Hořká komedie o nevydařeném žertu. Podle povídky z knihy Milana Kundery Směšné lásky (1969). Hrají: P. Landovský, M. Kopecký, H. Lelitová, J. Jirásková, I. Mixová, K. Houdlová a další. Scénář M. Kundera a A. Kachlík. Režie A. Kachlík
00:00:34 Česká televize uvádí
00:00:50 Když praotec Morava stanul se svou družinou na tomto kopci
00:00:54 a rozhlédl se kolem dokola, pravil: Brrr! Co se dá dělat.
00:01:01 A jeho pobočník děl: Pane, ty jsi řekl:
00:01:05 Bude se jmenovat Brno! Prosím.
00:01:39 Potom postavili na kopci věznici a kolem ní si příbuzní vězňů
00:01:44 i věznitelů vystavěli toto město, ve kterém já pohříchu žiju.
00:02:22 Kromě věznic jsou tu ovšem i jiné budovy, které proslavují
00:02:25 toto město.
00:02:27 Jako kupříkladu kasárny nebo jatky. A taky divadlo.
00:02:31 Dokonce několik divadel. Tohle postavili před několika lety.
00:03:14 Čím menší město, tím větší divadlo. A čím větší divadlo,
00:03:17 tím větší pitomosti se v něm musí hrát, aby se to divadlo zaplnilo.
00:03:22 Důro, pojď sem, šmrdlo. No tak, pojď sem.
00:03:27 To je člověk, dámy a pánové! To je jediná bytost ženského pohlaví,
00:03:31 se kterou jsem sto žít v jedné domácnosti.
00:03:34 Hodná, čekej.
00:03:37 Zůstaň!
00:03:41 ZPĚV
00:03:43 Slyšíte? Odpolední představení. Přinejmenším Madam Butterfly
00:03:47 nebo přímo nějaká Aida.
00:03:53 ZPĚV
00:04:11 A máme štěstí. Všimněte si té kypré zpěvačky.
00:04:16 To bývala kdysi krásná holka. No, to jsem si mohl myslet.
00:04:22 On je tady samozřejmě s ní. Teda ona byla nádherná holka
00:04:25 v dobách, kdy tenhleten ještě nebyl. To je totiž její syn.
00:04:32 DUET
00:04:50 To se tenkrát teprve učila kokrhat. A v tom jejím synáčkovi
00:04:54 já měl svý prsty. To dítě by beze mě nebylo.
00:05:00 ZPĚV
00:05:14 Tedy ne, že bych byl autorem toho dítěte, to tedy ne, bohužel,
00:05:17 ač bych tak rád! A bez jakýchkoliv nároků na odměnu, jen tak.
00:05:22 Z čiré radosti z formy.
00:05:29 Člověk má být sportovec a umět přiznat porážky.
00:05:33 To byl nejhorší debakl v mém životě.
00:05:44 Ale to vy máte rádi, ne? Když má někdo debakl
00:05:47 a vy se na to můžete dívat. Máte to mít.
00:05:59 Tedy tenkrát tady tenhle barák ještě nestál.
00:06:04 Tady byl park.
00:06:11 Tady šuměly stromy.
00:06:18 Tady bejvaly lásky.
00:06:22 Já bych se vám rád vypodobnil, jak jsem tenkrát vlastně vypadal.
00:06:36 To je spíš Lomikar.
00:06:46 Tedy takhle to přesně nebylo, ale jestli jsem tak nevypadal,
00:06:50 tak jsem tak měl vypadat. Takhle to je pravdivější
00:06:54 než pravda, jak říká Hemingway.
00:06:58 Tak tedy, jak jsem vám říkal, tady nebyla maskérna,
00:07:02 tady byl park.
00:07:04 Jak vidíte, tady je park.
00:07:08 A támhle je Janička.
00:07:12 Podívejte se na ty nohy, na tu chůzi, pánové!
00:07:16 To je klasa, co? Ta je z dobré stáje.
00:07:22 Dobrý den, slečno Janičko! Dobrý den.
00:07:25 Jé, proč sedíte na tak malé lavičce?
00:07:28 Janičko, já jsem samotář. Kdybych seděl na větší lavičce,
00:07:32 mohla by ke mně přisednout třeba nějaká jiná slečna než vy,
00:07:35 a to já nemůžu připustit. Já jsem ochoten sedět buď s vámi
00:07:38 a nebo sám. Jinou možnost odmítám. Jé, vy tak kecáte!
00:07:41 Líbí se vám, jak kecám? Hmm.
00:07:44 Tak pojďte, já vám budu chvilku kecat.
00:07:47 Podívejte se, tyhle nejsou špatný. No, nejsou.
00:07:50 Ale mohly by bejt lepší, že? No, to teda jo.
00:07:53 Teda svetřík se tady nesežene. To teda ne.
00:07:57 Slečno, svetříky tu mají špatné. Ale růže jsou krásné
00:08:00 i v tomto městě. Slečno, růže.
00:08:03 Prosím, kolik? Kolik je vám let?
00:08:06 19. Už? Ale vypadáte mladě. 19.
00:08:13 To snad ani nemuselo bejt. Ale já už stejně musím.
00:08:16 Mám cvičení, víte? Na shledanou.
00:08:23 Jak vidíte, najel jsem na ni znamenitě. To já jsem vždycky uměl.
00:08:28 Jenomže mi utekla za těma svejma slepicema.
00:08:31 To jsou totiž ty mladé zpěvačky. Ony se už vznášejí na křídlech
00:08:34 své budoucí slávy. A protože se vznášejí,
00:08:37 tak jsou tak trošku jako andělé, a nebo jako slepice.
00:08:41 No, poslouchejte.
00:08:42 -Jéžiš, to je krásný!
-Kde jsi to vzala?
00:08:45 -Kdo ti to dal? No Lambrecht.
00:08:47 -Cože?!
-To není možný!
00:08:50 Neblbni, Lambrecht?
-Co? On za tebou pálí?
00:08:52 No. Tolik růží!
00:08:55 A povídal mi: Slečno, kolik je vám let?
00:08:58 Já jsem řekla 19 a on říkal: Tak to musíte dostat 19 růží.
00:09:02 Tak Lambrecht je do tebe zamilovanej!
00:09:06 Abyste věděli, já se totiž nejmenuju Lambrecht,
00:09:10 ale Janička zbožňuje Lambrechta. To je jeden místní tenorista,
00:09:13 který má tupou tvář, ale hlas jako pozoun Posledního soudu!
00:09:19 ZPĚV
00:09:55 Jé, to je náhoda! To vůbec není náhoda.
00:09:58 To je strašně promyšlený. Já jsem vás tady chtěl potkat.
00:10:01 Děkuju.
00:10:03 Lambrecht je dneska ohromnej, že jo?
00:10:06 On má takovej krásnej hlavovej tón!
00:10:09 Ano. To jsem chtěl právě říct. Víte, u nás žádnej zpěvák nemá
00:10:13 takovou rezonanci v hlavě. Jemu sedí hlas tak krásně vpředu!
00:10:17 No ano. To je o něm známé. Ano.
00:10:19 Ono taky jak se mu při zpěvu rezonancí celá lebka pořád chvěje,
00:10:23 tak se mu tím chvěním vyrovnávají mozkové závity
00:10:25 a postupně mu ubývají. To je fakt?
00:10:28 Fakt. To se stává všem zpěvákům. A hlavně těm nejlepším.
00:10:31 Nevadí jim to? No konečně, jak komu.
00:10:34 Trochu tím blbnou.
00:10:37 Ale Janičko, když někdo umí obětovat rozum v zájmu umění,
00:10:41 to je velká věc! Protože umění, Janičko, je tisíckrát víc než rozum
00:10:46 Pro mě je umění všecko.
00:10:54 A co vy teď zpíváte? Já teď cvičím Rusalku.
00:10:57 Ježibabu? Ne.
00:10:59 Promiňte, to byl nejapný žert. Měsíčku na nebi?
00:11:02 Hmm.
00:11:06 POBRUKOVÁNÍ MELODIE
00:11:14 To je nádherná árie. Ale nejhorší je,
00:11:17 že nemám kde cvičit. Na koleji je to hrozný,
00:11:19 tam nemají klavír. A na konzervě je to obsazený.
00:11:22 Kdybyste proti tomu nic neměla, mohla byste cvičit u mě.
00:11:25 Já bych vás doprovázel na piáno. Vy hrajete na klavír?
00:11:30 To lituji. K pánům do bytu zásadně nechodím, víte?
00:11:34 KLAVÍR A ZPĚV
00:11:45 FALEŠNÉ TÓNY
00:11:47 Proboha, nehraj falešně.
00:11:50 ZPĚV
00:12:33 Nejsi unavená? Ne, hraj dál.
00:12:36 Ale já jsem. To stačí ne? Pro dnešek.
00:12:39 Jak chceš. Teď si na mou duši zasloužím
00:12:41 skleničku po takové námaze.
00:12:48 Radši koňak nebo vodku? Já nepiju.
00:12:51 Nepiješ co? Koňak nebo vodku? Vůbec nepiju.
