Odvážil se jim nastavit zrcadlo s jejich křivými ústy. A oni ho za to povýšili… Česká satirická komedie s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, od jehož narození letos uplynulo 100 let (1965). Dále hrají: L. Pešek, J. Sovák, R. Deyl ml., I. Prachař, B. Bohdanová, A. Procházková, J. Moučka a další. Scénář J. Dietl a F. Filip. Kamera J. Roth. Režie F. Filip, letošní jubilant
00:00:23 TROUBENÍ A RACHOT AUT
00:01:22 -Tak hraj radši pro děti.
00:01:24 Dělej hercům prasátko a zvuky a nepleť se hercům do řemesla.
00:01:27 -To musím mít. Pane režisér, to se hodí do tohodle filmu.
00:01:30 Tady se porád jenom mluví, ať se tady něco děje.
00:03:29 -Dobrý večer.
00:03:31 Zcela nedávno se mi stala velice podivná příhoda.
00:03:34 Vlastně celá série příhod.
00:03:36 Jak už to tak bývá, život se vleče, sedm let se neděje vůbec nic
00:03:39 a potom se to najednou všechno semele,
00:03:41 že na to koukáš jako vyvoraná myš.
00:03:46 -Honzo! Honzíku!
-Tak přesně takhle to začalo.
00:03:49 Jednoho tak normálně nevalného dne mě po šichtě chytil Zdeněk
00:03:52 s kočičkama odněkud z podatelny nebo co. Pardon.
00:03:55 -Že máš doma senzační sbírku motýlů?
00:03:58 -Motýly nesbírám, ale zato jsem sám doma.
00:04:00 Maminka odjela k tetě.
00:04:02 -Výborně! Jde se na motýly!
00:04:07 -No a tak se šlo na motýly.
00:04:09 -Pojď sem! Jak to bude?
00:04:11 Vemeš si tu hubenou nebo tu voplácanou?
00:04:13 TIŠE: Když ta hubená je moc hubená. Ta voplácaná je moc voplácaná.
00:04:23 -Tak dámy! TELEFON
00:04:26 Prosím!
00:04:28 -Já vím, že je to sprostý, volat tak pozdě v noci,
00:04:31 ale já už nemůžu dýl čekat. BOUCHNUTÍ ŠAMPAŇSKÉHO
00:04:34 -Ticho, tady spěj lidi!
-Koho voláte?
00:04:36 -Odpusťte, soudruhu poslanče. Tady je František Velda.
00:04:40 -Jak jste to řek?
-Velda. Ze stavebních závodů.
00:04:43 -Ale ne, vy jste něco povídal o poslanci.
00:04:45 -To není soudruh poslanec?
-To jste uhod!
00:04:48 -Soudruh poslanec není doma?
-Ale je!
00:04:50 Já vám ho zavolám, okamžik. Soudruhu poslanče, telefon!
00:04:54 -Ty seš blbec. Tady je Vavřinec, kdo je tam?
00:04:57 -Promiňte, kdybych nebyl v takový situaci, tak bych nevolal.
00:05:00 Potřebuju za váma na chvíli zajít.
00:05:02 -Vy jste vytočil špatný číslo.
00:05:04 -Já vám zaručuju, že to nepotrvá dýl než 15 minut.
00:05:07 -Já nejsem poslanec.
-Ale je poslanec!-Je poslanec!
00:05:10 -Nikdy jsem se na nikoho neobrátil. Ani když mě zavřeli, ale teď...
00:05:14 -Podívejte se, já nejsem...
-Budu čekat v lokále U Džusu.
00:05:19 -Soudruhu poslanče, nevykrucujte se a vy tam objednejte čtyři piva!
00:05:24 -Tak dobře, tak tam počkejte. Za chvíli tam přijdem.-Co blbneš?
00:05:29 CHLAPI SBOROVĚ ZPÍVAJÍ
00:05:35 -Soudruh poslanec?
-Ne. -Pardon.
00:05:41 Soudruh poslanec? Já jsem moc rád, že jste přišli.
00:05:46 Moc rád!
00:05:50 Pusinko, pětkrát! Prosím, posaďte se. Sedněte si!
00:05:58 Tady, soudruhu poslanče, prosím. Tak...
00:06:03 -Au!
-Au!
00:06:08 -Hele, vystřel. Padej! Běž! Běž! Pusinko!
00:06:15 -Tady je to!
-Tak ať se kočky budujou!
00:06:23 -A potom nám vyprávěl svou historii.
00:06:27 Byl to jeden z těch příběhů, kdy si člověk něco málo zaviní sám.
00:06:31 A to ostatní za něj obstarají kamarádi.
00:06:36 Hm... Jemu to vyneslo 15 měsíců.
00:06:39 Byl parťákem ve skupině, která stavěla a demontovala jeřáby.
00:06:43 Jednoho dne je vedoucí přemluvil,
00:06:45 aby jeřáb místo za pět dní postavili za tři.
00:06:48 Hořel plán a prémie.
00:06:50 Hoši práci sfoukli a druhý den jeřáb spadnul.
00:06:53 Jeden zraněný, škody za spoustu tisíc.
00:06:56 Vedoucí pochopitelně udělal vše, aby to nezůstalo na něm.
00:07:00 Dílo se podařilo, odnesl to František.
00:07:04 Až potud všechno normální, že?
00:07:06 -A představte si, že ten hajzl, co to na mě uplet,
00:07:10 to zaonačil tak, že já se teď nemůžu vrátit.
00:07:14 -A proč tak lpíte na tom, abyste mohl dělat ve svém podniku?
00:07:19 -Jak to lpím? Mám přece právo dělat ve svým podniku, ne?
00:07:24 -Ale copak právo jo! Právo, to máte!
00:07:27 -No ano, to jistě, ale mně jde jenom o vás.
00:07:30 Abyste neměl potíže, že?
00:07:32 -Mně jde o to, jestli mám na to právo.
00:07:35 -No to máte.
-Určitě?-Určitě.
00:07:38 -A je to někde napsaný?
-Jo!
00:07:41 -Tak to vemte s sebou a zejtra tam jdem!-Já s vámi?
00:07:45 -Vy ho roztrhnete, soudruhu poslanče, jak hada!
00:07:50 ROZPAČITĚ: No to já nevim. Zítra mám zasedání, ne? Nebo...
00:07:55 -Ne, ne, to zítřejší, soudruhu poslanče, odpadlo.
00:07:58 -Jak je to možný?
-Okamžik, prosím...
00:08:01 Račte se podívat.
00:08:03 -No...
00:08:08 -Tak tady bydlíte, soudruhu poslanče?
00:08:11 -Ehm... no jo.
00:08:13 -Tak zejtra v sedm tady na vás čekám.
00:08:17 -Tak jsem šel druhý den ráno s Františkem Veldou
00:08:20 za jeho bývalým vedoucím, abych ho roztrh jako hada.
00:08:23 -On je to velkej funkcionář a vyslovenej tygr.
00:08:28 -A nechtěl byste to napřed zkusit někde jinde? Samozřejmě kvůli sobě.
00:08:33 -Proč? Jsem přece...
-Já vím, vy jste v právu.
00:08:36 -Ale ne! Já jsem chtěl říct: Jsem přece s váma!
00:08:48 -Přišel jsem kvůli svýmu místu...
-Teď nemám čas!
00:08:52 -Vy nemáte nikdy čas! Ani když jsme ten jeřáb stavěli!
00:08:55 -Být tebou, tak o tom mlčim.
-Mám na to právo!
00:08:58 -A já mám právo vybrat si lidi, na jaký je spolehnutí!
00:09:01 -Na mě že není spolehnutí? Na mě? No řekněte!
00:09:06 -No...
-Tak to slyšíte!
00:09:08 Kdybych se nedal tehdy přemluvit, tak se to nestalo.
00:09:11 -Spolehlivýmu člověku se to nesmí stát nikdy.
00:09:14 -To se nestydíš říct ty mně? To ti není hanba?
00:09:16 Nejdřív to na mě převrátí a pak ho ani svědomí nežere.
00:09:19 -Nejsem placenej za svědomí, ale za splněnej plán.
00:09:22 -Tak to slyšíte. Slyšíte to?
-Slyšim.
00:09:25 -Co si přejete?-Já?
-To je náš soudruh poslanec.
