Hudební veselohra s Oldřichem Novým ve dvojroli pražského profesora a amerického hudebníka. ### Režie: Miloš Makovec. Scénář: Vratislav Blažek. Hrají: Oldřich Nový, Jan Tříska, Dana Medřická, Helga Čočková a další.
00:02:47 Rabiška, zvednout!
00:02:54 Dobrý den.
00:02:56 -Pojďte sem.
-Viděl jsi tohle?
00:02:58 -Něco zajímavého?
-No, dost zajímavý...
00:03:03 Dovolíš?
00:03:05 A nedělej z toho záležitost!
00:03:25 Fořtová!
00:03:30 -Prosím, soudruhu profesore?
-K tabuli!
00:03:41 Dovolte mi všetečnou otázku: Co víte o Hunské bitvě?
00:03:46 O čem?
00:03:48 O Hunské bitvě. Prosím, poslouchám...
00:03:51 -Nemáme dějepis.
-Vím, máme hudební výchovu.
00:03:55 Je zle. Nevím proč, ale je.
00:03:59 Otázka patří jen zdánlivě do dějepisu, neboť Hunská bitva
00:04:04 je zralé dílo hudebního skladatele Franze Liszta.
00:04:07 To ovšem Fořtová neví.
00:04:10 Neví, že inspirací k této skladbě byl obraz malíře Kauerbacha.
00:04:17 Tohleto jsme neměli.
00:04:19 Možná vy, ale Fořtová by to měla vědět.
00:04:22 Víte aspoň, Fořtová, kdo složil Sommertime?
00:04:24 George Gershwin, z opery Porgy and Bess.
00:04:26 Prosím!
00:04:28 O klasicích amerického jazzu ví Fořtová všecko.
00:04:32 Sedněte, píši vám 5.
00:04:37 -Hrabička!
-Ježíši, proč?
00:04:40 Protože vy jste tam taky.
00:05:46 Krásné! Opravdu krásné.
00:05:49 Otec profesor hudby a dceruška si s matčiným vědomím
00:05:54 -krákorá jazzové odrhovačky.
-Prosím tě, jez...
00:05:57 Nekrákorá!
00:05:59 I sám Krautgartner říkal, že jsem vyložený talent.
00:06:01 To mě hned uklidňuje, že to říkal sám Krautgartner.
00:06:05 Jsem rád, že si pamatuješ, co říkal Krautgartner,
00:06:08 ale že já už před půl rokem nařídil, aby se tamto spálilo
00:06:12 nebo rozstříhalo na hadry, na to jste zapomněly obě.
00:06:15 -Chceš pivo?
-Ano, nalij.
00:06:17 Z domova to odejde jako člověk
00:06:20 a u spolužaček se to převlíkne za chuligánku.
00:06:23 Máma se dře v lékárně, já ve škole, každý dělá něco, aby ten život
00:06:27 byl lepší a dceruška vidí smysl života v kalhotách jako trubky
00:06:32 -a v tom "hej-bába-ryba"!
-To už se dávno nezpívá.
00:06:36 Nevím, co se zpívá, nejsem strýček Petr.
00:06:40 Vyndej tu pecku.
00:06:43 V životě jsem ho neviděla. Umřel. Co proti němu máš?
00:06:48 Umřel-neumřel! Tobě pořád straší v hlavě.
00:06:50 Já jsem si nevyvřeštěl na jazz-trubku bourák
00:06:53 posledního typu nebo vilu na Floridě.
00:06:56 Ale zato mám vědomí, že dávám životu prospěšnou práci.
00:06:58 Bude to úplně studený.
00:07:01 Podobné myšlenky si vyžeň z hlavy. Nežijeme v Americe.
00:07:05 A taky si nás ovšem nikdo nevylepuje nad postýlku.
00:07:09 Seď a jez!
00:07:14 Prosím tě, seď a jez!
00:07:22 No nedívej se, půjdeš do sběru, kam patříš!
00:07:24 Já ti dám "hej-bába-ryba"!
00:07:26 Buďto budeš hrát Dalibora,
00:07:28 nebo budeš vymrskán ze společnosti slušných lidí!
00:07:31 Já ti dám ča-ča-ča, já ti dám rock and roll!
00:07:34 Dlouho jsi nebyla řezaná, viď?
00:07:36 V tomhle domě se zpívá jenom...
00:07:40 Tak já ti řeknu, proč jsem si ho věšela na zeď.
00:07:42 Protože se všude směje!
00:07:44 A představovala jsem si, že seš to ty, abys věděl!
00:07:47 -Kam jdeš?
-Utopit se!
00:07:50 Až se najíš!
00:08:03 Na tři neděle doma! Co se mi o tom nazdálo!
00:08:08 Celý život říkám: Všude je tráva zelená...
00:08:15 Co koukáš? Saze nebo co...
00:08:21 MLUVÍ ANGLICKY
00:08:24 Já ti dám pohlavek a ono tě to přejde.
00:08:28 Kdyby si člověk nemohl pobrečet ani po 30 letech za mořem,
00:08:32 zač by ten život stál?!
00:08:39 A pak...
00:08:42 Vzpomněl jsem si na Pavla.
00:08:46 Taková tragédie...
00:08:47 MLUVÍ ANGLICKY
00:08:53 To není legrace, chlapče! Tomu nemůžeš rozumět.
00:08:58 Jsme doma. Mluví se jen česky, jo?
00:09:01 Ty to nemůžeš pochopit. Ty ses narodil tam.
00:09:04 Bobe!
00:09:07 Třistatřiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo...
00:09:13 -Vidíte? Vezu domů Čecha.
-Jen aby nás všechny nezavřeli.
00:09:17 Prosím vás, proč by to dělali? LOKOMOTIVA HOUKÁ
00:09:28 Nazdár!
00:09:30 Nazdár!
00:09:31 Nazdár!
00:09:33 Krajanko!
00:09:36 45 let jsem tady nebyl!
00:12:10 Kdybys věděl, kolikrát se mi o tom zdálo.
00:12:14 Že tady tak stojím... A vůbec...
00:12:19 No vidíš ji!
00:12:23 Já se toho nenasytím.
00:12:26 Já tu snad takhle zůstanu celé ty tři neděle.
00:12:29 Jen tak stát a koukat...
00:12:33 -Tady jsem doma a nikde jinde.
-Já vím, táto.
00:12:39 -Ještě se zlobíš, táto?
-A proč bych se měl zlobit, děvče?
00:12:46 Víš, mě ohromně namíchlo...
00:12:49 Já bych takhle nemohla mluvit o mrtvém bratrovi.
00:12:52 Já vím, že je to dobrodruh.
00:12:55 Ale pořád je to lepší, než když se říká Chopin-budovatel.
00:12:58 -A komu se to říká?
-Ještě se ptej!
00:13:04 -Táto, dneska je zkouška.
-No a?
00:13:08 No... čekají!
00:13:11 -Můžu?
-No a proč už tam nejsi?
00:13:19 Večeře je v ledničce!
00:13:28 Jdeme!
00:14:07 Vítám tě na světě! Na nebožtíka vypadáš docela dobře.
00:14:20 A na ulici se neperu.
00:14:23 -Čí je tohle práce?
-Moje.
00:14:28 A co tohle?
00:14:29 Taky moje. A nečti to, já to znám.
00:14:34 "Hlubokou lítostí zdrcená dovoluji si vám oznámit,
00:14:37 že váš pan bratr s chotí a dcerou tragicky zahynuli
00:14:40 po požití jedovatých hub.
