Měsíc únor s Vladimírem Šmeralem tentokrát v romanticko-fantastickém filmu o zlu, které šíří starý obraz. Filmová adaptace stejnojmenné povídky N. V. Gogola (1947). Dále hrají: O. Krejča, L. Skořepová, F. le Breux, K. Dostal, L. Kulhánek, R. Deyl ml. a další. Scénář F. Vlček. Kamera J. Roth. Režie J. Slavíček
00:02:54 To byl on, tvůj ďábel.
00:02:58 Proč ho nenamaluješ podle lichváře Chazaje?
00:03:03 S ním nechci mít nic společného.
00:03:06 Nesnesl bych jeho pohled.
00:03:09 Nevíš, co se o něm říká?
00:03:12 Co se říká? Není o nic horší lichvář než ti ostatní.
00:03:17 Lidi si vymýšlejí, protože ho nikdo nezná.
00:03:20 Jeho peníze se prý samy od sebe rozmnožují.
00:03:24 Prý navrhuje takové závazky, že se nedají vůbec splnit.
00:03:29 Proč se neodváží nikdo prozradit,
00:03:31 za jakých podmínek si od Chazaje vypůjčil?
00:03:33 Tím se přece nebude nikdo chlubit.
00:03:35 Ďábel. Nechybí mu nic jiného než Chazajova tvář.
00:03:40 Já si ďábla představuju úplně jinak.
00:03:44 Můj ďábel nechce vzbuzovat hrůzu svým obličejem,
00:03:48 ale spíš tím, co se za ním skrývá.
00:03:58 Musí být vidět všechna ta hrůza, která hněte člověka.
00:04:04 Ne na tváři, ale tam za ní...
00:04:11 Já vím, ono je to těžké.
00:04:15 Pokud maluji svaté, jde mi to všechno samo. Ale ďábla?
00:04:22 -Namalovat ďábla...
-Potřebuješ model.
00:04:25 -Lepší model než Chazaj nenajdeš.
-Ne, podle něj malovat nebudu.
00:04:29 Každý, kdo si s ním něco začal, špatně skončil.
00:05:08 Ohlas mě.
00:05:11 Na zdraví našeho hostitele.
00:05:14 Na našeho skutečného hostitele!
00:05:17 Muže, který dovede peníze nejen hromadit, ale i půjčit.
00:05:22 Dík jeho velkodušné moudrosti jsme si mohli opatřit tyto příjemnosti.
00:05:28 Ať žije Chazaj!
00:05:33 Proč nepijete? Čeho se bojíte? Jste pověrčiví jako staré baby.
00:05:39 -Abyste dlouho žil!
-Na to si připiju sám.
00:05:52 My o vlku a vlk v saloně. Doufám, že si nepřišel pro svoji oběť.
00:06:00 Omluvte mě na okamžik.
00:06:59 VÝSTŘEL
00:07:03 S tím ďáblem dej na mou radu. Lepší model než lichváře nenajdeš.
00:07:08 -Jak ho přimět, aby seděl modelem?
-Ještě se na to vyspíme.
00:07:13 Dobrou noc.
00:07:20 Ty jsi malíř Šimon Jordán?
00:07:28 Namaluješ mou podobiznu. Brzy zemřu.
00:07:32 -Chci na ní být jako živý.
-Neprohlédnete si napřed mé práce?
00:07:38 Malovat začneš zítra v 10 hodin u mne.
00:07:42 Chci být namalován tam, kde žiju. Zaplatím dobře.
00:07:51 Tedy zítra!
00:08:22 -Kde je malíř?
-Nevím.
00:08:24 Proč ses nezeptala? Táhni!
00:08:27 Nedostanou zaplaceno, dokud obraz nebude hotov. Ani krejcar.
00:08:47 -Co je s tebou?
-Nevěděl jsem, že jsi to ty.
00:08:56 Jsem teď tak nervózní...
00:08:59 Vypadáš, jako bys někoho zabil.
00:09:02 Dosud ne. Ale někdy mám takovou úzkost a pocit,
00:09:09 jako bych měl někoho zabít.
00:09:18 Neměl bys tolik pít.
00:09:23 Tohle není od pití.
00:09:28 Já piju jenom proto, abych se nezbláznil.
00:09:34 Ty víš, že jsem nechtěl Chazaje malovat.
00:09:38 Bylo to silnější než já. Jako by mě k tomu něco donutilo.
00:09:45 Kdybys znal ten jeho dům...
00:09:49 Závory, temné kouty. Jako by tam vymřel všechen život...
00:10:00 -A pán?
-Třeba totéž.
00:10:05 Kdybys viděl zblízka jeho tvář. Ty oči...
00:10:11 Když jsem je začal malovat, dostal jsem takovou hrůzu,
00:10:16 že jsem musel utéct. To už se třikrát opakovalo.
00:10:20 -Takže ti ta práce nejde?
-Naopak.
00:10:24 Ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval.
00:10:28 Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř.
00:10:34 Jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly.
00:10:38 Jako by četly mé myšlenky a nutily mi něco,
00:10:41 nač jsem ani ve snu nepomyslil.
00:10:45 Co tady špehuješ?
00:10:49 Uklidni se, měl by ses pořádně vyspat.
00:10:56 Bojím se usnout. Nespím celé noci.
00:11:01 Bojím se snů. Ta hrůza mě děsí, když se probudím.
00:11:06 Žiju ve strachu. Bojím se něčeho a nevím, co to je.
00:11:12 Bojím se, že se to jednou stane.
00:11:16 Stačil by den, abych ten prokletý portrét dokončil,
00:11:21 ale bojím se tam jít. Bojím se ten obraz dokončit.
00:11:30 Ty oči mě pronásledují. Proto piju.
00:11:42 Pamatuj: Obraz musí být hotov dnes.
00:11:47 Nemluvte. Jak mám malovat, když se váš výraz stále mění?
00:11:51 Slíbil jsi mi, že namaluješ mou tvář, abych byl jako živý.
