Miroslav Horníček a Jana Hlaváčová v české komedii o moderním Faustovi a půvabné čertici (1959). Dále hrají: J. Sovák, V. Brodský, R. Hrušínský, J. Smejkalová, F. Miška a další. Scénář F. Daniel a M. V. Kratochvíl. Kamera J. Šafář. Režie Zdeněk Podskalský
00:03:36 Napravo vidíte Faustův dům, který dnes patří nemocnici.
00:03:42 Pověst říká, že zde bydlel se životem nespokojený doktor Faust.
00:03:52 Faust upsal svou duši ďáblovi, a ten ho odnesl dírou ve stropě.
00:03:57 Stopy po díře ve stropě jsou vidět dodnes.
00:04:02 Příběh je samozřejmě vymyšlený. Každá doba má své Fausty.
00:05:09 -Co je?
-Co by bylo? Pátek. Máš vizitu.
00:05:16 -Tak vidím, že jsi skončil, co?
-Definitivně.
00:05:22 No jo, ten závěr může napsat každý osel.
00:05:26 Tak jsem to přečetl. Ten 3. exemplář dostaneš zítra. To je senzace.
00:05:33 To až uvidí ten akademik, tak omdlí.
00:05:41 Ty ses zbláznil.
00:05:45 -To je případ pro psychiatrii.
-Nejen tenhle.
00:05:52 A co řekneme jeho ženě?
00:05:55 Jako vždy. Že se vrátí, bude chodit do hospody, sázet sportku...
00:06:06 Váš smrťák, pane asistente.
00:06:10 -Už jdou na vizitu.
-Doufám, že je bez cukru.
00:06:14 Já vím, myslíte na mě pořád...
00:06:20 -Interna. Pane doktore, zase ona.
-Kdo?
00:06:26 -Ta, co neříká jméno.
-Řekněte, že jsem umřel.
00:06:31 Nebojte se, u toho nebudete.
00:06:49 -Marie! Máš dnes večer čas?
-Kdybys přišel před měsícem...
00:07:00 -Mám besedu. Nevzala bys to za mě?
-V žádném případě.
00:07:07 -Proč?
-Mám rande. Víš vůbec, co to je?
00:07:14 -Člověk je jen klubko žláz.
-Ty už jdeš domů?
00:07:19 Aha, ono je dopoledne...
00:07:55 -Co je vám, pane asistente?
-Nejhorší je soucit.
00:08:02 Buď je zbytečný, pak otravuje, nebo je oprávněný a pak obtěžuje.
00:08:09 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:08:14 -Promiň, ale...
-Už ses někdy topil...?
00:08:18 -Ne. Koupu se jen ve vaně.
-Představ si moře. Spadneš do něj
00:08:25 a topíš se... Kolem plavou hadry, slupky, melouny... A jsou spokojený.
00:08:37 Takové pocity máme občas každý. Když tě to napadne, nemysli na to.
00:08:46 Ve vesmíru každé 3 minuty zanikne 1 slunce.
00:08:50 -Moc kouříš.
-Lidi ukradnou kružítko,
00:08:55 pak si ho píchnou do břicha, a my jim neumíme léčit ani rýmu...
00:09:06 Nemůžu poslední dobou vidět lidi.
00:09:12 Je to jako mucholapka. Jdeš, jdeš, a nemůžeš se hnout z místa...
00:09:31 -Další. -Je tu ta...
-Ať jde dál.
00:09:36 -Ale je to ta...
-Ať jde dál! -Prosím.
00:09:42 -Dobrý den. Pane doktore...
-Svlečte se.
00:09:48 -Úplně?
-Ne, stačí napůl.
00:10:00 Není mi nějak dobře. Píchá mě tady a někdy vypadám na smrt nemocná.
00:10:07 Ale hlavně jsem přišla, abyste si mě všimnul.
00:10:11 Nemám čas na hlouposti.
00:10:15 -Pane doktore...
-Nahoru! Ramena dolů!
00:10:21 Na ten rentgen bych se nespoléhala.
00:10:24 -Nadechnout! Nedýchat!
-A co když... mi vůbec nic není.
00:10:32 -Pak zbytečně plýtváte zařízením.
-Vás nemrzí hledat jen to pokažené.
00:10:41 -...a vyhýbat se všemu, co je hezké?
-To je povolání.
00:10:49 -Oblečte se.
-Nejste zvědavý, proč jsem přišla?
00:10:56 -Čekají další, a vy jste zdravá.
-Já jsem taky případ, pane doktore.
00:11:01 -Další!
-Vy mě vyhazujete?
00:11:06 Pane asistente, večer je ta beseda v Bednářské ulici.
00:11:11 -Děkuji.
-Myslím, že se ještě uvidíme...
00:11:16 Další!!
00:11:20 -Za chvíli ho máš v ordinaci.
-Záleží na tom, o koho jde..., viď.
00:11:28 S dovolením.
00:11:39 Wágnere, existují počítače, které si samy najdou lepší postup...
00:11:47 To je strašný. Počítače mají paměť.
00:11:52 A lidi jednají podle stejných impulsů jako před 10 000 lety.
00:11:59 A rozum, na kterém si tak zakládají, používají tak 1 hodinu denně.
00:12:07 Zachraňujeme životy a pak se děsíme. No, psychiatře, co s chybou v hlavě?