00:14:42 Karpíšková Marie, správce domu."
00:14:46 Půl roku to u sebe nosím jako parte.
00:14:48 Tak pojď!
00:14:50 Pojď!
00:14:52 Vždycky se pral a vždycky mi namlátil.
00:14:55 Ale dneska dostane on, protože vím, zač se peru.
00:15:00 Vždycky měl samý jedničky, nikdy dvojku z mravů!
00:15:03 Já byl ten lump a on byl světlo rodiny!
00:15:05 A teď takový podvod! Tumáš, zakuř si.
00:15:08 Nekouřím. Napiš: 77777.
00:15:13 Na trumpetu netroubil o nic líp než já.
00:15:15 Ale na konzervatoř vzali jenom jeho!
00:15:18 -Co to děláš?
-Ring pro vás.
00:15:20 Protože on troubil Tristana a Isoldu a já troubil ragtime!
00:15:24 To ví svědek, co utekl z domova.
00:15:27 5 sedmiček mám. Co to je?
00:15:30 Telefon první pomoci, bude to potřebovat.
00:15:33 HLUK RVAČKY Z VEDLEJŠÍHO POKOJE
00:15:37 Běž sebrat rybičky a tatínka!
00:15:43 Uklouzl jsem po šnekovi, no...
00:15:47 Dozvím se už konečně, proč jsi to udělal?
00:15:50 Protože chci mít z dítěte člověka.
00:15:52 100x jsem ti psal:
00:15:54 Věřím, že se ti daří, nepiš už o tom.
00:15:57 Ale ne! V každém dopise další fotografie.
00:16:00 Petr na Bermudách se svou jachtou, Petr před svou vilou.
00:16:05 Jen abys mi dokázal, že jsi někdo, a já nic!
00:16:09 Já ti vždycky přál to nejlepší, ty chytráku,
00:16:12 ale holce je 17 a nechtěl jsem, abys jí docela popletl hlavu.
00:16:16 Jaká jachta? Jaká vila?
00:16:18 To sem nepatří! To do toho nepleť!
00:16:21 A co je tedy tohle?
00:16:23 No co... Copak se člověk nesmí dát vyfotit někde na jachtě?
00:16:27 Nebo před hezkým domečkem?
00:16:34 -Pojď, zkusíme to.
-Tak jedeme.
00:16:39 PÍSNIČKA:
00:16:45 Ve prádelníku odpočívá tiše
00:16:50 staré album z růžového plyše,
00:16:54 z toho alba vaše mládí dýše,
00:16:58 rodičové milí.
00:17:04 Na obrázku v kruhu dávných lásek,
00:17:08 s hrůzou vidím, žes byl, otče, pásek,
00:17:13 za charleston že vám v onom čase taky hlavu myli.
00:17:23 Páni rodičové, učitelský sbore,
00:17:27 netrestejte dítky, když jsou rytmem choré,
00:17:31 nýbrž tančete a pějte s nimi do-re-mi-fa-sol-la-si-do.
00:17:37 Synové a dcery velice vás prosí,
00:17:41 aby směli nosit, co se dneska nosí,
00:17:46 Nehněvejte se a pějte s nimi do-si-la-sol-fa-mi-re-do!
00:18:10 Nelámejte hole nad dítkami svými,
00:18:14 když vypukne v kole, charleston a šimi.
00:18:18 Znali jste to taky, tak to zkuste s nimi!
00:18:22 Do-re-mi-fa-sol-la-si-do!
00:18:30 Mládeži, podržte se!
00:18:32 Dneska mi to táta nejen povolil, ale i sám mě sem poslal.
00:18:35 Tak to bude konec světa.
00:18:47 OPILECKY SI NOTUJÍ
00:18:59 Podívej, někdo k nám jde.
00:19:02 Hezký, moc hezký, ale teď už si jděte lehnout.
00:19:08 Ano.
00:19:10 Ano.
00:19:18 Pojď sem.
00:19:21 Hele, jeden jsme našinec a jeden ne.
00:19:25 Pšššt!
00:19:27 Tiše! Bob už spí!
00:19:40 Je on profesor hudby a já Čechoameričan
00:19:44 nebo on profesor hudby a já Čechoameričan?
00:19:50 -To jsem asi neřek dobře, viď?
-Nevadí, já vám rozumím.
00:19:54 -Ano?
-Ale teď musíte do postele.
00:19:56 Taxi!
00:19:59 Děkujeme. Jdeme!
00:20:21 Musíme si něco vymyslet na Pavlínu. Rozumíš? Na Pavlínu!
00:20:30 -Hotel Jalta. -Hotel Jalta?
-Hotel Jalta.
00:20:43 Nazdááár!
00:20:53 -Tak jenom na skleničku!
-Hotel Jalta.
00:21:42 -Dobré jitro.
-Dobré jitro.
00:21:44 Pavle! Pavlíčku! A co pusu?
00:21:50 -Pavle...
-Aha.
00:21:52 Promiň, spěchám. Víš, co já mám starostí?
00:22:25 -Žvejká! -Kdo?
-Chopin!
00:23:33 Chci zapomenout na to, co se stalo.
00:23:36 Ale přesto:
00:23:38 Fořtová, Křečková, Rabiška, Kvapil, Osner, Kubát
00:23:43 a ti ostatní by si měli uvědomit, že páchají hřích sami na sobě.
00:23:49 Jsem člověk snášenlivý, ale co nenávidím, to je jazz.
00:23:54 Tak proč tě pouštěl na tu zkoušku?
00:23:58 Tohle svědčí jen o vaší nerozvážnosti mládí.
00:24:04 Lidský život není tak dlouhý, aby nebylo škoda každé chvilky,
00:24:12 kterou promarníte...
00:24:22 Pokračujte, pokračujte, já nebudu dlouho zdržovat.
00:24:34 Každý, kdo se může bez zábran procházet zahradami klasické hudby
00:24:44 a místo toho dává přednost pochybnému pohybu
00:24:50 v zakouřených lokálech, ten dříve nebo později
00:24:53 pozná pošetilost takového počínání.
00:24:56 -Protože co je to jazz, Kubáte?
-Osner. -Osnere?
00:25:01 Opium! Nic než opium!
00:25:06 Myslím, že názorný příklad by hovořil za dlouhé odstavce.
00:25:14 Vezměme si prostý hudební motiv.
00:25:17 Třeba...
00:25:21 Slyšíte?
00:25:34 Slyšíte, jak je to krásné?
00:25:40 Tak to hraje člověk.
00:25:42 A co z toho udělá jazzový fanda?
00:25:55 -No není to hrozné?
-Není! -Je!
00:26:04 Teď by ještě chybělo, aby k tomu přišel
00:26:07 lecjaký bezduchý textař, který by připojil svůj výplod.
00:26:11 Třeba:
00:26:12 Já vám, lidi, mám tetu, ta vám troubí na trumpetu...
00:26:19 -Já ji umím celou!
-Celou!!! -No dobrá.
00:26:23 PÍSNIČKA:
00:26:26 Já vám, lidi, mám tetu,
00:26:29 která troubí trumpetu,
00:26:32 a ta teta na trumpetu umí třeba tuhletu.
00:26:41 Nedal bych nic na světě tetu k téhle trumpetě,
00:26:46 vyčítám však svému strýci, že nechce tlouct nástroj bicí,
00:26:50 k trumpetě a k mé tetě.
