Příběh židovského lékaře, který prožívá dobu protektorátu jako hrůzný sen. Na motivy povídky Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce (1964). Hrají: M. Macháček, I. Prachař, J. Adamíra, O. Scheinpflugová, J. Vinklář a další. Scénář H. Bělohradská a Z. Brynych. Kamera J. Kališ. Režie Z. Brynych
00:02:31 (telefon)
00:02:40 SO 6 Bláha, registrace všeobecných konfiskátů.
00:02:45 Ano. Rozumím.
00:07:24 Nevíte, co to znamená?
00:07:32 Něco se chystá.
00:07:34 Kdyby člověk aspoň věděl, co zase chystají.
00:07:37 -To přece v zásadě víme, ne?
-Jste pesimista, pane docente.
00:07:42 Ne, jen realista. Znám svůj věk i zdravotní stav.
00:07:47 A kromě toho - viděl jsem víc než jsem chtěl vidět.
00:08:10 (telefon)
00:08:16 SO 5. Registrace, Braun. Prosím?
00:08:21 Ano. 5-pokojový byt, ústřední topení.
00:08:25 Ano. Na zítra připravím.
00:08:27 Ano, prosím. Je zde takový byt.
00:08:31 Ano, krajinu. Holandskou, ano, prosím.
00:08:35 Adresa: Vinohrady, Slovenská 23.
00:08:43 Slovenská 23. Tam bydleli Ledererovi.
00:08:51 Ano, ano, ano. Ve 2. patře.
00:08:58 Likvidujeme sami sebe.
00:09:03 (telefon)
00:09:09 SO 5, registrace. Braun, prosím?
00:09:12 Ano. Garsoniéru.
00:09:15 Ano. Rozumím.
00:09:17 Dáma, rozumím. Ručníky. Ano, rozumím.
00:09:50 Na shledanou, pane docente.
00:15:40 (naříkání psa)
00:15:49 Trápit zvíře, to je hrdinství, ty uličníku!
00:15:53 Trápit zvíře, to je hrdinství, ty uličníku!
00:16:07 (telefon)
00:16:22 Honzo! Přines mi ten telefon!
00:16:29 Honzo! Telefon!
00:16:40 Tak Honzo, bude to?!
00:16:47 Šupito presto! Honem!
00:16:53 To je příjemné.
00:17:00 Haló? Hm...
00:17:04 Ne, dnes nemůžu. Zítra. Jako obyčejně. Pa.
00:17:15 Já si toho už kolikrát všimla, milostpaní, a nelžu vám.
00:17:18 Posledně jsem se schválně zdržela a dávala jsem pozor.
00:17:21 Na mou duši! Ona nenosí podprsenku.
00:17:24 Paní Kratochvílová, co má tohle znamenat?
00:17:26 Víte, co by se stalo, kdyby přišla domovní prohlídka?
00:17:29 Já jsem tady velitelem civilní obrany.
00:17:31 Já tady zodpovídám za všechno!
00:17:33 No a co? Kam je tedy mám dávat?!
00:17:36 Tak mi to řekněte? S vašimi předpisy.
00:17:38 Kde mám mít králíky? Za chvíli už nebude co žrát!
00:17:42 Nerozčilujte se, paní správcová. Nebo vám zase naměří tlak.
00:17:45 Prosím, nerozčilujte se, paní správcová!
00:17:49 -Kam je tedy mám dát?!
-To přesně nevím.
00:17:51 -Kam?
-Já vám s tím třeba pomůžu.
00:17:54 A co s nimi mám dělat?
00:17:55 Paní správcová, prosím vás, hlavně nanoste ten písek.
00:17:58 Ten písek!
00:18:00 Zítra to uděláme. Zítra.
00:18:06 Dobrý den!
00:18:14 Mladý pane? Může mi políbit prdel!
00:18:18 Jo!
00:19:41 Pane. Co je vám? Pane!
00:19:59 448 11. Haló?
00:20:14 Lalala... Tralalalala.
00:20:21 (pláč dítěte)
00:20:28 Lalala...
00:20:38 Prosím tě, nech už ten klobouk.
00:20:49 Lalala...
00:20:56 (zvonek)
00:21:17 My jsme měli takovou radost, že jsme zase spolu,
00:21:20 tak on ten bratranec, ten hajný, přinesl flintu
00:21:23 a v legraci jsme se o ni začali tahat.
00:21:26 Bohužel, nejsem chirurg.
00:21:31 A kromě toho nesmím vykonávat lékařskou praxi.
00:21:35 Jsem teď mimo zákon.
00:21:40 Právě proto, že jste v domě, tak první pomoc...
00:21:45 Vím, že mně nemusíte věřit, ale když on ten bratranec...
00:21:48 Taková smůla. Já bych...
00:21:51 Vy jste očekával, že vám ten nesmysl budu věřit?
00:22:05 Nejsem, bohužel, disponován. Jsem teď něco jako skladník.
00:22:16 Nemáte jinou možnost?
00:22:24 Lalala...
00:23:08 Věro, pojď sem. Musíš to někam pohodit.