00:12:16 Jak daleko jsi od zaříkávání ďábla?
00:12:19 Člověk je klubko žláz.
00:12:21 Člověk se narodí a je odsouzen k nedokonalému životu.
00:12:28 -Ale drží se. -Jak to víš?
-Nechte toho, prosím vás!
00:12:38 -Pane asistente!
-Dior...parfém, 195 korun.
00:12:47 No, vidíš.
00:12:50 Abych nepokazil kruh pitomostí, budu přednášet vědychtivým starcům
00:12:59 o všemohoucnosti naší slavné vědy.
00:13:05 Příčiny halucinace, schizofrenie atd. se hledaly...
00:13:12 v nadpřirozených silách. Středověk měl za viníka ďábla.
00:13:20 Nemocného zaříkávali, vykuřovali, zvonili na zvon.
00:13:26 Ďábel zasahoval do všeho. Nepatrný úkaz byl zlým znamením.
00:13:33 ZAVRZÁNÍ KAMEN
00:13:37 Pochopitelně. "Ďábelské zásahy" přicházely náhle... neočekávaně.
00:13:50 A... lidé nacházeli výklad pouze ... v nadpřirozenosti.
00:13:58 Dnešní věda nehledá důkaz v pověrách, ale... ve skutečnosti.
00:14:08 Věda věří, že vše rozřeší. Věří v život.
00:14:15 Dobrý lékař musí být optimista.
00:14:35 Je to hlavní pojistka. Za půl hodiny přijedou.
00:14:42 Kterej čert...!
00:15:36 HLASY NA ULICI
00:15:40 ...nejdřív střílel Franta...
00:15:47 ...představte si, koukal mu jen zadeček. A já nemohla...
00:15:56 Je z učitelské rodiny... ale můj Pepíček...
00:16:01 SMÍCH
00:16:11 ĎÁBELSKÝ SMÍCH
00:16:38 KOČIČÍ ZAMŇOUKÁNÍ
00:18:06 ZAHŘMĚNÍ
00:19:04 Dobrý večer!
00:19:20 Chcete mě dát vyhnat? Vyhoďte mě aspoň sám!
00:19:27 -Nebo se bojíte?
-Kdo jste?
00:19:30 Že se nestydíte! Podívejte se pořádně!
00:19:37 Já vás neznám. ZAHŘMĚNÍ
00:19:42 To je škoda. Udělala jsem pro to, co jsem mohla.
00:19:48 Ta kočka, jak... A vy jste se...
00:19:57 Že byste vy...? Doktor v atomovém věku... že byste věřil,že...?
00:20:07 V poslední době jsem trochu... Proč vám to vykládám?
00:20:16 ZAHŘMĚNÍ
00:20:20 Jste aspoň trošku rád..., že jsem přišla?
00:20:24 -Všimla jsem si, že vám je smutno...
-A vy už za mnou dlouho...?
00:20:32 To je ta díra, co Faust tudy...? To bych byla neřekla!
00:20:41 -To vy?
-Já? To tu nebylo?
00:20:47 -To asi prosakuje, když prší.
-To je zajímavé...
00:20:54 Nevadí vám, že jako doktor si vás můžu vysvětlit?
00:21:02 Trošku, ale zvyknu si. Vy jste jinak asi hodný člověk.
00:21:13 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:21:23 -Buď zdráv. Jdu tě léčit.
-Prosím tě, jak je to při těch...
00:21:33 ...při těch halucinacích. To už je schizofrenie nebo jen...?
00:21:40 Pojď se mnou chodit po chodbě.
00:21:43 -Co je?
-Nemůžu jít zpátky.
00:21:47 -Co se klepeš?
-Já nebyl v pokoji sám...
00:21:54 Jo ták! Proč to neřekneš rovnou?
00:22:05 Jdi tam... jako by nic a pozdrav.
00:22:25 Dobrý večer ve spolek!
00:22:31 -Co je to za vtipy!
-Vidíš tu kočku? -Co s ní?
00:22:37 Myslím, že jde o příznaky schizofrenie nebo tak něco...
00:22:47 ZAMŇOUKÁNÍ
00:22:52 Tak povídej. Máš stavy úzkosti? Sedni si! Pronásleduje tě někdo?
00:23:03 Chceš se napít? Bojíš se přejít ulici... Prosím tě, sedni si!
00:23:10 Víš, co je hrůza? Čistá hrůza! Hrůza sama o sobě?
00:23:17 Udělej takhle...
00:23:19 -Neblbni!
-To je přepracovanost. Bolí tě tady?
00:23:26 Znáš ten pocit, když ti dá zubař injekci?
00:23:32 Ten pocit mám všude.
00:23:37 -No to bude...
-Nedovedu se pro nic nadchnout...
00:23:42 Ničemu nevěřím, vidím jen to špatné.
00:23:47 V lidech, v tom, co napíšu... Jako by mi bylo 100 let.
00:23:53 To máš v noci nebo i ve dne? Podívej, jsme oba doktoři.
00:24:01 Mohl bys skončit u nás na cvokárně. Jediná terapie je louka, lesy,
00:24:12 skřivánek... Mimochodem, kdy jsi viděl naposledy ženskou?
00:24:22 -Teď tady seděla.
-Tvoje představa.
00:24:27 -Pak se proměnila v kočku...