00:26:53 Strýče, ach, ty zlobo, ty, představ si ty soboty,
00:26:57 teta troubí na trumpetu, ty jí tlučeš do noty.
00:27:04 Jednou neděle byla, teta zase troubila,
00:27:08 strýc z lásky popad buben, tolik se mu líbila.
00:27:17 Tatíček to slyšel, ven z komůrky vyšel,
00:27:21 basu si dal udělati, s klárinetem přišel.
00:27:28 Od té doby v kvartetu teta troubí trumpetu
00:27:32 a s ní otec, strýc i matka přirozeně tuhletu.
00:27:36 Tadádadam-tadádadam, tadamta-data-tamtada!
00:27:41 A tím pádem jistěže, je jim lépe na světě.
00:27:45 A to je ta nová píseň o tetě a trumpetě!
00:27:53 Strašné, co?
00:27:56 Sednout!
00:27:59 Nezlobte se, soudruhu profesore,
00:28:01 ale myslím, že je správné, abych to řekl:
00:28:04 Mně se ta písnička docela líbí.
00:28:08 Vždyť mně taky, lidičky!
00:28:30 Good morning!
00:28:33 Tady vždycky byla koupelna!
00:28:37 -Yes?
-Pardon.
00:29:13 -Už jsi vstal?
-Ježíši, tys mi dal!
00:29:16 Posaď se, Pavle.
00:29:22 Já nemůžu, já musím do školy.
00:29:26 Nemusíš, já už tam byl.
00:29:37 Co?
00:29:38 Už jsem tam byl. Ve škole. Za tebe.
00:29:47 Ještě spí a v lahvi ani kapka.
00:29:56 Taková podlost.
00:29:59 Využít toho, když má člověk srdce na dlani a pak jít
00:30:03 a dát v sázku jeho důstojnost, jeho dobré jméno, jeho...
00:30:07 Proč? No proč?!
00:30:10 Tak řekni, k čemu ti to bylo dobré?
00:30:13 Potřeboval jsem nutně vědět, jestli si mohu zahrát na bratra.
00:30:17 -Tím to totiž nekončí.
-Prosím?
00:30:20 Ty jsi hned tak vyděšený.
00:30:22 Teď se klidně oblékneš do mých šatů a půjdeš dolů na oběd.
00:30:29 Tam k tomu stolu, kde je takovej praporek.
00:30:34 A u stolu sedí takový... No, vždyť už je poznáš.
00:30:37 -Proč bych to dělal?
-Protože tě o to prosím.
00:30:41 Odpoledne je okružní jízda Prahou a zítra je Karlštejn
00:30:45 a pozítří Karlovy Vary a pak týden Slovensko.
00:30:47 Tři neděle nádherné dovolené.
00:30:51 Mně jde o to, abych poznal, jak to tu teď opravdu vypadá, víš?
00:30:58 Zevnitř myslím, Pavlíčku. Seď a nevzrušuj se.
00:31:02 Až se dozvím, co potřebuju, tak ti tohleto vrátím
00:31:07 a před tvou ženou vezmu všecko na sebe.
00:31:13 To je přece korektní návrh, ne?
00:31:16 To není korektní návrh, to je vydírání.
00:31:21 -Co o tom soudíš ty?
-Vracej šaty, řeknu jí to sám.
00:31:26 Prosím...
00:31:28 Ale kdyby sis to rozmyslel, tak čekám na tebe.
00:31:32 Do dvou.
00:31:34 A ve čtvrt na tři se připrav na nepříjemnou návštěvu.
00:31:37 Bude to zajímavé čtení pro tvou manželku.
00:31:45 Táto, proč to děláš?
00:31:47 -Tak co?
-Svlíkat!
00:31:53 Prosím...
00:32:00 Dobře, že jdeš. Jako na zavolanou!
00:32:03 Chtěl jsem s tebou mluvit o té písničce.
00:32:06 O to právě jde. Kde jsme to zůstali?
00:32:08 Strýče, ach ty zlobo, ty, představ si ty soboty.
00:32:12 Je to tak, že jo.
00:32:13 Teta troubí na trumpetu, ty jí tlučeš do noty.
00:32:18 Už si celý nepamatuju. Kde se to v tobě vzalo?
00:32:23 Neříkej, že jsi to nezpíval s chutí.
00:32:27 Jednou neděle byla, teta zase troubila...
00:32:35 Nejdřív se mi to zdálo moc dada, ale pak jsem si vzpomněl
00:32:38 -na E. F. Buriana.
-Chlupatý kaktus mám tak rád...
00:32:41 Nebo v Osvobozeným divadle:
00:32:43 Že se nestydíte, takhle kazit dítě,
00:32:45 zvláště, není-li vaše.
00:32:47 Táta mi taky prorokoval, že skončím na šibenici.
00:32:49 Ale na šibenici se nekončí proto, že se zpívají rozpustilý písničky.
00:32:54 Zdálo se nám, že je suchar, a podívejte se na něj!
00:32:57 Jak je to dál?
00:33:18 Soudruhu profesore, my jsme přišli za vámi.
00:33:22 Přišli jsme vám říct, že jste kanón, no...
00:33:25 Slyšíš?
00:33:27 Ne že bychom chtěli obtěžovat, ale chtěli jsme se zeptat...
00:33:31 Prostě jestli byste nepřišel někdy na naší zkoušku.
00:33:35 -Proč?
-No proč...
00:33:38 Ukázalo se, že s čím my zápolíme, vy už máte dávno v malíčku.
00:33:44 Myslím, že tohle je konec mnohaletýmu nedorozumění.
00:33:47 Přece, kdo dovede takhle válet, ten musí mít rád mladý lidi, ne?
00:33:53 -Copak vy jste mysleli, že nemám?
-No... to ne...
00:33:59 Budu o tom uvažovat.
00:34:04 Tě prsk! Teď jsi tomu teda dal!
00:34:07 Je kapánek jinej než ráno, no...
00:34:09 Doufejme, že to byl jen podmíněný reflex.
00:34:17 Pavlínko, chtěl bych ti něco říct...
00:34:21 Já tobě taky, Pavlíčku!
00:34:24 Je to něco, co v sobě nosím půl roku.
00:34:26 Já 15 let! Podrž to!
00:34:29 Táto, dneska jsi byl ohromný!
00:34:33 Jdi nahoru, my si tady musíme něco vyřídit.
00:34:36 Tak slyšela jsi? Nebo chceš pohlavek?
00:34:39 Teda fakt, já už jsem tady jen proto, abych nosila jedničky!
00:34:45 Prý jsi krásně zpíval! Válels to jak Elvis,
00:34:51 abych mluvila slovy tvé dcery.
00:34:54 No, to je to, co ti chci říct.
00:34:57 Celá třída tleskala, chtěla přidat a ty jsi přidával.
00:35:01 -Kam prý se hrabe Luxemburk.
-My jsme zrovna...
00:35:04 Teď nech mluvit mě! Už jsem mlčela dost dlouho.
00:35:09 Moh bys mi říct, kam jsi na ty písničky chodil?
00:35:13 A to se ptám docela vážně.
00:35:15 Chceš tím snad říct, že mi nevěříš?
00:35:20 Po takových krásných 20 letech?
00:35:22 Krásných? To možná pro tebe.
00:35:27 Neurážej se. Jednou jsi to musel slyšet.
00:35:30 Víš...
00:35:31 O tobě každý ví, že jsi skvělý člověk
00:35:34 a že děláš všechno proto, aby byl svět lepší.