00:11:55 Klid je smrt a já nechci zemřít.
00:12:00 Nehýbat se!
00:12:06 Seďte rovně!
00:12:11 Tak. A dívejte se sem.
00:12:42 Co je? Proč nemaluješ?
00:12:47 Protože jsem skončil.
00:12:49 S vámi, s celým tím prokletým domem, se vším!
00:12:53 Počkej! Domaluj mou podobiznu. Víš, já nezemřu.
00:12:59 Můj život se zachytí toho plátna a já se budu vracet.
00:13:22 Dokázal to. Jsem živý. Dívají se.
00:14:04 Na tyhle přijdou kytičky a sem miniatury.
00:14:07 Sbohem. Přijdu zase za 14 dní.
00:14:13 -Na co myslíte, pane profesore?
-Na jeden večer před 25 lety.
00:14:19 Tenkrát začala celá ta podivná historie.
00:14:23 Chudák tatínek. Někdy si to všechno vyčítám.
00:14:27 Martino, košile!
00:14:29 Ještě si o tom někdy pohovoříme. Ukažte, já mu je tam vezmu.
00:14:35 Tady máš zavazadlo hodné diplomata.
00:14:39 Výborné. Tvoje zásluhy nebudou nikdy zapomenuty.
00:14:47 To se ti to pojede! Když já jel do Paříže...
00:14:52 Na kufru nezáleží. Oči musíš mít! Vidět věci, to je umění.
00:14:59 My pojedem do Paříže až spolu.
00:15:02 Co jsem mohl, to jsem vám ve škole dal.
00:15:04 Teď musíte začít sami. Ty i Roman.
00:15:08 Já bych vám taky rád poděkoval. Za sebe i za Martinu.
00:15:12 Já vím.
00:15:15 Škoda, že na to stipendium nemůžeme jet do Paříže oba.
00:15:19 Jen žádnou sentimentalitu.
00:15:21 Kdybych já dostal stipendium do ciziny, sbalím věci a jsem pryč.
00:15:25 To štěstí máš ty, tak šťastnou cestu.
00:15:30 -Pozdravuj Paříž.
-Šťastnou cestu.
00:15:34 Já se tady objevím co nejdřív.
00:15:38 Kdy se objevíš u mě? Ať už tu Psyché domalujem!
00:15:41 To víš...
00:15:44 Štěpáne, tady máš na cestu. A až něco budu mít, tak ti zase pošlu.
00:15:51 Jsi nejhodnější sestra na světě.
00:15:53 Co je platné, že mi svítí hvězdy do duše, když mi teče voda do bot.
00:15:58 Když někomu svítí hvězdy do duše, musí hledět na ně a ne na kaluže.
00:16:03 Mohlo by se ti stát, že zvedneš hlavu a hvězdy jsou pryč.
00:16:08 -A tma v duši je pak zlá.
-To vím.
00:16:12 -Vím, kam chci umělecky dojít.
-Dojdeš, ale musíš se učit.
00:16:17 -Stále se učit a hledat.
-A mít hlad.
00:16:22 A jiní si nechají platit za něco, co nemá s uměním nic společného.
00:16:28 Je to jen řemeslo a humbuk. To mě štve.
00:16:31 Varuj se toho, co se líbí této společnosti.
00:16:34 To by byl tvůj konec. Varuj se módních obrázků!
00:16:38 Umělec musí mít trpělivost.
00:16:40 Ono to svádí spoléhat na svůj talent a malovat pro peníze.
00:16:45 Ale tím se talent ubíjí a z umění se stává řemeslo.
00:16:51 Čekej, trp a pracuj. Jsi tím povinen svému nadání.
00:16:56 Druhé nech, ať zatím hrabou peníze.
00:17:28 Krásná věc, tahle krajinka. Je to nahodilá koupě, stará práce.
00:17:33 -Pán ji může dostat lacino.
-Škoda rámu na takovou mazanici.
00:17:37 -Ten rám je pěkný.
-Pán je malíř! Rozumíte věci.
00:17:42 Lidé přijdou a koupí leccos. Snad by se vám hodil nějaký pěkný rám?
00:17:48 Jen pojďte dál. Za podívanou nic nedáte a uvnitř nezmoknete.
00:18:00 Tady mám rámy. Krásné, starožitné, nejrůznější.
00:18:15 Jen si račte posloužit.
00:18:48 ŘINČENÍ SKLA
00:19:50 -Jedl jsi už?
-Jedl.
00:19:52 -Vem si ještě moje. Nemám chuť.
-Necháme to radši na zítřek.
00:19:57 -Ty už nemáš hlad?
-Já ne, ale ty.
00:20:03 -Co je nového?
-Nic. Byl tu domácí.
00:20:07 -Pro peníze.
-Přišel s tím...
00:20:11 -S kým?
-Nevím, říkal mu Čtvrtní.
00:20:16 -Čtvrtní?
-Říkali, že není zaplacena činže.
00:20:22 To víme i bez něho. Co budeme dělat?
00:20:27 Já nevím. Povídal, že kdo nechce platit, tak ať se vystěhuje.
00:20:33 Kam se máme vystěhovat bez peněz, to neřekl?
00:20:37 Zaplať, ale čím!
00:20:45 Když to všechno tady prodáme, budeme mít sotva na oběd.
00:20:49 A kdo to koupí? Nikdo! Protože mě nikdo nezná!
00:20:56 Čekej, trp, pracuj! A chcípni hlady.
00:21:04 Proč bych nemohl mít peníze jako jiní?
00:21:08 Proč nemalovat lidem to, co se jim líbí, když za to zaplatí?
00:21:17 -Prý přijdou ještě zítra.
-Kdo?
00:21:21 Domácí se Čtvrtním.
00:21:29 Někdy bych si přál mít tvou povahu.
00:21:33 Přivedlo tě už někdy něco z míry?
