Okouzlení láskou a jarní přírodou ve filmové adaptaci románu Viléma Mrštíka s Natašou Gollovou v hlavní roli (1940). Dále hrají: S. Beneš, L. Dostalová, J. Vojta, T. Pištěk, M. Blažková, J. Průcha, V. Fabianová a další. Kamera F. Pečenka. Scénář a režie O. Vávra
00:03:08 Pusťte tu kliku!
00:03:12 Co to je?
00:03:14 Pustíte tu kliku?
00:03:24 To je dneska mládež, to je hrůza!
00:03:34 Uličníci! Darebáci!
00:03:37 Podívejte se, co ta cháska provedla!
00:03:50 A támhle, podívejte!
00:03:58 Že přinese tamtu lucernu, vsaďme se!
00:04:00 -O tuplák!
-Platí!
00:04:02 Hurá! Hurá!
00:05:11 (Kýchne) Dále!
00:05:32 (Klepání) Dále!
00:05:38 -Dobré poledne!
-Dobré.
00:05:53 Vy vypadáte!
00:05:55 V posteli kouřit nebudete, propálil byste mi peřiny!
00:05:57 Bez toho máte u všech košil
00:05:58 na prsou propálené dírky od jisker!
00:06:02 -Co je tohle?
-Lampa ze Starého Města.
00:06:06 Jak se dostala až sem?
00:06:07 Hádejte! Přinesl jsem ji pod kabátem až sem.
00:06:10 Pane, ta hřála!
00:06:13 Tak ji zase vrátíte. A teď laskavě vstaňte!
00:06:29 Kde jste byl? Bláto jste měl až na zádech!
00:06:36 Pojďte sem!
00:06:40 Za knoflíček se podstrčí pásek, kolikrát vám to budu povídat?
00:06:43 Pak to leze nahoru, jako chomout.
00:06:45 No prosím, tady vzadu, přezku máte utrženou,
00:06:47 kde jste ji nechal?
00:06:49 Pořád aby nad vámi člověk stál, jako nad malým děckem.
00:06:53 A kdepak máte knoflíčky? Prsa máte rozhalená, copak je to?
00:06:58 Jo, knoflíčky.
00:06:59 Knoflíčky, to je vaše slabá stránka, viďte!
00:07:01 A límeček si vezměte čistý, a hned!
00:07:05 A kalhoty si spusťte níž, chodíte jako matros.
00:07:08 Ukažte!
00:07:12 To ví Bůh, jaký jste to člověk!
00:07:14 Cožpak nemůžete na sebe trochu dbát?
00:07:17 Límeček špinavý, tváře máte jako struhadlo.
00:07:21 Ukažte zuby!
00:07:23 No, to je dost!
00:07:25 Ale to mě přijde všecko moc draho,
00:07:27 když mám brát každý den jiný límec.
00:07:29 To abych pomalu ani nejedl a seděl jenom u holiče.
00:07:31 Neseďte tak dlouho v hospodě,
00:07:33 neshánějte kdovíkde po kavárnách a po vinárnách,
00:07:35 a přijde vás to laciněji.
00:07:37 Co máte z těch toulek?
00:07:38 Máte pravdu, takhle to dál jít nemůže.
00:07:41 Já musím začít nový život.
00:07:43 Ríšo, kolikrát jste to už říkal?
00:07:47 Cosi je ve vás dobrého,
00:07:49 a to bych ráda, aby ve vás zvítězilo.
00:07:53 Jinak jste ale strašně zvrhlý člověk.
00:07:55 Jsem.
00:07:56 -A polepšit se nemíníte?
-Kdybych já věděl, jak se to dělá!
00:08:01 Muž jde k obědu!
00:08:05 Vítám tě!
00:08:18 -Dobré poledne.
-Dobré poledne.
00:08:21 Co to kouříte? Fuj, zahoďte to!
00:08:30 Ach, nic po všem...
00:08:58 Spočítejte mi to, pane Melichárku!
00:09:04 To máme... jedno pivo šest krejcarů,
00:09:07 drštková polévka devět krejcarů, už to roste!
00:09:11 Kdypak budeme účtovat?
00:09:13 Však se nebojte, rodiče mi zase pošlou.
00:09:19 Copak, stýská se?
00:09:22 Ale, jsem dnes nějak sentimentální.
00:09:25 Já musím odsud pryč, nebo se tu zalknu.
00:09:28 Domů, do Brna?
00:09:30 Ne, pojedu k strýcovi na faru. Do Ostrovačic.
00:09:32 Co vás to tak najednou chytlo, Ríšo?
00:09:37 Víte vy, jak je u nás v zimě krásně?
00:09:41 Ráno člověk vstane, jiskří ledové květy
00:09:44 a venku všechno kolem bílo.
00:09:46 Sníh padá jako stříbro, v noci hvězdy,
00:09:51 ty stříbrné hvězdy na nebi!
00:10:26 -No, jakpak se ti tu líbí?
-To je zvláštní, strýčku.
00:10:29 Tam, kde jsem se před jedenadvaceti lety narodil,
00:10:32 jdu po jedenadvaceti letech tančit.
00:10:44 No, to je dost, přijela Helena z Komory.
00:10:48 To uvidíte roztomilé děvče, něco takového jste ještě neviděl!
00:10:58 Helenko!
00:11:02 Vítám vás!
00:11:04 Matky už nemá, vemte si ji za dceru!
00:11:11 -Vítáme vás!
-Kde jste tak dlouho byli?
00:11:13 My všichni mysleli, že jste snad zemřeli, nebo do sněhu zapadli!
00:11:18 Tak zapomnět na celý svět!
00:11:20 Už jsem starý, velebný pane, už to nejde, jak to chodívalo.
00:11:23 To už nejsou ty časy,
00:11:25 kdy jsem běhával, kopec nekopec, z dědiny do dědiny.
00:11:28 A jakpak lesy?
00:11:31 To musí být! To bolest, nebolest, povinnost je povinnost.
00:11:35 -A copak partičku, zahrajem si?
-No, tak pojďte!
00:11:49 Mami, prosím vás...
00:12:00 Smím prosit?
00:12:10 Proč jsi nešla? Nelíbil se ti?
00:12:14 Počkej, já ti najdu lepšího tanečníka!
00:12:15 Ne, ne, já nechci!
00:12:17 Jednou musíš začít!
00:12:18 Já vím, ale dnes ne, až jindy. Jenom dnes ne!
00:12:21 -Ty jsi divná! A nač tu být?
-Tak, podívat se.
00:12:25 Vždyť ty ani nevíš, co to je tanec!