00:12:55 Jo, ty vůbec nepiješ! Nikdy? S nikým? Tak vodku.
00:13:01 Já opravdu nepiju. Tím líp.
00:13:05 Největší štěstí pro muže je, když může ženu postupně zasvěcovat
00:13:10 do všech radostí života. Nechci.
00:13:14 Tak si aspoň popovídáme, no.
00:13:22 Prosím tě, vypij si to sám. Ale neblázni, Janičko,
00:13:26 život je krátkej. Alkoholu mnoho!
00:13:30 Hele, jestli sis myslel, že budu jako tvý ostatní návštěvy,
00:13:35 tak ses moc mýlil. Tak promiň, no.
00:13:39 Já jsem ti chtěl jenom udělat radost, nic víc.
00:13:42 Tímhle mi ji neuděláš. A čím ti ji udělám? Řekni, čím?
00:13:48 HUDBA
00:14:00 Je úžasnej!
00:14:02 Že je úžasnej!
00:14:06 On je úžasnej!
00:14:11 Ta holka byl ochotná obdivovat kdejakýho šaška,
00:14:13 jen když byl náležitě osvětlen a vytahoval se na pódiu.
00:14:17 No prosím.
00:14:18 Vy tedy pozorujte celý ten nesmysl.
00:14:21 Publikum nespustí oči z dirigenta, ale ten je k němu otočen zády
00:14:25 a předvádí se tady v zoufalém cvičení orchestru,
00:14:28 který zase vůbec nevnímá jeho, protože se dívá do not.
00:14:31 Nezdá se vám, že to je situace, kterou už odněkud známe? Ano.
00:14:36 Samozřejmě. Lesbička Inéz.
00:14:41 Lesbička Inéz miluje krásnou Ester, ale ta ji nevnímá,
00:14:44 protože miluje Garsena. Garsen ji vůbec nevnímá,
00:14:47 protože miluje sám sebe. To je neslavnější Sartreova hra.
00:14:51 Nebo já, prosím.
00:14:53 Já miluju pouze Janičku, která vnímá pouze Lambrechty
00:14:56 a dirigenty, kteří zase vnímají něco úplně jiného!
00:15:00 Jaká ubohá a směšná truchlohra! Jaký pitomý a beznadějný kolotoč!
00:15:05 Hej! Když se na vás nemohou vynadívat, mohl byste mít
00:15:10 tolik vychování a otočit se k nim čelem! Celý, úplně, pořádně!
00:15:15 Dívejte se. Já vám to předvedu.
00:15:28 Hulváte, není to tak lepší?
00:15:31 Není to slušnější k obecenstvu?
00:15:47 A vůbec, takhle se ponižovat. Chodit s holkou na koncerty,
00:15:50 které mě nebaví! Dívat se, jak se obdivuje tajtrlíkům,
00:15:53 a mě nevnímá! Kupovat jí květiny, hrát na klavír pitomou Rusalku,
00:15:57 a nesmět se jí dotknout! Ticho bude! Nechte toho šmidlání.
00:16:03 Abyste rozuměli, já, když nedostanu holku ani napotřetí,
00:16:07 tak jdu od věci. To bylo vždycky moje pravidlo.
00:16:09 A já vám ho vřele doporučuju. Jednou jsem je porušil,
00:16:12 a jak to dopadlo! Přišla -
00:16:18 poručila si -
00:16:20 zazpívala si -
00:16:24 ukázala mi své nádherné a nedosažitelné tělo -
00:16:30 svá ňadra -
00:16:32 nohy -
00:16:34 hýždě -
00:16:38 usmála se -
00:16:51 Jestli se budeš takhle chovat, tak už sem nikdy nepřijdu.
00:16:56 a zase odešla. Takhle to šlo den za dnem.
00:17:05 Já jsem se dřel, a při tom její zájem platil docela jiným lidem.
00:17:11 Ten Lambrecht má stejně fond. To jo. Ale Rosslerovi,
00:17:15 tomu to sedělo kdesi v krku.
-Hmm, je vyřvanej.
00:17:19 Jano! Znáš ho? Neznám.
00:17:23 Škoda. Ale mně to dneska vůbec nezpívalo.
00:17:27 Ale Urbanové to včera v Aidě moc slušelo, viď?
00:17:30 -Měla prima šaty. Mně se nelíbily,
00:17:32 byla v nich tlustá. Ježiš, holky!
00:17:34 -Co je?
-Já jsem nějaká tlustá!
00:17:36 -Prosím tě, co mám dělat já? Podívej se na mě!
00:17:39 Ale on se sem vůbec nepodívá!
00:17:42 Ten "on" - to je buď Lambrecht,
00:17:46 nebo dirigent mistr Ořechovský-
-Burský,
00:17:50 Nebo režisér operety pan Žoužel. Nebo komponista pan Pitschera.
00:17:55 Anebo hudební kritik pan Jebavý. Samí hlupáci!
00:17:59 A přesto se na ty holky ani nepodívají.
00:18:01 Pane vrchní, platím!
00:18:04 Slečno, vy máte nádherné nohy! Škoda, že máte jenom dvě.
00:18:08 Co jste to říkal? To vám rád vysvětlím.
00:18:12 Kavárna má jednu ohromnou nevýhodu: že tu není kino.
00:18:22 Nevidím! Kino má jednu ohromnou nevýhodu:
00:18:26 že se v něm nedá pít!
00:18:36 Vinárna má jednu velikou nevýhodu: Musí se v ní jen sedět.
00:18:43 A čím vy vlastně jste? Vy to opravdu nevíte?
00:18:46 Ne. Proč? Vy děláte něco, že bych vás měl znát?
00:18:49 Hmm. Barmanka?
00:18:51 Ne. Moje listonoška?
00:18:54 Ne. Hlasatelka v televizi?
00:18:57 Taky ne? Tak co? Zpěvačka.
00:19:01 Ne. To není možný. Kde? V opeře.
00:19:08 Vy jste nebyl nikdy v opeře? Vám to tolik vadí?
00:19:13 Ne, mně to nevadí, naopak. To je dobrý, to je výborný,
00:19:17 že jste zpěvačka. To je ohromný!
00:19:20 Zpíváte Rusalku? Jistě.
00:19:23 Měsíčka na nebi zpíváte? Ano?
00:19:27 Tak se jde zpívat.
00:19:30 Pojďte, pojďte.
00:19:35 KLAVÍR A ZPĚV
00:19:45 To myslíte opravdu vážně? Smrtelně opravdu vážně! Zpívej!
00:19:50 Tak níž. O tercku níž?
00:19:53 No aspoň.
00:19:56 PROFESIONÁLNÍ ZPĚV
00:20:23 Zpívej.
00:20:29 Zpívej!
00:20:38 Zpívej, zpívej, zpívej.
00:20:41 UMLKNUTÍ ZPĚVU
00:20:49 Jak jste si jistě všimli, snažil jsem se v těch blažených
00:20:53 chvílích představovat si Janičku.
00:20:57 Ale ty představy mi jenom znovu dokazovaly, že Janička je ničím
00:21:00 nenahraditelná. Měl jsem na ni o to větší chuť,
00:21:04 a tak jsem se u ní ještě jednou pokusil o štěstí.
00:21:09 Podívej se, Janičko, jak je na světě krásně
00:21:11 a jak je dneska pěknej den. Sluníčko svítí, ptáci zpívají.
00:21:17 To sluníčko, to je vlastně takovej dirigent,
00:21:20 kterej to všechno diriguje. Hvězdy, stromy. Víš, jaká je to
00:21:23 nádherná harmonie?
00:21:26 Jenomže v té harmonii jseš právě ty ten disonantní tón!
00:21:30 Já? Jak jsi na to přišel? Já už bez tebe nemůžu ani spát
00:21:34 ani bdít! Proč bys nemohl ani bdít?
00:21:37 Protože jsi taková umíněná Jana z Arcu.
00:21:41 Jana Sarku? Ano, Jana z Arcu.
00:21:43 Co to "Sark"?
00:21:46 Ty bys chtěla vědět, co je "sark"? Hmm.
00:21:48 Tak to ty se právě nikdy nedozvíš. No bože, tak si to nech!
00:21:51 Jana z Arku, to byla panna v Brně.
00:21:55 A co je na tom špatnýho, že to byla panna v Brně?
00:21:58 No nic, jenže nakonec ji stejně upálili, víš?
00:22:00 I s tím brněním i s tím panenstvím.
00:22:03 Jo, tak o to ti jde! O to panenství!
00:22:06 No.
00:22:08 Než bych ho dala tobě, to se nechám radši upálit!
00:22:14 Tak drahá slečno, víte co? Ať vás korepetuje někdo jinej. Ano?
00:22:19 Mileráda. Stejně hrajete falešně! Sbohem.
00:22:27 Tím to ovšem neskončilo. Mám-li vůbec pokračovat
00:22:30 v tomto politováníhodném příběhu, musím vám teď představit Apostolka.
00:22:35 Seznámil jsem se s ním dřív než s Janou. V nemocnici.
00:22:39 Dostal jsem totiž zánět očních rohovek do obou očí,
00:22:41 a viděl jsem svět rozmazaně jako skrz vodu.