00:35:37 Ale že já pendluju 15 let mezi lékárnou a kuchyní,
00:35:39 to nevidíš. Já to dělám ráda, ale...
00:35:43 Chtěla bych se někdy doma aspoň zasmát!
00:35:45 -Nebo se jít někam pobavit.
-Když pobavit, tak pobavit!
00:35:51 Pobavíš se!
00:36:57 -Good day, mister Fort.
-Dobrý den.
00:37:19 Co s tím chceš dělat?
00:37:21 Já nic. Ale ty máš od půl třetí brigádu.
00:37:25 -Mám co?
-Brigádu! Na Březince.
00:37:29 A buď tam včas!
00:37:31 Nerad bych kvůli tobě přišel o zlatý odznak.
00:37:35 Už jsem ho měl 5x za sebou.
00:37:39 Má tohle něco společnýho s tou brigádou?
00:37:57 Tak teď máš, co jsi chtěl.
00:38:08 Sakra, já už nemůžu.
00:38:21 -Pozor, copak nevidíš?
-Vůbec ne!
00:38:26 Leje ze mě, že nevidím na oči.
00:38:28 -Fořte, písek! -Co písek?
-Asi ho přivezli, no...
00:38:35 -Je ti dobře?
-Nic mi není!
00:38:38 Jenom mám vztek, že je tu tolik lidí a pořád se řve: Fořte!
00:38:42 Fořte!
00:38:44 Já jsem ti vždycky říkal, že se do toho moc ženeš.
00:38:47 Říkal-neříkal! Už toho mám dost!
00:38:49 Fořte, padat!
00:38:52 Pojď sem.
00:38:54 Kdyby tak na Západě věděli, že si i ředitel školy
00:38:58 tady musí přivydělávat motykou!
00:39:30 Takový pohled nemají nikde. Pro mne nejkrásnější na světě.
00:39:37 Počkejte za pár let.
00:39:39 Tisíce nadšenců pracují, aby Praha byla ještě krásnější.
00:39:48 Nejste dneska z formy? Vždyť je to věčnost!
00:39:53 Takhle si nevydělám ani na suchý brambory!
00:39:57 -Tak polez nahoru a shazuj.
-Já jsem totiž řidič, vašnosto.
00:40:01 Řidič, žádnej brigádník. Zadarmo bolej ruce.
00:40:05 Jak to, zadarmo? A proč to teda dělám?
00:40:09 Jó, to já nevím. Asi z nadšení.
00:40:11 Já vám ho neberu. Ale prosil bych přidat, přidat.
00:40:15 -Děje se něco?
-Ne, vůbec nic.
00:40:18 Jen že se jeden dře jako mezek a druhej si sedí a má řeči.
00:40:24 Prosím vás...
00:40:27 -Podejte mi ruku.
-Hrozně rád.
00:40:32 -Tak dáme se do toho, ne?
-Beze všeho.
00:40:35 S takovouhle pomocnicí jsem schopen přeházet Krkonoše.
00:40:39 -Prosím?
-Nic, nic...
00:40:41 Ptal jsem se jen, co děláte v neděli.
00:40:43 -Děláte si legraci?
-Ne, vůbec ne.
00:40:46 Neděle je přece dlouhá, když je člověk sám, ne?
00:40:48 To je při sobotě příhodná otázka.
00:40:51 -Víte co?
-No...
00:40:55 -Dodělejte si to sám.
-Počkejte!
00:40:59 -Mohl byste se stydět.
-Totiž... A sakra!
00:41:12 -Co je to za ženskou?
-Přece češtinářka.
00:41:17 To já vím. Já myslel lidsky!
00:41:55 Ale že vás to dneska tak vzalo, pane profesore.
00:41:59 Ále, víte, vzal jsem něco na sebe a nevím, jestli to unesu.
00:42:03 Vy? Jakpak ne!
00:42:06 -Teď pěkně kafíčko a zalehnout.
-Však už se těším.
00:42:16 No pojď honem, to budeš překvapenej.
00:42:18 Víš, kdo přijel? Robert z Ameriky!
00:42:21 No Bob! Ten chlapec po Petrovi.
00:42:24 Hello, strejdo, to koukáš, viď?
00:42:35 Pavle, prosím tě, otevři to. Dej pozor, ať se neřízneš.
00:42:42 Au!
00:42:45 Toho pašáka, co to vynalez, by měli vodit po bytech, aby to otvíral.
00:42:53 Tohle by mě mohlo dopálit! Majonéza, uherák, artičoky!
00:42:58 Ještě nadívanýho páva pro toho drzýho kluka z Ameriky.
00:43:02 Proč sem leze?
00:43:04 Ale on za to nemůže, že jsme se dneska pohádali.
00:43:08 Měli bychom si vážně popovídat. Už si přestáváme rozumět, Pavle.
00:43:14 Ty dokonce tajně kouříš, to je přece zbytečný.
00:43:22 Slyšíš?
00:43:24 No neslyšíš?
00:43:28 PÍSNIČKA:
00:43:29 Kdybych potkal Ginu Lolobrigidu,
00:43:34 kdyby řekla přijď, já za ní nepřijdu,
00:43:38 není možná, nebude má,
00:43:42 to co ty máš, moje milá, ona nemá.
00:43:50 Kdybych měl mít Saganovou za ženu,
00:43:55 tak ji kvůli tobě, moje milá, zaženu,
00:43:59 není možná, nebude má,
00:44:02 to co ty máš, moje milá, žádná nemá.
00:44:10 Tvé oči jsou dvě okénka do nebe,
00:44:13 podívám se a jsem zcela bez sebe,
00:44:17 jednou možná sama poznáš,
00:44:21 že jsi jenom pro mne a já pro tebe.
00:44:28 -Proč to zpíváš?
-To napsal strýček, táto.
00:44:32 To je něco jiného. Běž pomoct mamince, děvenko.
00:44:37 -Počkej na mě a nezpívej!
-Nebude.
00:44:42 Proč jsi to udělal? Co to máš co dělat?
00:44:45 Mám k tomu své důvody.
00:44:49 Počkej!
00:44:53 To je hodný chlapec, pořád myslí na tatínka.
00:44:58 Mám ti o něm vyprávět?
00:45:00 Zítra, Bobe. Nebo až se Pavel vrátí.
00:45:03 Až se vrátím? Ježíši, kam zase jdu?
00:45:10 Takže bychom mohli přejít k dalšímu bodu naší schůze:
00:45:14 Příprava besedy s občany. Co říkáte, soudruhu profesore?
00:45:20 Soudruhu profesore!
00:45:25 -Myslím, že bychom mohli. Doba pokročila... -Že ano.
00:45:32 Tak.
00:45:33 Referát na téma socialistická morálka přednese soudruh Fořt.
00:45:38 Tak prosím.
00:45:41 Já jsem přistupoval odpovědně k tomuto úkolu, že ano...
00:45:52 Jako vždycky.
00:45:56 Dlouze jsme nad tím uvažoval.
00:46:03 Co to...
00:46:06 Co to vlastně je...
00:46:10 Co to vlastně je socialistická morálka?
00:46:14 Až jsem...
00:46:17 Až jsem tedy....
00:46:21 Až jsem tedy dospěl...
00:46:31 Až jsem dospěl k otázce, co to vlastně je.
00:46:38 -To není lehká odpověď.
-To bych prosil.
00:46:43 A tak mě napadlo...
00:46:46 Možná, že se budete smát...
00:46:50 Napadlo mě, aby na takovou otázku odpověděl někdo, kdo neví,
00:46:58 -jak tady žijeme.
