Přísný vládce rodiny Jaroslav Marvan, od jehož úmrtí uplyne 50 let, v komedii podle divadelní hry F. X. Svobody Poslední muž (1947). Dále hrají: M. Valentová, S. Červená, D. Frýbortová, J. Mareš, F. Hanus, E. Fiala a další. Scénář J. Mottl a J. Hlaváč. Kamera J. Střecha. Režie V. Slavínský
00:01:54 Číslo 97, soška Napoleona. Vyvolací cena 2 000 Kč.
00:02:01 2 100, 2 100 poprvé...
00:02:05 -2 200.
-2 200 poprvé. 2 200 podruhé.
00:02:08 -2 500. -2 500. 2 500 poprvé, 2 500 podruhé...
00:02:14 -3 000.
-3 000 poprvé...
00:02:18 -3 200.
-3 200 poprvé. 3 200 podruhé...
00:02:25 -3 500.
-3 500 poprvé. 3 500 podruhé...
00:02:31 -4 000.
-4 000 poprvé, 4 000 podruhé...
00:02:38 -4 100.
-4 100 poprvé...
00:02:43 -4 200
-4 200 poprvé, 4 200 podruhé...
00:02:47 -4 500.
-4 500 poprvé, 4 500 podruhé...
00:02:54 -5 000.
-5 000, prosím. Poprvé.
00:03:00 -5 100.
-5 100 poprvé...
00:03:04 -5 200.
-5 200 poprvé, 5 200 podruhé...
00:03:11 -5 500.
-5 500 poprvé, 5 500 podruhé...
00:03:20 -6 000.
-6 000 korun, prosím.
00:03:24 6 000 Kč poprvé. 6 000 Kč podruhé. 6 000 korun...
00:03:30 -6 500.
-6 500 poprvé. 6 500 podruhé.
00:03:35 A 6 500 potřetí.
00:03:52 -Jdeme domů, Antoníne.
00:03:54 Ten člověk mi vzal všechnu chuť k dalšímu dražení.
00:03:56 Copak máte?
00:04:03 -Ten nám zkazil náladu.
-Nemluvit, balit, jdeme! Bez debat!
00:04:07 -Číslo 98. Andrej Petrovič Rjabuškin.
00:04:13 Anděl vyvádí svatého Petera ze žaláře.
00:04:16 Vyvolací cena je milion dvě stě tisíc korun.
00:04:21 -1 210 000.
00:04:24 -1 210 000 poprvé. 1 210 000 podruhé.
00:04:32 A 1 210 000 potřetí.
00:04:42 -Prosím vás, přenechte mi tu sošku. Já vám dám o 500 korun víc.-Tsch!
00:04:48 -Stojíte v protivném směru. Zaplatíte 20 korun pokuty.
00:04:51 -Kolik prosím?-20 Kč.
-No to je bratru zadarmo.
00:04:54 Prosím pěkně. Tak. Poslužte si.
00:04:58 -Děkuji.
00:05:02 -Zítra ráno skočíte do Nuslí pro ty sloupkové hodiny.
00:05:05 A potom do Karlína pro ty opravené rámy. Rozumíte?
00:05:09 Potom zajedete k malíři Barvínkovi,
00:05:11 jestli už zrestauroval toho Navrátila a toho Kosárka.
00:05:14 Před polednem zajdete k Pexidrovi pro ten stříbrný a zlatý lak,
00:05:18 a odtamtud k truhláři Vejmelkovi, zda opravil to ludvíkovské křeslo.
00:05:23 -A to všecko ještě letos?
00:05:26 -No na odpoledne vám nějakou práci najdu.
00:05:28 TROUBENÍ
00:05:30 -Haló, pane! Přidám tisícovku.
-I kdybyste přidal dvě, tak ne.
00:05:37 -Tatínek!
00:05:43 -Hyjé. Hyjé, Tondo!
00:05:47 Tondo! Nedopaluj mě, nebo tady s tebou zatočím! Hyjé!
00:05:51 -Pojďte.
00:05:54 -Hyjé! Hyjé!
00:05:57 Sakra, Tondo, ber za to! Nebo o tebe přerazím ten bič!
00:06:01 -Vy surovče! Nechte ho, ubožáka!
-To známe, pane.
00:06:05 Zvíře litujete, ale člověk aby se přizabil.
00:06:09 -Mám dost prostředků, abych zamezil týrání bezbranného tvora.Styďte se!
00:06:13 -Co já bych se styděl, pane. Mne to bolí víc než Tondu.
00:06:16 Ale křikem se ty kola nerozjedou. Ledaže byste trošku zatlačil.
00:06:21 -No tak proč to neřeknete hned?
00:06:23 Tak lidičky, neokounějte a pojďte pomoct.
00:06:29 -To stačí. Tak Tondo, jestli teďka nezabereš, tak seš u mě flákač.
00:06:35 Rozuměl jsi?
00:06:37 -No tak na můj povel. Jedem. Raz, dva, tři.
00:06:40 -Hyjé!
00:06:55 -Tatínek tu bude k večeru. Dobře vám poradí.
00:06:58 Pražský barok je jeho specialita.
-Děkuji vám.
00:07:01 -Na shledanou, paní Hrušková.
-Na shledanou.
00:07:05 -Co jsi tak vyplašená?
-Tatínek se vrací.
00:07:07 -Už? To raději zmizím, nebo dostanu tucet rozkazů.
00:07:18 -Podívejte se, slečno doktore, co jsme koupili.
00:07:23 -To je přece Josef Mánes.
00:07:26 To je krása, Toníčku.
00:07:28 -Jakýpak Toníčku. Dycky Tonda.
-A to je všechno, co jste koupili?
00:07:35 -Ale... jeden nevychovanej mladík tam pana šéfa dopálil.
00:07:39 -A kde zůstal tatínek?
-To bylo tak. To víte, darmo mluvit.
00:07:44 Vždyť ho znáte, slečno Helenko. Slečno doktor.
00:07:47 -Odskočím si na chvíli nahoru. Kdyby přišel zákazník, zazvoňte.
00:07:52 A kdyby přišel tatínek,tak poplach.
-To je bez debaty.
00:07:58 -Hezké.
-Moc.
00:08:01 -Čermák. Krásný.
00:08:03 -Nádherný.
00:08:17 -Prosím.
00:08:18 -Máte nádherný byt. -Překrásný.
-Kdepak. My bydlíme velmi skromně.
00:08:23 Tohle jsou naše výstavní místnosti. Co tady vidíte, můžete si koupit.
00:08:27 -Koupit? Na to naše kapsa nestačí.
-To je jiná historie.
00:08:34 Na shledanou.
00:08:37 -Příští týden vás navštívím.
-Budu se těšit. Na shledanou.
00:08:46 Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak tu čteš, byl by oheň na střeše.
00:08:51 -Oheň je u nás stejně 10 x za den. To by se hasiči najezdili.-No tak.
00:08:56 KLAPNUTÍ DVEŘÍ
00:08:57 -Stala se strašná věc, maminko. Tatínek mě asi viděl s Markem.
00:09:01 -Kdy a kde?
-Před chvílí na Karlově mostě.
00:09:04 -Tak to tě určitě neviděl. Jinak by Marka určitě zastřelil.
00:09:08 A možná, že i tebe. Víš přece, jak Marka nenávidí.
00:09:11 -Ale proč? -Protože sis ho našla sama. To nesmíme, to on nesnese.
00:09:15 -Nemluv tak, Zdenko. Tatínek má své koníčky, ale...
00:09:18 -Stačily by pro celý jezdecký pluk. BZUČÁK -Tatínek přišel. Běž dolů.
00:09:31 -Kdepak je Helena, Antoníne?
-Ten moment tady byla. No není tu.
00:09:37 -Není. Zdenka taky ne, co? Obě jsou samá zahálka.
00:09:40 -Zahálka? A vůbec, copak se to hodí pro doktorku filozofie
00:09:44 nebo pro absolventku umělecké průmyslovky, aby byly prodavačky?
00:09:48 -No, Pro Helenu mám ženicha a pro Zdenku mám místo. Tak.
00:09:53 -No to budou teda nadšený.
00:09:54 -Vyprošuji si, byste se nemíchal do toho, do čeho vám nic není.
00:09:58 -Prosím.Ale křičet se na mne nesmí. Já mám švagra v Liberci.
00:10:03 -Jděte k šípku i s tím vaším švagrem v Liberci.
00:10:06 Kdopak ti dovolil, aby ses vzdálila?
-Odskočila jsem si na chvíli nahoru.
00:10:09 -A tady je plno práce a nepořádku.
-Od rána jsem se nezastavila.
00:10:13 -Nezastavit se a mít nepořádek... Zastav se a měj pořádek.
00:10:20 Helenko... co tomu říkáš?
00:10:23 -Hezká věc.
-No co hezká. Nádherná.
00:10:27 Stála spoustu peněz.
00:10:29 -Mamino, jsou hnedle 3, já musím být v 5 na stadionu.
00:10:32 -Zase nějaký trénink?
-Vysokoškolské mistrovské závody.
00:10:36 Technika se mnou počítá, víš?
-Chlapče, to opravdu nevím.
00:10:40 -Pošli mě třeba do Bráníka. Nebo do Modřan.Řekněme... pro zrní.
00:10:46 -No uvidíme. A běž se učit.
00:10:52 -Maminko potřebuji na chvilku vylítnout, Karel dole na mě čeká.
00:10:56 Ty to nějak tatínkovi už vysvětlíš.
-Kde já mám nabrat těch výmluv?
00:11:01 -Tak vyletím tedy bez dovolení. A vy to pak slíznete se mnou.
00:11:05 -Kdyby tě tatínek někde s tím tvým Karlem viděl, určitě ho zastřelí.
00:11:10 -Na Karla by si tatínek nepřišel. Ten jednou napraví tatínkovi hlavu.
00:11:15 -Tatínkovi? KAŠEL OTCE
00:11:17 -Děti. Děti! Koukejte se. Podívejte se.
00:11:21 Není to nádherný kousek?
00:11:22 Konečně Napoleon, jakého jsem si vždycky představoval.
00:11:25 Majestátný, suverénní, grandiózní.
-Nádherný.-Skvostná práce.
00:11:29 -Co? Musíme pro něho nalézt nějaké pompézní umístění. Zdenko.
00:11:34 Tamtoho Napoleona dej do obchodu. Copak dělá Jaroslav?-Učí se.-No.
00:11:40 -Může Jaroslav k našemu zelináři do Bráníka pro trochu špenátu?
00:11:47 -Vyloučeno. Špenát. Studie jsou přednější. Bez debaty.
00:11:53 Seď, seď. Jak pak ti to jde?
-Dobře, tatínku.-No jo.
00:11:56 -Ale jsem z toho šprtání celý grogy. Chtěl bych trochu ven.-Vyloučeno.
00:12:00 Do 1. státnice tě nepustím z domu. Takže co máš nařízeno udělat? No?
00:12:04 -Heleně připomenout, aby zašla k Landovi pro tu konvici.-No, a?
