Veselý příběh o kupci hlupci, vandrovných studentech a sličné Bětulince. Česká hudební komedie režiséra Alfréda Radoka, od jehož narození uplynulo 100 let. ### Režie a scénář: Alfréd Radok. Hrají: Josef Kemr, Saša Rašilov, Alena Kreuzmannová, Theodor Pištěk a další.
00:02:32 Slyšte, slyšte tuhle píseň, slyšte naši písničku.
00:02:38 Najdete v ní poučení, kdo máš bystrou hlavičku.
00:02:45 Slyšte, páni muzikanti, teď si dáme veselou.
00:02:51 Komu se to nechce líbit, ať mu uši zalehnou.
00:02:58 Ať mu uši, uši, uši, ať mu uši zalehnou.
00:03:11 Hej, hola, hej, hej, hola, hej, teď vám, páni, zabubnujeme.
00:03:16 Hej, hola, hej, hej, hola, hej, teď vám, páni, zahrajeme.
00:03:22 -Nepovíte, co se chystá?
-Pst. Tajemství.
00:03:27 Kočičina na pana purkmistra...
00:03:34 Kdo věren Bohu, vlasti, králi, co pravý Čech a vlastenec.
00:03:40 Schumacher majstra v peci pálí a nad krám píše: Já jsem švec.
00:03:46 Kdo každý pátek, každou středu novou vymýšlíš abecedu,
00:03:52 ty jsi dozajista duše čistá, ty jsi rodný bratr náš.
00:03:59 Nadělí ti Miku, Miku, nadělí ti Mikuláš.
00:04:14 Hej, hola, hej, hej, hola, hej, teď vám, páni, zabubnujeme.
00:04:19 Hej, hola, hej, hej, hola, hej, teď vám, páni, zahrajeme.
00:04:35 Kočičina? Ta česká parta... Všecko zavřít! Ihned zavřít!
00:04:56 A tak duši Pánu Bohu svěřit a v dobré paměti
00:05:01 na všechno příbuzenstvo odkazuji z toho mála, co jsem prací nabyl,
00:05:07 mojí sestře Filoméně sto dvacet zlatých a půl pachtu...
00:05:20 A půl pachtu mlynářského gruntu. Dál pak při zdravém rozumu...
00:05:26 NĚKDO ZVONÍ
00:05:30 Pan kupec Koliáš?
00:05:33 -Meine Damen und Herren...
-Jen hezky po česku.
00:05:38 Pěkně vítáme.
00:05:41 Jaká byla cesta? Už jsme mysleli, že...
00:05:45 Nepřijedu? Já jsem, holenku, neumřel.
00:05:53 Proč byste umíral? Vždyť jste hlavním dědicem.
00:05:59 A stanete se opatrovníkem sirotčího jmění.
00:06:04 Kdepak to máme? Tady.
00:06:08 Bětušky Koliášové, které vyplatí v den jejího sňatku tisíc zlatých.
00:06:15 Ženicha jste už našel?
00:06:18 Slíbil jsem jejímu otci, že se o to ubohé dítě postarám.
00:06:27 Myslím, že bychom mohli pokračovat.
00:06:31 -Odkazuji...
-Ještě chybí Křepelka.
00:06:36 -Křepelka?
-Tomáš Křepelka.
00:06:41 A František Strnad jsou pro tyto nepřístojnosti
00:06:47 s přihlédnutím k purkmistrovskému dekretu,
00:06:53 proti němuž se provinili, vypovězeni z města Prahy.
00:07:17 Teď vědí, co mají dělat, Herr Knapp.
00:07:21 A dobře je sledují, dokud nevyletí z Prahy.
00:07:32 Vy nevíte, lidé zlatí, jaké jsou to trampoty.
00:07:39 Když se vám tak slavný ouřad začne lepit na paty.
00:07:46 Je to divná historie, jak se s námi točí svět.
00:07:52 Jeden zpívá, druhý pláče, třetí hraje flašinet.
00:07:59 Duli, duli, duli, duli, třetí hraje flašinet.
