„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným… „ Úsměvná novela Vladislava Vančury v proslulém filmovém přepisu Jiřího Menzela (1967). Hrají: R. Hrušínský, V. Brodský, F. Řehák, M. Myslíková, J. Drchalová, J. Menzel a další. Scénář V. Nývlt a J. Menzel. Kamera J. Šofr
00:00:57 -Hahahá!
00:01:00 Jáá...!
00:03:25 -Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.
00:03:45 Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný,
00:03:49 abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu.
00:04:01 -Hej, pane! Sesedněte ze svého koštěte!
00:04:04 Vidím je zřetelně mezi vašimi stehny!
00:04:07 Kdo vám vštípil tyto mravy?!
00:04:10 -Nesměšujte mne s nemravy!
00:04:12 Odložil jsem své spodky z dobrých důvodů,
00:04:15 neboť kůže je uzpůsobena k dýchání a velmi si ho žádá.
00:04:19 Byly mi vštípeny názory zdravotnické,
00:04:22 přijal jsem je a jsem jich dbalý s velkým prospěchem svého těla.
00:04:26 -Býval jste vždycky nadšenec času!
00:04:28 A je jisté, že pomíjíte věcí věčných!
00:04:31 Kniha kterou jsem odložil, je dosti blízká,
00:04:35 aby nám připomenula, co jest trvání!
00:04:37 KDÁKOT SLEPIC Je stará 2 000 let!
00:04:40 Majore, dejte pozor, co chci říci!
00:04:42 -Pane!
00:04:44 Major nečetl vaši knihu a nebude ji čísti,
00:04:47 ani kdyby byla ještě starší!
00:04:50 Což je tak pošetilý, aby věřil, že staří oslové hýkají lépe?
00:04:54 Přišel loviti ryby! A vy, křičíce ze všech sil, je zaháníte!
00:04:59 -Nikoli. Shlédávám jákesi zaujetí v těchto hovorech.
00:05:04 Třeba nebyly dosti ušlechtilé, připouštím je.
00:05:07 Neboť zaujetí jsou odlesk vášní.
00:05:11 Co je velikého mimo oblohu věčně modrou a vášně věčně krvavé?
00:05:17 -Nevěřím, že se vám podaří udržet tvrzení o modré obloze.
00:05:21 Neboť tento červen nestojí úhrnem za nic.
00:05:25 -Odkud tyto rozpaky? Cožpak vás neslýchám láti celé hodiny?
00:05:30 -Žel, pánové, jsem příliš chud,
00:05:32 než aby mi bylo dovoleno býti hněvivým.
00:05:35 Avšak chtěl bych zaklíti téměř bezprostředně.
00:05:38 -Kdybyste nevyřizovali pře křikem,
00:05:41 mohl bych vám býti tu a tam užitečným.
00:05:44 Avšak pokud mohu soudit, vaše zadostiučinění je,
00:05:47 máte-li poslední slovo.
00:05:49 -Je lépe míti poslední slovo než poslední ránu,
00:05:52 neboť mi nenamluvíte...
00:05:54 -Ach, ty nikdy nezahálíš!
00:05:56 -Rozmlouváme o odtažitých věcech, jež zaměstnávají kanovníka.
00:06:00 -Srozuměla jsem, že se hádáte o jakési nesmysly.
00:06:03 A že křičíte, jako by šlo o peníze.
00:06:06 Můj manžel plkává dosti často.
00:06:08 Je mi to snášeti od sedmnáctého roku,
00:06:11 neboť vězte, že jsem se provdala mláda.
00:06:14 Mohla jsem voliti mezi lepšími chlapíky, než je mistr,
00:06:18 avšak Antonín zbil ženichy a zmocnil se klíčů,
00:06:21 jež jako s uděláním se hodily k mým dvířkám.
00:06:24 Obtěžoval mě tak dlouho, až bylo nutné slaviti svatbu.
00:06:28 -Jak si mohu, majore, za tohoto stavu věcí vážiti vašich králů,
00:06:33 kanovníkových knih a svého zdraví?
00:06:36 -Je to pravda. Antonín býval velmi zamilován.
00:06:40 A velmi zdráv.
00:06:43 Chci se vsaditi, že toho měli ti kluci dost, když je zmlátil.
00:06:54 Můj muž je nevyrovnatelný osel. Pojďte, pane, převezu vás!
00:06:57 Ti dva nepostihnou ani jediného slova.
00:07:00 Vsadím se, že si navzájem vypravují o střelných zbraních.
00:07:03 ŠPLOUCHÁNÍ
00:07:07 Škoda, abbé, že neznáte jistého varhanáře, jenž mě štípal do boků
00:07:11 prozpěvuje mi písničku za písničkou.
00:07:16 Jsem si však jista, že jeho vynalézavost nezadá v mnohém
00:07:20 vaší řemeslné dovednosti,
00:07:22 jakkoliv jste vy shlédl cizí země
00:07:25 a navštěvoval školy až po svůj zralý věk.
00:07:30 Áá...!
00:07:34 Ách...!
00:07:40 -Mistr, vy a já, paní, jsme v letech,
00:07:43 kdy se již nekřičí z plných plic.
00:07:46 A kdy můžeme minouti plot sousedův bez pokušení,
00:07:50 abychom jej přeskočili.
00:08:01 -Kanovník je zvrácený muž, před nímž se musíš mít na pozoru!
00:08:05 -Ach, to se mnou nehne. To se mne netýká.
00:08:09 -Jste zlověstný, majore.
00:08:11 Vždy zpocený, vždy rozkročený, s napřaženou rukou,
00:08:14 s dvěma či třemi blesky pohledů, podobáte se málem strážmistrovi,
00:08:18 jejž jsem znávala dosti důvěrně za mladých let.