00:23:11 Ale já ho musím nakrmit.
00:23:13 Nevím, proč se vždycky tyto věci musí dělat u nás.
00:23:15 -Ale prosím tě...
-Jdi už.
00:23:20 Jdi už. Nebojíš se?
00:23:26 (pláč dítěte)
00:23:57 Proč se na mě tak díváte? Třesou se mi ruce.
00:24:01 Třesou se mi ruce!
00:24:16 Gázu!
00:25:03 Musíte ho podržet.
00:25:51 Nevadilo vám to, pane?
00:26:03 -A vy jste, prosím, co?
-Řezník. Dělám na jatkách.
00:26:06 Máte tedy lepší průpravu než já.
00:26:12 Pracoval jsem převážně v laboratoři.
00:26:15 Bude křičet. Potřeboval by dostat morfium.
00:26:23 Ale já ho nemám! Bude křičet.
00:26:29 Pane doktore, já vím, že jste pro to udělal hodně,
00:26:31 ale nedalo by se to...
00:26:34 -Kolik je mu let? -27. Proč?
-Jen tak.
00:26:38 -Hodně na něm záleží.
-Politika mě nikdy nezajímala.
00:26:43 Ale někdo to přece dělat musí, pane doktore.
00:26:50 -Vy ho tady chcete nechat?
-Já nemám...
00:26:52 To nemůžete. Musí dostat morfium.
00:26:56 -A nemohl byste ho někde sehnat?
-S tím nepočítejte. To nemohu.
00:27:01 Ne. Už s tím nechci mít nic společného.
00:27:05 Vím, že to pro vás bylo velké riziko...
00:27:07 Už jsem udělal všechno, co jsem mohl.
00:27:10 To nemůžete po mně chtít.
00:27:12 Už jsem vám říkal, že jsem mimo zákon.
00:27:15 Ale on také.
00:27:25 Morfium dnes nikde neseženete. A já nemůžu, prosím.
00:27:30 Ne, nemůžu!
00:27:34 Pane doktore...
00:27:41 Ruku líbám, milostpaní.
00:27:42 Ano, v pátek ve dvě hodiny. Ruku líbám. Na shledanou.
00:27:52 -Na shledanou.
-Na shledanou, paní Růžičková.
00:27:58 -Dobrý večer, pane doktore.
-Na shledanou.
00:28:08 Aničko? Aničko!
00:28:15 -V pořádku?
-Ano.
00:28:18 Marto!
00:28:23 (telefon)
00:28:29 Doktor Veselý. Ano. Dobrý den.
00:28:34 Děkujeme. V pátek v sedm hodin.
00:28:40 Příští pátek? Ne. Tenhle pátek.
00:28:43 Dobře. Ano. Velice rádi.
00:28:47 Ano. Na shledanou.
00:28:54 Marto? Volal Dostál. V pátek v sedm hodin.
00:29:00 Tati? Kdo je to hrdina?
00:29:06 Člověk, který zbytečně zemře na rozdíl od těch ostatních,
00:29:09 kteří zbytečně žijí.
00:29:17 Proč bych to sháněl? Nač já potřebuji morfium?
00:29:20 Jsem přece skladník. A udělal jsem svou povinnost.
00:29:23 Asi ne. Nesmysl. Jakápak povinnost.
00:29:27 Čí? Skladníka nebo lékaře?
00:29:31 Všechno jsou teď jen samé nesmysly.
00:29:37 Ale já už nemohu myslet jinak. Dělat můžeme cokoliv.
00:29:42 Třeba zametat ulice, ale myslet jako jiný ne.
00:29:50 Přece nemohu přestat myslet!
00:29:57 On už se někdo najde, kdo nemyslí vůbec.
00:30:00 A proto chce myslet za ostatní a klidně to za ně rozhodne všechno.
00:30:06 Život, smrt - jednoduše, jasně.
00:30:13 Smrt je maličkost, pokud to není náhodou má vlastní.
00:30:20 A ani nebolí. Nikdo nekřičí.
00:30:25 A i kdyby - nikdo by je neslyšel.
00:30:29 Je předem naprosto sám. Přesazený, označený.
00:30:32 Je to vlastně milosrdenství. Podívej se, ty ses nějak nevyvedl.
00:30:38 Nelíbíš se mi. Máš takový divný nos.
00:30:43 A tak jinak... Přesně nevím.
00:30:47 Ale aby to nebylo tak příliš složité,
00:30:52 aby ses netrápil, udělal jsem takovou dělicí čáru.
00:30:58 Hezkou, jednoduchou.
00:31:03 Máš trošku smůlu, že jsi na té nesprávné straně.
00:31:08 Víš? Víš to? Ano, vím, pánové.
00:31:12 Ale také vím, že tato nespravedlnost,
00:31:16 ta nenávist a tupost se historicky prokáže.
00:31:21 Historicky jsem optimista. Jenže - osobně už vlastně nejsem.
00:31:31 Nestřelili jste mě do zad, to ne.