00:21:37 Já jsem jen obyčejný člověk. Ale v tobě je něco zvláštního.
00:21:45 Někdy si myslím, že se z toho zblázním.
00:21:57 To se lehko řekne: umění. Ale mně to sedí tady v hlavě.
00:22:03 Mám živou představu, jak bych měl malovat.
00:22:07 Vidím to jasně před sebou. Budu dělat úžasné věci.
00:22:13 Musím to dokázat, jinak by to stálo jenom maličkost:
00:22:20 Zpackaný život...
00:22:27 Dívá se.
00:26:24 VÝSTŘEL
00:26:37 -Co je?
-Nic, to byl vítr.
00:26:42 To jsem měl divnej sen!
00:26:50 Já taky...
00:26:56 Tady ho máte, pane Čtvrtní. Už třetí měsíc za byt neplatí.
00:27:01 Jak mohu, když nemám? Počkejte mně.
00:27:04 Na čekání nejsem zařízen. Račte zaplatit okamžitě a vystěhujte se.
00:27:10 -Když bydlíte, musíte také platit.
-Čím? Nemám ani krejcar.
00:27:17 V tom případě byste mohl panu domácímu nabídnout svá díla.
00:27:22 Snad se uvolí přijmout místo peněz obrazy.
00:27:25 Obrazy nechci.
00:27:29 Podívejte se, co on maluje! Mužského. Tamhle toho.
00:27:37 Celý den se jenom klackuje a on podle něho maluje podobiznu!
00:27:42 Nebo tohle. Namaloval pokoj. Se vším tím neřádem, co se tu válí!
00:27:49 Nejhorší nájemníci jsou malíři.
00:27:53 Tohle není špatné. Je to jaksi laškovné.
00:27:58 Ale proč má tady pod nosem tak černo?
00:28:02 Víte, co je to stín?
00:28:08 Propána!
00:28:17 Ten se dívá!
00:28:20 Podle koho jste to maloval?
00:28:23 RÁNA
00:28:28 -Nechte toho.
-Nerozbil se ten rám?
00:28:32 Ne, nic se nestalo.
00:28:34 Jděte, ještě dnes vám zaplatím.
00:28:37 -Proč jste nezaplatil hned?
-A kde vezmete peníze?
00:28:40 Jděte. Do večera zaplatím.
00:28:45 Když říká, že zaplatí, tak byste mohl počkat.
00:28:53 Ale kdyby to měla být výmluva, tak bychom si spolu promluvili.
00:29:07 Jáchyme, vrátíš tohle profesoru Mikulášovi.
00:29:10 Vezmu to tam odpoledne, až půjdu do prádelny.
00:29:12 Odpoledne ne!
00:29:17 Jdi tam hned.
00:30:17 Dostaneš lepší rám, krásný, zlatý!
00:30:30 A teď budu malovat. Mám po starosti, po bídě.
00:30:35 Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe.
00:30:39 Nic na prodej. Já jim ukážu! Všechny je předhoním.
00:30:47 Budu slavným!
00:30:55 A taky budu trochu žít. Teď už si nemusím nic odpírat.
00:31:15 Pane Bernarde, byl bych velmi rád, kdyby...
00:31:21 Nechtěl bych, aby zpráva měla formu placeného oznámení.
00:31:25 Umělec Bohem nadaný. To jsem já.
00:31:31 Píší o mně v novinách.
00:31:34 Při návštěvě v jeho novém ateliéru...
00:31:39 ...silný talent, štětec hodný starých mistrů...
00:31:45 ...překvapila nás neuvěřitelná věrnost a podoba originálů.
00:31:50 Chvála vám, umělče, dovedeme vás ocenit, proslavte sebe i nás.
00:31:59 Co tomu říkáš?
00:32:02 Já nevím. Zdá se mi, že píšou hezky. Pochvalně.
00:32:08 -To asi stálo peněz!
-Jak to myslíš?
00:32:13 Podle mého rozumu, čím větší chvála, tím bývá dražší.
00:32:19 Jsi hlupák.
00:32:25 Přirovnávají mě ke starým mistrům. To je čest.
00:32:34 A podepsal to sám Bernard. Ne zkratkou M.B.,
00:32:39 ale plným jménem Marcel Bernard.
00:32:47 Víš, co to znamená?
00:32:54 Teď už můžeme čekat první zákazníky.
00:32:59 Tolik jsme o vás četli. Každý mluví o vašich podobiznách.
00:33:02 Jsou prý dokonalé.
00:33:05 Ale kdepak máte své práce?
00:33:08 Mé práce jsou ještě na cestě. Nastěhoval jsem se teprve nedávno.
00:33:19 Vy jste byl v cizině?
00:33:22 Chtěl jsem, ale zatím jsem to odložil.
00:33:31 Tady konečně vidím vaši práci. To je okouzlující!
00:33:35 Lízo, pojď sem.
00:33:37 Podívej se, to je rozkošné. Nepořádek, stůl a prach.
00:33:41 -Vidíš, jak je prach namalován?
-Ano, mamá.
00:33:50 -To je Říman nebo otrok?
-Spíš otrok než Říman.
00:33:57 Jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle, že ano?
00:34:01 Ale já mluvím a ztrácíme čas.
00:34:03 Přijely jsme proto, abyste začal Lízu portrétovat.
00:34:06 -Máte hodně práce, mistře?
-Spoustu.
00:34:09 Počítaly jsme s tím, že obraz bude brzy hotov. Manžel má narozeniny.
00:34:14 Chtěly jsme ho překvapit. Ale když máte tolik práce...
00:34:18 V případě tak naléhavém musí všechno ostatní počkat.
00:34:25 Pro nikoho nejsem doma.
00:34:32 Pro nikoho!
00:34:36 Teď už nebudeme rušeni. Můžeme hned začít. Posaďte se, prosím.
00:34:45 Můj manžel jistě ocení vaši laskavost a ochotu.
00:34:49 Znáte přece mého manžela?