00:12:27 Aťsi...
00:12:37 -Znáš tam toho pána?
-Ne.
00:12:40 -Ani sis ho nevšimla?
-Nevšimla.
00:12:43 Smím prosit?
00:14:28 Tož Helenko, kdy už půjdeš tančit?
00:14:30 Nechte mě! Nenuťte mě, já nechci!
00:14:32 Slečno, všichni jak tu jsou, vás prosí,
00:14:34 abyste si aspoň jednou zatančila dokola.
00:14:36 Ne, ne, ne!
00:14:38 Prosím vás, nezlobte se, ale nechte mě být.
00:14:40 Až potom, jenom teď ne, až potom!
00:14:42 Čeho se bojíte? Vždyť se vám nic nestane!
00:14:45 Tančí všichni, tak ty musíš také!
00:14:47 Co si o tobě pomyslí? Budou se ti smát!
00:14:49 A co tatínek, až mu to řeknou?
00:14:52 Tož, já budu tančit. Ale až budou tančit ti ostatní.
00:14:56 -Dobře, ale slíbila jsi to!
-Až tu druhou písničku.
00:15:03 Nepamatujete se na mě?
00:15:07 Jak? Vy se na mě nepamatujete?
00:15:11 Kdo jste?
00:15:13 Student. Stanislav, váš bratr, byl můj nejlepší kamarád.
00:15:17 Chodíval jsem k vám pod Komoru na třešně, na jahody,
00:15:19 se Stášou jsme lovili ptáky,
00:15:21 raky chytali ve vašem potoce, běhali po zahradě,
00:15:25 a jednou jste si hrála s náma dokonce i vy!
00:15:27 To se hrozně mýlíte, já si s chlapci nikdy nehrála.
00:15:32 U vás je tak krásně! Tak ticho všude kolem vás.
00:15:36 Žijete v ráji a nevíte o něm.
00:15:39 Ale vím. Vy ani nevíte, jak mám tu naši samotu ráda.
00:15:42 A nezatoužíte někdy po jiném světě?
00:15:45 Nikdy.
00:15:46 To jste tedy opravdu šťastná. Toho páva ještě máte?
00:15:49 Jakpak vy jste mu říkali? Tak nějak, jako Au.
00:15:52 Ale Pau! Jak může někdo pávu říkat Au?!
00:15:55 Pau, Pau se jmenoval, však si vzpomínám!
00:15:58 Tož vidíte, že všechno vím.
00:15:59 Co drůbeže jste mívali a máte, myslím, doposud!
00:16:01 Krocanů, morek, perliček patnáct, všechno mám v paměti.
00:16:05 -A vy se na mě nepamatujete?
-Ne.
00:16:07 -Tož, jakou vy to máte paměť?
-Já nevím.
00:16:16 Pěkně prosím, slíbila jste, že půjdete na druhou písničku.
00:16:19 Ještě chvilku, jenom chvilinku malinkou!
00:16:22 Podívejte se!
00:16:27 Tož, já teda půjdu. Vy nevíte, jak se bojím.
00:16:31 Nic se nebojte!
00:16:32 Prosím...
00:17:37 -Pusťte mě! Au!
-Co je vám?
00:17:40 Co je? Co se vám stalo?
00:17:43 Dítě!
00:17:48 Nic mi není, jenom hlava se mi trochu zatočila.
00:17:51 Vy jste s ní moc točil!
00:17:52 Já, já, řekněte sama, slečno, byl jsem já tím vinen?
00:17:55 Ó ne, vy ne, to já! Lekla jsem se, že tančíme sami!
00:18:02 Ale tatínkovi o tom nic neříkejte, doma by se mi potom smál.
00:18:05 To víš, že ne...
00:18:24 -Kdy se zas uvidíme?
-Nevím, snad už nikdy.
00:18:26 Někdy snad přece!
00:18:28 Až přijedu do Prahy, často si na vás vzpomenu.
00:18:30 Přijedu sem na svátky a zůstanu zde asi měsíc.
00:18:32 Nevím už pomalu ani, jak vypadá jaro.
00:18:34 -Ó, zde je na jaře krásně!
-Abychom se tedy brzy shledali!
00:18:40 Sbohem. A na shledanou!
00:18:42 -Dobrou noc, pane revírní.
-Dobrou noc.
00:19:16 Zas jen peníze!
00:19:40 Že váš syn Richard je dlužen u nás za sto padesát obědů!
00:19:49 To dělá dohromady skoro dvě stě zlatejch.
00:19:55 Matko, náš syn je...
00:20:01 Pane šéfe, nějaký mladý pán by s vámi rád mluvil.
00:20:08 Á, pan Peka, pojďte dál!
00:20:10 -Ruku líbám.
-Posaďte se u nás, pane Peka.
00:20:14 Tak, už na svátcích? Copak nám nesete?
00:20:18 Totiž, to je tak.
00:20:20 Ríša si v Praze ode mě vypůjčil desítku.
00:20:22 Slíbil, že zaplatí, ale nezaplatil. Já jinak...
00:20:26 Prosím vás, řekněte mi poctivě, co tam ten náš kluk dělá?
00:20:35 To víte, on si žije!
00:20:40 Anička, dušička, nekašli, aby ma pri teba nenašli...
00:20:52 -Má hodinky?
-To nevím.
00:20:57 To vám nemohu s určitostí říci, ale myslím, že nemá.
00:21:04 Mizera setsakramentská!
00:21:08 A jakpak učení? Jakpak to mu jde?
00:21:12 To nevím. Do přednášek nechodí a s ním já nechodím.
00:21:19 Co? Do přednášek nechodí? A co tam teda dělá ten ničema?
00:21:24 -Píše básně.
-Náš kluk, že píše básně?
00:21:31 U nás jeden zběhlej študent taky psal básně
00:21:34 a zůstal potom dlužen čtyřicet zlatejch za stravu.
00:21:39 Jaké básně prosím vás?
00:21:42 No, básně. Písničky. Jakpak vám to mám říci?
00:21:49 -Ježíšimarjá, Josefe!
-Tak já už budu muset jít.
00:21:55 Děkuju vám, pane Peka, tady máte tu vaši desítku.
00:22:00 Děkuju. Ruku líbám. Sbohem!
00:23:00 Vstávejte, už je devět hodin!
00:23:32 -Proboha, co to děláte?
-Ale nic, nic...
00:23:36 Vy jste blázen!
00:23:58 -Vy tedy odjedete?
-Musím. Ta Praha by mě zabila.
00:24:02 A kdy se zase vrátíte?