00:31:34 Je to mnohem horší, protože jste mi nechali můj mozek,
00:31:38 který právě teď uvažoval o jakési povinnosti.
00:31:41 O tom, jestli mám nebo nemám shánět pro bůhvíkoho morfium.
00:31:48 Zrovna já! To je přece absurdní.
00:31:54 Zrovna já? Proč? No proč?
00:33:41 (zvonek)
00:34:03 Bydlí tady, prosím, Vínerovi?
00:34:09 Heleno! Máte tady návštěvu!
00:34:28 -Haló, Braune.
-Dobrý den, paní Heleno.
00:34:55 Co vás ke mně přivedlo, Braune?
00:35:02 Sedněte si, Braune.
00:35:09 Jsem rád, že vás zase vidím, paní Heleno.
00:35:18 -Hledám vašeho muže.
-Nevím, kde je.
00:35:21 Nechci vědět, kde je. Je to zvíře!
00:35:29 Nechci vědět, kde je. Nechci vědět!
00:35:35 Víte co, Braune? Já budu mít po válce dítě.
00:35:46 On totiž nesnáší děti. A já ho tím nejvíc potrestám.
00:35:53 Nesnáší děti a já budu mít dítě. Opustím ho a budu mít dítě.
00:35:58 Tím ho nejvíc potrestám!
00:36:10 (křik dětí)
00:36:21 Přestaňte řvát, parchanti!
00:36:24 Přestaňte!
00:36:26 Přestaňte už konečně řvát, parchanti!
00:36:47 Já už to nesnesu. Já už to nesnesu.
00:36:56 Nesnesu...
00:37:21 Jo. To je ticho.
00:37:31 Braune, já už to ticho nesnesu. Já už ho nesnesu.
00:37:41 Nesnesu! Ne!
00:37:50 Tak tedy sbohem.
00:38:00 Haló! Braune...
00:39:41 Jsem rád, že jsem vás konečně našel, doktore Vínere.
00:39:46 Doufám, že příliš neobtěžuji.
00:39:48 -Posaďte se.
-Děkuji.
00:40:00 -Co potřebujete?
-Morfium.
00:40:03 -Potřeboval bych morfium.
-To je ohromné.
00:40:09 Promiňte, ale obávám se, že jste mě nepochopil.
00:40:13 Na tom není nic k nepochopení.
00:40:16 Jeden vedle druhého, jak tu sedíme, co myslíte,
00:40:19 že potřebujeme jiného než morfium?
00:40:22 Já jsem to myslel jinak. Má velké bolesti.
00:40:26 Nemám, bohužel. Bratrova tchyně má karcinom.
00:40:37 Promiňte na okamžik. Já...
00:41:21 Děkuji.
00:41:25 -Znáte Emila dlouho?
-Ano. Nějakých 10-15 let.
00:41:33 Byl to...
00:41:45 Je to skvělý člověk.
00:42:22 Je tady příjemně.
00:43:08 Strašně pitomé.
00:43:29 Strašně pitomé.
00:43:38 Prosím vás, směl bych si dát kávu?
00:43:40 Nejsem zvyklý na alkohol. Trochu se mi motá hlava.
00:43:43 Kávu!
00:43:46 Jak jsem vám řekl, bohužel, nemohu vám pomoci.
00:43:49 Nemám. Kdo ho má, je rád, že ho má.
00:43:53 -Musím ho sehnat.
-Někdo v rodině?
00:43:57 Pochopte, pane kolego, je to naléhavý případ.
00:44:01 Mě už medicína dávno přestala zajímat.
00:44:05 A lidumilnost ještě o něco dřív.
00:44:08 Průstřel je na velmi citlivém místě. Potřebuji ho zklidnit.
00:44:16 -Chápete?
-Blázníte?
00:44:19 Promiňte, ale jak vy můžete...
00:44:27 Před dvěma hodinami jsem operoval na pohovce.
00:44:39 Poprvé po 30 letech.
00:44:42 A proč? Co vaše astma?
00:44:56 Zkuste to v naší nemocnici. Je to pro primáře Růžičku.
00:45:01 -Je to můj přítel.
-Děkuji vám.
00:45:04 Očekával jsem, že mě nesklamete.
00:45:07 -Braune, dáme si koňak!
-Já nebudu, já musím chvátat.
00:45:10 -Fredy, dva koňaky! Tři!
-Já skutečně ne.
00:45:14 Ale to bude hned.
00:45:16 Chtěl jsem se vás jenom zeptat, jestli vám nemůžu být užitečný.
00:45:23 Braune, vy jste byl u mne doma, že?
00:45:28 -A viděl jste Helenu, co?
-Byl jsem velmi rozrušen.
00:45:32 -Já vím...
-Hovno víte!
00:45:35 Nejmíň 100x hroznější než si dovedete představit.
00:45:39 Bojíte se, že to zkusí znovu?
00:45:41 Bojím! A zároveň se děsím představy, že už se jí to nepovede.
00:45:49 Nenávist je strašně nakažlivá. To vás neučili?