00:34:51 Bohužel, přeslechl jsem vaše jméno.
00:34:54 Má hlava zapomnětlivá! Mám toho v plesové sezóně tolik na práci.
00:34:59 Já jsem Viktorová, můj manžel je Viktor, doprava a stěhování.
00:35:05 A tohle je moje dceruška Líza.
00:35:26 Víte, mistře, tyhle šaty jsou sice nové, ale móda se tak rychle mění!
00:35:33 Já bych vůbec nechtěla, abyste ji maloval v šatech, které nosí.
00:35:38 Ono to vždycky vypadá, jako že se jede někam na ples.
00:35:43 Chtěla bych, aby pojetí obrazu bylo úplně prosté.
00:35:49 Tak něco, aby Lízinka seděla ve stínu zeleně, jenom v takové...
00:35:55 Jak se to jmenuje, takové to řecké?
00:35:59 A v pozadí aby byla pole nebo maličký háj.
00:36:33 Vy pracujete přímo štětcem?
00:36:36 Ano, abych zachytil charakter a výraz obličeje.
00:36:42 Tuhle máte nějaké žluté a tuhle dokonce černé skvrnky.
00:36:46 Ano, ale právě tyto skvrny a žluť se potom rozehrávají
00:36:50 a tvoří příjemné a lehké tóny tváře.
00:36:53 Netvoří žádné tóny a naprosto se nerozehrávají. To se vám jen zdá.
00:36:57 Račte se podívat odtud. Na tomto místě je přece krásná žluť.
00:37:03 To proto, že je Líza unavena. Včera moc tančila.
00:37:07 Normálně na ní nebývá žádná žlutost.
00:37:10 Všichni se podivují její svěží pleti. Jsi unavena?
00:37:14 -Půjdeme. Na poprvé je toho dost.
-Ještě pár detailů bych potřeboval.
00:37:18 Proboha, 3 hodiny! Půjdeme. Příště bude Líza sedět déle.
00:37:35 Jáchyme!
00:37:44 Zatracená práce! Odejdou, zrovna když se mi tak dobře dělalo.
00:37:53 Podej mi tu Psyché, ať si spravím chuť.
00:38:01 -Tuhle?
-Tu ne. Psyché!
00:38:11 Tu podle slečny Martiny. Copak asi dělá?
00:38:19 Co by dělala, když má tak bohaté rodiče?
00:38:23 Já myslím slečnu Martinu. Vždyť je to pravda:
00:38:28 Za celou tu dobu jste si na slečnu ani nevzpomněl.
00:38:31 A najednou jste celý pryč do té bohaté nafoukané slečinky.
00:38:39 Tak jednou provždy: Co bylo včera, to je nenávratně pryč.
00:38:46 Nebudeš se starat o to, do čeho ti nic není.
00:38:52 Své rozumy a kritiky si nech laskavě pro sebe.
00:38:56 Nebudeš posuzovat lidi z vyšší třídy,
00:39:01 kteří vědí, co je společenský takt.
00:39:08 -Co chcete dělat?
-Půjdu za ním.
00:39:13 Něco není v pořádku, když o sobě tak dlouho nedává vědět.
00:39:19 Jáchyme!
00:39:23 Co tomu říkáš?
00:39:26 -Nic.
-Jak to mluvíš?
00:39:29 Snažím se zachovat společenský takt, když se mi něco nelíbí.
00:39:34 Tak tobě se to teda nelíbí?
00:39:37 To už není slečna Martina. To je tak trochu jako...
00:39:59 Není třeba, ohlásíme se samy.
00:40:06 Jen se nevyrušujte, mistře.
00:40:09 Chtěly jsme vás překvapit. Jakpak pokračuje vaše práce?
00:40:14 To je rozkošné! Lízo, pojď sem! To je velkolepé překvapení.
00:40:21 -Ten řecký kostým...
-To je Psyché.
00:40:28 Líza už byla portrétována, ale jako Psyché jí to sluší nejlíp.
00:40:34 Jak vlastně přišel Roman k penězům?
00:40:38 Možná si někde vypůjčil.
00:40:41 Četla jsem o vás, ale že máte takový talent, to jsem netušila.
00:40:46 Rozhodně musíte portrétovat také mě. Co to máte?
00:40:50 Ale to nic není.
00:40:55 Bude třeba, aby slečna ještě dvakrát přišla.
00:40:59 Rád bych udělal konečnou korekturu podoby. Maloval jsem zpaměti.
00:41:05 Ale ne, je si dokonale podobná. Je v tom víc než podoba.
00:41:10 Je v tom celá její duše. Už nic neopravujte.
00:41:17 Už se těším, jak se budou tvářit moje přítelkyně, až uvidí portrét.
00:41:22 Na ty narozeniny musíte přijít také. Poznáte samé významné lidi.
00:41:28 -To vám nemůže být naškodu.
-Naopak.
00:41:33 Slečna Jordánová.
00:41:42 Hned zde budu.
00:42:02 -Zákaznice?
-Ne, to je moje nevěsta.
00:42:07 Rozkošná. Pozvání platí samozřejmě i pro slečnu.
00:42:22 To je hezké, že jsi přišla.
00:42:27 Ale trochu jsi mi zkazila radost. Chtěl jsem tě překvapit.
00:42:32 Čekal jsem, až to tady bude všechno v pořádku.
00:42:35 Proto jsem nedával o sobě vědět. Já vím, trvalo to trochu dlouho.
00:42:40 -Změnil ses ale za tu dobu...
-To bude tímhle...
00:42:50 Romane, Jáchym mi řekl, jak jsi přišel k penězům.
00:42:57 Jáchym?
00:43:01 Vždyť je to šílenství! Ten dluh musíš jednou zaplatit.
00:43:07 No ovšem. Zaplatím ho docela snadno.
00:43:11 Byla bych ráda, kdybys ke mně byl upřímnější.
00:43:15 Byl to můj nápad, aby mistr Roman maloval Lízu jako Psyché.
