Opatrnosti není nikdy dost, zbabělosti je vždycky příliš. Český film režiséra Jiřího Weisse k jeho nedožitým 100. narozeninám. ### Hrají: K. Höger, V. Chramostová, J. Someš, J. Drahan, Z. Dítě, S. Neumannová, O. Krejča, J. Dítětová, J. Bek, V. Postránecký a další. Scénář K. J. Beneš a J. Weiss. Kamera V. Novotný
00:00:23 Berlin.
00:00:25 Vůdce a říšský kancléř byl přítomen státnímu aktu
00:00:29 ve Staré zbrojnici.
00:00:32 Připomenul říšské branné moci a celému německému národu,
00:00:35 jaké oběti přinesli hrdinní vojáci,
00:00:39 námořníci a letci říšských branných sil
00:00:42 v boji o evropskou pospolitost.
00:00:59 Na bývalé Maginotově linii zmlkla děla.
00:01:03 Němečtí vojíni pomáhají francouzským zemědělcům
00:01:07 v boji o zrno.
00:01:09 Pod jejich ochranou vyrůstá ve Francii nový život.
00:01:19 I Řecku přinesla říšská branná moc kýžený klid.
00:01:23 V přístavu Pireus se vyloďují zásoby a čekají na nalodění
00:01:27 desetitisíce anglických a australských zajatců.
00:01:31 Mezi nimi příslušníci nejrůznějších národů,
00:01:34 které londýnští plutokraté přinutili sloužit
00:01:38 ve své žoldnéřské armádě.
00:01:47 Do Říma přijela chorvatská delegace
00:01:50 vedená Dr. Ante Paveličem.
00:01:53 Přijela požádat italského císaře a krále Victora Emanuela III.,
00:01:57 aby určil jednoho z princů savojského domu
00:02:00 za chorvatského krále.
00:02:03 Italský panovník rozhodl pro vévodu ze Spoletta.
00:02:13 Dr. Pavelič spolu s Ducem jsou bouřlivě vítáni
00:02:17 italským lidem na balkóně paláce Venezia.
00:02:26 Na území bývalé Jugoslávie zavládl po zásahu říšské branné moc mír.
00:02:30 Na několika místech řádí tlupy banditů,
00:02:33 které jsou však vždy v zárodku likvidovány
00:02:37 energickým zásahem německých oddílů.
00:02:49 Opět jedna banda záškodníků zneškodněna!
00:02:58 Na severu Norska leží Lofotské ostrovy,
00:03:01 kde se nejvíce vyskytuje treska.
00:03:04 Norští rybáři se plně zapojili do společného úsilí
00:03:08 přispět k výživě národů nové Evropy.
00:03:24 Svítá.
00:03:27 Německé bombardovací letouny střeží hranice evropské civilizace.
00:03:31 Nepřátelský konvoj.
00:03:53 Čatští letci říšského letectva zasáhli cíl.
00:03:56 Loď je odsouzena k zániku.
00:03:59 Nový útok.
00:04:02 Další statisíce brutto registrovaných tun jdou ke dnu.
00:04:08 Tak končí námořní vláda zpupné anglické plutokracie!
00:04:17 Velkoněmeckou říši pojí věčné přátelství
00:04:20 s hrdinným japonským národem.
00:04:23 Císařský japonský ministr zahraničí generál Matsuoka přijel do Berlína.
00:04:27 Na Anhalstkém nádraží ho přivítal
00:04:30 říšský ministr zahraničí von Ribbentrop.
00:04:37 Statisíce obyvatel Berlína vítalo srdečně vzácného japonského hosta.
00:04:54 Německo-japonské přátelství je záštitou
00:04:57 světové kultury a civilizace.
00:05:04 Protektorátní úsek říšské pracovní služby
00:05:07 byl povýšen na župu pracovní služby.
00:05:10 V Černínském paláci se konal sraz mužů říšské pracovní služby
00:05:14 za přítomnosti říšského protektora, svobodného pána von Neuratha
00:05:18 a říšského vedoucího pracovní služby Konstantina Hierla.
00:05:22 Přítomní byli dál SS gruppenfuhrer, státní tajemník Karl Hermann Frank,
00:05:26 SA oberfuhrer, doktor von Burgsdorf.
00:05:29 Oberarbeits fuhrer Voit,
00:05:31 vyslanec doktor Volker a četné jiné významné osobnosti.
00:05:36 Vedoucí říšské pracovní služby Konstantin Hierl
00:05:39 řekl ve svém projevu toto:
00:05:42 "Vedoucí činitelé a činitelky mají si být vědomi,
00:05:45 že říšská pracovní služba je představitelem nového Německa
00:05:50 a patří k nejvýraznějším novým útvarům
00:05:53 nacionálně-socialistického řádu."
00:05:57 Po slavnosti vykonali říšský protektor
00:06:00 a vedoucí říšské pracovní služby přehlídku.
00:06:06 Pod ochranou Říše může se tedy český národ
00:06:09 s důvěrou oddat pilné práci
00:06:12 a zaujme tak své místo ve velkoněmeckém prostoru.
00:06:25 Pozor! Pozor! Zvláštní zpráva České tiskové kanceláře.
00:06:32 Včera, dne 22. června 1941,
00:06:36 vydal Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler
00:06:40 provolání k německému národu.
00:06:44 Vůdce upozornil německý lid, že na východních hranicích Říše
00:06:48 byly v posledních letech soustřeďovány bolševiky
00:06:53 stále větší a větší vojenské síly s tím cílem,
00:06:57 aby mocnosti Osy rozdrtily a udusily.
00:07:02 Proto Vůdce se rozhodl předejít útoku
00:07:06 a svěřit budoucnost německé říše do osvědčených rukou
00:07:10 říšské branné moci.
00:07:15 Vůdce končí slovy: "Pomáhej nám, právě v tomto boji, Bůh!"
00:07:23 HRAJE POCHOD
00:10:50 Vyskočte, pane inženýre. Jeď!
00:11:02 To jsme tu babu vypekli, co, pane inženýre!?
00:11:05 Vy jste pašák, pane Frouz. Taková duchapřítomnost!
00:11:09 Přece vás nenechám v bryndě, pane inženýre!
00:11:12 -Mockrát vám děkuju.
-No, nemáte zač!-Opravdu mockrát!
00:11:15 Podívejte, devatenáctka! Ať nám neujede!
00:11:29 -Dobré jitro, pane inženýre!
-Dobrý den!-Dobrý!
00:11:32 -Co říkáte včerejšku? Novina, co?-To je!
00:11:35 -Začátek konce pro naše ochránce.
-Pane Frouzi!
00:11:37 Pane inženýre, před Dobešem se může mluvit.
00:11:40 Na ředitelství je poprask!
00:11:41 Pane inženýre, už se po vás dvakrát ptal
00:11:44 pan náměstek Kadera.
-Už běžím.
00:11:46 Pane Frouz, mockrát, opravdu mockrát děkuji.
00:11:49 Nemáte zač.
00:11:56 -Nazdar Oto! Pojď!
-Dobrý den, pane inženýre.
00:11:59 -Dobrý den, pane náměstku!
-Hned to bude.
00:12:06 Vezmi si. Vezmi si, to je od generální.
00:12:09 Děkuju.
00:12:11 Sakra, to je vzácnost dneska!
-Děkuji.
00:12:15 To je, pane, Němec! To je Němec! Moc šaramantní člověk! Moc!
00:12:18 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:12:22 Tak podívej, Oto, proč jsem tě pozval.
00:12:24 My budeme mít v Brně filiálku. Potřebujeme zvednout výrobu.
00:12:28 -A to chceš, abych já...
-Ne, buď bez starosti.
00:12:31 Nebudu tě posílat do Brna. Naopak. Potřebuju tě jinde.
00:12:33 Ale budeme mít nové koordinační oddělení
00:12:36 a to potřebuje ředitele.
-No, to nebude místo k závidění.
00:12:40 S takovýmhle materiálem a s dnešní morálkou!
00:12:43 To bude místo k závidění.
00:12:46 10 tisíc měsíčně. Diety, vůz k dispozici...
00:12:48 Občas výlet do Berlína, do centrály...
00:12:51 Rudlo, proč to říkáš zrovna mě?
00:12:54 Protože ty to budeš dělat.
00:12:57 Já? To je velká zodpovědnost. To ne.
00:13:01 Podívej se, Oto!
00:13:03 Podívej se, ty počítáš, jak to dopadne a to je nesmysl.
00:13:06 Rusko to nevydrží!
00:13:09 Takováhle příležitost se ti naskytne jednou v životě.
00:13:12 Pane náměstku, já ti děkuju za důvěru, ale...
00:13:14 -A přijímám.
-To jsem neřekl!-Ale no tak!
00:13:37 -Racek?
-Ja.-Racek!
00:13:49 Ja.
00:13:57 Slečno Milerová, zavolejte, prosím, okamžitě tyto zaměstnance.
00:14:01 Frouz Jaroslav...
00:14:17 (hlášení) Pozor, pozor!
00:14:20 Dílovedoucí Frouz k panu náměstkovi!