00:08:08 Zítra bude jako včera, včera bylo jako dnes.
00:08:15 A pozítří vzpomeneš si, jak převčírem štěkal pes.
00:08:23 A když slunce k nebi svítí, tak se jistě zamračí...
00:08:32 Sbohem Praho, komíny, dvorečky, pavlače.
00:08:38 Až když se loučíš, poznáš, jak jsi ji měl rád.
00:08:49 Každý den vypadá jak rozkvetlá zahrada.
00:08:54 Stačí jen s úsměvem když pozdravíme souseda.
00:08:59 Každý den vypadá jak rozkvetlá zahrada.
00:09:05 Stačí jen s úsměvem když pozdravíme souseda.
00:09:36 Já vás varoval. Nevyplatilo se, co?
00:09:39 Namaloval jsem panu purkmistrovi tuze křivou hubu. To je vše.
00:09:45 -Jenže se musíme vystěhovat.
-Čím zaplatíte tabulku?
00:09:53 Žádné strachy, bratříček šel pro dědictví.
00:10:02 Odkazuji ti naši nejcennější rodinnou památku - třírohý klobouk.
00:10:16 Kdykoliv jsem měl tento klobouk na hlavě, vedlo se mi dobře.
00:10:21 Vedlo se mi dobře... Vedlo se mu dobře.
00:10:28 Počkejte!
00:10:30 Čekat. Ale čím zaplatím bytné? Co nám zůstane na cestu?
00:10:35 Ne tak zhurta, panáčku.
00:10:38 Kupec Koliáš z vaší přízně je hlavním dědicem.
00:10:42 Ten vám jistě pomůže.
00:10:47 Nic.
00:10:50 Nic.
00:10:53 Nic. Tak. A je to zlatý třicet.
00:10:58 -Zlatý třicet.
-Tolik jsem nikdy neprojedl.
00:11:11 -Třicet.
-Zlatý třicet.
00:11:14 -Ale já tu lahev nedopil.
-Když nic, tak nic.
00:12:29 Václave! Dostavník. Slyšíte, Václave?
00:12:34 Strýčínek se vrací.
00:12:53 Tak běž, já to potom uklidím.
00:13:24 Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský,
00:13:27 kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo.
00:13:31 Udělalo bác.
00:14:27 Jak jste pořídil v Praze s testamentem?
00:14:37 Jak? Nijak. Jak jsem pořídil...
00:14:45 Hubu jsem utřel. Koliáš utřel hubu, holenku.
00:14:54 Jen když mu Pán Bůh odpočinutí lehké dopřeje.
00:15:01 Nevzpomněl si. Nevzpomněl.
00:15:06 -Skoč do sušárny pro švestky!
-Co? Kam se má jít? Marš!
00:15:15 Já tě naučím, co je to úcta.
00:15:29 Už přijel?
00:15:35 Učedník - mučedník, co? Však jsem také sloužil.
00:15:41 Tak jsme na tom všichni.
00:15:46 A hleďme, Pohořalský. Jaká čest.
00:15:55 Jaká čest.
00:15:57 Copak jste nám přinesl, můj nejlaskavější?
00:16:04 HLUK Je to vaše?
00:16:07 -Mám dostat dvacet zlatých.
-Za české písničky?
00:16:12 Poděkujte Pánu Bohu, že mě nezavřeli,
00:16:16 když jsem ty sešítky prodával. Můj nejmilejší,
00:16:20 za službu vlasti nesmíme chtít peníze. Viďte, Václave?
00:16:28 Ale tak bylo přece ujednáno.
00:16:32 Ujednáno? Co bylo ujednáno? Nikde není nic napsáno.
00:16:36 -Vždyť šly na dračku.
-Nic se nebude platit.
00:16:42 Jemnostpane, jsem v neštěstí. Loni jsem vyhořel.
00:16:47 Jo tak. Pravda, vy jste vyhořel. No...
00:16:54 Pán Bůh ví, koho má potrestat.
00:17:03 Františku! Františku!
00:17:20 Františku! Slyšíš, Františku?
00:17:31 Víš, strýčínek to tak nemyslí.