00:24:04 Nevím, ale do konce semestru určitě.
00:24:08 Chci ještě skládat zkoušku.
00:24:18 Po prázdninách zase přijedu,
00:24:20 a když dovolíte, vrátím se na staré místo.
00:24:23 Totiž, nebude-li zde na mém místě někdo jiný.
00:24:30 Nebude?
00:24:36 Ne, mýlíte se.
00:24:38 Já už nikdy nikoho do bytu nepřijmu.
00:24:41 Není nám toho ani třeba,
00:24:45 a pak, cizím člověk přivyká a sobě se odcizuje.
00:24:59 Ani mě byste nevzala?
00:25:02 Kdo ví, budu-li do té doby živá.
00:25:09 Jděte už, ošklivý!
00:26:07 Marto, podívej se!
00:26:14 -Jaro je tady!
-To víme dávno!
00:26:17 Ale teď už je tu opravdu. Na pipipipi! Na pipipipi!
00:26:27 Cukrůůů, cukrůůů...
00:26:34 Necháš je na pokoji, ty darebáku!
00:26:37 Nestydíš se? Fuj!
00:26:50 Velebný pán se dává poroučet a máte sejít důle.
00:26:54 A co chce? Copak nespí?
00:26:57 Nespí. Spal jen chvilenku, je nějak nahněvaný.
00:27:46 Dobré odpoledne, strýčku.
00:27:48 Co děláš, že se neukážeš za celý den?
00:27:52 Nechtěl jsem vás budit. Odpoledne vždycky spíte.
00:27:55 No, no, no, však nespím celý den!
00:28:00 Poslouchej, chci si s tebou vážně promluvit.
00:28:04 Měl bys konečně rozvážit svůj život.
00:28:06 Už jsi dost starý chlap, abys měl rozum a cit.
00:28:09 Rodiče na tebe vynakládají, starostí ani nespí,
00:28:14 chleba od úst si berou a dávají tobě.
00:28:18 A ty jen zármutek jim připravuješ, děláš dluhy
00:28:21 a přitom všem na knihu ani nesáhneš!
00:28:23 Neobrátíš-li se, nic z tebe nebude,
00:28:26 než pustý darmochleb a věčný světaběhoun.
00:28:29 Kdy budeš dělat první státní?
00:28:35 Počkejte strýčku, přijdu hned.
00:28:37 -Tady zůstaneš! Kam jdeš?
-Nahoru, něco vám ukázat.
00:29:19 Vidíte strýčku, já na to už dříve myslil.
00:29:22 Práci mám rozdělenou, jen se do toho vložit.
00:29:25 Tady máte římské právo, tady německé právo,
00:29:29 kánonické právo a zde, přednášky ze státního účetnictví složitého.
00:29:35 Nic se nestarejte, já také vím, co může být a co nemůže být,
00:29:38 ale v Praze to nemohlo být.
00:29:40 Myslím na to kudy chodím, ale...
00:29:44 -Co ale?
-Ale do prázdnin to nezmůžu.
00:29:47 Po prázdninách ano, řekněme tak v říjnu,
00:29:50 když denně prostuduju jen pět archů.
00:29:53 Práce kvapná málo platná, to víte sám.
00:29:56 Všechno už přichystáno mám, rozvrh hodin také,
00:29:59 jen se do toho pustit.
00:30:01 Ale klid k tomu musím mít a pokoj.
00:30:03 A pak, to vám strýčku musím říct už napřed:
00:30:07 Nikdo nade mnou nesmí stát. To jsem hned nějaký celý divný.
00:30:11 Vy tomu snad nevěříte,
00:30:13 ale člověk ztratí hned všechnu chuť k práci.
00:30:16 Dělá pak už jen "jako že musí",
00:30:18 a co je po takové práci, to uznáte sám, také jste studoval.
00:30:22 No, to je dobře. Jen když to máš v kufru!
00:30:25 Nic se nestarejte, strýčku!
00:30:27 Tak...
00:31:47 A co, oči jako oči...
00:31:52 (Klepání) Bože!
00:31:57 Dále!
00:32:08 Mohl bych mluvit s panem revírníkem?
00:32:10 Není doma.
00:32:14 Přál jste si něco?
00:32:17 To je škoda, že není doma. A přijde brzo, pan revírník?
00:32:21 Já nevím. Ale já se zeptám!
00:32:39 Vítám vás! Bože, vy už jste veliký!
00:32:44 To jsem ráda, že vás zas jednou vidím.
00:32:48 Dobře se pamatuju, jaký jste byl capart,
00:32:51 když vás odvezli na studie.
00:32:53 No, a co dělají doma?
00:32:57 Mám vyřídit srdečný pozdrav od strýce,
00:32:59 zve pana fořta k nám, na faru.
00:33:02 Rád by se opět shledal se svými nejlepšími přáteli.
00:33:04 -A kdy to má být?
-Ve středu.
00:33:06 A to on přijde!
00:33:07 Tak staří kamarádi? To by bylo, aby nepřišel!
00:33:10 A slečnu Helenku má vzít sebou.
00:33:12 A vy, máte-li čas, také máte přijít.
00:33:13 Jinak, že se bude strýček do smrti na vás mrzet.
00:33:17 I kdepak já! To byste tomu dali! Copak bych já tam dělala?
00:33:23 Někdo přece musí zůstat doma.
00:33:26 Fořt ať si jde a Helenka, bude-li chtít, taky.
00:33:31 Ale ode mě vyřiďte důstojnému pánu srdečné pozdravení,
00:33:36 že děkuju za jeho úctu, ale až podruhé, řekněte, až jindy.
00:33:47 Zdržela bych vás, ale nevím, kdy starý dnes přijde.
00:33:50 A na oběd vás ani nezvu, to vy máte na faře něco lepšího.
00:33:58 -A slečně,že vzkazuji svou poklonu!
-Vyřídím! Spánembohem!
00:34:20 Ten Ríša, to je roztomilý hoch! Ten se mi opravdu líbí.
00:34:34 Prosím, slečno...
00:34:42 Není libo malý zákusek? Ten zde je nejlepší.
00:34:51 Bože, ty vaše oči!
00:34:54 A ty ruce, malé, něžné, stvořené k líbání. Dovolíte?
00:35:07 Když slušný člověk vstoupí, zaklepá.
00:35:10 Za prvé mám plné ruce a za druhé nemůžu vědět, že jste... tento.
00:35:15 Tak bude to, anebo nebude?
00:35:39 Tak ji nechte doma a jděte sám!
