Ne, ale domovník potkal nedávno pána, který mu náramně připomínal
01:03:54 pana Stanislava. Netroufl si ho oslovit. Vypadal prý velmi mladě.
01:04:00 Jestli tu je, není od něj hezké, že nás nenavštívil.
01:04:04 -Snad je to tak lepší.
-Ty jsi proti němu stále zaujatá.
01:04:07 Ale proč? Přestože jsi ho odmítla, pomohl nám k dodávkám do ciziny.
01:04:15 -Jestlipak je ještě svobodný.
-To nás obě už nemůže zajímat.
01:04:23 -Maminko, smím jít na plovárnu?
-Smíš, ale nebuď tam dlouho.
01:04:27 A nedělej tam žádné skotačiny. Voda nemá trámy, dítě.
01:04:30 Jen se neboj, babičko. Smím se podívat?
01:04:34 -Smíš, vezmi si to.
-Děkuji, maminko. Rukulíbám.
01:04:37 -Sbohem.
-Pa, dítě.
01:05:05 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Moje účta, pane továrníku.
01:05:08 -Jak se daří?
-Děkuji, jde to.
01:05:10 -Vy se neznáte?
-Mám tu čest ...
01:05:12 -Ale já opravdu nevím.
-Inženýr Jarský.
01:05:15 Pan Štanišlav, to snad ani není možné. Vám by mělo táhnout na 50.
01:05:21 -Do té mi ještě nějaký rok chybí.
-Ale vypadáte šotva na 40.
01:05:26 A vy pracujete ještě stále tak nadšeně pro ligu jako před lety?
01:05:30 Už jsem to pověsila na hřebík. Lidé jsou tuze nedůtkliví.
01:05:35 Člověk byl šamá žaloba, u šoudu byl víc než doma.
01:05:39 A já chci ještě trošku užít švěta. A copak vy děláte?
01:05:44 Pan generální ředitel si prohlížel naše továrny.
01:05:46 -Který?
-Tady, pan inženýr.
01:05:48 -Já rozuměla generální ředitel.
-Rozuměla jste dobře.
01:05:52 Panečku, to šte to dotáhl. Ale já na váš vždyčky držela.
01:05:56 Promiňte, pospíchám do kavárny. Už se těším na kafíčko. Moje účta.
01:06:01 Rukulíbám.
01:06:05 -Moč vám to šluší, moč.
-Děkuji vám.
01:06:13 -Nazdar Helo.
-Nazdar děvčata.
01:06:15 Jestlipak víte, kdo je ten tajemný cizinec, co se tu pár dní prohání?
01:06:19 -Kdo je to?
-Mě by to také částečně zajímalo.
01:06:22 -Jé, pan generální ředitel.
-A dokonce krajan.
01:06:27 - Ve skutečnosti je mnohem hezčí.
-A mladší.
01:06:29 Já na něm nenalézám nic zajímavého.
01:06:32 -Pro mě je starý.
-Tak si hleď tuhle Rouska.
01:06:37 -Mně se líbí starší muži. A tobě?
-Mně taky. Jsou galantnější.
01:06:42 -Všechny vás omráčil.
-Mně imponuje, že si žádné nevšímá.
01:06:46 To bych neřekl. Včera nemohl oči spustit tuhle z Heleny.
01:06:51 -Opravdu?
-Tak je to.
01:06:53 A já o tom nic nevím.
01:06:55 Já vám říkám, že ten váš kavalír je pěkně starý.
01:06:59 Ty chytrá! Víš, kdy se zamiloval Goethe? Když mu bylo 70.
01:07:03 A víš, že se do Ibsena zamilovala 16letá dívka, když mu bylo 60?
01:07:09 -A teď se jdu převléci.
-A ten obrázek si dej na srdce.
01:07:12 -Ušetři si hloupé poznámky, ano?
-A my půjdeme do bazénu.
01:07:18 Už zpátky, pane generální? Jak se vám líbí naše továrny?