00:09:28 Já si ho přived s sebou.
00:09:30 -I kdyby sis přived ministra, tak ti to nebude nic platný.
00:09:33 -Slyšíte to?-Slyším.
-Tak můžete začít.
00:09:36 A jak jste říkal, jak hada!
00:09:38 -To jste říkal vy.
-Co ode mě chcete?
00:09:43 -To si... to si vyřídíme někde úplně jinde.
00:09:47 Pusť! Okamžitě mě pusťte!
00:09:50 VEDOUCÍ:Soudruhu poslanče! Kam bysme to tahali?
00:09:56 Přece to můžem vyřídit všechno tady.
00:10:00 -No a potom už to šlo jedna dvě.
00:10:02 Ti dva si padli do náruče a mně děkovali,
00:10:05 jako bych jim zachránil život. Nikdy nezapomenu větu,
00:10:08 kterou mi František Velda řekl při loučení.
00:10:11 -Neuražte se, soudruhu poslanče, ale musím vám říct, že jste kalič!
00:10:16 -Kalič? Co to je?
-Ten, kdo neví, co je to strach.
00:10:20 -Tato slova jsem si zapamatoval proto,
00:10:23 že pokud se týká strachu a odvahy, mám o sobě velice vyhraněné mínění.
00:10:30 A prosím vás, jakou si taky můžete dovolit odvahu
00:10:34 za 17 stovek měsíčně?
00:10:36 Ačkoliv jsou takové situace...
00:10:38 Třeba ten František Velda. Měl strach, nebo ne?
00:10:43 A když měl, proč ho pak ztratil? Ta věc mě začala zajímat.
00:10:48 Rozhodl jsem se jít od jednoho k druhému a vyptat se na strach.
00:10:52 Začal jsem u Zdeňka.
00:10:55 Spolu jsme byli ve fabrice, spolu jsme studovali.
00:10:57 -Strach?
00:11:01 Pracující v socialistické společnosti
00:11:05 tento pojem vůbec neznají.
00:11:07 -Myslel to přirozeně jako legraci.
00:11:15 Zeptal jsem se Bédi.
00:11:17 Má spoustu funkcí, o tom se určitě někde jednalo.
00:11:20 -Strach?
00:11:22 No to ti přece řeknou na každém školení,
00:11:25 že pracující v socialistický společnosti ten pojem vůbec neznaj.
00:11:35 -Myslel to přirozeně úplně vážně.
00:11:38 Potom jsem se zeptal Maličké, je tady teprve třetí tejden.
00:11:42 -Strach? Včera jsem měla hroznej strach.
00:11:46 Přišla jsem domů až po devátý hodině.
00:11:53 -Jak vidno, je ještě ve stádiu,
00:11:55 kdy je tato otázka úplně bezpředmětná.
00:11:58 Mně přece nejde o nějaký strach, mně jde... no...
00:12:02 -Soudruhu Vavřinče, už jste zaurgoval ten Brod?
00:12:06 -Ještě ne.
-Pak mi prosím přijďte říct.
00:12:09 -Ano, hned.
00:12:15 Svého vedoucího jsem se přirozeně na strach neptal.
00:12:20 Je to u nás jediný vedoucí s buržoazním původem.
00:12:23 Ten by moh o strachu přednášet na Karlově univerzitě.
00:12:26 A největší ránu ze všeho mi dala moje maminka.
00:12:29 -Jenom z Pána Boha mám strach, Jeníčku.
00:12:33 Jenom z Pána Boha.
00:12:37 -Představte si, ona má strach a je na to hrdá.
00:12:43 Ona je z toho šťastná.
00:12:47 Šťastná.
00:12:49 Ať se zpytuju sebevíc, nemůžu říct,
00:12:53 že bych ze svého strachu k šéfovi nebo k náměstkovi byl šťastný.
00:12:59 To teda nemůžu.
00:13:03 -Proč neberete telefon? Náměstek může zbourat barák.
00:13:07 Dovolal se jenom mně.
00:13:09 -To je Svatava. Dělá vedle v plánovacím.
00:13:13 Už pět let. A pět let na ni koukám a nic.
00:13:18 Je samozřejmě vdaná. Běžíte domů?
00:13:22 -Kam jinam? Čekají na večeři.
00:13:31 -Nenapadlo mě vůbec nic, jak ji zastavit.
00:13:35 Byl jsem úplně nemohoucí. No v tom já už se znám.
00:13:39 Vím o sobě dobře, že nejsem žádná mužská sexbomba.
00:13:42 A na duševní kvality, to se přijde obyčejně pozdě.
00:13:45 -Tak přece tady někdo je!
-Dobrý večer.
00:13:48 Náš náměstek je to, čemu František Velda říká kalič.
00:13:53 -Proč neberete telefon?
-Já jsem si přišel pro kabát.
00:13:57 -Soudruh Hofmánek je taky pryč, že?
-Ano, už dávno.
00:14:00 PŘÍSNĚ:Máte tu materiály z Brodu?
-Jistě.
00:14:11 Je tam vše, až na konečné opatření, to je u vás.
00:14:14 -To víme.
-Víš, co se stalo?-Ne.
00:14:18 -Ta hala spadla.
-Ta?-Ta!
00:14:22 U které vás skoro před dvěma roky žádali o peníze. Ta.
00:14:25 -Nás?
-Jak to vlastně bylo?
00:14:29 -No jak? Nejdřív to šlo běžnou úřední cestou. Šest neděl.
00:14:33 Komise z odborníků zjistila, že je situace kritická.
00:14:37 -Byl udělán předběžný rozpočet.
-Dál?-No dál...
00:14:40 Návrh prošel kontrolním oddělením, státním úřadem, plánovacím,
00:14:44 bankou, ministerstvem financí, ministerstvem stavebnictví.
00:14:47 -To všechno si vyžádalo svůj čas.
-Ale ne dva roky.
00:14:50 -No tak teď je to devět měsíců.
-Dál, dál!
00:14:54 -Měsíc to měl soudruh ministr.
-Měsíc není mnoho. Šlo o miliony.
00:14:58 -Jistě, jenže potom odjel na tři měsíce do Londýna.
00:15:01 Do Sofie, do Lipska...
00:15:03 A nikdo to nechtěl bez něj rozhodnout.
00:15:05 -Dál, dál!
00:15:08 -Dva měsíce potřeboval funkční útvar,
00:15:10 tři měsíce naše investiční oddělení.
00:15:13 Na přepracování návrhu samozřejmě. Nová komise, kontrolní, plánovací.
00:15:17 Banka, ministerstva... Všechno ještě jednou.
00:15:19 Měsíc je to u vás... Takže...
00:15:23 -Takže vinen není vlastně nikdo, že?
00:15:25 -Když se to tak veme, vlastně...
-Jako vždycky.
00:15:31 -Tak nikdo to nezdržel dýl než jiné věci.
00:15:34 Šlo to úplně normální cestou!
00:15:38 -Myslíš, že můžeme ministrovi oznámit, že nikdo není vinen?
00:15:43 -To v žádném případě. Byl jsem v sekretariátě.
00:15:46 Tak horký to tam nikdy nebylo.
00:15:48 Do 24 hodin musíme podat zprávu. A viníka jmenovitě.
00:15:52 -Moment. Jak by se to... říkáš plánovací, finance...
00:15:57 Banka, ministerstva... Kdo byl ten poslední?
00:16:01 -No naposled to bylo u vás.
-No vidíš!
00:16:06 Aha... a předtím?
00:16:10 -No předtím, předtím to bylo tady, v investičním.
00:16:14 -Tady. Proč vlastně soudruh Hofmánek nic neřekl?
00:16:19 -Hofmánek to říkal. A často!
00:16:22 -Jak je vidět ne dost často! Teď dostáváme stížnosti až...
00:16:31 -Pardon?
-Prosím.
00:16:34 Pardon?
00:16:47 Tady je to. Okamžitě mi proletěla hlavou myšlenka,
00:16:50 že já ten Brod neměl na starosti, takže se mi nemůže nic stát.
00:16:53 Hned jsem si říkal, že bych se měl stydět.
00:16:56 Ale stejně. Ten příjemně mrazivý pocit zůstával.
00:16:59 Ráno už v podniku všichni věděli, že s Hofmánkem je to nahnutý.