00:35:42 Ale co, vy tomu rozumíte! Doma se pořád povalovat nemůže.
00:35:46 Musí mezi lidi. Už je mi za ni hanba!
00:35:50 Dorostlá už roba a pořád jako děcko.
00:35:53 Přijde-li někdo do domu, nechá všeho a uteče.
00:35:57 Promluvit neumí, ale od rána do večera jako divá lítá po lesích.
00:36:02 Ty pařezy ji mravům nenaučí!
00:36:04 Buďto půjde se mnou, anebo nepůjdu já také nikam.
00:36:18 No, ustroj se a jdi! Nesmíš tatínkovi kazit radost!
00:36:24 Je starý, dlouho-li pak ho budeš mít?
00:36:54 Fuj!
00:36:57 Tak s Pánem Bohem!
00:37:05 Tenhle si vemte, ten je nejlepší!
00:37:08 Tak. Prosím...
00:37:24 No tak, na zdraví!
00:37:29 -Prosím?
-Jen mně ji zlob!
00:37:33 Ti Pražáci jsou jen samý žert a smích.
00:37:37 Nic nedělat, dobře se mít, dobře se bavit,
00:37:39 to je celý jejich život.
00:37:41 Já, když byl v Praze, nic jiného jsem neviděl,
00:37:43 než lidi po procházkách chodit, po kavárnách vysedávat,
00:37:47 a bavit se v divadlech a na koncertech.
00:37:49 Taková je celá Praha. No řekni sám, není to pravda?
00:37:53 Když jste jinam nechodil, než tam, pak je to pravda, strýčku.
00:37:59 Teď to přeneseme támhle.
00:38:01 -Už se těším na partičku.
-Já taky, já taky. Tak pojďme.
00:38:26 Pěkně vás prosím, jen abych se trošku směl k vám posadit.
00:38:29 Hned zas půjdu pryč.
00:38:32 Já vím, jak nerada s kým mluvíte.
00:38:34 Dobře si pamatuju, jak každému uhýbáte z cesty,
00:38:37 ale pro chvilku snad nebude tak zle, hm?
00:38:50 Opravdu. Nic mi není tak milého,
00:38:53 jako jeden jediný okamžik takového sousedství.
00:38:58 -Zlobíte se?
-Ne. Proč?
00:39:01 -Pro to, co jsem vám řekl.
-Já vám nerozuměla.
00:39:08 Máte ráda kvítí?
00:39:10 Och, kdybyste viděl, jakou my máme zahrádku!
00:39:12 -Já ji viděl!
-Kdy?
00:39:13 Včera, přes plot!
00:39:14 A to nic není, to byste musel být v ní!
00:39:16 Až k vám přijdu, zavedete mě do své zahrádky?
00:39:18 I co vás to napadá, tam nesmí nikdo!
00:39:20 To kdybyste dělal nevím co, tam se nedostanete.
00:39:22 A co tam všechno máte?
00:39:25 Tak vám tam mám takovou pěknou besídku z březového dříví,
00:39:29 kolem divoké víno a svlačce,
00:39:31 a ten, když v létě kvete, celá besídka jen voní.
00:39:33 A včely tu bzučí, a žádná mi nic neudělá. Žádná!
00:39:36 -Včela včele neublíží.
-Pravdaže. A...
00:39:38 Tož, co tam ještě všechno máte v té vaší zahrádce?
00:39:40 No, co tam mám, vždyť vám to povídám!
00:39:42 Čítejte. Astry, fialky, rezedy, cínie, jiřiny, macešky,
00:39:47 lví tlamy, růže, narcisky, petrklíče, azalky, jasmíny,
00:39:51 noční pannu, tulipány, karaf...co se smějete?
00:39:56 Ale dovolte, to, co vy máte, to má každý.
00:39:58 -Já myslel něco zvláštního!
-Co zvláštního?
00:40:02 Lilii zlatou nemáte? Colocasii, kanu, také ne?
00:40:06 Ne, nemám! Jak vypadá ta... kana?
00:40:11 Lupeny má do sebe zavinuté jak kornout,
00:40:13 a když ten se rozvine,
00:40:15 vytryskne z něho ohnivě červený květ.
00:40:17 Jasný a rudý, jako plamen.
00:40:20 A lilie zlatá, taková je bílá a uvnitř jako postříkaná purpurem.
00:40:25 A když se květ roztrhne, je vůně plný dům.
00:40:27 Tu byste měla mít! A colocasii také nemáte?
00:40:30 Také ne? Ale dovolte, vy nic nemáte!
00:40:33 A macešky! Černé jako noc!
00:40:35 -Ani jste je neviděla?
-Ne.
00:40:37 Pojďte se na ně podívat. Chcete?
00:40:40 Tož honem!
00:40:42 -Kam? Kampak?
-Do zahrady!
00:40:44 Slečna ještě neviděla černé macešky.
00:40:51 -Tady spávám.
-Tady je smutno...
00:41:06 Opravdu. Nemám ani polovinu toho, co vy zde.
00:41:10 -Přijmete ji?
-Proč ne? Já mám kvítí ráda.
00:41:17 Černé macešky a kanu přinesu k vám. Chcete?
00:41:20 -Vy mně je dáte? A smíte?
-Jak vidíte, máme jich dost.
00:41:24 Tož ano.
00:41:25 A vy mně zase ukážete vaši zahrádku.
00:41:27 Za nic na světě!
00:41:28 To kdyby jste dělal nevím co, tam nikdo nesmí!
00:41:39 Proč jste utekla, když jsem byl u vás?
00:41:41 Já nejsem nikdy doma, když k nám někdo přijde.
00:41:44 Já nevím, co mám s lidmi mluvit.
00:41:45 Proto se mi tedy vyhýbáte?
00:41:48 A když k vám přijdu s maceškami, také se neukážete?
00:41:50 -To teprve ne!
-Proč to?
00:41:52 A když vás budu prosit, pěkně prosit, jak jen nejlépe umím,
00:41:56 se sepjatýma rukama, ani pak se neukážete?
00:42:04 Když máte kvítí tak ráda, stromy a každý keř v lese,
00:42:08 mohla byste také někoho živého mít ráda?
00:42:11 -Koho?
-Třebas mě!
00:42:13 Vždyť já se na vás nezlobím! Já mám všechny ráda.
00:42:16 Tatínka, Martu, naši Marjánku...
00:42:19 -Ne tak, já myslím jinak.
-Tož, já nevím jak vy to myslíte.
00:42:29 Všechno vám padá k nohám. I já...
00:42:39 Proboha, co je vám?