00:08:21 Pojďte mi pomoci.
00:08:24 Ach, ten strážmistr byl švihák, a svárlivý jako vy.
00:08:27 Nabízela jsem mu vše, co jsem pokládala za vhodné,
00:08:30 aby to ukrotilo jeho prudkost.
00:08:33 Nicméně kroutil knoflíky ve svých prstech příliš nedočkavých
00:08:36 a píval láhev za lahví.
00:08:39 Sloužil u vozatajstva na rozdíl od vás,
00:08:41 který jste byl u dělostřeleckého pluku
00:08:44 a nenosil červených kalhot.
00:08:46 -Nenosil jsem jich na svůj prospěch,
00:08:48 neboť tyto pluky byly pluky pohůnkovské.
00:08:51 -Vskutku? Neslyšela jsem nikdy podobného mínění.
00:08:54 Tito lidé šli na dračku v naší ulici.
00:08:57 -Ale, ale! Pokud vím, váš manžel, jemuž jste povinna
00:09:00 veškerou úctou již proto, že vás odvedl z ohavného předměstí,
00:09:04 nesloužil ani u závozníků ani u dělostřelectva,
00:09:07 nýbrž byl zákopníkem.
00:09:09 -Abych to nevěděla! Abych nevěděla, kde sloužil.
00:09:12 Chcete-li vyvolat spor, opakujte něco jiného a mistr vás zvalchuje.
00:09:16 Jen blázen slouží minulým věcem a neužívá toho, co jest!
00:09:20 -Jezme a pijme, dejte sem krmi.
00:09:23 Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata,
00:09:26 vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce.
00:09:31 Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno,
00:09:35 a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích.
00:09:42 Dejte to sem! Je den.
00:09:44 Země se otočila a tu bývá obyčej jísti.
00:09:48 -Majore, stal jste se žroutem, nebo mluvkou?
00:09:52 Chcete ukázati zuby, nebo jazyk?
00:09:55 Není mi volno, mluví-li se příliš.
00:09:58 -Není vám volno? Vždyť jsme sotva počali.
00:10:03 To jest následek špatné životosprávy.
00:10:06 Příliš přemýšlíte. Přemýšlíte i při jídle,
00:10:09 a to je druh nepřiměřeného obžerství.
00:10:12 -Promiňte. Proč počínati novou hádku?
00:10:15 -Protože setrváváte ve špatných zvycích.
00:10:18 Kdybych vězel pět minut po uši ve své vodě,
00:10:20 tahal byste mě ze všech sil. Smím vás aspoň napomenouti,
00:10:24 jestliže se vy topíte v omylu daleko horším, než je voda?
00:10:29 -Kdepak je asi ocet?
00:10:34 A sůl?
00:10:39 Pamatujete se, jak jsme za starých časů solívali topinky se sádlem?
00:10:46 -Ach, ouvé!
00:10:51 -Vzpomínám na tažení italské.
00:10:53 Víte, proč byla prohrána prvá bitva na Piavě?
00:10:57 Vězte, že armáda neměla nádob. Že se pilo víno z hrsti.
00:11:03 Bylo nutné, aby voják otevřel sud bodákem;
00:11:07 hezky dole, aby víno crčelo proudem.
00:11:09 Tu se stalo, že sklepní prostory byly zaplaveny vínem,
00:11:13 a že v nich utonuly některé pluky.
00:11:18 Způsob otevírati bečku bodákem není hospodárný,
00:11:21 a bývá při něm rozlito mnoho nápoje.
00:11:24 Nápoje, jenž je na výsost vhodný,
00:11:27 aby roznítil statečnost již potuchlou.
00:11:29 -Pche! Statečnost.
00:11:32 Zvedněte pěkně v tichosti metrický cent, jste-li statečný, majore.
00:11:36 -Pah, mohu vám přednésti několik veršů, jež se nezabývají
00:11:39 ani jatkami ani vzpíráním břemen, a přece dobyly světa.
00:11:43 -Neopakujte těch tlachů z pisklalých knihoven!
00:11:46 -Ticho! Vezmu si tuto zbraň a postavím se, abych vám odpovídal.
00:11:49 -Svatý světe, co to činíte? Abbé zemře strachem.
00:11:52 -Dobrá, dobrá! Čiňte se ze všech sil!
00:11:55 Znám prostředek, jenž vás usadí!
00:11:58 Odvaha plála, i ty slábly ruce!
00:12:01 -Jděte mi k šípku se svou knihou o oltáři!
00:12:04 -A u hradeb pod ostřím hasli muži!
00:12:07 -A s prstem, jenž hryže omletý řádek, nemoha se dobrati smyslu.
00:12:11 -Ale zvítězili!
-Jděte, vy vykladači ohavností.
00:12:14 -Jen život vzal jim lživý škůdce.
-A ještě ti přidám!
00:12:18 A třebas dech se při vzpomínce úží...
00:12:21 -Manipulovati podle pravidel.
00:12:23 -Vím, že si věčnou slávu vydobyli!
00:12:31 -Vejděte. Vejděte bez zdráhání!
00:12:35 Abbé i major označili dnes koupel za vlahou.
00:12:50 -Hihihi!
00:12:53 -Kdyby se vám něčeho nedostávalo, volejte třikrát, abych vešel včas.
00:13:00 -Můj muž je potrhlý.
00:13:02 Nicméně zná svá práva a ví, jak jich ostříhati.
00:13:06 -Kdyby svá práva ustřihl, byl by mistr, ale takto je jen Antonín.
00:13:10 -Zajisté je Antonín, neboť já jsem Kateřina.
00:13:12 -Hurá. Vidím, že jste si osvojila něco logiky, jež mě odzbrojuje.