00:22:45 Aspoň nepoznáš, jak jsem zestárla od tý doby, co jsme spolu dřeli
00:22:48 na klasáku - nahoru - starou řečtinu.
00:22:51 Vedoucí očního oddělení byla totiž moje bývalá spolužačka.
00:22:57 Dostaneš protekční pokoj. Jsou tam jen dvě lůžka.
00:23:00 Jedno je pro tebe a na druhým leží nějakej Řek.
00:23:03 Nic mu není, a teď jen simuluje. Už měl bejt dávno doma.
00:23:11 To jsi mě mohla donesla neco na jídlo.
00:23:14 Pane, kolik je hodyn? Já nevím.
00:23:18 Nevim! Dyt máte hodynky! Nevím.
00:23:24 Já byl ten - u partyzán. Máte sirku?
00:23:32 Děkuju. A kde jste to tam žil v Řecku?
00:23:37 Malý mestečko. Catrinie. Nemáte ešte sigaretu?
00:23:44 Pod takový vysoká hora to bylo. Jmenovala Olympos.
00:23:48 Cože? Ne! Vy jste žil pod Olympem?
00:23:54 Znáte Olympos? Abych neznal Olympos! Sídlo Diovo!
00:23:58 Koho? Diovo. Zeus!
00:24:01 Zeus. To neznám. Co delal? To byl řecký bůh,
00:24:05 všichni řečtí bohové měli sídlo na Olympu.
00:24:08 To je velký smrad. Nemáte popelnyk?
00:24:13 Já na tom Olypu jsem pásnul kozy. Já byl ten pasták.
00:24:17 Jednou jsem pásnul a sli partyzány, že musím s nymi, jinak pif paf!
00:24:26 Tak s nymi a uz jsem Olympos nykdy nevidel.
00:24:31 A pak ranený a po nemocnycích. Jugoslávia, Albánia a Madarsko.
00:24:37 Ale to je země! Tam je ženských!
00:24:42 Takový ženský, pan Adolf! A tady už nemáš ženský?
00:24:46 Taky, Adofku, taky. Ale tetka už -
00:24:55 tady mám moji žena. Tak tady už ne tolik.
00:24:58 Tak proto ty nechceš domů? Ty se netěšíš na manželku.
00:25:02 Ale tesim se, tesim. Jenomze - tady jde jedna pěkný.
00:25:07 Jo? Kde? No nyc, já se netesim na ta drzina.
00:25:11 Vždyť jsi v důchodu, Apostolku. Mám ten invalidový důchod.
00:25:15 No, tak nemůžeš mít žádnou dřinu. Ale mám dřinu.
00:25:19 Já musím moc nakupovat, varžit, žehlit, prát, skrtyt prádlo.
00:25:28 To je pěkný pacientka. Kde je?
00:25:31 Já nevidím, víš? Ale to je dobře.
00:25:35 Jak vypadá? Je pěkná? Pěkný, Adolfku, pěkný.
00:25:39 Popiš mně ji. Můžeš přehánět. Takový je jako stýhlý,
00:25:44 má velký ty - na plicích - ty koule.
00:25:48 A potom má - jak ty más rád - velká noha.
00:25:55 Nahoru, dolů. Tak, pane Certikidis, zítra už můžete domů.
00:26:00 Domu? Ale kdys - me to tady bolí! Pane Certikidis.
00:26:06 Nám se tady spolu tak báječně povídá. Nech mi ho tu ještě.
00:26:10 No, tak dobře, tak do úterka, ale už ani o den dýl.
00:26:23 Už jsou pryč? Jo.
00:26:27 Co je ti, prosím tě, zase? Co jsi zase nespokojenej?
00:26:31 To je blbá! Proč?
00:26:33 V úterý, to mně nehodí! Proč?
00:26:36 Podývej, já musím jít z nemocnyce na úřad udat se, že už uzdravil.
00:26:41 Dobře, a co má bejt? Ale ten úřad jen pondelí a štvrtek!
00:26:46 Tak tam půjdeš ve čtvrtek. Ale - kdyz ty mi nerozumis.
00:26:50 Ty si taky blbý! Adolfku. Co nerozumím?
00:26:53 Podyvej.
00:26:55 Jak já ty mám - ruku - tady! Nemocnyce.
00:27:03 Nohu! Tady já bydlím. Královo Pole.
00:27:08 Třety ruku.
00:27:10 Tady - úřad!
00:27:13 Když mě pusty v úterý, já musím z nemocnyce domů,
00:27:18 z domu na úřad a z úřad zase domu!
00:27:21 A když mě pustej štvrtek, udelam šup šup a jsem doma!
00:27:26 Nerozumim!
00:27:28 Jo tak! Já už ti rozumím! Já to zařídím.
00:27:34 Nezařidyš, Adolfku. Nezařidyš nyc!
00:27:37 Ty jseš hodny, ale tohleto nezařidyš!
00:27:40 Tomu ony nykdy nerozumneji! Jen se neboj.
00:27:44 Já s nima zejtra promluvím napřed, a potom, až přijde vizita,
00:27:46 tak jim to musíš vysvětlit podrobně, přesně,
00:27:49 tak jako teď mně.
00:27:54 Když je to tak, pane Certikidis, když vy vážně bydlíte
00:27:57 v Králově Poli a úřad je na Malinovského náměstí,
00:28:01 tak tady zůstaňte do čtvrtka.
00:28:04 Apostolek mě od té doby považoval za všemocného boha.
00:28:07 Zatímco skutečně božskej byl on. Božskej lenoch a božskej kamarád.
00:28:15 Adolfku, ty nesmiš pořád jen trápit. Ty musiš taky bavit.
00:28:20 Ty musiš - aby ses dřiv to - zazdravit!
00:28:25 Adolfku, já jsem ti dneska przipravil takovou tu sestrička.
00:28:29 Moc pěkný zenská! Ta ty udelá, co ty budeš chtyt.
00:28:32 Takovou zenskou já jeste nemnel. Počkej, popiš mně ji. Jak vypadá?
00:28:39 To je krásný zenský. Ta má takový, jak ty más rád -
00:28:43 Poprsí? Propsy, ano.
00:28:45 A potom - ty más taky rád - ty dlouhý - ta noha.
00:28:48 Nohy tedy. Jednu nohu má? Ne, jednu. Ne noha.
00:28:53 A jak vypadá ve tváři? Ve tváři -taková cerná - muj typ.
00:29:01 A este to je dáma!
00:29:04 Uz je tady! Tebuch Ruzeno! Pojď.
00:29:08 Já jsem Růžena.
00:29:11 Posaďte se. Dobrý den.
00:29:13 Dobrý den. Těší mě. Já jsem doktor Mejzlík.
00:29:18 To je náký przivitáný? To musíte mit rády, obejmout!
00:29:21 Tak sup! Prosím tě.
00:29:23 No tak my si udeláme takovou jakoze slavnost.
00:29:28 Jako ze my tady vcesky sesnuli dohromady, jo?
00:29:32 Jak se daří? Podrz to.
00:29:39 Adolf, ruku! Sup!
00:29:43 On nevidý.
00:29:49 Ty musis na nej, nelek, nemusel mit.
00:29:52 Protoze on je tak smutny. Zdravíčko!
00:29:55 To bude poteseny pro tebe a nyc to neudela.
00:30:00 Sup!
00:30:03 Já vás tady nechám samotny. Prosím tě, snad bys neodcházel.
00:30:07 Ne, ne. Vona Ruzena moc stydy, kdyz já bysem se dyval. Stydy.
00:30:12 Sup, sup! Adolfku, já musim jeste neco zarzidyt. Vis?
00:30:21 Já za 3 hodyny vrátym! Sup!
00:30:29 SMÍCH
00:30:34 Smůla. Měl jsem jednou za čas zase krásnou ženu,
00:30:38 a přitom jsem na ni neviděl. Akosto je kamarád.
00:30:42 Ale to všechno není nic proti tomu, jak mně Apostol pomohl
00:30:46 s tou rozvedenou paničkou.
00:30:48 Ani nevím, proč jsem si s ní něco začal.
00:30:51 Ale to víte, každý prostopášník má nebezpečný sklony k tomu,
00:30:56 stát se sběratelem kuriozit.
00:30:59 Jako doma, pane doktore.
00:31:04 Tady se normálně nepije, ani nekouří.
00:31:10 Ne, ne.
00:31:22 Můj muž. To je zajímavá věc.
00:31:26 To je Schlesinger. Ten právě neměl vůbec o nic zájem.
00:31:31 Každý den jen ty nejhrubší věci. Já nevím, jestli mi rozumíte.
00:31:37 Ano madam, to je hnusné, to já chápu.
00:31:41 Ale pochopte, já přece nejsem stroj, pane doktore,
00:31:46 který je kdykoli připraven. Já nejsem jeho věc.
00:31:49 Vy musíte být velkorysá, madam. Ano, vy musíte mít soucit
00:31:52 s takovými lidmi. Věřte mi, mně je spíš líto každého člověka,
00:31:56 který nemá trošku smysl pro poezii a pro hudbu a -
00:32:00 A pro co? A vůbec - prostě pro všechno.