00:17:04 Mimo Hofmánka, ovšem.
00:17:14 -Buďte zdráv!
00:17:19 Dobré jitro!
00:17:21 -Dobrý den.
00:17:27 -Jak to vypadá s tím Brodem?
-Byl jsem tam. Nechtěj to vydat.
00:17:31 -Proč by nechtěli?
-Nevím, nic neřekli.
00:17:34 TELEFON
-Zavolejte jim znovu.
00:17:36 Hrozí velké nebezpečí z prodlevy, nemyslíte?
00:17:39 -Ano, jistě.
-Investiční!
00:17:41 Ano, předám. Soudruhu vedoucí...
00:17:43 -Děkuji.
00:17:46 Hofmánek!
00:17:49 Ano! Ano, ano...
00:17:53 Přijdu.
00:17:55 Už tam nemusíte, na desátou jsem volán k soudruhovi náměstkovi.
00:17:59 Zařídím to sám.
00:18:04 -Škoda ho, byl dobrák.
00:18:13 Nevíme dne ani hodiny, kamaráde.
00:18:17 Dneska ty, zejtra já. Šťastnou cestu.
00:18:20 -Ale my bysme mu to měli říct, ne?
00:18:24 Přece kolem něho nemůžeme chodit, jako by se nic nestalo.
00:18:29 -Na takový novinky má člověk vždycky dost času.
00:18:32 -Co když se potřebuje připravit?
00:18:34 Takhle tam přijde jen tak. Úplně bezbranej.
00:18:37 -Jak to myslíte? Na koho se má připravit?
00:18:41 Proti komu je bezbranej?
00:18:45 -No tak... vůbec. Aby o tom věděl.
00:18:50 -Snad si nemyslíte, že mu někdo chce ublížit.
00:18:53 Ty doby už jsou ty tam!
00:18:55 Kdy se dělaly přehmaty jenom proto, aby se neřekla plná pravda.
00:19:03 -Béďa se chystá na vedoucí funkci.
-Myslíš?
00:19:07 -Já na tyhle bezdůvodně blbý nějak nevěřim.
00:19:11 -To byl mezi mnou a Zdeňkem odvěký spor.
00:19:14 Jestli je Béďa tak chytrej, nebo tak blbej a myslí to vážně.
00:19:17 Zdeněk tvrdí, že to je z vychytralosti.
00:19:20 Já se domnívám, že ani naprostá omezenost není vyloučena.
00:19:24 Proto se mi nezdál tak nebezpečnej.
00:19:27 Ať tak, či tak, Hofmánkovi jsme neřekli nic.
00:19:30 Asi za 20 minut se vrátil zpátky.
00:19:32 -Chtěl bych vám oznámit,
00:19:34 že mě soudruh náměstek zbavil funkce vedoucího oddělení.
00:19:38 Jestli dovolíte, tak bych se přestěhoval sem.
00:19:40 -Sem?
-Je tu volno, že ano?
00:19:43 -Ano, jistě.
00:19:55 -Co myslíte? Můžu mu dát na stůl vázičku?
00:19:59 -Spíš věnec.
00:20:03 -Pánové...
00:20:06 To jsme sem dostali číslo.
00:20:09 -Aby mu nebylo tak smutno.
00:20:12 -No já se obávám, že kousek zeleniny mu náladu nespraví, ne?
00:20:18 -Proč tak mluvíte, když takovej nejste?
00:20:21 -Jakej takovej?
00:20:23 -Já jsem dobře poslouchala, jak jste ho hezky přivítal.
00:20:27 -Já?
-Ale nech ji!
00:20:29 Je mladá. Najedená.
00:20:42 -No... další den smazal všechno, co se mi stalo až dosud.
00:20:47 Protože se přihodilo něco nevídaného.
00:20:50 Překonal jsem strach.
00:20:53 Všichni koukali. Nejvíc já. Sám.
00:20:58 Vítám vás!
00:21:01 Pardon, dobrý den.
00:21:05 Vítám vás na naší půdě.
00:21:07 -Děkuji! Potřebuju podpis. Kdo je u vás šéfem?
00:21:10 -Šéfa nemáme.
-Ne?
00:21:12 -A jestli něco potřebujete, já vám to obstarám.
00:21:15 -To budu ráda!
-Kde by to bylo...
00:21:18 -Ehm... ehm...
-Pardon, prosím.
00:21:23 Promiňte.
00:21:27 -Jak asi víte,
00:21:29 byl včerejším rozhodnutím kolegia zproštěn funkce soudruh Hofmánek.
00:21:33 Seďte, soudruhu Hofmánku.
00:21:35 Soudruh samozřejmě v odboru zůstává,
00:21:38 protože i přes ten případ víme,
00:21:40 že jde o svědomitého a obětavého pracovníka.
00:21:44 Právě tak si myslíme, že celý odbor pracuje v jádru správně.
00:21:49 Nového vedoucího vám včas oznámíme. Chce ještě někdo něco říct?
00:21:54 Já myslím, že je všechno jasné. Nashle.
00:21:56 -Soudruhu náměstku!
-Prosím?-Já bych...
00:22:01 -No tak se nestyď!
00:22:04 -Soudruhu náměstku, mohl byste nám říct...
00:22:08 Proč vlastně byl soudruh Hofmánek zbaven funkce?
00:22:12 -To snad ne? Já myslel, že mi něco řeknete vy.
00:22:17 -My si totiž myslíme, že vina není jenom na něm.
00:22:23 -No, jestli je to míněno jako sebekritika, prosím.
00:22:28 Ale marná sláva. Za odbor zodpovídá především jeho vedoucí, že?
00:22:33 Když se to stane ještě jednou, poletím i já.
00:22:36 A bláhově budu kohokoliv přesvědčovat,
00:22:38 že to zavinili ti pode mnou nebo nade mnou.
00:22:41 -No ale... my se přesto domníváme, že...
00:22:44 -Kdo my?
00:22:47 -No my. Tady.
00:22:51 Všichni.
00:22:59 -Mě to mrzí, že musím soudruhovi skočit do zad,
00:23:02 ale tohle je přece jasná otázka demokratického centralismu.
00:23:06 -Ale tak jednoduchý to zase není!
-Co tím chceš říct?
00:23:09 -Že by se k tomu měli vyjádřit všichni!
00:23:12 -To rozhodně. Především sám soudruh Hofmánek.
00:23:20 -Já...
00:23:23 Já si myslím, že je to správné.
00:23:26 -Já nemám rád, když někdo snímá hříchy za druhý.
00:23:30 Například...
00:23:33 Za mě.
00:23:35 -Já taky ne, to mi věř. A sám nedovolím,
00:23:38 aby pro soudruha Hofmánka nebo kteréhokoliv z vás
00:23:42 to mělo nějaké nepříjemné důsledky.
00:23:44 Na shledanou.
00:23:49 -Jak jsem se díval na jeho záda, hned jsem si říkal,
00:23:53 že je to moc nebezpečnej pán.
00:23:56 Kterej má na svý osobní cestě k socialismu za sebou
00:24:00 pěknejch pár úderů pod pas.
00:24:04 -Bedřichu! Kolik vážíš?
00:24:07 -64, proč?
00:24:09 -Já jen tak přemejšlim, jak daleko bych tě dokop.
00:24:13 No, no, nerozumíš legraci? Podívej!
00:24:16 -To je humor?
-Ano, můj vlastní.
00:24:19 To jsem ti ještě neukazoval, viď? Na schůze, na svatby... dělá divy.
00:24:25 Sakra! Já to ještě neovládám.
00:24:30 Musíme si ten život nějak zpestřovat.
00:24:33 Sakra! Dobrý. Já kdyby náhodou někdo šel.
00:24:47 -Co vás to napadlo? Vy jste něco vypil?
00:24:51 -Ne. Já už jako dítě chtěl vidět, co udělá tygr,
00:24:53 když se mu šlápne na vocásek.
00:24:55 -Ale mluvte vážně!
-Já vám to řeknu vážně.
00:25:00 Když mě necháte, abych po šichtě na vás počkal za rohem.
00:25:03 -Já nemám čas.
-No tak jenom chvilku.
00:25:06 -Musím jít pro kluka do školky.
-Tak dva kroky. Tři.
00:25:11 -Co mám s vámi dělat?
