Drama lásky, vykvetlé ve stínu nacistického teroru. Český film režiséra Jiřího Weisse k jeho nedožitým 100. narozeninám (1959). Hrají: I. Mistrík, D. Smutná, J. Šejbalová, F. Smolík, B. Bohdanová, K. Chadimová a další. Scénář J. Weiss a J. Otčenášek. Kamera V. Hanuš
00:02:44 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
00:03:13 PLÁČE
00:03:30 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:03:37 Pavle!
00:03:41 Pavle, pojď domů.
00:03:46 Nic na tom nezměníš.
00:03:50 Pavlíčku...
00:04:39 Dobrý den.
00:05:04 -Ten vlak už na nás čeká?
-Čeká...
00:05:10 -Bude dlouhatánský?
-Moc dlouhý.
00:05:23 Pomůžu vám s tím, pane Wurm. Máte popruh?
00:05:28 -Budou tam taky děti?
-Bude tam moc dětí.
00:05:34 -Toník taky?
-Budeš mít hodně kamarádů.
00:05:39 A co hračky? Směla jsem si vzít jen Lízu.
00:05:44 Ušiju ti novou panenku.
00:05:49 Na shledanou.
00:05:56 Na shledanou.
00:06:16 -Vrátíme se po prázdninách?
-Nebuď zvědavá.
00:06:23 Byla bych brzo stará, viď?
00:06:49 Pavle!
00:06:53 Jirko, pojď!
00:07:15 VRŽOU DVEŘE U SKŘÍNĚ
00:07:36 NA ZEMI ZAPÍSKÁ HRAČKA
00:08:01 POD POSTELÍ PÍSKÁ MORČE
00:08:25 Dobrý den.
00:08:29 Dobrý.
00:08:32 -Promiňte, Wurmovi nejsou doma?
-Ne, šli do transportu.
00:08:41 Jsem tu jenom... Jirka ho měl moc rád.
00:08:49 -Chtěla jste jim něco?
-Ne.
00:08:55 Už nic.
00:09:15 HLASY NA SCHODECH
00:09:40 Pojďte! Rychle!
00:09:43 -Je ten byt vyčištěnej?
-Co? Od čeho?
00:09:48 -Od těch Židů!
-Ještě na to nebyl čas.
00:10:00 MLUVÍ NĚMECKY
00:10:06 -Je u toho alespoň koupelna?
-Je to starý dům.
00:10:11 MLUVÍ NĚMECKY
00:10:27 Ještě tam je.
00:10:37 -Proč pláčete?
-Nepláču, nastydla jsem se.
00:10:44 Jděte radši pryč. Co kdyby sem někdo přišel?
00:10:50 Pojďte se mnou.
00:10:56 Sem.
00:10:59 Počkejte chvilku tady. Hned se vrátím.
00:11:07 ŠTĚKÁNÍ PSA
00:11:30 -Jé!
-Pavle!
00:11:38 Kolikrát jsem ti říkala, abys sem nechodil bez klepání.
00:11:42 Já jsem nevěděl, paní Kubrichtová.
00:11:45 Ale to přece nevadí.
00:11:49 Na okamžik, prosím.
00:11:54 Víš přece, že tam mám zákaznici.
00:11:58 S tím Wurmem ses taky neměl producírovat na ulici.
00:12:03 Nevíš, kdo na to kouká. Je to zakázaný.
00:12:15 -Kafe ti vystydlo. Cos mi chtěl?
-Nic důležitého.
00:12:22 Vidíš, ty třeštidlo.
00:12:25 Já mám tolik práce! Pospěš si.
00:12:32 -Nezapomeň mi koupit tu strunu.
-Spolehni se, dědo.
00:12:47 -Nech mi tam taky rohlík.
-Rozkaz, generále.
00:13:11 Haló!
00:13:13 Slečno!
00:13:22 -Proč se schováváte?
-Někdo sem šel.
00:13:26 -Tak rychle pojďte.
-Kam?
00:13:28 To je mámin sklad, tam nikdo nepřijde.
00:13:38 Tak pojďte.
00:14:14 Sedněte si.
00:14:20 S Vojtou tu děláme fotky.
00:14:28 Nebojte se.
00:14:32 Víte přece, že byste se mnou neměl mluvit.
00:14:37 -Proč, prosím vás?
-Jste přece árijec.
00:14:44 To si vymysleli oni.
00:14:50 To by přece udělal každý. Vy ne?
00:14:57 -Nemůžu tu zůstat.
-Proč?
00:15:13 -Pětadvacátého. To bylo včera.
-Ano.
00:15:19 -Vy jste do transportu nešla?
-Ne.
00:15:24 Naši tam odjeli už v říjnu. Dlouho mi nenapsali.
00:15:28 Myslela jsem... Bála jsem se, že už tam nejsou.
00:15:34 Nechci, aby mě někdo nacpal do vagonu jako zvíře.
00:15:40 -Ale kdyby vás teď chytli...
-Tak vidíte.
00:15:46 Ještě byste chtěl, abych tu zůstala?
00:15:49 Proč ne? Nějak se to udělá. Prozatím tu zůstaňte.
00:15:59 Dneska je všechno prozatím. Jsme na tom stejně.
00:16:02 Udělám maturitu a pracák mě pošle do Reichu.
00:16:09 Třídní mě zakousne. Tady máte, já zavřu a buďte tu zticha.