01:07:22 Zorganizovali jste si to účelně, že se to u nás málo vidí.
01:07:26 Doufám, že vám opatřím ještě hodně dodávek.
01:07:29 -Snad už neodcházíte?
-Ještě se k vám do továrny podívám.
01:07:32 A k nám taky, že? Žena a tchyně by vás rády viděly.
01:07:35 Přijdu, ale bez ohlašování. A co dělá pan nadlesní?
01:07:39 -Už ředitel panství.
-A stále ještě svobodný?
01:07:43 Stále, ale točí se za děvčaty, ačkoli už je dědek jako já.
01:07:47 -No - s tím dědečkem ...
-Jsem dědek. Ale on je taky dědek.
01:07:51 -A za děvčaty se točí.
-Inu, nestárnoucí srdce.
01:08:15 -Jsem zvědavá, jestli dnes přijde.
-Kdo?
01:08:18 -Přece ten váš obstarožní cizinec.
-A hned si běž za Rouskem.
01:08:22 Podívejte!
01:08:39 Škoda, že jsi tu nebyla včera. To bys viděla skoky.
01:08:42 -Kdo skákal?
-Kdo jiný než ta vaše stařešina.
01:08:45 -Poslechni, nepřej si mě.
-Děvčata, je tu váš zázrak.
01:08:50 Pojďme.
01:08:52 -Rousku, pojďme si zaplavat.
-Jsem pro každou špatnost.
01:09:10 -Jak je zajímavý.
-A mužný.
01:09:14 Nedívejte se na něho, točí se k nám.
01:09:20 Už se zase nedívá.
01:09:25 Včera mluvil v Grandu se zpěvačkou z Prahy. Možná s ním přijela.
01:09:29 -Nestraš.
-Teď se k nám zase podíval.
01:09:32 -Myslím, že se dívá na Helenu.
-Opravdu?
01:09:51 -Viděly jste to?
-Co?
01:09:52 Vypadl mu z kapsy lístek.
01:09:55 -Dovolte laskavě.
-Prosím, slečno.
01:10:00 Děkuji, děkuji.
01:10:06 -Je to dopis?
-Báseň, děvčata.
01:10:09 Pan generální ředitel básní.
01:10:10 -Ukaž.
-Čti nahlas.
01:10:13 Škoda, že neumím vyjádřit slovy, co jiný snadno tak své dívce poví.
01:10:20 Před vámi, lásko má, v rozpacích stojím,
01:10:24 co chtěl bych říci vám, vyznat se bojím.
01:10:27 Chci říci vám, nevěřte snům a žijte stále jen slunečným dnům.
01:10:33 Už dlouhý čas toužím po vás, i když na skráni šedne mi vlas.
01:10:41 Možná, že zítra půjdu světem opět sám, Bůh ví kam,
01:10:45 vám zde nechám jen to vzpomínání.
01:10:48 Ač bych si přál se vrátit k vám a šeptat vroucně, rád vás mám.
01:10:57 -Komu asi ty verše psal?
-Asi té zpěvačce z Prahy.
01:11:01 -Já myslím, že jedné z nás.
-Cítila jsem, že se díval na mne.
01:11:05 -Ba ne, díval se na Helenu.
-Děvčata, dejme si slovo.
01:11:08 -Jestli se zamiloval do 1 z nás ...
-Nebudeme si dělat konkurenci.
01:11:12 Platí.
01:11:13 -Věro, ty nesouhlasíš?
-Ale souhlasím.
01:11:18 A teď se pojďme podívat, jestli je už v bazénu.
01:11:45 -Ještě tu není.
-Škoda.
01:11:50 Už jde!
01:12:09 -Má ohromný styl.
-Včera skákal ještě bezvadněji.
01:12:12 Je báječný.
01:12:24 Je báječný.
01:12:34 -Jsem do něho celá pryč.
-Jdu si taky zaplavat.
01:12:37 Nic! Žádná konkurence mezi námi. Já tě moc dobře znám.
01:12:41 Tak promiň.