00:14:23 Opakuji: dílovedoucí Frouz ihned k panu náměstkovi.
00:14:27 Mechanik Novotný k panu náměstkovi.
00:14:30 Zapojovačka Veselá k panu náměstkovi.
00:14:33 Opakuji: dílovedoucí Frouz, Novotný a Veselá k panu náměstkovi.
00:14:42 Pane inženýre, nevíte, co mi chce náměstek?
00:14:45 -Ne, nemám tušení.
-Neříkal nic?
00:14:48 Ne. Ne. Já jsem byl u generálního.
00:14:52 Co je vám, prosím vás? Jste takovej bledej.
00:14:55 Já jsem asi něco snědl.
00:15:00 Pane Frouzi...-To bude asi po tom německým cigáru, ne?
00:15:19 HRAJE BUDOVATELSKÁ PÍSEŇ
00:15:26 Pane inženýre! Co říkáte té novině?
00:15:30 Co je vám?
-Nic.
00:15:32 Já... Mám plno starostí. To víte!
00:15:34 -Stalo se něco doma?
-Ne, ne, ne, Zdenko.
00:15:37 Tam je všechno... Ale tady!
00:15:41 Jak je to s poruchama? Támhle se podívejte.
00:15:50 Zase tolik aušusů? Lidi, mějte, prosím vás, rozum!
00:15:53 Mějte rozum!-No, co chcete, pane inženýre! Náhražky!
00:15:57 A to teď bude pořád horší.
00:16:00 ZVUK LADĚNÍ RÁDIOVÝCH VLN
00:16:13 -Kubišto, mějte rozum!
-Vy nemáte rád taneční hudbu?
00:16:16 Jen aby nezahráli nám!
00:16:19 HRAJE TANEČNÍ HUDBA
00:16:32 Kokši!
00:17:02 Jenom aby nemluvili!
-Za Frouze ručím.
00:17:06 Vždyť já jsem ho ještě před chvílí viděl s Rackem, když šel nahoru.
00:17:10 Kde je Racek?
-Racek! Já ho prubnu.
00:17:14 Počkej! Počkej! Já tam půjdu sám. Ty ho zavolej.
00:17:26 ZVONÍ TELEFON
00:17:36 Racek!
00:17:38 Co? O čem? O čem bych měl vědět?
00:17:44 Jo tak, Frouz!
00:17:46 No to je hrozná věc, Zdenko, viďte?
00:17:52 Takový báječný skvělý chlapík to byl a...
00:17:56 KLEPÁNÍ NE DVEŘE
00:17:58 Ne, ne! U náměstka jsem nebyl.
00:18:02 Já jsem se s Frouzem viděl jenom u brány, když jsme spolu přišli.
00:18:10 Prosím? Já se zeptám.
00:18:14 Ale, Zdenko, prosím vás, nikomu ani muk!
00:18:23 Slyšel jste, co? To je hrozná věc!
00:18:26 -Tak vy jste opravdu nic nevěděl.
-O čem, Kubišto?
00:18:30 -Že jdou taky po našem Frouzovi.
-No samozřejmě!
00:18:32 No dovolte! Jak bych taky mohl vědět? Co...
00:18:36 -Zapomněl jste si u nás klobouk.
-Děkuju.
00:18:39 Děkuju vám, slečno Milerová.
-Prosím.
00:19:00 Oto, sebrali Frouze. Víš o tom něco?
00:19:04 No, zatýkali komunisty, funkcionáře.
00:19:08 Promiňte, pane inženýre. To je takové neštěstí!
00:19:13 No tak! Uklidněte se, paní Frouzová.
00:19:16 Třeba vašeho muže zase pustí.
00:19:18 Co si teď počnu?! Muž pryč, doma 3 děti...
00:19:22 Dej to na můj stůl. No tak honem!
00:19:24 Nezlobte se. Na koho jiného jsem se měla obrátit?
00:19:27 -No, to je...
-To se ví...
00:19:29 V nejhorším tě přijmou aspoň do práce.
00:19:31 Ota tě navrhne, viď Oto?
-To, Vlasto...
00:19:34 To není tak jednoduché. Uvidíme.
-Mockrát vám děkuju. Taky za děti.
00:19:38 -Není zač.
-Už za dobrý slovo.
00:19:40 -Na shledanou!
-Nazdar! Nazdar.
00:19:45 Neměla jsi nic slibovat, Vlasto.
-Cože? Ty jsi ji jen utěšoval?
00:19:51 No tak, co mohu pro ni jiného dělat?
00:20:05 -Děkuju.
-Prosím.
00:20:07 Tatínku!-Ano?
-Něco jim pošleme, viď?-Komu?
00:20:10 -No, Frouzovým přece! Víš, já...
-Nepleť se do takových věcí!
00:20:14 Máš umyté ruce?
-Ještě ne.
00:20:16 Nemáš. Šup nahoru! Umýt!
00:20:18 -Co je?
-Nic. Vlasto...
00:20:21 No, nekoukej! Utíkej!
00:20:24 Vlasto, před dětmi ani slovo!
00:20:28 A myslím, že by bylo dobře, kdyby sem Jarda vůbec nechodil.
00:20:31 Prosím tě, vždyť je to Bedřichův spolužák!
00:20:34 Já vím. Ale máš ponětí, co to je setkat se s gestapem?
00:20:38 Co bych si hrál na hrdinu? V životě jsem neměl takovej strach.
00:20:46 Asi bych měla taky strach.
00:20:50 A když se ten chlap na mě u Kadery rozeřval...
00:20:53 -Tys byl při tom, když ho zatkli?
-Ne, to bylo hodinu předtím.
00:20:58 Ale Frouz měl v dílně takové řeči... Rozumíš?
00:21:01 A kdyby... z něho tamti dostali, komu to říkal...
00:21:04 -Počkej, jak to myslíš? PŘIJÍŽDÍ AUTO
00:21:07 Kdyby jmenoval taky mě! Vlasto!
00:21:12 -Ale... To bude doktor odnaproti.
-Ne, ne, ne! Pst!
00:21:18 PÍSKÁNÍ BRZD
00:21:25 No, Oto!
00:21:29 -No tak, co je?
-Nazdar, tati!
00:21:31 Vlasto! Otíčku! Koukáte, jako bych byla strašidlo.
00:21:34 Ruku líbám, maminko!
00:21:36 Vy jste přišli dřív, než jsme vás čekali.
00:21:39 Mirečku, řekni, jaký bylo divadýlko?
00:21:41 Ohromný! Koukněte, co jsem dostal!
00:21:44 -Čokoládu? Ukaž!
-Od babičky?
00:21:46 -A bez lístku!
-Maminko, půjdeme dovnitř.
00:21:48 Zrovna budeme večeřet.
-Vždyť taky nejdu s prázdnou.
00:21:52 Přinesla jsem vám lístky na maso, máslíčko a čerstvou kávu!
00:21:55 A taky něco pro tebe, Otíčku. Vypadáš v poslední době tak špatně!
00:22:00 -To asi já ho tak trápím, viď Oto?
-No tak, Vlasto!
00:22:03 Není to pravda, maminko. Pojď!
-Dobrý den!
00:22:07 Maminko!-Koukej! Heč!
-Mirku, přece se s Béďou rozdělíš!
00:22:12 I ne, mami, já o čokoládu stejně nestojím.
00:22:14 A vůbec! Před večeří žádnou čokoládu!
00:22:17 -Ale mami!
-Žádné odmlouvání, chlapci!
00:22:21 To je, Otíčku, pravý francouzský koňak! Tříhvězdičkový!
00:22:26 To víš, takové zboží dostaneš dnes jenom u mě!
00:22:31 Copak je?
-Vždyť je to pro německou armádu!
00:22:34 No a? Mají to vypít Němci? Vypijeme to my!
00:22:37 Vlasta tomu nerozumí, Otíčku.
-Bedřichu, musíme...
00:22:49 Maminko, to je od tebe hezké.
-Ano.
00:22:52 Jak se o nás pečlivě staráš. Vlasto, skleničky!
00:22:58 No a ty?
-Já to pít nebudu.
00:23:00 Nakradli to ve Francii.
-Ale to je dětinství!
00:23:05 -A nechci okrádat německou armádu.
-No jo!
00:23:10 Ale my se napijeme, viď, Otíčku!
-Prosím tě, nepij to!
00:23:14 Co si to dovoluješ? Tss! Skandál!
00:23:17 Takhle to dopadne, když ti chce člověk udělat radost.
00:23:21 Maminko, prosím tě, tohle mi nedělej!
00:23:23 Bedřich to přece tak nemyslel.
-No nepovídej!
00:23:26 Je vidět, kdo kluka vychovává.
00:23:28 -Tak už dost!
-No, Oto!
00:23:31 Tys mi slíbila stokrát, že se mi nebudeš míchat do rodiny.
00:23:34 No tak, Oto! Takhle jednáš s vlastní matkou!
00:23:39 Počkám, až se uklidníš.
00:23:43 Mě tady nikdo nemá rád.
00:23:54 Jenom ty, Mirečku, viď?
00:24:01 Otíčku.