00:16:17 Večer pro vás přijdu. Dejte mně pozor na morče.
00:16:24 Abych nezapomněl, jmenuju se Pavel.
00:16:32 Já jsem Hanka.
00:16:51 Dvořáčková... Že se lidi nechaj tak upomínat.
00:16:59 Kubrichtová... Jestlipak mně někdo počká?
00:17:05 -Už jste jim spravil ten budík?
-Co?
00:17:10 -Jestli jste spravil ten budík.
-Ještě ne, neměl jsem čas.
00:17:23 Taky jsem chtěla dát desku Jindřichovi na hrob.
00:17:29 Je to tam takový prázdný.
00:17:32 -Mami, jdi už spát.
-Jo, spát...
00:17:36 Podívej, všechno na tobě hoří.
00:17:43 Dám si to patentovat. Setrvačník Mrázek.
00:17:51 To budou lidi mrkat na drát! A ty taky.
00:17:56 Jen se směj... Resslovi se taky smáli.
00:18:01 Křižíkovi taky. A Edison...
00:18:06 Jenom pořádný ložisko to musí mít.
00:18:12 Až zítra, dědo. Šíleně mě bolí hlava.
00:18:16 Hlava? Tvarohová generace.
00:18:22 To máš od toho slunce. Nemáš horečku?
00:18:26 Ty bys mě nejradši přebalovala.
00:18:29 ODBÍJEJÍ KUKAČKY
00:18:32 Už jenom dvě vteřiny zpoždění.
00:18:35 V RÁDIU NĚMECKY OHLAŠUJÍ ZPRÁVY
00:18:40 Uslyšíte zprávy. Vrchní velitelství oznamuje:
00:18:46 Vůdcův hlavní stan dne 26. května.
00:18:52 Jdi už spát, mami.
00:18:56 Jindy aby tě člověk do postele honil...
00:18:59 Byla jsi dnes taková bledá. Mám o tebe strach.
00:19:04 -Ale jdi.
-Vážně.
00:19:08 -Vůbec na sebe nemyslíš.
-Ty starosto...
00:19:18 Nesviť dlouho.
00:19:23 Dobrou noc.
00:19:37 KŘIK Z HORNÍHO BYTU
00:19:46 Počkej!
00:19:51 Co si ten chlap dovoluje? Za pár sardinek...
00:19:56 Tomu? Ani kdyby jich byla celá bedna!
00:19:59 Říkala jsem tomu svýmu, aby ho sem netahal. Kamarád z fronty...
00:20:04 Jen aby nezačali zase rozbíjet sklenice. To mám tak ráda.
00:20:09 No tak! Fuj!
00:20:12 -Tady straší.
-To jsem se lekla.
00:20:16 Dobrý večer.
00:20:18 Pan soused! Doufám, že jsme vás neprobudili.
00:20:23 Ne, nedělejte si starosti.
00:20:27 To víte, nový byt. Musí se to zapít.
00:20:30 -Nechcete skleničku?
-Děkuju, nepiju.
00:20:34 Svatý Ignác z Loyoly.
00:20:37 Ireno, neblbni a jdi napřed.
00:20:42 Trochu přebrala. Co dneska užijem, to máme.
00:20:47 Třeba tu zejtra nebudeme.
00:20:49 Neštěkej!
00:20:52 Dobrou noc.
00:20:55 Na shledanou.
00:21:34 -To jsem já, vzpomínáte si?
-Ano.
00:21:39 Nezlobte se, byla jsem hrozně unavená.
00:21:44 MŇOUKÁNÍ
00:21:47 To nic, to jsou kočky.
00:21:57 Doufám, že máte dobré zuby.
00:22:05 Jiný nebyl.
00:22:07 Děkuju vám, jste moc hodný. Tak půjdeme?
00:22:14 -Víte vůbec kam?
-Ano.
00:22:19 Na sto hříchů.
00:22:35 Tak vidíte. Na nejbližším rohu vás chytnou.
00:22:42 To je přece jedno. Stejně mě chytnou.
00:22:46 Dneska nebo zítra.
00:22:49 -Takhle nesmíte mluvit.
-Co je vám vůbec do mě?
00:22:55 Řekněte mi, proč jste mě sem vůbec vzal?
00:22:59 -Měl jsem vás nechat jenom tak?
-Vy mě litujete, viďte?
00:23:07 Táta mě varoval před lidmi, kteří litují.
00:23:11 Chtěl jsem vám jenom pomoct.
00:23:16 -Kdo vlastně jste?
-Docela obyčejný člověk.
00:23:22 A co má být?
00:23:33 Nezlobte se na mě, prosím vás. Jsem taková hloupá...
00:23:52 Chováme se jako děti.
00:23:59 Koukejte...
00:24:03 Tady máte klíč. Zítra si něco vymyslíme.
00:24:09 Prozatím.
00:24:19 ZKOUŠENÝ U TABULE: Je dána tato rovnice.
00:24:36 Mám zjistit, kolik reálných průsečíků má přímka s elipsou.
00:24:41 Jsou tři možnosti. První možnost je,
00:24:45 že přímka má dva reálné průsečíky.
00:24:49 Pak je sečnou.
00:24:52 Druhá možnost je, že má jeden průsečík.
00:24:55 -Rumlere!
-Prosím?
00:24:58 -Co jste to dal Neradovi?
-Nic.
00:25:02 -Nerado, co to máte v ústech?
-Prosím, nic.