00:42:44 Pusťte mě! Proč mi líbáte ruku?
00:42:46 Helenko, prosím vás, vyslechněte mě, prosím vás!
00:42:48 Od toho plesu na vás myslím, i v Praze jsem na vás vzpomínal.
00:42:51 Byla to jediná chvíle v životě...
00:42:53 Přestaňte, já vám nerozumím! Pusťte!
00:42:59 Kytičku! Kytičku jste zapomněla!
00:43:12 Tati, tati, pojďme honem domů! Už je tma!
00:43:16 Copak?
00:43:18 -Copak tak najednou, dítě?
-Co ji to napadlo?
00:43:21 Vždyť už je tma, kdypak přijdem domů?
00:43:24 Nechte toho! Tati, pojď už domů, už je noc!
00:43:26 Jakápak noc, vždyť je ještě světlo!
00:43:28 Ale bude noc!
00:43:29 No když bude, ať bude. Až dohraju.
00:43:37 Víckrát nikam nepůjdu.
00:43:39 Když je člověk v nejlepším,
00:43:40 tak najednou si vzpomene a marš domů.
00:44:43 -Kdo je to?
-No sakra, kdo by to mohl být?
00:44:47 -Hádejte!
-No, Helenka to přece není.
00:44:49 Ta sedí doma a něco dělá, nebo čte.
00:44:51 No, kdo jiný by to mohl být?
00:44:55 Kdo sakramente by to mohl být? Divoženka to přece není!
00:44:59 Ale to jsem já, Helenka!
00:45:02 Tati pojď, slunce už zapadá, brzo bude tma.
00:45:04 -Dobrou noc, slečinko!
-Dobrou noc, Karlíčku. Dobrou noc!
00:45:12 Děvče, já nemůžu tak běžet! Přece pomalu! Máme čas!
00:45:48 Pan Ríša tu byl.
00:45:49 Přinesl ti slíbené sazeničky a hrozně litoval, že nejsi doma.
00:45:59 Takovou dálku, že se mu chce!
00:46:02 A co s tady s tím, co tohle? Z toho má taky něco být?
00:46:07 Někde v Praze pochytal cizí jména a teď mě chce učit.
00:46:10 Pan Ríša se dává pěkně poroučet.
00:46:12 Ty macešky že se mají přesadit ještě dnes.
00:46:14 Je dobře.
00:46:19 A psaníčko je tam taky!
00:46:23 Marto, tady je psaníčko i s maceškami a řekněte, že...
00:47:45 Proč mi to psal?
00:47:47 Když nevěděl nic chytřejšího, takový nesmysl...
00:47:51 Žábě pitomé...
00:47:54 Snad si nemyslí, že poběhnu za ní.
00:47:59 Že ji budu na kolenou prosit!
00:48:32 No pojď! Vítám tě k nám!
00:48:51 Žábě... Je to ještě pulec, ani sama neví co je.
00:48:59 Kolik tomu může být? Šestnáct let?
00:49:02 A už koketuje, myška nedobrá.
00:49:05 A ta naše zahrádka, kdybyste viděl, jak ta je krásná!
00:49:08 A nikdo na ni nesmí, nikdo, jenom já!
00:49:11 Ni ni ni, perličky, slepičky, pejsek...
00:49:14 A to je všechno, co umí!
00:49:16 O jiném s ní člověk promluvit nemůže!
00:49:19 Ó, já ji zkrotím, já jí zahraju, že to ještě jakživa neslyšela!
00:49:23 A slyšet nebude!
00:49:25 Však počkej, slečinko!
00:49:32 Dobrou noc!
00:49:50 Dobrou noc, zlatovlásko...
00:56:13 -Dej Pán Bůh dobrýtro, slečinko!
-Dobré jitro!
00:56:19 Stařečku, co je to, že ten vzduch je dnes tak silný?
00:56:22 -Nevíte?
-Nevím.
00:56:25 Dítě, to kvete les!
00:56:58 Tož, tady bývá...
00:57:19 Smím se, slečno, napít z vaší studánky?
00:57:23 Proč byste nesměl? Studánka je pro každého.
00:57:32 -Helenko...
-Proboha, proč mi nedáte pokoj?
00:57:42 Proč se mě bojíte, Helenko?
00:57:44 Proč utíkáte přede mnou, jako před špatným?
00:57:48 Ublížil jsem vám? Nejsem zlý člověk.
00:57:51 -Povězte, udělal jsem vám něco?
-Ne.
00:57:54 Proč tedy přede mnou utíkáte? Proč?
00:57:57 Já nevím. Ale vy nevíte, pane Ríšo...
00:58:02 Neplačte, Helenko...
00:58:12 No...
00:58:14 Už je dobře?
00:58:16 Helenko, vy máte něco na srdci a nechcete mi to říct.
00:58:20 Ukažte mi oči!
00:58:22 -Co, neukážete mi je?
-Neukážu.
00:58:29 -Helenko, četla jste moje psaní?
-Pusťte mě, já musím za tatínkem.
00:58:34 Snad nechcete zase odejít, co? Vy opravdu jdete?
00:58:37 Alespoň mi povězte. Dostala jste můj list?
00:58:39 Pane Ríšo, proč jste mi tak psal? Já nespala celou noc.
00:58:44 Urazil jsem vás tím dopisem, Helenko?
00:58:46 Ne, nechoďte za mnou. Tatínek by nás mohl vidět.
00:58:49 -A už se neuvidíme?
-Proč bychom se viděli?
00:58:53 Tož, já vás trápit tedy nebudu.
00:58:56 Přijdete-li, přijdete. Nepřijdete-li...ale přijďte!
00:59:00 A potom vám povím, co nocí jsem pro vás nespal já.
00:59:04 Mám vás rád, Helenko, o tom vy nemáte ani zdání.
00:59:07 A prosím vás, jsem-li vám protivný, řekněte mi to hned.
00:59:10 Anebo, přijďte mi to říci zítra, přijdete?
00:59:13 -Od devíti už tu budu.
-Ale to bude ještě rosa!
00:59:17 Helenko, máte-li mě ráda, nemusíte mi to ani říkat.
00:59:19 Jen mi dejte na souhlas tu kytičku, co máte u sebe.
00:59:22 Nedáte mi ji?
00:59:24 Dám, ale pane Ríšo, něco mně slibte.
00:59:25 Co?
00:59:26 Když vám odpovím, slibte, že hned potom odejdete.
00:59:29 -A proč to?
-Slibte mně to!
00:59:30 Ale Helenko, což to musí být?
00:59:31 Slibte mně to!
