Génius české hudby Bedřich Smetana v životopisném filmu Václava Kršky. ### Režie a scénář: Václav Krška. Hrají: Karel Höger, Zdenka Procházková-Hartmann, Ludmila Vendlová, Jaromír Spal a další.
00:05:28 Pane Smetano, váš Beethoven mě ohromil. Děkuji vám!
00:05:38 -Spokojena?
-Ano.
00:05:44 Pane Smetano! Celý Göteborg patří jen vám!
00:05:51 Je to zásluha i vašeho porozumění, přátelé.
00:05:55 Teď ještě po Beethovenovi ukáži vám
00:05:58 Berliotze, Schumanna, Glucka, Chopina.
00:06:01 Toho moderního Chopina?
00:06:04 -Toho se přece celý Göteborg bojí!
-Protože ho nezná.
00:06:09 Všichni jsme věřili, že jen Mozart může být naším hudebním bohem.
00:06:14 Až teprve pan Smetana nám otevřel cestu z tohoto začarovaného kruhu.
00:06:20 -Váš Beethoven je nezapomenutelný.
-Děkuji, paní Fröjdo.
00:06:25 Dovolíte, maestro, aby vám můj manžel představil našeho hosta?
00:06:30 Pan Werner, hudební dopisovatel Vídeňských listů.
00:06:33 Četl jste v novinách, že Praha brzy otevře Prozatímní divadlo,
00:06:37 které bude určeno především opeře?
00:06:40 Můj národ pochopil, že i hudbou je možno promluvit.
00:06:44 Ano, má-li ovšem česká hudba svoji řeč.
00:06:47 Jak to myslíte?
00:06:49 Pokud se pamatuji, vídeňský skladatel von Herbeck
00:06:53 se pochvalně vyslovil o českých výkonných hudebnících.
00:06:57 Ale popřel u nich schopnost vytvořit vlastní svérázná díla,
00:07:02 která by obohatila evropskou hudební literaturu.
00:07:07 Ale jedno musíte přiznat českému národu:
00:07:11 jeho vynikající nadání k hudbě.
00:07:15 -Vždyť první pochopil Mozarta!
-Maestro, Smetana má pravdu.
00:07:19 Mozart psal svého Juana pro milovanou Prahu.
00:07:23 Kdy už se konečně přestane ta samolibá Praha chlubit
00:07:27 tím vypůjčeným Mozartem!
00:07:29 Prosím pana Smetanu na scénu! Obecenstvo čeká.
00:07:39 Maestro!
00:07:45 -Uklidněte se.
-Jsem klidný. A rozhodnutý.
00:07:51 Vrátím se do Prahy.
00:07:56 Göteborg byla samozřejmě jen epizoda vašeho života.
00:08:01 Je dohrána, patří minulosti.
00:08:05 Paní Fröjdo, nevím, jestli mě pochopíte.
00:08:09 Ale jsem tělem a duší Čech
00:08:13 a jsem hrdý na to, že jsem synem té země.
00:08:15 Co mohu odpovědět vašemu krásnému srdci?
00:08:20 Co je vám všechno to uznání a úcta nás všech, kteří vás máme rádi?
00:08:26 Čím jsou vám všechny podmínky volného uměleckého rozvoje,
00:08:30 když tam někde v dálce vás volá vaše chudá, malá a krásná vlast?
00:08:38 -Potřebuje mne.
-Vím.
00:08:48 Právě v této chvíli, z nejhlubších příčin,
00:08:52 chtěl bych dokázat, že česká hudba má svoji řeč.
00:08:57 Dovolte mi, abych místo ohlášeného Schumanna
00:09:01 zahrál svou vlastní skladbu "Vzpomínka na Čechy".
00:11:43 Ta mladá krásná žena s bílou růží na prsou je manželkou pana Smetany?
00:11:50 Ano, to je jeho druhá paní.
00:11:53 První zemřela. Zanechala mu holčičku.
00:11:56 -To je jeho vlastní skladba?
-Ano. "Na břehu mořském".
00:12:16 Nevím, co je na té skladbě rázovitě českého.
00:12:22 Už ten cizí námět: na břehu mořském.
00:12:35 Milý doktore! Představuji vám budoucího tvůrce české opery.
00:12:43 Kéž by tomu tak bylo!
00:12:46 Mnozí naši horlivci touží po velikém národním divadle,
00:12:51 ale zapomněli, že dosud nemáme své vlastní hudební umění.
00:12:55 Nemáme téměř ani jednu ryze českou národní zpěvohru.
00:12:59 A tu budeme mít teprve tehdy, až se najde skladatel,
00:13:04 který nám ji složí z našich národních písní.
00:13:08 Dovolte, abych vám odporoval, pane doktore.
00:13:12 Dramatický a operní skladatel by nebyl tvůrcem,
00:13:15 kdyby pouze přejímal nebo napodoboval prosté lidové písně.
00:13:22 Jak se zdá, vašemu vysokému umění
00:13:25 je pojem národní písně jen předsudkem.
00:13:29 Nikoli národní píseň, ale její napodobování,
00:13:33 jak si je představujete vy, pane doktore.
00:13:36 Ostatně promiňte, v tom se neshodneme.
00:13:42 Zdá se, že uznání, kterého dosáhl ve Švédsku,
00:13:46 stouplo panu Smetanovi do hlavy.
00:13:48 Neměl jste panu Riegrovi tak ostře odporovat.
00:13:51 Je přece politickým vůdcem národa.
00:13:54 Měl jste mu vysvětlit jeho omyl a objasnit mu svou uměleckou cestu.