00:32:06 Na druhé straně, madam, ženy nejsou o nic lepší.
00:32:11 Ženy jsou také hrozné. Každá se dívá na nás jako -
00:32:15 promiňte, že se vyjádřím tak surově -
00:32:19 jako na hřebce. Strašné.
00:32:23 To je strašné. Ano.
00:32:26 Vy mi tak rozumíte. Že?
00:32:31 Chtěl bych tě potkati v lukách. V lukách je vlání.
00:32:36 Na všechny strany pokorné odevzdání.
00:32:40 V lukách je nejprostší života stůl.
00:32:45 Rozlomíš chleba, ženě dáš půl.
00:32:50 Bezpečný úsměv svítí.
00:32:53 Až k pláči je prostá kytička polního kvítí.
00:32:57 A oblaka jdou a jdou!
00:33:02 A jdou. A jdou a jdou.
00:33:05 Vy jste tak jemný člověk. Ale vy trpíte!
00:33:13 Víte čím?
00:33:16 Samotou.
00:33:19 Vám chybí trocha rodinného tepla.
00:33:23 A to ne, madam! To ne! To je nedorozumění, to ne.
00:33:26 Bože, vy se chvějete, vám je zima. To je vnitřní zima, madam.
00:33:29 Já vás zahřeju, vy bloude!
00:33:33 To já vím, že jste mi nedal zprávu, protože jste mě nechtěl vylekat.
00:33:37 Ale stejně jste to neměl dělat. Já jsem byla celý týden nešťastná,
00:33:40 než jsem vás vypátrala. Tak nesmíte být takový útlocitný.
00:33:44 Podívejte, tohle jsem vám přinesla, protože vím, že se o vás nemá
00:33:47 kdo starat. Aha. Já nesmím vůbec nic jíst.
00:33:50 On nevidý! To nesmis - to je to dobrý bílý maso,
00:33:53 jak pany doktorka řikal, že to musis!
00:33:56 My to berem, to dám do tepla. On chudáček ani neví,
00:33:58 co může a co nemůže. Pane doktore, řekněte nám něco.
00:34:04 Ale jděte, nesmíte být takový zamlklý.
00:34:10 Proč nic neříká?
00:34:13 No, on - neumí mluvit. Pany doktorka mu řiká,
00:34:18 že on nesmí, protože on moc nemocny.
00:34:23 Tak on neumi se rozcilovat.
00:34:27 To je štěstí, že tady máte takového hodného člověka, že?
00:34:32 Budete mi ho opatrovat? ZAMUMLÁNÍ
00:34:36 Co říkáte? To je řecky.
00:34:57 To je moje Martička. To je pan doktor.
00:35:00 Já bych tak chtěla, abyste se měli rádi.
00:35:02 My jsme na vás s Martičkou každý večer vzpomínaly.
00:35:04 -Já se tolik těším, až pojedeme s vámi na dovolenou!
00:35:07 -Nesmíte se na ni zlobit, je to ještě dítě.
00:35:10 Ona pořád sní o tom, jak jste s ní u řeky a hrajete si.
00:35:15 -Jezte, pijte, kousejte.
00:35:20 Ale paní Certikidesová, děkuju vám, to jste trošku přehnala.
00:35:24 Kdepak moučník. To vůbec ani nesmím.
00:35:27 Ne, ne, vy nás nejlepsí kamarád! My vás nejvíc rády.
00:35:34 Kousejte.
00:35:39 Vždyť je blbá. Vem si klidne knedlik.
00:35:44 Rudolfku, proč ty tak zlý na ta pěkný ženský,
00:35:49 co v nemocnyci měla ten velký kastrol jídlo?
00:35:54 Ale, ta koza mě pronásleduje! Takový krásný koza!
00:35:58 Ona mě pozvala na večerži a pořád povidala, jak tebe milovala.
00:36:03 Já ji už nechci ani vidět. A proč? Když tak dobrže vaří?
00:36:07 Ale vaří, vaří! Ale chce si mě vzít!
00:36:11 No, vzít! Apostolku, ty jedinej mě můžeš
00:36:13 zachránit. Ty jedinej mi pomůžeš zbavit se jí. Viď?
00:36:18 To já delam nerad takový ženský.
00:36:21 Jděte, tomu já nemůžu věřit, pane Apostolku.
00:36:26 I kdyby byl takový opilec, jak vy říkáte,
00:36:29 to já už bych ho dokázala vychovat. Kdyby on se mi tolik nevyhýbal.
00:36:33 Ale víte, co vy byste mu měl říct? Vy byste mu měl říct,
00:36:37 že já s ním mám ty nejvážnější úmysly, které žena vůbec může mít.
00:36:41 Ale pany Štenclová, ja mu to neříct!
00:36:47 Protože já chci vás zachrányt!
00:36:51 Vidym, pany Štenclová, že vám musim říct všecko.
00:36:55 Vy jste nenapravitelný věřidlo. Von opilec, to nyc!
00:36:59 On je hrozný ten - soupostelnyk!
00:37:03 My byli - víte - nemocnyce. Já a Adolfek.
00:37:07 A o vám - každý ráno doktorka. V tom, jak tam píchaj ty injekce,
00:37:11 tak tam ho brala vám. A ony u toho kvičeli,
00:37:17 neměli žádný ten styd.
00:37:20 A ony všecky pacienty měli ucha na dverže! Poslouchali ho tam.
00:37:26 Já jsem se stydel. A on vám, vy mi nebudete věřit,
00:37:31 odpoledne mně dal 4 někdy 5 cigarety a musel jsem chodyt
00:37:38 po chodbě. On měl v tom pokoji našem sestrička! Sestrička,
00:37:44 další sestrička!
00:37:46 V noci vám za nym lezla ženská. To nebyla ženský, to byla zvěř.
00:37:56 Takový neměla žádný ty kly tady. Já mu povidám: Adolfe, ty taková
00:38:02 doktor, inteligent, prase! A on se mi rozplakal.
00:38:08 On tady mi plakal. Tady! A povidal, že nemuže -
00:38:14 že on každý den,
00:38:20 každy den musi mit
00:38:22 3 až 4 někdy 5 ženských!
00:38:27 Každý jiné!
00:38:29 Víte, já si myslím, že bych mu třeba ty ženy dovedla nahradit.
00:38:34 Čtyrži?
00:38:37 Já si myslím, že pan doktor stejně ještě nikdy nepoznal
00:38:40 skutečnou lásku. Nepoznal a taky nepozná!
00:38:47 Vždyť on je - já to nemůžu ani říct, ale musím vám zachránit!
00:38:51 On má tuhlecty tu -
00:39:00 ženský nemoc!
00:39:05 Ale to se dá léčit, ne? Nedá. On se stydý, že by se to
00:39:09 dovědely jeho dety. Ale vždyť on žádný děti nemá.
00:39:12 Nemá dety? On vám lhal, že nemá dety! Ten má dety!
00:39:16 On má takovou 14-letou holčičku, sestričku, tu už taky obtežoval
00:39:23 na národným výboru, tam už byl taky a potom má ješte
00:39:27 dva malý chlapečka a potom má - ešte jedno dvojčátko má!
00:39:32 A na všechny platý! Tak tohleto mi zapřel.
00:39:36 To mi teda neřekl. A on vždycky mi povidal,
00:39:39 tady mi plakal nebo tady. Nejvíc mě mrzí, že ty malý
00:39:43 dětský očička mi budou žalovat jednou: Tatynku, tys byl kurevnyk!
00:39:48 Já už o něm nechci nic slyšet! Kurevnyk!
00:39:52 Apostolku, ty jseš kamarád. Ne, ty jseš kamarád!
00:39:56 Ne, ty, jen si vzpomeň, jak jsi mi tenkrát pomohl s tou Štenclovou.
00:40:00 To už je dávno. Už jsem mohl bejt rok ženatej.
00:40:04 Pane čišnyku, ješte jednou! Prosím.
00:40:08 Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah
00:40:12 je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti,
00:40:17 bez celého toho erotického hlupství.
00:40:21 Cítili jsme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci.
00:40:25 V lásce to je naopak. Tam se pořád každej pokládá
00:40:29 za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky.
00:40:33 Takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě.
00:40:38 Láska je, pánové, příšerná služba! Jen nás rač pánbůh uchránit!
00:40:44 Tak prosím. Tady je to pivečko. Dekuju!
00:40:47 Tak na sdravi! Na zdraví!
00:40:50 Těch piv, co jsme za tu dobu vypili!
00:40:53 Těch soudku, co jsme vypili!
00:40:55 A těch slečen, co jsem za tu dobu měl! Jéje!
00:40:58 Marta, Marie, Helena, Zdena. Miloval jsem je v jiném pořadí,
00:41:01 na posteli, v mechu, v kapradí. Moment, okamžik, pomalu.
00:41:05 Sakra! Znovu.
00:41:08 Tak tohle je Helenka. Máchovo jezero, René Hubertus.
00:41:14 A tohle je Jitka. Vždycky to s ní bylo krásný.
00:41:17 Ta nikoho nezarmoutí.