00:24:08 Otíčku, ty se na mě zlobíš.
00:24:11 Podívej se, jsem stará. Mám jenom tebe.
00:24:15 Božínku, co bych za to dala, abys byl šťastný?!
00:24:19 A ty nejsi. Nejsi!
00:24:22 Toho jsem se já nejvíc bála.
00:24:25 Podívej se, maminko, to si namlouváš.
00:24:31 Otíčku, já nejsem slepá. Mezi vámi to neklape.
00:24:35 Už dlouho.
-To není pravda, maminko!
00:24:38 To si zase namlouváš ty.
00:24:42 Co vypukla válka, je Vlasta divná. Moc divná!
00:24:57 Mami, jak to bylo s Frouzovými? Co říkal tatínek?
00:25:02 No, snad Frouzové opatří práci v závodě.
00:25:08 Copak to sem bereš?
-Já... No, aby to Mirek neviděl.
00:25:14 Víš, já bych chtěl taky pomoct. Jardovi.
00:25:22 -Víš vůbec, co děláš?
-Ilegální práci.
00:25:27 -Prosím tě, kdes tohle sebral?
-No ve škole!
00:25:36 Chápeš vůbec, co tohle je?! Za to lidi popravují!
00:25:41 -Za tohle?
-Ano.
00:25:44 Nebo že někdo má zbraň,
00:25:46 nebo že u sebe někoho nechá přespat a nehlásí ho.
00:25:49 V takovém případě zavřou celou rodinu a děti si vezmou.
00:25:55 Mami, ale já to udělám chytře.
00:25:58 Já to dám Jardovi tajně do kabátu a nikomu nic neřeknu.
00:26:02 -No, už jsi to řekl mně.
-Tobě to přece můžu říct, ne?
00:26:18 Ale nikomu ani muk! Bude to naše tajemství, ano?
00:26:22 Jako tohle.
00:26:28 -Děti šly spát?
-Ne, Bedřich ještě čte.
00:26:32 Děti to mají lehké.
00:26:35 Nemají ještě rozum.
-Myslíš?
00:26:41 Když si vzpomenu, jak jsme spolu klidně šli. A teď...
00:26:50 Vlasto, víš, že někdy nevím, co mám dělat?
00:26:57 Vím. Já vím. Oto!
00:27:00 Představ si, Kadera mi nabídl ředitelské místo.
00:27:05 -Tobě? Cos mu na to řekl?
-No...
00:27:12 Ještě nic závazného.
-A to také nesmíš!
00:27:15 Víš přece, kdo je Kadera! Dal se k nim.
00:27:18 Vlasto, nepřepínej! Rudla je můj přítel z dětství.
00:27:21 To jemu vděčím za své postavení a vždycky mi dobře radil.
00:27:24 Před válkou možná, víš? Ale teď?
00:27:27 Ne, Oto, to nesmíš přijmout.
-10 tisíc.
00:27:30 Ale Oto! 10 tisíc.
00:27:35 A co po válce?
00:27:37 To aby ses potom styděl podívat lidem do očí.
00:27:40 Třeba takovému Frouzovi.
-Frouz! Co pořád máš s tím Frouzem?
00:27:43 Frouzovům pomůžu, to je přece samozřejmé.
00:27:46 Už kvůli tobě.
-Jenom kvůli mě?
00:27:50 Kvůli komu jinému?
00:27:54 Oto, ale to místo odmítneš, viď?
00:27:56 -Vlasto! To je...
-Oto!-Ano.
00:28:05 Paní Frouzová, prosím, uvažte.
00:28:08 Váš muž, bolševik v ochranné vazbě.
00:28:12 My, vojensky důležitý závod. Vyloučeno!
00:28:20 Ale pan inženýr Racek mi přece slíbil...
00:28:22 Ale pan inženýr Racek vám nemohl vůbec nic slibovat.
00:28:25 Protože... Protože ví přesně totéž co já.
00:28:32 Bohužel nedá se vůbec nic dělat.
00:28:36 Prosím, prosím. Tudy.
00:28:42 Lituji.
00:28:56 Prosím, pane inženýre.
00:28:59 Prosím tě, Oto, cos to napovídal té Frouzové?
00:29:02 Kdo? To já ne, Rudlo.
00:29:07 To žena.
-Aha.
00:29:12 Pamatuješ se, co jsem ti říkal, když ses ženil?
00:29:16 Aby tě do něčeho nezatáhla. Pozor! Pozor!
00:29:19 No dovol, Rudlo!
00:29:21 -Od Frouzových ruce pryč!
-No dobrá.
00:29:29 Tak, generální můj návrh přijal
00:29:32 a posílá ho do Berlína ke schválení.
00:29:36 Rudlo, tak to ne! To ne! Já jsem si to ještě nerozmyslel!
00:29:39 Ty jsi ale pod pantoflem! Ty jsi pod pantoflem!
00:29:42 -Nemluv tak!
-Na co čekáš? Na co čekáš?
00:29:45 -Proč sis vybral zrovna mě?
-Protože tě znám 30 let.
00:29:49 A protože si tam neposadím někoho, kdo mi vrazí nůž do zad.
00:29:54 -Rudlo...
-Podívej se, nerudluj! Nerudluj!
00:29:57 Buď půjdeš se mnou, budeš dělat kariéru, nebo...
00:30:02 Vyber si. Ano. Ne.
00:30:11 -Už je to v Berlíně?
-Ano.
00:30:15 -To se nedá nic dělat, co?
-Ne.
00:30:20 -Tak já to beru.
-No tak, konečně dostal rozum!
00:30:30 -Sbohem, pane Dobeši.
-Na tebe nezapomeneme, Toničko.
00:30:40 Tak co? Jak to dopadlo s Frouzovou?
00:30:42 -Nazdar, Vlasto.
-Nazdar, Oto.
00:30:45 Nic. Mluvil jsem s Kaderou, bylo to marné.
00:30:48 Hrozně se rozčílil. Byl oficiální.
00:30:50 Říkal, abych se do toho nemíchal,
00:30:53 že je to věc osobního oddělení a víš koho!
00:30:56 Tak vidíš! To je celý Kadera!
00:30:59 A prosím tě, co na to říkali ve zkušebně?
00:31:01 Co by na to mohli říkat? Udělali prý na Frouzovou sbírku.
00:31:05 -A tys na ni nedal?
-Ke mně nikdo nepřišel.
00:31:10 -A tos nemohl sám?
-Vlasto, máš rozum? Jak to sám?
00:31:14 Já? V továrně? A co kdyby to prasklo?
00:31:17 Víš, jak jsou lidi neopatrní.
00:31:20 Dobře, ale víš, co si o tobě teď pomyslí.
00:31:26 -Ale!
-Víš co, Oto?
00:31:30 Dej něco mě a já to odnesu ke Zdence.
00:31:36 To by šlo.
00:31:40 Pro Frouzovou.
00:31:43 Ota posílá.
-Tvůj muž?
00:31:47 -To víš, v továrně to nešlo.
-Ale to je od vás moc hezký.
00:31:51 -Ode mě?
-No, žes to přinesla.
00:31:56 -Tak... já už zase musím domů.
-Počkej! Přijď zas někdy.
00:32:03 Nějak na mě zapomínáš.
00:32:06 -Zdenko, kdybys něco potřebovala...
-Ne, děkuju, Vlasto.
00:32:10 Nám se vede docela dobře.
-Ne, tak jsem to nemyslela!
00:32:15 Tak. Já jsem ti špatně rozuměla.
00:32:22 Na shledanou.
-Na shledanou.-Na shledanou.
00:32:28 Že tu byla Vlasta Panušková, vlastně Racková!
00:32:31 -Jak to? Tys ji poznal?
-No jakpak ne? Po hlase.
00:32:34 Ona s vámi pracuje?
-Ne, kdepak!
00:32:36 Proč ji nezapojíte? Vždyť se sama nabízela.
00:32:40 Radši ne, víš? Už kvůli jejímu muži.
00:32:43 Ten se, pane, změnil! Chudák Vlasta!
00:32:47 Ale říct před ní něco proti Rackovi...
00:32:54 My jsme se přece znali!
00:32:58 Schovejte mi večeři. Vrátím se pozdě.
00:33:08 -Pane Rýdl, já jsem moc ráda, že jsme se potkali.-Ano.
00:33:12 Ale teď už promiňte, děti čekají na večeři.
00:33:15 Máte děti?
-Tři kluky.-Jé!
00:33:17 -Žena bohužel zemřela.
-A kdo se vám o ně stará?
00:33:20 -Teta.
-To je nemáte u sebe?
00:33:23 Nemohu, mám takové přelétavé zaměstnání.
00:33:26 Vy jste ještě pořád na montážích?
00:33:29 Poslyšte, paní Vlasto, já bych s vámi moc rád o něčem promluvil.
00:33:32 Ale to víte, tady na ulici to nejde.
00:33:35 Dobře. Tak zavolejte. Můj muž je v telefonním seznamu.
00:33:39 Tak já zavolám, až zase budu v Praze.
00:33:41 -Tak ne sbohem, ale na shledanou.
-Na shledanou!