-To je zajímavý výklad věci.
00:47:03 Morálka je přeci jenom jedna, tady jako v Americe.
00:47:06 -No...
-Řekl by ten člověk.
00:47:10 A my bychom řekli: Pane, to jste na omylu.
00:47:13 Já bych mu na to řekla:
00:47:14 Podívej, ty chytrolíne, mě před 3 lety popad žlučník.
00:47:18 Od tý doby jsem byla 3x na kúře v Karlových Varech.
00:47:22 No, když na to máte... Řekl by ten z Ameriky.
00:47:26 Houby na to mám, já bych mu na to řekla.
00:47:29 Která průvodčí kdy měla na Karlovy Vary 3x po sobě?
00:47:34 Ještě se divíš, ty postavo, že mně to myslí jinak než tobě?
00:47:38 -To bych mu řekla já!
-Fořt jde na to správně.
00:47:42 Nebo bych ho dovedla k panu profesorovi a řekla bych mu:
00:47:45 Tenhle člověk, při vší své práci odpracoval stovky hodin zadarmo.
00:47:50 Ten by koukal!
00:47:53 Nebo v neděli dopoledne, když ty ještě spíš,
00:47:56 kolikrát hraje v klubech dělníkům vážnou muziku,
00:47:59 aby se naučili, co je krásný a co ne!
00:48:02 -A chce něco za to?
-Nechce.
00:48:04 Chce něco za ty přednášky, za vysedávání v občanským výboru
00:48:08 kvůli lidem, kteří mu za to nedovedou ani poděkovat?
00:48:11 No tak vidíš?
00:48:12 A proč myslíš, že to vlastně dělá?
00:48:14 Protože už myslí jinak než ty!
00:48:18 Ale proč myslí jinak? Proč? Řekl by ten nevěřící Tomáš...
00:48:23 To už byste mu snadno vysvětlil.
00:48:30 Děkuji soudruhu Fořtovi za ten šťastný nápad.
00:48:34 Přál bych mu, aby se mu podařilo vše tak říct i na té besedě...
00:49:01 Dobrý den, pane profesore.
00:49:13 Zpíváte si, co?
00:49:15 Láhev whisky! Na brigádě jste byli?
00:49:20 -A hřbet vás bolí jako mě?
-Na koho tu řveš?
00:49:24 Protože je to pravda!
00:49:25 Já po vší práci ve škole, abych ještě skládal písek,
00:49:28 vysedával na schůzích, o přednáškách ani nemluvě,
00:49:31 a vy si tady...
00:49:33 Ale to je švagr, pane profesore. Bohoušek z Hradce.
00:49:38 Přijel do Prahy za odměnu, pane profesore.
00:49:41 A jakou já mám odměnu? Stovky hodin za Prahu krásnější!
00:49:45 A besedy s občanstvem a besedy po závodních klubech.
00:49:49 -Tak proč to děláš, ty nádhero?
-Copak já vím?
00:49:51 Když nevíš proč, tak to nedělej.
00:49:55 Nesnesu, aby sis tu prozpěvoval, když já sotva lezu.
00:50:00 -Pudeš sám, nebo ti mám pomoct?
-To je pan profesor, Bohoušku.
00:50:04 Nemáte právo!
00:50:06 Zpívat, to umí každý, ale když jde o práci,
00:50:09 tak to máte obě ruce levý.
00:50:12 Tak podívej:
00:50:13 Tyhle ruce udělaly zadarmo už takovou hromadu cihel,
00:50:16 že ty bys na ni ani nevylez!
00:50:18 Ha, há! Ani kuře zadarmo nehrabe!
00:50:20 Když jsi kuře, tak jdi na dvoreček a nezacláněj mezi lidma!
00:50:23 Bohoušku, ježíšmarjá, to je pan profesor!
00:50:28 Nazdar, Pavlínko! Zámecká 4.
00:50:33 Já nevím, kde mi hlava stojí,
00:50:35 a tebe jen zajímá, proč mě vynesli z hospody.
00:50:37 Vynesli, no! To už se stává!
00:50:41 Už jsem měla starost. Za 20 minut mi jede vlak.
00:50:44 Tak na shledanou.
00:50:45 Pojď, pojď. Mně by zajímalo, proč to udělali, víš?
00:50:49 -No, proč se dělají takové věci?
-No proč?
00:50:52 -Nevím, nelíbil jsem se jim...
-Ale proč?
00:50:55 Hulákali tam, no...
00:50:58 Hulákali a pili.
00:51:00 Já jsem jim to vytknul.
00:51:06 A co ta láhev?
00:51:09 Tu vypiju! Až do dna, rozumíš?
00:51:13 A nepřestanu, dokud nebudu docela namol.
00:51:16 Snad se mi potom trochu vyjasní v hlavě.
00:51:18 No nevadí, Pavlíčku...
00:51:20 Víš, co to je být mezi svými lidmi a nerozumět jim slovo?
00:51:24 Nebudu ti nic vysvětlovat. Jde mi především o to dítě!
00:51:28 -Tobě není dobře, viď?
-Ježíšmarjá!
00:51:31 Co je na tom, když si tady profesor koupí něco k pití?
00:51:36 Prosím vás, dejte mi něco.
00:51:40 A co máte? Zuby?
00:52:06 A vždycky si je pletli, i doma, když byli ještě malí.
00:52:10 Tak třeba:
00:52:11 -Tvůj táta neměl rád...
-Podívej!
00:52:15 Ta... Ovoce. Co jsi říkala?
00:52:21 Že tvůj táta neměl rád, když mu drhli krk.
00:52:24 Tak řek mýmu tátovi, aby šel dvakrát.
00:52:26 A on šel. On byl vždycky dobrák.
00:52:30 No, chybičky má, to se ví, ale...
00:52:33 Někdy to s ním není k vydržení. Někdy nezná bratra.
00:52:38 Ale dneska překvapil. Celá třída koukala.
00:52:40 Co bys udělala, kdybych tě teď políbil?
00:52:43 Co?
00:52:46 Co bys udělala, kdybych tě teď políbil?
00:52:48 -Teď?
-Teď.
00:52:51 Tak to zkus a uvidíš.
00:52:53 -Jak to myslíš?
-Tak to zkus a uvidíš.
00:52:59 Tak já si vezmu tu utěrku.
00:53:02 Člověk se tady snaží, aby ho rozptýlil,
00:53:04 konverzuje, vypráví kdeco, přemýšlí...
00:53:08 Ledaže jsi to řekl z pocitu osamělosti.
00:53:13 A to tě nenapadlo?
00:53:16 Jak je člověku na mým místě?
00:53:20 Že ho to přímo žene k někomu pro dobré slovo?
00:53:24 -Pro trochu něhy a pro pohlazení?
-To je fakt.
00:53:29 Promiň.
00:53:34 Ano, přesně! A tím to přejdeš.
00:53:36 Víc ti to neříká?
00:53:39 A víš, co to znamená pro mě?
00:53:42 Víš, co to pro mě znamenalo, když jsem tě poprvé spatřil?
00:53:47 Když jsem tam stál sám, jediný na světě...
00:53:51 -A s tím kufrem?
-A ven! A hned!
00:53:55 -A i s tím kufrem!
-Přece ho nemůžeš vyhodit.
00:53:58 Děvče, vždyť je to cynik!
00:54:00 Já tu hraju nejtrapnější roli svého života...