00:41:22 Á, frau Polack. Něco mezi 40 a smrtí.
00:41:26 Velmi vášnivá! Vždycky měla pocit, že to je naposledy.
00:41:29 A kterápak jsi ty?
00:41:34 Ale ovšem, to je Anička. Promiň, že jsem tě hned nepoznal.
00:41:39 Ty, Adolfku, měli bysme zase nekdy udelat nějakej ten srand.
00:41:43 Ale ale, dámy, sem to nepatří.
00:41:47 To je Milena s Milenou.
00:41:52 Nechte toho, prosím, ano?
00:41:54 Snad je to krásné, ale trochu neobvyklé.
00:41:56 Nechte toho, prosím.
00:41:58 Dost. Dost. No tak, prosím dost.
00:42:01 Jak to dost? To je teprve pátá!
00:42:04 Pane cisnyku este dve!
00:42:06 Ach jo, Janička! A když ty nejsi Janička -
00:42:09 No no, divochu!
00:42:11 Co je tohle za šeredu? Jedeš pryč!
00:42:15 Ale Adolfku, vždyť to bylo tak krásný! Ne?
00:42:20 V životě jsem tě neviděl, sůvo! Kdo tě sem podstrčil?
00:42:24 Ve všem je bordel! Jé, bordel! To jo!
00:42:27 Dobře, ale já chci vidět Janičku. No jo, Janičku jsem nikdy neměl.
00:42:35 Nikdy jsem ji neměl. Zatracenej spratek!
00:42:41 Apostolku, já mám pro tebe dárek. Jakej dárek?
00:42:45 Takovou slečnu jednu. Slečnu jednu?
00:42:49 No, ale takovou jsi nikdy, rozumíš, nikdy! - ani v Řecku
00:42:54 ani v Jugoslávii, ani v Maďarsku neřku-li u nás, nikdy neviděl.
00:42:59 A jak to ty, Adolfku, chceš udelat, aby se mě ta slečna - já jí líbil?
00:43:04 Já mám plán, neboj se. Ďábelskej plán!
00:43:12 To je mý kosile. To já nevzal na telo.
00:43:15 To si musíš vzít, dělej.
00:43:18 To je ta dámsky blůzek. Neodmlouvej.
00:43:22 To je exkluzivní extravagantní dámská košile.
00:43:25 No vidýs, dámská kosile! Ale pánská sakra!
00:43:28 Vždyť mě už úplně zblbneš, vole! Kvůli tobě jsem si to vypůjčil.
00:43:32 Nech toho a dělej. Oblíkej se. Počkej, co to je?
00:43:38 Co? To nemáš nic jinýho?
00:43:40 To nosíš tohleto? Mám dlouhá na simu s ovečka.
00:43:44 Hele, kdyby sis náhodou někdy někde sundaval kalhoty,
00:43:48 tak zároveň s těma trenýrkama. Proč?
00:43:51 Já ti to jednou vysvětlím. Sako.
00:43:59 Ukaž.
00:44:02 Projdi se.
00:44:07 Pomalu ale! Když já pomalu -
00:44:11 Vypadáš jak milionářskej dandy, a chodíš jak popelář.
00:44:15 Hele, podívej.
00:44:26 No a jdu. Jdu? Pluju!
00:44:31 To mi neví-
00:44:34 Zapal si.
00:44:38 Pomalu, klidně. Nic se neděje. Elegantně.
00:44:42 Nebuď jak splašenej kůň. Neházej mně sirky na podlahu.
00:44:47 Krucifix! Elegantne řikáš!
00:44:50 Ale nějak musí sedět. Tohle nic není.
00:44:52 Lokty dolů! Lokty dolů. Zásadně ve společnosti,
00:44:55 mezi lidmi, v restauraci, zásadně lokty dolů.
00:44:58 A jak já delala jist pit? Ty nebudeš "delala jist pit",
00:45:00 ty se budeš tvářit nóbl a vznešeně.
00:45:03 Ukaž.
00:45:05 To je blbý tohleto.
00:45:08 To je dobrý. Ale víš, co to chce?
00:45:11 To chce doutník, vole.
00:45:13 Dej to pryč.
00:45:16 Dej si ho do toho druhýho koutku.
00:45:19 No, to je lepší. A teď se sedí a povídá.
00:45:21 Povídá se, hovoří. Já něco řeknu, ona něco řekne.
00:45:24 Já neco řeknu, já vim. Ty jí řekneš prd!
00:45:28 Protože neumíš česky. Pamatuj si to. Neumíš! Opovaž se.
00:45:31 Prd. Ty v nehorším můžeš sem tam udělat:
00:45:35 ZASMÁNÍ
00:45:39 Zkus to.
00:45:45 Apostolku, ty jsi pásl na Olympu kozy, ty jsi levoboček Diův!
00:45:51 Ty mě pochopíš, že se člověk touží stát aspoň na chvilečku bohem!
00:45:55 To je ono. Ještě ti ulížu vlasy a je to přímo nádhera!
00:46:00 Jsou totiž dva druhy lidí: autoři života a figury života.
00:46:04 Jedni hrají v životě text, který vytvořili sami,
00:46:06 a druzí hrají poslušně cizí text. Ale my dva patříme k těm prvním!
00:46:13 Apostolku, obrovsky ti to sekne. Viď!
00:46:32 No ovšem, to jsem věděl. Pan Lambrecht se svou bystrou tváří
00:46:38 Pan dirigent Ořechovský- Burský. Režisér operetky Žoužel,
00:46:44 komponista Fitchera a hudební kritik Jebavý.
00:46:48 Společnost!
00:47:01 No nazdar. Teď jim vyrazíme dech.
00:47:09 Brejle. Prosím tě, kam si sedneme?
00:47:13 Pojď na moje starý místo.
00:47:21 Sem ne, vedle. Promiňte, prosím.
00:47:28 Á, nazdar!
00:47:34 Dobrý den. Dobrý den.
00:47:35 Já jdu za tebou, Janičko. Ale jdi.
00:47:37 Protože by tě možná zajímalo. Je tady se mnou dirigent
00:47:40 athénské opery. Řek, víš? Byl v západním Německu
00:47:43 na koncertním turné a vrací se přes Československo domů.
00:47:46 Chtěl by si tady v Brně prostudovat partituru
00:47:49 Janáčkova Osudu. Prosím tě, jak ses k němu dostal?
00:47:53 No, to víš, jazykové potíže. Pan Achilles Apostolos rozumí
00:47:56 jen italsky a řeky a já trošku řecky umím.
00:47:58 Jo? Hmm.
00:48:00 Jestli chceš, Janičko, pojď si k nám na chvíli sednout.
00:48:03 Můžeš se ledacos dozvědět. Ale jak se s ním domluvím?
00:48:06 Vždyť ti říkám, že trošku řecky umím.
00:48:08 Ale já se s ním vůbec neznám. Já vás seznámím.
00:48:12 Třeba ho budu otravovat. Ale naopak, on bude rád,
00:48:15 když ho seznámím s tak chytrou dívkou.
00:48:17 Jdi!
00:48:19 Tak dobře. Ale chvilku to ještě musíš vydržet.
00:48:25 SPLÁCHNUTÍ
00:48:27 Samozřejmě, že řecky vůbec neumím. Zuřil jsem kdysi nad povinnou
00:48:31 řečtinou a v životě jsem ji taky nepotřeboval.
00:48:33 Snad s výjimkou deseti slov. A hle, nastal den, kdy 4 roky
00:48:37 otravného gymnaziálního studia obdržely konečně svůj smysl
00:48:40 a budou vykoupeny.
00:48:47 ZKOMOLENÝ JAZYK
00:48:49 ...Jana Malátová.
00:48:59 Mistr říká, že je velice šťastný.
00:49:07 No, nestyď se, Janičko. Mistr je velice skromný.
00:49:10 Jak vidíš, ještě je mlád, ale už je šéfdirigentem opery.
00:49:14 Zeptej se mistra, jak se mu líbí v Brně.
00:49:18 ZKOMOLENÝ JAZYK
00:49:25 Mistr říká, že se mu v Brně velice líbí.
00:49:28 Ale od té chvíle, co spatřil tebe, zdá se mu Brno krásnější
00:49:30 než sama Neapol, na jejíž pláže v mládí tak často jezdil.
00:49:35 Ano, mistr se ptá, čím se zabýváš.
00:49:38 Učím se zpívat. ZKOMOLENINA
00:49:47 Mistr říká, že prý nezná nádhernější povolání pro ženu,
00:49:51 než je zpěv.
00:49:55 Tak prosím. To je omyl, nic jsme neobjednávali.
00:49:57 Pán objednal. Co to stojí?
00:50:00 89,20.
00:50:09 Zeptej se mistra, co teď v Athénách dávají.
00:50:13 ZKOMOLENINA
00:50:18 Ano, ano. V athénské Královské opeře dává mistr především
00:50:23 antické řecké opery. Stará řecká opera je základem
00:50:27 pozdější evropské opery. To jistě víš. Znáš řecké opery, ne?
00:50:31 Řecké opery? No, tak trochu.
00:50:34 Kdo ví, co ten Apostolek pořád povídal, ale co na tom.