00:17:39 Nemá nás rád.
00:17:46 -Tebe ani mě.
-Slyšela jsi?
00:18:06 -Nejsou tam.
-Ale přiletí.
00:18:09 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ Strýčínek!
00:18:27 Myslel jsem, že alespoň tobě něco odkáže.
00:18:39 Že si vzpomene na sirotka.
00:18:47 Ale strýčínku, vždyť já nic nepotřebuji.
00:18:52 Nic nepotřebuješ? A z čeho tě mám živit?
00:18:57 -Já myslela, že...
-Kradu, ne?
00:19:05 Víno.
00:19:09 -Papír!
-Papír?
00:19:12 Nemáš uši?
00:19:31 -Zavřela jsi všude okna?
-Ano, zavřela.
00:19:36 To je dobře. To je dobře. Napíšu do kláštera.
00:19:42 Tam se o tebe postarají.
00:19:45 Do kláštera? Já nechci do kláštera.
00:21:29 Máme vám vlastně splatit velký dluh.
00:21:34 -Ale my jídlo a nocleh.
-Peníze nemáme.
00:21:37 To už je dávno zaplaceno.
00:21:41 -No tak.
-Tajemství.
00:21:43 Co jsem vám říkal o dědictví?
00:21:47 Jen se smějte, ale jak bylo, tak bylo.
00:21:52 Když si nebožtík při práci nasadil tento klobouk...
00:21:56 Tak mu pečení holubi létali až do huby.
00:22:03 Copak je to za divy, že si povídají lidi,
00:22:08 jak ten klobouk vidí. Potají šeptají šepity, šept.
00:22:14 Šepity, šept, šepity, šept. Šepity, šept, šepity, šept.
00:22:22 Ten klobouk je jistě divotvorný.
00:22:34 Vždyť to není náhoda, že když klobouk na hlavu dán,
00:22:40 každý hned mu podá vše, co má.
00:22:45 Vše, co má. Šepity, šept, šepity, šept.
00:22:54 Ten klobouk je jistě divotvorný.
00:23:07 Nebylo však v závěti, jak se čelo pod kloboukem
00:23:13 v těžké práci horkem zapotí. Zapotí.
00:23:19 Šepity, šept, šepity, šept. Šepity, šept, šepity, šept.
00:23:28 Pak by jistě lidé pochopili klobouk divotvorný.
00:23:39 Šepity, šept, šepity, šept. Šepity, šept, šepity, šept.
00:24:28 Vesele si zpívá lalala, kdo se na svět dívá jako ty a já.
00:24:36 Kdo se na svět dívá jako my dva.
00:24:40 Vandrujeme širou krajinou, dneska jdeme cestou,
00:24:46 zítra půjdeme lučinou. A když navečer zvoní,
00:24:51 postele nám voní, i když máme ranec pod hlavou.
00:25:27 Když sluníčko ráno vychází, zpívají nám ptáci,
00:25:34 louky zlatem zazáří, cvrček tančí skočnou na hrázi.
00:25:40 A ta žába kváká kvaky kvak.
00:25:44 Kváká na žabáka a ten kváká také tak.
00:25:49 A to kolo, kolo mlýnské na cestu nám klape klapy klap.
00:29:05 Přenáramnou novinu nyní uslyšíte.
00:29:13 Kdo své kroky pozastaví...
00:29:23 Jako cukr bílé, kupte, panímámo.
00:29:27 Jestli si nepospíšíte, bude vyprodáno.
00:29:39 Blíže Rýna u Kolína divná věc se stala.
00:29:47 Lakomce tam prozřetelnost tuze potrestala.
00:29:56 Pro Pepíčka, pro Františka a pro Lojzu k tomu,
00:30:01 aby jsi s tím nezakopnul, až poběžíš domů.
00:30:12 Hou, hou, hou, má milá nechtěla tancovat se mnou.
00:30:16 Hou, hou, hou, nechtěla se mnou.
00:30:20 Za pěknou mašličku chtěl jsem jen hubičku.
00:30:24 Hou, hou, hou, nechtěla se mnou.