00:13:22 KDÁKÁNÍ DRŮBEŽE, ZURČENÍ VODY
00:13:43 Odejdu. Neboť bývá pravidlem,
00:13:46 že některá z těchto dobrých plavkyň se pokusí utonout právě před námi.
00:13:50 Buďte řízní v případech nutnosti a opatrní, pokud jde o nezletilé.
00:13:57 -Majore...
00:13:59 Jste mi vhod svou tváří statného padesátníka, pokud tu sedíte.
00:14:04 Snad byste nechtěl, aby ty ženské zase odešly.
00:14:07 A aby moje plovárna zůstala prázdná až do večera.
00:14:11 Snad byste nechtěl přivoditi zkázu mému podnikání?
00:14:15 -Zdá se mi, že jste si příliš jist naší snášenlivostí.
00:14:20 -Snášenlivost je vlastnost všech vojevůdců.
00:14:35 SKŘÍPOT A VRZÁNÍ
00:15:07 FANFÁRA
00:15:34 -Jsem kouzelník Arnoštek.
00:15:36 A vzhledem k drsnému podnebí, neboť přicházím z Nizozemska...
00:15:40 -Vidím, že se vyjasňuje a k poledni bude vedro. Svlékejte se, pánové.
00:15:44 -Ach, to jste vy, o němž od včerejška mluví celé město?
00:15:48 To jste vy! Vy, pane, jak se dovídám, jste polykač ohně
00:15:53 a týž, jenž pobýval v Paříži a přichází z Nizozemska.
00:15:58 -Byl jsem tam všude.
00:16:00 -Kouzelník jako kouzelník.
00:16:04 -Je to vždy chlupáč, který před obecenstvem žvýká střepy.
00:16:08 -A z rukávu tahá devět paruk.
00:16:11 -Ách! Brr...!
00:16:13 Vidím, že křivý hrudník nezbavuje kouzelníků sebevědomí.
00:16:17 Tento oblek je snad vhodný pro jiné chvíle.
00:16:20 -Je příliš rozpustilý.
00:16:23 Cožpak nevidíte, jak zpod trika vyvstávají všechny údy?
00:16:27 A nevidíte, že je triko růžové?
00:16:30 Růžová je barva selat.
00:16:33 -Je-li růžová barva barvou selečí,
00:16:36 je učenecká šeď a čerň barvou potkanů. Mm...!
00:16:40 -Toto léto je rozmarné.
00:16:43 Včera pršelo a jestliže se nemýlím, bude dnes pršeti rovněž.
00:16:46 Je v Nizozemí také tak mizerné počasí, pane?
00:16:50 -O něco lepší. Avšak v neděli jakbysmet.
00:16:53 Pršívá.
00:16:56 Hle! Zabývám se cviky, jež jakkoliv jsou tělesné,
00:16:59 mají přece do značné míry povahu duchovní.
00:17:03 Dám zmizeti této věci, aniž postřehnete,
00:17:07 jak a kam zmizela. A přece nebude to více než hmat.
00:17:10 Hmat, jehož jsem se dobral dlouhým rozmýšlením a mnohou úvahou.
00:17:14 Nuže, mohl byste mi říci, pane, kolik je hodin?
00:17:22 Brr! Cítím mražení na šešulce mezi oběma polokoulemi mozkovými.
00:17:26 A slyším rány nikoliv nepodobné velikonočním zvonům.
00:17:29 Neboť tyto hodinky ze skla a kovu mi schladily lebeční nitro.
00:17:33 A vzbouřily je svým tikáním.
00:17:35 -Ouvej! Vy jste měl tyto hodinky uvnitř hlavy?
00:17:38 -Vaše umění je dostatečné a zasluhuje si odměny.
00:17:41 -Ach, nemyslel jsem, že v těchto odlehlých krajinách
00:17:45 se shledám s muži tak pokročilými.
00:17:47 Moje obecenstvo, pokud jde o projevy uznání, bývá toporné.
00:17:51 A někdy rozdává, co se nejí.
00:17:53 -Ach, ovšem! Lidé jsou hrubci.
00:17:56 -Avšak vraťte mi moje hodinky.
00:17:58 Nepřeji si nicméně, než abych byl také hrubý.
00:18:05 -Hodiny prchají, a není v mé moci, abych je zadržel.
00:18:08 Vážení! Dovoluji si vás pozvat na své varietní představení.
00:18:12 Záhady, humor. Srdcervoucí podívaná.
00:18:16 Děti a vojsko platí polovic.
00:18:26 -Pan Arnoštek je švarný chlapík!
00:18:31 Všiml sis, Antoníne, jeho rozpaku a jeho ruměnce,
00:18:34 když mu major nabízel tak neomaleně jídlo?
00:18:38 -Ano. Je to zdatný člověk.
00:18:40 Najedl se hojně a nezaplatil uzeniny ani vstupné.
00:18:50 HUDBA Z FLAŠINETU
00:19:00 -Kdyby za námi stál váš ďábel, abbé,
00:19:02 mohl by kteréhokoliv z nás napíchnouti na vidle,
00:19:05 neboť není pochyby, že se nám líbí ženské
00:19:08 a že spěcháme ke kouzelnické kratochvíli.
00:19:11 -Čeho se to domýšlíte, Antoníne.
00:19:13 Nemám ďábla a ďábel nemá vidlí.
00:19:19 HUDBA Z FLAŠINETU
00:19:34 -Hezkých holek je šlakovitě málo, avšak jsou.
00:19:41 Každá z nich má svůj nástroj a všechny jsou tu přítomny.
00:19:48 -Ejhle toho darebáka Arnoštka.
00:19:51 Běhal po celém městě vychvaluje své řemeslo.
00:19:54 Neboť odkud by se vzalo tolik lidí?