-Počkej. Mladá? -Ano.
00:24:33 -Hezká?
-Ano. -Ježišmaria!
00:24:37 -Slyšels?
-Co?
00:24:45 -To je typické...
-Bojím se jen, že se zblázním.
00:24:51 To nic není...U intelektuálů je to běžné. Nemysli na to.
00:24:59 -Revolver nemáš?
-Ne.
00:25:06 Tohle ti zabavím a tohle spolkni.
00:25:16 Bude ti po tom jako po koňaku. Myšlenky se rozplynou...
00:25:24 Prostě docela příjemný pocit. Tak já jdu. Na nic nemysli,
00:25:32 jeď na Karlštejn, vem s sebou slečnu, povídej jí nesmysly...
00:25:42 -A co když se to vrátí?
-Tak to ignoruj a zavolej mi.
00:25:48 Ale vážně...!
00:26:27 Jsem tu sám, jsem tu sám... jsem tu sám.
00:26:36 Jste tu sám.
00:26:39 Jsem tu sám! Sám... a můžu si sednout, kam chci.
00:26:48 A co když ne?!
00:26:54 Takhle se zjevoval ďábel, že? A vždycky v ženské podobě!
00:27:01 -Vždycky ne. Co Mefistofeles!
-To si Goethe předělal.
00:27:06 -Možná to byla ona?
-Mýlíte se, ďábel ve skutečnosti...
00:27:15 Ve skutečnosti...?
00:27:21 Tak musíme jít. Připravte se.
00:27:29 Vemte si pyžamo! To je zvláštní, muži vždycky tak znervózní, když...
00:27:37 -Co s tím?
-Do aktovky!
00:27:44 -Proč to dělám?
-Abyste se nedostal do cvokárny.
00:27:49 -Aha. A kam jdu?
-No přece na Karlštejn.
00:27:55 -Budete mi říkat nesmysly...
-O nic jsem se neprosil!
00:28:01 -Asi ano, jinak bych tu nebyla.
-A co za to?
00:28:06 Maličkost. Upíšete se mi...
00:28:15 -Teď si počkáme 20 minut.
-Tak?
00:28:27 To hloubání vám dost překáží v normálním životě, ne?
00:28:47 -Nemrzí vás, že jste se mnou?
-A měl jsem zůstat civět doma?
00:28:54 Vás nemůže nic překvapit, že? A nechcete stopnout to auto?
00:29:13 -Proč to dělám?
-Abychom nešli pěšky.
00:29:21 -Sprosťák!
-Víte co, schovejte se. No!
00:29:42 -Když my jsme 2...
-Prosím...
00:29:55 Jak to, on vás viděl? Ach tak...!
00:30:02 -Jak se vám líbí cesta do neznáma?
-Chybí jen náladová hudba.
00:30:08 Lituji...
00:30:10 -Že byste nám zazpíval?
-Jsem tak trochu umělec...
00:30:21 ZPÍVÁ NA HUDBU Z RÁDIA
00:30:31 Ďábelská hudba...
00:30:41 Nenechte se rušit.
00:30:47 Stačí?
00:30:54 Děkujeme, už jsme na místě.
00:30:59 -Počkejte!
-Nám už jede vlak!
00:31:18 -Poslyšte... ta pneumatika...?
-Praskla, no.
00:31:30 -Sem asi ne, co?
-Ne.
00:31:38 Sem teprve ne!
00:31:52 -To vy?
-Já?
00:32:17 -Tak jsme tu.
-Mohla byste pro mě něco udělat?
00:32:22 -Vždyť to dělám pořád.
-Tak na mě počkejte. -Aha.
00:32:32 Prosím vás, mám takovou zvláštní prosbu. Uděláte mi laskavost?
00:32:44 Podívejte se...nenápadně... takhle směrem tam...
00:32:53 Vidíte někoho?
00:32:58 -Ne.
-Děkuji. Teď už jsem klidný.
00:33:28 ODBÍJÍ HODINY
00:33:36 -Kolik je hodin?
-Půlnoc.
00:33:40 -Vaše hodina, co?
-Hm. Už od malička nerada spím.
00:33:49 Podívejte, měsíc. Ticho. Zastavil se čas... Žádný telefon,
00:34:04 nikdo nesvítí.. nikdo se netrápí myšlením, jen voní noc.
00:34:15 A někde za oknem jsou milenci... zticha, sami, spolu...
00:34:24 CHRÁPÁNÍ
00:34:29 No tak!
00:34:32 A to je všechno? Na Mefistofelu to není nic moc.
00:34:41 -Podívejte se... zmokneme.
-Já nezmoknu. Jdem!
00:34:58 CIKÁDY, HOUKÁNÍ SÝČKA
00:35:19 Počkejte!
00:35:34 -Kam mě to vedete?
-Přece na ten Karlštejn!
00:35:52 -Tady jste jako doma, co?
-Ovšem.
00:36:06 -Kdo vlastně jste? Co to máte?
-Vy máte naivní představy o ďáblovi!
00:36:15 Hledáte rohy? Tomu nevěří ani děti. Čáry a kouzla jsou v něčem jiném!
00:36:28 Snad máte pravdu. Proč nebrat věci, jak jsou.
00:36:36 Někdo má pleš, já mám halucinace. Mohlo by to být horší.