01:12:43 Kolegyně obdivují svého postaršího cizince?
01:12:46 I mlč, ty ...
01:13:01 Janda by mu nařezal, kdy a kde by chtěl.
01:13:04 Janda je mnohonásobný mistr a je mu 24.
01:13:07 -A tomu vašemu je asi 2x tolik.
-Porovnej si ho tuhle s Rouskem.
01:13:11 -Ale mám štěstí u dam.
-U dam od 9 do 12 let.
01:13:16 -Dámy!
-On nám zmizel!
01:13:20 Asi se trochu zadýchal a šel si odpočinout do restaurace.
01:13:23 -Nemluv s ní. Pojďte, děvčata.
-A pozdravujte pana generálního.
01:13:30 Pozdravuje vás a slíbil, že vás překvapí.
01:13:35 Překvapovat on umí, ale já při tom nemusím být.
01:13:39 -A proč, maminko?
-Je pro mne příliš temperamentní.
01:13:45 -Člověk vám někdy nerozumí.
-Já vím své, já vím své.
01:13:53 -Kde je Helenka?
-Na plovárně.
01:13:55 -Kde jsem to jméno Jarský slyšela?
-Jarský? Kdo je to?
01:14:00 Nemáš krátkou paměť? Přece pan generální ředitel.
01:14:04 Už vím. Když jsem byla malá, slýchala jsem je doma.
01:14:07 Ještě teď o něm tatínek někdy mluví.
01:14:09 -Abyste tak byli staří známí.
-Ale kde jen je?
01:14:13 Zůstaň tu a hlídej. My se po něm půjdeme podívat.
01:14:17 Souhlasím.
01:14:36 -Hledáte někoho, Věruško?
-Helenu.
01:14:39 Jo, Helenu. Já vím dobře koho.
01:15:04 -Tak co je?
-Už asi odešel.
01:15:07 -Nebo je v restauraci s Helenou.
-Ó ta zmije zrádná.
01:15:21 -Dobrý den, pane řediteli.
-Poklona, pane, nemohu si ...
01:15:26 -Nepoznáváte mě?
-Počkat. Jste to opravdu vy?
01:15:32 -Zdá se, že jste na dobré stopě.
-Vítám vás, pane Stáňo. Kampak?
01:15:37 -Zrovna k vám.
-Jaká čest! Tak pojďte, příteli.
01:15:41 -Tys ho opravdu neviděla?
-Neviděla.
01:15:45 Možná jsem koukala jinam, když odcházel.
01:15:48 -Tak půjdeme, nebo ještě počkáme.
-Ten by mi za to stál.
01:15:55 Tak budete jednou vypadat. Takový muž musí mít úspěchy.
01:16:01 Ale utíká to. Jak dlouho jste tu nebyl?
01:16:05 V Čechách? 19 let. Co mi zemřeli rodiče, nic mě sem netáhlo.
01:16:13 A co že letos?
01:16:16 Popadla mě taková touha po domově, že jsem neodolal.
01:16:23 Čekal jsem, že tu najdu všechno v květu.
01:16:25 -V květu? To až za 2, za 3 týdny.
-Kalendářní jaro mě trochu spletlo.
01:16:32 Ale zůstanu tu nějaký měsíc a dočkám se.
01:16:36 -A co vy? Skvěle vypadáte.
-Stárnu, příteli, stárnu.
01:16:46 -A co ženy?
-Ženy?
01:16:52 Taky to nechodí jako dřív, občas nějakou tu koroptvičku vyplaším.
01:16:57 A co vy? Doufám, že jste na ženy nezanevřel.
01:17:00 To určitě ne.
01:17:02 Věřím, před vámi se musí mít na pozoru. Až na ty prokvetlé vlasy
01:17:09 vypadáte tak mladistvě, skoro chlapecky. Jak je to možné?
01:17:14 Snad tím, že mám neumdlévající zájem pro krásu života.
01:17:18 Tou krásou určitě myslíte ženy.