00:43:18 Je to tak trochu symbolické a je v tom celá její duše.
00:43:23 Je to tak nezvykle staromódní, že je to až moderní.
00:43:27 -Staré věci jsou nyní moderní.
-Na váš úspěch, který je spontánní.
00:43:32 -Vaší zásluhou.
-Psyché jste maloval vy.
00:43:35 Víte, jak to s Psyché bylo. A teď všichni chtějí, abych je maloval.
00:43:39 Chtějí, abych maloval jen jejich duše a ostatního si nevšímal.
00:43:44 Chtějí vypadat ušlechtile, snivě, přirozeně, nenuceně.
00:43:48 -Myslí si, že si budou podobni...
-Dám vám radu.
00:43:51 Nemalujte lidi tak, jak skutečně vypadají, ale jak chtějí vypadat.
00:43:54 Pak vám odpustí i podobu.
00:43:57 Tamhleten důstojník v husarské uniformě.
00:44:03 -To je váš snoubenec?
-Co vás to napadá!
00:44:08 Jenom takový malý srdeční případ, víc nic.
00:44:13 Jdu si pro svůj valčík. Tančíte?
00:44:17 Ne, raději bych si sedla někde stranou.
00:44:31 Vaše jméno mi připomnělo jednu komickou figurku z dětství.
00:44:34 Jmenoval se Jordán a maloval jen kostelní obrazy.
00:44:37 Nevzal za ně víc, než kolik potřeboval na živobytí a na barvy.
00:44:41 Pak už nemaloval, jen chodil ulicemi a mluvil sám se sebou.
00:44:45 Prý se pomátl z nějakého obrazu, který nemohl namalovat.
00:44:48 Skončil sebevraždou nebo tak nějak.
00:44:56 Netušil jsem, že vás řeči o nějakém podivínovi mohou rozrušit.
00:45:01 Ten podivín byl můj otec.
00:45:05 Snad jsem se prve nevyjádřil dost přesně...
00:45:09 Až s odstupem doby může člověk hodnotit druhého.
00:45:12 Nemusíte přede mnou obhajovat mého otce.
00:45:15 Je věcí kritiky vracet se k neuznaným umělcům minulosti.
00:45:21 Jistě máte doma otcovy práce. Rád bych si je prohlédl.
00:45:26 Zbyl nám jen jeden nedokončený obraz.
00:45:30 Ale tatínek by jistě ani dnes nestál o nějaké uznání.
00:45:48 Odpusťte, že vám odporuji, ale umělec musí usilovat o uznání.
00:45:52 Lidé musí jeho díla kupovat. Vemte si příklad z Romana a jeho Psyché.
00:46:04 Vy jste o tom vůbec nevěděla?
00:47:03 Musíš mně věřit, Martino.
00:47:19 Napřed to bylo vlastně hloupé nedorozumění.
00:47:25 Pak jsem neměl odvahu něco vysvětlovat.
00:47:35 Vždyť to byla moje první a snad jediná příležitost!
00:47:45 Byla to cesta do společnosti, do které se chci dostat.
00:47:51 Mně už se ani tak nejedná o naši Psyché, to je maličkost.
00:47:57 Bojím se o to, co je mezi námi.
00:48:03 Společnost je špatná.
00:48:07 Mají peníze, proto se chci mezi ně dostat.
00:48:11 Když jim chci prodávat, musím se jim přizpůsobit,
00:48:14 vypadat jako jeden z nich.
00:48:17 Co si o nich myslím, to je něco jiného.
00:48:19 Jen aby to byla pravda.
00:48:26 Až od nich budeme mít peníze, ty budeš nejhezčí ze všech.
00:48:35 Budeš mít krásné šaty, šperky, všichni se ti budou obdivovat.
00:48:46 Po tom netoužím.
00:48:53 Já bych chtěla, abychom spolu byli šťastni.
00:49:01 Uvidíš, že budeme.
00:49:04 Namaluji ti novou Psyché, krásnější.
00:49:13 Až přijdeš ke mně, zařídím to tak, že budeme zase sami.
00:49:19 Vše bude hezké jako dřív.
00:49:51 Muž byl právě povýšen v úřadě. Příště bude mít novou uniformu.
00:49:56 Tady na límec přijde stříbro.
00:49:59 -Olino, nech ho!
-Olinko, pojď si sednout.
00:50:02 -Jiříček usnul.
-Nevadí, pak ho vzbudíme.
00:50:14 Pan místodržitelský tajný rada Rivola.
00:50:18 Okamžik.
00:50:22 -Proč se nemaluje?
-Přišel pan místodržitelský rada.
00:50:28 Zajisté, pane rado.
00:50:30 ŤUKÁNÍ NA DVEŘE
00:50:32 Okamžik, prosím.
00:50:36 Dnes z toho malování nebude nic. Mám tady strašný blázinec.
00:50:40 Já vím, sbohem.
00:50:43 Přijď raději...
00:50:49 Jsem k službám, pane rado.
00:50:52 Ale dříve než do tří měsíců vás portrétovat nemohu.
00:50:58 Pro koho kupuješ ty květiny?
00:51:01 Slečně Martině. Vždycky jí dávám k narozeninám kytičku.
00:51:08 Slečno, ještě jednu takovou kytici.
00:51:17 Ne abys to spletl. Napřed půjdeš s obrazem k panu radovi,
00:51:23 odtamtud zajdi ke slečně Martině, že se dávám poroučet a že...
00:51:29 Ne, napřed zaneseš tu kytici slečně Viktorové
00:51:34 a potom půjdeš ke slečně Martině.
00:51:36 -A mám jí něco vyřídit?
-Ne.
00:51:39 Vlastně ano. Že přijdu večer.
00:51:50 Já vím, že má málo času.
00:51:54 Pořád si to říkám.
00:51:56 Sama ho omlouvám.
00:51:59 Ale dnes poprvé zapomněl, že mám narozeniny.