00:45:54 Nakažlivější než mor. A rodí se řetězovou reakcí.
00:46:00 Právě vyšla nová nařízení! Nová nařízení!
00:46:12 Nová nařízení.
00:47:13 Obligátní.
00:48:22 Ne! Ne!!!
00:48:34 Jedna a jedna jsou dvě. Jedna a jedna jsou dvě.
00:48:40 Dělejte, že to neslyšíte. Mohli by poznat, že to víte.
00:48:44 Dělejte, že to neslyšíte. Mohli by poznat, že to víte.
00:48:52 Trest smrti strachem zaživa!
00:48:56 Pamatujte si to! Jedna a jedna jsou dvě!
00:49:00 Pamatujte si to, ale dělejte, že nic.
00:49:07 Vstaňte a dvě minuty strachu za živé.
00:49:11 Paskale! Národy vás neposlouchaly.
00:49:19 Ony se totiž nesešly. Bral jste ty prášky?
00:49:30 Dvě minuty strachu...
00:49:34 Hledáte někoho?
00:49:37 Prosím, já hledám pana primáře Růžičku.
00:49:43 Já nutně musím mluvit s panem primářem Růžičkou.
00:49:50 S primářem Růžičkou? Tak se posaďte.
00:50:13 -Pryč!
-Ticho!
00:50:25 -Koho hledáte?
-Morfium.
00:50:29 -A kdo jste?
-Já jsem, prosím, docent Braun.
00:50:33 -A co si přejete?
-Morfium.
00:50:39 Morfium. A pro koho?
00:50:45 -Pro jednoho člověka v domě.
-Samozřejmě.
00:50:48 -Dáme ho do trojky.
-Do jaké trojky?
00:50:51 Nejdřív do mé kanceláře.
00:50:53 Pro jakého člověka si přejete morfium?
00:50:58 -Nemůže sehnat lékaře.
-To se nedivím. Jistě.
00:51:03 -Promiňte, mně je nevolno.
-U nás vám bude dobře.
00:51:13 Pryč! Pryč!
00:51:20 Neutron zabije. Neutron zabije.
00:51:43 -Tak vy jste docent Braun.
-Ano.
00:51:46 -A potřebujete morfium.
-Ano, prosím.
00:51:49 -Pro jednoho člověka v domě.
-Ano.
00:51:52 -Který nemůže sehnat lékaře.
-Potřebuji morfium.
00:51:59 Jak se jmenujete doopravdy?
00:52:04 Promiňte, já jdu od pana primáře Vínera.
00:52:14 Já nejsem zvyklý na alkohol. Promiňte.
00:52:21 Mně je nevolno.
00:52:50 -Promiňte, pane docente.
-Zabývali jsme se kdysi medicínou.
00:52:55 -Co potřebujete?
-Dvě ampule morfia.
00:53:07 Absurdita je absurdní. Máme dnes až 20 sebevražd denně.
00:53:15 Většinu z nich zachráníme. A vy potřebujete 2 ampule morfia.
00:53:22 Tady jsou.
00:53:38 Vybojuje si náš národ cestu vzhůru ke světu.
00:53:42 My všichni doufáme, že tento rok bude rokem vítězství a míru.
00:53:47 My všichni však také víme, že na každém
00:53:49 jednotlivém soukmenovci budou znovu požadovány velké oběti.
00:53:54 Neboť bez obětí není úspěchu a bez statečného úsilí
00:53:59 a nezištné oddanosti není vítězství.
00:54:04 Bez vytrvalosti, houževnatosti a kázně nelze nikdy vyhrát vojnu.
00:54:11 Proto semkněme ještě pevněji své řady.
00:54:15 Svorni v chtění a v jednání, upevněni a zoceleni
00:54:20 v obětech a ve skutcích budeme jakožto zapřísáhlá
00:54:24 bojová pospolitost s nezměnitelnou věrností
00:54:27 následovat svého milovaného vůdce a vynaložíme svou čest k tomu,
00:54:33 abychom věrni jeho rozkazům...
00:54:41 Pane docente, to jste vy? Proč si nerozsvítíte?
00:54:45 -Počkejte, já rozsvítím.
-Nerozsvěcejte.
00:54:50 To jsou hrozné schody. Tady se jednou někdo zabije.
00:54:54 Já to znám. Taky jsem jednou upadla.
00:54:57 Div jsem se nezabila. To bylo nadělení!
00:54:59 Belinko, jdeš domů, ty uličnice! Jdeš k paničce?!
00:55:03 Vrátíš se! Belinko!
00:55:09 Belinko!
00:55:15 Prosím ticho! Je po desáté hodině!
00:55:24 -Na to jsou předpisy!
-Dejte pokoj.
00:55:27 Ženská, mě tady nikdo nechápe! Já jsem tady zodpovědný za všechno!
00:55:35 Jdeš, ty potvoro jedna! Půjdeš honem!
00:55:42 No tak pojď, ty mrcho jedna.
00:55:49 Milostivá paní, já vás upozorňuji, že to dnes bylo naposledy.
00:55:51 Je po 10. hodině. Já to nemohu trpět.