00:54:02 Chci říct: Marně si lámu hlavu, co s ním bude dál a ten pacholek...
00:54:06 Co to máš, táto?
00:54:08 Mám láhev, láhev whisky.
00:54:11 A udělám s ní, co budu chtít.
00:54:15 Když budu chtít, vyhodím ji z okna.
00:54:18 A když budu chtít, tak ji vypiju.
00:54:20 V tomhle mám jasno.
00:54:22 A na ostatní se zeptám na povolaných místech.
00:54:27 Má úcta.
00:54:33 Víš, co to je ztratit tátu? Jak člověk přímo prahne...
00:54:45 Copak mi nerozumíš?
00:54:48 Jo, rozumím.
00:55:00 -Tak už jste se vrátil, Mr. Ford?
-A nevíte, kam jsem šel?
00:55:06 To je dobrý...
00:55:10 -Váš klíč!
-Aha! Dejte ho sem.
00:55:13 Já na sebe počkám.
00:55:18 A pošlete mi černou kávu a všechny časopisy, které máte.
00:55:23 -Prosím.
-I dětské!
00:55:30 To je ten s tou motykou.
00:55:34 Všechny časopisy pro pana Forda na 415.
00:55:38 Ano, všechny! Hlavně Mateřídoušku.
00:56:52 Moment.
00:56:55 To nebyl jazz, to byla pohřební hudba.
00:56:59 Já se chci dneska bavit!
00:57:16 OSLOVÍ HO ANGLICKY
00:57:18 Promiňte, ale rozhodl jsem se, že 3 neděle nepromluvím anglicky.
00:57:22 Vy neumíte česky? To se mi hodí!
00:57:33 Nevěřte tomu, to je jen maska.
00:57:35 Já vyvádím jen proto, že je mi do breku.
00:57:38 -Nerozumím.
-Jinak bych vám to nevykládal.
00:57:44 Umíte si představit, jak je člověku,
00:57:47 který najednou pozná, že pro nikoho nic neznamenal?
00:57:51 Víte, co udělá takový člověk? Hodí to všecko za hlavu.
00:57:55 Rodinu, školu, zkrátka všecko, pro co kdysi žil.
00:57:59 Na zdraví.
00:58:02 Já to dneska rozsvítím, to jste ještě nezažila!
00:58:40 Dobrý večer.
00:58:42 Počkejte! Počkejte, prosím...
00:58:44 Já vám všecko vysvětlím.
00:58:48 -Ještě se vám tolik líbím?
-Vůbec ne. Totiž...
00:58:51 Pardon.
00:58:52 Totiž líbíte. Proč?
00:58:53 Takový člověk chce vychovávat děti!
00:58:59 Pavlínu. Volat Pavlínu.
00:59:09 Ano.
00:59:10 Ano, ano.
00:59:12 Ne.
00:59:14 Ne, Pavlíčku, nikomu jsi dneska nepřipadal divnej.
00:59:19 Ano, rozumím.
00:59:21 Kdyby mi cokoli kdokoli vyprávěl, tak to není pravda.
00:59:27 Tak buď zdráv.
00:59:34 Vždyť je to nemoc jako každá jiná.
00:59:36 Tady doktor je můj přítel, vyšetří ho.
00:59:42 Jenom musím vědět, čím začít.
00:59:51 Vyprávějte mi o svém manželství.
00:59:54 Jak? Povšechně?
00:59:57 Povšechně, samozřejmě. To víte, že ne...
01:00:01 Ostatní tu zůstaňte, budu vás ještě potřebovat.
01:00:08 Pavel je zlatej člověk a mě to hrozně mrzí,
01:00:12 -že dneska v poledne...
-A co bylo v poledne?
01:00:16 No?
01:00:18 No co bylo v poledne?
01:00:39 Odcházím krajně neuspokojen. Můj favorit je Brejchová.
01:00:42 Samozřejmě kromě tebe.
01:00:43 Všechny ostatní jsou pouhé snaživé amatérky.
01:00:50 Jarmilo...
01:01:04 -Prosím.
-Ještě můj klíč.
01:01:06 -Vy už jste si bral, pane.
-To jsem nebyl já.
01:01:10 -Viděls?
-Brali si klíč.
01:02:50 Taky by ses nejradši rozbrečela?
01:02:59 Slyšíš?
01:03:08 PÍSNIČKA:
01:03:10 Ulehla rosa do trávy,
01:03:14 kam uléhá tak ráda,
01:03:19 ustal i vánek vrtkavý,
01:03:24 nic ho už nenapadá.
01:03:29 Přestaly šumět koruny,
01:03:34 jež bez vánku to neumí,
01:03:38 a kaštan, to se rozumí,
01:03:42 ke spánku listí skládá.
01:03:48 Svinuli sítě pavouci
01:03:53 a datel začal netlouci
01:03:57 a přišlo ticho tichoucí
01:04:02 a to byla ta zrada!
01:04:14 Myslíte si, co to tluče, že snad bednář na obruče,
01:04:18 říkáte si, co to je, co mi nedá pokoje?
01:04:22 Pane, tohle není vůbec bednář ani dřevorubec,
01:04:27 takhle buší srdce mé, protože je ztracené!
01:04:31 Víc než bednář na obruče,
01:04:35 mnohem víc mé srdce tluče,
01:04:39 jako perlík, jako zvon,
01:04:43 neboť vidí, je to on.
01:04:49 Usedla rosa do trávy,
01:04:53 zvědavá, kdo to tluče,
01:04:58 zved se i vánek zvědavý
01:05:02 a vzal ji do náruče.
01:05:07 Procitlo brouků tisíce
01:05:11 a cvrčci ze všech nejvíce
01:05:15 a potvrdili v muzice,
01:05:19 že jen ty jsi ten pravý.
01:05:30 POTLESK
01:05:43 -Já tě miluju.
-Hm, pochopitelně.
01:05:46 Já ti hned řeknu, co bude dál.
01:05:48 -Řekne se to našim. -A co?
-No že se milujeme!
01:05:52 To přece musejí pochopit.
01:05:54 Podívej se:
01:05:55 Ty jsi byl strašně opuštěný a tak jsi přilnul
01:05:58 k první půvabné bytosti, která ti rozuměla.
01:06:00 A já jsme k tomu nemohla zůstat lhostejná.
01:06:02 Ty se budeš mít šíleně dobře. Nahradím ti matku i otce.
01:06:07 Ovšem až po svatbě. A svatba bude v listopadu.
01:06:10 Už?
01:06:13 V listopadu 1966.
01:06:16 A do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ tady, je to zadarmo.
01:06:21 -Vždyť seš po Americe celá žhavá!
-To si myslí táta.
01:06:25 Ale von plete dohromady věci, který nemají nic společnýho.
01:06:30 Jé! A řekne se to Křečkový.
01:06:33 -A co?
-Že se milujeme. Ta pukne vzteky!
01:06:36 Bobe, co soudíš o manželství jako takovém?
01:06:41 No...
01:06:43 Já totiž nejsem žádná putička domácí!
01:06:47 Budu ti ženou, milenkou, spolupracovnicí...
01:06:51 -Ve mně najdeš něhu, upřímnost...
-Já tě miluju.
01:06:57 To už jsi říkal.
01:07:05 Já tě asi doopravdy miluju.
01:07:09 Víš...
01:07:11 To je docela něco jiného, než tam v kuchyni u toho nádobí.
01:07:14 Já prostě...
01:07:20 -Prosím tě, jdi dál.
-Tak prosím. Takhle se mi líbíš!