00:13:58 Marná slova. Raději odpovídám činem.
00:14:01 -Symfonie?
-Ne, ne, opera.
00:14:05 -Požádal jsem Sabinu o libreto.
-Sabinu?
00:14:10 Vy se nebojíte člověka, který léta seděl v rakouských žalářích?
00:14:14 Vyvolil jsem si ho právě pro jeho odpor k rakouskému panství.
00:14:19 -A jméno chystané opery?
-Braniboři v Čechách.
00:14:41 Teď opona nahoru.
00:14:54 Potom část pomalá, volná.
00:15:10 Je to smutek a nářek nad opuštěným domovem,
00:15:15 slzy a zoufalství, strach z Braniborů.
00:15:18 -Já vám rozumím.
-Nepřítel se blíží.
00:15:21 Někde v dálce hoří vydrancovaná vesnice.
00:15:28 Uprostřed prchajících stojí nejstarší z nich.
00:15:34 A teprve potom přijde mocná, výrazná a silná část.
00:15:40 Naši krásnou českou zem ukrutenstvím hubili
00:15:43 a náš slavný český národ zotročili!
00:15:47 A v boj! Velmi silně!
00:15:58 -Uděláte to, pane Sabino?
-Pokusím se.
00:16:09 Vy zapomnětlivci. Ani lampu jste si nerozsvítili.
00:16:13 Opravdu, zapomněli jsme.
00:16:16 A čaj už docela vychladl.
00:16:19 Říká se, že studený je pro krásu.
00:16:22 Kéž by tomu tak bylo!
00:16:27 Odpusťte, že se ptám.
00:16:30 -Tuto operu chcete zadat do soutěže hraběte Harracha? -Samozřejmě.
00:16:34 Nezapomněl jste, že podle podmínek
00:16:37 má soutěžící opera vzniknout studiem prostonárodních písní?
00:16:42 Milý Nerudo, mně nejde o písničkářství,
00:16:44 ale o dramatickou operu.
00:16:46 A jak by se vám líbilo tohle?
00:16:49 Rozlučte se s domovem.
00:16:52 -Kdož ví...
-Počkejte!
00:16:59 Rozlučte se s domovem...
00:17:15 Kdož ví, zdali z nás kdo více slze nezchladí líce
00:17:27 v studánkách své otčiny.
00:17:33 A teprve potom celý sbor: Běda nám! Běda nám!
00:17:45 Sabino, to jste mi vzal ze srdce.
00:17:50 A teď si poslechněte proměnu v prvním jednání.
00:17:54 Udeřila naše hodina, otevřely se brány.
00:18:06 Jenom barikádník a revolucionář, jako je Sabina,
00:18:10 mohl tak dramaticky vystihnout národní a lidový tón.
00:18:13 Pražská se vzbudila chudina a zahraje si na pány.
00:18:30 Neplač, můj otče, matko má. Hle, národ 1. máje světí.
00:18:37 Co neviděli otcové, to uzří lepších synů děti.
00:18:43 Nemůžem vlasti více dát, leč život váží také mnoho.
00:18:48 A nemůžem-li pro ni žít, pak za ni padnem do jednoho.
00:18:55 To je slečna Malá, mladá adeptka hereckého umění,
00:18:59 slečna Eliška Krásnohorská, naše básnířka.
00:19:01 -Pan Antonín Dvořák, člen orchestru Prozatímního divadla. -Hálek.
00:19:06 Jaký je to začarovaný kruh.
00:19:08 Celý národ touží po vybudování Národního divadla,
00:19:12 ale na vedoucích místech se spokojují s polovičatým řešením.
00:19:16 Jakýpak začarovaný kruh!
00:19:18 Všechny nitky se sbíhají v rukou opatrného doktora Riegra.
00:19:21 Podle něho má český národ čekat,
00:19:24 až mu šlechta sama postaví Národní divadlo.
00:19:26 Však tohle historie našemu vůdci národa nikdy neodpustí.
00:19:43 Co to bylo?
00:19:45 Nevím. Nosím v sobě těch pár taktů, a nevím, kam s nimi.
00:20:00 -Jako by se dva lidé něžně milovali. -Však oni se milují.
00:20:06 Doslechl jsem se, pane Dvořáku, že také komponujete.
00:20:10 Slyšel jsem vaši meziaktní hudbu.
00:20:13 To jsou takové maličkosti.
00:20:15 Ale jednou snad udělám něco lepšího.
00:20:18 -A co to bude?
-To ještě nevím.
00:20:20 Ale takové scherzo, jaké jste napsal vy
00:20:23 ve své Triumfální symfonii, to snad do smrti neudělám.
00:20:27 Přátelé, přivádím vám vzácnou návštěvu.
00:20:31 Maestro Liszt!
00:20:40 Kolik let uběhlo, co jsme se neviděli, pane Smetano.
00:20:45 Čtyři pět roků. Naposled ve Výmaru.
00:20:49 Chci toho od vás mnoho slyšet.
00:20:52 Jak žijete, jak pracujete, jak koncertujete.
00:20:55 Dokončil jsem právě velkou operu.
00:20:59 A rád bych v koncertech naší Umělecké besedy
00:21:03 nastudoval vaši Svatou Alžbětu.
00:21:06 -Velká čest pro mne.
-Naopak.
00:21:09 Náš mladý spolek se chce postavit za vaše umělecké ideály.
00:21:14 Stejně jako za všechno skutečné a silné umění.
00:21:18 -V tom případě nezapomeňte na Shakespearovo výročí. -Ano!
00:21:22 Pane Smetano! To je výzva!
00:21:25 -Vyzýváme vás na rozhodující zápas!