00:20:08 FLAŠINET UTICHL
00:20:13 V DÁLI POŠTĚKÁVÁ PES
00:20:25 -Žil jsem dosti klidně a nesnáším vzruchu.
00:20:29 Cožpak není hezká? Chybí jí něco?
00:20:33 CINKOT MINCÍ
00:20:39 -Víte co, Antoníne? Až k nám přijde,
00:20:42 požádáme ji, aby sňala své pouzdro.
00:21:02 VÍŘENÍ BUBNU
00:21:13 -Tyto stromy jsou pouhá pláňata a nenesou ovoce.
00:21:17 Naštěstí můžeme opraviti divokou přírodu.
00:21:28 Pánové, máte přichystán svůj peníz?
00:21:32 SMÍCH A HLASY DIVÁKŮ
00:21:40 VOJENSKÉ VYBUBNOVÁVÁNÍ
00:21:51 VÍŘENÍ BUBNU
00:22:01 -Mluviti šeptem je neřest
00:22:04 odsuzovaná všemi dobrými knihami mravoučnými.
00:22:07 Bylo jí po zásluze vyspíláno v katechismech.
00:22:10 A od těch dob kdekdo se varuje mluviti šeptem mimo chrám
00:22:14 a veřejné místnosti.
00:22:16 -Dosti! Slečna, jak vidím, pospíchá a nemůže odpovídati.
00:22:27 FLAŠINETOVÁ MELODIE
00:23:19 -Chcete se vsadit, abbé,
00:23:22 že to provedu stejně dobře bez cviku a bez přípravy?
00:23:25 -Psst!
-Pst!
00:23:41 POTLESK
00:23:53 -Jen zvolna, pane! Všeho moc škodí.
00:24:20 -Chci se vsaditi, že se neřídí podle svého nosu.
00:24:24 Neboť tento úd je vždy poněkud uchýlen buď vpravo nebo opět vlevo.
00:24:29 -Cítím živě, že žvaníte, mistře.
00:24:32 Zdály se vám snad kozelce nedokonalými?
00:24:37 -Hledáte-li dokonalost v kozelcích, nemám, co bych řekl.
00:25:47 VÍŘENÍ BUBNU
00:25:51 POTLESK
00:26:15 Dnes je tmavá noc.
00:26:19 A spousta ničemníků má asi zálusk na tvoje pláště,
00:26:23 utěrky a ostatní pomůcky plovárenské.
00:26:28 Lehni si bez starosti, milá Kateřino, půjdu je hlídat.
00:26:33 Strávím noc v šatnách na loži, které je tvrdé, ale nechť.
00:26:38 Budu spát lehounce a na půl oka.
00:27:26 HALEKÁNÍ OPILCŮ
00:28:04 ZURČENÍ VODY
00:29:55 ZAKOKRHÁNÍ V DÁLI
00:30:00 ŠTĚBETÁNÍ PTÁČKŮ
00:30:03 ZAKOKRHÁNÍ BLÍZKO
00:30:07 KOHOUT V DÁLI
00:30:24 ZAKOKRHÁNÍ
00:30:28 PTAČÍ ZPĚV, POKDÁKÁVÁNÍ SLÍPEK
00:30:48 ZAKOKRHÁNÍ V DÁLI
00:30:59 KROKY, CVAKNUTÍ KLIKY
00:31:02 -Otevři! Otevři, ty zpustlý a namlouvačný hanbáři!
00:31:08 Buď proklet tento stav,
00:31:10 v němž se mi nedostává všeho mimo potupu a ukřivďování!
00:31:14 Mohla jsen voliti z pěkné smečky mladíků a hle, co jsem si vyvolila!
00:31:18 Ňumu, který miluje rozpálená kamna!
00:31:21 Nunváře shánějícího cizí peroutku, třebaže je doma plno peří!
00:31:25 CINKOT SKLA
00:31:35 Propána! Vy pijete, pánové!
00:31:39 Jste to vy, pane majore?
00:31:44 Jste to vy, pane kanovníku?
00:31:51 -Běž, co tu otálíš?
00:31:54 Přines té nebohé dívce krapítek teplého mléka a suché prádlo.
00:31:58 Obávám se, že je dočista utopená.
00:32:11 Vytáhl jsem z Orše maličkou chudinku.
00:32:18 Děvčátko nikoliv starší než dvacet let.
00:32:21 Byla by se, pánové, dočista utopila.
00:32:24 -Mluví se, Antoníne, že to byla Anna z vozu kouzelníkova,
00:32:29 a že jste ji vlekl vrbinami až sem.
00:32:35 -To nešťasné děvče, majore, bylo prý nuceno vrhnout se do vody,
00:32:39 aby uniklo návrhům nestoudníkovým.
00:32:44 -Je dobře míti veselou přítelkyni. Znám to.
00:32:51 Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové.
00:32:57 Pravím, že to znám,
00:33:00 avšak čas míjí a věci se zapomínají.
00:33:04 -Ženské jsou hlupačky.
00:33:07 A nikdy a nijak nebyly účastny velikých věcí.
00:33:10 A neznají rozkoší duševních.
00:33:13 -A dovedou kaziti staré rody křížíce se s největší snadností
00:33:16 s potomky šlechty.
00:33:19 A přivádějíce na svět čtenáře spořitelních knížek.
00:33:23 KDÁKOT SLEPIC
00:33:42 -Dnes v noci jsem přistihla v jeho posteli holku.
00:33:46 -Cožpak nebyla mokrá?
00:33:48 -Slyšela jsem třesk a zvonění skla. Slyšela jsem, jak crčí voda.
00:33:52 Po hříchu, abbé, teprve teď je mi všecko jasné.
00:33:55 Podvedli mě! Smočivše si košile a spodky.
00:33:59 -Podívejte se na Antonína.
00:34:01 Myslíte, že by tento mamlas získal děvče tak hezké?