00:34:08 Kdes byl tak dlouho?
-Rychle pryč! Nelíbí se mi to.
00:34:51 Kufr, rychle!
00:35:22 Člověče, vybrali Novotných.
00:35:27 Tomu rozumím. Před chvílí málem dostali mě.
00:35:32 Kruci!
00:35:39 Oscilátor.
00:35:45 To ti opatříme z fabriky. Teď se najez.
00:35:52 To znamená nové dokumenty a náhradní byt.
00:35:56 Copak dokumenty! Ty se seženou, ale kvartýr, člověče!
00:35:59 -U Brázdy.
-To nemůžeme, tam není volno.
00:36:03 -A co u Kubišty?
-Vyloučeno.
00:36:06 Když praskli Novotných, tak si dá taky pozor.
00:36:10 -No, tak ať zůstane u nás.
-No, tak vidíš! A máš to.
00:36:16 Ba ne. Krmíte mě tady moc dobře, ale po dnešku to nejde.
00:36:21 Dneska jsem tu naposled.
00:36:28 -Ty, Zdenko, a co u Vlasty?
-Blázníš?
00:36:31 -Nemáme na vybranou.
-Nevíš, kdo je Racek?
00:36:34 Počkej! Počkej! Ale tam by mě nikdo nehledal!
00:36:40 Ty máš dneska volno? Odpusť, já tu mám neuklizeno.
00:36:45 -Jsi sama doma?
-Proč se ptáš?
00:36:48 -Něco po tobě chci.
-Tak se posaď.
00:36:54 Potřebuju, aby u tebe někdo přespal.
00:36:57 Jenom 2 noci.
-Proč?
00:37:00 Copak nemůže jít do hotelu?
00:37:03 Nemůže. Rozumíš, ten do hotelu nesmí.
00:37:08 Pro pana krále, Zdenko, to přece není jen tak!
00:37:12 Skrývat cizího člověka!
-To není cizí člověk.
00:37:16 Je to Rýdl.
-Rýdl!
00:37:22 To je ovšem něco jiného.
00:37:25 -Sbohem, mami!
-Ahoj, mami!-Pa!
00:37:29 -Ahoj, teto!
-Nazdar, teti!-Ahoj.
00:37:31 Neplavte moc daleko! A dej pozor na Mirka!
00:37:34 -Dám! Dám! Na shledanou.
-A brzo se vraťte!-Vrátíme!
00:37:40 Tady to vidíš, Zdenko!
00:37:42 Copak tam u vás, tam by to možná šlo, ale...
00:37:44 Kdyby to šlo u nás, tak bych tu nebyla.
00:37:48 Rozumíš, jen co mu opatříme byt a dokumenty.
00:37:51 ZVONEK
00:37:53 Prosím tě, co bych řekla Otovi?
00:37:56 A znáš přece mou tchyni! Zdenko!
00:38:05 -Dobrý den! Je Béďa ještě doma?
-Ne, zrovna se šel koupat.
00:38:09 A jak se vede mamince?
-Ale... Pořád pláče.
00:38:14 -Něco se stalo?
-Tatínka odvezli.
00:38:19 Už není na Pankráci.
-A kam?-To nevíme.
00:38:24 Ale maminka říkala, že jste moc hodná
00:38:27 a abych vám za to všechno poděkoval.
00:38:29 Mně? Copak já?
00:38:32 To všechno můj muž.
00:38:35 No tak běž! Běž, ať doženeš Bedřicha.
00:38:38 -Na shledanou!
-Na shledanou, Jardo.
00:38:51 Vlasto, když vidím toho Jardu bez táty...
00:38:55 U tebe to vážně nejde.
-A zrovna to udělám!
00:39:01 Rozmysli si to dobře. Abys mi to jednou nevyčítala.
00:39:05 Ne, já už jsem si to rozmyslela. Já to musím udělat.
00:39:10 Já prostě musím.
00:39:15 -Kam voláš, prosím tě?
-Otovi.
00:39:18 -Snad mu to nechceš říct?
-Prosím pana inženýra Racka.
00:39:21 -A do telefonu!
-Já už vím, co mu řeknu.
00:39:25 Nazdar Oto, to jsem já!
00:39:29 No nic. Jenom, že přijel na návštěvu Ondřej.
00:39:32 -Vlasto!
-Rýdl!
00:39:37 No, ten novomanžel z Plzně! Muž sestřenice Věry, víš?
00:39:46 Jenom na 2 dny.
00:39:49 Víš, přijel do Prahy služebně a nemůže sehnat hotel.
00:39:54 (neslyšně) Obě noci! Ale to nevadí, Oto.
00:39:57 Aspoň nebudou chlapci večer sami doma.
00:40:02 Děkuju ti, Oto. Na shledanou.
00:40:08 Tak, co tomu říkáš?
00:40:13 Já se v tobě na mou duši nevyznám.
00:41:00 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:41:02 To jste nemyslela, že se tak brzy uvidíme, že?
00:41:05 Já taky ne. Mohu dál?
-Jen pojďte.
00:41:12 Já jsem to udělala ráda.
00:41:15 PŘIJÍŽDÍ AUTO
00:41:21 Promiňte. Ono je toho na mě trochu moc.
00:41:25 Všechno je v pořádku. Jenom Zdenka a její muž vědí, kde jsem.
00:41:28 ZVONEK
00:41:32 Sem!
00:41:43 -Dobrý den!
-Ruku líbám!
00:41:45 Nic nepotřebujeme. Přijďte za měsíc.
00:41:47 Ale už jsem u vás dlouho nebyl, milostpaní.
00:41:50 Všechno je v pořádku. Pro štěstí.
00:41:52 Toho není nikdy dost, že jo? Tak sbohem!
00:42:03 Kominík.
00:42:06 Tak, jen pojďte dál! Teď vám ukážu váš salon.
00:42:10 Ale, prosím vás, před dětmi si musíte dát velký pozor.
00:42:14 Vždyť je mám taky. Ale co váš muž?
00:42:18 Měla byste mu všechno říct.
-Ne, ne! To nejde.
00:42:21 Já jsem vás sem pozvala a já si to také zodpovím. Totiž...
00:42:27 Ne, že bych Otovi nedůvěřovala, to ne, ale je teď tak nervózní.
00:42:31 Má v závodě starosti, tak proč mu přidělávat nové?
00:42:34 -Počkejte.-Děkuji vám.
-Je to jen na 2 noci,
00:42:36 ovšem kdyby vám to dělalo sebemenší potíže, tak...-Ale ne!
00:42:40 Já jsem ráda, že se na mne Zdenka obrátila.
00:42:45 Tak, tady je vaše skříň.
00:42:47 Sem si můžete dát prádlo a ručník vám ještě přinesu.
00:42:51 Počkejte, počkejte! Ale co řekneme vašemu muži?
00:42:57 Podívejte se, žádný manžel nezná všechny příbuzné své ženy.
00:43:07 Dovolte, prosím!
00:43:21 -Co je to za novoty?
-To bude až do vítězství.
00:43:24 To už vydržíme, ne?
00:43:33 -Už přišel Kubišta?
-Před chvílí.
00:43:36 Co je?
-Jdou po něm.
00:43:38 Kruci! Když si vzpomenu na Frouze a ostatní!
00:43:42 Hele, dávej pozor!
00:43:50 Domů nesmíš. Frouz píše v motáku, že o tobě vědí.
00:43:54 -Co žena? Co s tou?
-Té to řekneme
00:43:56 a večer se zastav u Zdenky.
-Co uděláte s Brnem?
00:43:58 Nech to na nás.
00:44:05 Tak zlom vaz!
00:44:08 Klíče! Klíče od trezoru.
00:44:52 Vlasto, představ si, zas u nás bylo gestapo!
00:44:55 To už je strašný!
00:44:57 -Tak, Oto, to je Ondřej.
-Dobrý den.-Dobrý den.
00:44:59 -Věřin manžel.-Rýdl.
-Ah! Těší mě! Já jsem Racek.
00:45:03 Prosím vás, promiňte.
00:45:05 Víte, co dovede gestapo, že?
-Já vím.
00:45:08 -Zase někoho sebrali?
-Ne, šli po inženýrovi Kubištovi.
00:45:11 -A dostali ho?
-Ne, představ si! Utekl!
00:45:14 A nikdo neví jak.
-Tak si s tím nedělej starosti.
00:45:18 To bychom Ondřeje špatně uvítali.
00:45:21 Pane Rýdl, prosím vás, dnes mě musíte omluvit.
00:45:23 Já jsem...
-Nazdar, tati!
00:45:25 -My ti máme hlad, mami!
-Nazdar, kluci!-Ahoj.
00:45:28 Seznamte se. To je...
00:45:30 Jaké jste to příbuzenstvo, vlastně?
-Strýček. A váš švagr.
00:45:34 Takový co přeskočil jedno koleno nebo dvě.
00:45:37 Ale babičky mám v pořádku.
-Strýčku, ty máš víc babiček?
00:45:42 Já mám jenom jednu.
-Ale no tak! Pozdrav se!
00:45:46 Promiňte na chvilečku.