-S vámi, Purkyně?
00:21:29 -Budete se bít?
-Ale vy s námi!
00:21:32 Umělecká beseda oslaví Shakespaera!
00:21:34 To jsou otevřená okna do světa!
00:21:37 -Máte Berliotze, Romea a Julii.
-Ano, živé obrazy!
00:21:41 Já najdu kostýmy!
00:21:43 Uspořádáme průvod všech Shakespearových postav!
00:22:44 Důstojná oslava, jaká snad u nás ještě nebyla.
00:22:48 Pro Uměleckou besedu je to velký čin.
00:22:51 Se Shakespearem tu dnes vítězí Smetana.
00:22:55 Othello!
00:23:58 Co tomu říkáte, pane Maýre?
00:24:00 Konečně tu máme umění světové úrovně.
00:24:04 Jako bych i já neuváděl všechno, co se kde ve světě hraje.
00:24:10 To je provokace.
00:24:16 A jaké má prstíčky!
00:24:19 Takové drobounké, jako by je někdo udělal z růžové pěny.
00:24:25 Ale oči má vaše. Teď se dívá tak statečně. A vesele.
00:24:31 -Viďte, pane Smetano!
-Slečno Otylko, oči jsou moje!
00:24:37 Tohle je naše právo. Ženským očím rozumějí jen muži.
00:24:42 Očička jsou moje, viď malinká.
00:24:46 A tvoje oči, aby ti to nebylo líto, jsou tátovy.
00:24:51 A teď honem spát. Dobrou noc. A honem do postýlky.
00:25:02 Žofie, rozluč se s dámami a pánům se pokloň.
00:25:12 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, Žofie.
00:25:17 A tvoje oči jsou nejkrásnější.
00:25:21 Máš je po nebožce mamince. Podobáš se jí stále víc a víc.
00:25:30 Žofinko!
00:25:33 Jsi hezká jako jarní vánek. A šumná jako voda živá.
00:25:38 A sladká jako ptáček zpěváček, jenž do srdcí zlato zpívá.
00:25:48 Pane Wenzigu, to vaše libreto o Daliboru jsem už přečetl.
00:25:52 -Co tomu říkáte?
-Moc se mi líbí.
00:25:54 Hlavně se mi líbí ta básnická motivace, charakteristika postav.
00:25:59 Začátek už mám promyšlený. Široce a vznešeně.
00:26:27 Potom motiv Dalibora.
00:26:45 Co jste to říkal o naší malé, o jarním vánku a ptáčku zpěváčku?
00:26:50 Nemohla jsem ji ani do postýlky dostat.
00:26:53 Ó, vzácná paní, já mám celou řadu podobných slov pro hezké slečny.
00:26:58 -To se na nás nedostane, viď?
-Jednu z nich vám povím do ouška.
00:27:03 -Ale jedině při valčíku!
-Náš taneční mistr se nezapře.
00:27:09 A teď, Purkyně, něco tříčtvrtečního!
00:27:16 Mohu vás poprosit, krásná Thálie?
00:27:43 V příštím týdnu bych se rád podíval k tvým rodičům na Lamberk.
00:27:47 Pustím se tam do práce.
00:27:49 Žofinku vezmi s sebou. Potřebuje slunce a vzduch.
00:27:53 Ty moje milovaná...
00:27:55 Pojď, překvapíme je.
00:28:06 Copak je to?
00:28:41 To jsem se změnil, co?
00:28:43 To je něco jiného než ta vaše švédská muzika!
00:28:46 -Je to tak dobře?
-To bych řekl. A odkud to máte?
00:28:51 Je to vlastně jen hračka. Dělám novou operu.
00:28:54 Vy jste obdivuhodný člověk.
00:28:56 -Braniboři nebyli provedeni...
-Čekají na rozhodnutí poroty.
00:29:00 -A on už píše novou operu!
-Komickou vesnickou operu!
00:29:03 -Pan Sabina mi přinesl libreto.
-A její jméno?
00:29:07 Nevím ještě. Je to historka o ženichovi, který prodal nevěstu.
00:29:12 -Snad to není prodaná láska?
-Ne, jen prodaná nevěsta.
00:29:16 -To je název?
-Ne. Ale... Ovšem mohl by být!
00:29:23 Prodaná nevěsta! Pane Sabino, co tomu říkáte?
00:29:27 To je nejlepší název, jaký jste si mohl vymyslet.
00:29:31 Však vy ještě přijdete na chuť těm mým písním!
00:29:35 A zazpívejte si je! Bratři, bratři, buďte jen veselí.
00:29:39 Ano, něco takového bych potřeboval.
00:29:41 Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá.
00:30:01 -Dobré ráno, pane Smetano.
-Dobré ráno. Kampak, kampak?
00:30:04 Na pouť! Jdeme koupit mamince perníkové srdce.
00:32:06 Podívaná na pouti bude znamenitá!
00:32:09 Nevídaná komedie, jejíž ukázku slavné obecenstvo spatřiti může!
00:32:58 -Strýčku, přišli jsme poslouchat.
-Opravdu?
00:33:03 To je od vás moc hezké. Tak to vás pěkně vítám!
00:33:07 Posaďte se u nás. Vy sem, vy tam.
00:33:11 A já si tady ještě něco dopíšu. H, d, c, a, g.
00:33:19 Tak poslouchejte.
00:33:30 Milostné zvířátko uděláme z vás, kolem prkna dáme pozlacený pás.
00:33:39 Přehezká škraboška skryje tvářičky a v hebounké botky dáme nožičky.
00:33:48 Budete jak mílek krásně vypadat.