00:34:07 Poznala jste opravdu Annu kouzelnici?
00:34:11 -Kanovník Roch má pravdu.
00:34:13 Byla to snad nějaká babka z hub či z roští.
00:34:17 Váš manžel býval sice necuda, ale teď je to již starý člověk.
00:34:21 -Vím nejlépe, jak je stár. Vím to dobře.
00:34:26 Ale ta děvka nebyla ani z hub ani z roští, nýbrž z vozu.
00:34:31 Vy jste na to káp, kanovníku. Byla to Anna!
00:34:43 FLAŠINETOVÁ HUDBA
00:35:03 -U nás se nezahálí!
00:35:13 -Jó, u nás se nezahálí.
-Eh!
00:36:03 -Tento pták se velmi podobá kuřatům,
00:36:06 která pobíhají po vašem dvoře.
00:36:11 -To jsou ty veliké a žaluplné zmatky zralého věku.
00:36:16 -To je láska, přicházející za děsivé střídy dvou období.
00:36:23 Vidím svoji tučnou, ale ctihodnou manželku,
00:36:26 s jakou nevolí zařezává na dvoře kuřata.
00:36:29 A jak je uzardělá nese v tašce Arnoštkovi.
00:36:36 To vše jí odpouštím, aniž mrknu okem.
00:36:42 Avšak chtěl bych míti záruku,
00:36:45 že tento její nový cit je pevný a stálý.
00:36:53 Jděte, milenci,
00:36:56 jděte loket v paži, prchejte nohy na ramenou.
00:36:59 A probůh, nikdy už se nevracejte!
00:37:08 -Ach, jak je krásné počítati dny do tří
00:37:11 a míjeti město po městě.
00:37:15 Ach...
00:37:19 Jak je krásné kouzliti ohně.
00:37:22 Po šírém světě si pohrávati malými oblými věcmi.
00:37:27 Jak je to krásné.
00:37:30 Lampy!
00:37:32 Kouzelný klobouk! A strmý provaz!
00:37:38 Jak je to krásné.
00:37:41 -Ach...
00:37:46 FLAŠINET
00:37:58 -Noci se vyznačují lahodou a dny nestojí za nic.
00:38:03 Čím to je, abbé?
00:38:05 -Myslím, že jste veliký hříšník.
00:38:08 A že tato zlá denní povětrnost je trest nebes.
00:38:12 -I čerta. Byly doby,
00:38:14 kdy jsme hřešili ostošest, a přece svítilo slunce!
00:38:17 Myslím, že to v tom nevězí.
00:38:19 -Příchylnost obou pohlaví je starší než skály a moře.
00:38:23 A proto nepřichází potopa, abbé. Kdepak!
00:38:27 SMÍCH
00:38:33 -Nikdy necítíte nutkání, abyste vstoupil v účastectví,
00:38:37 ve spojení a ve styk s touto tvořivou silou?
00:38:41 Byť by vás z toho srážela řehole kartuziánská.
00:38:52 -Drahý pane Antoníne,
00:38:54 jsem vám zavázána tolikerými díky za vaše přispění.
00:38:59 -Nu, vaše povaha je velmi jemná.
00:39:02 Nestalo se vám nic? Nemáte rýmu?
00:39:06 -Vypila jsem šálek čaje
00:39:08 a vaše choť, paní Důrová, mě ošetřovala celé hodiny.
00:39:13 -Moje žena vede plané a bouřlivé řeči. Ať zůstane...
00:39:19 ... v arše Arnoštkově, ale vy se tam nevracejte.
00:39:22 -Ach, Arnoštek je kouzelník jen prostřední,
00:39:25 ale je to dobrý pěstoun.
00:39:35 HUDBA FLAŠINETU
00:39:51 -Všiměte si dobře těchto kouzel.
00:39:53 Kateřina vyhrává na kolovrátek, Anna vybírá peníze
00:39:57 a obě se drží Arnoštkova vozu.
00:40:04 Bojím se, že kouzelníkovi slouží ďábel.
00:40:17 -Často jsem se bál o váš zdravý rozum.
00:40:20 Vidím, že moje strachy byly důvodné.
00:40:24 Jak můžete žertovati o tom, že vám utekla žena?
00:40:36 ZAVÍŘENÍ BUBNU
00:40:39 POTLESK
00:40:44 FLAŠINET ZTICHL
00:40:48 -Rád bych viděl, jak si Arnoštek ustele, jak si lehne.
00:40:52 A co učiní obě ženštiny.
00:40:55 Neboť se mi zdá, že Arnoštkův vůz je malý
00:40:59 a že v něm není tré ložnic.
00:41:03 V DÁLI HALEKAJÍ OPILCI
00:41:07 ZPĚV OPILCŮ:
00:41:09 Když se ten Tálinskej rybník nahání,
00:41:16 dosahá voděnka
00:41:20 k samému kráji!
00:41:25 Júch!
00:41:27 Dosahá, dosahuje,
00:41:33 cestičku zaplavuje!
00:41:39 Héj!
00:41:41 Dosahá, dosahuje,
00:41:47 cestičku zaplavuje!
00:41:52 -Dnes je již pozdě honiti bycha.
00:41:55 Měl jsem vám dáti tuto knihu hned prvého dne.
00:41:58 -Ano?
-Ano, milá Anno.
00:42:01 Jsou v ní krásná vypravování,
00:42:04 a některé cudné příběhy milostné, jež se hodí pro váš sluch.
00:42:08 -Poshovte mi chvilku, mám na pánvi ryby.
00:42:11 Bojím se, aby se mi nespálila večeře.
00:42:13 -To jsou věru zbytečné okolky.
00:42:16 Ty ryby nejsou čerstvé a dnes není pátek.