00:45:48 No tak, Bedřichu! Podej přece strýčkovi ruku.
00:45:53 -Vy jste náš strýček?
-Ano.
00:45:57 Bedřichu, před válkou jsem byl na montáži v Egyptě...
00:46:01 Strýčku, tam se jezdí na velbloudech, viď?
00:46:04 -No tak, Mirku, nezlob!
-To jste neměl říkat.
00:46:06 Teď se ho nezbavíte. Vlasto, Vlasto!
00:46:09 Přines ten koňak od maminky. To je Hennessy.
00:46:12 Tříhvězdičkový. Vzácnost!
-Tatínku! Tatínku! Odpusť.
00:46:16 Víš, já jsem to rozbil.
-Co? No tak, Bedřichu! To je...
00:46:20 Ne, prosím tě, Oto, nezlob se na něj.
00:46:23 -Ty bys zasloužil! Tak drahá věc!
-Za všechno můžu vlastně já.
00:46:26 Víš, já jsem se div nepořezala.
00:46:29 Strýčku, proč jsi k nám nepřijel dřív?
00:46:32 No, protože jsem tvým strýčkem teprve od loňska.
00:46:35 No vidíš. To je pravda.
00:46:38 Víte, že jste nám neposlali ani svatební oznámení?
00:46:40 To není pěkné.
-Ale poslali.
00:46:44 Jenže tys byl zrovna na veletrhu v Lipsku, víš?-Ah, pravda.
00:46:48 -Vlasta nám psala i za vás.
-Musíte mi to odpustit.
00:46:50 Já mám tolik shonu, že zapomínám jedno pro druhé. A co Věrka?
00:46:53 Už nemá bolesti?
00:46:56 S tím žaludkem se jí to hodně zlepšilo.
00:46:58 A jak dopadla operace?
00:47:00 -K té vůbec nedošlo.
-Ne? No tak... Ono není oč stát.
00:47:04 A strýčku, proč jste k nám nepřijel už dřív?
00:47:07 Béďo, nebuď všetečný!
00:47:09 Chtěl jsem, ale přišla mi do toho ta montáž v Rakousku.
00:47:15 -Oto, snad abychom už šli, ne?
-No, už musíme. Musíme!
00:47:17 My totiž jdeme do kina. Nechcete s námi?
00:47:20 Ne, tati! Strýček mi bude stavět ten jeřáb.
00:47:24 -Tak to musíme kapitulovat.
-Nebojte se. My si budeme rozumět.
00:47:29 A prosím vás, pane Rýdl, nezapomeňte se policejně přihlásit.
00:47:33 Samozřejmě. Na to jsou přísné předpisy.
00:47:35 -A tresty.
-Já vím.
00:47:40 -Tu zelenou dlouhou. Tak.
-Strýčku, ty to umíš!
00:47:45 -A šroubek!-Pročpak nejsi inženýr, jako tatínek?
00:47:52 To víš, můj tatínek byl chudý. Musel jsem jít dělat do fabriky.
00:47:58 Hm, to je divný. To mi vždycky říká babička, když zlobím.
00:48:48 -(Rýdl) Bedřichu, kdepak jsi?
-Už jdu!
00:49:00 Když já dostal takovej hlad!
00:49:04 -Mně taky!
-Tu máš!
00:49:10 Koukni, co jsme se strýčkem postavili!
00:49:12 -Dej mi pokoj!
-Ty bys to nesvedl!
00:49:25 -Copak to čteš, Bedřichu?
-"Proti všem".
00:49:28 -To ti dal tatínek?
-Ne. Maminka. K narozeninám.
00:49:33 Vy to znáte?
-Znám.
00:49:38 Víte, že nám ve škole zalepili v dějepisu listy?
00:49:41 Proč se vlastně nesmíme učit o Husovi a Žižkovi?
00:49:46 Bedřichu, tohle se dozvíš, až budeš větší.
00:49:49 -Ale já už jsem velký!
-Strýčku, až já budu velký...
00:49:53 ZVONEK
-Počkej! Já se podívám sám.
00:50:02 -Já na chvilku zhasnu!
-Ale Béďo!-Mlč!
00:50:16 Rychle! Děti ještě nespí.
00:50:18 Pozítří se přestěhuješ. Schullerova 20.
00:50:21 Garsonka po totálně nasazeném. Rozumíš?
00:50:23 -A Franta?
-Jo, ten je mrtev.
00:50:26 Ani nevědí, koho dostali, člověče.
-A Kubišta?
00:50:29 Kubišta je v pořádku.
00:50:31 Podívej se. Policejní přihláška je na jméno Rýdl.
00:50:34 Legitimaci udělali soudruzi už na jméno Hora.
00:50:40 Béďo, na co tam pořád koukáš?
00:50:43 No, přece, jestli k nám někdo nejde.
00:50:47 -A jde?
-Ne, to se někdo spletl!
00:50:50 -Pojď si se mnou zatím hrát.
-(rozhlas) Pozor, pozor!
00:50:54 Vyslechněte si výzvu pražského policejního ředitelství.
00:50:58 Včera byli v nočních hodinách v Riegrových sadech
00:51:01 v Praze na Vinohradech dopadeni dva nebezpeční zločinci
00:51:04 ohrožující veřejnou bezpečnost.
-Tak co? Postavíme most?
00:51:07 -Strýčku, někoho honí.
-Jednomu z nich
00:51:11 se při zatýkání podařilo uniknout bezpečnostním orgánům.
00:51:15 Je asi čtyřicetiletý, prostřední rozložité postavy, tmavých vlasů.
00:51:21 Byl oblečen ve světlý balonový plášť a nesl tmavý kufr.
00:51:26 Jakékoliv údaje, které přispějí k dopadení...
00:51:29 -Strýčku, pojď si se mnou hrát.
-Počkej!-Mlč!
00:51:33 Napomáhání stíhanému bude přísně potrestáno.
00:51:38 Pozor při zatýkání! Je ozbrojen.
00:51:41 Varuje se před poskytnutím noclehu.
00:51:45 -Já to zhasnu!
-Bedřichu! No tak pojď!
00:51:48 -Já jsem se škrábl!
-Počkej, počkej! Já ti to zajóduju.
00:51:52 Pojď se mnou. Ty tu zatím ukliď.
-Nechci jódovat!
00:51:55 Strýčku, kdo to zvonil?
00:51:57 Někdo sháněl lékaře a spletl si adresu. Pojď!
00:52:34 Děkuju.
00:52:36 -Tak co?
-Jde to.-No!
00:52:40 Počkejte, já vám něco ukážu!
00:52:45 Podívejte se, co mám schováno.
00:52:47 U vás na prádelníku. Vidíte, že jsem nelhala!
00:52:50 -Pane bože! Vždyť je to...
-Naše lepší minulost.
00:52:54 -Ale bývala to představení v tom našem Hojarovi!-A herci!
00:52:58 Starý Bureš!
00:53:00 Ten měl panečku hlas!
-Slévačský.
00:53:03 Počkejte, jak je to?
00:53:05 "Ho! My prej toho paliče ještě odprosíme, to jo.
00:53:09 Zavřít ho dáme! Ho!"
-Tak. Přesně tak!
00:53:14 -A to jste vy! Hanička!
-To z Haničky, jak to bylo?
00:53:20 "Můj skleněný zámek a v něm krásný princ
00:53:26 a jeho dvořané, páni a dámy ve vznešených šatech..."
00:53:33 Pošetilá Hanička! A Frouz! To byl milionář, co?
00:53:37 Vzpomínáte?
-Počkejte!
00:53:40 "Za to, že chcete moji lípu porazit a její půdu vzít.
00:53:46 Za to, že musím bránit starodávné právo... " Jak to bylo?
00:53:55 -Počkej! Co chceš?
-Kačku na lízátko.
00:53:59 -Pojď!
-Nech mě!
00:54:01 Pst! Ticho!
00:54:03 Koukej! A jdi!
00:54:10 Děti.
00:54:27 A co hrajeme teď, Vlasto?
00:54:31 Myslím, že hrajeme o život.
00:54:33 Ba ne! O budoucnost. Tu musíme vyhrát.
00:54:38 A tyhle fotky radši spalte.
-Proč?
00:54:41 Co kdyby váš muž mě tam poznal? Co byste mu potom řekla?
00:54:44 Kdepak! U nás je všichni dávno znají.
00:54:46 To nikoho vůbec nic nenapadne.
-Já jenom kvůli vám.
00:54:51 Zítra tu už stejně nebudu.
-Už zítra?
00:54:54 Jen buďte ráda.
00:55:01 -Teď abych se bála podívat se do novin.-Vlasto!
00:55:04 Jenže... Teď bych chtěla pracovat za dva.
00:55:10 Já vám rozumím.
00:55:12 Tak poslyšte, Vlasto, vy budete potřebovat pastu na parkety.
00:55:20 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Dále!
00:55:27 -Nazdar, Oto!
-Co je? Stalo se něco?
00:55:30 Ale ne nic. Jen tady vedle v obchodě mají takový kabátek.
00:55:33 Víš, zrovna tak pro Mirka. A já nemám u sebe dost peněz.