00:12:07 -Večer mám říct mamince, aby... MLUVÍ OBA NAJEDNOU
00:12:13 -To aby měl člověk 10 hlav a 20 očí. Počkat.
00:12:19 Jo!
00:12:32 Kde je to stříbrné cedítko?
00:12:33 -K čemu je potřebuješ?
-K ničemu, ale není tady.
00:12:36 To je první darebnost. Prosím! Vidlička mezi lžícemi. No prosím.
00:12:41 Co tady má co dělat ubrousek?
00:12:44 To ovšem všechno patří Heleně. Má patrně v hlavě toho... ten...
00:12:48 -No, doktor Marek. ale s tím už Helenka 2 dny nechodí.
00:12:52 -No. Však taky byl nejvyšší čas.
00:12:53 Kdybych je spolu někde spatřil, já bych ho zastřelil.ZVONEK
00:13:02 -Dobrý den, slečno.-Dobrý den.
-Mohu mluvit s panem otcem?
00:13:05 -Zavolám ho.
-Ne, slečno doktore.
00:13:07 Jestli přicházíte k panu šéfovi zahejbat žlučí s tím Napoleonem,
00:13:11 tak vás upozorňuju, že pan šéf rád střílí.
00:13:14 -Aha. Už jich hodně zastřelil, že?
-Jeje. Spoustu.
00:13:16 -No, tak to je dobrý střelec. Jak se k němu dostanu, prosím?
00:13:20 -No... tadyhle za rohem. Domem.
00:13:23 A schodiště je tam dost široký. Dobře se vám poletí dolů.
00:13:26 -No tak vám mockrát děkuju. Na shledanou.-Na shledanou.
00:13:31 -Nejsem zrovna z nejmladších, to rozčilování mi na zdraví nepřidá.
00:13:34 A o všechno se sám starat nemohu. ZVONEK-Kampak?-Otevřít.
00:13:39 -Proč? Baruška není doma?
-Snad je.-Je, určitě je.
00:13:43 -No o tom se hned přesvědčíme.
00:13:47 Copak?
00:13:48 -Ten pán prosí o rozmluvu.
00:13:55 -Inženýr architekt Bečvář. Neznám.
00:14:00 Ať vejde, ale upozorněte ho, že mám pro něj dvě minuty času.
00:14:04 -Prosím.
00:14:06 -No, no, no, no. Nedočkáte se žádného překvapení.
00:14:10 Není princem ten, jenž mne o rozmluvu žádá.
00:14:12 -Dobrý den, pane.-Dobrý den... si ze mne dělat nebudete. Ven.
00:14:17 -Nabízím vám za toho Napoleona o dva tisíce více.
00:14:20 -Není prostě na prodej.
-To lituji. Upřímně lituji.
00:14:24 Panebože. To je krása. Stará Míšeň. Polovina 19. století, že ano.
00:14:30 -No. Nic v mém bytě není pro vás na prodej. Prosím.
00:14:35 -Vaše dcery? Čarokrásná práce.
00:14:38 -No to přestává všechno! Ven! Už ať jste venku! Prosím.
00:14:46 Odporný drzý chlap, co? Jak si vás prohlížel!
00:14:51 To by tak byl nápadník pro některou z vás.
00:14:54 Jo počkej, Helenko. Tobě bude příští měsíc 24, co?
00:15:01 -Ano, tatínku.
-No vidíš, provdáš se.
00:15:03 Přišel čas. Holka jako švestka. Ženicha pro tebe mám.-Ženicha?
00:15:07 Jsem plnoletá. Ženicha najdu sama.
-To je vedlejší. Já rozhoduji.
00:15:12 Ženich, kterého jsem ti vybral, není krasavec, ale to muž nemusí.
00:15:17 Je trochu menší než ty. Jen o hlavu.
00:15:20 Má trochu bříško, ale velkou hlavu. Chytrou. Den svatby určím do měsíce.
00:15:25 Souhlasíš?-Ne, tatínku.
-To je jedno. V pořádku.
00:15:28 Maminko. Co bude zítra k obědu?
-Chtěla jsem špenát, ale když...
00:15:32 -No dobře, dobře.
00:15:41 Jaroslave... Nechtěl bys zítra k obědu špenát?
00:15:44 -Špenát? Br! Ani vidět.
-Co říkáš?!-Ani vidět.
00:15:49 -Alou do Bráníka pro dvě kila špenátu! Už ať jsi zpátky!
00:15:54 Právě jsem si vzpomněl na jednu báječnou radu z domácího lékaře.
00:15:57 Tak! Helenko, Zdenko, sklenici vody a lžíci. Rychle.
00:16:01 -Ano, tatínku.-Tak pohyb, děvčata.
-Co to bude, tatínku?
00:16:04 -Mám vše důkladně promyšleno.
-O tom nikdo nepochybuje.-Hm.
00:16:10 -Tady je, tatínku.
-Tak. Lžíce?-Prosím, tatínku.
00:16:14 -Tak, doušek vody úžasně osvěží. Dělat několikráte za den.
00:16:17 V mé nepřítomnosti bude provádět maminka.
00:16:19 Otevřít ústa.
00:16:21 Ústa...
00:16:23 -Je lahodná.
00:16:25 -Ústa!
00:16:28 -Bolí mě hlava, tatínku. Smím se projít?
00:16:31 -Běž do koupelny a ponoř ruce do horké vody. Běž.-Ano, tatínku.
00:16:36 -Helenko, ústa. Tak.
00:16:39 Připomeň mi, že v pondělí ve 4 na mne u tramvaje čeká pan Veverka.
00:16:43 -Vrátím se co nejdříve.
-Jasná věc.
00:16:46 Počkat.
00:16:49 Otevřít ústa.
00:16:52 Plav.
00:16:54 -Smím také prosit?
-No prosím, prosím.
00:16:57 -No príma, príma. Vážně príma.
-Co tady děláte? Už máte být pryč!
00:17:03 -Chtěl jsem vás požádat, abych si směl prohlédnout
00:17:05 ještě ten nádherný skvostný obrázek. Dovolíte prosím? Pardon.
00:17:12 Krásné. Krásné.
00:17:16 Jaroslav Čermák.
00:17:18 Ano. Blahopřeji vám, pane. Skutečně blahopřeji.
00:17:22 -Jedině to,že mi imponuje váš zájem o umění, a vaše nesporné znalosti,
00:17:29 vás zachránilo, že jsem s vámi nevyrazil dveře.
00:17:33 -Prosím, prosím, prosím.
-Pokusím se o to způsobem lepším.
00:17:37 Tento starobylý dům byl vystavěn V druhé polovině 17. století.
00:17:44 -Ano, správně, správně, vím. Léta páně 1685.
00:17:48 Chvalně známým stavitelem Petrem Posilužem.
00:17:51 -Ano. Velmi správně. A tento stavitel už tenkrát
00:17:56 pamatoval na otvor, jemuž se podnes říká dveře.-Ano.
00:18:02 -A je na vás, abyste toho vzácného daru civilizace laskavě použil.
00:18:08 A to okamžitě. Prosím.
00:18:11 -Za tento rytířský, téměř literární pokyn k odchodu srdečné díky.
00:18:17 Dámy... pane... Na shledanou.
00:18:23 -Tatínku.
-Co je? Copak máš na srdci,maminko?
00:18:28 -Máš v pracovně na stole odpolední poštu.
00:18:32 -Co? To mi říkáš teprve teď?
-Pustil jsi mě ke slovu?
00:18:36 -Neomlouvej svoji nedbalost. Bez debaty.
00:18:41 -Ale, maminko.
00:18:49 -Karle! Prosím tě,co tě to napadlo?
-No co.
00:18:54 Viděl jsem, jak tatínek vešel do aukční síně, šel jsem za ním,
00:18:57 přihazoval na něho. Chtěl jsem ho poznat. Chápeš?
00:19:02 -To bylo šílenství. K nám, do jámy lvové!
00:19:05 -Mně se v té jámě lvové líbilo. Bohužel lva jsem tam nenašel.
00:19:09 Jen člověka, který se sice tvářil jako lev, ale hrozně se mi líbil.
00:19:13 -Náš otec se ti líbil?
-Ty se mi líbíš tisíckrát víc.Pojď.
00:19:18 -Ale kdepak, já nemohu. Prosím tě, nenuť mě.
00:19:22 -Aspoň na hodinu si vyjedem.
-Já mám tolik práce.
00:19:25 -Aspoň na chviličku.-Vyloučeno.
-Ale no tak.-Tak už jeď.
00:19:30 Proč nejedeš?
00:19:34 -Maminko.
00:19:38 Maminko!
-Už jdu, tatínku. Přeješ si, prosím?
00:19:43 -Tak pojď dál, když tě volám.
-Ano.
00:19:45 -Příští týden v pátek v 7 hodin mi připomeň,
00:19:47 že mám v 8 hodin výborovou schůzi Klubu přátel němé tváře.-Ano.
00:19:51 -Tak. A tady mi píše bratr Jaroslav, ani jsem to nečetl. Mám tady...
00:19:55 -Smím si to prosím přečíst?
-No prosím.
00:19:59 No tak to čti aspoň nahlas, ať to nemusím potom ještě já číst.
00:20:02 -Drahý bratře, myslím, že už toho hněvu mezi námi je dost.
00:20:06 Taky si myslím.
00:20:07 Je na čase myslet na zadní kolečka. Chci ti podat ruku na usmířenou.
00:20:12 Buď přijeď ty ke mně, nebo já přijedu k vám.
00:20:15 Napiš, jak ses rozhodl.
00:20:17 Zdraví tě, a tvou milou rodinu líbá, bratr Jaroslav.
00:20:22 Ten ti to dal.
-Nic mi nedal. Naopak.
00:20:25 Tímto dopisem dokazuje, že uznává svoji vinu na naší roztržce.
00:20:29 Ale já mu ukáži svoji velkomyslnost. Já se k němu rozjedu sám.
00:20:32 -Kdy?
-No to ještě nevím.TELEFON
00:20:36 -Haló? No, ano.
00:20:40 Meziměsto. Haló? Bořivoj Kohout. Kdo to tam mluví?
00:20:44 -Tady bratr Jaroslav. Dostal jsi ode mne psaní, Bořivoji?
00:20:49 -Právě před chvilkou. Rozhodl jsem se, že tě navštívím.
00:20:53 -No, to bys mi udělal ohromnou radost. Přijedeš brzy?
00:20:57 -No, to ještě nevím. Já se nemohu jen tak lehko vzdálit.
00:21:01 Mám strašně práce. No to víš. Na vše musím dohlédnout, poručit.
00:21:07 -To tě lituji. Asi za 10 dnů pojedu do Prahy.
00:21:11 Na ředitelství, víš? No tak se k tobě podívám.
00:21:14 -No no, tak jen přijeď. No, budu se těšit.
00:21:17 Počkej okamžik. Manželka ti něco chce.
00:21:22 -Přijeď určitě, Jaroslave. Všichni se na tebe hrozně těšíme.
00:21:25 To zas bude u nás veselo. Na shledanou.