00:34:04 -Tak co? Jak se vám to líbilo?
-Líbilo.
00:34:09 Milostné zvířátko uděláme z vás.
00:34:13 Odpusťte, Bedřichu, že vyrušuji. A co vy tady děláte?
00:34:18 Nechte je, tatínku. To jsou mí první posluchači.
00:34:22 Tady pošta přišla. A zde až ze Švédska.
00:34:27 Paní Fröjda píše.
00:34:33 Zve mne do Göteborgu na koncerty. Ale copak teď mohu?
00:34:40 Od maminky!
00:34:46 Moc tě líbá a moc se na tebe těší.
00:34:56 Konečně! Tento týden zasedá umělecká porota
00:35:02 o udělení ceny hraběte Harracha.
00:35:06 Tatínku, držte mi palce. Mám tam Branibory.
00:35:11 Nikdy nemohu souhlasit se slovním podkladem této opery,
00:35:16 kde jsou vyzdviženy buřičské scény pražské chátry.
00:35:22 A co víc! To přece není česká hudba.
00:35:25 To je Wagner s jeho dramatickou hudbou budoucnosti,
00:35:29 bez árií, koloratur, které jsme tolik milovali u italských oper.
00:35:33 Dovolte, pánové. Ředitel divadla mne právě překvapil zprávou,
00:35:38 která i vás bude zajímat.
00:35:43 Divadlo už před časem ohlásilo, že uvede Branibory na scénu.
00:35:47 Svůj závazek však dosud nedodrželo.
00:35:50 Smetanovi přátelé proto útočí na divadlo stále víc a víc.
00:35:55 Ti buřiči z Umělecké besedy mají příliš horké hlavy!
00:36:01 Ředitelství divadla nyní rozhodlo, že uvede Branibory na scénu.
00:36:05 Kapelník Maýr však odmítl tuto operu nastudovat.
00:36:09 Požádal jsem proto pana Smetanu,
00:36:12 aby nastudoval Branibory sám, od klavíru až po orchestr.
00:36:16 Slavná poroto, navrhuji, abychom s rozhodnutím počkali.
00:36:21 Aspoň uvidíme, jak se ten všeumělec osvědčí.
00:36:30 Gratuluji vám, pane Smetano, divadlo je vyprodáno.
00:36:35 Děkuji vám, pane kapelníku.
00:36:38 Ovšem vnutil jste obecenstvu dnešní večer.
00:36:42 Ano, vnutil. A vydal jste se v nebezpečí,
00:36:46 že se toto obecenstvo proti vám právem a otevřeně postaví.
00:36:50 Připravit, prosím! Budeme začínat!
00:36:54 Nezávidím vám, protože nevíte, do čeho jdete.
00:38:21 Já ale pravím, nelze déle tu trpěti cizácké sbory.
00:38:31 Už potřebí se chopit zbraně,
00:38:35 a vyhnat z vlasti Branibory,
00:38:40 již hubí zem, náš jazyk tupí, pod jejichž mečem národ úpí!
00:38:56 Co tomu říká vaše dlouholetá zkušenost?
00:39:00 To známe. Smetanovi přátelé z Umělecké besedy.
00:40:08 Dobře, chátro, dobře tak.
00:40:11 Veselte se, zpívejte, na zítřek nic nedbejte.
00:40:16 Veselte se, zpívejte, na zítřek nic nedbejte.
00:42:23 Rozlučte se s domovem.
00:42:41 Kdož ví, zdali z nás kdo více
00:42:51 slze nezchladí líce v studánkách své otčiny.
00:43:15 Ač cizáci slabí pleci na hrobech a zříceninách,
00:43:22 my se utečeme v lesy, ukryjem se na pustinách.
00:43:28 Skrýše tajné najdeme si,
00:43:35 by nás chránil hvozdů stín před loupeží Braniborů.
00:44:55 Ať žije pravda, ať žijí práva!
00:44:59 Ať žijí vlasti ochránci!
00:45:10 A vrátí se pod svým praporem!
00:45:18 A vzkvete české vlasti sláva!
00:46:29 Devětkrát vyvolán, to zdejší divadlo ještě nezažilo.
00:46:32 Pane Smetano, máme vyhráno!
00:46:35 Pane Smetano, gratuluji!
00:46:49 Milý příteli, jste určen k tomu,
00:46:52 abyste svým uměním postavil základy velké české opery.
00:46:56 Poprvé se můžeme radovat, že v Čechách zvítězili Braniboři!
00:47:01 Ohromný úspěch! Nevídaný, překvapující! Blahopřeji vám.
00:47:07 A těším se nedočkavě na vaši Prodanou nevěstu.
00:47:12 Prodaná nevěsta už v květnu?
00:47:17 Nu ovšem, pan Smetana zamířil na divadlo soustředěným útokem.
00:47:22 Střemhlavá překotnost patří ke způsobům
00:47:25 horkokrevných pokrokářů z Umělecké besedy.
00:47:30 -Pan kapelník Maýr prosí...
-Ale teď přece nemám čas.
00:47:35 Odpusťe, pane doktore, ale všechno má své meze.
00:47:39 -Odmítám nastudování Prodané nevěsty. -Proč?
00:47:41 Vesnická opera, fraška! Což je vůbec opera umělecký útvar?
00:47:46 Připomeňte si, prosím, úspěch Braniborů
00:47:49 a jejich vyznamenání 1. cenou hraběte Harracha.
00:47:52 -Abyste pak nelitoval.
-Nemám čeho litovat.
00:47:55 Promiňte, správa divadla jedná pod tlakem veřejnosti.