00:55:36 -To nemůže počkat?
-Když oni mají jen poslední 2 kusy.
00:55:41 -Hm. A co stojí?
-240.
00:55:44 Ale Mirek ho vážně moc potřebuje.
00:55:46 TELEFON
-Racek! Co?
00:55:52 No poslyš... Už zase?
00:55:55 No, já tam jdu!
00:55:59 Zatracení chlapi!
00:56:01 Ty poruchy mě přivedou ještě do kriminálu. Prosím tě...
00:56:05 Já počkám. Mně to nevadí.
00:56:20 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:56:25 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:56:30 Nepotřebujete pastu na parkety, milostivá paní?
00:56:34 Ano. Ta je dnes těžko k dostání.
00:56:38 Pane Tomeš!
-Rychle schovat!
00:56:41 Pan ředitel se hned vrátí.
-Pan ředitel?
00:56:47 Dobrý den!
00:56:50 Tak co je? Co jste mi chtěl?
00:56:52 -Porucha na čtyřce, pane inženýre!
-Ale... Tam jsem už přece byl!
00:56:58 Poslyš, tady jsou neuvěřitelné poměry!
00:57:01 Od té aféry s Frouzem samé nepříjemnosti.
00:57:04 -Copak ty za to můžeš?
-No... Ovšemže ne!
00:57:08 Samozřejmě, že ne.
00:57:11 Shora mě honí a zespoda pasivní rezistence.
00:57:14 Kdo to má vydržet!
00:57:17 Jo tak! Kolik jsi to chtěla?
-240.
00:57:22 Tady máš 300.
00:57:26 Kdyby to nebylo pro Mirka, tak bych řekla: "Nech si to."
00:57:28 -No, Vlasto! Jak to mluvíš?
-Tys to místo ředitele přijal, viď?
00:57:33 No počkej... Totiž...
00:57:35 Kdo ti to řekl?
-Vrátný, Oto! Vrátný!
00:57:39 Proč jsi mi to neřekl sám?
-Počkej, počkej!
00:57:42 Stejně nastupuju až od prvního...
-Jak jsi mi to mohl udělat?
00:57:45 Vždyť jsi mi to přece slíbil!
-To je moje věc, ne?
00:57:50 Vidíš, mamince vyčítáš, že mluví do mých věcí a teď to děláš sama.
00:57:53 -No Oto!
-Ale...
00:57:59 Já už nemám, co bych ti řekla.
00:58:02 Sbohem!
00:58:06 Vlasto!
00:58:16 Dovolte, prosím! Prohlídka!
00:58:20 Přece nebudete šacovat naši paní ředitelovou?
00:58:23 Pojďte, milostpaní.
00:58:30 Pane Dobeši, jednou pro vždycky.
00:58:33 Pro vás nejsem ani paní ředitelová, ani milostpaní.
00:58:37 Inu, to už je tak dávno, co jste byla naše Vlastička.
00:58:43 Pane Dobeši, co mají vlastně v továrně proti Otovi?
00:58:48 To víte, to je těžký! Všem lidem se dneska nezavděčíte.
00:58:54 Není to od té doby, co zavřeli Frouze?
00:58:59 Tak já vám to povím, milostpaní!
00:59:02 Ten, kdo Frouze mohl varovat, to neudělal.
00:59:05 -Kdo to byl?
-Vy ho stejně neznáte.
00:59:08 Ten tu za vás nebyl. Služebník, milostpaní.
00:59:23 Tak co? Máte?
00:59:26 Jste pašák!
00:59:30 Neměla jste strach?
-Ani ne.
00:59:37 Poslyšte, já jsem se něco dozvěděla.
00:59:40 V továrně mohl Frouze někdo varovat a nevaroval.
00:59:46 Co? Není to důležitá zpráva?
-Je. Musíme to vyšetřit.
00:59:53 -Proč? Zeptám se Oty.
-To nedělejte.
00:59:58 -Proč ne?
-Bylo by mu to podezřelé, Vlasto.
01:00:02 A vůbec, tyhle věci radši nechte nám.
01:00:07 -Poslyšte, vy o tom něco víte.
-Vlasto, kdybych věděl...
01:00:10 Tak řekněte mi, byl to Ota?!
01:00:21 No, lepší úkryt jste si nemohl najít.
01:00:56 Žít s lhářem, zbabělcem! To na mě přece nikdo nemůže chtít!
01:01:03 15 let!
01:01:06 Jak já jsem ho měla ráda!
01:01:09 Ale je to pryč! Pryč!
01:01:14 A co vaše děti?
01:01:16 O Bedřicha se nebojím. A Mirek, ten je ještě moc malý.
01:01:22 Co z nich bude, když je tady necháte?
01:01:25 Tak dobrovolný rozchod! A děti si vezmu!
01:01:30 -Když vám je nedá?
-Co mám dělat?
01:01:35 Zůstat.
01:01:39 Kvůli dětem.
-Ale já to tady přece nevydržím!
01:01:48 Vlasto! Teď jste teprve s námi začala pracovat.
01:01:54 Možná, že budete muset vydržet ještě horší věci.
01:02:08 Tak, milý švagře, na rozloučenou!
01:02:10 -Vás nemrzí, že jsem byl u vás?
-Ne, ne, ne.
01:02:13 Přiznám se, že příbuzné nemám rád, ale vy se mi docela líbíte.
01:02:17 Tak co je, Vlasto? Tak už se nezlob!
01:02:20 To nemá význam!
-Mě bolí hrozně hlava.
01:02:23 -Ale připiješ si s námi, ne?
-Tati, já taky!
01:02:26 Co taky? Tak! A se strýčkem.
01:02:30 A my.
01:02:33 -A kdy odjíždíte, strýčku?
-Zítra ráno.
01:02:36 -To jsem rád.
-Béďo, co je to? Jak to mluvíš?
01:02:40 -Béďo, omluv se strýčkovi!
-Prosím tě, strýčku, já...
01:02:44 To nevadí, Bedřichu. Ale je hezké, že mi na rozloučenou tykáš.
01:02:49 A víš co? Podejme si na to ruce. No!
01:02:57 Prosím tě, co je mu?
01:03:04 Bedřichu, cos to řekl?
01:03:08 No, ublížil ti strýček Ondřej?
-Ne.
01:03:11 -Tak proč jsi to řekl?
-Já jsem se tolik bál.
01:03:16 -Prosím tě, dítě, čeho?
-Já už nejsem dítě!
01:03:20 Dobře, já vím. Ty jsi můj velký moudrý chlapec.
01:03:23 -Ale nevěříš mi.
-Ale věřím.
01:03:26 Pročpak bych ti nevěřila?!
-To není pravda! To jen tak říkáš.
01:03:32 -To si nesmíš namlouvat.
-Nevěříš mi. Už mi všechno neříkáš.
01:03:35 Máš přede mnou tajemství.
-Bedřichu!
01:03:37 -Nevěříš mi! Nevěříš!
-Ale, Bedřichu!
01:03:54 -Na shledanou, Bedřichu!
-Šťastnou cestu, strýčku!
01:04:01 Vrátím se za chvíli. Ať Mirek nelenoší v posteli!
01:05:22 -Baf!
-Co tu chceš?
01:05:24 -Lekl ses mě!
-To zrovna!
01:05:26 Jé! Maminčiny fotografie! A co se v nich hrabeš?
01:05:30 -Co je ti do toho?
-Jen počkej! To na tebe píchnu!
01:05:33 -Jen to zkus!
-A píchnu!
01:05:36 Ty, Mirku, když jsi mi šlohl ty lístky na cukroví,
01:05:41 já taky mlčel. A dospělí nemusí všechno vědět.
01:05:47 Tak mi dej 2 kačky a neřeknu nic.
01:05:51 -Já teď nemám. Ani vindru.
-Jak to?
01:05:53 Dostal jsi bůra za vysvědčení!
01:05:57 Dva, tři...
-Chlapci, kde jste?
01:06:00 Tady, mami! Pět.
01:06:04 A svoje lístky na cukroví mi dáš taky?
01:06:06 -Dám.
-Jé, to bude lízátek!
01:06:14 -Tak honem! K snídani!
-Už jdeme, mami!
01:06:17 -Ale budeš mlčet!
-Čestný slovo!
01:06:29 (hlášení) Vrchní velitelství branné moci oznamuje:
01:06:32 Z vůdcova hlavního stanu.
01:06:35 Průlom silně opevněnou Stalinovou linií byl rozšířen až za Smolensk.
01:06:41 Smolenska, urputně bráněného nepřítelem,
01:06:45 bylo dnes v časných hodinách ranních dobito!
01:07:06 HOUKÁNÍ VLAKU
01:07:46 NĚMECKÉ BUDOVATELSKÉ PÍSNĚ Z ROZHLASU
01:09:47 -Co tady děláš?
-Já... Já nic!
01:09:50 Opravdu nic! Opravdu!
-Tak koukej mazat! Koukej mazat!
01:09:58 Ale poslyšte, chlapci,
01:10:00 ty plány musí být do večera zpátky v továrně.