00:25:07 Otevřete ústa!
00:25:10 SMÍCH
00:25:13 Doležalová!
00:25:21 Pokračujte!
00:25:23 Sednout!
00:25:29 Pokračujte, prosím.
00:25:34 Pane kolego!
00:25:38 ŠEPTÁ
00:25:43 Sednout!
00:25:57 Sedněte si.
00:26:00 Studenti, za příčinou...
00:26:07 Složte si svoje věci, oblečte se a běžte domů.
00:26:11 -Ta měla kliku, co?
-Tedy brácho...
00:26:14 Pro tebe vždycky, vévodo.
00:26:16 Pane profesore, co se stalo?
00:26:19 Dnes ráno byl spáchán atentát na říšského protektora.
00:27:22 Přece víš, jaký je blázinec. Máma měla kázání.
00:27:29 Minule jsem já čekal půl hodiny.
00:27:38 -Pax?
-Pax, ty mizero.
00:27:43 Když si pomyslím, že jsem se kvůli tobě ulila z klavíru...
00:27:47 -Ideál dívčích srdcí.
-Od 16 do 80.
00:27:52 HLÁŠENÍ:
00:27:54 V souvislosti s útokem na život říšského protektora...
00:27:59 Nebýt toho, určitě jsem dostala sardel z matematiky.
00:28:03 Byla jsem dutá jak bambus. Nestihla jsem se včera učit...
00:28:14 Vyhlašovací lhůta končí neodvolatelně dnes o 24. hodině.
00:28:22 Přihlašovací povinnost týká se všech osob...
00:28:26 -Ty mě neposloucháš!
-Počkej.
00:28:32 Tohle už hlásí od oběda. Táta mě nechtěl pustit ven.
00:28:37 Když k nám přijel strejda z Brna, hnal ho na policii.
00:28:42 Říkal, že už začaly domovní prohlídky.
00:28:45 Přece nemohou prohledat celé město!
00:28:49 -Víš co, půjdu radši na klavír.
-Alenko...
00:28:54 Kdo by o takovémto přechovávání nehlášených osob věděl
00:29:03 a neoznámil je okamžitě příslušným úřadům,
00:29:07 bude rovněž potrestán smrtí zastřelením.
00:29:13 Opakuji!
00:29:19 Proč to zavíráš?
00:29:22 Kdo to má pořád poslouchat. Vždyť je to k zbláznění!
00:29:26 Utíkej zavřít rádio po celém baráku, ty pštrose.
00:29:31 KLEPÁNÍ
00:29:32 Volno!
00:29:34 -Smím dál?
-Prosím.
00:29:37 Dobrý večer.
00:29:40 -Jsem Kubiasová.
-Těší mě, to je můj syn.
00:29:47 My už se známe.
00:29:53 Dnes večer nehrajeme, tak jsem si dovolila...
00:29:56 Mám zelenou sukni a tohle by bylo moc hezký paleto.
00:30:02 Mám teď moc práce.
00:30:04 Slyšela jsem, že jste moc šikovná.
00:30:07 -Šiju jen tak pro obyčejný lidi.
-Nechci to zadarmo.
00:30:14 To by dlouho trvalo.
00:30:18 Nevadí vám snad, že je to kabát po tý Sáře...
00:30:28 V Terezíně už ho ta paní potřebovat nebude.
00:30:34 -Tak vezmete mi míru?
-Prosím.
00:30:46 Račte dál.
00:30:50 Z DÁLKY JE SLYŠET HLÁŠENÍ
00:31:07 -Tak co, ženou se mraky?
-Nazdar.
00:31:14 Slyšel jsi, jak naše vláda chtěla na Frankovi,
00:31:16 -aby zrušil stanný právo?
-Ne.
00:31:20 Koukl na ně svým skleněným okem a povídá:
00:31:23 Co chcete? Furt že Češi nemají právo. Tak mají stanný.
00:31:29 To je legrace, co?
00:31:32 Tak já to jdu sázet.
00:31:35 Přes celou stránku bude fotka toho krasavce.
00:31:38 Pozor na čepice.
00:31:50 Rovněž budou zastřeleny ty osoby,
00:31:55 které nepřihlášené osoby u sebe přechovávají.
00:32:02 Běž to zamíchat! To si mám nohy uběhat?
00:32:08 -Ty jí to ušiješ?
-Co mám dělat?
00:32:13 Ty se chováš jako kluk.
00:32:18 Vždyť jsou to šaty paní Wurmové. Sama jsi je šila.
00:32:23 Slyšíš to?
00:32:26 Stačí její jediný slovo a seberou nás všechny.
00:32:32 Pořád děláš dospělýho, a chováš se jako kluk.
00:32:36 Jestli tomuhle říkáš dospělost, tak děkuju, nechci.
00:32:40 Jak to se mnou mluvíš?
00:32:44 Tatínku, domluvte mu přece.
00:32:47 Kdyby si někdo umanul nechat si ušít hacafrak z lidský kůže,
00:32:54 co by mohla máma dělat?
00:32:57 Když nemáte rozum vy dva, musím ho mít já.
00:33:01 Kvůli hadru přijít do maléru...
00:33:05 Když jí to neušiju já, tak to ušije někdo jiný.
00:33:10 Nikoho cizího tady nemáte?
00:33:13 V 9 hodin zavírám dům. Nikdo nesmí ven.
00:33:16 Hned prej střílej.