01:17:21 Z vašich lásek by se asi dala sestavit pestrá galerie.
01:17:25 Tmavovlásky, rudovlásky, blondýnky.
01:17:29 Ne, jste na omylu. Domnívám se, že muž, který opravdu miluje,
01:17:37 miluje vlastně jen jednu ženu. Když ji ztratí, znovu ji hledá.
01:17:43 Všimněte si muže, který ztratil svou velikou lásku.
01:17:49 Pokud ho po čase potkáte s jinou, zjistíte, že je podobná té 1.
01:17:56 Je to vlastně pokračování lásky.
01:18:03 -A vy jste prožil velkou lásku?
-Přiznávám se.
01:18:10 -A ztratil ji?
-Bohužel.
01:18:15 -A našel její pokračování?
-Zdá se.
01:18:19 To mi musíte vyprávět. Jaká je? Mladá, krásná, blondýna, bruneta?
01:18:25 -Babičko, venku je krásně.
-Ani bych neřekla. Je zamračeno.
01:18:33 -Tak mně je krásně.
-Co je ti dítě?
01:18:37 Jsi celá rozpálená. Nenastydla jsi na plovárně?
01:18:41 -Kdepak, babičko.
-Dobrá. Nech mě dočíst kapitolu.
01:18:47 Nebudu tě tedy rušit.
01:18:57 -Tys byla krásná, babičko.
-To už je starý obrázek, dítě.
01:19:05 -Ale ty jsi ještě dnes krásná.
-Jaká krása, vlasy mám jako sníh.
01:19:12 -Pověz mi něco o své první lásce.
-Co tě to napadlo, dítě?
01:19:20 Jak ti bylo, když jsi se prvně zamilovala?
01:19:28 To už je dávno.
01:19:30 Byl hezký?
01:19:34 -A kolik mu bylo let?
-Byl velmi mlád.
01:19:38 -Velmi mlád?
-Čemu se divíš.
01:19:43 -Dnes se dívkám líbí starší muži.
-Vida, i v lásce už panuje móda.
01:19:52 -Psali tehdy muži dívkám verše?
-Psali. Teď už to nedělají?
01:20:00 Kdepak, chtěli by, abychom jim verše psaly my.
01:20:04 -Divná móda.
-A byl tvou první láskou dědeček?
01:20:13 Chápu. Vy jste se s tím druhým nemohli vzít, viď?
01:20:21 -A věděl o něm dědeček?
-To byla neslušná otázka, Helenko.
01:20:26 -Co je na tom neslušného, babičko?
-Nic už ti nepovím.
01:20:30 Od kdy chodí babičky k vnučkám ke zpovědi.
01:20:40 Ještě jsem neviděla tak zvědavou žábu.
01:20:47 Škoda.
01:21:09 -Nazdar Máňo.
-Nazdar Helo.
01:21:11 -Půjdeš dnes večer do kina?
-Půjdu, a ty?
01:21:13 Taky, na shledanou.
01:21:19 -Dovolte, slečno.
-Přejete si, prosím?
01:21:22 -Kapesníček jste ztratila.
-Děkuji, pane generální řediteli.
01:21:27 Vy mě znáte?
01:21:29 Přijde-li sem zajímavý cizinec, brzy o něm víme vše do 3. kolena.
01:21:35 To aby pak cizinec sebral zavazadla a hned odjel.
01:21:42 -Ale o někom se mluví jen dobře.
-Trošku jste mě uklidnila.
01:21:47 -A že vy mě neznáte?
-Zajisté znám, slečno.
01:21:50 Jak to?
01:21:51 Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní vše za chvíli.
01:21:56 -Taky až do 3. kolena?
-Možná.
01:22:01 Právě jsem si vzpomněla, že bych vám měla něco odevzdat.
01:22:06 -Copak?
-Tyhle verše.
01:22:08 Ztratil jste je na plovárně. Musíte být opatrnější.
01:22:13 Nemusí hned každý vědět, že jste zamilován do zpěvačky z Prahy.