00:42:20 V DÁLI ZPĚV OPILCŮ
-Nuže otevřu vám,
00:42:23 a vy mi budete obracet pánev pěkně po ohni.
00:42:27 ZPĚV:Vyjdi ty, cestičko, vyjdi z vody ven,
00:42:32 po které jsem chodil s mým kamarádem! Héj!
00:42:37 A chodíval ve dne v noci,
00:42:41 pro tvoje modré oči.
00:42:47 Juch, juch, júch!
00:42:50 Chodíval ve dne v noci,
00:42:56 pro tvoje modré oči.
00:43:04 -Ehm, ehm, ehm...!
00:43:28 BLIŽÍCÍ SE ZPĚVÁCI
00:43:47 -Arnoštek je stará vypelichaná vopice!
00:43:51 -A na ňéj!
00:43:53 -A má nohy do X!
-Cha-ha-há!
00:43:56 -Ten se, pane, vyzná v tlačenici!
00:43:59 -Petráčku! To je jeho trikot, co?
00:44:02 -Do postelé!
00:44:05 OPILECKÉ HALEKÁNÍ
00:44:18 -Héj, rup!
00:44:21 -Héj, rup!
00:44:27 HEKÁNÍ
00:44:36 -Pusť mě k tomu! Hej...!
00:44:40 TŘESK SKLA
00:44:45 -A na něj!
-Chahahá!
00:44:48 -Na ňéj!
00:44:51 -Óch!
00:44:54 -Tu máš!
00:44:56 -Áá...!
00:44:58 POVYKOVÁNÍ, RÁNY
00:45:02 -Do něj!
00:45:04 -Áu...!
00:45:15 -Jménem zákona!
00:45:17 TICHO
00:45:20 Co vy tady?!
00:45:22 -Jau!
-Já ti dám jednu, že...
00:45:34 PTAČÍ CVRLIKÁNÍ
00:45:55 -Byl jsem dnes ráno u něho.
00:45:57 Má natržené ucho a spuchlý obličej.
00:46:02 Četl dvě knihy a byl bez sebe.
00:46:05 -Myslím, že by měl spíše jeviti lítost.
00:46:08 A že by se měl sešvihati bičíkem,
00:46:10 jako to činívali v dobrých klášteřích.
00:46:13 Což není mnich?
00:46:15 -Není. A vy, Antoníne, byste mu neměl raditi věcí tak škodlivých.
00:46:20 Vzal již odplatu za svůj čin.
00:46:22 Jeho ušní boltec visí jen na kůžičce a zdá se mi,
00:46:26 že je třeba jej upevniti několika láty.
00:46:41 Chopte se své jehly.
00:46:50 ZVON ODBÍJÍ POLEDNE
00:46:58 -Lékař by vás, abbé, roznesl po hospodách,
00:47:01 protože jste neztratil svého ucha háje církevní pravdy.
00:47:05 A protože je lépe o věci pomlčeti, bude vás léčiti pan Důra.
00:47:11 Nechtějte, abych Antonína chválil, neboť víte,
00:47:14 že pracuje jehelcem obratně a šetrně.
00:47:18 -Antonín Důra je nadaný člověk.
00:47:22 Budete píti, pánové, víno?
00:47:24 -Chtěl bych trochu lihu.
00:47:27 Nebo hrnec vroucí vody, abych očistil z nástrojů špínu,
00:47:30 která, jak se zdá, je letitá.
00:47:34 -Ach, víte, že se vzdaluji půtek.
00:47:36 A vězte, mám-li natržené ucho, není to proto,
00:47:40 že bych změnil své mínění o nich.
00:47:52 Vrátil jsem se k Arnoštkovu vozu, a nevida odnikud námitek,
00:47:57 jal jsem se hovořiti s Annou, jež si upravovala večeři, smažíce.
00:48:04 -Jedl jste tu krmi s ní?
00:48:06 -Okusil jsem něco okouního masa.
00:48:09 A byl to týž, jehož jste vytáhl včera z Orše.
00:48:12 -Ponechte si svoje ostudné vypravování!
00:48:15 Nechci ho slyšet. Vím to.
00:48:18 Jen vesele, pane abbé. Jen vesele.
00:48:21 Nastavte ucho s hrdinnou odhodlaností,
00:48:24 a probůh neklejte, nebo se zmatu.
00:48:27 VYZVÁNĚNÍ ZVONU
00:48:30 Ó, vy smilní básníci!
00:48:35 Ó, ty zlořečená literaturo!
00:48:40 Kdypak vyjde krásné písemnictví z hampejzu?
00:48:47 Kdy se přikloní k ušlechtilým ctnostem občanským?
00:48:54 Kdypak se shledám ve vašich knihách
00:48:57 aspoň se stránkou o prodeji a koupi?
00:49:02 O lásce k vlasti.
00:49:05 O zpeněžování dobytka.
00:49:10 A o melioraci.
00:49:14 Kdy vyjde básnická kniha o síle tělesné?
00:49:18 A o zásadach agitačních v správném smyslu třídním?
00:49:23 Kdy se tak stane?
00:49:26 Jak je ta doba vzdálená?
00:49:31 Slýchal jsem vás, abbé, jak drolíte verše,
00:49:35 jež nemají žádné ceny naučné.
00:49:38 A z nichž hrká zpěněná krev a ukrutenství odborníkovo,
00:49:45 který za cenu hladu a nepaměti
00:49:47 prosazuje novou a nesrozumitelnou krásu.
00:50:03 Major a já pravíme o ní, že je nesmyslná a sprostá.
00:50:07 Nemluvil jste nám ani známě ani slovutně
00:50:10 a při tom všem vaše mravy spustly, že se perete.
00:50:15 -Ach, ano. Utržil jsem ránu a vy jste mi ji sešil.