00:59:33 Půjdu, slibuji, jen rychle odpovězte!
00:59:34 A odejdete?
00:59:38 Tak ano?
00:59:39 Jděte už!
00:59:45 Sbohem!
00:59:52 Bože můj...
01:00:03 -Copak, že jsi tak veselý?
-Jen tak, strýčku, mám radost.
01:00:06 Já vím, proč.
01:00:08 Jak byste to mohl vědět? Sám to nevím!
01:00:11 Protože dnes je první máj, hochu!
01:00:12 Vidíte, na to bych byl zapomněl. První máj!
01:00:22 Dítě, co je s tebou?
01:00:24 Slepicím jsi nedávala, králíky necháš hladovět!
01:00:26 Já dnes nemám čas, já pospíchám!
01:00:28 -Kam?
-Do lesa. Mám moc práce!
01:00:30 Do lesa v nedělních šatech? A dala jsi Brokovi snídani?
01:00:40 Broku, i tebe zradili, viď? No...
01:00:50 Ale Ríšo, já bych přece jen ráda věděla, proč.
01:00:52 Proč právě já mám být ta, kterou máš rád,
01:00:55 když je jiných natisíc.
01:00:57 To kdybych já věděl!
01:00:59 Přece ti pořád nebudu říkat, jak jsi krásná, milá...
01:01:01 -Krásná je jenom panna Maria.
-A po panně Marii ještě někdo.
01:01:05 A to není pravda.
01:01:09 Tak já ti tedy věřím, Ríšo. Ale slib mi, že mě nikdy neošidíš!
01:01:14 Toho se ode mne nedočkáš, abych já tebe někdy ošidil!
01:01:39 Drazí rodičové, strýčku, přátelé, neplačte.
01:01:48 Byl jsem špatný člověk,
01:01:51 ale láska mě přivedla na pravou cestu.
01:01:56 Vidíte, já vám vždycky říkal, že ten doktorát jednou udělám!
01:02:02 Co to tady vyvádíš? Dáš ten kabát dolů!
01:02:15 -Kam jdeš?
-Studovat.
01:02:18 -A jak jsi už daleko?
-Děkuji, pokračuje to slušně.
01:02:44 Dívej se malinkou chvíli jinam! Tam se obrať!
01:02:47 Ještě víc, a tiše stát!
01:02:55 Už!
01:03:04 Co su?
01:03:09 Co su?
01:03:12 Víla! Já jsem víla!
01:03:22 Proboha ne! Ríšánku, Ríšo ne!
01:03:25 Já se zas vrátím domů celá polámaná! Ríšo!
01:03:30 Bože, jak je ta láska přece jenom krásná!
01:03:58 Dost, Ríšánku!
01:04:13 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
01:04:27 -Kde je Helenka?
-V komůrce.
01:04:30 -Kdy přišla?
-Teď, před chvílí.
01:04:34 -To se tak toulá každý den?
-No ano. Co na tom?
01:04:41 Co na tom?
01:04:43 Viděl jsem ji s tím Ríšou, pomyslete si!
01:04:48 A co chcete dělat? Přece jí nebudete bránit?
01:04:52 Víte, jak to dopadá, když se lásce brání.
01:04:55 Vzpomeňte si na svou první dceru, na Gustu.
01:04:59 Uteče vám taky z domu a víckrát ji neuvidíte.
01:05:03 Nechte to prozatím tak.
01:05:06 Ríša ji nezkazí. Není to špatný hoch.
01:05:17 -Dobrý večer, kamarádi!
-Koukejte, Ríša!
01:05:20 To je dost, že si na nás vzpomeneš!
01:05:21 -Co je s tebou, člověče?
-Že prý se moc učíš!
01:05:25 Studuje lásku!
01:05:26 A šťastnou?
01:05:27 Až moc šťastnou, abych se přiznal, že už se začínám trošánku nudit.
01:05:30 Člověk nesnese příliš mnoho štěstí najednou.
01:05:33 Zvlášť, když to trvá trochu dlouho!
01:05:35 -Tak ať zhyne nuda!
-Ať zhyne!
01:05:53 Dobrý den!
01:05:54 Bože, to jsem se lekla. To jste vy?
01:05:56 Co to? Do kostela chodíte také tak brzo?
01:06:04 To je hrozné, takové vedro!
01:06:08 Já mám žízeň a hlavu mám na prasknutí.
01:06:23 Proč dnes nic nemluvíte?
01:06:25 Co je to s vámi? Já vás tak ráda poslouchám.
01:06:29 Chceš, abych ti říkal, jak jsi krásná?
01:06:34 Tak mluv přece!
01:06:37 -Tak mám?
-Chci! Chci!
01:06:40 Ale když mě bolí hlava!
01:06:41 Však ona zas přestane, jen povídej! Řekni, jak jsem krásná!
01:06:45 A onehdy jsi nechtěla. Proč jsi tenkrát nechtěla?
01:06:48 Tenkrát byla krásná jenom panna Maria.
01:06:51 A dnes chci být krásná také já.
01:06:53 -To nemáš říkat.
-Proč?
01:06:55 -Protože se to na děvče nesluší.
-To, že se nesluší?
01:06:58 Ne.
01:07:00 A spát mi tu na klíně, to se sluší?
01:07:06 Co je to s tebou?
01:07:08 Za každé slovo aby ti platil. Slyšíš?
01:07:16 Tak je tu krásně a ten mi tu spí...
01:07:40 Dobrý den. Už jste se vyspal? No, to je dost!
01:07:44 Já myslel, že se mi o tobě zdá!
01:07:52 To abyste se šel taky umýt, ne?
01:07:56 -Už domů? A musíš?
-Nemusím, ale není mi dobře.
01:08:00 -A co je ti?
-Nevím.
01:08:02 Ty jsi mi dnes divný. Copak jsem ti udělala?
01:08:04 -Takový jsi nikdy nebyl!
-Tož, jindy budu zas jiný.
01:08:24 No tak pa. Co se tak na mě díváš? Zlobíš se?
01:08:31 Nepodáš mi ani ruku? Copak je to?
01:08:34 Jdi pryč, jdi pryč!
01:08:37 -Nepodáš mi ruku, Helenko?
-Nepodám.
01:08:40 Tak já už teda jdu!
01:08:41 Jdi si kam chceš, ale sem už nechoď!
01:08:43 -Proč?
-Proto.
01:08:45 -Helenko, bude tě to mrzet!
-Víc ne, než vás!
01:08:47 -Sbohem!
-Sbohem.
01:08:49 A dejte si pozor, aby vám nezhaslo!