00:21:29 -Jestli myslíte, že vás bude vodit po výletech a tancovačkách,
00:21:34 tak to se mýlíte!
00:21:37 -Kdyby tvůj otec byl přístupnější,
00:21:40 požádal bych ho, abych s tebou směl chodit.
00:21:42 -No to tě nesmí ani napadnout.
-Na něho se musí jinak.
00:21:47 Já nevím ještě jak, snad mě něco napadne.
00:21:52 Samolibost bude možná jeho Achillova pata. No uvidíme.
00:21:57 -Kolik je hodin?
-Hnedle 5.
00:21:59 -Tak to Jaroslav právě asi závodí.
-Nechceš se tam podívat?-Pojď.
00:22:20 -Kohout není ve formě. Málo trénoval.
00:22:23 -Neboj, bude to dobrý, neboj.
00:22:32 -Už to nedotáhne.
-Neboj, bude první.
00:22:43 -Snad ho přece dotáhne.
-Neboj, dotáhne.
00:22:45 Kohout, tempo! Kohout, tempo!
00:23:26 -Já mám děsnou radost, Járo.
-Víš, jak jsem se ve vodě zapotil?
00:23:30 -Franta Nováků dostal od otce za stovku kraula hodinky na ruku.
00:23:33 -Já budu rád, když nedostanu něco od táty na hlavu.
00:23:37 Klobouk by to určitě nebyl. On je takový rodinný Napoleon.
00:23:43 -Ano. Tady má důstojné umístění. To přece musí každý uznat. Ne?
00:23:50 -Vyjímá se tu báječně.
-Jedinečně. Skvostně. -Krásně.
00:23:55 -Tak. A teď zavěsím ten obraz. Tak se mi tady nepleťte a pomozte.
00:24:00 -To víš, tatínku, že pomůžeme.
-Jaroslave, do předsíně pro obraz.
00:24:03 Helenko, Baruška ať donese židli, a ty, Zdenko, několik silných knih.
00:24:07 -Kam chceš obraz pověsit?
-No tamhle nad dveře, maminko.
00:24:10 -Nebyly by lepší štafle než...
-Ne! Neradit!
00:24:13 Balicí papír na podlahu a bum.
-Už jdu, tatínku.
00:24:16 -Tak, děti. Sem. Všichni ke mně.
-Tady je ten obraz, tatínku.
00:24:21 -Tak ho polož. Vidíš,že tady měřím.
-Tady je židle.-Židli sem.
00:24:24 -Tady ty knihy.
-Řekl jsem několik. A ne 4.
00:24:28 -Tady je papír, tatínku.
-No, tak papír polož sem na podlahu.
00:24:31 -Je tady židle.
-No tak se vezme židle dál...
00:24:34 Tak, sem...
00:24:39 Jaroslave. Kladívko, menší a větší a mejzlík.
00:24:41 -Mejzlík nemáme, tatínku.
-V klempířství za rohem ti ho půjčí.
00:24:46 Přineste sádru, hrneček s vodou a starou lžíci. Běžte.
00:24:50 -Máme sádru?-Sádru nemáme.
-Tak ji kup a přines.
00:24:53 Helenko,v železářství několik skob.
-Ano, tatínku.
00:24:56 -A maminko, ten kovový metr. Běž.
-A co mám dělat já?
00:24:59 -Ty... Přines polínko a nůž. Rozumíš? Aby se to mohlo...
00:25:05 No to jsem si mohl myslet. No, všecko abych... vůbec...
00:25:15 -Tatínku! Tatínku, prosím tě! Pozor!
00:25:21 -Mohl jsem se zabít. Rychle.Štafle.
-Už jdu, tatínku. Tady. Metr.
00:25:24 -No, metr, metr. To přece takhle nejde.
00:25:28 Na to ovšem musím přijít sám. Samozřejmě. Na všecko.
00:25:34 -Kampak?
-Do sklepa. Pro štafle.
00:25:37 -Já pro ně skočím. Na, dones mu tohle. Copak?
00:25:40 -Nesu sádru.
-Aha.
00:25:42 -Tak, tak...-Polínko, nůž.
-Kapesní nůž potřebuji.
00:25:46 -No ten máš v kapse.
-No to vím taky.
00:25:48 -Tady jsou ty skoby.
-Různé velikosti?-Ano.-Výborně.
00:25:51 -Tady je mejzlík a kladivo.
-Počkejte, mám jenom dvě ruce.
00:25:54 Pilku.-Tu jsi minulý týden zlomil.
-Tak skoč k truhláři naproti.
00:25:58 -Ano, tatínku. -Prosím, sádra.
-To ji mám rozdělat v klobouku?
00:26:02 -V klobouku.
-Žádnej klobouk!
00:26:05 Nasypte to do toho starýho hrnečku červenýho. Rychle.
00:26:10 -Pospíchej. -Kam ty?
-Pro pilku. -Hrůza.
00:26:14 -Budu potřebovat slabší vrtáček.
-Ten už jsi přerazil.
00:26:17 -Jdi vypůjčit k domovnici.-Ano.
-Maminko, ukliď tu židli a knihy.
00:26:21 Ať už to tu nevidím. Opatrně!-Jo.
-Než něco shodíš. Neseš to jako...
00:26:25 Pozor! Vidíš to. Tak.
00:26:28 Tadyhle tohle ořežeš na špalík 6 cm dlouhý a 2 cm do čtverce.
00:26:33 Rozumíš? A potom to pilkou pořádně... odřízneš. Tak.
00:26:37 Maminko! Tužku!
00:26:40 -Tužku!
00:26:41 Ano. Tady je.-Tužku máš? No. To je dost taky, že na to myslíš.
00:26:49 -Kampak?
-Pro vrták.Proč nás Bůh tak trestá?
00:26:59 -Au!!
00:27:04 -Opatrně, tatínku. Opatrně.
00:27:06 -To nic, maminko. Baruško, skočte pro arniku.
00:27:10 -Prosím, prosím.
00:27:12 -Au! Au! Jaroslave. Pojď nahoru! Podržíš mi tady ten mejzlík. Pojď.
00:27:18 -O jejej.-Hezky to drž. Držíš to?
-Držím.-No tak.
00:27:22 -Au! Je!
-Co děláš, kluku nešikovná?
00:27:26 No. Pojď to podržet hezky. Tak. Drž. Hodnej. Tak.
00:27:55 -Zdenko!-Co tady děláš, Karlíčku?
-Jdu k vám, jak jsme se domluvili.
00:27:59 -Přijď jindy. U nás je dopuštění.
-Co se stalo, panebože?
00:28:03 -Tatínek věší obraz.
-Kam jdeš ty?-Do lékárny.
00:28:07 Je u nás několik raněných. Podívej se, já taky.
00:28:10 -Ty moje chudinko, na to určitě umřeš.
00:28:12 -Ty protivo.
00:28:15 -Tak, Baruško... špalíček se skobkou... Tak, kladívko.
00:28:21 -Tady.
-Teď. Tak.
00:28:24 Ták.
00:28:27 Tak. Teď to necháme zaschnout, táák...
00:28:34 -Když já mám z toho opravdu strach.
-Z čeho? Mám vše dobře promyšleno.
00:28:37 -Odlož svou návštěvu na zítřek.
-Já zítra nemám kdy.
00:28:41 -Tak si tedy dělej, co chceš.
00:28:44 -Ták... Dobré dílo se podařilo. Můžeme být spokojeni.
00:28:50 Tak, a teď všichni po svém, já se dám do správky těch hodin.
00:28:53 Ty štafle pryč, uklidit všechno a... tak.
00:28:57 -Ten nám dal.
-A jak.
00:29:00 -Kde je tatínek?
-V pracovně. Proč jsi tak vylekaná?
00:29:03 -On čeká dole a přijde nahoru.
-Kdo? -Bečvář. -Co tu chce?
00:29:06 -Napravit tatínkovi hlavu.
-To se nepodaří.-Táta ho zastřelí.
00:29:10 -Proč jsi mu to nerozmluvila?-Marně.
-Kdy přijde?-Každým okamžikem.
00:29:14 -Katastrofa.-Děsné.-Příšerné.
-My vypadáme!-Musíme se upravit.
00:29:31 -Ať dělám, co dělám, tohle kolečko mi nakonec vždycky zbyde.
00:29:38 To už tam asi nedám.
00:29:42 -Škoda Bečvářova mladého života. Vypadá docela dobře.
00:29:45 -Je hezčí než ten tvůj doktůrek.
-To je věcí vkusu. -A taky štěstí.
00:29:49 ZVONEK
-Toto... to je Karel.
00:29:54 ZVONEK
00:29:58 ZVONEK
00:30:01 -No tak já...
00:30:07 Proč nejdete otevřít? Zvoní!
-My neslyšely.-Výmluvy.
00:30:13 Copak?-Ten pán prosí o rozmluvu.
-Který?-Ten, co už tu jednou byl.
00:30:17 -No, teď jsem se toho dověděl. Běžte.
00:30:20 Návštěvy...
00:30:24 Vrchol drzosti.
00:30:26 Vážený pane, prosím o krátkou rozmluvu,
00:30:28 jež se eminentně dotýká vaší osoby a vašich nejvlastnějších zájmů.
00:30:33 Vám zcela oddaný Ing. Karel Bečvář.
00:30:36 Karel Bečvář.
00:30:38 V mém nejvlastnějším zájmu. Já toho chlapa zastřelím.
00:30:43 -Vykaž ho ze dveří.-Nene, mami. Tatínku, řekni mu, ať přijde jindy.
00:30:47 -Vůbec s ním nemluv.
-Udělej s ním krátký proces.
00:30:51 -Děkuji za rady.
00:30:59 -Špatně jsme to zahrály.
00:31:01 -Měly jsme mu říci, aby ho pozval?
-To by ho vyhodil.
00:31:05 -Když to má prasknout, ať to praskne hned.
00:31:08 -A je to velmi důležité.
00:31:12 -No tak... Prosím, pane inženýre.
00:31:18 Prosím.
00:31:19 -Prosím.
-No já jsem doma. Račte.
00:31:21 -Á, tak, tak.
-Hm.
00:31:24 -No? Co jsem řekla.
00:31:27 BZUČÁK-Heleno, Zdenko, neslyšíte? Dole je zákazník!
00:31:36 -Já teď dolů nepůjdu.
-Chceš počkat, až se bude střílet?
00:31:43 -Mamino... Ve mně je teď malá dušička.
00:31:47 -Možná, že ho nezastřelí. Třeba ho jen něčím praští.
00:31:51 -Napsal jsem knihu o architektu Josefu Hlávkovi.
00:31:55 Českém vlastenci a věhlasném mecenáši.
00:31:58 Napsal jsem obšírné pojednání o pražské renesanci, dále...
00:32:03 -Ale mně jste psal, že přicházíte v mém nejvlastnějším zájmu.
00:32:09 Vaše činnost mě nezajímá.
00:32:14 -Budu tedy velmi stručný, prosím.
00:32:18 -Nerozumím. Mluví tlumeně.
-Tatínek taky?
00:32:22 To je zlé, to je zlé. To už začne brzy střílet.