00:50:19 Rovněž je pravda, že jsem chodil s knihami podél Orše.
00:50:23 Byl to Shakespeare, Rabelais a Cervantes.
00:50:27 Chtěl bych za ně položiti hlavu,
00:50:29 jako jsem za Annu málem položil ucho.
00:50:34 -Vznešené a krásné jest umírati jedině na bojištích.
00:50:38 Básníci však bývají špatní vojáci. Mistr má pravdu.
00:50:43 ZAKOKRHÁNÍ
00:50:46 -Chtěl jsem říci toto:
00:50:54 Míra dálky je... toulka.
00:50:58 ZAKOKRHÁNÍ
00:51:02 Míra hojnosti je hlad a hra předchází před činy.
00:51:06 Nebo, majore, vy nejste přesvědčen, že vše, co vzniká,
00:51:10 jest z hravosti a z odvahy těch lidí,
00:51:13 kteří nerobíce ani knih ani věcí užitkových mají dosti pokdy,
00:51:18 aby blábolili jako bůh a řadili věci v překvapující sled?
00:51:23 -Pozoruji, Antoníne, že se vám mění povaha, neboť zdá se mi,
00:51:27 že jste se právě vyjádřil pro básnictví.
00:51:30 -Hohohó!
00:51:32 -Snad ne, proboha!
00:51:35 No to snad ne!
00:51:39 Neměl jsem nic podobného na mysli.
00:51:44 ARNOŠTEK:Milá paní, když jsme byli ve Milhausenu,
00:51:48 stahovalo se právě k sněhové bouři.
00:51:51 Bylo zima, vůz promrzal, komínek netáhl...
00:51:54 -Užil jste si nepohody dost a dost. Ale chtěla bych se vás otázati:
00:51:58 Měl jste za takových okolností ve voze čisto?
00:52:02 Neboť je-li domov poklizený, stává pobyt uvnitř příjemný.
00:52:05 A dobře se snáší.
00:52:07 Mám v úmyslu zhotoviti několik přikrývek a podušek.
00:52:10 Tyto věci, Arnoštku, zkrašlují příbytek.
00:52:13 -Nezapomeňte na koberec. Anna jej propálila cigaretou
00:52:16 a je v něm díra větší než dlaň.
00:52:18 -Napomínala jsem ji právě včera. To děvče kazí náš majetek ze svévole.
00:52:22 Ale ať si nezahrává, ať mě neponouká,
00:52:25 nebo ji propustím nevyčkávajíc ani lhůty služebných děvčat!
00:52:37 -Myslím, že za této nepohody nevyleze Arnoštek ani z vozu.
00:52:41 A že jdete nadarmo na představení.
00:52:44 -Vidím, Antoníne, že chcete zůstat doma.
00:52:48 Vidím, že jste se rozhněval a zatvrdil.
00:52:52 Cožpak jste nikdy předtím nedostal od děvčete košem?
00:52:57 Zanechte trpkosti. Smiřte se s kanovníkem,
00:53:00 jenž není více než nástroj prozřetelnosti.
00:53:04 Cožpak jste zapomněl, jak jsme chodívali kolem Orše
00:53:07 hledajíce v zemi pod šípky, trnkami a pod ostružím dešťovky,
00:53:11 které tak milují vlhkou půdu?
00:53:15 Těch příjemných rozhovorů, za nichž nám ušel den.
00:53:19 Těch utěšených a půvabných hádek, jež se dobře končívaly.
00:53:24 Antoníne, to všechno se opět vrací.
00:53:27 FLAŠINET
00:53:58 -Pravím a řeknu to tisíckrát, že se Anna nehodí do těchto míst.
00:54:02 Hleďte, jak rozpačitě si vede. Hleďte, jak je prázdná její mysl.
00:54:10 Měl byste se s ní oženit, majore, neboť paní Důrová ji asi týrá.
00:54:18 Slečno, svažte si uzlík a nechte vůz vozem.
00:54:22 Anno, pojďte k nám!
00:54:26 Vezměte si moje lázně a knihy kanovníkovy.
00:54:30 -Avšak co učiníme s majorem?
00:54:34 -Já zabiji kouzelníka a půjdu do vězení.
00:55:42 VÍŘENÍ BUBNU
00:55:50 DĚD: Slezte dolů!
00:55:52 Slezte dolů, pane Krištůfku, a nepokoušejte prozřetelnosti!
00:55:57 Slezte dolů!
00:56:01 Ježíš Maria, natlučete si, a nikdo vám nic nedá.
00:56:05 SMÍCH DIVÁKŮ
00:56:07 Nedělejte hlouposti, a slezte dolů!
00:56:14 -Áá-á...!
00:56:19 -Tak vidíte, vždyť jsem vám to říkal.
00:56:27 POVYK
00:56:42 -Kouzelník je zabit.
-Je to simulant!
00:56:45 -A stržil si bouli!
-Dobře mu tak! Proč tam lezl?
00:56:49 -Víte co? Vybéřeme mezi sebou několik krejcárků
00:56:52 a koupíme mu slepici, aby si uvařil polévku.
00:56:55 -Nu ovšem, ovšem, pane soused. Jenže my nedržíme na pitomé sbírky.
00:56:59 -Chahahá!
-To byste nakupoval.
00:57:01 -To byste se poměl.
00:57:06 -Vždyť je to chudinka!
-Che! Chudinka.
00:57:09 -Zasluhoval by pětadvacet, aby byl mír v obci.
00:57:13 -Brečíte příliš. Můj společník si nepotrpí ani na vražedné skoky,
00:57:17 ani na pláč, který ho dopaluje.
00:57:20 -Óch...!
-Vezměte si Arnoštkovy kalhoty
00:57:23 a uspořádáme nové představení, neboť venku je lidí jako mraku.