00:25:20 -Já jsem jenom zvědav, kdy ty dostaneš rozum.
00:26:00 -Dobrý den.
-Dobrý den. -Ahoj!
00:26:02 -Prosím vás, počkejte na mě. Já si skočím pro žervé.
00:26:12 -Hele...
00:26:17 -O čem s ním mám mluvit? O mamince, nebo o tatínkovi?
00:26:26 -Au! Nech mě!
00:26:29 -Praštím tě.
00:26:36 -Sehnala jsem i ty ponožky, co sháním od jara.
00:26:39 Kdybych tam nešla, tak už je zejtra neměli.
00:26:43 Počkej! Až doma!
00:26:45 Pojď!
00:26:51 -Nech si to!
00:26:58 POTICHU: Chtěl bych vám něco říct.
-Cože?
00:27:01 -Že bych vám chtěl něco říct.
-Tak povídejte! Gusto!
00:27:05 -Když to nejde takhle...
00:27:07 To by chtělo čas.
00:27:10 A taky místo.
00:27:12 -Musíte rychle. Já už tamhle bydlim.
00:27:16 -Já jsem... chtěl...
00:27:21 -Pojď sem.
00:27:23 -Víte, já už strašně... dávno na vás myslim.
00:27:28 Pořád se na vás dívám.
00:27:31 A...
00:27:34 Vy to snad ani nevíte.
00:27:36 -Ale vím!
00:27:39 -Nemoh by jít napřed?
-To tedy nemoh. Jen povídejte.
00:27:43 -No když to nejde.
00:27:45 Já toho mám plnou hlavu a on si tady cucá karamel.
00:27:49 -Dál už nepůjdeme.
00:27:51 Mějte se hezky.
00:27:56 -Víte, že jsem se do toho náměstka pustil jen kvůli vám?
00:28:01 -Já vím.
-Jak to?
00:28:03 -Proč byste to jinak dělal?
-No přece...
00:28:08 Jsem to moh dělat pro věc, ne?
00:28:11 -Pro jakou věc?
-Pro jakou?
00:28:15 To je otázka... pro jakou?
00:28:18 Přece pro spravedlnost, ne?
00:28:22 -Vy umíte hrozně nešikovně lhát.
00:28:25 -Když si myslíte, že lžu, tak sbohem.
00:28:28 -Vy se proto na mě zlobíte?
00:28:30 -Kdy vás uvidím?
00:28:33 -Já se zeptám babičky, jo?
00:28:39 Jedeš?!
00:28:43 -Bylo jasné, že nemám vůbec žádnou naději.
00:28:47 TROUBENÍ
00:28:52 -Čest! Nechceš mě doprovodit?
00:28:54 -Jak doprovodit?
-Jedu na letiště.
00:28:56 Rád bych si s tebou promluvil pár slov.
00:28:59 -Na letiště?
-Za hodinu jsme zase zpátky.
00:29:01 Někoho přivítám a hned to obrátíme. Tak co?
00:29:03 -Tak prosim.
00:29:11 -Poslouchej... rád bych se s tebou poradil o Hofmánkovi.
00:29:16 -A proč? To je přece...
-Co? Myslíš jako rozhodnutý?-Ne?
00:29:21 -Kdepak! Já si například myslím, že Hofmánek není tak moc vinen.
00:29:26 Ano. Dokonce si myslím,
00:29:28 že se ta věc zbytečně dlouho zdržela u ministra.
00:29:32 -No tak teď zašel moc daleko.
00:29:34 Na to bych se ho moh zeptat, proč Hofmánek a ne ministr?
00:29:39 -A ty se teď ptáš, proč Hofmánek a proč ne ministr?
00:29:42 -Ne.
-Ale ptáš, to je přece logický.
00:29:45 -No jo.
-Co jo? V tom je zase ten nesmysl.
00:29:49 Ministr má přece obrovskou agendu.
00:29:51 Zahraniční styky, konference... Zkrátka zásadní řešení.
00:29:55 Tahle maličkost může způsobit potíže nejvejš jeho tajemníkovi.
00:29:58 -To je fakt.
00:30:00 -No jo, jenže takhle to můžu říct tobě,
00:30:03 ale nikdy to takhle nemůžu dát nahoru.
00:30:05 Nebo to říct dělníkům. A přitom viník musí být.
00:30:08 Bez viníka by se všichni cejtili podvedený.
00:30:10 Nebude nejlepší uspokojit je tím, že na čas sesadím vedoucího odboru?
00:30:14 Vždyť oni si vlastně žádají jenom to. Věř mi!
00:30:21 -Opravdu to vypadalo, jako že jedna a jedna jsou dvě.
00:30:33 -Počkej tady na mě.
00:30:39 -Čekal jsem na náměstka a koukal na letadla
00:30:43 a na všechny ty hochy, co z nich vystupovali.
00:30:48 A najednou jsem zalitoval,
00:30:50 že nejsem nezaměstnanej proletář v kapitalismu,
00:30:54 kterej by je tady moh provokovat s roztrhanejma hadrama.
00:30:58 Ale to tedy nejsem, a tak...
00:31:01 Tak vlastně nejsem vůbec nic.
00:31:04 Nic mi neschází, taky nic nemám. Až do smrti mi nic nehrozí.
00:31:10 A až do smrti se taky nikam nedohrabu.
00:31:13 To je moje perspektiva a můj amen.
00:31:18 A přece mám strach. No z čeho?
00:31:22 Že o ten srab přijdu?
00:31:24 A najednou mi jako bleskem svitlo,
00:31:27 proč mě vlastně náměstek na ten vejlet pozval.
00:31:30 Úplně jsem strnul.
00:31:32 Že by mi chtěl dát ten flek po Hofmánkovi?
00:31:36 No to přece nemyslí vážně!
00:31:38 Za koho mě má?
00:31:47 -Nezlob se, že jsem se zdržel.
00:32:07 -Tak jsem o tom přemejšlel...
00:32:11 -Nezlob se, že tě přerušuju.
-Prosím.
00:32:13 -Chtěl jsem ti říct, proč jsem tě sem tahal.
00:32:16 -Už je to tady!
00:32:18 -Potřeboval jsem vědět, jestli s tím Hofmánkem je to tak správný?
00:32:24 -No totiž...-Já věděl, že se na to můžu zeptat jedině tebe.
00:32:29 -Teď to přijde.
00:32:31 -To jsem rád, že jsi mi to potvrdil.
00:32:41 -A co dál?
00:32:45 No co mlčíš?
00:32:50 Ehm... no tak já budu muset vystoupit.
00:32:55 -Co? Ty tu bydlíš?
00:32:57 -Ne, mám tady známýho.
00:33:00 -Nepřipravil jsem tě o rande?
-Ale ne!
00:33:03 -Řekni čestný slovo.-Ne!
-Čestný slovo?-Čestný slovo.
00:33:05 -Kájo, zastav.
00:33:09 -Možná že mi to chce říct v klidu.
00:33:17 -Tak buď zdráv!
00:33:23 -Jak to buď zdráv?
00:33:26 Copak tady jde o moje zdraví?
00:33:36 PÍSEŇ V RÁDIU:Den je krásný!
00:33:39 Den je krásný!
00:33:42 Den je krásný!
00:33:45 Den je krásný!
00:33:49 Když dva se rádi mají.
00:33:53 I v lednu je jak v máji.
00:33:56 I v lednu je jak v máji.
00:34:00 S tebou... s tebou... s tebou...
00:34:05 -Celý problém je v tom...
00:34:07 Já vám to řeknu upřímně. Tak, jak jsem to nikomu neřekl.
00:34:11 -Děkuji vám.-Problém je v tom, že moje žena mě nezná.
00:34:16 -Jak nezná?
00:34:19 -Ona si myslí, že se nebojím.
00:34:24 Ona si myslí, že i kdyby se mi stal takový případ,
00:34:29 jaký mě potkal,
00:34:31 že bych se rval až do posledního dechu.
00:34:35 Ona neví, že to nemá vůbec žádnou cenu.
00:34:38 A já bych jí to nikdy nedokázal vysvětlit.
00:34:41 -A vy si myslíte, že já, docela cizí člověk, to dokážu?
00:34:44 -Ne! Vy jí to ani nesmíte vysvětlit.
00:34:48 -Tak co tedy?