00:32:25 -Úpadek rodinné morálky je stále hrozivější.
00:32:30 Otec již není hlavou rodiny. Je jenom trpěným nutným zlem.
00:32:35 A do vedení věcí rodinných nesmí prosím často ani špitnout.
00:32:38 -Tohle vám všechno podepíši. Všechno.-Prosím.
00:32:42 Proto jsem se rozhodl napsat knihu o posledních mohykánech
00:32:46 pravého mužství.
00:32:48 Kteří zůstali věrni nejenom svým povinnostem živitelů,
00:32:52 ale i svým nezadatelným právům.
00:32:54 Že zůstali skutečnými hlavami svých rodin,
00:32:56 a že nedovolí, aby se kdokoli zmocnil rodinných otěží.
00:33:01 Dal jsem se tedy do hledání.
00:33:02 Ale žasl byste, s jakými... karikaturami mužů jsem se setkával.
00:33:06 S jakými hastroši. Tichošlápky. Bačkoráři.
00:33:11 -Hlupáky. Osly. Tulipány. To si dovedu představit.
00:33:14 Pravého muže dnes s lucernou nenajdete! Kdepak. He!
00:33:17 Zbytečné debaty.
00:33:22 -Dospěl jsem k názoru, že tito důstojní mužové už vymřeli.
00:33:27 A tu jsem se dověděl... o vás.
00:33:30 -Cože? O mně?
00:33:33 Ale ne.
00:33:35 -Celá Praha o vás mluví. A nejenom Praha.
00:33:39 Vypráví o vás v Kolíně, v Plzni, v Kardašově Řečici, prosím.
00:33:42 V Zámrsku. Dokonce i ve Valašských Klobúkách.
00:33:45 Všude se o vás vypráví celé legendy.
00:33:47 Rozhodl jsem, se, že stůj co stůj se s vámi musím seznámit osobně.
00:33:51 Nějaký čas jsem vás pozoroval z povzdálí,
00:33:54 až konečně jsem se k vám přiblížil v dražební síni.
00:33:58 Já vím, choval jsem se tehdy velmi neohrabaně.
00:34:00 -Nenenene. Naopak, milý příteli. Byl jste velmi roztomilý.
00:34:05 Prosím, pokračujte.
00:34:07 Největší však dojem u mne vyvolaly dvě scény,
00:34:11 jimž jsem byl osobně přítomen.
00:34:13 A smím se prosím zeptat, které?
00:34:16 -Tedy ta, v níž jste oznamoval své dceři, že máte pro ni ženicha,
00:34:21 a ona, v níž jste častoval svoji rodinu lžící vody.
00:34:26 Obě dokumentovaly, jaké neomezené přízni a poslušnosti
00:34:29 se u své rodiny těšíte.
00:34:31 Vaše přání je pro ni rozkazem, vaše slovo zákonem.
00:34:36 -Milý vzácný příteli. Popsal jste to geniálně.
00:34:41 -Chci o vás napsat knihu.
00:34:44 O posledním mohykánu toho pravého mužství.
00:34:48 -Pane inženýre, takové cti... no... si snad ani nezasloužím.
00:35:00 -Co je?
-Tatínek k němu dolejzá.
00:35:03 -Né.
-No jó.-Tak nevím.
00:35:07 -Chtěl bych vás i vaši rodinu poznat dokonale.
00:35:09 Pozorovat vás tedy, když jste, i když nejste přítomen.
00:35:14 -A ták. Výborně.
00:35:16 Umožním vám, abyste nás mohl studovat jednoho po druhém.
00:35:19 Tedy mne, ženu, dcery a syna. A potom zase všechno vcelku.
00:35:24 Ukáži vám svoji rodinu beze mne.
00:35:27 Abyste viděl, jak to tu všechno běží dále mým duchem,
00:35:30 i když nejsem přítomen.
00:35:33 -Ano.-Víte, pane inženýre, já jsem, takový kotel. Rozumíte?
00:35:39 -Ano, ano. Jste kotel. Ano.
-No ne. Tedy jaksi kotel plný páry.
00:35:43 -Rozumím, kotel plný páry.
-Ano. Ano, ano.
00:35:45 A moje rodina jsou stroje, které moje pára žene, víte?
00:35:50 Jeden se točí... vr-čiči, vr-čiči... Druhý lítá sem tam.
00:35:54 P-ččč, p-ččč, p-ččč, p-ččč...
00:35:57 Třetí tahá. Huhuhuhu. Čtvrtý zvedá Huhahaha. Huhahaha.
00:36:02 -Nádherné srovnání. Báječné.
-A víte co?
00:36:06 Já vám umožním, abyste nás mohl studovat ještě dnes.
00:36:08 -Ještě dnes?
-No já všechno hned. Ano.
00:36:10 A už to mám také promyšleno, jak to zařídím, víte?
00:36:13 Odjedu k bratrovi, nebude to nápadné, protože mi psal.
00:36:17 A zval mě. A mám už opravdu nejvyšší čas.
00:36:21 Tak pojďte, pojďte, to si vemte s sebou.
00:36:25 Potom popište všechno věrně. A žádné přehánění, prosím.
00:36:29 Tak. A teď uvidíte, jak to všechno bude lítat, jako na drátkách.
00:36:34 Haló, ženo, děti, všichni sem! Rychle ke mně!
00:36:38 -Přeješ si, tatínku?
-Voláš nějak vesele.
00:36:41 -Rozhodl jsem se, že odjedu k bratrovi.
00:36:44 Je 6 hodin. Po 7. hodině mi jede vlak.
00:36:47 Dnes večer tedy bohužel zůstanete sami doma.
00:36:50 Pan inženýr Bečvář bude tak laskav,
00:36:52 večer vás navštíví a chvilenku s vámi posedí.
00:36:55 Připravte mi potřebné věci na cestu a trochu jídla do vlaku.
00:37:00 Heleno, o půl osmé zatelefonuj do Klubu přátel němé tváře,
00:37:04 že na výborovou schůzi nepřijdu. Tak. Alou. Rozchod, pohyb!
00:37:08 Tak, a teď mě na chvilinku omluvte.
00:37:15 -Opravdu tu zůstaneš na večeři?
-Nemám snad požehnání?
00:37:20 -Jakým kouzlem jste zapůsobil na mého manžela?
00:37:23 -Milostivá paní, s tak roztomilým mužem to jde i bez kouzel.
00:37:29 -Mohla bych k nám pozvat i Marka?
-Ale to se ví. Jen si ho pozvi.
00:37:34 -Já si pozvu Tonču.-Jakou Tonču?
-Vackovou. Chodím s ní 2 měsíce.
00:37:38 -No dovídám se to věci!
00:37:41 -Od poslední schůze bylo zakročeno ve 13 případech.
00:37:45 V jednom případě dosaženo potrestání trýznitele 48 hodinami vězení.
00:37:50 -Což je ovšem velmi málo.
-Prosím, nepřerušovat.
00:37:53 Za členy se hlásí tři noví přihlašovatelé.
00:37:56 -Jen tři? Musíme napnout síly k získání nových členů
00:38:02 pro naše ušlechtilé ideje.
00:38:04 -No ano.
00:38:09 -Dobrý večer, drazí přátelé. Dobrý večer. Prosím seďte.
00:38:14 -Slečna dcera Helena telefonovala, že račte dnes odjíždět.
00:38:18 -No ano, ano. Zmeškal jsem vlak. A proto jsem se vrátil.
00:38:22 Tak prosím, budeme pokračovat ve schůzi. Ano? Kdo má referát?
00:38:26 -Já, prosím.
-No tak, prosím.
00:38:30 -Prosím, mám už nosit chlebíčky?
-Ne, ještě ne. Až přijde Tonča.
00:38:34 -Chlapče, žes tu slečnu zval. Kdyby se to dověděl tatínek...
00:38:38 -Pan Kohout se určitě nic nedoví.
-Dej bůh. Jinak nás všecky pobije.
00:38:44 -Pět let mám známost, a můj chlapec je tu dnes poprvé.
00:38:49 ZVONEK
-To je Tonča.
00:38:52 -Takové věci se tady dějí, a já jim nemohu nijak zabránit.
00:38:56 -Jsem na tebe hrozně pyšná, Járo. Ty šampione. Viděls to?
00:39:02 -No ne? To mi ještě scházelo. Tak to tam přece dali.
00:39:09 Jenom jestli se ty noviny nedostanou do rukou tátovi.
00:39:12 Určitě mě zastřelí. Bez debaty. Pojď, pojď, jen se nestyď.
00:39:17 Dovolte, abych vám představil oktavánku Tonču Vackovou.
00:39:20 A to je moje maminka.
-Těší mě, slečno.-Dobrý večer.
00:39:23 -Prosím, už mohu nosit na stůl?
-Ano, Baruško.-Prosím.
00:39:26 -A na vkladních knížkách máme 7 412,55 Kč.
00:39:32 -Namítá někdo něco proti pokladní zprávě? Nikdo? Schvaluje se.
00:39:36 Následuje hlášení nových případů. Kdo se prosím hlásí o slovo?
00:39:40 -Já prosím. Prý v tom cirku, co přijel,krotitel hrozně týrá lvy.
00:39:48 Jestli je to pravda, dámy a pánové, pak navrhuji,
00:39:52 abychom tam korporativně šli a korporativně mu vynadali.
00:39:58 Copak je to nějaké hrdinství, týrat ty ubohé lvíčky?
00:40:03 -K tomu se vrátíme až po vyšetření.
00:40:05 Znovu nabádám veškeré členstvo,
00:40:08 aby se neobracelo se svými stížnostmi výhradně na klub,
00:40:11 nýbrž aby sami a vždy energicky zasáhli hned na místě.
00:40:16 -Teď už bude náš taťka někde za Berounem.
00:40:19 -Až bude za Plzní, bude nám ještě veseleji.
00:40:24 -Dovolila jste se, slečno, než jste k nám šla?
00:40:27 -Nemám koho. Bydlím s kolegyní. Té se dovolovat nebudu.
00:40:31 -A co dělá váš tatínek?
-Je krejčí. V Novém Kníně.
00:40:35 No a nás je 7 dětí a je u nás pořád veselo.
00:40:40 Ale když je toho křiku moc, já to všecko zpohlavkuju... Co je?
00:40:48 A je zase dobře.
00:40:51 -Z toho děvčete určitě něco bude.
-Na tu by platil náš tatínek.
00:40:56 -Musím po vás stále žádat, abyste se vždy ukazovali
00:41:02 jako stateční ochránci němé tváře.
00:41:05 Věřím, že už brzy přijde den,
00:41:07 kdy v naší vlasti nebude ani trýznitelů, ani trýzněných,
00:41:12 a kdy němá tvář s k nám bude obracet s důvěrou a s láskou
00:41:16 jako k svým nejlepším a nejvěrnějším přátelům, s výrazem vděčnosti.
00:41:27 Hlásí se ještě někdo o slovo?
-Já, prosím.-Prosím.
00:41:30 -Navrhuji, abychom k propagaci a za účelem získání nových členů
00:41:35 uspořádali příští měsíc taneční vínek. -Výborně.