00:50:38 Hlavně, že já jsem tlumočil. Vymýšlel jsem si neexistující
00:50:41 řeckou operu a měl jsem radost z toho, jak se Janička
00:50:44 hbitě přizpůsobovala každému mému nesmyslu. Škoda, že to bylo
00:50:48 poprvé a naposledy, co se mi přizpůsobovala.
00:50:54 Co je s tebou? Co ti říkal? Mistr říká, že je zarmoucen,
00:50:57 jak málo se u nás dává řeckých oper a co prý ty na to říkáš?
00:51:01 Řekni mistrovi, že u nás všichni zpěváci řvou.
00:51:05 Mají vyřvanej hlas, a neutáhnou větší part.
00:51:08 Wagnera by taky neutáhli. Wagneros!
00:51:18 Mistr říká, že vypadáš jako zpívající Afrodité.
00:51:23 Jak ji vypodobnil antický malíř Sokratos.
00:51:27 Afrodité měla jako ty zlaté vlasy, modré oči a drobnou tvář.
00:51:33 Řekové si totiž představovali krásu právě opačnou, než jakou jim mohly
00:51:37 poskytnout jejich vlastní Řekyně.
00:51:39 Ne, Řekyně jsou krásné.
00:51:45 Mistr tvrdí, že tvá ústa se podobají květu Opthalcie.
00:51:50 To je květina, která roste na břehu Egejského moře.
00:51:57 Tvá chůze mu prý připomíná chůzi makedonských laní.
00:52:04 A tvé oči nedohledné hlubiny antických dějin.
00:52:12 Mistr by si prý rád poslechl tvůj hlas, Janičko.
00:52:16 Nemohla bys mu něco zazpívat? Ráda. Ale kde?
00:52:19 Kde.
00:52:23 No, víš, Janičko, že pro tebe všecko rád udělám.
00:52:26 Můžeme jít ke mně. Je tam piáno, já tě doprovodím a mistr Apostolos
00:52:29 si tě poslechne.
00:52:44 Tak si vezmeme taxíka, ne?
00:52:46 ZKOMOLENINA A ŘEČTINA
00:52:51 On nechce, že prý se doma najezdí autama až až. Hlupák.
00:52:54 No dovol, proč hlupák? On není jako ty. On je přesycen,
00:52:57 kdežto ty jseš furt nedosycenej. Prosím tě!
00:53:00 Tak pojedeme tramvají, ne?
00:53:05 Tramvajos omnibuses?
00:53:12 Betonos! Co je? Co ti říkal?
00:53:16 Mistr říká, že takhle aspoň pozná český lid hodně zblízka.
00:53:21 Aha.
00:53:26 KLAVÍR
00:53:36 ZPĚV
00:54:01 Mistr říká, že prý máš překrásný fond.
00:54:05 Výborný materiál! Ale naneštěstí prý nemáš nejlepšího učitele.
00:54:10 No ne? Jak on to pozná? To je přece úplně tak!
00:54:14 Kdybych já měla pořádnýho učitele. Ale tady u nás...
00:54:18 ZKOMOLENINA
00:54:24 Potřebuješ prostě, jak říká mistr, dostat ten hlas víc dopředu,
00:54:29 do hlavy, rozumíš? Ano.
00:54:32 Ano.
00:54:40 Mistr říká, že jsi velmi muzikální.
00:54:43 Ano, řekl doslova raros musicalos, to znamená vzácně muzikální!
00:54:48 Jo. A prý se za tebe přimluví,
00:54:50 aby sis mohla zazpívat přímo v Athénách. Ano.
00:54:53 Ovšem chce tě ještě slyšet. Máš ještě zazpívat.
00:54:57 Tak sem nahraj toho Mendelssona.
00:55:00 Janičko, já už ti nic nenahraju. Jsou 4 hodiny, bohužel musím
00:55:04 někde být. Prosím tě, to si nemůžeš odložit?
00:55:07 Pro mě je to velice vážná záležitost. Opravdu.
00:55:10 To bych moc ráda věděla, co by to mohlo být za záležitost.
00:55:13 Podívej se, to chápu, že chceš tady mistrovi ještě něco zazpívat.
00:55:18 Tak tu zůstaňte. Já proti tomu vůbec nic nemám.
00:55:26 Maestro! ZKOMOLENINA
00:55:33 Já neco zařidyt, za 4 hodyna vrátim.
00:55:40 La commedia!
00:55:47 Anekdota je u konce.
00:55:57 Adolfe! Ale to snad není - nazdar!
00:56:02 Co tady děláš? Já jdu za tebou.
00:56:05 Ale to je báječný. Ale já si musím něco zařídit.
00:56:09 Ty se na mě zlobíš? Ale kdepak!
00:56:11 Ale zlobíš, já vím. Já byla tak hloupá.
00:56:13 Prosím tě, promiň mi to. Víš Adolfe, já nejsem zvyklá
00:56:16 hned tak napoprvé, víš? Vždyť to je taky tak správně.
00:56:20 Ne, není. Já jsem si to, Adolfe, všechno promyslela.
00:56:23 Já jsem myslela celou tu dobu na tebe, co jsme se neviděli.
00:56:26 A já ti chci dneska udělat radost. Ty jsi andílek!
00:56:29 Adolfe, ty jsi měl pravdu. Když člověk miluje,
00:56:32 tak miluje pořádně. Dá všechno stranou a jenom ty svoje city.
00:56:36 Já jsem se rozhodla, že dneska budu tvoje. Pojď.
00:56:40 To je ohromný! Jenomže možná, že jsi měla
00:56:44 víc pravdy posledně než teď. Jak to?
00:56:47 Podívej se, čím víc o tom přemejšlím, ty jsi měla pravdu.
00:56:52 To je strašně krásná představa, že bychom my dva byli spolu.
00:56:55 Ale možná daleko krásnější je, když po tom oba dva jen toužíme.
00:56:59 Na lásce je nejhezčí ten začátek. S láskou se nemá pospíchat.
00:57:03 Člověk miluje nejvíc, když po tom jen touží.
00:57:05 Já tě chci. Ano, hned, teď. Tak fajn.
00:57:10 Prosím tě, mohla bys tady na mě chvíli počkat?
00:57:13 Já jsem hned zpátky, jo? To je moment.
00:57:37 ODBÍJENÍ HODIN
00:58:36 Taková pěkná ženská! Já jsem nemohl myslet než na ty dva, co dělají.
00:58:40 A pořád jsem si dělal naději, že Apostol je nešika
00:58:45 a že snad k ničemu nedošlo.
00:58:48 Ptáte se, proč jsem s tím nápadem vůbec přišel?
00:58:51 Proč jsem to všechno spískal? Toužil jsem Janu trápit
00:58:54 a vystřelit si z ní. Potrápit ji i sebe.
00:58:57 Protože to všechno bylo lepší než to nic, které mezi námi bylo.
00:59:01 Poznal jsem, že člověk nikdy nezná míru svého citu.
00:59:05 Já jsem to sám nevěděl. Já jsem tím byl zaskočenej,
00:59:09 když jsem si najednou uvědomil, jak na Janu beznadějně žárlím.
00:59:16 Žárlil jsem jako Othello. Chtěl jsem to se sebe setřást,
00:59:20 ale nešlo to.
00:59:32 KROKY
00:59:45 Apostolkovi jsem to nemohl udělat. Byl to kamarád.
00:59:55 Jeden fernet. ZAKAŠLÁNÍ
01:00:02 Jejej! Ty jsi tady? Ano, já jsem tady.
01:00:07 Já jsem vás slyšela! Oba! Co jsi slyšela?
01:00:10 Všechno. Dva fernety.
01:00:13 Jeden fernet! Byla jsem u tvých dveří!
01:00:16 Ty zvíře! Ty zrádce! Počkej, co jsi slyšela?
01:00:20 Ještě se ptej, ty zvíře! Jano, nebij mě, život mě bije víc.
01:00:27 Abys věděla, já jsem ten nejnešťastnější člověk na světě.
01:01:28 Život je paradoxní. Naše činy získávají opačný smysl,
01:01:33 než jaký jsme jim předem přisoudili.
01:01:36 Chtěl jsem sebe pobavit, Janě se pomstít,
01:01:39 Apostolka učinit šťastným. Nepodařilo se ani jedno, ani druhé,
01:01:45 ani třetí. Adolfku, ty jsi kamarád!
01:01:50 To neny ženská! To je, to je - Ta má to maso - to neny -
01:01:56 to je květina.
01:02:02 Tak vyprávěj, Apostolku, vyprávěj.
01:02:04 Já - já musela mlčet. Mi nařidyla.
01:02:08 Tak stojim, mlčim.
01:02:10 Nyc neřikam, ona nyc. Tak ji tak chytym.
01:02:15 Ona nyc, tak ji polibim.
01:02:18 Ona nyc, tak jsem ji vzal a nesnul -
01:02:25 a ona mi řikala - ona neveděla, že já rozumim česky -
01:02:29 tak mi řikala, takový věci mi řikala!
01:02:33 Co ti říkala Apostolku? Adolfku, to se nedá povidat,
01:02:37 co mi povidala. Povídej, Apostolku, povídej.