00:47:59 Položky mého součtu jsou: tisk, obecenstvo a pokladna.
00:48:04 Ať si pan Smetana Prodanou nevěstu nastuduje sám!
00:48:11 Tu ji máme! Rozumně s ní pojednáme.
00:48:22 -Prosím slečnu z Ehrenbergu.
-Slečna z Ehrenbergu!
00:48:30 Slečna z Ehrenbergu!
00:48:32 -Co je?
-Milostivá, prosím na scénu.
00:48:41 Tu ji máme. Rozumně s ní pojednáme.
00:48:48 Aj tatínku, aj maminko, pročpak mne hledáte?
00:49:00 -Mařenka přichází z levé strany.
-Na zkoušce je to snad jedno, ne?
00:49:06 Při aranžovací zkoušce je to důležité!
00:49:09 -Nejsem poprvé na jevišti.
-Promiňte, trvám na svém. -Prosím.
00:49:39 Aj tatínku, aj maminko, pročpak mne hledáte?
00:49:47 Ptal jsem se jich, koho ráda máte.
00:49:51 Nemáte-li žádného srdci svému milého?
00:49:55 Přivedu vám mladíka, váženého a vzácného.
00:50:06 Váženého a vzácného?
00:50:10 Ty ho uhlídáš, sama ho poznáš.
00:50:18 Nebude-li se ti líbit, košíček mu dáš.
00:50:25 Vždyť ho uhlídáš, sama ho poznáš.
00:50:33 Přesně v rytmu, prosím. Vždyť ho uhlídám, sama ho poznám.
00:50:43 Vždyť ho uhlídáš, sama ho poznáš.
00:50:51 Nebude-li se ti líbit, košíček mu dáš.
00:50:58 Silně a zesilovat!
00:51:00 Ať tedy skončíme, smlouvu učiníme.
00:51:04 Mařenka ať řekne ano, a bude vše vykonáno.
00:51:12 Co tomu říkáte? Vesnická opera na královské zemské scéně.
00:51:18 Teď, v letním období, kdy je divadlo prázdné.
00:51:22 Tím spíš, že asi brzy vypukne rakousko-pruská válka.
00:51:26 Ten pan Smetana má svatou trpělivost.
00:51:30 -Já být na jeho místě, tak bych...
-Kecal, prosím, rázně!
00:51:35 Háček sem, háček tam,
00:51:39 překážky, překážky neznáme.
00:51:43 Čemu já svůj rozum dám, všechno, všechno překonáme.
00:51:52 Nene, prosím. To je něha. Něha.
00:51:56 Dva klarinety vedou ten láskyplný motiv.
00:52:04 Něžně, rozumíte? Mařenka si vzpomíná.
00:52:10 Dovolte.
00:52:30 Mám už jiného.
00:52:37 Vzácná slečno z Ehrenbergu!
00:52:44 Moje Mařenka není žádná fanfárová hrdinka.
00:52:48 Nehraji vám dost přirozeně? Chcete mě učit každému slovu i pohybu?
00:52:53 Mne, která zpívám jen dámy?
00:52:57 A kdo je to, ta vaše Mařenka ze zapadlé vesnice?
00:53:01 Ale milostivá slečno...
00:53:03 Nebudu se podřizovat příkazům pana Smetany. Tu roli nezpívám!
00:53:08 -Raději byste se podřizovala kapelníku Maýrovi? -Dovolte!
00:53:14 Prosím, aby tato poznámka...
00:53:16 Maýr věděl, proč to odmítl dirigovat. A mohl odmítnout.
00:53:20 Ze stejných důvodů odmítám i já.
00:53:23 A aby bylo jasno: z uměleckých důvodů!
00:53:26 Promiňte, premiéra je 30.května.
00:53:30 Vy jediná jste studovala tuto úlohu. Premiéru zpíváte vy.
00:53:47 Věrné milování nepřeruší žádné zloby naléhání.
00:53:59 Lásku jsme si přísahali, slovo jsme si navždy dali.
00:54:11 V každé době věrni zůstaneme sobě.
00:54:24 Lásku jsme si přísahali, slovo jsme si navždy dali.
00:54:36 V každé době zůstaneme věrni sobě.
00:54:51 Zůstaneme věrni.
00:54:58 Zůstaneme věrni sobě.
00:55:35 Pak se řekne národní píseň. Jen to udělat.
00:55:40 Ehrenbergová je přece jen umělkyně. Smetanovo vedení jí prospělo.
00:59:42 Chladí?
00:59:46 Ano.
00:59:53 Teď jsem ji slyšel až tam někde u pramene.
00:59:58 -Až jednou...
-Co?
01:00:01 K téhle Vltavě se jednou vrátím.
01:00:18 -Pošta tu ještě nebyla?
-Ne. Čekáš nějakou zprávu?
01:00:22 Nevím, co se děje v Praze. Jsem tu jako odříznutý od světa.
01:00:27 Dobré ráno, pane Smetano. Jestlipak jste to už slyšeli?
01:00:32 Rakušané podepsali mír a Brandenburci táhnou z Prahy!
01:00:37 -Kdo vám to povídal?
-Dnes ráno s tím přišli z města.
01:00:44 A děti vám přivezu brzy zpátky!
01:00:47 Buďte na sebe opatrné!
01:00:50 -Vrátíme se do Prahy?
-Jen co dostaneme přesné zprávy.
01:01:00 A teď se proběhnu po Červené skalce.
01:02:44 Pane Smetano!
01:02:47 -Pánové přijeli, jen jsi odešel.
-Rieger a Maýr odstoupili.