00:41:57 -Prosíme o vystřídání.
-Ano. -Prosím.
00:42:01 -Prosím, nehrát hlučně.
00:42:07 HOVOR NENÍ SLYŠET
00:42:21 -Smím prosit?
-Jé, ne, pane inženýre.
00:42:24 Alespoň vy mi pomozte trochu se bát.
-Čeho, prosím pěkně?
00:42:27 -Mám stále pocit, že se tatínek znenadání vrátí.
00:42:30 -Ale ten už je někde dávno za Plzní.
-Proč jen mám takovou slabou vůli?
00:42:44 -Prosím, ujmete se vedení schůze. Já zmizím.
00:42:48 Já mám totiž doma návštěvu.
00:43:09 -Prosím vás, tiše. Lidé na ulici se jistě zastavují.
00:43:12 Přijdem do řečí.
00:43:22 -Co je maminko?
-Tam... Tatínek!
00:43:29 -Ticho! Tatínek se vrátil! Zachraň se, kdo můžeš!
00:43:33 -Je to psina nebo je to vážné?
-Tragicky vážné.
00:43:35 -Baruško, rychle. Přebytečné talířky a skleničky pryč.
00:43:40 Všecky nás pobije.
00:43:42 -Jen žádnou paniku.
00:43:44 Ty a pan doktor do mého pokoje. Proběhnete do otcovy pracovny.
00:43:48 Pak do jídelny, do předsíně a pryč. Tak pojď. -Počkej.
00:43:51 -Utíkej. -Mně už je všecko jedno.
-Vypněte rádio.
00:43:55 -A ty běž do té předsíně, než se trochu vzpamatujem.-Ano.
00:44:04 Ale jéje, to je překvapení. Zmeškal jste vlak, pane Kohoute?
00:44:09 -Ale to nic. Hlavně vy. Co vaše očekávání, bylo splněno?
00:44:13 -Splněno, předstiženo. Jsem nadšen.
00:44:15 -Rád věřím, rád věřím.
00:44:21 Nikdy v životě jsem nezmeškal vlak. Až dnes. Ale nelituji toho.
00:44:26 Když vás tady vidím hezky pohromadě, k bratrovi pojedu až zítra po obědě.
00:44:31 -Měli jsme strach, aby se ti něco nestalo.
00:44:34 -Copak by se mi mohlo stát?
-Hovořilo se tu pouze jenom o vás.
00:44:37 -Tak to mě těší. A co vy? Jak jste se bavil?
00:44:42 -Děkuji, znamenitě.
-No, tak to jsem rád.
00:44:44 -Okamžik, prosím.-No copak máte?
-Ještě jsem vám nepoděkoval.
00:44:49 Za laskavost, pro kterou jsem mohl prožít
00:44:51 tak nádherný večer, plný rodinné poezie.
00:44:55 Jste prosím skvělý muž.
-No...-Skvělý muž.
00:44:59 -To mi spad kámen ze srdce.
-Jaký kámen?-Že jste se vrátil.
00:45:02 -Copak se neučíš?
-Do-do-doteďka jsem šprtal. Ale...
00:45:06 -Dnes už toho nech, odpočiň si.
-Nechtěl bys něco pojíst?-Třeba...
00:45:10 -Ne, děvčátka. Už jsem pojedl. Maminko, ty nám uvaříš černou kávu.
00:45:14 My si s panem inženýrem pohovoříme. Vy poseďte, hned se vrátíme.
00:45:19 Pojďte.
00:45:24 Pojďte, pojďte dál... Tak co? Je to všechno tak jak jsem říkal?
00:45:29 -Všechno mé očekávání je překonáno. Nadobro překonáno.-Prosím.
00:45:32 -Děkuji. Ještě dvacet...-Kolik?
-...třicet návštěv, a začnu psát.
00:45:38 -Aha, tak ano. Výborně. A teď mezi námi, něco důvěrného.
00:45:43 Snad si nemyslíte, že já jsem zmeškal vlak? Kdepak.
00:45:47 Když jsem si vás tady představil, víte, ten váš úžas,
00:45:52 jak pozorujete práci mého ducha, řekl jsem si:
00:45:55 Ne, vstoupíš tam, až bude všechno v nejlepším. No, a vstoupil jsem.
00:45:59 -Jako byste si to vypočítal.
-No, ano. A co Jaroslav? Učil se?
00:46:04 -Ano. Jen asi jedenkrát se přišel na nás podívat.
00:46:07 -Dobře. A co soudíte o mé ženě?
00:46:13 -Že nemyslí svojím mozkem. Nýbrž vaším.
00:46:18 -A ták. Opravdu, znamenitě výborný postřeh. Výborný.
00:46:22 A co soudíte o mých dcerách? Tedy myslím...-Ano, rozumím.
00:46:25 Tedy slečna Helena má hodně mnoho z povahy vaší vzácné.
00:46:29 Bude to báječná manželka. Báječná. Slečna Zdenka... já budu upřímný.
00:46:35 -No prosím, prosím.
-Děkuji, děkuji.
00:46:37 Tedy jestli sem přestanu chodit, tak jen kvůli ní.
00:46:43 -Počkejte. Co, co co...
00:46:45 Ona se vám snad nelíbí? Bývá někdy trochu nevázaná, ale...
00:46:49 -Ne. Naopak. Je rozkošná. Je okouzlující.
00:46:53 Zbláznil jsem se do ní. Ano. Tak mě... třeba vyhoďte. Teď.
00:47:04 -Zbláznil jste se do ní?
-Ano.
00:47:08 -Opravdu?
-Opravdu.
00:47:13 -Bude vaše.-Cože?
-Bude vaše!
00:47:16 -Díky, tisíceré díky, ale ne. Ona... Ona mě jistě nebude chtít. Kdepak.
00:47:22 -No dovolte? Copak nevíte, kde jste?
00:47:24 Když řeknu: To je tvůj ženich, v tom momentu se do vás zamiluje.
00:47:28 -Těžko, těžko uvěřit. Těžko uvěřit. ZAKLEPÁNÍ
00:47:31 -Volno!
00:47:33 -Tatínku, káva je připravena.
-Přijdeme hned.-Prosím.
00:47:41 -Víte, pane inženýre, co bych si tak jednou v životě přál zažít?
00:47:47 -Prosím?-Víte, abych mohl sám, nikým nepozorován, je sledovat,
00:47:52 jak to tu všechno běhá.
00:47:54 Jak to tu pracuje, když nejsem přítomen, víte?
00:47:57 -Ano, ano.
-To by byl požitek, víte?
00:48:01 To bych se pokochal. Víte? To bych se popás.
00:48:03 To bych se popás!
00:48:06 Tak, tak. Pojďte.
00:48:11 Nežli zasedneme k družnému hovoru, rád bych vám něco sdělil.
00:48:16 Tobě, Heleno, jsem již řekl, že mám pro tebe ženicha.
00:48:18 Teď vám oznamuji, že mám ženicha také pro Zdenku.
00:48:23 Co tomu říkáš, Zdenko?
00:48:26 Nononono? Pročpak neodpovídáš?
00:48:30 -Bude mi milý a drahý každý, koho mi jako ženicha přivedeš, tatínku.
00:48:36 -Tak co? Nemám být pyšný?
00:48:40 -Prosím, to je bez debaty.
-Hm.
00:48:43 Zdenko, zde je tvůj ženich. No, tak vykřikni radostí.
00:48:49 -Jééé!
00:48:51 Drahý, milovaný, jediný!
00:48:56 -To je ale ještěrka.
00:48:58 -Sladký...
-Tak... nepřehánět. Zdeničko.
00:49:04 Nepřeháněj. Všeho s mírou. Viděl jste kdy ideálnější rodinu?
00:49:10 -Nikdy.-Viděl jste větší lásku, oddanost i svornost?
00:49:14 -Nikdy.
-To jsem chtěl slyšet.
00:49:18 Usedneme a popovídáme si. Je tam cukr?-Je.-Je zamíchaná?
00:49:25 Děkuji.
00:49:31 Je mi jako zahradníkovi, který celý život zušlechťoval sad
00:49:37 a nakonec sklízí nádherné ovoce.
00:49:46 Vy jste muzicírovali?
-My totiž, víš, jsme chtěli...
00:49:50 -Vaše rodina mi chtěla něco ukázat ze svého hudebního repertoáru.
00:49:54 -A ukázala?
-Bohužel ne. Právě jste se vrátil.
00:49:58 -Tak. Maminko, děti, něco panu inženýrovi zahrajeme.
00:50:02 -Vystydne káva, tatínku.
-Hudba je mi milejší než káva.
00:50:05 Tak. Jaroslave, pultíky! Zdenko, flétničku!
00:50:07 Helenko, naše nejmilejší skladby. No a ty, maminko, to organizuj.
00:50:11 Tak alou. No vidíte. A už to běhá. To já všecko hned, ale... Bez debat.
00:50:24 Džezovou hudbu nemám rád. V naší rodině žijí pouze klasikové.
00:50:29 Ostatně, moje žena i já jsme z muzikantské krve.
00:50:36 -Jsme připraveni, tatínku.
-Dobře, maminko.
00:50:40 A tohle všechno nezapomeňte ve své knize zvěčnit.
00:50:44 -Zajisté. Zajisté.
-Děkuji. Tak...
00:51:05 -Chlapečku, hajej a spi.
00:51:13 V jesličkách svých něžně sni.
00:51:21 Chudičký přišel jsi k nám...
00:51:26 TELEFON
00:51:28 -No tak, copak je to?! Okamžik, okamžik, počkejte.
00:51:32 Zůstaňte sedět. Tak jak... Hned jsem tady, pane inženýre.
00:51:36 -Jsem zvědav, jestli táta zítra pojede. Rozběhl bych se k Tonče.
00:51:42 -To ti nedovolím.
-Tebe uprosím.
00:51:44 -Mně je jedno, jestli odjede či ne.
-Tobě se to teďka mluví.
00:51:48 -Tak se zeptejte tatínka.
-To je nápad.-Aspoň budete vědět.
00:51:53 -Třeba řekne, že pojede,a vrátí se.
-Takovou hrůzu už nechci zažít.
00:51:58 -Co? Že týrá lvy?
00:52:00 No a proč jste hned na místě nezakročili?
00:52:03 No jo, no. No tak dobrá. Já se tam podívám sám.
00:52:07 Ten to ode mne dostane. Týrat zvířata. V dnešní době!
00:52:10 -Táhni sirku.
00:52:13 -Chihihihi.
00:52:17 -Jo.
-No bože. Tak se ho tedy zeptám já.
00:52:23 Tatínku, pojedeš zítra k strýčkovi?
-Pochybuje snad o tom někdo z vás?
00:52:29 -Ne, ale...
-Já bych vás tam svezl.
00:52:32 -Nemohu vás připravit o tolik času.
-V sobotu odpoledne mám volno.
00:52:36 -A vrátíš se mi do večera,Karlíčku?
-To víš, že se ti Karlíček vrátí.
00:52:42 Bude u nás na večeři.