00:34:51 -Vy ji musíte přemluvit, aby na mne naléhala,
00:34:56 abych se do toho nepouštěl.
00:34:59 -Já ji mám přemluvit, aby ona vás přemluvila,
00:35:03 aby vy jste se do toho nepouštěl.
00:35:05 -Ano, a já ji pak poslechnu.
-No ne!
00:35:09 HOFMÁNEK:Jsem rád, že jste tu. Prosím. Račte si odložit.
00:35:14 -Já vás znám už léta z vyprávění.
00:35:17 -A já bych měl jít něco otevřít.
-Jen běž. -Pijete červené?
00:35:28 -Prosím vás, řekněte mi, co se... co se děje?
00:35:33 -A kde to? Na hlavní správě?
-S mým mužem.
00:35:39 -No... jak bych vám to tak...
00:35:43 A proč se ptáte? Jak to myslíte?
00:35:46 -Přece ho znám.
00:35:48 On je hodný, obětavý, ale strašně se bojí.
00:35:53 -No...
-Ale vy to víte asi také, že?
00:35:56 -Ale no... u nás v podniku to... to se ani nepozná.
00:36:02 -Ale já si přesto myslím, že by toho měl nechat.
00:36:04 -Čeho nechat?
00:36:06 -Té funkce.
00:36:08 Lepší, když toho nechá sám, než aby ho z toho sesadili, ne?
00:36:14 No?
00:36:16 Proč nic neříkáte?
00:36:18 -Já nevím, to jste mě...
00:36:21 Strašně překvapila.
00:36:25 -Dovedete se vžít do jeho situace?
00:36:28 On se strachem vstává, se strachem lehá.
00:36:31 On zajišťuje, promýšlí každou věc stokrát.
00:36:34 A přesto ví, že to nezáleží zdaleka na něm.
00:36:38 Že jednou přece jen se mu to vymkne z ruky a bude konec.
00:36:43 No? Dovedete se do toho vžít?
00:36:46 -Dovedu.
00:36:53 Pardon!
00:36:56 -Nezlobte se, že mi to tak trvalo, ale nemohl jsem najít vývrtku.
00:37:01 -Promiňte.
-Prosím.
00:37:08 -Pojďte zítra se mnou k náměstkovi.
-Proč?-Promluvíme si s ním.
00:37:11 -Vy jste jí to neřekl?
-Celá ta věc se musí změnit.
00:37:15 A jestli má někdo odvahu to změnit, tak je to náměstek.
00:37:18 -Ono to nešlo, viďte?
00:37:20 -No ten přece nemá strach.
00:37:22 -Já nevím, co mě to napadlo, že jsem vás tím obtěžoval.
00:37:26 Nezlobte se.
00:37:28 -Tak půjdete tam se mnou, nebo nepůjdete?
00:37:34 -Já jsem rád, že to dopadlo tak. Mohlo to být horší.
00:37:39 -Tak podívejte se, jestli tam se mnou nepůjdete,
00:37:42 tak tam půjdu sám. A udělám z toho takovej bengál...
00:37:46 Vždyť mně bylo před vaší paní hanba.
00:37:49 -Proč?
-Ona přece o vás všechno ví.
00:37:53 -Tak na Slovensko pošlete hlášení, že přiletím až pozítří.
00:37:58 Ano, pozítří. Dnešní program:
00:38:00 Kolegium ministra, jednání s brazilskou obchodní delegací,
00:38:04 jednání nad komplexním rozborem z minulého roku,
00:38:08 meziministerská porada.
00:38:12 Všechno.
00:38:14 Co? No to je toho dost, ne?
00:38:17 -My vás nebudeme dlouho zdržovat.
00:38:20 -Prosím, tohle počká.
-My přicházíme ještě s tím Brodem.
00:38:25 -Výborně, chlapci! Právě to mám před sebou.
00:38:27 Všechny naše návrhy odklepli. Chcete si je přečíst?
00:38:31 -My jsme si říkali, že snad by bylo opravdu spravedlivější, ke všem,
00:38:35 kdybychom to napsali tak, jak to skutečně bylo.
00:38:38 -Ano.
00:38:41 Moment, copak jsme tam napsali něco jinýho?
00:38:45 -No samozřejmě.
00:38:48 -No jak samozřejmě? Ty jsi o něčem věděl?
00:38:52 -No to jsme přece věděli všichni.
00:38:57 -Vy taky?
-Do jisté míry vlastně...
00:39:00 -Přemluvil jsem soudruha Hofmánka, aby šel se mnou za vámi,
00:39:05 že tady určitě najdeme řešení.
00:39:07 -Fajn, chlapci! Fajn! Posaďte se.
00:39:11 -Děkuju. Prosím.
00:39:13 -Prosím!
00:39:15 Tak co navrhuješ?
00:39:18 -No totiž tady vlastně nikdo nic nezavinil.
00:39:21 Takhle to může dopadnout s každou druhou věcí.
00:39:24 -No to snad ne?
-No jak to, že ne?
00:39:27 Všichni budou dělat svou povinnost a spadne to zase.
00:39:30 -Vy si to myslíte taky?
-K tomu fakticky může dojít.
00:39:35 -Takže vina vlastně není v lidech, ale v systému, chcete říct, ne?
00:39:41 -Ne, to ne, to jistě ne.
-Z vaší řeči to logicky vyplývá.
00:39:47 -No totiž tady snad jde jenom o systém organizace a odpovědnosti.
00:39:56 A... tak.
00:39:58 -No dobře. A uvědomujete si, že to znamená rozbít všechno,
00:40:03 na čem jsme až dosud stavěli?
00:40:07 -Já myslel, že s vámi to je možný.
00:40:14 -Ale chlapci, sakra!
00:40:17 Nejdřív napíšeme o věci protokol, všichni s ním souhlasíme.
00:40:20 I soudruh Hofmánek, že?
00:40:22 A když to pošleme nahoru, tak je najednou všechno obráceně?
00:40:26 -Ale to přece není pravda!
00:40:28 -Podívejte se, budeme spolu mluvit klidně,
00:40:32 jinak bychom toho museli rychle nechat.
00:40:35 Soudruh Hofmánek přece ví,
00:40:37 že jako vedoucí musí chápat věci v širších souvislostech.
00:40:42 -Já to chápu.
00:40:44 -Cože?
-On to chápe.
00:40:46 -Ale já to nechápu!
00:40:48 A já s tím nesouhlasím!
00:40:51 Takhle to na nás čeká znova a znova.
00:40:53 Na všechny!
00:40:55 Tady nikdo nic nesmí! Každej je jako svázanej!
00:40:59 A všichni hozený do vody, aby plavali!
00:41:02 Ale svázanej nikdo plavat nemůže! Nemůže!
00:41:05 -Nemůže! No samozřejmě, že svázanej plavat nemůže.
00:41:08 Nemůže!
00:41:12 Kamaráde, taky jsem kdysi kolem sebe mlátil hlava nehlava.
00:41:16 Takoví jsme snad byli všichni, viďte, soudruhu Hofmánku, co?
00:41:19 No tak se to nestyďte říct.
00:41:22 -Ano, soudruhu.
00:41:25 -To jsme to dopracovali.
00:41:27 -Kdo jako?
00:41:31 -Doufám, že šéfovi něco z jeho mladosti zbylo.
00:41:34 -Moment, moment!
00:41:37 Myslels to, jako že si půjdeš stěžovat k zmocněnci?
00:41:41 -Na to mám přece právo, ne?
00:41:43 -Právo ne. To je tvoje povinnost.
00:41:46 Ptám se jenom proto, že ti hned sjednám audienci.
00:41:50 Tak co, mám?
00:41:52 -Vám přece nemusím povídat, že to nemá cenu.
00:41:55 -Tak co? Mám?
-Ano!
00:41:58 -Ale jak si přeješ. Na mě si vyskakovat nebude.
00:42:02 -Ví bůh, že mi do skoku nebylo.
00:42:05 No tak jsem si to šustil k vysokému zmocněnci.
00:42:20 -Prosím, račte, tak...
-Račte prosím.
00:42:23 -Dovolíte?
-Tak už vám to sundali?
00:42:26 -Co prosím?
-No tak vidíte. Prosím.
00:42:29 -Prosím.
00:42:32 -Bylo rozhodnuto, že odměnou dostanete polovinu měsíční gáže,
00:42:35 což je 500 korun, a 14 dní náhradního volna.