00:55:54 Nesmím to trpět! Tady musí být naprostý klid!
00:56:02 Já to zavřu. Kdopak by to poslouchal.
00:56:06 Zase už vítězství. To aby se člověk pomalu zbláznil.
00:56:10 Vidíš, už na mě i hulákají. To si nedovedeš představit.
00:56:16 Chlapče, všechno je jinak. Buď rád, že to nevíš.
00:56:20 Hlavně že nevíš, co je to stáří. Jak člověka pořád bolí nohy.
00:56:24 Nemůže dýchat, nemůže do schodů, každý chlap si myslí,
00:56:27 že může na mě řvát. Všichni teď jenom řveme.
00:56:31 Taky moc vraždíme. Celá Evropa se zbláznila.
00:56:34 Tvá Evropa už není. Buď rád, že nic nevíš.
00:56:38 Jo umřít, to je snadné.
00:56:58 Kam vedou ty schody? Kam vedou ty schody?!
00:57:04 -Do sklepa!
-Prohledat sklep.
00:57:10 Proč jsem mu nic neřekla?
00:57:12 Asi proto, že se k tomu přichomýtl doktor Braun.
00:57:17 Braun, chudák starý. Ten tam přece nebyl.
00:57:24 Vždyť starý Braun nesmí chodit tak pozdě v noci na ulici.
00:57:28 Ke komu to šel? Asi k někomu v domě.
00:57:31 To je divné. On byl vůbec celý divný.
00:57:35 Belinko, pojď sem. Nevíš, kam šel pan docent Braun?
00:57:41 A nenechám to tak! Já to dám do pořádku.
00:57:44 Jakým právem má na mě ten chlap co křičet?
00:57:48 Proč bych nespala já? Ať nespí on!
00:57:50 Nemá na mě tak křičet! Co bych nespala já, ať nespí on!
00:58:01 Zítra to dám do pořádku. Dnes to udělám!
00:58:04 Ale měl byste se ho zeptat, co dostává
00:58:06 v těch balíkách z venkova! Ale ne, že jsem vám to já řekla.
00:58:10 Zavřete jí hubu!
00:58:14 Pane docente, to jste vy? Proboha, co je to za člověka?
00:58:17 Co chcete dělat? Co mám dělat?
00:58:19 Je tu policie. Pokuste se je zadržet.
00:58:22 -Musíte je zadržet!
-Policie?
00:58:34 -Ty někam jdeš, Karle?
-Ne. Běž klidně spát, Marto.
00:58:41 Jen jsem se byl dívat, jestli jsem zavřel dveře.
00:59:18 Neviděl jsem vás a o ničem nevím. Tím jsem vám povinován.
00:59:21 Máte mé slovo. To je také všechno.
00:59:23 Prosím, abyste pokud možno rychle...
00:59:26 Co potřebujete? Nějaké utěšující prostředky?
00:59:29 Mám všechno. Eunalgit, papaverin nebo morfium.
00:59:34 -Co potřebujete?
-Vy máte morfium?
00:59:48 (pláč dítěte)
01:00:29 -Kdy odchází muž na noční směnu?
-V 9 večer.
01:00:33 -Kdy odešel dnes?
-V 9 večer!
01:00:36 -Od té doby jste sama doma?
-Jsem skoro pořád sama.
01:01:01 Dejte příkaz k prohledání celého domu.
01:01:04 Ten příkaz už byl dávno dán, pane komisaři.
01:01:07 Mimochodem...
01:01:13 V lékárničce byl eunalgit a morfium.
01:01:19 -Vy hrajete golf?
-Ano.
01:01:22 Ale v poslední době je stále méně možností.
01:01:26 -Kam jezdíte?
-Obyčejně do Klánovic.
01:01:32 -Klánovice, Klánovice...
-To je poblíž Prahy.
01:01:34 Já vím. Tam jezdíval továrník Mach.
01:01:37 -Znáte továrníka Macha?
-To byl můj strýc.
01:01:41 Já jsem znal jeho paní. To byla velmi zajímavá dáma.
01:01:47 Dokonce 2x jsem jí dělal rozvod. Moje stará klientka.
01:01:53 Kdy se rozváděli?
01:01:56 S panem továrníkem Machem to potom už vydržela.
01:02:00 To budete znát také...
01:02:11 Nakonec máme spoustu společných známých.
01:02:13 Myslím, že nemáme jenom společné známé.
01:02:16 -Jste přece právník.
-Ach tak, povolání.
01:02:23 Přicházíme často do styku s lidmi, že?
01:02:27 -Máte rád své řemeslo?
-Nemohu říct, že bych...
01:02:36 Pardon.
01:02:53 -To je náš syn, pane komisaři.
-Pardon.
01:03:08 Vy jste pozoruhodně klidný muž.
01:03:11 Konáte svoji povinnost. A já uklízet nebudu.
01:03:17 (hra na klavír)
01:03:22 Trochu pozdě na noční koncert, nemyslíte?
01:03:24 To dělá často. Je to stará učitelka hudby.