-Děkuji. Tedy přijímáte?-Přijímám.
00:52:46 -Dej na sebe pozor, tatínku.
-No to víš.
00:53:09 -Dovolte, že jsem tak smělý. Také do Prahy?
00:53:14 -Také, pane lesní. Také.
00:53:18 -Za povinností? Nebo jen tak?
00:53:22 -Jedu na návštěvu k příbuzným.
-Také jedu na návštěvu. K bratrovi.
00:53:27 Zdržíte se déle?
00:53:29 -Asi tři dny.
-Já se také zdržím asi tři dny.
00:53:40 NEPRAVIDELNÝ BĚH MOTORU, STŘÍLENÍ DO VÝFUKU
00:54:13 -Co je tomu?
00:54:21 Bude to dlouho trvat?
00:54:23 -Snad pět minut. Snad hodinu. Můžete se zatím podívat do cirkusu.
00:54:28 -Cirkus. To je náhoda. Víte, že tam mám co dělat?
00:54:33 Jsou na ně stížnosti. Tak já budu uvnitř.
00:54:35 Až budete hotov, přijďte pro mne.
-Dobře.
00:55:00 -Co to tam děláš?!
00:55:10 -Vstupenku, prosím. Ta je neplatná.
00:55:12 -Jak to?-Je utržená.
-Vždyť jsem ji před minutou koupil.
00:55:16 -Musíte si koupit novou.
-Ani mě nenapadne.
00:55:18 -Kupte si vstupenku!
-Dovolte? Pusťte! To by tak hrálo!
00:55:28 -Kupte si vstupenku, pane.
-Pusťte mě, povídám!
00:55:30 To tak, platit dvakrát! Jděte!
00:55:33 -Prosím. Posaďte se.
-Děkuji.
00:55:36 -Pojďte. Pojďte, pane.
00:55:43 Je to zřejmě nějaký potrhlý člověk.
00:55:47 Jaká je tržba?
-Ještě to nemám spočítaný.
00:56:01 -Nechte to zvíře, člověče!
00:56:04 -Ticho tady!
00:56:10 -Nemlaťte ho!
-Sedněte si! Nevidím!
00:56:13 -Tak si vemte brýle! Co jsem řekl?
00:56:17 -Ten chlap se zbláznil.
-Co tě nemá. Von je vod cirkusu.
00:56:21 -Haló, co je tady? Copak? No?
-Spravil jsem vám vůz.
00:56:25 Měl jste vyvlíknutej kabel a ucpanou trysku.
00:56:28 -Seš nějakej montér?
-Ne, ale můj tatínek má autodílnu.
00:56:32 -Tak tomu rozumíš lépe než já. Tady máš, kamaráde. Děkuju a plav.
00:56:42 -Teď už toho mám zrovna dost.
00:56:46 No no no! Ještě mu tleskejte! Vy!
00:57:12 Poslouchejte, vy surovče! Postarám se, abyste byl potrestán.
00:57:15 To se dělá, takhle týrat zvířata? Ve 20. století?-Ven!-Proč?
00:57:19 -Jdou sem lvi.
-No a?
00:57:21 -Běž k vozu, ať nevypouštějí lvy.
-Pozdě. Už jsou tam.
00:57:25 -Schovejte se za mne.
-Proč? Já se jich nebojím.
00:57:38 -Nějaký muž tu zešílel. Vlezl do lví klece.
00:57:41 Pošlete sem okamžitě ambulanci. Se zřízenci.
00:57:46 -Nemlaťte je, vy surovci! Nebo za sebe neručím!
00:57:50 -Nahoru! Nehýbejte se, člověče. Nebo na vás skočí!
00:57:55 -Kampak na mě s těmi strašáky!
00:57:58 -Jéžišmarjá!
00:58:01 -Hedero!
-Nemlaťte je, povídám!
00:58:10 Víc než bitím zmůžete vlídným slovem, pohlazením.
00:58:15 Taková milá zvířátka, a vy je týráte!
00:58:18 Viďte, staří braši. No! Podívejte se.
00:58:25 -Vidíš, že je vod cirkusu.
-No, hehehe.
00:58:30 -Je tamhle. Uvnitř.
-To máme jít za ním do klece?
00:58:34 -Na to nemám náladu.
-Jestli vyjde z klece. -Leda to.
00:58:54 -S vámi si úřady ještě promluví!
00:58:57 To se nestydíte? Tleskat takovému týrání němých tváří! Styďte se!
00:59:01 Hanba! Vy!
00:59:03 Co je? Nechte si to! Neblázněte, chlapi!
00:59:07 Pomoc! Pusťte mě! Víte, kdo já jsem?
00:59:14 -Zahrál to ohromně.
-No bodejť by ne.
00:59:30 -Prosím vás,kam toho pána odvážejí?
-Do blázince.
00:59:35 -To je hrozný. To je příšerný.
00:59:38 Co? Kam že ho odvážejí?
-Do blázince.
00:59:42 -Nechte toho! Vždyť tady zmrznu. Mějte slitování. Přestaňte s tím!
00:59:49 Vždyť já jsem starožitník Kohout z Malé Strany.
00:59:52 Nejsem žádnej blázen!
00:59:54 -To říká každej, kdo k nám přijde.
00:59:56 -No tak, už jsem jako rampouch. Mějte rozum.
01:00:01 ZVONEK
01:00:09 -Tak, a teď osušit a oblíct.
-Tohle vám přijde draho.
01:00:29 -Tamto lůžko vlevo vzadu je vaše.
01:00:33 Haló, Petře. Dal jsem ti tam novej případ.
01:00:38 -Co je to zač?
-Pozor.Ten ti proháněl lvy v kleci!
01:00:42 -Prokristapána.
01:00:49 Tak jak ti to jde, Viktore?
01:00:51 -Moc práce, brachu. Moc práce.
01:00:57 -Proboha vás prosím, snad mne tu nechcete nechat?
01:01:01 -Ale kdepak, pane. Jenom na chviličku.
01:01:05 -Vždyť já jsem úplně zdráv.
-No jo. To je jasný. To je jasný.
01:01:11 -Chci k ženě a k dětem.
-Dostanete se k nim.
01:01:14 Ale nesmíte se rozčilovat.
01:01:18 Na shledanou.
01:01:41 -Vám to jde. Jedna radost.
01:01:45 -Pospíchám, pospíchám. Zítra to musím odevzdat.
01:01:49 -Ach tak. A co to prosím vás šijete?
01:01:53 -Frak pro prince. Zítra se žení. Umíš taky šít?
01:01:58 -No, tak trochu. Snad trochu bych...
01:02:02 -To mi tedy ušiješ rukáv. Pozor, chytej! Hop!
01:02:09 Nečum! A dej se do práce!
01:02:30 Šiješ moc pomalu. Nevyděláš si ani na brambory.
01:02:34 Jestli to zkazíš, dostaneš pohlavek.
01:02:38 Šij!
01:02:43 -Vlézt do klece se lvy,už to svědčí o zřejmém duševním vyšinutí.
01:02:49 Bál se pan Kohout těch lvů?
01:02:50 -Proboha. To ani v nejmenším.
-Další důkaz o jeho nepříčetnosti.
01:02:55 Každý normální člověk se bojí lvů. Kdybych se ocitl vedle živého lva...
01:03:00 -Prosím, nechme toho. Jen jednu otázku.-Prosím.
01:03:05 -Krotitel šelem je považován také za člověka nenormálního?
01:03:09 -Zajisté. Jenomže u něho jde o abnormální schopnost duševní.
01:03:13 A neobyčejnou odvahu.
01:03:15 -No to všechno má pan Kohout. Lvům poroučel a oni ho poslouchali.
01:03:20 -To ovšem jaksi poněkud... Nemohu však v té věci sám nic dělat.
01:03:24 Je to na rozhodnutí pana profesora. Vrátí se asi za 2 hodiny.
01:03:28 -A mohu mluvit s panem Kohoutem?
-Prosím. Ale na vlastní nebezpečí.
01:03:38 Podepište prosím toto prohlášení.
01:03:47 -Přejete si, pane doktore?
01:03:49 -Doveďte pana inženýra na 56. A počkejte tam na něj. -Prosím.
01:03:53 -Pane doktore, mockrát vám děkuji.
-Račte, prosím.-Děkuji vám.
01:04:01 -Nelelkuj a pospěš si!
01:04:03 -Ale pohlavkovat mě nebudeš.
-Dělej!
01:04:09 -Drahý... drahý pane inženýre. Prosím vás.
01:04:13 Zařiďte, aby ho někam přemístili. Já se ho bojím.
01:04:18 -Nezdržujte mého pomocníka, pane!
01:04:26 -Nemohl byste toho druhého přestěhovat někam jinam?
01:04:30 -Ale to není blázen. Víte, on je to simulant.
01:04:34 Máme ho tady na pozorování. Chce se vyhnout soudu, potvora.
01:04:38 Má to nějaký špatný, to známe. Ale můžu ho přestěhovat.
01:04:42 -Buďte tak laskav.
01:04:45 -Seber si šitíčko, Viktore, přestěhujem tě vedle.
01:04:48 Tady nemáš pokoj, u tohohle bys to nedodělal.
01:04:51 -Jsi pašák, Petře. S tímhle vrtákem nic není.
01:04:55 Neumí vzít ani jehlu do ruky.
01:04:58 -Jdi. Tak.
01:05:00 -Musíte mě odtud dostat.
01:05:03 Víte, co by to pro mne znamenalo, kdyby věděli, že jsem v blázinci?
01:05:07 -Pro rodinu jste na 3 dny u bratra. Za tu dobu bude vše v pořádku.
01:05:10 Co? Ze bych tu měl zůstat 3 dny? Zbláznil bych se doopravdy. Ne.
01:05:15 Běžte k mojí paní a diskrétně ji zpravte o mé nehodě.
01:05:17 A hlavně, proboha vás prosím, děti ať se o ničem nedovědí. Běžte.
01:05:21 Moje paní přijde a zaručí se za mne. Běžte. A hlavně nezapomeňte...
01:06:36 -Nejsou doma, prosím?
-No, asi nejsou.
01:06:40 -No ovšem. Kocour není doma, myši mají pré.
01:06:44 -A kde je kocour?
-Odjel ven. K bratrovi, prosím.
01:06:48 -Jeho bratr jsem já.
-Inženýr Bečvář.
01:06:51 -Jaroslav Kohout.
01:06:53 -Těší mě. Panebože. To je podoba. Nejste dvojčata?
01:06:57 -Co vás nemá. Bořivoj je proti mně úplný cucák.
01:07:01 Jsem o 5 hodin starší. Jel opravdu ke mně?
01:07:05 -Jel, ale nedojel. Stala se nehoda. Musíme mu pomoci.
01:07:09 -Nehoda? Něco vážného?
-No dost.
01:07:12 -Na pak ovšem stojím za ním.
01:07:16 Je v tom nějaká ženská?
-Ale ne, ne, vůbec ne.
01:07:20 -No. Jak mě to mohlo napadnout? A co je vlastně s ním?