01:22:18 -Já nejsem zamilován do zpěvačky.
-Opravdu ne?
01:22:22 Opravdu. Smím se vás tedy zeptat, kam jdete?
01:22:26 Jen tak. Nikam.
01:22:28 To je báječné, to máme stejnou cestu. Mohu vás doprovodit?
01:22:32 Můžete.
01:22:47 Jiřinko, podívej, jak stromy od včerejška rozkvetly.
01:22:53 To je kouzelné.
01:22:59 -Pohádka jara každý rok stejná.
-A přece vždy nová.
01:23:06 -Půjdu se podívat zblízka.
-Půjdu s tebou, maminko.
01:23:10 -Jak dlouho jste tu nebyl?
-19 let, Helenko.
01:23:15 -To jste ještě nebyla na světě.
-To jistě ne.
01:23:20 -Nádherné květy.
-Copak v cizině stromy nekvetou?
01:23:25 Kvetou, ale zde květy voní jinak, sladčeji, domovem.
01:23:34 I ptačí zpěv tu zní lahodněji.
01:23:39 A zdá se mi, že i to slunce u nás vychází a zapadá krásněji.
01:23:56 Všechno se tu změnilo. Nábytek, obrazy, prostě všechno.
01:24:06 -Znal jste maminku ještě takhle?
-Znal jsem ji jako malou holčičku.
01:24:17 Měla nádherné vlasy, zrovna jako vy.
01:24:26 -A babičku jste znal taky mladou?
-Znal. Ba ještě mladší.
01:24:35 -Byla krásná, velmi krásná.
-Ale teď už má vlasy jako sníh.
01:24:45 -Marino, jestlipak znáte toho pána?
-Nemohu si ...
01:24:52 -Dobrý den, Marino.
-Matičko skákavá! Pan Stanislav?
01:24:57 -Uhodla jste.
-Jak to děláte, že nestárnete?
01:25:02 -Snad je to tím, že dělám dobrotu.
-To já bych musela vypadat na 30.
01:25:07 -Kde je maminka s babičkou?
-Na zahradě.
01:25:09 Promiňte, jdu nakoupit.
01:25:12 To jsem blázen, jak to ti mužští dělají, že nestárnou.
01:25:18 -A, starý klavír tu zůstal.
-Na ten babička nedovolí sáhnout.
01:25:25 Jestlipak víte, že jsem na něm učil vaši maminku hrát.
01:25:29 -Ano.
-Hrajete taky?
01:25:31 Ano, ale ne tak dobře jako maminka. Asi měla lepšího učitele.
01:25:39 Tu melodii znám. Často jsem ji slýchávala od maminky a babičky.
01:25:43 -Nevíte, od koho je?
-Nevím.
01:25:48 -Helenko, máte ještě ty verše?
-Ano.
01:25:52 -Psal jsem je totiž na tu melodii.
-Opravdu?
01:26:08 Škoda, že neumím vyjádřit slovy, co jiný snadno tak, své dívce poví.
01:26:21 Před vámi, lásko má, v rozpacích stojím,
01:26:29 co chtěl bych říci vám, vyznat se bojím.
01:26:37 Chci říci vám, nevěřte snům a žijte stále jen slunečným dnům.
01:26:51 Už dlouhý čas toužím po vás,
01:26:59 i když na skráni šedne vlas.
01:27:06 Možná, že zítra světem půjdu opět sám, Bůh ví kam.
01:27:14 Vám zde nechám jen to vzpomínání.
01:27:21 Ač bych si přál se vrátit k vám
01:27:29 a šeptat vroucně, rád vás mám.
01:27:41 Ještě ke všemu píšete hezké verše.
01:27:44 -Jak to myslíte, ještě ke všemu?
-Například ještě dobře skáčete.
01:27:50 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Dobrý den, pane ...
01:27:54 -Nepoznáváš, maminko, našeho hosta?
-Pane Stá ... inženýre, vítám vás.