01:08:51 -A co?
-Cigárko.
01:09:00 -Jak se máš, děcko?
-Dobrý den, Cilko!
01:09:03 Jdu se na tebe podívat, co děláš.
01:09:05 Není o tobě vůbec slyšet!
01:09:07 To jsi hodná. Jak jsi se měla v Brně?
01:09:08 Ani se neptej. Nejradši bych vzala místo slunečníku bič
01:09:11 a vypráskala všecky mužské.
01:09:13 -Ublížil ti někdo?
-Ale, co ti mám povídat.
01:09:17 Ten úředník z Rosic, Ovísek, víš, že jsem ho měla ráda,
01:09:20 no, a už je po všem.
01:09:23 Taková láska, to je nic.
01:09:26 Říkal, že prý potřebuje tři tisíce,
01:09:27 aby mohl složit kauci.
01:09:28 Pak se ukázalo, že žádnou kauci nepotřebuje a chtěl vědět,
01:09:31 budu-li ty tři tisíce mít.
01:09:32 Prosím tě, kde bych já je vzala! Tak se sebral a šel. No nechť.
01:09:36 Řeknu ti ze zkušenosti, že láska mužských,
01:09:39 doslova řečeno, nestojí ani za utržený knoflík.
01:09:42 Přetvářka, lež, podvod, pořád se to točí, kroutí,
01:09:46 poklonkuje, na kolena padá, i do pláče se to dá,
01:09:48 když je to zapotřebí,
01:09:49 jen co by si tím děvče naklonili
01:09:51 a mohli s ním potom dělat, co oni chtějí.
01:09:52 Pak jsou oni páni a děvče jenom hračkou,
01:09:55 loutkou pro zábavu, nic víc.
01:09:57 Jak jsi to viděla na plese, tak to máš ve skutečnosti,
01:09:59 po tanci nechá tak.
01:10:01 Jo, děvče, pokud nemáš nějakých deset, patnáct tisíc,
01:10:04 tak si tě žádný vážně ani nevšimne, to já ti povídám.
01:10:51 Helenko, odpusť mi to.
01:10:53 Víš, já byl včera takový divný. Moc mě to mrzí.
01:11:03 -Co je ti?
-Ach, všechno je ztraceno.
01:11:09 Čti...
01:11:45 Kdo ti to řekl, že jsi hračkou někoho?
01:11:47 To přece nemáš ze sebe!
01:11:48 -Cilka.
-Cilka? Ta koketa?
01:11:50 -A té věříš?
-Ne.
01:11:52 Jen mi slib, že už budeš hodný. Budeš?
01:11:55 Tak tě mám ráda.
01:11:57 Ale ať, to ti povídám,
01:11:58 sic já tě takového, ani vidět tě potom nechci, okáči, slyšíš?
01:12:02 Ne, jsem hluchý.
01:12:04 Ríšo, jak to vypadáš?
01:12:07 -Co to tam máš, prokrista?
-Kde?
01:12:12 Ty si připínáš límec špendlíkem? Ale to je hanba, nestydíš se?
01:12:16 Tož, to já nevím, hochu, co si s tebou počnu.
01:12:19 To jsi přece nikdy nedělal.
01:12:22 Proto jsem tě měla ráda,
01:12:24 že jsi byl jiný než ostatní, spořádanější, ustrojený.
01:12:27 Copak u vás není někoho, kdo by ti opatřil, co potřebuješ?
01:12:31 Ale, mlč už o tom!
01:12:33 Kdopak o tom pořád bude mluvit?
01:12:43 To je dusno...
01:12:49 To ty o mně ještě málo víš. Vůbec mě neznáš.
01:12:54 Já jsem vlastně hrozně zlotřilý a zkažený člověk.
01:12:59 Kdybys mě viděla tak v Praze!
01:13:01 Ty divoké pitky, ty flámy až do rána!
01:13:03 S děvčaty, to se rozumí!
01:13:06 Všechna děvčata v Praze jsou krásná!
01:13:09 Tak například zrovna Kudrnáček, to je sklepnice u Primasů.
01:13:13 Proboha, Ríšo, přestaň, já nechci nic vědět!
01:13:15 Ach, ty elegantní linie boků, když se pohybují při chůzi.
01:13:19 Člověku se až zamotá hlava, když se dívá.
01:13:23 A což teprv, když je má v náručí a líbá! Jak ty umějí, och!
01:13:29 Tož, co ty v té Praze všechno vyvádíš?
01:13:32 Já se o tě budu bát!
01:13:34 A to ještě není všechno!
01:13:36 Kdybys ty věděla,
01:13:37 co se kolikrát napláčou ty krásné oči do svého hedvábí.
01:13:42 Pro mě! Třeba zrovna ta mladá paní.
01:13:46 Jaká mladá paní?
01:13:49 Jaká paní, ptám se tě?
01:13:51 No, paní co u ní bydlím, vdova.
01:13:54 Vdova?
01:13:56 Vdova, její muž byl úředníkem na poště.
01:13:58 -Hezká?
-Och, pravdaže. Krásná.
01:14:02 Taková bílá, jako sníh.
01:14:04 A v tváři měkoučká a hebká, jako peří.
01:14:07 Jako by ani paní nebyla!
01:14:09 Veselá je jako děvčátko a živá jako žádná druhá.
01:14:11 Je hezčí než já?
01:14:13 No, tak ne, ale zase jinak krásná.
01:14:16 A ty u ní bydlíš?
01:14:18 -A budeš tam bydlet zas?
-Budu.
01:14:21 -Budeš?
-Proč bych nebydlel?
01:14:23 Mně se její byt líbí, mám tam celé pohodlí,
01:14:26 paní se o mě stará, jako o svého.
01:14:28 -Když jsem odjížděl, plakala.
-Plakala? Proč plakala?
01:14:32 A ty tam budeš opravdu zas bydlet?
01:14:35 Nesmíš!
01:14:36 Proč bych nesměl? Takový byt jinde nenajdu.
01:14:47 Helenko! Helenko!
01:15:17 Helenko! K večeři!
01:15:19 Já dnes nebudu jíst. Nemám hlad!
01:15:21 Copak? Je ti něco?
01:15:23 Ale, nic mi není! Dej mi pokoj!
01:15:26 To začíná zrovna tak jako s Gustou,
01:15:28 než utekla z domova.
01:15:31 Však já si s tím klukem promluvím!
01:15:43 Maminko, co tomu říkáte?
01:16:07 Tak co? Dala ti odpověď na můj dopis?
01:16:17 -A nevzkázala nic?
-Nic.