01:07:24 -No je... Je v sanatoriu... pro nervově choré.
01:07:29 -V blázinci?
-Ano.-To se dalo čekat.
01:07:32 -Ale dostal se tam omylem, prosím.
-Jak to? Vy ho znáte?
01:07:37 -No jen tak povrchně.
-No proto. Proč se tam dostal?
01:07:41 -To vám řeknu cestou. Pojedeme k němu? -No tak možno.
01:08:06 Do lví klece! Matičko skákavá! Ha ha ha!
01:08:10 Do lví klece! Ha ha ha! Mne už všecko bolí!
01:08:15 -A proč jste se s bratrem pohádali?
-To já ne, to on.
01:08:19 Jeho děti byly u mě před léty na prázdninách.
01:08:21 Chodily s ostatní mládeží na houby, na výlety, na tancovačky. No.
01:08:25 Helena si tam nabrnkla toho svýho doktora,
01:08:28 bráška na to přišel, no a to celý bylo zlé.
01:08:33 Do klece! Ha ha ha!
01:08:36 Já z toho umřu! Ha ha ha!
01:08:56 -Byl jsem tu a přijdu ještě. Váš strýc Jaroslav.
01:09:01 -Sláva! To zas bude u nás veselo.
-Nejásej předčasně.
01:09:05 Až táta zjistí, že strýc je v Praze, vrátí se s Bečvářem domů.
01:09:10 -Potom by u nás ovšem veselo nebylo.
01:09:13 -Nazdar, Bořivoji, ty kluku stará.
-Vítám tě, Jaroslave!
01:09:20 -Cos to vyváděl, ty seknutino?
-Neposmívej se mi.
01:09:24 Vím, provedl jsem pošetilost. A je mi hrozně.
01:09:29 Kde vy dva jste se spolu setkali?
-Přede dveřmi vašeho bytu.
01:09:33 Napadlo mě že bude lépe, požádám-li o pomoc pana bratra, než vaši paní.
01:09:38 -Proč?Máte snad něco proti mé paní?
-Nenene. Naopak.
01:09:42 Ale mohla by vás podezřívat z nějaké duševní nenormálnosti.
01:09:48 A ve slabé chvíli by se mohla svěřit i dětem.
01:09:51 -Vím, že máte pravdu.
01:09:54 Je to strašné.
01:09:58 Doma se nesmějí dozvědět, kam jsem se to dostal.
01:10:01 Rozumíte? Nikdy. Prosím, vysvoboďte mě odtud.
01:10:05 Chci k ženě. K dětem.
01:10:07 -Rádi ti pomůžeme. Ale jak?
-To je těžká věc.
01:10:13 Ledaže byste tu vy zůstal, a já odešel s panem bratrem.
01:10:17 -No na mně přece hned poznají, že nejsem blázen a pustí mě domů.
01:10:21 -Ale to byste si museli vyměnit šaty a pan bratr by si oholil bradu.
01:10:28 -Co? Já bych si měl oholit bradu? Vyloučeno! To nikdy neudělám.
01:10:33 -Potom se ovšem odtud nedostanete.
-No, tak to si vyber, bratříčku.
01:10:38 -Vždyť ani nemám, čím bych ji oholil.
01:10:40 -No počkat! Okamžik.
01:10:43 Tady je břitva, nůžky, štětka, pasta, no, voda taky... Tak co?
01:10:52 Teď ti zastřihnu tu bradu...
01:10:55 -Počkejte. Pánové, pospěšte si. Jdu hlídat, aby sem nikdo nevrazil.
01:10:58 -Tak dobrá. Tak...
01:11:06 -Ten druhý pán chce u nás taky zůstat?
01:11:09 -To pochybuji. Jsou to bratři. A chtějí spolu mluvit. Chápejte.
01:11:13 A taky bych si rád zakouřil. Poslužte si.
01:11:16 -Jej! Děkuju mockrát. Ale tu si zapálím až po službě.
01:11:20 -Těžká služba, co?
-Nó, někdy.
01:11:22 Když sem přivezou nějakýho zuřivýho, víte?
01:11:26 Ale na toho fousatýho si musíme dát báška.
01:11:30 Takovýho, kterej by proháněl lvy, jsme tady ještě neměli.
01:11:34 -Dělej, dělej, Bořivoji, než na nás přijdou.-No hned.
01:11:38 -Někdy tu máme taky legraci. Jako onehdá.
01:11:41 Přijel sem elegantní pán a povídá:
01:11:45 Já jsem ministr. A přišel jsem na revizi.
01:11:48 Tak jsme ho hned čapli a pod sprchu. Jéje. Ten řval.
01:11:53 A von to byl opravdu ministr. Jéje. Ten čurbes,kterej z toho byl!
01:11:58 KLEPÁNÍ
01:12:04 -Půjdeme, pane inženýre. Bratr je trochu rozrušený.
01:12:08 -Nepotřeboval by spršku?
-Ale kde. Potřebuje jen klid.
01:12:12 -Ale taková sprška dělá div divoucí.
-Děkujem vám, příteli.
01:12:30 -Kam jste dal fousy?
01:12:33 -Semhle.
01:12:35 -A čím jste se voholil?
-Tímhle.
01:12:41 -Hehehe. Nechtěl byste mně tu břitvičku půjčit?
01:12:47 Já bych se chtěl trochu zušlechtit.
01:12:51 -Prosím. Nepořežte se. Je ostrá!
01:12:55 -A neřekl byste mi, proč jste se oholil?
01:12:58 -No... Abych se vám líbil.
-Je tady horko, co?
01:13:05 Pěkná sprška, to by bylo něco.
01:13:08 -A víte, že by nevadila?
-Sprcha je úžasná věc! Dáme si ji?
01:13:15 -Dáme si.
01:13:17 -Jak doma vysvětlím,že mám bratrovy šaty a oholenou bradu?
01:13:22 -Zahrajete si na bratra.
01:13:24 Vždycky jste toužil zjistit, jak to u vás chodí, když jste pryč.
01:13:28 Máte k tomu teď příležitost.
-Skvělý nápad.
01:13:32 Ano, zahraji si na bratra. To bude krásné.-Možná ne.
01:13:39 Třeba si na vás bude rodina stěžovat.
01:13:42 -No v tom okamžiku...-Přiznáte se, že přicházíte rovnou z blázince?
01:13:45 -Ke všemu na světě. Jenom k tomu se nikdy nepřiznám.
01:13:51 -Jupí. To zas bude u nás veselo. Otevřte všechna okna dokořán!
01:13:55 Ať sem proudí čerstvý vzduch, aby se nám tu strejda nezadusil.
01:13:59 -Strýček Jaroslav přijede?
-No čti.
01:14:02 -Strašně se na něj těším.
-A já taky.
01:14:07 -Musíte se hodně a hlasitě smát. No jako váš bratr.
01:14:12 -Copak si mohu věčně hrát na bratra?
-Spolehněte se, dostanu vás z toho.
01:14:16 Třeba si vypomohu poloviční pravdou.
-Slovo o blázinci, a zastřelím vás.
01:14:21 -Ale třebas.
01:14:23 -Budu doma, a přece doma nebudu.
01:14:27 Na to se těším.
01:14:30 -No tak vidíte, že se dovedete smát. Nezapomeňte na bratrovo rachotné rr.
01:14:36 -Errr.
-No.
01:14:38 -Brratrr.
01:14:39 Brratrr by řekl brácha.
01:14:45 -Darebáku! Nechte si to!
01:14:50 Panebože, já nastydnu!
01:14:53 Lumpe, darebáku! Tak přece přestaňte!
01:14:59 -To je sprška, co? To je něco! Jedna radost.
01:15:04 -Pomoc! Pomoc! Pomoc!!
01:15:07 -To je ze sprchy.
01:15:09 -Príma sprška, co?
-To vás přijde draho!
01:15:14 -Co se to tu děje?
-Chtěl spršku. Tak jsem mu ji dal.
01:15:18 -To je ten případ ze lví klece, pane profesore.
01:15:25 -Jste strašně podoben mému známému.
01:15:28 Jednomu starožitníkovi z Malé Strany.
01:15:30 -To je právě on, pane profesore.
01:15:33 -Starožitník Kohout nosí plnovous.
01:15:36 -Ten si právě tady oholil.
01:15:40 -Co?
01:15:42 -Prosím, pane profesore, jestliže se obáváte o svou osobní bezpečnost,
01:15:46 prosím, račte mi dát svěrací kazajku.
01:15:50 Ale musím s vámi mluvit mezi čtyřma očima.
01:15:54 -Tak pojďme do vašeho pokoje.
01:16:03 -Jééé.
-Dobrý den. Baruško.
01:16:07 -Dobrý den, pane lesní.
-Vaši jsou doma?
01:16:10 -Jsme, švagře. Jéminánku.-Strejdo!
-Mám děsnou radost, že jsi přijel.
01:16:17 -Já ještě větší.
-Hrozně jsme se na tebe těšili.
01:16:20 -Tak, děti, nechte už strýčka. Pojď dál, Jaroslave.
01:16:23 -A budeš nám vyprávět nové anekdoty?
-Jaroslave, pojď dál.
01:16:28 -A večer půjdeme společně do biografu, viď, strýčku?
01:16:31 -A pak do kavárny, kde se tančí. Tadadadadada.
01:16:34 -A provedeš mě, strýčku?
-To víš, že ano.
01:16:36 -Jakou jsi měl cestu, Jaroslave?
-No... krásnou.
01:16:40 -A co dobrodružství? Žádné nebylo? Nic?
01:16:46 -Do lví klece. No to muselo být povedené.
01:16:50 V tom ho právě poznávám. Toho starého horlivce.
01:16:56 Tak tímto považuju tuto věc za vyřízenou.
01:16:59 Můžete odejít, pane Kohoute. A zastavte se v kanceláři.
01:17:03 Vyzvedněte si průkazy svého pana bratra.
01:17:06 -Děkuji vám, pane profesore. Já věděl, že to takhle dopadne.
01:17:10 -Kdepak je vlastně Bořivoj?
-Odjel k tobě, ale my jsme rádi.
01:17:17 -Všem se nám ulevilo.
-Potřebujeme občas volně vydechnout.
01:17:20 -A trochu zasmát se.
-A ne se pořád klepat strachy.
01:17:23 -Vyřehtat se.
-Děti, jak to mluvíte?
01:17:27 -Á, jen je nech. Já vím, že Bořivoj je starý bručoun.
01:17:31 -Bručoun? Tyran to je.
-Rodinný Napoleon.
01:17:34 -Despota.-No tak.-Diktátor.
-Děti, přestaňte už.
01:17:38 ZVONEK
-Skoč se tam podívat.
01:17:42 -Dobrý den.
-Jé, Karle, ty už jsi tady?
01:17:45 -Jak vidíš.-To je Zdenin ženich.
-Chlapík. Ten to s tátou dovede.
01:17:49 -Máme návštěvu. Strýčka lesního. A veselá kopa je to.
01:17:53 -Opravdu? No to se na něj hrozně těším.
01:17:55 -Podívej se, Karle. Až na ty vousy, celý tatínek.