01:03:27 Také trošku...
01:03:47 (zvonek)
01:03:59 Fanta. Vlastimil Fanta. Velitel civilní obrany tohoto domu.
01:04:04 Jinak vedoucí odboru pracovních sil.
01:04:14 Fanta. Vlastimil Fanta. Vedoucí civilní obrany tohoto domu.
01:04:17 Jinak vedoucí odboru úřadu práce.
01:05:04 -Svobodný?
-Ano, prosím, svobodný.
01:05:07 -Vaše jméno?
-Fanta, Vlastimil Fanta.
01:05:09 Vedoucí civilní obrany v tomto domě.
01:05:11 -Jinak vedoucí oddělení...
-Vedoucí úředník úřadu práce.
01:05:15 Ano, prosím. Ale jinak jsem vám plně k dispozici.
01:05:23 -To všechno jste přečetl?
-Ano, prosím. Já čtu každý den.
01:05:29 -Vy nejste z Prahy.
-Ne, prosím. Z Peček.
01:05:35 A ty balíčky, které dostáváte, jsou také z Peček?
01:05:39 Ano, prosím. Ty mně posílá moje matka.
01:05:41 Já posílám špinavé prádlo a ona mně vrací každých 14 dnů čisté.
01:05:44 Zrovna mám na sobě čistou košili. Kdybyste si přál...
01:05:51 Nemusíte. My vám přece věříme, pane Fanta.
01:05:57 Děkuji vám.
01:05:59 Pozdravujte ode mne vaši paní matku v Pečkách.
01:06:03 Ano, prosím.
01:06:10 Kam?
01:06:12 -Otevřít, prosím.
-Ne, my sami.
01:06:48 Ty hraješ na housle? Podejte mu ty housle.
01:06:58 Teď nám něco zahraješ, Braune. Pro naše potěšení.
01:07:15 Něco, co máš rád.
01:08:03 Stačí! Prohledat!
01:08:29 Měl jsi štěstí. Můžeme jít.
01:08:39 Spi dobře, můj milý.
01:09:02 (zvonek)
01:09:17 Udělal jsem chybu. Měl jsem na schodech počkat.
01:09:26 Viděl mě Fanta.
01:09:42 Všichni doufáme, že tento rok bude rokem vítězství a míru.
01:09:46 My všichni však také víme, že na každém
01:09:49 jednotlivém soukmenovci budou znovu požadovány velké oběti...
01:09:54 (telefon)
01:09:57 Neboť bez obětí není úspěchu a bez statečného úsilí
01:10:00 a nezištné oddanosti není vítězství.
01:10:04 Bez vytrvalosti, houževnatosti a kázně nelze nikdy vyhrát vojnu.
01:10:13 Proto semkněme ještě pevněji své řady.
01:10:16 Svorni v chtění a...
01:10:50 Nezměnitelnou věrností následovat svého milovaného vůdce
01:10:53 a vynaložíme svou čest k tomu, abychom věrni jeho rozkazům
01:10:58 vydali ze sebe to nejlepší.
01:11:20 Kam mám dát tu snídani, pane doktore?
01:11:24 Dnes nebudu snídat.
01:11:59 (telefon)
01:12:04 Doktor Veselý.
01:12:06 To je ohromné. Pan doktor Veselý. Klidně je doma a já čekám.
01:12:11 -To jsi ty?
-Já. Kdo by to měl být jiný?
01:12:15 -Ty tam někoho máš?
-Nikoho. Přece víš...
01:12:18 Tak co děláš? Čekám jak blbá tak strašně dlouho a ty pořád nic!
01:12:22 Já vím, nezlob se. Já jsem chtěl.
01:12:25 Chtěl, tak proč nezavoláš? Stalo se něco?
01:12:30 Haló, jsi tam? Kájo, proč neodpovídáš?
01:12:36 Karle, o co jde? Ty tam máš tu svou, že?
01:12:51 Ty jsi divný. Co je?
01:12:53 Já už mám strach.
01:12:56 Ty máš o mě strach? Já mám za sebou strašnou noc.
01:13:00 Vždyť není noc. Je den.
01:13:03 Máš pravdu. Už je den. Už to vypadá líp.
01:13:11 Tak vidíš. Kdy přijdeš?
01:13:13 Asi za hodinu. Vykoupu se.
01:13:16 Jsi prima. Jen ještě jednu maličkost.
01:13:19 -Co?
-Elinka zase nadělala dloužky.
01:13:24 -Kolik?
-Pět.
01:13:27 -Nemám. Tři.
-Ty se zlobíš?
01:13:31 Už to víckrát neudělám. Zato ti udělám všecko, co máš rád.
01:13:40 Rozumím ti. Tak pá za hodinu.
01:13:44 Pa, miláčku.
01:16:16 (zvonek)
01:16:21 Je tu Fanta.
01:16:23 Je tu pan Fanta a chce s tebou mluvit.
01:16:25 -Co se děje?
-Nevím.
01:16:28 -Dobře, tak ho sem pusť.
-Sem?