00:36:42 -Co kdyby se mnou chodila ježibaba.
-Zkuste se na to dívat vědecky!
00:36:52 Když jsem přelud, tak si sáhněte...
00:37:02 Nestalo se vám nic?
00:37:15 Toho zajíce si přece honil v zamčený místnosti s náma? Že jo?
00:37:24 -Honil.
-No a jak se tam dostal?
00:37:31 Někudy se tam dostal!
00:37:38 Jsou věci, které nejdou do hlavy!
00:37:44 Ale musí se dát vysvětlit přirozeným způsobem!
00:37:48 -Něco se vysvětlit nedá!
-Jsi obyčejný buržoazní idealista!
00:37:58 -A ty jsi vulgární materialista!
-Na hradě hoří.
00:38:04 -Nesmysl, je tam vlhko.
-Zdá se, že hoří.
00:38:09 -Nehoří, tam se svítí.
-Svítí. Ale vysvětli...
00:38:15 To je ten idealismus. Ty řekneš hoří, ale ono se tam svítí!
00:38:21 To je brnění rytíře Hanuše. Tady bylo proseknuto roku 1498
00:38:28 v bitvě u Kunštátu.
00:38:34 Nic jiného se z rytíře nezachovalo...
00:38:41 Tady je naskládaná učenost za 600 let.
00:38:47 Jenom větrat se tu nedá.
00:38:55 Pojďte se podívat!
00:39:02 Tuhle knihu opisoval jakýsi mnich celý život. Vy tomu rozumíte, že?
00:39:10 ČTE LATINSKY
00:39:14 Svědectví věčné blaženosti z písma svatého a ze zjevení světců.
00:39:21 Poslední stránku nedopsal. Stejně to od té doby nikdo nečetl.
00:39:28 -Vy víte, že já píšu knihu?
-Jste legrační. To ví přece každý!
00:39:36 Tak mi vysvětli, proč v síni, kde se propadla zhýralá Eliška,
00:39:44 se všechno kutálí k arkýři a spadne do šachty?!
00:39:52 Je to šikmý.
00:39:55 To jsem si myslel taky. Tak jsem vzal vodováhu...
00:39:59 -A bylo to šikmý.
-Nebylo! -Je tam průvan.
00:40:05 Jo? A proč tedy každý jde k arkýři a řekne:"Tady by se mohlo spadnout."
00:40:16 -Přesto se dá všechno vysvětlit.
-A co když je tam ňákej magnétismus!
00:40:28 A přijde se na to a jakej budeš?
00:40:33 -Proč se tam vlastně svítí?
-No proč... -Ty seš kastelán!
00:40:42 -Něco by se mělo udělat.
-Počkej tady.
00:40:50 Rodina zakladatele hradu... Všichni záhadně zmizeli.
00:40:56 Toto je Ignác, který byl jediný popraven přirozeným způsobem
00:41:01 a tohle je Eleonora, tak zvaná dáma s jablkem...
00:41:08 zdejší Bílá paní. Nechcete?
00:41:14 Ale teď už ji nepotkáme. Rozednívá se.
00:41:26 Teď to vypadá, že se nesvítilo...
00:41:29 -A cos viděl, když nesvítalo?
-Třeba se nesvítilo.
00:41:40 Tak jsme tu. Tady se prý scházel hradní pán s komornou Eliškou.
00:41:48 To je ta, co se tady tou... hu, propadla!
00:41:56 -Proč mě sem vedete?
-Je prý tu ve stěnách magnetismus...
00:42:03 -No a?
-No a. Zapomněla jsem tu pršiplášť!
00:42:11 Plášť do deště! Já jsem totiž od Čedoku! Průvodkyně.
00:42:19 Ještě něco? Nechoďte tam! Rozebrali balkon!
00:42:26 Tady padá kámen 6 vteřin. Každý si chtěl hodit...
00:42:34 Tak jdeme. Byl jste moc hodný, že jste se mnou šel.
00:42:40 -Jste takový jiný, výjimečný...
-1, 2, 3, 4, 5, 6...
00:42:50 To nic. S tím se můžete i oženit.
00:42:57 Vidíte, zas bych ho tu nechala...
00:43:04 Už vím... Vy jste moje vtíravá představa!
00:43:12 Vy se mi zdáte. Jsem na hradě, protože mýmu snu to vyhovuje.
00:43:19 Mně se může zdát cokoli! Můžu odejít, zůstat, uškrtit vás,
00:43:26 nebo můžu padat a probudit se...
00:43:34 Ááá, držte se, prosím vás, nedívejte se dolů!
00:43:43 -Zkuste vylézt!
-My jsme spolu skončili, slečno!
00:43:48 -Jů, mně praskl zip!
-A to se nemám koukat, co?
00:43:53 Vy a Mefistofela? Obyčejná ženská! Počítejte do šesti! Padám!
00:44:10 Příště si najděte Einsteina! Jsem normální! A jedu do Prahy!
00:44:52 -Pane doktore! To neděláte dobře!
-Jsem zvědavý, čí jste halucinace.
00:45:00 -Proč utíkáte, když jste zvědavý?
-V deset mám vizitu.
00:45:05 Přece nepůjdete bez snídaně! Udělám vám vajíčka na špeku, jo?
00:45:13 Vy jste tak milý, když se zlobíte!