01:10:03 Než se vrátí Kadera.
-Bez starosti! Budou.
01:10:09 -A co ty naše fotky z divadla?
-No ty jsem spálila, jak jsi říkal.
01:10:14 Správně. Člověk nikdy neví.
01:10:20 -Co je? Co lítáš?
-Dobrý den, tati!
01:10:22 Počkat! Dej to sem!
01:10:25 Kolikrát jsem vám říkal, abyste nejedli tuhle obarvenou vodu?!
01:10:31 Že si zkazíte žaludek. Fuj!
01:10:37 Kde je maminka?
-Šla něco koupit.
01:10:41 Poslouchej! A nenechávej Mirka samotného doma!
01:10:44 Vždycky něco vyvede!
01:10:50 -Kde máš tu zmrzlinu, Béďo?
-Nemám. Tatínek mi ji vzal.
01:10:55 -Nepovídej! Tak mi dej kačku!
-Nemám. To byla poslední.
01:10:59 Aha! A snědl jsi ji a mě taháš za nos!
01:11:02 Tak já to na tebe řeknu!
-Co řekneš?
01:11:04 Všecko! Žes krámoval v maminčiných věcech, že chodíš tajně pryč!
01:11:09 Že mi dáváš zmrzlinu, abych mlčel!
-A co tvoje čestné slovo?
01:11:12 Poslouchej, se mnou si moc nehraj!
-Jen to zkus!
01:11:15 Já to řeknu tatínkovi!
-Tu máš!
01:11:18 MIREK KŘIČÍ
01:11:22 Jau! Můj nový kabátek!
01:11:26 Můj nový kabátek!
01:11:29 Nebreč! Nech toho, ne! Nebreč!
01:11:33 Já ti to spravím, nikdo to nepozná. Neboj se.
01:11:55 Prosím tě, Oto, vzdej se toho místa! Ještě je čas!
01:11:59 Aspoň to mi udělej k vůli.
-Nechápu proč.
01:12:03 Copak nevidíš, že se zaprodáváš pro kariéru! A ještě krátkou!
01:12:08 Vlasto! Já ti něco přečtu.
01:12:13 "Operace na východě překročily svůj strategický vrchol,
01:12:17 takže příští německé vítězství může být hodnoceno
01:12:20 jako nezměnitelná skutečnost."
01:12:22 Nesměj se tomu! Kadera měl zase pravdu.
01:12:25 -Neměl a noviny lžou!
-Vlasto! Vlasto!
01:12:27 Já ti nerozumím. K čemu ten romantismus?!
01:12:31 Proč nebereš věci takové, jaké jsou?-Děti.
01:12:38 Máte čisté ruce?
01:12:56 Podej mi chleba.
01:13:02 -Ukaž, Mirku! Cos to udělal?
-To já ne, mami! To Béďa!
01:13:05 -Počkej, co to...
-Nesváděj to na Bedřicha!
01:13:08 Jak to bylo, no?
-Co to děláš?
01:13:10 Taková krásná vestička! Copak kradu?
01:13:13 -Já ne, to Béďa!
-Jen nic nevymlouvej!
01:13:16 -Béďa.
-Tak jak to bylo?
01:13:18 Povídej! No tak, bude to? Maminko, rákosku!
01:13:21 -Tati, my jsme se jen kočkovali.
-Ne, tati! Jauvej!
01:13:26 Nekopej mě!
-Pověz, jak to bylo! Honem.
01:13:30 On mi...
01:13:32 On mi vyhrožoval, že nesmím nic říkat.
01:13:35 -Bedřichu!
-Počkej, co nesmíš říkat?
01:13:38 No, když chodíš pryč, tak on chodí tajně ven,
01:13:41 a že ti vzal tu fotografii.
-Jakou fotografii?
01:13:45 Tamtu, z toho divadla. Jak maminka spálila.
01:13:50 -Proč jsi je pálila?
-Vždyť to byly takové staré krámy.
01:13:56 -Tady je ještě jedna!
-Počkej! Jdi pryč!
01:14:02 Rýdl!
01:14:06 No tohle!
-Na tom vůbec nic není, Oto.
01:14:10 Já ti to potom vysvětlím.
-Vlasto.
01:14:19 Sednout. Jíst!
01:14:30 Vlasto!
01:14:33 Po patnácti letech?
01:14:38 To je švagr! Bratranec! Co?
-Ale, Oto! Tak to není.
01:14:43 Co jsi byla? Dělnice ve zkušebně! Kdo tě odtud vytáhl?
01:14:48 Kdo z tebe udělal paní inženýrovou? Ty...!
01:14:54 A maminka, jak tenkrát vyváděla! A Kadera mě varoval.
01:14:58 I v tom měl pravdu! I v tom!
01:15:00 A ty mi budeš něco kázat o morálce a cti! Ty! Pokrytče!
01:15:04 Tak já ti to tedy řeknu!
01:15:13 Já vím, já jsem udělala chybu.
01:15:17 Chybu? Tomuhle říkáš chyba?
01:15:19 Na tom nic není. To je z Našeho Vojana.
01:15:21 V tom spolku jsme po léta hráli.
-Jen hráli, co?
01:15:24 -Jen hráli! Nic víc.
-A proč on mi nic neřekl?
01:15:26 -Ale proboha, Oto, pochop to!
-Vlasto!
01:15:35 Ve vlastním domě!
01:15:38 S mojí ženou. Montér!
01:15:46 Proto se mi vyhýbáš, co?
-Proto ne.
01:15:52 Tak to si říkej někomu jinému. Vlasto...
01:15:57 Tohles mi neměla dělat! To jsem si nezasloužil.
01:16:01 KŘIK KLUKŮ Z VEDLEJŠÍHO POKOJE
01:16:04 -Co je?
-On mě bije!
01:16:06 -No, tady vidíš, kam to vede.
-On mi ublížil!
01:16:09 Pojď. Jsi hodný chlapec. Neplač! Nenadávej. A ty...!
01:16:12 Ty na něj ani nesáhneš!
01:16:20 Maminko!
01:16:25 Maminko, prosím tě odpusť!
01:16:28 Víš, já jsem chtěl ten obrázek spálit, ale bylo mi ho líto.
01:16:36 A Mirek mi ho vzal.
-Nic si nevyčítej, Béďo!
01:16:43 Jde o něco jiného.
01:16:45 O něco docela jiného, ale tomu ty ještě nerozumíš, víš?
01:16:51 Ale rozumím, maminko. Já vím všechno. O tobě a o Horovi.
01:16:56 A dávno.
01:16:59 -Ty?
-Ano, maminko.
01:17:03 Já jsem se o vás hrozně bál tam v Schullerově ulici
01:17:07 a potom v parku.
-Tys tam za mnou chodil?
01:17:12 Ne, maminko. Já na vás dával pozor. Kdyby něco, tak já bych...
01:17:17 Proboha, Béďo, mlč! O tomhle mlč!
01:17:23 Před každým.
01:17:25 Nikomu na světě to neřeknu, maminko. Nikomu!
01:17:38 Když se mi Otíček svěřil, tak jsem si řekla:
01:17:41 "Tohle nejde. Teď to vezmu do ruky já."
01:17:43 Potřebujeme důkazy. Co nejvíc důkazů.
01:17:46 To je maličkost.
01:17:48 A pane Barvíku, víte, najímat detektiva proti vlastní ženě!
01:17:52 Počkejte, abyste rozuměl... Při mém postavení!
01:17:56 Pane řediteli, račte být úplně bez starosti!
01:17:59 Úplně bez starosti.
01:18:01 Víte, to je stará představa detektiva.
01:18:04 Náš pracovník, to je přítel v neštěstí.
01:18:08 Mohl bych vám ukázat děkovné dopisy význačných osobností.
01:18:11 Bohužel nemohu. Nemohu! U nás platí "diskrétnost nade vše!"
01:18:16 Co jsem ti říkala!
01:18:17 Milostivá paní, váš případ svěřím naší nejosvědčenější síle.
01:18:21 -Děkuji vám.
-Nikdo se nic nedozví.
01:18:24 Nikdo nic nezpozoruje a možná za týden
01:18:26 budete mít v ruce důkazy, že šlo o omyl.-Žádný omyl!
01:18:29 -Nebo podklad pro rozvodové řízení.
-Tak to ne!
01:18:32 Stran rozvodu jsem se ještě nerozhodl.
01:18:35 -Jak to? Samozřejmě se rozvedeš!
-Maminko, prosím tě, počkej.
01:18:41 Třeba se přijde na to, že je to opravdu omyl.
01:18:44 Nedorozumění.
-Nedorozumění. Tohle ti nestačí?
01:18:48 -Právní důkaz to ještě není, milostivá paní.-Jak to?
01:18:52 -Ty vám obstaráme my.
-A tak!
01:18:54 Pane řediteli, vaše paní se vám k ničemu nepřiznala?
01:18:58 Ne, od včerejška jsem z ní nedostal ani slovo.
01:19:03 A odstěhovala se ode mne do zadního pokojíku.
01:19:07 Tos mi ani neřekl!
01:19:10 Pane Barvíku, dost dlouho jsem ke všemu mlčela.