01:16:34 -Pane Fanta, máte jít dál.
-Děkuji vám, mladý pane.
01:16:46 Pane doktore, velice nerad, ale situace je nesmírně vážná.
01:16:50 Pan Fanta. Dobré ráno.
01:16:53 Vážné věci mají se prý řešit ve vanách nebo v postelích.
01:16:56 -Já osobně nerad řeším na lačno.
-Ale situace je krajně vážná.
01:17:00 Byl byste tak laskav a podal mi osušku?
01:17:03 -Ano, prosím.
-Ne tu. Tady tu.
01:17:07 Prosím, pane. Co to má být?
01:17:10 To není nic závadného. Tu osušku.
01:17:15 -Situace je, prosím, velmi vážná.
-Už jste mi to jednou říkal.
01:17:19 Já jsem ho viděl. V domě se skrývá podezřelý živel.
01:17:23 Viděl jsem ho na vlastní oči. Táhnul ho včera ten starý.
01:17:27 -A kolik, prosím, máte dioptrií?
-Osm a půl.
01:17:37 -Já jsem ho, prosím, viděl!
-Ale já ne.
01:17:40 Shoduji se s vámi v jednom.
01:17:42 Včerejší večer byl poněkud melodramatický.
01:17:44 A pravděpodobně nesnášíte hluk. Že?
01:17:47 -Já vás upozorňuji, pane doktore...
-Že mi vyhrožujete. Já vím.
01:17:51 A já vás upozorňuji, že velmi spěchám. Na shledanou.
01:18:25 Jste udavač, pane Fanta. Já vám to řeknu.
01:18:29 Já tady na vás čekám. Pro mě jste udavač!
01:18:32 Já vám to řeknu přímo. Ať to slyší celý barák!
01:18:36 Pro mne, pane Fanta, jste udavač!
01:18:38 Já vám to teda řeknu. Udavač! Udavač!
01:19:47 448 11 - mluvte.
01:20:25 -Vy odcházíte, pane doktore?
-Ne, nikam.
01:21:05 Fuj! To je dusno.
01:21:08 Děti! Jak jste se měly? Co jste dělaly?
01:21:11 Kolik je vlastně hodin? Tolik? To jdu tak dlouho?
01:21:36 Pozdě.
01:21:49 Aničko!
01:21:56 -Ptal se, kde jsem byla?
-Ne, milostpaní.
01:21:59 Všechno je v pořádku. Jen milostpán trochu...
01:22:04 Zavři dveře.
01:22:10 Tak co, děti? Měly jste už čaj?
01:22:12 -Aničko, měli už páni čaj?
-Ano.
01:22:15 Představ si, Karle, že jsem tam šla zbytečně.
01:22:18 Ona už nešije. Dělá někde ve fabrice šrouby
01:22:20 a v čistírně také měli zavřeno. Nevím, co to je.
01:22:23 To jsou dnes poměry! Co jsem to chtěla?
01:22:26 -Prosím tě, volal už ten Železný?
-Železný?
01:22:33 Doktor Železný. Volal už?
01:22:45 Volal. Ale ne Železný.
01:23:05 -Nech ho!
-Tak Honzo, pusť.
01:23:09 Co si to dovoluješ? Nech mě!
01:23:16 Jsi zvíře.
01:23:23 -A ty jsi děvka!
-Tak ty se pohoršuješ?!
01:23:28 To si myslíš, že jsem tak pitomá, že nic nevím?
01:23:33 Vidím ti až do žaludku. A je mi z tebe špatně už dávno!
01:23:36 -Jako své boty tě znám!
-Děvko!
01:23:39 Mlč! Nemáš mi co vyčítáš. Že žiji jak se dá!
01:23:43 Jak lze s tebou žít?! Řekni mi to!
01:23:48 Jenže já nejsem ještě tak daleko jako ty!
01:23:51 Já si nemusím nic kupovat, ale ty už nemůžeš nic jiného
01:23:54 než jen platit, platit! A víš co si kupuješ?
01:23:57 Ten nejhorší šmejd! Celá Praha se ti směje!
01:24:03 Ty si myslíš, že!
01:24:09 A nejhorší na tom je, že ta tvá hnusná, oplzlá sestra
01:24:12 tou svou hubou prohlašuje, že já jsem té tvé děvce
01:24:16 podobná jako vejce vejci!
01:24:18 Táto, jdeš nahoru?
01:24:23 (zvonek)
01:24:29 Dobrý den. Kdo je kromě vás ještě v bytě?
01:24:35 Moje paní, syn a služebná.
01:24:39 Budu vás všechny prosit do sklepa. Anonymní udání. Prohlídka domu.
01:24:44 Vy jste majitel, že? Prosím.
01:24:51 A bez statečného úsilí a nezištné oddanosti není vítězství.
01:24:59 Bez vytrvalosti, houževnatosti a kázně...
01:25:06 Já za ty králíky nemohu. Nechte mě!
01:25:09 Pane komisaři, prosím vás, ať mě pustí.
01:25:13 Já jsem je dostala darem. Ať mě nechá.