00:45:18 Ten klíč patří pod lavičku!!
00:45:29 A stejně jste cvok!!
00:45:44 -Dej sem klíče!
-...hele!
00:45:49 -No ták... tak se otoč!
-No jo, blázne!
00:45:54 -Už? -Už.
-Hele. Nikdo tu nebyl.
00:46:02 Tak to je ten tvůj typickej buržoazní idealismus.
00:46:07 Svítilo se tu, tak je v tom lumpárna.
00:46:13 Žhářství, loupež a podobně.
00:46:19 -Ale klíč je tady a je zamčeno!
-Tím hůř! Hrad se musí prozkoumat!
00:46:37 -Haló!
-Có?
00:46:40 -Žádná stopa!
-Tak to je podezřelý!
00:46:46 -Nevykláněj se z arkýře!
-Z čeho?
00:46:50 -Z arkýře! -Proč?
-Tam vypadla ta komorná.
00:47:06 To je zajímavý...
00:47:12 Haló, paní... Kdy jede vlak do Prahy?
00:47:18 Tady vlak nejede! Musíte autobusem na nádraží.
00:47:27 -A kdy jede autobus?
-Myslíte šestý? V 6. Teď odjel.
00:47:34 -Takže sedmý jede v 7.
-Jo, z návsi.
00:47:38 Mohla byste mi prodat něco k jídlu?
00:47:44 Dejte si.
00:47:47 Moment. Já tu ženskou roztrhnu!
00:47:54 -To nehledejte.
-Aspoň vám pomůžu.
00:48:00 -Člověče, vždyť jsou to vejce!
-Víte, jakej mám vztek?
00:48:06 -Copak?
-Ále...
00:48:43 Tak podle tebe na hradě nikdo nebyl. Za mnou!
00:48:55 Já ti teda něco řeknu. Kdoví, jestli se tam vůbec svítilo!
00:49:01 VRZÁNÍ DVEŘÍ
00:49:07 Tady se chystá nějaká lumpárna! A kdoví, jestli už se nestala!!
00:49:15 -Co to je? -Nevim.
-Čí to je? -Toho, co tu nebyl!
00:49:25 Už mám těch tvých klukovin pokrk! Zavoláme SNB a oni si to vyšetří!
00:49:35 ZAPÍSKÁNÍ
00:49:38 Ty jsi písknul?
00:49:41 Já nevím, že ve všem něco vidíš! Všechno se dá vysvětlit!
00:49:48 Najednou! Ale ty jsi kastelán, ty si to zodpovíš.
00:49:59 -Co zase vyvádíš?!
-Ahoj, táto. Stala se strašná věc.
00:50:07 Tys tu byla v noci? To byla tvoje aktovka?
00:50:11 -Ne, jeho.
-Aha. Čí?
00:50:14 Já ti ho chtěla ukázat! Tys nebyl doma a on mi pak vypadl z arkýře!
00:50:22 -Snaž se to pochopit...
-Tobě se srazily kalhoty?
00:50:27 -Mně praskl zip.
-Tys tu byla s mužským...?
00:50:33 -Vždyť ti to říkám! Je to doktor...
-Já už to chápu... ježišmariá!
00:50:44 Hrad svítí, všichni na nohou, SNB, ostuda v okresním měřítku!
00:50:49 A kdo? Moje dcera... a doktor! Ještě že se schoval!
00:50:55 -Ale on mi utekl.
-Jak to? Bylo zamčeno.
00:51:00 On mě tu zamknul...
00:51:05 -Utekl jste sám nebo vás vyhnala?
-Takovej fracek a tahá mě za nos!
00:51:14 -Ale vy jste rád, že tahá...
-Rád? Dlouho mě nic tak nenaštvalo!
00:51:20 -A už je vám dobře...
-Dobře? Psychologicky zajímavé...
00:51:29 -Podle vás mám radost, že mám vztek.
-No, už se vám po ní stejská!
00:51:36 To se mýlíte. Děkuju. Jdu na autobus!
00:51:43 -Mám strach, že mi ujede.
-Když neujede, tak ho zavřou.
00:51:48 -Ale to mi ujede!
-Nikam! Ani se nehneš!
00:51:54 Když ujede, tak jsi na hradě svítila ty! Když ho zavřou,
00:52:01 tak svítil on. Sám. Trochu cvok... Já to jdu vysvětlit.
00:52:10 Tu prohlídku vem za mě. No tak!
00:52:14 Jde o děti, tak vynech zhýralou komornou Elišku!
00:52:20 -Dobrý den.
-Pojďte dál.
00:52:28 Prosím vás, je mi to trapné, je to zamotaná historie...
00:52:34 -Totiž... nemám peníze.
-To je i můj případ.
00:52:41 Potřebuji nutně na nádraží. Svezete mě? Peníze pošlu.
00:52:46 -To jo, ale na vlak vám nedám.
-No jo...
00:52:50 Běžte za předsedou, půjčí vám. Máte na to 10 minut.
00:52:56 -A neujedete?
-Pro minutu se nezblázním.
00:53:03 -Kde bych našel předsedu?
-V kravíně!
00:53:09 HLUK TRAKTORU
00:53:16 -Je tady předseda?!
-Kdo? V kravíně!
00:53:40 -Je tu předseda?
-Teď šel ven.
00:53:55 -To se stává. Musíme do kanceláře.