00:57:29 -Já, správná měštka, dbalá cti, bych měla obléci tyto kalhoty
00:57:33 a před tváří nebe a před tváří svého lidu
00:57:36 bych měla bráti podíl na šalbě a klamu?
00:57:39 Chválabohu, uvykla jsem sedati před poctivým domem,
00:57:42 a budu tam sedati opět!
00:57:45 Neboť Antonín mě volá a kyne mi, abych se vrátila.
00:57:48 Dvakrát či třikrát jsem ho viděla, jak stojí před vozem.
00:57:51 S tváří vzrušenou, bledý, rozháraný a hotov roztlouci na prášek
00:57:56 a rozštípati na tříštičky tento vozík!
00:57:59 -Máte pravdu, vzdálila jste se maličko od svého krbu
00:58:02 a trpíte pro svoje přesvědčení.
00:58:05 Ale teď už sypte domů, nebo vytáhnu hůl!
00:58:16 -Kdysi jsem znal několik veršů, majore,
00:58:19 jež se hodí říkati za okolností pohnutých a hrůzných.
00:58:23 Pohříchu neuchoval jsem u své paměti více než slovíčka,
00:58:28 jež znějí takto:
00:58:31 "S Vaňkem se raď."
00:58:36 Nevíte, jak je to dál?
00:58:38 -Ne. Ale abbé to asi ví.
00:58:43 POŠTĚKÁVÁNÍ PSA
00:59:03 -Mladší Dohnálková tančila kdysi v cirkuse ferdinandském
00:59:06 s hruškou v ústech.
00:59:09 Někteří lidé pokládali její vynalézavost za výstřední
00:59:12 a opravdu se domnívám, že jí to neslušelo.
00:59:15 Nejvhodnější jsou nahá růžová ústa bez ozdob.
00:59:48 -Ach, majore...
01:00:29 Ano.
01:00:32 Ukazujíc nám mechaniku kloubů, smrštění a stah svalových vláken,
01:00:37 skýtá nám utěšený obraz prostého jsoucna
01:00:41 a závažných akcí, jež jsou kořenem divadla.
01:00:45 Chvále tím vším Boha, o němž se praví,
01:00:48 že stvořil tělo k svému obrazu.
01:01:41 KDESI POŠTĚKÁVÁ PES
01:02:22 -Óch...
01:02:24 Á-á...
01:02:29 Anno?
01:02:49 ŠTĚKOT
01:03:53 -Kudy chodíš? Kde se touláš?
01:03:56 Byla jsem na plovárně. Je špinavá a zanešená proutím i listovím.
01:04:00 Co jsi dělal, Antoníne?
01:04:04 -Ach, vy jste se vrátila pro své věci. Vezměte si je.
01:04:08 Nakládejte, balte, stěhujte se, pakujte.
01:04:11 -Vrátila jsem se, protože ti chci odpustit.
01:04:13 Byl jsi již sdostatek potrestán za svoji nevěru.
01:04:16 Neboť žiješ tři dny v nečištěném a pustém příbytku,
01:04:20 jíš neupravená jídla a snad ani nespáváš.
01:04:24 Nemohu se na tebe déle hněvati, Antoníne.
01:04:28 -Tím lépe. Nehněvej se, když nechceš.
01:04:31 Avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné.
01:04:37 Viděl jsem dneska pradlenu, jež stála po kolena v Orši.
01:04:42 Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné,
01:04:46 že jsem se nepolepšil.
01:04:48 Ticho!
01:04:52 Připouštím, abys zůstala, ale nestrpím tvé řeči.
01:04:57 -Ach, jak je to krásné...
01:06:53 (chrápe)
01:07:37 -Áá!
01:07:40 -Á-á-á...!
01:07:43 -K čertu, miřte lépe, nebo zraníte moji dámu.
01:07:46 -Vaši dámu? Vaši dámu?! Cožpak jste pozbyl na rozumu?
01:07:50 -Ne, neboť ona zůstane se mnou a vy odejdete.
01:08:00 -Je nezbytné, abychom byli shovívaví k slabosti svých přátel.
01:08:04 Nechte majora na živu, nezabíjejte ho.
01:08:09 -Á, ách...
01:08:37 PTAČÍ CVRLIKÁNÍ
01:08:52 -Daří se vám dobře.
01:09:04 -Chm!
01:09:45 -Dnes ráno v stromořadí doubků mě kouzelník sešvihal svou hůlkou.
01:09:56 -Ach, nemůže být spravedlivější příčiny k stížnosti, než je moje.
01:10:01 Neboť vězte, že se Kateřina vrátila.
01:10:07 POČÍNAJÍCÍ DÉŠŤ, PTAČÍ ZPĚV
01:10:37 SKŘÍPOT A VRZÁNÍ
01:11:02 -Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.
01:11:10 Skryté titulky: Vladislav Unger Česká televize, 2018
01:11:16 ROMANTICKÁ HUDBA, VOKÁL ANNIN:A-háá-áá...
01:11:20 A-háá-áá...
01:11:24 A-háá-áá...
01:11:27 A-háá...
01:11:31 ZPĚV ARNOŠTKŮV: Jak je krásné
01:11:34 kouzlit ohně po světě
01:11:38 Jak je krásné
01:11:41 míjet město po městě
01:11:46 Jak je krásné
01:11:49 hrát si věcmi oblými
01:11:53 Jak je krásné
01:11:56 dějství strojit před lidmi
01:12:01 Jak je krásné, ach, krásné,
01:12:04 ach krásné,
01:12:07 když nikdo neví mimo nás
01:12:11 kdy co a jak se stane.
V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává, a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí.
Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet…
Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí.
Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta…" se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová.
Rozmarné léto očima Magdaleny Bičíkové
Hodnocení filmu: 90 %