01:02:41 Ona -
01:02:43 ona byla to -
01:02:46 jak se řiká - ona ješte nykdy neměla chlapa -
01:02:51 Panna. Řikala - jedyný já a potom ješte
01:02:54 povidala, že na mě čekala celou tu život,
01:03:00 a že nemuže nykoho už mít rada.
01:03:05 A ona pak ležela a řikala, já vím, že nerozumiš česky,
01:03:13 tak já mužu mluvit. Tak ržikala. Ta toho naržikala.
01:03:17 Ona mi povidala, Apostolku, já nechci malý láska,
01:03:26 já chci jen velký láska. A potom mi řikala, Apostolku,
01:03:30 já vim, že na mě zapomeneš, ale to mne nevadý.
01:03:36 Tak jsi spokojen, Apostolku? Adolfku, já tu Janyčku
01:03:42 ješte musim mít! Ty mi ji ještě musíš dát. Pujčit.
01:03:50 Tak to už, Apostolku, nepůjde. S tím je konec.
01:03:56 Dirigent Achilles Apostolos, pan dirigent, maestro Achilles
01:04:02 Apostolos odjíždí časně ráno do Prahy
01:04:07 a odtamtud rovnou do Athén!!! S trenýrkama.
01:04:14 Když Adolfku, já tu Janyčku musim mit!
01:04:18 Já ji musim chtýt!
01:04:22 Já jí řeknu pravda a sám.
01:04:28 To bych ti, Apostolku, neradil.
01:04:35 Teda holky, dneska to bylo vážně k nepřežití!
01:04:43 -Tak jsme domluvený, jo?
-Tak fajn. Ahoj!
01:04:50 Slečno! Vy nepamatujete na já?
01:04:56 To jsem já. Já!
01:05:02 Počkejte.
01:05:04 Holky! Holky, zachraňte mě! SMÍCH
01:05:33 Adolfku, že neco udeláš? A ten slečna, ten malý Janyčka,
01:05:41 holčička musim mít.
01:05:46 Adolfku, já nemužu any spát any jist any pit! Any nyc!
01:05:53 Adofku, já nemužu žít! Janyčko, malá holčičko!
01:06:00 A tak jsme byli nešťastní oba. Milovali jsme hloupou
01:06:05 a povýšenou holku. A Jana?
01:06:09 Já jsem se těšil, že se bude aspoň trápit.
01:06:12 Když její dirigent navždycky odejel.
01:06:15 Ale kdepak.
01:06:18 -Ty věříš v lásku na první pohled?
-Náhodou já jsem včera viděla
01:06:22 moc hezkýho kluka. Dokud to člověk nepozná,
01:06:25 tak sám neví. A ty jsi to poznala?
01:06:27 Hmm. Dámy a pánové, Jana je zamilovaná!
01:06:32 No a? To je to nejhezčí, co může bejt.
01:06:35 -To je ten tvůj dirigent?
-Prosím tě, jaký to má smysl
01:06:37 milovat na dálku? To přece nikam nevede!
01:06:40 Kam by to mělo vést? Já po něm nic nechci.
01:06:42 Chápete to, holky? Závidíš.
01:06:45 Ale mně to stačilo na celý život.
01:06:53 Lambrecht jako vždycky, pan dirigent Ořechovský - Burský,
01:06:58 ty další už nemusíme představovat. Protože teď ji už vůbec nezajímají.
01:07:04 Zato ke mně se chová daleko lépe než kdykoli předtím.
01:07:08 Ta ctnostná bytost se přede mnou vůbec nestyděla.
01:07:12 Byla ke mně laskavá jako perská královna k eunuchovi,
01:07:15 který po ní uklízí lože. Vždyť já jsem po ní to lože
01:07:19 vlastně opravdu uklidil.
01:07:22 No, podívejte se!
01:07:27 Ahoj. Nazdar, Janičko!
01:07:29 Taky už jdeš?
01:07:32 Tak co, Janičko, máš od něj zprávy?
01:07:36 To víš, že mám. Píše ti?
01:07:38 Píše. Často?
01:07:41 No, občas.
01:07:44 Nepíše, viď? Ne moc, ale píše.
01:07:48 A náhodou moc krásný dopisy!
01:07:53 Ale já mu to stejně neřeknu. Co mu neřekneš?
01:07:55 Neřeknu. Dobře, ale co?
01:07:58 No, že s ním budu mít dítě.
01:08:02 Dítě? No, ano!
01:08:05 Ty s ním budeš mít dítě? Hmm.
01:08:08 Počkej, počkej, stůj! Jak je to dlouho?
01:08:12 Už 3 měsíce, a nic. Jéje, to je neštěstí!
01:08:17 Proč neštěstí? Ty si myslíš, že si tě vezme?
01:08:20 Já nevím. Copak můžu obtěžovat takového člověka?
01:08:24 Co si o mně myslíš? A vůbec, já jsem to sama chtěla.
01:08:27 Tak promiň, Janičko, já jsem to tak špatně nemyslel.
01:08:29 Jen kdybys potřebovala pomoct, já bych to nějak zařídil.
01:08:32 Co? Ty bys mu chtěl něco psát? To ne, do toho se mi nesmíš plést.
01:08:36 Ale ne, já myslel, že bych ti zařídil -
01:08:39 nějak se toho dárku zbavit.
01:08:41 Přece s tím nezůstaneš sama. To je moje věc.
01:08:44 Tvoje věc. Já jsem vás seznámil, tak mám jakousi zodpovědnost.
01:08:47 Tu nech klidně na mně. Já ti chci pomoct.
01:08:51 To jsou věci, do kterých ti vůbec nic není!
01:08:53 Ale je! Protože já jsem vám půjčil svůj byt.
01:08:55 Tak jsi nám ho nemusel půjčovat! Promiň, ale já nevěděl,
01:08:58 že kromně zpívání projevíš tak horlivě ještě jiné schopnosti.
01:09:01 Ty mě chceš urážet? Tak na to si vyber někoho jinýho.
01:09:08 Tak ji vidíte. Já jí chci pomoct, a ona se urazí.
01:09:12 Přece v sobě nebude vraždit plod své svaté lásky!
01:09:17 Své největší lásky. Ta pyšná dívka přebývající
01:09:21 v nejvyšších poschodích domněnek a nadějí.
01:09:24 To ubohé stvoření!
01:09:29 -Jano, ty jseš blbá, že si to chceš nechat.
01:09:32 -To je fakt. Proč blbá, prosím vás?
01:09:35 -Blbá. Chudinka jseš!
-Teprve budeš. -Fakticky!
01:09:38 Proč chudinka?
01:09:41 Byla hrdá jako světice.
01:09:45 Milovala svou lež a šla za svým klamem jako náměsíčná.
01:09:57 Byla ubohá. Ale byla šťastná ve své ubohosti.
01:10:02 -Nedivila bych se, kdyby to byl černoch.
01:10:05 -Nebo Arab.
-A ještě je nafoukaná.
01:10:07 -Bacha, už jde.
-Jak se nese.
01:10:11 -Ahoj, Jani! Ahoj.
01:10:13 Tak co, kdy pro tebe přijede? To víš, on by chtěl,
01:10:16 abych za ním přijela, ale není to tak jednoduchý.
01:10:21 Byla pitomá! Ale byla i čistá ve své pitomosti.
01:10:27 Malátová, Malátová! Býváte čím dál méně připravená.
01:10:34 Myslím, že s navazováním kontaktů s významnými osobnostmi
01:10:38 jste začala poněkud nerozvážně a brzy.
01:10:49 A já jsem po ní toužil čím dál tím víc.
01:10:53 Říkal jsem si, že nevýhodná situace svobodné matky
01:10:56 mi ji nakonec nahraje.
01:11:01 Panebože! Proč jsi mně toto přichystal?
01:11:11 Maminečko, tak už se nezlob.
01:11:24 Odjezd!
01:11:53 Pardon.
01:11:56 Dobrý den. Dovolíte, prosím? Prosím.
01:12:08 Nezlobte se, milostivá, že vás oslovuji.
01:12:12 Vy jste matka Janičky Malátové?
01:12:16 Vy ji znáte? Znám, znám.
01:12:21 Proč pláčete? Máte tak krásnou, chytrou a nadanou dceru.
01:12:27 Nadanou, ale na co? Kdybyste věděl!
01:12:31 Já vím všechno, madam. Jak to?
01:12:34 Ale prosím vás, to vědí všichni. Celá konzervatoř, celé Brno!
01:12:41 Taková hanba! Ale neplačte, milostivá.
01:12:44 Já jsem Janiččin přítel. A proto také váš.
01:12:47 Přítel. Ano. Já ji miluji.
01:12:51 Vy jste - tedy ten dirigent? Ne, ne. Bohužel ne, já ne. Bohužel.
01:12:58 Já s ní mám skoro takové trápení, madam, jako vy.
01:13:03 Směl bych vás pozvat do jídelního vozu, prosím?
01:13:08 Vy jste strašně hodnej člověk, opravdu.
01:13:12 Jestli je někdo hodnej člověk, tak vy, madam.