00:33:19 Vidíš!
00:33:26 Je to jen prozatím.
00:33:34 Ještě je cítit senem.
00:33:37 Můžete si myslet, že jste na výletě.
00:33:41 Na výletě...
00:33:47 Víte, co bych chtěl?
00:33:50 Vidět vás, když se smějete.
00:33:56 -To už jsem asi zapomněla.
-Zkusíme to.
00:34:02 Ale jak se to dělá? Mám vyprávět anekdoty?
00:34:15 SMĚJÍ SE
00:34:38 -Proč to nesundáte?
-Je to zakázáno.
00:34:43 Tady není "protentokrát", tady vládnu já.
00:34:47 Jsem tu králem, diktátorem. Máte mé nejvyšší povolení.
00:34:56 Táta to taky nosí. Nestydím se za to.
00:35:01 -Vám to vadí?
-Nevadí.
00:35:11 Proč se na mě tak díváte?
00:35:15 Jak může někdo říkat, že jste jiná.
00:35:19 Jak to myslíte? Proč bych měla být jiná?
00:35:26 Já si to přece nemyslím.
00:35:31 NA STŘECHU KAPE DÉŠŤ
00:35:37 Prší.
00:35:45 Chtěla bych spát a spát. Vůbec už se neprobudit.
00:36:03 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:36:20 Sednout!
00:36:30 Přejete si?
00:36:32 Vašeho žáka.
00:36:46 Bubeník.
00:36:52 Zde.
00:36:58 Sbalte se a pojďte se mnou!
00:37:04 Pane řediteli, toho žáka znám. Je to určitě omyl.
00:37:09 Omyl? Jeho otec ukrýval osobu policejně nehlášenou!
00:37:15 Říši nepřátelský element. Stačí?
00:37:31 STÉNÁ
00:38:36 Stalo se něco?
00:38:41 Ne, nic.
00:38:44 Je horko.
00:38:53 -Na co myslíte?
-Na nic.
00:38:57 Vážně, nic se neděje.
00:39:03 Proč jste nic nejedla? Co je s vámi?
00:39:13 -Slyšel jste někdy ticho?
-Ne, vy ano?
00:39:25 Šumí, víte. Pořád mně šumí v hlavě.
00:39:35 Pavle, máte někdy strach?
00:39:40 Proč bych měl mít strach?
00:39:46 -Vy se bojíte?
-Ano.
00:39:51 Je to pořád ve mně. Jsem tu tak sama.
00:39:55 Už to tu nevydržím. Zblázním se!
00:40:02 Už nechci žít.
00:40:06 Hanko!
00:41:57 -Co je ti?
-Ale...
00:42:06 Pavlíku, bral sis něco ve spíži?
00:42:09 -Ne, proč?
-Prosím.
00:42:15 Podívej se!
00:42:18 Včera jsem koupila margarín. Je ho půlka.
00:42:21 Chleba je taky pryč. Kdo dloubnul do sádla?
00:42:27 Já to nebyla!
00:42:29 Ve čtvrtek tam bylo pět kousků sýra, teď jsou tam tři.
00:42:33 -Nejsem žádná zlodějka.
-Kdo to tedy vzal?
00:42:36 Já nekradu! Když mně nevěříte, nezůstanu tu.
00:42:42 Jen si jdi, za takovou jako ty je jich dvacet.
00:42:47 Sbohem.
00:42:49 Počkejte!
00:42:51 Ty se do toho nepleť.
00:42:56 To jsem si vzal já.
00:43:05 Co tady okouníš? Jdi párat vedle.
00:43:13 To jsi vzal opravdu ty, Pavle?
00:43:16 Zapomněl jsem ti to říct. Už to neudělám.
00:43:22 My dva si přece nelžeme.
00:43:30 Ode dneška chci vědět, kdo si co vezme.
00:43:36 Dobrý den.
00:43:42 Co chcete?
00:43:44 -Je tu někdo?
-A kdo?
00:43:47 -Hospodář.
-Na polích.
00:43:51 Anči!
00:44:03 Copak jste nám přinesl?
00:44:11 Tatínku, dejte se oholit, budeme se fotografovat.
00:44:15 Copak máte jinýho?
00:44:27 -K čemu to je?
-K rýsování. Třeba máte syna.
00:44:32 To je pro študovaný pány. Takhle boty kdyby byly.
00:44:39 -V čem bych jel domů?
-To se nedá nic dělat.
00:44:43 Sami nemáme a Pražáků tu chodí procesí.
00:45:00 Haló, mladej!
00:45:06 -Mohl byste pro mě něco udělat?
-Co to má být?
00:45:09 Zajeďte do Újezda k doktorovi, aby sem hned přijel.
00:45:13 K Součkovi. On už bude vědět.
00:45:16 Řekněte mu, že si bába neví rady.
00:45:29 Ubalte si taky.
00:45:42 Ukažte, nasliňte si to.
00:45:50 -Pane doktore, všechno v pořádku?
-Máte kluka.
00:45:55 Podruhé to zas nenechte na poslední chvíli.
00:45:58 -Co jsem dlužen, pane doktore?
-Dejte pokoj.
00:46:05 Tak vám mockrát děkuju, pane doktore.
00:46:08 Není zač.
00:46:15 Chlapci, strčte do mě!
00:46:27 -Gratuluju.
-Děkuju.
00:46:30 Pražáku, něco ti splaším. Jsi pašák.