01:02:54 Všichni volají po vás, abyste se vrátil na vedoucí místo divadla.
01:02:59 Gratuluji!
01:03:02 Konečně.
01:03:04 Ale to ještě není všechno, pane kapelníku.
01:03:09 Družstvo se rozhodlo pro stavbu Národního divadla.
01:03:12 Budeme vyzývat ke sbírkám, budeme shánět krejcar ke krejcaru.
01:03:15 Všichni vás podpořili, Sabina, Mánes, Hálek.
01:03:18 A studenti se rozběhli dům od domu.
01:03:20 -V pražských kasárnách už sbírají.
-Ve školách, na ulicích!
01:03:22 A teď se rozletí výzvy do všech měst, do každé vesnice.
01:03:34 Zdali si ti budoucí jednou uvědomí,
01:03:40 jak těžce a obětavě vznikalo Národní divadlo.
01:07:38 V hudbě život Čechů.
01:12:43 Na obžalobu tuto odpověz: hrad Loškovice tajně přepadl jsi.
01:12:52 Hrad pobořil jsi a purkrabího zbil jsi.
01:12:59 Omluv se, můžeš-li, před námi hned.
01:13:13 Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti.
01:13:18 Já přísahal jsem pomstu.
01:13:21 A přísahu co řádný muž jsem splnil.
01:13:53 Vždy odolal jsem čarozraku žen,
01:13:59 po příteli můj duch toliko toužil.
01:14:07 Mé přání splněno. Přátelství sen jsem snil, u Zdeňka se hroužil.
01:14:58 Tu přísahal jsem pomstu.
01:15:04 Hroznou pomstu.
01:15:13 Před Loškovicemi Litoměřicům pomáhali, polehli popelem.
01:15:20 A on krví pak splatil ránu Zdeňkovu.
01:15:41 Zločinem tak pomáhals sobě sám.
01:15:46 Právo k tomu vzíti si nenechám.
01:15:54 Tys vzpouru vedl proti svému králi.
01:15:59 Moc proti moci, tak to káže svět.
01:16:03 Teď hlásím sám to,
01:16:07 nepadnu-li zde za Zdeňka, pykat musí Litoměř!
01:16:17 A ty bys v tom, můj králi, v cestě stál,
01:16:22 na trůně bys bezpečně neseděl.
01:16:37 Až tam jsme tedy dospěli:
01:16:40 čeští komponisté nám skládají německou hudbu.
01:16:44 A právě Smetana, který zradil své schopnosti
01:16:47 pro pochybné novoty ztřeštěného Wagnera.
01:16:50 To je dvojnásob těžký hřích proti národu.
01:16:53 Zvláště od člověka, který stojí v čele naší opery.
01:16:56 Navrhoval bych panu Smetanovi,
01:16:59 aby svého Dalibora přejmenoval na Dalibora Wagnera.
01:17:03 To není k smíchu, pánové.
01:17:06 Smetanovo působení v hudebním životě je naší novou Bílou horou!
01:17:12 Já sám muzice nerozumím.
01:17:14 Ale horší je, co Smetana vkládá do úst svému Daliborovi.
01:17:19 Pro taková buřičská slova zavírají lidi do vězení!
01:17:24 Ano, ano. Jaké otřesy už způsobil tento člověk v našem divadle.
01:17:29 Já se jim tak lehce nepoddám.
01:17:32 A ten donekonečna mi vytýkaný Wagner!
01:17:36 No samozřejmě, nejen já, ale všichni dramatičtí skladatelé
01:17:42 se budou muset poučit z jeho úsilí o uměleckou pravdu.
01:17:47 Ale já hledám cestu k české hudební pravdě.
01:17:51 -A ta musí být má!
-Tvoje odpověď je tedy v Libuši?
01:17:56 Ano, je to mé nejobsáhlejší dílo.
01:18:01 Zasvětil jsem je pro památné chvíle svého národa.
01:18:18 To jsme se nasmály! Až tohle budeme vyprávět! Á, pan Neruda.
01:18:22 -Nevyrušujeme?
-Vy? Nikdy, krásná slečno Žofie.
01:18:28 To je pan Schwarz, budoucí člen naší rodiny.
01:18:32 Ó, to už vás nesmím šimrat vousy po tvářičkách
01:18:36 a vymýšlet si průpovídky o jarním vánku.
01:18:39 Po tom se mi bude stýskat.
01:18:42 -Však on už si pan ženich vymyslí lepší. -Pokusím se.
01:18:46 Teď už nebudu zdržovat.
01:18:49 Až příště přijdeš, zahraji ti něco nového.
01:18:52 Pustil jsem se teď naplno do nové opery.
01:18:55 Však uvidíš. Dvě vdovy.
01:18:58 Bude to takový lyrický protějšek k Prodané nevěstě.
01:19:03 -On si nikdy neodpočine.
-Bedřich nemá na odpočinek čas.
01:19:07 Na shledanou.
01:19:10 Mám z tebe radost. Přijdu, brzy přijdu!
01:19:13 -A k nám do Jabkenic se musíte brzy podívat. -Také k vám.
01:19:33 Jaký je to život?
01:19:37 Složil jsem už celou řadu oper.
01:19:41 Chystá se 50. repríza Prodané nevěsty.
01:19:45 A já musím znovu dokazovat, že jsem nezapomněl komponovat.
01:19:53 Pan Neruda měl pravdu. Měl by sis odpočinout.
01:19:56 Jak a kdy? Mám toho tolik před sebou!
01:20:00 -Jak myslíš.
-Bety! -Prosím.
01:20:03 Vím, jsou to ošklivé časy, které prožíváme.