01:17:15 Bylo mně to potřeba? Bylo-li mě to potřeba?
01:17:28 -Dobrý den, pane revírníku!
-Dobrý den.
01:17:31 Copak dělá Helenka, že ji není vidět?
01:17:34 Já... copak vy, já vím, ve velkém městě je to ovšem jiné.
01:17:44 Ale co vaše svědomí? Já už dávno o všem vím.
01:17:49 Dosud jsem nic neříkal, ale teď toho života mám až potuď.
01:17:54 Já vám bránit nebudu a taky nechci,
01:17:57 ale mějte rozum aspoň vy, když ho nemá ona.
01:18:00 Vždyť je to ještě dítě, proboha!
01:18:03 Počkejte aspoň rok nebo dva, až bude starší, a vy taky,
01:18:08 ale takhle, kam to povede?
01:18:10 Řekněte sám! To není hezké, věřte mně, pane Ríšo.
01:18:15 To není pěkné!
01:18:18 Teď chodí po domě, jako polomrtvá.
01:18:21 Jakýpak to bude život pro ni?
01:18:25 No. Já vám bránit nebudu.
01:18:28 Teď aspoň víte, co máte na svědomí. Sbohem.
01:18:44 Tak to dál jít nemůže, jak je vidět, jsi nepolepšitelný.
01:18:48 Pan revírník u mě byl
01:18:50 a já si umínil, že vezmu Helenku pod svou ochranu.
01:18:55 Stojíš-li o ni, však ty se přihlásíš.
01:18:58 Zatím slož svoje věci a jdi si kam chceš,
01:19:00 tady zůstat nemůžeš!
01:19:02 Dostuduj a potom si pro Helenku přijď.
01:19:06 Do té doby jsou ti moje dveře zavřený. Sbohem!
01:19:53 Dobrou noc.
01:19:54 Kačko! Víte, co je nového? Pojedu pryč, vyhnali mě.
01:20:00 Co tomu říkáte?
01:20:02 Velebný pán už cosi v kuchyni povídal,
01:20:04 ale nic si z toho nedělejte.
01:20:05 Však vy zas přijedete!
01:20:07 -Dobrou noc!
-Dobrou noc.
01:20:18 Tož tedy naposled...
01:21:07 Ach jo. Tak tohle ať mi odvezou na dráhu,
01:21:10 já přijdu rovnou k vlaku.
01:21:14 Tož, mějte se tu dobře.
01:21:17 S Pánem Bohem, pane Ríšo. A přijeďte zase brzy!
01:22:46 Helenko, smím se napít z vaší studánky?
01:22:50 Jděte pryč, nebo zavolám tatínka!
01:22:53 Nevolejte nikoho, já hned zas odejdu.
01:22:56 Ale já nevím.
01:23:00 Přišel jsem se s vámi rozloučit, Helenko.
01:23:04 V poledne odjíždím.
01:23:08 Nevyhánějte mě tak!
01:23:10 Aspoň se rozlučte se mnou,
01:23:12 když už vám nestojím ani za to,
01:23:14 abyste mi podala ruku na usmířenou.
01:23:17 Já vím, že jsem se nepěkně zachoval.
01:23:19 Jak chceš si mě potrestej, co chceš si mně vyčítej,
01:23:22 jenom se na mě nezlob, jenom se nehněvej!
01:23:29 Tak přece od tebe neodejdu!
01:23:31 A dřív se od tebe nehnu, dokud mi nepovíš, že mi odpouštíš.
01:23:35 Alespoň slovíčko odpověz!
01:23:39 (Kukačka) Slyšíš ji?
01:23:42 Vzpomínáš?
01:23:45 Jdi, ty jsi jako z ocele!
01:23:48 Odpovíš mi aspoň, nebo ne?
01:23:52 Ne, já tě nepustím, dokud ti všechno nevysvětlím.
01:23:55 To, co jsem mluvil, byl jen žert,
01:23:58 chtěl jsem vědět, dovedeš-li také žárlit.
01:24:01 Tam u té paní jsem sice bydlil,
01:24:03 ale je to pořádná paní, žádná vdova,
01:24:05 a má svého muže ráda, a jak!
01:24:08 Tož vidíš, ke všemu se ti přiznávám,
01:24:10 s ničím se ti netajím,
01:24:12 a přísahám ti, že už nikdy, nikdy ti neublížím!
01:24:15 A budu tě mít rád už navždycky, navěky, Helenko...
01:24:20 Tak promluv přece! Což jsi z kamene?
01:24:25 Alespoň se na mě podívej!
01:24:29 Proč se škaredíš?
01:24:33 Helenko, to jsem nevěděl, že dovedeš být tak zlá.
01:24:38 -Proč se ještě zlobíš?
-Nezlobím, ale ráda vás už nemám.
01:24:46 No, když jinak nechceš, měj si tedy svou vůli. Zapomeň.
01:24:54 Pamatuj si, že já už jaktěživ... však ti dobře nebude!
01:25:06 Já vás zdržovat tedy nebudu, když chcete, rozejdeme se.
01:25:12 Mějte se dobře, Helenko, a vzpomeňte si někdy na mě.
01:26:25 -Ríšo!
-Přejete si, slečno?
01:26:32 Já ti dám slečno, ty okáči!
01:26:37 Ríšo! Ríšo!
01:26:40 Já těm mám hrozně ráda!
01:26:53 Broku! Broku! Bročku! Kdepak ses tu vzal?
01:27:03 Sbohem!
01:27:07 Skryté titulky: Vlasta Malíková
Milostný příběh Viléma Mrštíka natočil již v době éry němého filmu, v roce 1926, režisér Karel Anton. V roce 1940 se k této látce vrátil Otakar Vávra. Na rozdíl od dřívější adaptace se soustředil na příběh revírníkovy dcery Helenky a studenta Ríši a pokusil se zachytit prostou poezii mladé lásky uprostřed jarní přírody. K poetice filmu přispěla především citlivá kamera Ferdinanda Pečenky, který použil speciálních a neobvyklých kameramanských postupů, aby dosáhl co největší působivosti. Také Srnkova emotivní hudba umocnila celkové lyrické vyznění filmu.
Režisér Otakar Vávra měl šťastnou ruku i při výběru hlavních představitelů – Nataši Gollové a Svatopluka Beneše pro ústřední dvojici, Leopoldy Dostalové pro roli tety Marty a Jaroslava Vojty jako revírníka. Diváky a kritiky zaujala i postava citově neukojené bytné v podání Vlasty Fabianové. Film měl premiéru v říjnu 1940.