00:42:38 -Já mám 1700.
-To nevadí.
00:42:40 Tuhle částku plánujeme k odměnám. Je to snad málo?
00:42:44 -Mně? No není.
00:43:05 -Vítám vás, soudruhu.
00:43:07 BOUCHÁNÍ
00:43:15 Tak co? Už je to lepší?
00:43:17 -No... ehm... děkuju.
-Co je? Co je?
00:43:23 Pardon.
00:43:27 Soudružky a soudruzi, dovolte mi,
00:43:30 abych vám představil soudruha Kalinku,
00:43:33 který dne 27. března příkladnou neohrožeností
00:43:36 zabránil požáru...
00:43:38 -Soudruhu vysoký zmocněnče...
-Srdečný rozhovor později.
00:43:42 -Počkejte, tady došlo k omylu. Já nejsem Kalinka.
00:43:46 -Co? Vy? Vy nejste soudruh Kalinka?
-Ne.
00:43:50 -Vy nejste Kalinka?-Ne.
-Nezabránil jste požáru v Libni?
00:43:54 -Já netušil, že tam hořelo.
-Jak to tedy...
00:43:57 -Já jsem upozornil, že sekretariát je slabě kádrově vybaven.
00:44:01 -No, no, no, no...
00:44:04 Prosím...
00:44:10 Když už tedy máte tu smůlu, soudruhu,
00:44:13 že jste se nespálil v Libni, ale až tady...
00:44:16 Můžete nám říci, kdo tedy vlastně jste?
00:44:19 -Srdečný rozhovor.
-Prosím?-Srdečný rozhovor.
00:44:23 -Ano. Vavřinec. Z investičního odboru.
00:44:27 -Á, akce Brod, že?
-Ano.
00:44:31 -Povězte nám, prosím vás, jak je to možné,
00:44:35 že jste ten Brod zaspali?
00:44:41 -V ten okamžik se mi zdálo,
00:44:43 že je vysoký zmocněnec trochu moc bohorovnej. To mě naštvalo.
00:44:47 Nemám rád bohorovnost u těch, co si to můžou dovolit.
00:44:52 My jsme nezaspali, soudruhu vysoký zmocněnče.
00:44:54 -Ne? A kdo tedy?
-Nikdo.
00:44:59 -Ale jděte! To jste mi snad ani neměl říkat.
00:45:01 -No ne, totiž při tomhle způsobu práce,
00:45:04 kdy nikdo nic nesmí rozhodnout, jenom...
00:45:06 -Jen... myslíte vysoký zmocněnec.
-Ano, jen zmocněnec.
00:45:12 Můžeme lítat od rána do noci. Není to nic platný, spadne to zase.
00:45:16 -To snad přece jenom...
-Promiňte, nechte mě to domluvit.
00:45:19 -Soudruhu...
-Vy taky!
00:45:21 My jsme všichni jenom poslíčci, nic jinýho.
00:45:26 Jeden se jmenuje referent, druhej vedoucí, třetí náměstek,
00:45:29 ale všichni jsou to poslíčci!
00:45:31 Něco se dozvím dole, nesu to nahoru.
00:45:33 Něco mi řeknou nahoře a já to jako slepice vykvokám dole.
00:45:36 Chytrý, hloupý, všecko jedno, hlavně že můžu dokázat,
00:45:39 že jsem to vykvokal včas! I tu hloupost!
00:45:43 -No... kde vy jste pracoval dřív, soudruhu?
00:45:50 -V továrně.
-A pak?-Škola.
00:45:53 -A teď pracujete tady...
-Sedm let.
00:45:56 -Hm... no dobře.
00:45:59 Řekněte soudruhu náměstkovi, ať svolá celé oddělení.
00:46:02 -Prosím.
-No to snad... to snad ne?
00:46:06 -Proč? Snad se nebojíte?
00:46:08 Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?
00:46:14 -To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné.
00:46:20 Prakticky úplnej nesmysl.
00:46:26 -No? Tak co?
00:46:28 Mlčíte?
00:46:34 Máme je svolávat?
00:46:36 -Jak chcete.
00:46:39 -Já chci. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:46:43 -Prosím.
00:46:56 -Tebe jak člověk pustí na chvilku z očí,
00:46:59 hned provedeš nějaký hrdinství.
00:47:02 -Je na čase udělat u nás menší nukleární výbuch.
00:47:05 -Já myslím, že je na čase po večerech záplatovat modráky.
00:47:08 Jsem zvědav, jestli ještě rozeznáš hasák od kombinaček.
00:47:13 -Kdybysme se dali dohromady...
-Kdo dohromady?
00:47:16 -Kdyby věděli, že za tím stojíme.
00:47:18 -Počkej, mluv jasně. Kdo za tím stojíme?
00:47:20 -Ale kdo! Já, ty, celej odbor.
00:47:24 -Béďa taky, jo?
-Možná i Béďa.
00:47:26 -Tak dejme tomu, že Béďa. Dejme tomu, že Hofmánek. Sakra!
00:47:30 Dejme tomu, že všichni. Co myslíš, že docílíš?
00:47:34 Vůbec nic! Povedeš nesmyslnej rozhovor s vrchností.
00:47:37 -Jak nesmyslnej?
-Jak nesmyslnej?
00:47:39 Oni vědí to samý, co ty. Vědí, že by to bylo správný.
00:47:42 -Nejsou tak pitomí.
-Zdeněk v tom se mnou nepojede.
00:47:45 Zdeněk se bojí a teď mi to začne zdůvodňovat.
00:47:48 -A ty hloupí se rozhodnou s nima bojovat.
00:47:51 Pochopitelně, že se vystavujou na vodstřel.
00:47:54 -Ale někdo začít musí.
-Až budou podmínky, soudruhu.
00:47:59 Soudružko!
00:48:01 -Tak myslím, že půjdu za Béďou.
00:48:03 Možná se ukáže, že není tak chytrej jako ten nejchytřejší z nás,
00:48:07 ale aspoň je schopnej něco udělat.
00:48:12 -To je zásadní věc.
00:48:14 -Už jsme o ní hovořili na minulém výboru.-Opravdu?
00:48:18 -Oni nás totiž soudruzi, a to i vedoucí, často obcházeli.
00:48:22 -A do toho musíme šlápnout.
-No právě.
00:48:25 -A ten Hofmánkův případ si vezmeme exemplárně,
00:48:27 aby věděli, že začínáme z gruntu jinak.
00:48:30 -Tak je to správný!
-Výbor musí mít právo znát pravdu.
00:48:33 -To je ono!-A my jim všechno, co se nahoře upeče, odsouhlasíme.
00:48:37 -No o to jde! Vždyť my jsme pořád jednotný.
00:48:40 Když nastupoval dřívější zmocněnec, tak jsme byli jednotně pro něho.
00:48:44 Když ho zavřeli, byli jsme jednotně proti němu.
00:48:46 Když ho pustili, tak jsme ho jednotně litovali.
00:48:49 -To buď klidnej, nic se neboj.
00:48:51 Když bude třeba, tak si tě zavoláme, ne?
00:48:54 -Řekni, že celý naše oddělení je stejnýho názoru.
00:48:58 -Ach, čest!
-Čest.
00:49:02 -A nebo ne.
-Řeknu zdrcující většina.-Třeba.
00:49:07 -To buď klidnej. Čest! Čest práci!
00:49:29 -A to mě napadlo, abych s tím praštil. Se vším.
00:49:35 Abych šel za Františkem Veldou a on aby mě vzal do party.
00:49:43 Bože můj! Tady mám skejsnout ještě 30 let.
00:49:51 Tady to mám mít na doživotí.
00:49:55 A najednou se mi zdálo, že musím dělat něco mezi chlapama.
00:50:00 Že musím s nima jezdit ven a že musím s nima chlastat,
00:50:05 stavět jeřáby, trhat holky a bejt sprostej na každýho,
00:50:09 kdo vypadá tak jako... tak jako vypadám teď já.
00:50:18 -Ty seš tady?
00:50:22 -No čekám na tebe.
-Aha!
00:50:25 -No tak... tak co je?
00:50:28 -Všechno v pořádku.
-Vážně?
00:50:31 -Úplně jednomyslný.