01:20:10 Jsi někdy zbytečně neústupný.
01:20:17 Proč nenapíšeš něco takového, aby se jim to líbilo?
01:20:21 Nemohu ustoupit.
01:21:24 Stalo se něco?
01:21:27 Ne.
01:21:31 Tak se mi najednou zdálo, že jsem docela sám.
01:21:36 -Co to říkáš, tatínku?
-Tomu ty nerozumíš.
01:21:50 Proč sis vyhledal ten obrázek, tatínku?
01:21:56 Dívám se, jak jsi ve všem podobná nebožce mamince.
01:22:08 Tatínku!
01:22:26 Tak se mi nějak zatočila hlava. Jsem přepracovaný.
01:22:34 Však si brzy odpočinu ve vaší myslivně a bude zase dobře.
01:23:11 -A jak je v Praze?
-Celkem se nic nezměnilo.
01:23:15 -Ale pro tebe mám radostnou zprávu.
-Jakou?
01:23:19 Družstvo pro postavení Národního divadla
01:23:22 potvrdilo tvoje vedoucí místo v opeře.
01:23:29 Copak?
01:23:32 Trochu mě to dojalo. Jsem už v poslední době takový.
01:23:38 Přinesl jste do naší samoty hezkou chvíli.
01:23:41 Já jsem vždycky dobrým poslem, paní Betyno.
01:23:45 -Měl byste k nám zavítat častěji.
-Zavítám.
01:23:49 Tatínek si k nám přijel odpočinout, a zatím sedí celé dny nad klavírem.
01:23:54 Mám toho plnou hlavu, až mi z toho někdy hučí v uších.
01:24:04 Počkejte!
01:24:10 Slyšíte? Teď!
01:24:15 -Znovu.
-Co? -No flétna.
01:24:27 A proč by nehráli? Dožínky máte přede dveřmi, zítra je oslavíme!
01:25:23 Tak co, nezatancuješ si?
01:25:27 Zatím ne. Dívám se a poslouchám.
01:25:46 Copak si to prozpěvujete?
01:25:49 -Něco mě napadlo. Do rytmu muziky.
-Co je to?
01:25:54 A ta polka, to je holka. Je-li pak ta druhá v světě?
01:25:58 V očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže kvete.
01:26:03 -Pěkně prosím, ještě kousek.
-Nevím, opravdu nevím.
01:26:12 -Dobré odpoledne přeji.
-Pojďte mezi nás, pane učiteli.
01:26:15 To je opravdu vzácná návštěva v našem kraji.
01:26:18 Kolika lidem jste už dal radost a štěstí svou krásnou hudbou.
01:26:23 A nejen štěstí. Ale odvahu, sílu, naději a především víru.
01:26:27 -Já jsem Neruda.
-I propána!
01:26:31 I co by. Jsme tu rádi mezi vámi.
01:26:34 -Paní Betyno, smím vás poprosit o pěknou polku? -Ráda.
01:26:43 Pane kapelníku, měl byste zase složit nějakou taneční skladbu.
01:26:52 Napíšu. A bude to polka. A bude tak pěkná jako...
01:27:09 Přejeme vám do vínku tuto kytku v upomínku.
01:27:14 Byste nás vždy rádi měli, na nás v dobrém vzpomínali.
01:27:20 To sis dobře vymyslel, Bedřichu.
01:27:23 V Praze ovšem už každý ví, že Krásnohorská pro tebe píše libreto
01:27:28 s tím nejpěknějším názvem: Hubička.
01:27:32 -V Praze se nic neutají.
-Ovšemže ne.
01:27:35 Potkal mě Mošna a povídá:
01:27:38 "Jestlipak víte, že Krásnohorská už dala Smetanovi Hubičku?"
01:27:42 Paní Betyno, dejte si pozor.
01:27:45 Nene, zachytím jen tu a tam kus melodie.
01:27:50 Mám teď v hlavě jiné plány.
01:27:53 A já myslel, že si tu chodíš po lesích a střílíš kachny.
01:27:57 Hledám novou symfonickou formu.
01:28:00 Celá moje vlast v tom bude obsažena.
01:28:04 Luhy, háje, Vltava, Tábor, Blaník. Nejdříve Vyšehrad.
01:28:15 Vím to už docela přesně.
01:28:24 Začnou harfy. To je základní motiv.
01:28:39 Věštec Lumír zpívá o dávné slávě českých knížat.
01:28:45 -První opravdu česká hudební báseň.
-Něco takového.
01:28:56 A začalo to tenkrát na Šumavě, jak tam voda mluvila a zpívala.
01:29:11 Pořád se mi do toho dere ta čistá šumavská voda.
01:29:19 -Znamenité! Ty ostružiny jsi sbírala sama? -Pro tebe, tatínku.
01:29:29 Jak to pod těmi kopci šumělo a švitořilo.
01:29:35 -Vzpomínáš, Bety?
-Vzpomínám.
01:29:39 To nebyla jen voda, ale flétny, klarinety, housle,
01:29:47 co tam protékalo mezi prsty.
01:30:21 Takhle nějak.
01:30:23 No, co tomu říkáte?
01:30:33 Víš, ale potom už to nebude pramen, ale bystřina.
01:30:39 Říčka, řeka, která se vlévá do kraje.
01:30:50 Svolává se k honu.
01:30:55 Svatebčané tančí o svatbě.
01:31:13 V měsíčné noci tam plují Rusalky.
01:31:37 Ve stínu starých hradů to zazní starou českou slávou.
01:31:55 To je Zvíkov a Orlík. Bety, vzpomínáš?