00:30:34 Shořelo mu stavení odshora až dolů.
00:30:43 A tam našli zčernalou tu jeho mrtvolu.
00:30:52 Kupte, páni, pro panenku srdce na památku.
00:30:55 Mám tu pěkně malované, nestojí za zlatku?
00:31:08 Hou, hou, hou, má milá nechtěla tancovat se mnou.
00:31:14 Za pěknou mašličku chtěl jsem jen hubičku.
00:31:19 Hou, hou, hou, nechtěla se mnou.
00:31:33 Počkejte! Já vám pomohu.
00:31:37 Ne. Co by tomu řekl strýčínek?
00:31:41 Strýčínek? Pak mám tu čest s milostslečnou Koliášovou.
00:31:48 Křepelka? Žádnou křepelku neznám.
00:31:52 Zaplatíte, nebo nezaplatíte? Nemám čas pořád čekat.
00:31:56 Každý chce jen platit. Kde je ten darmošlap?
00:32:00 -Já nevím. Čeká prý venku.
-Já ho vyhodím. Žebráckou holotu.
00:32:07 Cože? Do kláštera?
00:32:13 -S prominutím...
-To je můj přítel.
00:32:17 Takový vandrák z Prahy přijde jen cucat peníze.
00:32:22 -Kde je?
-U takového lakomce i zvíře pojde.
00:32:27 Do kořalky mi namíchal vodu a tvrdil, že jsem to udělal já.
00:32:33 Ani se nechlubte, že máte takového příbuzného.
00:32:37 Tady páni studenti by rádi splatili svůj dluh za jídlo a nocleh.
00:32:43 -Mají rozštípat dříví.
-A poklidit ve stájích.
00:32:48 -Jinak žádná večeře.
-Žádné strachy, pane šenkýři.
00:32:52 Pěkně vítám.
00:33:16 -Velké a tvrdé.
-Bukové.
00:33:23 Tak aby to tu bylo jako o Božím těle.
00:33:31 KRÁVA BUČÍ
00:33:34 Takové zvíře... Leží si. Žere.
00:33:42 Ale já řezanku nerad. Bude se dělat. A basta.
00:33:52 Vždyť práce, vždyť práce není žádná divotvornost.
00:34:20 Náš tatíček nebožtíček velkou pravdu měl,
00:34:24 když mi říkal, abych se za práci nestyděl.
00:34:27 Je to velká divotnornost, můžeš si být jist.
00:34:31 Když máš plné ruce práce, tak ti chutná jíst.
00:34:35 Hej, žádné láry fáry, už jdeme na to, to stojí za to.
00:34:40 Hej, žádné láry fáry, už jdeme na to.
00:34:46 Náš tatíček nebožtíček o nás málo dbal.
00:34:50 Měl podivnou píšťaličku, nám ji nenechal.
00:34:53 Když zapískal, zázrak stal se jako v pohádce.
00:34:57 Každý lenoch, jak to slyšel, hnal se do práce.
00:35:01 Hej žádné láry fáry, už jdeme na to, to stojí za to.
00:35:05 Hej, žádné láry fáry, už jdeme na to.
00:35:44 Jak mi sluší, pane šenkýři? Tomáši!
00:35:51 Divotvorný elixír, mandragora, kamínek pro štěstí.
00:35:54 Divotvorný klobouk.
00:35:57 Počkat! Divotvorná tabulka. Napřed si zaplatíme účet.
00:36:02 Zaplatíme, vyrovnáme. Tak jsme měli polévku
00:36:07 a dvakrát škvarkáče, prejtovku, zelí, koláče.
00:36:11 Vy mě neznáte?
00:36:14 Hned se mi zdálo, že jste mi povědomý.
00:36:20 -Už podle toho koně.
-Ta je Novákových.
00:36:24 Plavecký sýr a po mázu piva.
00:36:30 Vyrovnáno za dřevo, velkomožný pane.
00:36:37 Jak si nasadí velkomožný pán tento klobouk, nemusí platit.
00:36:42 Ale musí se celé odpoledne štípat dříví.