00:46:40 Nazdar, mami.
00:46:46 -Kde jsi byl, Pavle?
-Ve škole.
00:46:50 -A pak?
-Dělali jsme s Vojtou fotky.
00:46:57 S Vojtou...
00:47:06 Že už jdeš! Originál Agfa.
00:47:12 -Tak to dorazíme, jo?
-Pojď.
00:47:16 Na shledanou.
00:47:22 -Vojto, ono to teď nejde.
-Co jančíš?
00:47:31 Nejde to.
00:47:34 Ty tam někoho máš. Jaká je? Pěkná?
00:47:39 Nikdo tam není. Vážně...
00:47:44 Přede mnou to přece nemusíš tajit.
00:47:47 To ses musel doma takhle propíchnout?
00:47:50 Nikdo tam není. Vysvětlím ti to, ale teď nemůžu.
00:47:55 Dneska ne.
00:47:57 Víš co? Tak si ten zvětšovák vetkni za klobouk.
00:48:04 Adié!
00:48:19 -Potřebuju novou strunu, Pavle.
-Už zase?
00:48:26 Nic po něm nechtějte, tatínku. Ten má teď jiný starosti.
00:48:31 Některý věci si nechává mužskej pro sebe.
00:48:35 Ať udělá maturitu a pak může dělat mužskýho.
00:48:39 Nekoukej po mně, ulejváku. Jak dlouho tohle ještě vydržím?
00:48:48 Chtěla jsem dát Jindřichovi na hrob tu desku.
00:48:51 Ty peníze jsme projedli.
00:48:54 -Vždyť on ti to odpustí.
-Co vy o tom víte?
00:48:57 Patent Mrázek... Zlatý voči.
00:49:01 Mám dost času. To dám lidem. Tamtěm do nedám.
00:49:07 Tatínku, prosím vás...
00:49:10 Celou vesnici vyvraždili a vy tady s patentem!
00:49:13 Kdybyste alespoň spravil ten budík.
00:49:18 Budíků už mám dost. Tohle po mně zůstane.
00:49:23 -To je pomník, abys věděla.
-Pomník...
00:49:30 Pavle, kde jsi byl?
00:49:36 Copak nechápeš, že to dělám kvůli tobě?
00:49:39 Že se dřu, abys nebydlel na pavlači?
00:49:42 Abys měl zajištěnou existenci.
00:49:46 Aby z tebe byl pán... Proto jí šiješ ty hadry?
00:50:00 Tatínek by ti dal, kdyby tě slyšel.
00:50:07 Ano, proto je šiju. Ty hrdino...
00:50:18 S tím touláním bude konec. Nedovolím!
00:50:23 Ani na krok nedovolím.
00:50:44 ROZHLASOVÉ ZPRÁVY:
00:50:46 Končíme reportáž z převozu rakve s ostatky zesnulého
00:50:50 říšského protektora Reinharda Heydricha z Pražského hradu
00:50:57 do lůna rodné německé země.
00:51:00 Ještě ani neumřel a už řádili jako pominutí.
00:51:04 Musíme to přežít, Pavle. Na tom přece není nic zlýho.
00:51:11 -Nač pořád myslíš?
-Prosím tě, neptej se.
00:51:18 Proboha, Pavle! Snad ses do něčeho nezapletl?
00:51:25 Ty přece nic nezměníš. Zavřou tě, zabijou!
00:51:31 Pro koho, pro co?
00:51:35 Kdyby se s tebou něco stalo...
00:51:44 Ty mě nemáš rád, Pavle.
00:51:50 Mami!
00:53:23 Dědo, já musím ven.
00:53:27 -Jednou vám to všechno řeknu.
-Vždyť jsem se tě na nic neptal.
00:53:36 Klíče mám tamhle v pravé kapse.
00:54:04 Dobrý večer.
00:54:09 -Bála jsem se, že už nepřijdete.
-Musel jsem k tetě na venkov.
00:54:16 Ale podívejte se, co jsem přinesl.
00:54:21 -Kde jste to vzal?
-O tom se nemluví.
00:54:30 -Pavle, co to hlásili v rozhlase?
-Pořád něco hlásí.
00:54:38 Vy mi něco tajíte!
00:54:42 Proč jste vy ženské takové zvědavé?
00:54:45 Nikdo o vás neví, tak se vás nic netýká.
00:54:50 -Časem si něco vymyslíme a pak...
-A pak?
00:54:55 Rozejdeme se.
00:55:01 -Moc byste chtěla ven?
-Strašně.
00:55:07 Chápete to? Vidět louky, lesy...
00:55:13 Jsou ještě vůbec na světě řeky, Pavle?
00:55:17 Kdybych mohla, tak bych tam skočila
00:55:19 a nikdo by mě nedostal ven.
00:55:23 Řeka? Tady je.
00:55:48 Přinesu vám ještě jednu řeku.
00:56:14 Copak tady? Na návštěvu? Snad ne ke mně?
00:56:20 Nebojte se, já to mamince neřeknu.
00:56:23 U nás netekla voda.
00:56:25 Prosím, račte si posloužit.
00:56:29 Vy se mě bojíte?
00:56:32 Umím si představit, co si o mně ty slušný partaje povídají.
00:56:38 Kdybyste věděl, jak člověku někdy je...
00:56:41 Kdo ví, co přijde?
00:56:44 ZPÍVÁ:
00:56:46 Jen pro ten dnešní den stojí za to žít...