01:32:05 A potom přijde den, takový široký, hluboký tok.
01:33:03 Neslyším!
01:33:19 To přece není možné!
01:33:22 Bohužel je to pravda, přátelé! Smetana ohluchl a zhroutil se!
01:33:26 Po celé Praze už se říká,
01:33:29 že divadlo si nebude vydržovat hluchého kapelníka.
01:33:32 Je to pravda. Divadlo přece není zaopatřovací instituce.
01:33:37 -Co tomu asi říká pan Smetana?
-Komponuji.
01:33:42 Dokončil jsem Vyšehrad i Vltavu. A chystám se teď ke třetí básni.
01:33:54 Bude to Šárka. Má pro mě zvláštní přitažlivost svou milostností,
01:34:02 svým bájeslovím i svou tragikou.
01:34:06 Je pravda, že pracujete na Shakespearově Viole?
01:34:10 Milý Fibichu, já vás neslyším. Musíte mi to napsat.
01:34:19 Ke všemu nás teď tíží i hmotné starosti.
01:34:24 Divadlo mne propustilo,
01:34:28 nemohu dirigovat, vyučovat ani koncertovat.
01:34:32 Těch pár zlatek penze nestačí.
01:34:37 Nu, přátelé z Göteborgu si na mne vzpomněli s finanční výpomocí.
01:34:44 Vím, že je to zásluha šlechetné paní Fröjdy.
01:34:51 Mám v sobě nesmírný pocit studu za všechno kolem sebe.
01:34:57 Co jste to chtěl, Fibichu?
01:35:03 Viola, to je světový námět!
01:35:07 Ty první scény už v duchu slyším. Ale zatím jsou tu naléhavější věci.
01:35:16 Dostal jsem slíbenou Hubičku od slečny Krásnohorské.
01:35:23 No vida! Teď už nemůžete nic zapírat, slečno Eliško.
01:35:29 -Tajemství je prozrazeno.
-Co to říkáš?
01:35:33 Všichni mě tím zlobí.
01:35:38 Jaké prozrazené tajemství? Naše Tajemství ještě nikdo nezná.
01:35:48 Copak to máte smluvené?
01:35:53 To je Tajemství. Zatím jsme jen při Hubičce.
01:36:02 Bude to rodná sestra Prodané nevěsty. Obraz české duše.
01:36:11 To je podivné. Snad bych měl svůj smutek vyzpívat v tragédii.
01:36:18 Možná že k tomu někdy dojde. Ale dnes ještě ne. Dnes ne.
01:36:29 Poslyšte, co jsem z Hubičky udělal.
01:36:50 -Tisíceré díky, pane Smetano.
-Co? No copak jste říkala?
01:37:17 Holčičko...
01:37:21 -Děkuji vám.
-Naopak, já vám děkuji.
01:37:28 Vždyť já jsem při vaší Hubičce omládl!
01:37:32 Tohle že jsem já? Ten starý, šedivý pán, co se na mne dívá?
01:37:39 Nevěřte tomu, slečno, to je špatné zrcadlo.
01:37:43 Já se cítím jako sedmnáctiletý, a ne jako tenhle vousatý brejláč!
01:38:15 Ustupte, prosím! Pan Smetana!
01:38:47 Nevím, dostanu-li se do divadla. Ani lístek mi neposlali.
01:38:56 Snad se tam najde nějaký koutek, kde bych nikomu nevadil.
01:41:09 Dožil se naplnění velkého snu,
01:41:14 jemuž obětoval tolik snahy, vytrvalé píle a osobního štěstí.
01:41:22 Dočkal se ho na sklonku svého života,
01:41:27 stár, vyčerpán bojem o lidské a umělecké uspokojení,
01:41:33 vědoucí vše o vrcholech a propastech žití.
01:41:39 Dožívá se ho v době, kdy duch,
01:41:44 který tak často zalétal do nadzemských sfér,
01:41:49 už pomalu pozbývá schopnosti reálného myšlení
01:41:54 a tělo, udolané tolika svízelemi, vydává své poslední síly.
01:42:40 Tak pravím, národ český neskoná!
01:43:55 Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách.
01:44:06 V sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled.
01:44:19 A to je ta krásná země, země česká, domov můj,
01:44:32 země česká, domov můj.
01:44:50 Skryté titulky Blažena Stráníková
Jedním z nejvýznamnějších a nejlepších životopisných filmů v naší kinematografii je snímek Z mého života, který podle námětu Jiřího Mařánka natočil v roce 1955 režisér Václav Krška. Ten zahájil řadu životopisných filmů již v roce 1948, kdy natočil Housle a sen (o J. Slavíkovi), následoval Mikoláš Aleš (1951), Posel úsvitu (J. Božek – 1951) a Mladá léta (A. Jirásek – 1952).
Film Z mého života zachycuje osudy Bedřicha Smetany od roku 1856, kdy skladatel odjel na čas do Švédska, až po sklonek jeho života. Nejde o tradiční životopisný film, ale spíše o mozaiku jednotlivých epizod Smetanovy cesty, od mladých let až do chvíle, kdy se vyčerpán lidským i uměleckým strádáním dočkal naplnění velkého snu: otevření Národního divadla. Hlavní roli vytvořil Karel Höger, jemuž se obdivuhodně podařilo zachytit Smetanovu postavu. Ve filmu zazní ukázky z Braniborů v Čechách, Prodané nevěsty, Dalibora a Libuše v podání Bena Blachuta, Marie Podvalové, Václava Bednáře, Iva Žídka, Rudolfa Asmuse a Bohumila Vícha.