00:36:47 -To by bylo něco pro Krokodýla.
-Dluhy neplatit, to se mu líbí.
00:36:52 Mládenci, připravte se!
00:37:31 Panský klobouk si nasadit a chudáky okrádat.
00:37:36 -Jo, panský klobouk.
-Panský klobouk. Už to mám.
00:37:40 Koliáš je přece stejně lakomý jako je hloupý. Mám nápad.
00:37:46 My ten klobouk Koliášovi moc draze prodáme.
00:38:04 To bude zase pořádná kočičina.
00:38:08 A co když se to nepovede? Kdo pak zaplatí útratu?
00:38:12 Všechno Koliáš do krejcárku zaplatí.
00:38:15 Nahoře v komůrce se domluvíme.
00:38:36 Kdyby jsi věděla, má panenko zlatá,
00:38:41 že jsi má jediná Bětulinka má.
00:38:46 Možná že by jsi zpívala jako já, možná že by jsi zčervenala.
00:38:59 Až my spolu, má panenko, pojedeme do města,
00:39:06 budou mi tě záviděti, že jsi tak hezká.
00:39:14 Závidět mi budou i tu cestu dlouhou,
00:39:23 až my spolu, má panenko, pojedeme do města.
00:39:31 -Myslíte, že tomu uvěří?
-Určitě se chytí.
00:39:35 Jde o to, aby každý z nás sehrál svou úlohu.
00:39:40 A pro Křepelku musíme vymyslet nějakou šlechtickou nemoc.
00:39:48 Pražskou nemoc.
00:39:53 Co je? Já a nemoc? Teď chci teprve žít.
00:40:10 Až my spolu, má panenko, pojedeme do města,
00:40:20 budou mi tě záviděti, že jsi tak hezká.
00:40:32 Závidět mi budou i tu cestu dlouhou.
00:40:46 Až my spolu, má panenko, pojedeme do města.
00:41:55 KLEPÁNÍ NA DVEŘE No. Co je?
00:42:00 Dole v krámě je...
00:42:06 Neumíš pozdravit, uličníku? U všech čertů, já tě naučím...
00:42:11 Jeho Výsost kníže pověřil toho pána, aby vás osobně vyhledal.
00:42:21 Bětko!
00:42:26 Bětulinko!
00:42:29 Kabát! Tisíc hromů. Kde je můj kabát?
00:42:35 -Boty!
-Jaké boty?
00:42:39 -Moje boty.
-Mám je!
00:42:43 Má je. Už je má. Pomozte strýčínkovi.
00:42:48 Hoří! Vodu!
00:42:51 Jakou vodu, blázni? Chcete mě zničit?
00:43:02 Dobré jitro. Mám tu čest s panem kupcem Koliášem?
00:43:09 Tak vy jste ten zasloužilý muž, který zdejší malicherné kramářství
00:43:17 na to nejslušnější obchodnictví povýšil?
00:43:23 Ano, to jsem povýšil.
00:43:26 Že mě sám náš nejmilostivější kníže pověřil,
00:43:32 abych váš portrét pro příklad všem v této zemi vyhotovil.
00:43:39 Ale té cti si ani nezasloužím.
00:43:43 I skromnost je vaší ctností kromě poctivosti.
00:43:47 Bětko! Ukliď to tady! Musíte prominout...
00:43:53 Nevadí, jen račte, prosím, ke světlu.
00:43:57 Prosím sem. Tu druhou ruku v bok.
00:44:08 Chci vystihnout vaši ušlechtilost. Na takovou práci se musím posilnit.
00:44:16 Piji staré uherské. Nemohla by mi vaše služka zaskočit
00:44:22 ke Zlatému teleti? Ubytoval jsem se tam s jistým Španělem.
00:44:29 -Bětko!
-Nehýbat!
00:44:32 -Slyšíš?
-Ano, strýčínku.
00:44:35 Hostinský už bude vědět.
00:44:37 Ať nezapomene dát lahev na půl hodiny k ledu.
00:44:42 -Ano, na půl hodiny...
-K ledu.
00:44:48 Vévoda srdce měl zlaté, dívku si oblíbil.
00:45:01 -Dobré jitro.
-To jsou k nám hosté.
00:45:07 -Lahev uherského pro toho...
-Pro toho malíře, já vím.
00:45:12 -Nic nevíš. Jenom dál, Bětulinko.
-A má se půl hodiny chladit.
00:45:19 Půl nebo hodinu, na tom nezáleží.
00:45:23 -Krásně zpívá.
-Jen jdi, zima ti tam nebude.
00:45:41 Bětulinko! Bětulinko!
00:45:55 Teď bych ho chtěl vidět, lakomce, jak se asi tváří.
00:46:04 Na mou věru, vy máte pravou panskou tvář.
00:46:09 Kdybych nevěděl, že máte dole krám, a kdybyste měl na sobě jiný kabát.
00:46:16 Lidé jsou hloupí. Kdo má panský klobouk, je pán.
00:46:28 Chudák, ať ohne hřbet, nemám pravdu?
00:46:39 -Tak takový je ten váš strýčínek.
-Ale já mu to nemohu říct.
00:46:44 Tohle je jen spravedlivá odplata.
00:46:48 Za vás, Bětulinko, za šenkýře Barnabáše.
00:46:54 -Ale staral se o mě.
-Pěkně otcovsky se o vás staral.
00:46:58 Až přijedeme do Prahy k panu notáři...
00:47:02 -Ne, to nejde.
-Vždyť je to vaše jediná záchrana.
00:47:06 -Ne, Tomáši.
-Bětulinko.
00:47:17 Bětulinko!
00:47:21 Zkrátka, jak si ten vznešený Španěl nasadí klobouk,
00:47:25 každý hned račte tohle, račte ono, poslužte si...
00:47:29 Můj nejmilejší, že jsem tak smělý. Říkal jste, že dostane vše zdarma.
00:47:38 Ovšem, bez placení.
00:47:42 Můj nejlaskavější. Zadarmo? To je...
00:47:48 K nevíře, máte pravdu.
00:47:52 Ale sám jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil.
00:47:58 Mám vyřídit, že se tomu Španělovi přitížilo...
00:48:03 -Je dobře vychlazené?
-Přitížilo se mu.
00:48:08 -Chtěl by s panem malířem...
-Cože? Zase záchvat?
00:48:13 Já nevím, ale chtěl by s panem malířem si pohovořit o té koupi.
00:48:19 Nebo co? Už je to tady. Klobouk!
00:48:24 Lékař říkal, ještě jeden záchvat a je konec.
00:48:33 -Spropitné pro služku.
-Pro služku? Tři zlatky.
00:48:44 Ne že bych chtěl ten klobouk koupit...
00:48:47 To by bylo marné. Když nekoupím já, není vůbec na prodej. Bylo mi ctí.
00:48:53 Bylo mi ctí.
00:49:09 Bětko!
00:49:13 Bětko! Bětko! Kabát, klobouk, hůl!
00:49:45 Račte dovolit, výsosti, jsem zdejší kupec. Koliáš.
00:49:54 -Chytil se?
-A jak.
00:49:59 -Teď já.
-Napřed já a potom šenkýř.
00:50:14 -Hej! Kam troubíš?
-Na troubu.
00:50:22 Paštička, rybička, krkovička, šunčička, ančovičky, rak,
00:50:27 uherské, mělnické, madeira. To máme tři zlaté dvacet.
00:50:37 Jak? Jsem snad něco dlužen? Kolik to dělá? Mluvte!
00:50:49 Můj Bože... Totiž nic. Nic nejste dlužen, výsosti.
00:50:56 Jak jsem jenom mohl...
00:51:00 -Nechtěl bych vás ošidit.
-Já se ošidit nedám.
00:51:04 Ale nerad bych vznešeného pána placením obtěžoval.
00:51:17 Ale to snad... To snad není možné.
00:51:30 Kde je? Chci jen to, co mi patří.
00:51:34 Jakým právem?
00:51:37 Právem? To se na to podíváme, jestli zaplatíte nebo ne...
00:51:42 Ráčejí odpustit, já... Jak bych vás mohl obtěžovat? Já...
00:53:44 Už je to hotovo.
00:54:11 Povolal si muziku, aby se mu lehčeji odcházelo z tohoto světa.
00:54:20 Proč by si nedopřál? Ale dva tisíce jsou dva tisíce.
00:54:30 Peníze... Vydělat mohu miliony a budu pánem.
00:54:48 Tak půjčíte mi ty peníze? Musím je mít hned, jinak...
00:54:53 Jinak?
00:54:55 Chápejte, ten klobouk může dostat do ruky hlupák, který víc zaplatí.
00:55:06 Račte si posloužit. Jako doma. Prosím, jen račte. Jako doma.
00:55:14 Kam byste pospíchal, že ano? Kdejaký hlupák...
00:55:30 Děkuji. Děkuji vám.
00:55:34 Jen bych potřeboval ještě...
00:55:42 Doskočil bych si k příteli na ryneček.
00:55:46 Ten by mi snad pro vás půjčil.
00:55:50 -Vy nemáte doma peníze?
-Mám. Totiž ne.
00:55:53 Abych vám řekl, zaručím se za vás. Co je?
00:55:58 Ti páni kupci vzkazují, že už nechtějí déle čekat.
00:56:03 Tak to vidíte, jak se mnou jednají.
00:56:08 Ale kdybyste totiž jenom chvilenku posečkal, já bych...
00:56:14 Velmi rád.
00:56:18 Velmi rád?
00:56:35 -Strýčínek...
-Každému co patří. Nic víc.
00:56:42 Hned se vrátím.
00:56:44 HLASY ZVENKU
00:56:46 Zboží jsme mu přivezli před poutí. Dal nám slovo, že zaplatí.
00:56:51 -Myslí, že krademe?
-Zboží dostal. Tak co chce?
00:57:11 Posílají mě, abych vám vyřídil... Au!
00:57:18 -Nebreč. Zaplatí, nebo nezaplatí?
-Václave!
00:57:27 Václave, nalij přece pánům.
00:57:31 Nepostačí-li sklenička, nalij druhou.
00:57:39 To je jiná. Václave, nalij přece pánům.
00:57:44 Nestačí-li sklenička, nalij druhou.
00:57:49 A třetí neuškodí. Na vaše zdraví, patrone.
00:57:54 Hned se vrátím.
00:58:34 Už umřel?
00:58:54 Á, toť pan Koliáš.
00:58:59 Koliáš. Že jsem tak smělý, váš přítel...
00:59:13 Kdo jinému jámu kopá, sám se do ní dostane.
00:59:20 Kdo z vysoka rád se kouká, špatně to s ním dopadne.
00:59:26 Je to divná podívaná, je to divný majestát.
00:59:34 Hola, hej, pane Koliáš, teď se podíváš,
00:59:38 jak se my umíme smát. Jak se my umíme smát.
00:59:46 Někdy je to všechno k smíchu, někdy má zas člověk zlost.
00:59:52 Snad si jednou všichni řeknou, teď už toho máme dost.
00:59:59 Už se nám to nevyplácí, teď se bude účtovat.
01:00:07 Hola, hej, pane Koliáš, teď se podíváš,
01:00:11 jak se my umíme smát. Jak se my umíme smát.
01:00:19 -Tak platí?
-Nuže dobrá.
01:00:22 Ale jen proto, že mě v poslední hodince opustil.
01:00:27 Představte si, že se chtěl, lakomec, bez práce obohatit.
01:00:33 Kdepak mu odkázat takový klenot. Honem mu něco nabulíkujte!
01:00:38 To jsem už udělal. Naštěstí je hloupý.
01:00:44 -Hloupý.
-Strašně hloupý a nafoukaný.
01:00:48 Nafoukaný. Tím lépe.
01:00:50 -Chtěl si hrát na pána.
-Na pána.
01:00:55 On si chtěl hrát na pána? Na pána.
01:01:11 -Jen se mu pořádně usmějte.