01:17:59 Můj chlapec, inženýr Bečvář. A to je můj strýc.
01:18:03 -Těší mě.
-Mne těší.-Sedni si.
01:18:05 -To jste dovezl mého manžela až na místo?-Ne, milostivá paní.
01:18:09 Před Plzní jsem měl na voze poruchu. Pana manžela dovezlo jiné auto.
01:18:13 -Jé, sláva! To už se nemůže vrátit!
-Několik hodin svobody!-To je bašta!
01:18:19 -No, jen se nezblázněte radostí. Že se trochu nestydíte.
01:18:24 -Jé, strýčku, já tě nepoznávám.
-Teď jsi vypadal jako Bořivoj.
01:18:30 -Celý táta.
01:18:32 -To já jen tak žertoval, aby byla nějaká legrace.
01:18:37 -To se opravdu povedlo. Nechceš trochu koňaku před večeří?
01:18:41 -Já pro něj skočím.
-A pro mě také sklenku.
01:18:43 -A pro mě. Ať máme malinkou špičku.
-Já si taky trochu cucnu.
01:18:46 -Copak jste všichni propadli alkoholu?
01:18:50 Tak by určitě na vás vybafl táta.
01:18:52 -Kdepak, strýčku, na to už ti neskočíme.
01:18:55 -Tak běž, ať si můžeme přiťuknout.
-A já přinesu zákusky.
01:19:04 -Poslechněte, já to nepřežiju.
-Vypadnete velmi často z role.
01:19:07 -To vím, vím. Však už si dám pozor. A kdyby, tak mě třeba... kopněte.
01:19:13 -Já tarata ratatá, tatatá, tatatá...
01:19:21 -Dej pozor.
01:19:31 -Na tvůj nepomíjející humor, strejdo.
01:19:34 -Ať jsme všichni pořád veselí.
-To by se nám hodilo.
01:19:44 Když se tak na tebe dívám, strejdo, říkám si,proč náš táta není jak ty?
01:19:49 Jak by se nám to krásně žilo. A jak bychom ho měli všichni rádi.
01:19:54 -Jaroslave, já se nikdy neodvážím říct Bořivojovi přímo do očí:
01:19:58 Táto. Moříš nás jako nejhorší nemoc.
01:20:02 Copak se musí stát každá pitomost, která tě napadne?
01:20:05 A proč musíme všichni zanedbávat své zájmy a dělat, co tě napadne?
01:20:11 Vypěstoval jsi v nás strach, přetvářku, neupřímnost.
01:20:14 Ty naplnily tento dům jako plíseň.
01:20:19 Nene. To se mu neodvážím říct nikdy přímo do očí.
01:20:25 Představ si, Jaroslave, že tatínek chce provdat Helenu
01:20:28 za nějakého obstarožního přitloustlého papriku.
01:20:31 -Kterého vůbec neznám. Ale tentokrát se tatínek přepočítá.
01:20:34 V září nastoupím místo suplující profesorky a pak se odstěhuji.
01:20:38 Někam do podnájmu. Bude to živoření. Ale také svoboda.
01:20:43 A až se jednou zlepší Markovy a mé životní podmínky, tak se vezmeme.
01:20:47 Co bylo tatínkovi do mý lásky? Nic. Vůbec nic.
01:20:50 Nikdy neuměl splnit nějaké mé přání. a udělat mi nějakou radost.
01:20:57 -Taky mám děvče. Hezkou žábu. No, žádná velká láska, to ne.
01:21:03 Ale mám chodit sám anebo někde po kavárnách?
01:21:07 Tak chodím s děvčetem. Jsem taky mistrem v kraulu na 200 m.
01:21:11 Kdyby se o tom dozvěděl táta, zastřelil by mě.
01:21:15 Je to kruťas. Ale on se to stejně nikdy nedoví.
01:21:18 -No, já mu to neřeknu.
01:21:25 Tak. A co ty, Zdenko?
01:21:28 Ty si na tátu nepřiložíš polínko?
01:21:32 -Nepřiložím, strýčku.
01:21:34 Ale je mi líto,že jsem k němu nikdy nemohla přijít pro milé slovíčko.
01:21:39 Pro pohlazení a pro hubičku.
01:21:41 Kdykoliv jsem k němu chtěla přijít, musela jsem něco přinést či odnést,
01:21:46 něco mu připomenout.
01:21:49 Nepoznala jsem laskavého tatínka. Ale tvrdého učitele a karatele.
01:21:55 To mi bude vždycky líto.
01:21:58 Protože ho mám přesto přese všechno ráda.
01:22:05 -A ty myslíš, že já ne?
-A já také.
01:22:08 -Co já se kvůli němu nabrečela.
-Ale maminko.
01:22:12 -Neplač. Já tatínkovi domluvím.
01:22:15 -To stejně nebude nic platné.
-Ale na má slova určitě dá.
01:22:18 -Na něho neplatí ani svěcená voda.
-Uvidíš, jestli ano nebo ne.
01:22:23 -Propána, půl sedmé. Musím připravit večeři.
01:22:29 -Já skočím pro Tonču. Musíš ji poznat.
01:22:32 -To se moc těším.
01:22:37 -Podíval jste se pravdě do tváře.
01:22:43 -Podíval. Byla to strašlivá tvář.
01:22:49 Byl jsem blázen a patřím do blázince.
01:22:54 -Ale nepatříte. Nepadl jste pod tolika údery.
01:23:00 -Napoleon.
01:23:02 Diktátor...
01:23:05 Tyran.
01:23:08 Nejtragičtější na tom je, že mají pravdu.
01:23:13 -A nejkrásnější je, že to uznáváte. Vyhrál jste.
01:23:16 -Co jsem vyhrál?
01:23:18 Pro smích. Pro smích jsem.
01:23:22 Svým vlastním dětem a své vlastní ženě.
01:23:29 Mohu jim snad teď říct, kdo jsem?
01:23:33 -Ale ovšemže můžete. Ale udělejte to nějak s humorem.
01:23:36 Abyste byl nad nimi. A uvidíte.
01:23:38 TELEFON
01:23:42 -Prosím vás. Vezměte to. Snad nevolají z ústavu. Běžte.
01:23:48 -Prosím.
01:23:51 Haló? Kdo volá? Prosím?
01:23:54 Ano, jsem u telefonu. Prosím. Co si přejete?
01:23:57 Jo, panebože, to jste vy? Už jste venku?
01:24:01 NENÍ SLYŠET
01:24:07 -No to je ohromné. Prosím vás, kde jste teď? No ovšem.
01:24:12 Přijďte okamžitě. Ano, na shledanou.
01:24:16 -Kdo to byl?
-Váš bratr. Hned tady bude.
01:24:18 -A proč jste ho sem zval? Teď to praskne s tím blázincem.
01:24:22 -Nepraskne, když to sám neřeknete.
-Ale bratr to vykdáká.-Ne.
01:24:25 Já už to s vaší rodinou sehraju. A vy, vy se jen smějte. No.
01:24:29 ZVONEK-Že už by to byl on?
-Možná.
01:24:36 Je to on.
01:24:37 -Jsou vaši doma? Co?
01:24:39 -N-n-n-nejsou. J-j-jsou. Milostpaní! Milostpaní!
01:24:43 -Co se děje? Švagře! VŠICHNI BLEKOTAJÍ
01:24:48 -Co tak na mě vejráte? Copak jsem strašidlo?
01:24:51 Já jsem přece Jaroslav.
-Tak! Jdeme! A smát se!
01:24:59 -Tam je váš táta.
01:25:01 -Vítám tě, Jaroslave. Švanda, viď?
-Hrozná legrace, Bořivoji.
01:25:06 -Ale jedno musíte tatínkovi přiznat. Že si zahrál na strýčka dokonale.
01:25:11 -Prosím vás, pane inženýre, vysvětlete nám to.
01:25:17 -Naše auto potkalo auto pana lesního, ten přesedl k nám.
01:25:22 No pan manžel projevil přání, že by jednou hrozně rád viděl,
01:25:25 co dělá jeho rodina, když není doma.
01:25:28 No a tu pan lesní přišel na tenhle nápad.
01:25:31 V hotelu se převlékli, pan manžel se dal oholit,
01:25:33 no a ostatní už znáte.
01:25:40 -To jsme je nachytali, viď?
01:25:42 -Tak, děvčata, honem k večeři. Jaroslave, pojď, převlékneme se.
01:25:46 -No hrozně rád.
-Pojď, pojď.
01:25:52 -Proč jsi nám nic neřekl?
-Teď zažijeme peklo.
01:25:55 -Radši bych se neviděla.
-Uvidíte, že tatínek obrátí.
01:25:57 -Bláhovost. -Ty neznáš tatínka.
-Pojďte, děvčata.
01:26:05 -Inženýr Bečvář je šikovný člověk. Ale strašně lže.
01:26:10 Nevím, nevím, jestli mu dám Zdenku za ženu.
01:26:13 -Zas už začínáš, ty protivo?
01:26:15 Sotva vyvázne z blázince, už s ním čerti šijou.
01:26:19 -Uznej, že se člověk nemůže jen tak obratem ruky docela předělat. No.
01:26:24 -Ale velmi by vám to prospělo, pane Kohoute.
01:26:32 ZVONEK
01:26:37 -Už jsem tady.-A tatínek taky.
-No maucta.-Kam zas?
01:26:41 -Letím k Tonče, aby k nám večer nechodila.
01:26:55 -Kde je Jaroslav?
-Už tu byl.
01:26:58 Ale zase letěl k Tonče, aby k nám dnes večer nechodila.
01:27:01 -Dobře. Až přijde, tak mu řekni, ať sem Tonču pozve. Rád ji poznám.
01:27:07 A Heleno, když chce Marek s tebou mluvit, ať přijde k nám. Bez debat.
01:27:15 -Tatínku! Tatínku!
01:27:20 -Táto.
01:27:25 -No tak co? Vyhrál jste to, nebo nevyhrál?
01:27:28 -No, ty, Bořivoji.
01:27:33 -Stal se zázrak.
-To bych nikdy nebyla věřila.
01:27:38 -Chtěla jsem mu dát hovězí od oběda. Ale za tohle mu dám nejlepší řízek.
01:27:46 -No, tak tohle byl jakýsi můj vzor.
01:27:51 Ale už není.
01:27:53 Poslyšte, inženýre.Vy jste mi za ni dával osm tisícovek, viďte.
01:27:58 No tak ji dostanete jako svatební dar.
01:28:01 RÁDIO:Dnes odpoledne zažili diváci v cirkusu napínavou podívanou.
01:28:05 Při produkci se lvy vnikl do klece neznámý muž,
01:28:08 který ostře vytýkal krotiteli, že se lvy krutě zachází.
01:28:12 Diváci trnuli hrůzou, že se lvi na neznámého vrhnou a rozsápou ho.
01:28:16 Ukázalo se však, že onen muž je zaměstnancem cirkusu.
01:28:22 Číslo mělo velký úspěch a bude opakováno při každém představení.
01:28:51 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2010
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat…
Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli.