Anekdoty v podání populárních komiků a herců. ### Účinkují: V. Menšík, J. Štercl, L. Černík, I. Mládek, R. Stolař a další. Režie J. Sedlák
00:00:08 .
00:00:29 Loď na rozbouřeném moři, ozve se výkřik:
00:00:33 "Muž přes palubu!“
00:00:34 Kapitán lítá celej zoufalej a volá:
00:00:36 "Námořníci, kamarád vám spadl přes palubu, skočte tam.“
00:00:38 Nikdo se k ničemu nemá,
00:00:40 až najednou takový bělovousý stařec.
00:00:42 Vousatej se strašným výkřikem se vrhne do vln,
00:00:46 zachrání toho utonulýho. I toho starce
00:00:48 vytáhnou nahoru, on si je postaví do latě a říká:
00:00:51 "To jste námořníci? Váš kamarád tady spadl do vody,
00:00:54 nikdo, až tady tenhle bělovousý stařec, hrdina dne.
00:00:57 Prosím, můžete nám k tomu něco říct?"
00:00:59 Mě by zajímalo, kdo do mě strčil.
00:01:03 3 malí kluci se hádali kdo má bojácnějšího tátu.
00:01:07 Ten jeden říká:
00:01:08 "Kluci, můj táta se bojí. Když v noci u nás někdo zazvoní,
00:01:12 vezme kuchyňskej nůž a jde otevřít.
00:01:15 Ten druhej říká:
00:01:16 "To vůbec nic není, ale ten náš se třese,
00:01:18 ten se modlí, než usne a když zadrnčí okno, tak říká:
00:01:21 "Haj, sem už nikdo nesmí, tady se spí, jsou tu pokojní lidi.“
00:01:25 A ten třetí říká:
00:01:28 "To vůbec nic není. Můj je doma tak vystrašenej,
00:01:31 že když maminka má noční směnu, tak chodí spát k sousedce.“
00:01:39 Nevím, jak vy, milí diváci, ale já osobně se velice rád dívám
00:01:42 na filmy pro pamětníky a tak mi dovolte,
00:01:45 abych vám představil krále komiků
00:01:47 Vlastu Buriana a Stanislava Neumanna.
00:01:50 PŘEDVÁDĚNÍ STANISLAVA NEUMANNA
00:01:51 No, a už jsem tady.
00:01:58 To je takhle starobylé náměstíčko, starobylý kostelíček
00:02:05 a na tom náměstíčku je houf slepiček
00:02:09 a jedna se pokouší vzlétnout na vršek toho kostelíčku.
00:02:14 Vzletí metr, pořád nic. Vzletí dva, furt nic.
00:02:19 Konečně se jí to podaří, vyletí až na vršek,
00:02:24 sletí dolů celá udýchaná a říká: "Holky, nesnažte se,
00:02:29 on ten kohout navrchu je plechovej.“
00:02:38 POŘEDVÁDĚNÍ VLASTY BURIANA
00:02:39 No, pochopitelně...
00:02:49 ...já taky nezůstanu pozadu. To vám řeknu jednu z Valašska.
00:02:58 Potkají se dva, ten první povídá:
00:03:01 "Ty, já sa strašně rád dívám, ogare, když moja krmí hus."
00:03:09 A jak to?
00:03:10 No, to je jediná chvíla, kdy drží zobák.
00:03:23 Do ordinace vstoupí dědeček, takový uzlíček, raneček.
00:03:26 Doktor spráskne ruce a říká: "Kolik je vám roků?“
00:03:30 99, pane doktor, potřeboval bych indexcil a histeps.
00:03:35 Počkejte, vám je 99?
00:03:38 A prosím vás, jak jste dosáhl tak vysokého věku?
00:03:41 Zásadně střízlivostí. Víte, pane doktor,
00:03:45 já jsem v životě nepožil kapky alkoholu, ani kapky.
00:03:48 To je úžasné. A máte ještě někoho v rodině, sourozence?
00:03:52 - Ještě mám bráchu Lojzu, víte.