01:07:46 Nevěřím! Rozumíš? Nevěřím!
01:07:49 To jsou noviny a těm už nevěřím dávno.
01:07:52 U nás o vás píšou, jako byste hlady neviděli,
01:07:56 a tady zase: "Les antén nad šumavskou vískou."
01:08:00 My víme, jak se to aranžuje pro fotografa!
01:08:05 BOUCHÁNÍ NA ZEĎ
01:08:08 Ticho tam! Tady je nešťastný člověk!
01:08:11 Já tady chtěl zůstat, abys věděl.
01:08:13 Proč myslíš, že hraju tu komedii?
01:08:20 "Česká filharmonie mezi třineckými válcíři."
01:08:24 Prosím tě, odkdy se válcíř zajímá o filharmonii?
01:08:29 Řekni před ním Beethoven a vezme tě něčím přes hřbet.
01:08:34 -Ty pitomo.
-Nebuď sprostý a nech mě spát.
01:08:38 Na to já ti nenaletím.
01:08:40 To víš, miláčku, to já tak nenechám!
01:08:45 Ach jo...
01:08:57 Tak kde jsme to přestali?
01:09:00 Věřte mi, že už mi bylo kolikrát líto, že nebyl jako jeho bratr.
01:09:07 Ten v Americe, co umřel.
01:09:13 Vždyť to může být jenom přepracovanost.
01:09:18 -Nebo ženská!
-Každý muž v tomhle věku...
01:09:21 Ne, vyloučeno! To je naprosto vyloučeno!
01:09:30 Dobrý večer.
01:09:38 Tak já ti řeknu, jak to je! Smluvili jste se na mě všichni!
01:09:43 I ten ředitel, co se mu líbí jazzová písnička,
01:09:46 i když se v ní nezpívá o vítězství socialismu,
01:09:49 i ten chlap, co vynáší lidi z hospody.
01:09:53 Sundej tu blbost, když s tebou mluvím!
01:09:55 Milý Petře, lidská trpělivost má své meze.
01:09:59 Poslouchal tě bez přerušení 6 hodin a 37 minut.
01:10:05 Teď vstanu a vyhodím tě z okna.
01:10:09 Tak mi dej čestný slovo, že to tak nebylo.
01:10:11 Dám ti přes hubu!
01:10:13 Protože jen urážíš ty statisíce lidí,
01:10:16 který jsou 1000x cennější než ty!
01:10:19 Stavějí totiž něco, čemu ty ses jen podíval na zuby!
01:10:23 Jako handlíř kobyle, aby snad nekoupil špatně!
01:10:27 Neblázni!
01:10:32 Máš pravdu.
01:10:35 Stejně bys to nepochopil.
01:10:42 Když je to všechno tak náramný, jako když to vymaluje,
01:10:47 tak proč si tvá vlastní dcera nesmí zazpívat s dixilandem?
01:10:53 Protože mám o ně strach. Nechci, aby mysleli jako ty.
01:10:57 Tedy aby byli takoví jako ty.
01:11:00 A ukázalo se, že jsem měl pravdu.
01:11:05 Ty že jsi nešťastný člověk, ty pitomo?
01:11:09 Ty máš jen zmatek v makovici!
01:11:12 Za den se nedá pochopit to, co se dělo celá léta.
01:11:16 Já jsem nešťastný člověk, víš? Já!
01:11:19 Mně ublížili.
01:11:20 Protože žiju a pracuju jen pro ně a oni vědí, že je nemám rád.
01:11:27 Stačí, aby jim někdo zazpíval písničku v horkém rytmu,
01:11:32 a už je pro ně kanón.
01:11:35 -To tě tak sebralo?
-Jo, budeš se divit.
01:11:39 Já přece nemám nic proti rock and rollu.
01:11:42 Jen jsem nechtěl, aby z nich nadělal blbečky.
01:11:45 Tak až se probudíš, přijď na zkoušku.
01:11:47 Já ti ukážu, jak se na ně musí.
01:11:50 -Když se chceš líbit.
-Já se nechci líbit.
01:11:55 Ztracenej případ.
01:12:15 -Prosím. -Ne, děkuju. Čaj!
-Ano, přinesu.
01:12:20 Děkuji.
01:12:24 -Fis! -Co fis?
-Je tam fis!
01:12:28 -To vám dělá často?
-Ne, soudruh je tady poprvé.
01:12:32 Ne, já myslím Fořta. Často chodí až takhle ráno?
01:12:34 Že já si to nenechala pro sebe.
01:12:37 Děkuju.
01:12:39 Ženská v tom určitě není.
01:12:41 Já bych byla docela ráda, kdyby byla.
01:12:44 Já znala jednoho, chodil nahej do kostela.
01:12:47 Teď už zase jezdí tramvají.
01:12:52 Nenápadně, nenápadně. Nechte jednat mě.
01:12:58 Ty jeden tuláku! Zase jsi zapomněl na navrátila?
01:13:02 Dobrý den.
01:13:04 Pojďte dál, pane profesore, posaďte se pěkně... u vás.
01:13:13 My jsme...
01:13:15 My jsem přišli projednat zvýšení mezd
01:13:20 -za bezplatné brigádní hodiny.
-Áááúúú!
01:13:29 A tak! Já mám strašně rád bláznivé situace, pane...
01:13:34 -Freud. Doktor Freud!
-Těší mě, pane doktore.
01:13:37 Ale přišel jste pozdě. Já jsem totiž nebožtík.
01:13:42 -To bude nejlíp!
-Ježíšikriste!
01:13:55 Žvejkačku máš? Ukaž!
01:14:03 Žvejkat budeš dlouze a ledabyle.
01:14:08 -K tátovi bych ti něco rád řek.
-Hele, o tátu se nestarej.
01:14:11 Řek, že přijde na zkoušku, tak přijde.
01:14:14 Ukaž, jak budeš chodit! No!
01:14:19 Musíš chodit uvolněně a klackovitě. Dívej!
01:14:25 Jinak mi neuvěří, že jsi Američan.
01:14:27 Nestůj jak pecka!
01:14:36 Chápu, vypadá to divně, když řeknu, že já nejsem já.
01:14:41 -Ale nevypadá, pane profesore.
-Vypadá, vypadá...
01:14:46 Jestli pan profesor chce, všechno vypadá, jak pan profesor chce.
01:14:51 -Ujišťuji vás, že jsem zdravější, než vy všichni. -Ovšem.
01:14:55 -A co stolice?
-Vždyť je to vůl.
01:14:57 Každý psychiatr je tak trošku...
01:14:59 Ale proč jsem zdravější? Protože si nedělám vaše iluze.
01:15:04 Pár idealistů nikdy nenaučí lidi myslet jinak, než myslí odjakživa.
01:15:11 To jsem si ověřil na vaší mládeži, za kterou teď odcházím,
01:15:16 -naposledy jako jejich profesor.
-Ale prosím tě...
01:15:20 Nemůžu ti nic vysvětlit, ty bys mi asi vyškrábala oči,
01:15:23 ale dneska s tebou naposledy mluvím jako manžel s manželkou.
01:15:27 Bylas mi dobrou ženou. Děkuji.
01:15:34 Klid, klid...
01:15:36 Podívejte se támhle! A támhle!
01:15:45 Záchranku, rychle! Kde máte telefon?
01:16:14 -Tak co je? Dneska se nezkouší?
-Chybí nám zpěvačka.
01:16:19 Já vás tu trpím a teď mám poslouchat jen takový drndání?