01:13:15 Věřte mi, že Janička má po vás zdravé jádro. Na mou duši.
01:13:21 Ona je taky na vás celá podobná. Má po vás krásnou tvář,
01:13:25 oduševnělou postavu, ano, je po vás. A proto věřím,
01:13:31 že nakonec všechno dobře dopadne.
01:13:34 Víte, madam, láska, myslím skutečná láska, zmůže všechno.
01:13:41 Když má člověk někoho rád, tak mu odpustí.
01:13:45 Já jsem jí odpustil. Vy jste strašně hodnej člověk.
01:13:48 Podívejte se, milostivá paní, on to byl krásný člověk.
01:13:52 A velký umělec. Jak on k ní dovedl promluvit.
01:13:59 A co on jí říkal za věci! On ji přirovnával k egejským laním
01:14:04 a květům Ophtacie a -
01:14:07 To víte, to takovému dítěti, jako je Janička,
01:14:11 dovede zamotat šišku, tedy hlavu.
01:14:16 -Já ji zabiju!
01:14:19 -Tato, nech si to tady od pana doktora vysvětlit.
01:14:23 -S nějakým černochem! S Řekem.
01:14:26 S Řekem nebo s Japoncem, to už je mi fuk!
01:14:31 A vy byste si ji vzal?
01:14:37 Víte, co jste? Trouba!
-Tato.
01:14:41 -Tak nejste trouba.
01:14:48 Pojďte to zapiť!
01:14:51 A vy byste si ju opravdu tento? To by vám nevadilo?
01:14:58 To máte tak. Já sám bych jí to nikdy neudělal.
01:15:02 Já na děti moc nejsem, víte? Ono to křičí, zlobí to.
01:15:05 Já na to nemám prostě nervy.
01:15:08 Ono mně to přišlo docela vhod, že to ten Řek udělal za mě.
01:15:16 A pak, víte, po mně by to dítě nebylo moc hezký.
01:15:20 Od toho Řeka bude vypadat jak řeckej bůh.
01:15:23 Adolf, kurva, ty se mi líbíš! Jako Apollon!
01:15:27 Víš co? Říkej mi tatínku! Tatínku!
01:15:33 Ne, počkej! Říkej mi fotr! Fotr!
01:15:38 A já jsem fotr, ty jsi fotr! SMÍCH
01:15:44 Adolfe? Janičko?
01:15:48 Mluvila jsem s našima. Co sis to dovolil, ty chudáku?!
01:15:51 Ty si myslíš, že máš na mě právo?
01:15:59 Tak já, že nemám právo? Ona mě svým jednáním nutí
01:16:03 přímo k tomu nejdrastičtějšímu. Teď se pozorně dívejte!
01:16:10 Tak abys věděla, otcem tvýho dítěte jsem já!
01:16:13 Ty ses zbláznil! Žádnej řeckej dirigent neexistuje!
01:16:16 Chceš mě pobavit? Kdo jinej by to tedy byl?
01:16:18 Kdo? Můj výtvor, kterej jsem si sám vymyslel, udělal a vymodeloval,
01:16:22 jako se modeluje socha. Jako se plácá sněhulák!
01:16:25 Co je ti? To ti mám věřit? Já jsem ho naučil sedět, stát,
01:16:28 chodit! Oblíkl jsem ho a mluvil jsem místo něj.
01:16:30 Kdo by to tedy byl? Obyčejnej řeckej partyzán
01:16:33 v důchodu. Můj nástroj a loutka. Past, kterou jsem nastražil
01:16:37 na tvou pýchu!
01:16:39 Jestli je to pravda -!
01:16:43 Jestli je to pravda, tak tě zabiju!!!
01:16:48 Já tě donutím, aby ses přesvědčila.
01:16:52 Je to moje dýte, ja budu otec. Nesmysl.
01:16:56 Otec je athénský dirigent, a ne ty.
01:17:00 Jen si vzpomeň, jak jsi dopadl u tý konzervatoře.
01:17:04 Adolfku, já z toho zbláznym!
01:17:07 Já mám ten malý Janyčka pořád víc rád.
01:17:11 To mi ješte žádný ženská neřikala, že na mě čekala celý život!
01:17:16 Že nemuže nykdy už nykoho moct mit ráda!
01:17:20 Ona řikala, že láska, to je - neco velikýho!
01:17:24 Ona řikala, že nechce malý láska mít! Že chce mít velký láska!
01:17:29 Ne!!! Co to bylo?
01:17:33 Podívej se.
01:17:44 Janyčka!
01:17:46 Moje Janyčka!
01:17:54 Ne, ne, to není hrob Jany Malátové.
01:17:59 Naopak, to je hrob paní Cerkitidesové.
01:18:03 Umřela chudinka malá asi rok po tom,
01:18:06 co se Apostolek vydával za athénského dirigenta.
01:18:10 A Apostolka vám úplně přestal bavit život.
01:18:15 Kupodivu jeho žena byla asi jeho největší láska v životě.
01:18:21 Neměl tady stání, a tak jsem ho ztratil.
01:18:24 Pase už asi zase pod Olympem kozy.
01:18:28 A já mu pečuju tady o tenhle hrob.
01:18:32 A je mi bez něj smutno, řeknu vám.
01:18:35 Jestlipak si taky někdy vzpomene na mě.
01:18:38 Jo, a kde je hrob Jany Malátové? Vůbec nikde.
01:18:43 Snad si nemyslíte, že jsem měl to srdce prozradit jí,
01:18:46 že athénský dirigent vůbec neexistoval.
01:18:50 Tu tragédii jsem si vymyslel jenom proto,
01:18:53 abych udělal radost vaší touze po krvi.
01:18:59 Vy uplakané, a přitom sadistické obecenstvo!
01:19:04 Ale se mnou, dámy a pánové, se mnou to bylo horší a horší.
01:19:09 Čím dál tím víc. Kdybych tenkrát neměl ten pekelný nápad,
01:19:13 darovat Janu Apostolkovi, možná, že bych na ni dávno zapomněl.
01:19:18 Ale takhle?
01:19:20 Slyšel jsem o ní klepy, vlastní výčitky svědomí
01:19:24 mně ji ustavičně připomínaly a nakonec i ten malej.
01:19:30 Díky svému žertu stal jsem se neviditelnou součástí jejího života
01:19:34 Byl jsem vpleten do jejího osudu. Patřili jsme teď opravdu k sobě.
01:19:40 Byla to teď opravdu moje Jana. A já bez ní nemohl žít.
01:19:47 Jano! Nazdar. Co tady děláš? Ale chtěla jsem jít s malým
01:19:51 trochu na vzduch. Na hřbitov?
01:19:54 Tady je líp než v parku. Není tady tolik lidí.
01:19:57 Ty se vyhýbáš lidem, Jano? Ne.
01:20:00 Vypadáš unaveně. To víš, musím ho o půl šestý
01:20:03 dávat do jeslí. Skoro se nevyspím. Ale podívej se na něj.
01:20:07 Kuk.
01:20:09 To je krásnej kluk! Viď? Celej táta!
01:20:15 Janičko, já bych uměl mít to dítě rád, i když není moje.
01:20:20 Adolfe, už zase? Ale já myslím na toho malýho.
01:20:23 Potřebuje přece tatínka. On má tatínka.
01:20:26 Ale ty potřebuješ vedle sebe muže, ne?
01:20:31 Adolfe, já nepotřebuju žádný soucit.
01:20:34 Přece víš, že jsem tě měl vždycky rád, Janičko.
01:20:38 No, já tě mám ráda taky, ale jako kamaráda.
01:20:41 Nic víc bych nemohla. Tak se s tím smiř.
01:20:54 Já jsem to všecko spískal pro svoje pobavení.
01:21:00 Já jsem byl bůh tohoto příběhu.
01:21:07 Ale jak truchlivý bůh!
01:21:13 ŠTĚKOT
01:21:17 Už jdu, děvenko. To víš, že jo.
01:21:23 Jediná ženská bytost, kterou můžu s čistým svědomím doporučit.
01:21:28 Pojď.
01:22:05 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2011
Hlavním hrdinou ironického, komorně laděného příběhu neopětované a beznadějné lásky je muž středních let Adolf, vyprávějící o největším neúspěchu svého života. Zamiloval se do devatenáctileté studentky operního zpěvu, avšak ta má oči jen pro takové muže, kteří mají svá pevná místa v uměleckých kruzích. Zhrzený milovník vymyslí neblahý žert: vnutí ji do postele svého řeckého kamaráda, dělníka Apostolka, kterého vydává za dirigenta aténské opery. Dívka se do této iluze opravdu zamiluje…
Předlohou hořké komedie režiséra Antonína Kachlíka byla jedna z povídek ze sbírky Směšné lásky Milana Kundery. Ten v těchto dnech slaví své 90. narozeniny, a při této příležitosti uvádíme filmovou adaptaci díla tohoto jednoho z největších současných světových spisovatelů. Vedle představitelů hlavních mužských rolí Miloše Kopeckého a Pavla Landovského v tomto filmu zazářila i představitelka paní Štenclové Jiřina Jirásková.