00:52:03 Štěpán v Paříži má taky málo času a přece si vzpomněl.
00:52:13 Pan Roman se poroučí a prý přijde večer.
00:52:19 Tady máš od cesty.
00:52:21 To nemohu vzít, protože jdu gratulovat taky sám za sebe.
00:52:26 Kytici pana Romana jsem vzal jen tak při jednom.
00:52:40 Výborně! Jdu pro tebe a ty už jsi v gala. Jako bys to byl tušil.
00:52:44 Tak pojď. Dámy už čekají v kočáře.
00:52:47 Paní Viktorová s Lízou.
00:52:50 Při té příležitosti bych tě prosil asi o pět set...
00:52:54 Samozřejmě, rád.
00:52:59 Poslední dobou jsem pořád bez peněz.
00:53:02 Tady jsou. Ale nemůžu jet s vámi.
00:53:05 Nevytáčej se a pojď. Líza mně nařídila, abych tě přivedl.
00:53:10 -Ne, já opravdu nemohu.
-Tak jim to pojď říct sám.
00:54:45 Řekla jsem vám už, že nám po tatínkovi nic nezůstalo.
00:54:49 Slečno Jordánová, nepřišel jsem jen kvůli tomu obrazu.
00:54:54 Chtěl bych se vás zeptat ještě na něco osobního.
00:54:59 Jaký je váš vztah k Romanovi?
00:55:02 Nechci se vás dotknout, ale jsou určité skutečnosti,
00:55:06 které čestný člověk nemůže přejít. Tím spíš ten,
00:55:13 kdo by vaše přátelství považoval za nejvzácnější dar svého života.
00:55:17 -O kom to mluvíte?
-O sobě.
00:55:20 Co mi ještě povíte?
00:55:23 Když jste o svých narozeninách marně čekala na Romana,
00:55:27 byl ve společnosti Lízy Viktorové a pokud vím, bavil se velmi dobře.
00:55:35 Pane Bernarde, odejděte.
00:55:45 -Už jsem ti to jednou řekl.
-Rozuměj mi dobře.
00:55:49 Nepokouším se něco klížit.
00:55:52 Ale prosím tě, abys už nikdy nemluvil o tom, co mezi námi bylo,
00:55:57 s některým ze svých přátel.
00:56:00 Zvlášť je-li to takový přítel jako Marcel Bernard.
00:56:05 A tys ho skutečně vyhodila?
00:56:09 Vždyť ten člověk mi může zničit kariéru!
00:56:14 Tak o to ti jde! Jenom o to. O kariéru...
00:56:24 Račte počkat zde, pane profesore. Mistr má návštěvu.
00:56:29 Snad jste nevyhráli v lotynce!
00:56:56 -Copak je tohle?
-Naši pomocníci.
00:57:00 Tenhle dělá jenom dámské šaty. Tamhleten je na fraky a uniformy.
00:57:06 Máte to pěkně rozdělené. Jako u krejčího.
00:57:10 A kdopak dělá obličeje? Ten třetí?
00:57:13 Ne, ty si maluje pán sám. Máme teď spoustu objednávek.
00:57:17 Jsou malíři, kteří se s obrazem namáhají i několik měsíců.
00:57:24 Takový člověk není umělec. To je prostě dříč.
00:57:29 Génius tvoří snadno, rychle.
00:57:37 Posuďte samy.
00:57:40 Jak dlouho myslíte, že jsem maloval tento portrét?
00:57:44 Dva dny.
00:57:50 Tuto hlavičku jsem měl hotovou za den.
00:57:56 Anebo toto.
00:58:00 To jsem maloval něco přes hodinu.
00:58:04 A přitom je to vše tak dokonalé a líbezné.
00:58:10 Před chvilkou jste držela rytinu podle Michelangela.
00:58:13 Správně jste řekla, že je nepůvabný. Ale proč?
00:58:19 Protože chtěl být věrný.
00:58:22 Malíř musí korigovat přírodu tam, kde se zachovala macešsky.
00:58:30 Já jsem přesvědčen, že ani Raffael nemaloval všechno dobře.
00:58:38 Skutečné malířské umění dosahuje svého vrcholu teprve nyní.
00:58:44 V tomto století. Ještě vám ukážu...
00:58:47 Promiňte, nevěděl jsem, že mám návštěvu.
00:58:54 Je to skutečný talent. Všimla sis, jak mu zářily oči, když mluvil?
00:58:58 Je tak neobyčejný! V celé jeho tváři je něco zvláštního.
00:59:02 Martina si vše zavinila sama. Má hloupé, staromódní názory.
00:59:07 Kdyby chtěla uznat, že člověk jako já...
00:59:11 -Jen řekni "umělec", nestyď se.
-Potřebuji určitou svobodu.
00:59:16 Tu ti snad Martina dala úplně, když se s tebou rozešla.
00:59:19 A udělala to nejlepší, co mohla.
00:59:24 Těžko by se jí žilo s umělcem větším, než byl Raffael.
00:59:31 Totiž... Který si to myslí.
00:59:58 Mistře, mohl byste nám prokázat laskavost?
01:00:04 Bylo by od vás roztomilé,
01:00:06 kdybyste šel s námi na zahájení výstavy Neoficielních.
01:00:11 Všichni o nich mluví. Ti hoši jsou prý úžasně originelní.
01:00:15 Myslím, že celá výstava je jen pouhý humbuk.
01:00:21 Ale v novinách chválí toho malíře. Jak se jen jmenuje...
01:00:25 Vašeho spolužáka, co byl v Paříži.
01:00:27 -Štěpána Jordána?
-Ano.
01:00:29 -Vy jste přece viděl jeho práce.
-Neměl jsem dosud příležitost.
01:00:34 Neuvědomila jsem si, že vy a ta jeho sestra, po tom všem...
01:00:39 Každého hodnotím naprosto objektivně a spravedlivě.
01:00:45 I Štěpána. Pokud se pamatuji, nadání měl.