-Já vám to nezapomenu.
00:54:02 Moment!
00:54:06 -To je vaše aktovka?
-Ano.
00:54:10 A jeje. Tak pojďte!
00:54:16 ZATROUBENÍ AUTOBUSU
00:54:18 -Co je?
-Jeď. To bude delší!
00:54:22 DRMOLÍ HISTORII HRADU
00:54:27 Jdeme nahoru. Kdo tam bude dřív.
00:54:33 Poslyšte, nemáte pocit, že to, co děláte, je marné?
00:54:38 Že to nemá smysl?
00:54:43 -Na to nemám čas.
-Tak vidíte.
00:54:47 Vžijte se do mě! Celou noc jsem nespal!
00:54:53 Ale pochopte...
00:54:54 Prosim. Já chápu, že na člověka někdy přijdou tyhle...
00:54:59 citové věci. Ale nemá to roznášet po světě. A nesvítit na hradě!
00:55:10 To je ohromné, co říkáte!
00:55:14 -Můžete mi říct, proč jste tady?
-Nemůžu.
00:55:19 -Víte, kde jste?
-Ne.
00:55:22 -Myslím obec!
-Já taky.
00:55:26 -Tak. Co jste hledal na hradě?
-Pršiplášť.
00:55:32 -Ten byl její. Jděte na hrad...
-Tam není živá duše!
00:55:39 Můžou podle vás halucinaci prasknout kalhoty?
00:55:43 -Nevím. Máte občanku?
-No, vidíte, domluvíme se. Nemám.
00:55:55 Musíte pořádně dýchat. Honem!
00:56:01 Děkujeme! Takhle stihneme i Žebrák.
00:56:21 -Pardon. Přijel jste z Prahy?
-Ano.
00:56:24 -A v noci?
-Jak to víte?
00:56:27 -Přivezl jste dceru.
-Jakou dceru?
00:56:32 -V černých kalhotech.
-Tak tu jsem naložil cestou.
00:56:41 Já jsem otec a žádám vás, abyste se podle toho choval!
00:56:49 -Ale já ji nevezl sem!
-Co máte spolu, do toho se nepletu.
00:56:58 -Já chci jen zabránit ostudě.
-Můžeme si vyjasnit pojmy?
00:57:07 Víte, jak se rozmázne, že jste si k tomu na hradě svítili?
00:57:15 -Já že byl na hradě?
-Ve vašem zájmu, nebyl jste tam.
00:57:24 Nesvítil jste, mou dceru neznáte, přijel jste teď. Jasný?!
00:57:34 Nejjednodušší je vyzvednout tu slečnu z hradu. Vysvětlí vám to.
00:57:42 -Tak vy máte slečnu na hradě?
-Ano.
00:57:46 -A kdo je ta slečna?
-To nevim.
00:57:51 A medvěda nemáte?!!
00:57:57 -Volá tě nádraží.
-Moment.
00:58:03 Jestli si ty prasata nevyzvedneš, tak je pustím na peron.
00:58:10 Přijel někdo včera v noci vlakem? Přijel.
00:58:18 -A přijel sám? Sám? Aha.
-Jo a ptal se, jestli někoho vidím.
00:58:28 Stačí, děkuju.
00:58:32 Ještě tvrdíte, že jste přijel se slečnou?
00:58:43 -Už jsi volal SNB?
-Ne. -To je dobře.
00:58:48 Všechno se vysvětlilo. Na hradě byla moje dcera. Úplně sama.
00:58:56 Takže je to jasný a můžu jít.
00:59:01 Seďte!
00:59:04 -To je její aktovka?
-Vidíš, to bych zapomněl.
00:59:09 Ona nosí takový pyžamo?! Tak je to jasný.
00:59:14 Toho chlapa mám dávno prošetřenýho!
00:59:19 Pepo, polož to sluchátko!
00:59:23 Co řekl? Že byl na hradě sám? Teď uvidíš, jak ho prošetřím já!
00:59:36 Že jsem dávno nezavolal SNB!
00:59:39 Haló! Pojďte sem! Ten hrad vám nezazlívám.
00:59:45 -Byl jste v noci s mou dcerou?
-Ne. -Dobrá.
00:59:50 On už s vámi mluvil?
00:59:53 -Svítil tenhle pán a byl tam sám.
-Jo, byl tam pro kalhoty na cimbuří!
01:00:00 -Jaký kalhoty? -Byl jste tam?
-Ne. -Tak co sem lezete?
01:00:06 Toho pána od tý slečny máte tady!
01:00:10 -Od jaký slečny?
-Co je na hradě!
01:00:14 -Ještě jednou mrkneš...!
-Dost!! Ticho!
01:00:21 Všechno chci mít vysvětlený!
01:00:25 Volám SNB. Oni to vyšetří, jsou tu od toho.
01:00:30 Protestuju! Já jsem tu služebně! Já nemám čas na hradní aféry
01:00:37 Potřebuju si zatelefonovat. Tak co je tu novýho, Fanoušku?
01:00:43 A jeje, tak autobus jste nechytil. A co slečna?
01:00:51 Jestli ještě někdo řekne něco o slečně, tak se neznám!!
01:00:56 -Viděla jste ji?
-Ne. -Tak co melete?
01:01:01 -Haló!
-Pojďte sem.