01:28:01 -Moc jste se nezměnil za ta léta.
-Ani vy ne, milostivá paní.
01:28:06 Škoda poklon, pane inženýre. Ženy stárnou rychleji než muži.
01:28:10 -Helenko, jdi se trochu učesat.
-Ano, maminko.
01:28:20 Odpustil jste mi?
01:28:26 Hněváte se na mne?
01:28:32 Křivdíte mi. Nemohla jsem tenkrát jednat jinak, věřte mi to.
01:28:40 -Doufám, že jste dnes šťastná.
-A vy?
01:28:49 Můj život byl plný práce a úspěchů. Přesto se mi někdy zdá,
01:28:57 že jsem žil nadarmo.
01:29:00 ZVONEK
01:29:02 Prosím, omluvte mne na okamžik.
01:29:10 -Jak se vám teď líbím?
-Moc, Helenko, jako vždy.
01:29:15 No co chceš, Oto?
01:29:17 Právě mi Marina řekla, že generální ředitel Jarský je u nás.
01:29:21 -Ano, je.
-Tak ho, prosím, u nás zdrž.
01:29:24 -Prosím? Proč ho mám zdržet?
-Rád bych s ním o něčem mluvil.
01:29:28 Přijdu hned s Jendou.
01:29:30 -Pojď už, večer mám schůzku.
-Vždyť už jdu. Sbohem, tati.
01:29:37 -Čekám, abych se s vámi rozloučil.
-Ale maminka by vás ráda viděla.
01:29:45 -Marino, jdi honem do kuchyně.
-Ale jo, už běžím.
01:29:51 -Posaďte se, hned se vrátím.
-Sláva, teď tady musíte zůstat.
01:29:56 A teď bych konečně ráda věděla ...
01:29:58 KAŠLÁNÍ Babičko!
01:30:03 Vidíš, dítě, jen se nadýchám trochu čerstvého vzduchu a kašlu.
01:30:07 Babičko, podívej se!
01:30:16 Vítám vás, pane inženýre.
01:30:19 Rukulíbám, milostivá paní.
01:30:21 Babičko, vy jste první, která poznala pana inženýra okamžitě.
01:30:25 Milostivá paní má opravdu bystrý postřeh.
01:30:28 Vypadáte dost dobře na svá léta a na to, co jste asi prožil.
01:30:35 Děkuji. A na některé chvíle si rád dosud vzpomínám, milostivá paní.
01:30:45 -A jinak se vám daří dobře?
-Dokonce řekl bych velmi dobře.
01:30:53 Maminko, zabav na chvilku pana inženýra.
01:30:56 -Jen se neboj, dobře se bavíme, že?
-Zajisté, milostivá paní.
01:31:02 Prosím, posaďte se. V našem věku už člověka bolí nohy, když déle stojí.
01:31:10 -Mně ale opravdu nohy nebolí.
-Kdybyste nepřeháněl.
01:31:15 -Já si ráda sednu a nezapírám to.
-To naše babička si ráda posedí.
01:31:20 Tak pojď, příteli. A, pan generální je ještě tady!
01:31:27 Dobrý den.
01:31:29 Ale že to trvalo, než jsme se tu všichni sešli, viďte?
01:31:33 Opravdu trvalo.
01:31:34 Jsem rád, že vás mohu přivítat ve svém domě.
01:31:38 Prosím, pane inženýre, ke stolu.
01:31:42 Smím prosit, milostivá paní?
01:31:48 Stále pozorný, stále.
01:31:54 Hleďme, stůl je vyzdobený jako k nějakým zásnubám.
01:31:57 Koho bychom zasnubovali, prosím tě.
01:32:01 -Prosím, milostivá paní.
-Děkuji, pane Stáňo.
01:32:06 Prosím, pane inženýre.
01:32:08 -Helenko, pojď si sednout ke mně.
-Ale když už sedím tady ...
01:32:12 Tak si k tobě sednu já.
01:32:14 Prosím, pane inženýre.