01:16:25 Dej tu nohu dolů.
01:16:29 To jste si přeleželi vlasy, že se tváříte jako poznamenaný?
01:16:37 -To já, když byl mladej...
-Nechte nás, strejdo!
01:16:41 Prostě je nám smutno. To musíme plesat, že je neděle?
01:16:46 Takovejch případů bylo! A zkoušíme!
01:16:53 Nech toho!
01:16:56 Áhoj!
01:17:11 Kdes to vykopala?
01:17:14 Vyplivni to, Bobe, dělal jsi, cos moh.
01:17:18 Ale je autentickej, z Chicaga.
01:17:20 Potřebuje ještě maličkost, aby byl platným členem lidské společnosti.
01:17:38 Co koukáte? Když slíbil, tak přijde.
01:17:42 Tatínek, jo! Sláva!
01:17:45 V tom případě ho pozdravuj, protože to přeneseme jinam.
01:17:49 No dovol...
01:17:52 -Za nic nemůže. Řekni to jemu.
-Taky že jo!
01:17:55 Hele, hele, máš příležitost.
01:18:00 -Dobré jitro, strýčku.
-Ahoj.
01:18:07 Proč tak vážně, mladí lidé? Budeme pracovat!
01:18:14 -Pane profesore...
-Ano?
01:18:17 Když my se bojíme, že jste třeba unavenej.
01:18:19 -Jak to?
-No... Po takový noci...
01:18:22 Tak vy už to víte! To byla nádherná noc.
01:18:26 Nádherná! Hodně jsem prožil a hodně pochopil.
01:18:30 -Vy jste na to hrdej?
-Co pořád máš? Řekni!
01:18:34 Byl v hotelu s takovou...
01:18:37 Já to prostě nesnesu, aby do mě někdo léta hustil,
01:18:41 co to je socialistická morálka a tak dále... A pak...
01:18:44 Vždyť je toho plno! Případně naši!
01:18:48 Co je mi po nich? Ti mě neučí, jak mám žít!
01:18:51 No tak, táto...
01:18:52 Můžu vám říct, chlapci, že jste mě dost překvapili.
01:18:55 -To jsem nebyl já, Alenko.
-A sakra!
01:18:58 A kdo to byl? Nějakej Divíšek z Libně?
01:19:01 Tedy jak bych ti to řekl... Byl a nebyl.
01:19:09 Bobe!
01:19:11 -Aleno, to je táta.
-No to vím!
01:19:13 Jeho táta, rozumíš?
01:19:18 Ne.
01:19:20 To je tak jednoduchý!
01:19:25 -Už je to tak.
-A co?
01:19:28 Tu písničku ve třídě vám nezpíval Chopin.
01:19:32 Já vám všechno vysvětlím.
01:19:34 Jste mi sympatičtí a myslím, že máme mnoho společného.
01:19:38 Ale pochopte, když člověk žije tolik let v USA,
01:19:41 že si chce napřed ověřit, jestli by neudělal chybu,
01:19:45 -kdyby se nadobro vrátil.
-Co to mele?
01:19:48 -A kde je on?
-Táta? Je v pořádku.
01:19:51 Měli byste k němu být vlídnější. To je jediné, co vám vytýkám.
01:19:55 -A jinýho už nic?
-Ne, jinýho nic.
01:19:58 -Jinak jste podle mýho gusta.
-Jenže já o to nestojím!
01:20:02 Ta písnička byla slátanina!
01:20:04 Zpíval ji jen, aby si nás koupil!
01:20:06 To si radši poslechnu klasiku!
01:20:09 Aleno, táta je u mě chlap! Nevím proč, ale je!
01:20:14 -No protože...
-Protože mu o něco jde! -Jasně!
01:20:18 To musel tenhle přijet až z USA, abychom si začali vážit Chopina?
01:20:24 Ale za to vám děkuju.
01:20:26 Ostatní, to nevím, nejsem dvakrát kolektivní...
01:20:30 Jé, mámo, už to víš?
01:20:32 -Slyšela jsi?
-Kde je táta?
01:20:55 Já chci spát!
01:21:14 -My už to víme!
-No že jste byli dva!
01:21:18 A přišli jsme vám říct, že jste u nás kanón!
01:21:21 Ale já jsem Chopin, Chopin-budovatel.
01:21:25 No právě proto!
01:21:27 Pavle, já tě miluju.
01:21:29 A já ti slibuju, že budu zpívat jenom "kupředu levá".
01:21:34 A já bych si s vám rád zazpívat to vaše "hej, bába-rybá"!
01:21:40 Ale táto, to už se dávno nezpívá!
01:21:49 ZAČÍNÁ HRÁT DIXILAND
01:22:45 Každý jinudy, abychom ho neminuli.
01:22:52 PÍSNIČKA:
01:22:54 Život je záhada jen pro jepice, co nedovedou vrátit mládí,
01:23:01 život je nejkrásnější učebnice a nevejde se do čítanky.
01:23:08 Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice,
01:23:14 život je nejkrásnější učebnice, leč musí míti všechny stránky!
01:23:26 Stačí, když jenom jedna stránka chybí,
01:23:29 a už to není život celý.
01:23:32 Dopouštějí se tuze vážné chyby všichni, kdo na to zapomněli.
01:23:39 Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice.
01:23:46 Život je nejkrásnější učebnice pro lidi, a ne pro jepice!
01:23:53 Jepice nevidí, co vidí lidi, vidí jen jeden den a víc nevidí,
01:24:00 jen pro ten jeden den, kdo chce být spokojen,
01:24:04 sám sebe šidí!
01:24:11 Koňak.
01:24:31 -Pozveme je mezi sebe? Co říkáte? -Pozvat!
01:24:35 Když já neumím nic než tu trumpetu.
01:24:39 Ale to je taky potřeba, protože...
01:24:42 POKRAČUJE PÍSNIČKA:
01:24:44 Stačí když jen jedna stránka chybí a už to není život celý,
01:24:49 dopouštějí se tuze vážné chyby všichni, kdo na to zapomněli.
01:24:55 Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice,
01:25:03 život je nejkrásnější učebnice pro lidi, a ne pro jepice.
01:25:11 Jepice nevidí, co vidí lidi, vidí jen jeden den a víc nevidí.
01:25:18 Jen pro ten jeden den kdo chce být spokojen,
01:25:22 sám sebe šidí.
01:25:26 Sám sebe šidí. Sám sebe šidí.
01:25:36 Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice,
01:25:42 život je nejkrásnější učebnice pro lidi, a ne pro jepice!
01:25:57 Skryté titulky: Zbyněk Baránek
Pavel Fořt, profesor hudby na pedagogickém ústavu, má bratra Petra, dvojče, který jako jazzový hudebník a trumpetista zůstal v Americe. Po třiceti letech se objeví v Praze v doprovodu syna Roberta. I po letech si jsou bratři podobní jako vejce vejci. A tak Petr přemluví Pavla, aby si na tři týdny vyměnili úlohy…
Hudební komedii Dva z onoho světa natočil Miloš Makovec podle scénáře Vratislava Blažka, který je také podepsán pod scénáři muzikálů Starci na chmelu a Dáma na kolejích. V titulní dvojroli se po delší době objevil Oldřich Nový. Syna Roberta si zahrál Jan Tříska, dále se zde setkáte s Helgou Čočkovou, Danou Medřickou, Milošem Kopeckým, Rudolfem Deylem ml. a Stellou Zázvorkovou.