01:01:08 Tak slečna nebyla, jo?
01:01:11 -Vidíte ji? -Nevidím.
-Jak to? -Tam nikdo nejde!
01:01:28 -Už se ví, kdo svítil na hradě?
-Copak... tady byl někdy hrad?!
01:01:36 Pryč! Zmiz!
01:01:48 Nikdo tu není, jsem tu sám... a můžu dělat, co chci...
01:01:56 Jedu do Prahy.
01:02:10 MOTOR TRAKTORU
01:02:16 Haló, holubičko!
01:02:19 MLUVÍ JEDEN PŘES DRUHÉHO
01:02:23 Já jsem tu služebně!
01:02:25 -Já musím na hrad.
-Á, pročpak?!
01:02:30 Kvůli televiznímu vysílači. Máte to na tom papíře...
01:02:38 Žádám, aby tu byl aspoň jeden normální člověk, protože jsou žně!
01:03:06 To je on! Jak se ti líbí?
01:03:15 Já musím na nádraží. Když mě nedovezete, jedu sám.
01:03:32 Neozývá se...
01:03:45 -Tady nespal.
-Tak si pro něj přišla.
01:03:48 -Kdo?
-Ta s tím navoněným dopisem.
01:03:55 Tady nejsou. Dával jsem je do kapsy. Kdyby snědl 1 tubu, je po něm!
01:04:05 -Ty ses zbláznil.
-Vždyť jsem mu je proto zabavil!
01:04:12 Pak jsem je tu nechal. Nebo ztratil. Musíme ho najít!
01:04:18 Husy kejhaj. To už jsem neslyšel 10 let.
01:04:30 No, vizitu už nestihnu.
01:04:34 -Co hlava?
-Můžeme pro vás něco udělat?
01:04:39 Musíme skončit tu legraci. Volejte internu, Karlovo náměstí,
01:04:45 doktora Wágnera. Řekněte mu, že je tu doktor... Faust.
01:04:52 Aha, Faust? Jo.
01:05:04 Já vím.
01:05:06 Haló, holubičko! Není tam... Haló, holube! Sláva! Konečně!
01:05:20 Chci Prahu! Číslo 204 651. Nó, 1 jako Jenda!
01:05:36 Interna. Doktor Wágner. Je živý? Je.
01:05:43 V noci svítil na hradě, pak se dostal do JZD a shodil holubník.
01:05:53 Je to kritické. Jedu tam. Musíte ho zadržet. Jakkoliv!
01:06:01 Třeba zavřít.
01:06:05 -Je blázen. Máme ho zavřít.
-Zaplaťpánbůh.
01:06:13 A není nebezpečný? Sklep máme, odtamtud se nedostane.
01:06:19 A co svázat? Neuškodí si?
01:06:24 Dítě nešťastný! Je to blázen!
01:06:29 Tys říkal, že si mě nikdo normální nevezme...
01:06:34 -Musíme ho zavřít.
-Aspoň neuteče. A kam?
01:06:39 -Do sklepa. -Jinam to nejde?
-Ne! -Co se dá dělat.
01:06:45 Zmiz, ať tě předseda nevidí! Ty do boudy!
01:07:07 Klid. Prostě mu řeknem, ať tam počká.
01:07:12 Ale neměl by poznat, že ho chceme zavřít...
01:07:27 -Tak co bude?
-Přijede pro vás ten doktor.
01:07:32 A nemohli byste mě někam zavřít? Aby ke mně nikdo nemoh.
01:07:39 To můžeme.
01:07:46 Tam naproti.
01:07:54 HLASITÝ SMÍCH
01:08:18 Podlaha je původní, rok 1768, klenutí renovované...
01:08:24 Schody jsou kluzký. Buďte klidný. Tady vás nenajde ani čert.
01:09:02 Víte, že už se na vás nezlobím? Teď jsem vás teprve pochopila.
01:09:11 Vy nesnášíte samotu. Vy se nemáte rád!
01:09:16 Myslíte jen na sebe. Potřebujete někoho, o koho byste se staral...
01:09:28 Je to až osudové, jak vy mě potřebujete!
01:09:35 Co budeme dělat? Mám hlad.
01:09:39 -Uvědomujete si, že jsme tu sami?
-Ano. Konečně!
01:09:53 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
01:09:55 Haló!
01:09:57 Já vám pomůžu!
01:10:01 Hů,úú.
01:10:04 POKŘIK A RÁNY
01:10:19 -Proč vlastně děláme ten rámus?
-Aby mě pustili!
01:10:24 Stejně vás nepustí.
01:10:29 Tak já zapnu rádio.
01:10:35 Víte, co jste způsobila? Jsem před všemi blázen.
01:10:40 A před doktory taky...
01:10:48 RÁNY, KŘIK, HUDBA Z RÁDIA
01:10:57 Musíme to vydržet...
01:11:07 Víte, že člověk pročeká průměrně 7 let života?
01:11:16 -To říká profesor Weiler.
-Co to děláte?
01:11:21 -Přišívám knoflík.
-Nikdo se vás neprosil.
01:11:26 -Povezou vás přece na kliniku...
-A vy že jste jenom ženská!
01:11:34 Ještě jste se na mě ani nepodíval.
01:11:37 Vám by nejvíc vyhovovalo, kdybych vás teď uškrtil.