-To také udělám.
01:01:21 Podívejte se!
01:01:27 Blbec se směje a neví čemu.
01:02:34 Ať žije Koliáš! Ať žije Koliáš!
01:02:50 Ať žije Koliáš!
01:02:57 Koliáš! Koliáš!
01:03:16 Žádné komedie. Platit! A hned.
01:03:22 Slyšíte, patrone? Zaplatit nebo...
01:03:26 Copak jste slepí? Nevidíte, s kým mluvíte?
01:03:29 Ó, s milostpánem.
01:03:44 Blázni!
01:03:47 -Blázni jste!
-Ať jsme, kdo jsme, zaplatíš.
01:03:51 Já vám ukážu, všichni uvidíte.
01:04:07 Hotovo! Dokonáno.
01:04:10 -A Bětulinka? Pojede?
-S námi.
01:04:19 Po cestě vyhládne.
01:04:48 Děkuji, Václave.
01:04:56 To abys nezapomněla. To za tvého tátu.
01:05:09 Bůh tě opatruj!
01:05:14 Děkuji, Václave. Děkuji za všechno.
01:05:53 To máme třináct a deset, dvacet tři.
01:05:58 To máme dohromady zlatý čtyřicet krejcarů.
01:06:05 To je všeho všudy dva zlaté deset.
01:06:09 Ptal jsem se, kolik jsem dlužen.
01:06:16 Račte prominout, milostpane, to byl omyl.
01:06:20 -Nerad bych vás ošidil, šenkýři.
-Já se ošidit nedám.
01:06:31 -Bylo to kuře jen tak či na rožni?
-Na rožni.
01:06:35 Tak to máme o třicet více. Dva zlaté čtyřicet.
01:06:58 Já nejsem nic dlužen. Já nejsem nikomu nic dlužen.
01:07:04 Má pravdu.
01:07:06 Moje peníze. Moje peníze. Moje peníze... Moje...
01:08:43 Každý den vypadá jak rozkvetlá zahrada.
01:08:46 Stačí jen s úsměvem když pozdravíme souseda.
01:08:51 Každý den vypadá jak rozkvetlá zahrada.
01:08:56 Stačí jen s úsměvem když pozdravíme souseda.
01:09:01 Hotovo. Dokonáno.
01:09:12 Dobrou noc.
01:09:19 Dobrou noc.
01:09:26 Byl jednou jeden klobouk, Bětulinko.
01:09:30 -A ten klobouk byl...
-Divotvorný.
01:09:50 Skryté titulky Věra Kotlínová
Hrdiny veselého příběhu jsou dva chudí studenti Strnad a Křepelka. Utěšují se tím, že Křepelka má dědit, ale posléze se ukáže, že dědictvím je jen starý klobouk. Mladík hledá pomoc u svého příbuzného, kupce Koliáše, který je opatrovníkem krásné Bětušky. Křepelka se do dívky ihned zamiluje, ale starý lakota nechce o chudém synovci ani slyšet. Strnad nakonec přijde s nápadem, jak pomocí klobouku chamtivého kupce napálit…
Prostý příběh dvou přátel, kteří vyzráli nad hloupým lakomcem, napsal jako divadelní hru Václav Kliment Klicpera v roce 1817. V roce 1952 natočil významný český režisér Alfréd Radok podle této předlohy hudební komedii, dnešními měřítky spíše muzikál. Film byl na svou dobu natočen odvážně, s mnoha moderními jevištními prvky. Do role hrabivého a chorobně lakotného Koliáše obsadil režisér Sašu Rašilova, do rolí studentů Josefa Kemra a Zdeňka Dítě. Rozmarné vyprávění doprovází původní hudba Jiřího Sternwalda, který je zároveň autorem písňových textů.
Snímek uvádíme při příležitosti 100 let od narození režiséra Alfréda Radoka.
* 17. 12. 1914
† 22. 4. 1976
Zakladatel prvního multimediálního divadla na světě Laterny magiky, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století, se svou divadelní tvorbou zařadil mezi velikány české moderní scény.