00:56:52 Nikoho nemám ráda. To je to.
00:56:56 Mě taky nikdo nemá rád. Chlapi jsou hnusný.
00:57:02 -Promiňte, musím jít domů.
-To mě tu jen tak necháte?
00:57:12 Líbil ses mi hned první den. Jsi jistě slušnej chlapec...
00:57:21 Nenech se přece tak prosit.
00:57:26 Tak pojď! Chci...
00:57:29 Jděte pryč!
00:57:31 -Celou jsi mě polil, pitomče!
-Jste opilá.
00:59:06 -Jste hezká.
-Ne.
00:59:13 Pan profesor by se na nás zlobil.
00:59:23 Bude hodina latiny.
00:59:28 Dneska bych se ulila.
00:59:33 Prosím.
00:59:47 -Co budeme dělat?
-Nevím.
00:59:52 Zatančíme si.
00:59:55 To zrovna moc neumím. Učil mě jenom táta.
00:59:58 To nic, naučím vás to.
01:00:01 Smím prosit?
01:00:05 -Valčík.
-Ano.
01:00:08 Raz, dva, tři...
01:00:12 Bradu nahoru, sem se dívejte.
01:00:20 No vidíte, už to jde.
01:01:29 Pozor, řeka.
01:01:41 Ne, prosím vás.
01:01:55 Otevřu okno.
01:02:19 -Ruším?
-Ne.
01:02:36 Myslela jsem, že přijedeš v neděli k nám na chatu.
01:02:40 Nemohl jsem.
01:02:45 Pavle, co jsem ti vlastně udělala?
01:02:51 Prosím tě...
01:02:54 -Tak proč jsi takový cizí?
-To si myslíš.
01:03:02 -Znám ji?
-Ne.
01:03:11 Promiň.
01:03:23 Dej mi ještě jednu a pěknou.
01:03:39 Ne že by mně do toho něco bylo, ale nerad vidím,
01:03:46 když se děláš směšnou.
01:03:50 Byla jsem husa.
01:03:57 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
01:04:14 Pejsku, copak to tady máš?
01:04:20 Jedeš!
01:04:22 Fuj! Jedeš!
01:04:31 PÍSKÁ
01:04:46 Tak se usměj.
01:04:58 -Proč jste odnesl ten zvětšovák?
-Už ho nepotřebuju.
01:05:04 -Vy jste ho prodal kvůli mně?
-Půjčil jsem ho Vojtovi.
01:05:19 Hlídač v parku měl záduchu.
01:05:26 Ještě se zlobíte?
01:05:32 Už to bylo otevřené.
01:05:40 Pochopte, že o soucit nestojím. Venku máte svůj život.
01:05:47 -Jenom vám v něm překážím.
-To není pravda.
01:05:52 Asi vám to připadá romantické.
01:05:56 Nechci vám ale viset jako kámen na krku.
01:05:59 Na to nemám právo!
01:06:02 -Měla jsem jít do transportu.
-Mlčte!
01:06:08 Copak to ještě nevíte? Copak jste to ještě nepochopila?
01:06:13 Vždyť vás mám rád!
01:07:42 Sednout!
01:08:05 Veliký syn německého národa, upřímný přítel všech Čechů,
01:08:09 zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě,
01:08:13 Reinhard Heydrich zemřel.
01:08:17 Hlubokým žalem zkrušeni stojíme nad jeho rakví vědomi si toho,
01:08:20 že mocná pěst velkoněmecké říše tvrdě zasáhne nejen jeho vrahy,
01:08:25 ale i všechny jejich pomahače.
01:08:29 Ani jeden z nich nevyjde bez trestu.
01:08:32 Dříve nebo později dojdou všichni zasloužené odplaty.
01:08:42 Podívej, Proxima Centauri. To je dvojhvězda.
01:08:50 Dvě hvězdy se otáčejí kolem jediného gravitačního středu.
01:08:54 -Jedna kolem druhé.
-Jako ty a já?
01:08:59 Ahoj, Proximo. Myslíš, že mě slyšela?
01:09:04 Myslím, že nás uslyší tak za 4 a čtvrt světelného roku.
01:09:09 -Tady u toho okna?
-U toho okna.
01:09:18 Za čtyři roky?
01:09:22 To už bude dávno po válce. Budeš studovat a...
01:09:26 -Čím chceš vlastně být?
-Lékařkou, jako táta.
01:09:32 A ty?
01:09:36 Budu studovat fyziku a astronomii.
01:09:42 To je nádhera!
01:09:47 Víš, že světlo hvězdokupy sem letí 200 tisíc let?
01:09:56 200 tisíc let?
01:10:01 A co je dál?
01:10:04 Zase jiné hvězdy, hvězdokupy, zkrátka vesmír.
01:10:14 -Myslíš, že je tam Bůh?
-Já nevím.
01:10:21 Jsem spíš pro vědu. Ty věříš v Pána Boha?
01:10:28 Někdy bych skoro chtěla, aby byl. Třeba by na mě zakýval a řekl by:
01:10:34 Pojď sem ke mně nahoru, tam dole už tě nechtějí.
01:10:39 Jsi Židovka.
01:10:43 -Hanko, já tě přece chci.
-Já to vím.
01:10:49 Stejně není, viď?
01:10:52 Nemohl by se na to dívat, kdyby byl.
01:10:56 -Jsem ráda, že tolik víš.