01:11:44 To by mě od vás skutečně překvapilo.
01:11:52 A kdybyste ještě řekl nějaký ten nesmysl...
01:11:57 -Jenže vy se ještě bojíte...
-A vy se nebojíte ničeho?
01:12:02 Ne. Myš!
01:12:08 Už přestal.
01:12:11 -Už utekla. Ona se bála.
-Kdo? -Ta myš!
01:12:18 -Jaká myš?
-Už je pryč. -Tak ať.
01:12:47 -Dobrý den. Doktor Wágner.
-Borovička.
01:12:53 Promiňte, vyměňoval jsem rezervu. Tak kde ho máte. Prováděl něco?
01:12:58 -Tloukl do dveří.
-A od čeho to má?
01:13:02 To je smutný případ. Jsme tu sami? Chápete, dlouho se to chystalo...
01:13:12 Začíná to vnitřním neklidem, člověk dělá samé zbytečné pohyby...
01:13:19 nevydrží na místě... To je malér... Kde ho máte?
01:13:25 -Ve sklepě.
-Tak pojďme, prosím vás.
01:13:39 To jen tak jde a najednou po vás skočí. Je to vidět na očích.
01:13:45 Dovolíte?
01:13:47 Promiňte, já bych snad... sám.
01:13:58 Františku, to jsem já, Wágner. To jsem zavinil já. Jak se cítíš?
01:14:10 Príímáá!
01:14:15 -To je omyl. Jsem tu dobře?
-Jistě, jistě.
01:14:21 -Tak moment, kdo je tam?
-Přelud! Necítíš nic ve vzduchu?
01:14:34 -Aha. Fauste, Františku, řekni něco!
-Pusť mě ven. Mám toho už dost.
01:14:48 Kopu, koušu, škrábu, trhám...
01:14:56 Kde jste?
01:15:03 Nenapadá vás nic?
01:15:15 Tak po hlavě to nepůjde.
01:15:26 Vezměte tu loďku a autobus staví tam na 2. břehu.
01:15:32 -Jak to? Vy nejedete?
-Já to musím vysvětlit.
01:15:36 Že blázen jsem já.
01:15:39 -Já že nejsem blázen?
-Nejste.
01:15:42 Počkejte! Právě jsem chtěl říkat ty nesmysly, co jste chtěla slyšet.
01:15:53 -A bude to něco moc hezkého?
-Stoupněte si mi na ramena!
01:15:57 -Tak povídejte!
-Já vás pokládal za přelud.
01:16:01 A teď už ne? Povídejte! Je vám se mnou hezky?
01:16:08 Teď nemluvte...
01:16:11 Františku!
01:16:17 Fanoušku! Fauste!
01:16:34 Áá, Františku!
01:16:38 Tady.
01:17:08 -Už se na mě nezlobíte?
-Ne. Psychologicky je to zajímavé,
01:17:14 ale spíš naopak. Jsou chvíle, kdy člověk chce, aby trvaly pořád.
01:17:21 -To jste řekl hezky...
-To já ne, to Goethe ve Faustovi.
01:17:30 -Kytka! Chcete kytku?
-No. Vy jste tak hodný a já...
01:17:37 Ale ne...
01:17:48 Víte, že u nás připadá na 2 lidi 9 párů bot do roka...
01:17:51 Ano. 8 na ženu a 1 na muže.
01:18:19 Kdybychom tohle někomu vyprávěli, řekne, že je to nesmysl.
01:18:25 Doktor v socialistickém zdravotnictví a Mefistotela...
01:18:29 Tak to nebudeme nikomu říkat, ne?
01:18:34 Mám takový pocit, že jsem nikde nebyl a nic neviděl.
01:18:40 V tom sklepě... měl jsem dojem, že Františka... Fausta odnesli...
01:18:49 -Nadpřirozená věc!
-Jen lež, to přejde.
01:18:55 My mu nesmíme nic vyčítat, musíme to brát samozřejmě...
01:19:00 -Je mi ho líto. Teď někde bloudí...
-A je tady. A je docela normální.
01:19:25 -Vy tu bydlíte?
-Hm... Promiňte.
01:19:33 -Počkej těch facek.
-Co je?
01:19:36 -Radši zuj boty, ať nevzbudíš naše.
-Hele mazej spát, jo?
01:19:41 Já už chápu. Vy tu bydlíte? A už dlouho kolem mě...?
01:19:51 A já málem myslel, že se upisuju čertu.
01:20:18 Tak vidíš, všechno se to vysvětlilo docela přirozeně...
01:20:38 KOČIČÍ ZAMŇOUKÁNÍ
Hrdinou dodnes svěží filmové komedie Zdeňka Podskalského z roku 1959 je svobodný muž v nejlepších letech, úspěšný lékař a vědec, kolegy trochu zlomyslně přezdívaný doktor Faust (M. Horníček). Zahleděný do své práce si nevšímá zájmu žen o svou osobu, nevidí úpornou snahu černovlasé ctitelky získat jeho přízeň. Psychické vyčerpání, shoda náhod a narážky na faustovskou minulost jeho pracovny jej dostanou až na pokraj zhroucení. Všude kolem sebe vidí ne mladou a žádostivou dívku, ale prohnanou Mefistofelu, s jediným cílem – získat právo na jeho duši. S Mefistofelou se vydá na tajný výlet…