01:19:14 Dost dlouho jsem se dívala, jak je můj syn nešťastný,
01:19:17 ale teď už nemohu!
01:19:19 Oh! Už... Moje srdce!
-Maminko!
01:19:23 -Milostivá, uklidněte se!
-Pane Barvíku, já jsem...
01:19:26 Já mám v závodě tolik práce a tahle nejistota...
01:19:29 Pane řediteli, račte být bez starostí!
01:19:32 Takových případů jsme už měli! A leckdy skončily smírem.
01:19:35 Ne, ne, ne! Rozvod! Nic jiného než rozvod!
01:19:39 -No tak, maminko! Půjdeme.
-Oto, prosím tě.
01:19:42 -Děkuju, budu vám zavázán.
-To je naše morální povinnost
01:19:46 Na shledanou, pane Barvíku. A na výlohách nešetřete.
01:19:49 -Ruku líbám.
-Jen, když budou důkazy!
01:19:52 Ruku líbám! Uctivá poklona!
01:20:16 Račte?
01:20:22 Tady. Případ pro vás.
01:20:28 Manželská nevěra. To udělám levou rukou.
01:20:31 -Poslyšte, pane Protánek...
-Prosím.
01:20:34 Jestli vás ještě jednou přistihnu, že pracujete za mými zády pro sebe!
01:20:37 -Ale, pane šéfe!
-Ve firmě bych to netrpěl.
01:22:03 Tak oni se spolu scházejí! To je drzost!
01:22:11 Ale Otíčku, ty si to nesmíš tak brát!
01:22:14 Ta za to přece nestojí!
01:22:17 Ach bože!
01:22:21 Když já si vzpomenu... Mohl sis vzít tu Ledeburovou
01:22:25 a být dnes u Mansmannů generálním ředitelem.
01:22:28 To ne! Tos měl svou hlavu.
01:22:31 To byl samý socialismus a podobné hlouposti.
01:22:34 No a teď to máš!
-Po patnácti letech!
01:22:39 Takhle ztroskotat!
-No, no, dítě!
01:22:45 Jsi mladý, život máš ještě před sebou.
01:22:53 -Maminko!
-No?
01:22:56 -Co kdybych to ještě zkusil?
-Co?
01:23:02 Měl bych si s Vlastou upřímně promluvit.
01:23:05 Oto, ty jsi bačkora! Teď je to jasné!
01:23:09 Rozvod z její viny! Z její. A děti budou naše!
01:23:23 -Vlastně máš pravdu, maminko.
-No tak vidíš.
01:23:28 Toho detektiva si pěstuj. Čím víc důkazů, tím líp.
01:23:34 Ta pak ani necekne.
01:23:44 Najednou mu to nedávej.
01:23:51 -Smůla! Že jsem to nevěděl hned!
-Copak jsem mu to mohla říct?
01:23:55 Ne, ne, ne! Správně jsi jednala. Vlasto, teď se musíš držet.
01:24:01 Doma pozor na každé slovo, na každý krok.
01:24:04 A ještě něco.
01:24:08 My dva se už nesmíme setkat.
-Ondřeji, prosím, to ne!
01:24:12 Já vím, já vím. Budeme ti chybět.
01:24:19 Ty nám taky.
01:24:21 Nedá se nic dělat. Aspoň na čas.
01:24:29 Jak tě potom najdu?
01:24:36 Kdybys měla nějaký nutný vzkaz, tak je tady Zdenka.
01:24:43 Hlavu vzhůru, Vlasto! Máš ještě Bedřicha.
01:24:55 Jak jsi to řekla, vzpomínáš? Ne sbohem, ale na shledanou.
01:25:20 DETEKTIV SI PÍSKÁ
01:25:27 -Omyl je vyloučen?
-Hm!
01:25:34 -Naprosto vyloučen?
-Naprosto.
01:25:38 Dovolíte?
01:25:41 -Nač potřebujete jeho písmo?
-Například ke srovnání.
01:25:48 Promiňte, naše metody jsou naším obchodním tajemstvím.-Ano.
01:25:56 A byl ten Rýdl u vás policejně přihlášen?
01:26:01 Znám předpisy.
01:26:04 Tak mi ukažte, například, jeho policejní odhlášku.
01:26:17 -Už nic?
-Nic.-Nemáte.
01:26:26 Na vydání.
01:26:28 Na drobná vydání.
01:27:07 Mami! Maminko!
01:27:10 Jarda říkal, popraví mu tatínka!-Co?
01:27:17 Frouzi!
01:27:21 -Maminko, co když chytnou tebe?
-Nic se neboj, Béďo!
01:27:26 Mně už nic nehrozí.
-Proč já nejsem dospělý!
01:27:30 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
-Někdo přišel!
01:27:33 Tatínek.
01:27:35 Jdi nahoru k Mirkovi.
01:27:40 No tak, ven, ven!
01:27:44 A teď se přiznáš. Kdo je to ten Rýdl? No?
01:27:49 Jak to, že se s ním scházíš v Schullerově ulici?
01:27:52 Tak se seber! Já vím všechno!
01:27:57 Mám odborníky! Detektiva, rozumíš?
01:28:01 On je tvůj milenec, co?
01:28:03 -Popravili Frouze.
-Co je mi do Frouze?
01:28:16 -Ty za to můžeš!
-Kdo? Já?
01:28:18 -Oto, proč jsi mu lhal do očí? Proč?-Ale, Vlasto!
01:28:21 -Proč jsi ho ani slůvkem nevaroval?
-To je lež!
01:28:24 -Já jsem četla Frouzův moták.
-Jak to moták?
01:28:30 -Tvoji obžalobu, Oto.
-Ježíši Kriste, Vlasto!
01:28:35 Co to? Vlasto, co to děláš?
01:28:40 Já půjdu radši za Frouzem na popraviště,
01:28:43 než bych žila s člověkem, jako jsi ty.
01:28:48 -A co já?
-Ty, Oto?
01:28:51 Ty si jdi k těm, kdo si tě koupili.
01:28:55 No a teď můžeš jít mě udat.
-Počkej! Tak to ne! Tak to ne!
01:28:59 Ty potáhneš, odkud jsi přišla!
-Půjdu a děti půjdou se mnou.
01:29:04 -Ne! Děti zůstanou tady!
-Maminko!
01:29:06 -Bedřichu, ven!
-Maminko! Já půjdu s tebou.
01:29:08 -Béďo!-Slyšels, nebo ne?
-Nesahej na mě!-Co si to...
01:29:12 Béďo!
01:29:15 Béďo!
-Au!
01:29:17 Béďo!
01:29:23 I to dítě jsi zkazila!
01:29:28 Ale poslední slovo budu mít já.
01:29:38 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
01:29:41 No tak, co je? Co je? Počkejte! Netlučte!
01:29:45 -Je doma vaše žena?
-Kubišto!
01:29:47 -Vlasto!-Co to děláte?
-Vlasto!-Co se stalo?
01:29:50 -Honem něco na sebe a rychle pryč!
-To je můj dům!
01:29:54 -Béďo!
-Mami!-Vlasto!
01:30:03 Běž! Běž!
01:30:11 ŠTĚKÁNÍ PSŮ
01:30:21 STŘELBA
01:30:28 -Pryč!
-Kde je Vlasta?-Pozdě.
01:31:35 Já jsem nevi...
01:31:37 Já o ničem... Já se taky rozvádím! Prosím, tady je...
01:31:53 Mohu se rozloučit s dětmi?
01:32:15 Béďo! Béďo, prosím tě, buď statečný!
01:32:34 ODJEZD AUTA
01:34:06 -Co chceš?
-Prosím vás, pusťte mě honem
01:34:09 ke strýci Ondřejovi. Ale honem!
-K jakýmu Ondřejovi?-Horovi.
01:34:13 Ten už je, chlapče, pryč! Nedostali ho.
01:34:19 A nedostanou!
01:34:43 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2009
Je rok 1941 a v Čechách vládnou neomezenou rukou němečtí nacisté. Inženýr Otakar Racek je nadmíru opatrný člověk, který se za každou cenu snaží vyhnout problémům. Zatímco některé jeho kolegy zatýká gestapo, on dostává nabídku na ředitele nového oddělení. Když odmítne pomoct manželce zatčeného odbojáře, jeho ženou Vlastou to otřese. Má ho však ráda, dokonce tak, že je smířena i s nenávistí Otakarovy zámožné matky. Jednoho dne Vlasta doma na pár dnů ubytuje svého starého známého Ondřeje Rýdla, jenž je na útěku před gestapem. Žena jej před manželem vydává za vzdáleného příbuzného. Otakar však podlehne žárlivosti a na radu své matky si na sledování Vlasty najme soukromého detektiva. Ten je ovšem zároveň konfidentem gestapa a za každého zatčeného odbojáře dostává tučnou odměnu…
Působivé psychologické drama z období okupace natočil režisér Jiří Weiss podle skutečné události, zpracované v románu K. J. Beneše Rodný hlas. Úvodní část filmu tvoří filmový týdeník, režisérem uměle sestavený z různých dobových reportáží.