01:00:50 Ale proč se musí učit zrovna na cizích vzorech?
01:00:53 Připadá mi to tak trochu jako kopírování.
01:00:57 Mistře, četl jste včerejší prohlášení Neoficielních?
01:01:01 Ti mládenci mě nezajímají.
01:01:04 Nemají nic jiného na práci než hovořit o tom, co budou dělat.
01:01:12 Kdo jsou ti Neoficielní?
01:01:14 Skupina malířů, kterou kolem sebe shromáždil Štěpán Jordán.
01:01:19 Proč mu tak leží v žaludku?
01:01:21 Napsali o něm, že má fabriku na portréty.
01:01:25 Ale je to mistr! Sám jsem se od něj nechal portrétovat.
01:01:31 Široký zlatý rám. Bude to hrozně apartní.
01:02:06 -Vyplaťte sázku, prosím.
-Nestačí vám slovo důstojníka?
01:02:14 Stačí mi váš podpis.
01:02:20 -Kolik je v banku?
-60 tisíc.
01:02:42 Stačí.
01:03:07 Doufám, že zaplatíte do 24 hodin.
01:03:14 Prosím, pánové.
01:03:17 Co uděláte, když nezaplatí?
01:03:20 -Věřím v jeho důstojnickou čest.
-Víte dobře, že peníze nemá.
01:03:23 -Do 24 hodin si je může opatřit.
-A když je nesežene?
01:03:26 Budu nucen poslat úpis veliteli pluku.
01:03:29 To je totéž, jako byste ho zabil.
01:03:52 Potřebuji asi 5 tisíc.
01:03:56 Ne! Stojíš mě v poslední době příliš.
01:04:01 Zapomínáš brzy. Kde bys byl dnes beze mne? Kdo by tě znal?
01:04:06 -Já jsem tě udělal.
-Taky jsem ti za to platil.
01:04:10 Až moc.
01:04:12 Člověk nemůže být věčně sentimentální.
01:04:16 Dnes už tě nepotřebuji.
01:04:19 Dnes jsem někdo.
01:04:21 Rozumíš? Já!
01:04:47 Školácké. Komediantský humbuk.
01:04:56 Všechno to křičí.
01:05:00 Kresba je špatná.
01:05:10 Pokus o moderní osvětlení.
01:05:19 Všechno je stejné, nehotové, prázdné.
01:05:24 Tady jsou práce toho vašeho přítele.
01:05:33 No ovšem. To je to, co jsem vám říkal.
01:05:44 Má bezesporu nadání.
01:05:53 Jistě chtěl něco vyjádřit.
01:05:57 Ale pokud jde o vnitřní smysl?
01:06:34 Varuj se toho, co se líbí této společnosti. To by byl tvůj konec.
01:06:43 Varuj se módních obrázků. Umělec musí mít trpělivost.
01:06:56 Ono to svádí spoléhat na svůj talent a malovat, co se líbí.
01:07:06 Ale tím se talent ubíjí a z umění se stává řemeslo, šablona, nic...
01:07:29 Já jim ukážu, že ještě umím malovat!
01:07:36 Já jim ukážu!
01:08:08 Jáchyme, pojď sem.
01:08:14 Co tomu říkáš?
01:08:18 -Já nevím, ale je to krásné.
-Myslíš?
01:08:25 Je to zrovna tak krásné jako ti pánové tady.
01:08:34 Já nevím, ale snad je to jenom pro pány.
01:08:38 Ti vám mohou zaplatit, když je děláte hezčí, než jsou.
01:08:42 Ale pro mě je to snad škoda.
01:09:06 Čemu se směješ?
01:09:19 -Čemu se směješ?
-Vždyť se nikdo nesmál.
01:10:11 Nesměj se! Já umím malovat. Jenom mě nech, já chci zase malovat.
01:10:22 Nesměj se už!
01:10:42 Nesměj se, já už bych nikdy nemohl...
01:10:46 Já mám mrtvé srdce!
01:10:50 Vrať mi zas...
01:10:54 Vem si všechno! Vem si, co chceš!
01:13:13 Romane!
01:13:25 Pan Kalínský si přišel pro portrét.
01:13:29 Jestli je hotov.
01:13:38 Hotov. To je dobře.
01:13:41 Jen jestli jste dbal toho, aby výraz obličeje byl vážný.
01:13:45 Říkají o mně, že jsem člověk veselý a prázdný, ale to je zdání.
01:13:50 Já jsem duše vážná, hluboká a přemýšlivá.
01:14:00 Tak je všecko v pořádku.
01:14:30 Vyřiďte tomu svému zákazníkovi,
01:14:32 že pro příští obraz si musí přijít sám.
01:14:35 To on neudělá a já přijdu o provizi.
01:14:39 Je to slušný člověk, sběratel.
01:14:42 Ale je to podivín. Musel jsem mu slíbit, že ho neprozradím.
01:14:51 Nakupujete pro něho taky někde jinde? U jiných malířů?
01:14:55 -Ne, sbírá jenom vaše díla.
-A nezdá se vám to podivné?
01:15:03 Proč? Zaplatí, kolik si řeknete.
01:15:07 Peníze nejsou všechno. Nedovedu se smířit s tím,
01:15:10 že mé nejlepší obrazy má člověk, kterého vůbec neznám.
01:15:14 -Vy máte krám na Březince, že?
-Ano.
01:15:19 Tak to nezapomeňte vyřídit. Dobrou noc.
01:15:22 Dobrou noc, pánové.
01:15:27 -Kdy přišel poprvé ten člověk?
-Není to dávno.
01:15:33 Asi tak před dvěma měsíci.
01:15:36 Myslím, že vím, kdo obrazy kupuje.
01:15:39 Viděl jsem ho právě v té době v krámku u toho člověka.
01:15:43 Něco s ním domlouval a dával mu peníze.
01:15:48 Byl to Roman. Když vyšel ven, promluvil jsem na něj.