00:50:34 -No to jsem blázen! Tak jak začneme?
00:50:37 -Nesmí se ti zkřivit vlas na hlavě. Takový je usnesení.
00:50:41 -No dobře a dál?
00:50:43 -Ty doby už jsou ty tam, kdy se za kritiku...
00:50:46 -Já vím, ale já jsem myslel s tou... s tou záležitostí, víš?
00:50:50 -Já bych ti mohl vyprávět věci, člověče. Jéje!
00:50:55 -No já vím, no... Já ti věřím, ale...
00:50:59 -Tak... Jé, děkuju mockrát!
00:51:03 -Já jsem myslel...
-Co?
00:51:07 -S tím Brodem, víš? Jak to je?
-Jo, s tím Brodem.
00:51:10 Tak o tom jsme dlouho jednali.
00:51:12 I odboráře jsme nechali čekat. To víš, to šlo všechno stranou.
00:51:16 Pak jsme si pozvali náměstka, aby nám všechno vysvětlil.
00:51:19 Protože tady jde o zásadní otázku, že?
00:51:21 -No jistě. No a dál?
00:51:23 -Přišel, to by si nemohl dovolit.
-No dál!
00:51:26 -My jsme zásadně pro to nedovolit,
00:51:29 aby se porušovala jednota stranickýho výboru
00:51:32 a vedení podniku.
00:51:34 -No a jak porušovala?
00:51:36 -No dyť ti to říkám. Zásadně.
00:51:39 -Tak to zůstane, jak to bylo?
-Ale naopak!
00:51:42 Z toho se vyvoděj důsledky. Pro příště, že jo?
00:51:45 -Tak já teď nevím...
-Co?
00:51:49 -Ne, jestli... ti mám dát do držky nebo...
00:51:53 A taky pořád nevím, to mi nejvíc vadí...
00:51:56 Pořád nevím, jestli seš takovej blbec nebo takovej gauner?
00:52:04 -Já myslím... já myslím, že by ses měl krotit.
00:52:08 Uvědom si, o kom mluvíš. Jsme všichni z dělnický třídy.
00:52:13 -Dělnická třída...
00:52:15 To zní!
00:52:17 Já, ty, Zdeněk, náměstek!
00:52:21 Samej dělnickej původ.
00:52:24 Jenomže nás všechny sežral tady ten honosnej barák!
00:52:28 Pár mramorovejch zdí zmohlo 600 dělnickejch kádrů.
00:52:32 A teď abychom se tvářili, že o tom nevíme. Tak se tváříme!
00:52:35 Já za 17 stovek, ty za 19, náměstek za 4 tisíce!
00:52:39 -Nestydíš se ani trochu?
-Já? Za co? Za co?
00:52:42 -Koho se to zastáváš, člověče?
00:52:44 Jednoho zdecimovanýho maloměšťáka.
00:52:46 A přitom tě sem poslali, abys je zlikvidoval.
00:52:49 Aby se v tomhle baráku neobjevili. Aby měli strach na to pomyslet!
00:52:52 Strach, strach! Pořád o něm filozofuješ.
00:52:55 Copak nevidíš, člověče, že to byl náš historickej úkol?
00:52:59 A že jestli se nás teď bojej, tak že jsme ho vlastně splnili?
00:53:05 -Jenže se nám při tom stalo, že ten strach nalez i do nás, víš?
00:53:10 Přestali jsme se bát jich a bojíme se sami sebe.
00:53:12 Jeden druhýho. Nakazili jsme se tím.
00:53:14 -Takoví lidi, co se nakazili, tady nemají co dělat!
00:53:17 -No a přece jsou tady! To vidíš podle sebe, ne?
00:53:23 -Dřív odtud vypadneš ty, to ti teda garantuju!
00:53:28 -Čest práci.
-Čest!
00:53:41 Nehádej se s ním, nemá to cenu.
00:53:44 -Jdete z výboru?
-Poslouchej...
00:53:48 Nosej mi toho teď na tebe každej den hromady.
00:53:52 Kdy jsi přišel pozdě.
00:53:54 Kde ses s kym vyspal.
00:53:57 Kde sis na služební cestě připsal 15 korun.
00:54:01 Prostě dostalo to normální chod.
00:54:04 -Teď stačí už to jenom sepsat a letím vysokým obloukem, že?
00:54:09 -Když ty děláš jednu zásadní chybu.
-Jakou?
00:54:13 -Myslíš si, že šéfové chtěj mít pod sebou syčáky.
00:54:19 -To jste mi přišel říct?
00:54:21 -Ne, já jsem ti přišel říct,
00:54:23 že tě zítra navrhnu na místo vedoucího odboru.
00:54:29 -Cože?
-No.
00:54:31 Ten návrh samozřejmě všichni schválí.
00:54:33 I ten dnešní výbor.
00:54:35 -A proč zrovna mě?
00:54:39 -Tak na shledanou.
00:54:55 -Bože můj! To znamená, že jsem to vyhrál, nebo prohrál?
00:55:01 Asi jsem vypadal moc mizerně,
00:55:03 protože najednou kde se vzala, tu se vzala,
00:55:05 stála vedle mě Svatava a celá polekaná se ptala:
00:55:08 -Honzo, je vám něco?
00:55:11 -No tak zle mi zase nemohlo být, protože hned nato jsem řek:
00:55:18 Je mi strašně zle.
00:55:21 -Pojďte chvíli k nám. Nikdo tam není.
00:55:45 Napij se!
00:56:02 -Jako milosrdná sestra byla opravdu milosrdná.
00:56:06 To se ví, že jsem to nevydržel a všechno jsem jí vyklopil.
00:56:10 -Tak ty budeš opravdu šéfem?
00:56:14 -Velice jsem si přál, aby řekla, že to konečně dostal do ruky někdo.
00:56:19 A primitivně jsem jí to nahrál.
00:56:22 Myslíš, že na to budu stačit?
00:56:28 -Ty?
00:56:30 -Mám z toho strach.
-To tě chápu.
00:56:37 -Jak to, chápu?
00:56:39 -To by měl strach každej.
00:56:41 -Ale já přece nemám takovej ten normální strach.
00:56:45 -Ale máš! Na tom není nic zlýho.
-Já?-Proto jsi mi to povídal.
00:56:49 -Ale nemám! Nic nemám.
-Ale máš!
00:56:53 -To znanemá, že jsem v podstatě zbabělec.
00:56:56 -To ne.
-Tak co jsem?
00:56:58 -Seš normální. Úplně normální!
00:57:08 -Její samozřejmost, s jakou to říkala, mě drtila.
00:57:12 Zoufale jsem si přál, aby už odešla.
00:57:15 A já abych mohl vypadnout z toho baráku.
00:57:18 -Červná zčervená, když jí hladím ramena.
00:57:22 -Musím vám říct, že nejsem vůbec žádnej poslanec.
00:57:25 -To vím!-Jak to?
-No já ti volal!
00:57:30 Jenomže to už jsem nebyl zhulákanej a vytočil jsem číslo správně.
00:57:35 -A kdo se ozval?
-No poslanec.
00:57:38 -Ale jakej? Dobrej?
-Ale nějakej Krtek!-No tak!
00:57:41 -Ale možná taky, že to bylo tim, že jsem mu vynadal do podvodníka.
00:57:46 -Proč jste ho vlastně volal?
-Ale! Já mám zejtra soud.
00:57:50 -A s čím zase?
00:57:52 -Jak to zase? Měl jsem ho jen jednou.
00:57:56 -No to je fakt.
-Jde o našeho šéfa.
00:57:59 Zase chtěl, abysme v Pejřimově postavili jeřáb za tři dni...
00:58:04 -No tak jste ho... odmítli, ne?
-Ale ne, my to postavili.
00:58:09 -A zase spadnul?
-Ale von stojí!-Tak co?
00:58:15 -My jsme ve zbývajících dvou dnech postavili jako melouch ještě jeden
00:58:20 a on nám to pak nechtěl zaplatit.
00:58:23 -To se bál, že na něj přijde kontrola.
00:58:25 -Ale přitlačili jsme ho ke zdi, a tak von to podepsal.
00:58:29 -No a?
-No a potom přišla ta kontrola.
00:58:34 -A proto máte soud? On vám to zase hodil na krk.
00:58:37 -Ale ne, je to dobrý!