-Jsem rád, že vůbec jsi.
01:11:10 Hanko, my dva se nikdy nerozejdeme, viď?
01:11:40 Pavle! Pavle!
01:11:43 Už jsou tady!
01:14:00 SMĚJE SE
01:14:17 Pojedeme spolu na severní točnu. Tam je 6 měsíců den.
01:14:25 A 6 měsíců noc.
01:14:29 Tak se zase přestěhujeme třeba na jižní točnu.
01:14:40 Už se nebudeme scházet takhle ve tmě.
01:14:43 Budeme mít spoustu světla.
01:14:47 -Slibuješ?
-Slibuju.
01:14:52 Ticho...
01:15:02 Potom už nebude ticho. Budeme zpívat a tančit celý den.
01:15:13 A nenecháš mě nikdy samotnou. Přivedeš mi hodně lidí.
01:15:19 Všechny. Bílé a černé. Celý svět.
01:15:36 PES ŠTĚKÁ
01:15:51 Pavle!
01:16:00 Ven!
01:16:01 Běž!
01:16:20 Mlč!
01:16:24 Drž hubu!
01:16:30 Deku!
01:16:34 Zhasni!
01:16:38 Ještě.
01:16:49 Prosím tě, Pavle, nech ho.
01:16:54 KROKY ZA DVEŘMI
01:17:00 Džeki, kde jsi? Co je s tebou?
01:17:07 To nic není.
01:17:31 Pojď se podívat, co jsem tady našel!
01:18:01 Asi někomu vadilo, že jsem se nastěhovala do toho bytu.
01:18:05 Chudák Džeki.
01:18:08 Co na mě všichni pořád koukaj jako na zjevení? Drbny!
01:18:17 Jsem dobrá Češka.
01:18:19 Ale abych si nechala všechno líbit, to ne!
01:18:22 Dobrý den.
01:18:24 Ale, pan soused!
01:18:27 -Pane Rumlere!
-Tady jsou samý slušný partaje.
01:18:32 Vy přece chodíte v noci ven. Neviděl jste náhodou mýho psa?
01:18:39 Neviděl, vážně.
01:18:43 Musím pro mléko a do školy.
01:19:03 Tak se dívám na ty mladý lidi a říkám:
01:19:06 Bože, co na ně ještě čeká?
01:19:09 Uděláme ty knoflíčky potahované, nebo je chcete kostěné?
01:19:12 To nechám na vás.
01:19:15 Když prý nechytí ty, co oddělali Heydricha,
01:19:18 tak zastřelí každého desátého Čecha.
01:19:23 To není možné, lidé toho napovídají...
01:19:26 -A co tamti?
-Chudáci, ještě že nemají děti.
01:19:29 Řekl prý něco...
01:19:35 Ještě jsem to nemohla připravit na zkoušku.
01:19:39 Paní Rumlerová, musím s vámi okamžitě mluvit.
01:20:03 Pavle, kdo je to nahoře?
01:20:07 Koho tam máš? Cos nám to udělal?
01:20:15 -Ta o tom ví.
-Mami...
01:20:18 Ať je to kdo chce, musí pryč. Rozumíš?
01:20:24 -Ona nemůže.
-Ona nemůže...
01:20:28 Snad ne nějaká...
01:20:30 Víš, co se stane, když ji tady najdou?
01:20:33 Všechny nás povraždí. Všechny do jednoho!
01:20:37 -Dej mi klíč.
-Já ho nemám.
01:20:44 -Klíč. Dej mi klíč!
-Ne!
01:20:54 Přivedeš mě do hrobu!
01:20:58 Mami, já ji odvedu. Zítra už tu nebude.
01:21:02 Já ti to přísahám. Dnes ale nemůže.
01:21:04 Zabili by ji!
01:21:09 Jestli jí něco uděláš, jestli ji vyženeš, uteču s ní!
01:21:13 -Nikdy se k tobě nevrátím.
-Pavle!
01:21:20 Pavle!
01:21:25 Pavlíčku!
01:21:30 Jó, děti. To přijde do let a pak už to člověk neuhlídá.
01:21:35 Náš Béďa taky. Taková coura se na něj nalepila...
01:21:38 Na tu halenku vám střihnu ještě dnes.
01:21:50 Ty to myslíš opravdu vážně? A co Pavel?
01:21:59 Dám jí jídlo, peníze, ale musí hned pryč.
01:22:02 -Co když opravdu nemůže?
-Kdo?
01:22:05 Tady jde o Pavla. Dělám to pro svoje dítě.
01:22:15 -Nikam nepůjdeš. Já to nedovolím.
-Co nedovolíte?
01:22:21 Co se do toho pletete?
01:22:23 Starejte se o své vynálezy! Nikomu nepotřebný!
01:22:30 Starej blázne!
01:22:49 KLEPE NA DVEŘE
01:22:56 Otevřete, slečno. Jsem Pavlova matka.
01:23:20 Pavel za nic nemůže. To já jsem byla zbabělá.
01:23:30 Ježíši Kriste...
01:23:35 V domě už o vás vědí. Co budeme dělat?
01:23:42 Já půjdu, paní.
01:23:51 Kam chcete jít?
01:23:55 Nemůžu vás přece pustit. Nevíte, co se venku děje.
01:24:27 Hele, Pražáku!
01:24:32 Jakpak jsi mě našel?
01:24:36 Jsem rád, že tě vidím.