01:25:18 Budeme čekat. Přineste mi židli.
01:25:25 Sledovat Brauna.
01:25:59 122 - Matějka František. 497 - Měchura Jan.
01:26:07 534 - Měchura Jaroslav. 952 - Měchurová Božena.
01:26:15 632 - Měchurová Alena. 648 - Měchura Josef.
01:26:25 12 - Pacák Václav. 141 - Pacák Josef.
01:26:33 1122 - Pacák Jan. 131 - Pacáková Milena.
01:26:40 1890 - Pacáková Zdena. 1518 - Pospíšil Viktor.
01:26:49 1912 - Pospíšil Zdeněk. 1645 - Pospíšil Vladimír...
01:27:00 Doktore, prosím vás, řekněte mi, proč jsme tady?
01:27:03 -Co se stalo?
-Vůbec nic, buďte klidná.
01:27:05 Když se nic nestalo, tak proč jsme tady?
01:27:07 -Proč jsme tady všichni?
-Nejsme tu všichni!
01:27:17 Chybí totiž pan docent Braun!
01:27:36 Hnusí se mě vás o něco prosit.
01:27:38 Pro svou osobu doufám, že se ti hoši naučili střílet,
01:27:41 ale má žena a můj syn o ničem nevěděli. Rozumíte?!
01:27:45 A nebudou nevděčni, pane Fanto!
01:27:47 Pane domácí, já proti vám nic. Já proti nikomu nic! Přísahám!
01:27:58 Co se na mě všichni tak díváte? Řekl jsem to.
01:28:02 Byla to moje povinnost.
01:28:04 Oni mi řekli, že to je naše povinnost. A je to pravda.
01:28:07 Je to absolutní pravda!
01:28:10 To nemůžete! Já nechci umřít! Já nechci umřít!
01:28:24 Zase si něco zvoral. Ty musíš všechno zbabrat.
01:28:26 Ty nejsi k ničemu! Nestačí ti, že jsi zničil život mně!
01:28:29 Vzal sis mě mladou, hloupou a myslel sis,
01:28:32 že si mě koupíš tím svým pitomým hrdinstvím!
01:28:35 Ale mě sis nekoupil! Mně se hnusíš! Já tě nenávidím!
01:28:49 Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé,
01:28:52 přijď království tvé...
01:28:56 Já nechci umřít. Já se bojím.
01:29:02 Já nechci umřít!
01:29:16 Co je, milostpaní?
01:29:20 Slib mi cokoliv. Já ti také slibuji.
01:29:23 Slyšels, že nás neudá. I když koho vlastně?
01:29:26 Já ničemu nerozumím. Asi udal jen doktora Brauna.
01:29:29 Ale prosím tě, dej mu peníze. Dej mu fůru peněz, ať mlčí!
01:29:32 Ať si to odskáče Braun. My přece za nic nemůžeme.
01:29:35 Jestli to dělal, nevím co, ale stejně to neměl dělat.
01:29:38 Proboha!
01:29:49 Braun? Čekali jsme jenom na vás, pane docente.
01:30:00 Půjdeme nahoru. Taková malá konfrontace.
01:30:21 Nikoho tam nenajdete. Odešel ještě v noci.
01:30:30 Nevím kam. Byl lehce raněn. Našel jsem ho náhodou na ulici.
01:30:39 Jsem totiž lékař. Byl jsem lékař.
01:30:46 Ne. Vlastně ještě jsem. Člověk je jako to, co myslí.
01:30:57 To nemůžete změnit.
01:31:14 Ciankály. Okamžitá smrt.
01:31:33 Položte ho na tu bednu.
01:31:46 Říše bude trvale a vítězně vzdorovat
01:31:48 všem bouřím a nebezpečím této doby...
01:32:23 -Můžeme jít.
-A co ti lidé ve sklepě?
01:32:32 Co ti lidé ve sklepě? Pusťte je.
01:32:41 Sundejte mu ten klobouk.
01:33:03 Já nechci umřít! Já tu nechci umřít!
01:33:08 Já nechci umřít.
01:34:21 Stát!
01:34:27 Kdo volal dnes v 11:40 číslo 448 11?
01:34:40 Můžete jít!
01:36:28 Skryté titulky Alena Fenclová
Podle povídky Hany Bělohradské „Bez krásy, bez límce“ natočil komorní příběh židovského lékaře režisér Zbyněk Brynych v roce 1964. Po mimořádném snímku „Transport z ráje“ podle literární předlohy Arnošta Lustiga se režisér znovu vrátil do doby nacistické okupace, znovu ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Je to návrat do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu – židovský lékař, docent Braun, kterého mistrně zahrál Miroslav Macháček, nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: strachu. Expresionisticky laděný film Zbyňka Brynycha působivě zachytil onu dusnou, hysterickou atmosféru bezmoci, ale i odhodlání a sebeobětování. Ve filmu se objevila celá plejáda výborných českých herců, například Ilja Prachař, Jiří Adamíra, Olga Scheinpflugová a Josef Vinklář.