-A jak dobrý?
00:58:40 -No on tam sedí s náma!
00:58:47 -Hele...
-No?
00:58:50 -Víte co? Vemte mě k sobě.
00:58:54 -Jak? Na ten soud?
-Ne. Do party.
00:58:57 -Ale jo! To jo! To můžete přijít.
00:58:59 My tady sedíme každej večír!
00:59:02 -Vy mi nerozumíte. Já myslím...
00:59:06 Já bych chtěl s váma dělat.
00:59:11 -Na jeřábech?
00:59:15 -Jeho údiv byl nesmírný.
00:59:17 A když jsem mu všechno vysvětlil, usoudil,
00:59:19 že moje práce je nebezpečnější než na jeřábech. A objednal 25 piv.
00:59:24 Potom mi zaručil, že i když nic neumím,
00:59:26 budu brát rozhodně víc, než jsem bral.
00:59:28 To jsem mu rád věřil, tak jsme pili ty piva.
00:59:37 -Koupím já si...
-Ja-ra-da-da...
00:59:40 -Koně vraný...
-Ja-ra-da-da...
00:59:43 -Až na tu vojnu půjdu.
00:59:48 -A na tebe, moje milá...
-A na tebe, moje milá...
00:59:56 -Na tebe zapomenu.
-Na tebe zapomenu.
01:00:02 -Uprostřed Koníčka vranýho se ve mně zvedl stesk nad tím,
01:00:09 co se děje.
01:00:11 Nad tím, co mám opustit.
01:00:13 Nad tím, co byl můj život.
01:00:16 Zdeněk. Svatava.
01:00:18 I ten ustrašenej Hofmánek.
01:00:21 I ten přiboudlej Béďa, že se mi dělalo mdlo.
01:00:26 Ty pitomý kanceláře.
01:00:29 Ty ohavný chodby.
01:00:31 Ten odporně vyblejskanej mramor se mi zažral pod kůži
01:00:35 a já byl jako 70cigaretovej narkoman,
01:00:37 kterýmu najednou zatrhli kouření.
01:00:41 OPILE: Na koníčka si vyskočím...
01:00:45 Šavličku... zpívej! Co nezpíváš!
01:00:49 Šavlička zablejskne se...
01:00:55 Zpíváme potichu, nikoho nerušíme.
01:01:02 Nás by stejně nemohli zašít. Víš proč?
01:01:04 -Proč?-Protože máme na ráno obsílku k soudu, soudruhu poslanče.
01:01:14 Tobě je zle?
01:01:16 -Ne, není.-Když je ti zle, proč tam nezůstaneš?
01:01:22 -Nic mi není a nikde nechci zůstat.
01:01:25 -Když tam chceš zůstat, proč to tam nevemeš pod krkem?
01:01:32 Co to tam všechno nevyházíš voknem, no?
01:01:35 -To není tak jednoduchý, víš?
-No a?
01:01:38 Ať jsem bit, jen když se peru!
01:01:44 To seš pěknej poslanec!
01:01:46 -Vždyť já nejsem žádnej poslanec.
01:01:49 -Jak to nejseš? U mě seš poslanec!
01:01:55 Ale jak tak koukám, tak už tě příště nezvolím.
01:02:01 -Bylo mi z té jeho řeči blaze.
01:02:03 Najednou jsem cítil, že to všechno dokážu.
01:02:06 -Soudruhu Vavřinče,
01:02:08 na návrh kolegia byl jste jmenován vedoucím investičního odboru.
01:02:13 Všechny stranické i odborové složky s vaším jmenováním
01:02:17 bez výjimky souhlasí.
01:02:19 -Děkuju vám.
01:02:23 -Tak jsme se konečně sešli k té schůzce, kterou jste chtěl.
01:02:27 Jenže se tak trochu změnila konstalace, že?
01:02:34 Všichni od vás očekávají návrhy revolučních změn.
01:02:39 V každém případě je dobře,
01:02:41 že nejste s prací ve vašem oddělení spokojen.
01:02:44 Jenom tak se může něco zlepšit.
01:02:51 Tak mnoho zdaru.
01:03:07 ZAKLEPÁNÍ
-Ano?
01:03:11 Zase zelenina.
01:03:20 -Soudruhu vedoucí,
01:03:22 my všichni vám přejeme, aby se vám práce dařila.
01:03:31 -Já vám děkuju.
01:03:33 -Soudruhu vedoucí, já vám přeju mnoho úspěchu ve vaší práci
01:03:37 a slibuji vám, jistě za všechny, že vám budeme ze všech sil pomáhat.
01:03:43 -Soudruhu vedoucí, to si uvědomujeme,
01:03:45 že teď musí jít všechno stranou
01:03:47 a že se do toho musíme pod tvým vedení opřít.
01:03:55 -Soudruhu vedoucí, já myslím,
01:03:57 že to budeme dělat teď ještě promyšleněji s tebou.
01:04:08 -Soudružky a soudruzi, práce je opravdu víc než dost.
01:04:15 A na každého z nás klade veliké nároky.
01:04:20 Já věřím, že všichni společně a neochvějně...
01:04:28 Co to tu kecám?
01:04:36 Jednou v životě se mi stal ten malér,
01:04:40 že jsem přemohl vlastní strach.
01:04:44 A všichni jste se na mě vykašlali.
01:04:48 Moje maminka je velice prostoduchá, hloupá ženská.
01:04:53 A jedinej její ideál, jediný její svědomí, je Pán Bůh.
01:04:58 Já jsem velice moderní člověk a můj ideál, moje svědomí,
01:05:06 by měl bejt zase jenom člověk.
01:05:10 Ale jakej člověk?!
01:05:15 Když kolem sebe nevidím lidi, ale myši!
01:05:37 Když o tom teď uvažuju, tak si za boha nemohu uvědomit,
01:05:41 jestli jsem jim to všechno opravdu řek,
01:05:44 nebo jestli jsem si to jenom myslel.
01:05:47 Ať tak, či tak, v každém případě jsem je ze svého oddělení vyhodil.
01:06:01 Právě jdu za vámi! Oznamuji vám, že jsem propustil...
01:06:04 -To už si musíš dohodnout s někým jiným.
01:06:06 Přišel jsem se s tebou rozloučit.
01:06:09 -Jak rozloučit? Odvolali vás?
01:06:11 V tom případě musíme okamžitě za vysokým zmocněncem.
01:06:15 -Ne, budu náměstkovat jinde.
-A proč jinde?
01:06:19 -Víš, já mám takovou zásadu.
01:06:23 Rozbíhám se jenom na to, co můžu přeskočit.
01:06:30 -A v tom jsem to pochopil. Ten brod byl pro něj moc širokej.
01:06:36 Kdyby on za něco stál,
01:06:38 tak mě Zdeněk, ani Béďa, ani Hofmánek nemohli utopit.
01:06:45 -Tak se tu měj hezky a buď zdráv.
01:06:48 -Sbohem!
01:06:50 Svatavo!
01:06:52 -Co chceš? Mám naspěch!
-A kam naspěch?
01:06:55 -Přece vidíš. Stěhujem. Dole čeká auto.
01:06:57 -Jak to stěhujete?
01:07:00 Stěhuje se přece náměstek.
01:07:04 -Copak tys vážně nepoznal ani tohle?
01:07:41 -Soudruhu vedoucí, v kanceláři čekají ti noví soudruzi.
01:07:58 -Prosím.
01:08:09 SBOROVĚ:Dobrý den.
01:08:17 -Zdeněk, těší mě.
01:08:26 -Těší mě, Hofmánek.
01:08:35 -Béďa.
01:08:40 -To se mi jenom zdá, nebo je to fakt?
01:08:44 Ty lidi jsou přece úplně stejný. Petr se jmenuje Pavel.
01:08:49 Josef se jmenuje František, ale to je taky všecko.
01:08:52 Co tady s nima budu dělat?
01:08:56 Já přece potřebuju úplně jiný lidi!
01:11:38 Tak pojďte.
01:11:42 No zpátky!
01:11:47 Jen se nebojte!
01:11:50 Prosím!
01:12:04 Já mám sám strachu dost.
01:12:33 Skryté titulky: Jana Pittnerová Česká televize, 2020
Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka.
Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem Nehoda převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip, který v těchto dnech oslaví významné životní jubileum. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990.