01:24:47 To víš, to bude těžký.
01:24:54 DÍTĚ PLÁČE
01:25:15 Co mám s tebou dělat, ty... Přiveď ji sem, nějak to uděláme.
01:25:22 -Děkuji...
-Voblízni to.
01:25:45 -Proč jsi chtěla odejít, Hanko?
-Pavle, nesmějí tě zabít.
01:25:52 Byla tady máma, viď?
01:25:55 Mám tě strašně ráda.
01:25:58 -Musím rychle pryč, dokud je čas.
-Nepustím tě.
01:26:04 Už vím všecko.
01:26:06 Kdyby mě tu našli, tak zabijou tebe,
01:26:08 maminku a všecky, co za nic nemůžou.
01:26:10 Ty taky za nic nemůžeš.
01:26:14 Zítra tě odtud odvedu.
01:26:17 My dva si nesmíme lhát. Vím, co mám dělat.
01:26:24 Ty musíš žít.
01:26:26 V takovémhle světě? Ten za to nestojí.
01:26:31 Bez tebe ne.
01:26:33 Zítra tě odtud odvedu. Půjdeme spolu. Musíš mi věřit.
01:26:38 Už vím kam. Už nelžu. Nikdo nás tam nenajde.
01:26:44 Jsou tam lesy, slunce, teče tam řeka.
01:26:53 Už zítra, Hanko.
01:27:13 VÝSTŘEL
01:27:25 PÍSKÁNÍ
01:27:40 Co se děje?
01:27:42 -Rána z děla.
-Z děla ve městě?
01:27:45 To znám z fronty.
01:27:48 Nechoď k oknu.
01:27:50 STŘELBA Z KULOMETU
01:27:54 Tatínku, kde je Pavel?
01:28:03 MLUVÍ NĚMECKY
01:28:18 -Už je pryč?
-Ano.
01:28:22 -Už je chytli!
-Koho?
01:28:24 Ty, co zabili Heydricha. Pár kroků odsud.
01:28:28 V nějakém kostele. Teď půjdou dům od domu.
01:28:33 Tak takhle je to. Vy si jdete pro syna k tý slečně.
01:28:39 Nekřičte!
01:28:41 Co nekřičte? Vždyť nás všechny postřílejí!
01:28:46 Vždyť jde o nás o všechny!
01:28:50 Já jim to řeknu, ať to vědí. Máte v domě nehlášenou ženskou!
01:28:55 U Rumlerů!
01:28:58 Nenechám se zabít kvůli nějaký couře!
01:29:03 Mějte rozum!
01:29:06 Sama ji vyženu, dokud je čas. Já sama!
01:29:09 Počkejte!
01:29:14 BOUCHÁNÍ DO DVEŘÍ
01:29:33 Tak takhle je to. Kvůli tý Židovce!
01:29:38 Táhni! Už ať jsi venku!
01:29:42 -Pavle!
-Hanko!
01:29:45 Dítě, měj rozum!
01:30:02 Kam byste teď šla? Pojďte k nám, holčičko.
01:30:09 Co se do toho pletete? Ta musí ven!
01:30:13 Vy jste se zbláznil!
01:30:15 Jsem starej blázen. Můžete mě udat.
01:30:18 Kvůli vám se nenechám zastřelit! Pryč s ní a hned teď!
01:30:23 Pavle!
01:30:25 Nechte ji být! Co vám udělala?
01:30:29 Ty blázne! Prohlížejí baráky! Musí pryč!
01:30:37 Pusťte mě! Pomoct!
01:30:40 Počkejte, ven nemůžete!
01:30:44 -Pomoct!
-Já tě zabiju!
01:30:46 Pavle!
01:30:48 Hanko!
01:30:50 -Já tě nepustím!
-Pusť mě!
01:30:53 Pavle, měj rozum!
01:30:56 -Já tě nenávidím!
-Pavle!
01:30:59 Hanko!
01:31:01 Nechoď ven!
01:31:07 Slečno, nechoďte ven! Tam se střílí!
01:31:15 Zavřete vrata!
01:31:19 Pavle!
01:31:25 Pusťte mě ven!
01:31:28 VÝSTŘELY
01:31:37 Ne! Ne!
01:31:43 Já to nedovolím!
01:32:16 Skryté titulky Dagmar Čápová
Filmový přepis stejnojmenné novely spisovatele Jana Otčenáška realizoval režisér Jiří Weiss v roce 1959. Jde o příběh krátké a tragické lásky dvou mladých lidí, kteří se setkali v těžkých dnech heydrichiády. Hanka, která byla pro svůj „neárijský původ“ odsouzena k živoření v terezínském ghettu, se vzepřela a utekla před transportem. Pavel se jí ujal a přes všechna výstražná hlášení, přes všechny trpké zkušenosti ze svého okolí a přes ustavičná varování své matky ji ukryl v malé komůrce na půdě domu. Denně ji navštěvoval, bratrsky se s ní dělil o příděly, učili se spolu a snili o tom, až bude po válce. Pomalu poznali, že se jejich přátelství změnilo v lásku. Ale sousedka Kubiasová, kolaborantka, Hanku vyslídila a prozradila…
Vynikající filmové dílo světového významu získalo řadu ocenění na mezinárodních festivalech (San Sebastián, San Francisco, Londýn). V titulních rolích uvidíme Ivana Mistríka a Danielu Smutnou, která byla v té době manželkou Jiřího Weisse.