01:15:52 Podíval se na mě jako šílenec. Mám dojem, že mě vůbec nepoznal.
01:15:58 Roman?
01:16:02 Proč by Roman kupoval tvé obrazy?
01:16:05 To je divný případ.
01:16:08 Já se tam podívám. To se musí vysvětlit.
01:16:13 Půjdu s vámi.
01:16:16 Neboj se.
01:16:21 Ukaž.
01:16:43 -Kolik?
-5 tisíc.
01:16:46 10 procent pro mě, to je 5 500. Věřte, že si ty peníze zasloužím.
01:16:51 Kdy zas přineseš?
01:16:53 Pan Jordán už nechce prodávat, dokud mu neřeknu, pro koho kupuji.
01:16:58 Počkej!
01:17:04 -Jdi!
-Promiňte, neměl jsem v úmyslu...
01:17:12 Pán je podivín, ale ví, co dělá. Jeho sbírka představuje kapitál.
01:17:18 Chtěl bych ji vidět pohromadě. To je asi podívaná!
01:17:22 Já nevím. Já tam nesmím.
01:17:25 Ten malíř Jordán ani netuší, jakou budou mít jeho obrazy jednou cenu.
01:17:29 Jinak by neprodal ani kousek. Váš pán to ví dobře.
01:17:37 Co tady stojíš?
01:18:00 TLUMENÝ KŘIK, SMÍCH
01:20:37 Slečna by neměla chodit dál. Asi se něco stalo.
01:20:40 Běž napřed a přines nějaké pořádné světlo.
01:20:58 Tady to je.
01:21:10 Kde je?
01:21:49 VÝSTŘEL
01:22:04 Vždyť je slabý jako dítě. V poslední době nic nejedl.
01:22:09 Běž pro lékaře.
01:22:21 Tak běž!
01:23:12 To jsem měl kupce! Ničil to, co sám nedovedl.
01:23:17 Zvláštní, že tohle nerozřezal?
01:23:21 Z těch očí jde hrůza.
01:23:23 Co mi to jen připomíná?
01:23:28 Takové oči někdy mívá Roman.
01:23:30 Ne, to jsou oči ďábla, kterého otec nedomaloval.
01:23:33 -450!
-500!
01:23:35 -550!
-600!
01:23:44 Tisíc poprvé!
01:23:47 Patnáct set!
01:23:55 2 tisíce!
01:23:57 2 200 poprvé! 2 200 podruhé!
01:24:07 -3 tisíce.
-3 tisíce poprvé.
01:24:12 -3 500.
-4 tisíce.
01:24:17 5 tisíc.
01:24:21 Smím se zeptat, proč vám na tom obraze tolik záleží?
01:24:26 Domnívám se, že ho maloval můj otec.
01:24:29 Pak bude jenom spravedlivé, když se obraz vrátí tam, odkud vyšel.
01:24:35 5 000 poprvé, 5 000 podruhé.
01:24:39 Zastavte dražbu! Zabraňte novému neštěstí!
01:24:43 Snad se vám bude zdát podivné, co vám teď povím.
01:24:46 Tuto podobiznu namaloval před lety můj přítel Šimon Jordán.
01:24:51 Není to jen podoba. Je to ďábel.
01:24:56 Zachytil v ní živé zlo. Na první pohled omámí,
01:25:01 člověk po něm dychtivě sáhne, ale je uchopen sám.
01:25:04 Podléhá nenávisti, touze pronásledovat, utiskovat.
01:25:07 Nakonec hyne jako zvíře, v opovržení a hnusu.
01:25:12 První obětí byl sám autor obrazu.
01:25:17 Jednoho dne k němu přišla stařena.
01:25:21 -Tady nesu pánův obraz.
-Proč to sem nosíš?
01:25:25 Jen ať si ho nechá. Patří jemu, i když doposud nezaplatil.
01:25:28 Já s tím nechci mít nic společného. Vyřiď mu to.
01:25:32 Vyřídit to nemůžu, protože pán umřel.
01:25:43 Vždyť je to jedna z tvých nejlepších prací.
01:25:46 Tak si ji nech, když je ti ho líto, ale kliď se mi s ním!
01:25:50 Pak jsem Šimona spatřil jednoho večera, když jsem se vracel domů.
01:26:02 Šimone, co je s tebou? Pojď dál.
01:26:05 Tu máš. Zab ho. Znič tu ďábelskou podobiznu!
01:26:09 Za každou cenu ho musíš zničit. Potom bude zase dobře.
01:26:14 -Pojď dál.
-Já vím, že tam je. Zab ho!
01:26:20 Uklidni se, nic tam není. Obraz nemám. Daroval jsem ho.
01:26:28 Pojď dál.
01:26:33 Šimone!
01:26:40 Po léta hledám tuto podobiznu.
01:26:43 Několikrát jsem ji měl na dosah ruky, ale vždy jsem přišel pozdě.
01:26:49 Nebudu jmenovat další oběti.
01:26:52 Skončily rozleptány a zničeny zlem,
01:26:55 stejně jako poslední z nich, Roman.
01:26:58 Věřte mi, že jich bylo dost.
01:27:02 Člověk není špatný, ale musí se bránit zlu.
01:27:05 Zničte ho, zničte ho! Je to...
01:27:10 Ďábel!
01:27:30 Skryté titulky Dagmar Čápová
Polovina devatenáctého století. Mladý malíř Šimon (O. Krejča) portrétuje bohatého, zlou pověstí opředeného lichváře Chazaje (K. Dostal). Maluje obraz, z něhož na něj začínají hledět živé, uhrančivé lichvářovy oči. Šílený hrůzou a strachem spáchá malíř sebevraždu. Je první, komu obraz přinesl neštěstí. Chazaj je ztělesněné zlo a v podobizně žije dál. Obraz ničí stále více lidí. Chazajův přízrak přivádí k tragické smrti dalšího nadaného malíře. Je jasné, že podobizna musí být zničena…