01:32:16 Prosím, tenhle si neberte, je tvrdý. Ten je dobrý a ten taky.
01:32:20 Vyberte mi sama, slečno Helenko.
01:32:22 -Ještě?
-Děkuji.
01:32:35 TELEFON Promiňte.
01:32:48 Tady Krutina. Ano, tatínku, zastihl jsem ho ještě tady.
01:32:52 Nezapomeň mu říci o našem lněném panama. Je vhodné pro jižní kraje.
01:32:58 Jak se vám tu nyní líbí, příteli.
01:33:01 Velmi. A to všechny místnosti jsou nově zařízené.
01:33:04 -Všechny.
-I zimní zahrada?
01:33:07 Taky, ale ne tak důkladně.
01:33:09 Mám tam svou palmu. Když jsem jí dostala, byla takhle malinká.
01:33:12 Teď je až do stropu. Pojďte, ukážu vám ji.
01:33:15 Ale Helenko!
01:33:17 Ale tu musí, babičko, pan inženýr vidět.
01:33:19 S dovolením.
01:33:23 Tak nevím.
01:33:27 Jak tu všechno vzrostlo, úžasné!
01:33:35 A tohle je mé dítě.
01:33:37 Veliké dítě. To už jste maminka v nejlepších letech.
01:33:44 Už jsem vám ty verše jednou vracela, abyste je odevzdal
01:33:47 na správnou adresu. Vy jste je nepřijal. Nevím proč.
01:33:52 -Vy opravdu nevíte, Helenko?
-Nevím.
01:33:59 -Už to víte?
-Žertujete?
01:34:03 -Vy jste inspirací k těm veršům.
-Já?
01:34:08 A co byste s nimi učinil, kdybyste je neztratil?
01:34:11 -Nikdo by je nečetl.
-Nikdo, ani já ne?
01:34:15 -Nikdo.
-A proč ne?
01:34:17 Po svém návratu má první cesta byla sem. Spatřil jsem na zahradě vás.
01:34:26 Půvabný květ domova. Všechno mě vábilo k vám.
01:34:31 Bylo to něco přímo živelného. A přece jsem váhal.
01:34:36 Nechtěl jsem se k vám ani přiblížit a nakonec jsem neodolal.
01:34:42 Jste prostě ztělesněným snem celého mého života. Teď víte vše. Půjdeme?
01:34:52 Ne, ještě ne.
01:35:03 -Musím se tam za nimi podívat.
-Jaké ty máš starosti!
01:35:09 Já vím své, bratříčku, já vím své.
01:35:13 -Mám tě hrozně rád.
-Mám tě strašně ráda.
01:35:21 Ach, ne!
01:35:28 Jiřinko, vodu! Maminka omdlela!
01:35:31 Copak to, Heleno, zase vyvádíš?
01:35:33 Co se ti stalo, maminko?
01:35:36 -To bylo hrozné!
-Čeho ses tak polekala, maminko?
01:35:41 -Vy jste je neviděli?
-Koho jsme měli vidět?
01:35:46 Ti dva tady, ti se líbali! Ale jak!
01:35:50 Milostivá paní, pane továrníku. Máme se s Helenkou rádi.
01:35:54 -Pěkně vás prosím o její ruku.
-Maminko, tatínku, pěkně prosím.
01:35:59 -Dítě, dítě.
-Nemohu to všechno pochopit.
01:36:02 Vždyť já taky ne.
01:36:04 Jak živa jsem něco podobného neviděla.
01:36:06 -Co ty tomu říkáš, strýčku?
-Mně se to líbí.
01:36:08 Já ovšem nikdy nebyl členem ligy mravnosti. Zeptej se babičky.
01:36:12 Maminko, poraď nám.
01:36:14 Prosím vás, dejte mu jí, ať už je jednou v rodině pokoj.
01:36:20 Nebo si ten člověk počká jestě na jednu generaci!
01:36:26 Skryté titulky L. Kassahunová
V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Jana Romanová, Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli) a Zita Kabátová.