- A kolik tomu je?
00:03:56 Počkejte, Lojza on je 1800, to je...
00:03:58 Lojzovi jsou 103 roky.
00:04:01 Doktor vyděšený říká:
00:04:02 "No, ta životospráva a to všecko dohromady,
00:04:05 vy mně ho sem musíte přivést do ordinace.“
00:04:09 Dědeček se tak smutně zatváří a říká:
00:04:12 "To půjde těžko, pane doktor,
00:04:14 on totiž Lojza je většinou furt vožralej.“
00:04:18 SMÍCH
00:04:22 Výletní loď, na palubě stojí kapitán,
00:04:26 přiběhne k němu rozčílená strašně rozdováděná uklízečka
00:04:29 a říká: "Pane kapitáne, pane kapitáne, já hlásím
00:04:32 pokus o znásilnění.“
00:04:34 No, počkejte, ženská, uklidněte se.
00:04:37 Vysvětlete jak to bylo, já pak napíšu protokol.
00:04:40 No, jak to bylo. Já jsem uklízela palubu,
00:04:42 vytírám takhle hadr a když jsem byla u kýblu,
00:04:44 tak ten hadr chci takhle ždímat
00:04:46 a on se v tu ránu přiblížil zezadu.
00:04:49 Kapitán povídá:
00:04:50 "Počkejte, vy jste ale krásně mohla utýct dopředu.“
00:04:54 Dovolte pane kapitáne, to nešlo, tam už to bylo umytý.
00:05:02 Přinese chlapeček ze školy vysvědčení, otec se na to podívá:
00:05:08 "Ježišmarjá.“
00:05:10 Milýho chlapečka řeže, chlapeček řve,
00:05:14 přiběhnou sousedi a říkají:
00:05:16 "To přeci nesmíte, je to dítě prokristapána.
00:05:19 Přeci, taky jsme byli malí.“
00:05:21 To je dítě? To je rošťák, podívejte se.
00:05:24 Kdyby měl jenom ty pětky, ale on má ještě i dvojku z mravů.
00:05:27 Holomek, rošťák, to je dítě?
00:05:30 Ten nám udělal poslední radost 9 měsíců před tím, než se narodil.
00:05:40 Tak, já žádný námořnický anekdoty neznám.
00:05:44 Ani jsem nebyl námořníkem,
00:05:46 abych mohl vyprávět nějakou příhodu,
00:05:48 ale mám kamaráda Pepu, Pepa se jmenuje.
00:05:52 SMÍCH
00:05:55 Že byl v Torontu v Kanadě na tý nejvyšší stavbě světa,
00:05:57 na tý kanadský věži a nahoru do tý příšerný vejšky
00:06:01 do tý rozhledny jel výtahem, ale dolů šel radši pěšky,
00:06:04 protože ho tam nahoře vyděsil návod k použití výtahu.
00:06:06 Představte si, že tam na tom návodu prej nějak bylo:
00:06:09 1. Před vstupem do výtahu se přesvědčte,
00:06:12 má-li výtah podlahu.
00:06:13 SMÍCH
00:06:16 2. Když se výtah rozjede, zkontrolujte,
00:06:18 zda se podlaha neuvolňuje.
00:06:20 SMÍCH
00:06:22 3. Utrhne-li se podlaha, chyťte se rychle madel
00:06:25 připevněných ve stropě výtahu.
00:06:29 4. Ti, co nedosáhnou na madla...
00:06:32 SMÍCH
00:06:35 ...chytnou se těch, co na ně dosáhnou.
00:06:40 SMÍCH
00:06:49 5. Pozor, nechyťte se omylem toho, kdo také nedosáhne.
00:06:56 Přišla jedna paní k doktorovi, měla přeraženou ruku,
00:07:01 zlomenou nohu a dvě díry do hlavy,
00:07:04 že jí bylo vidět, jak jí zvoní v uších.
00:07:08 Povídá pan doktor:
00:07:09 "Bože, paní, to jste vypadla z vlaku nebo vás přejel autobus?“
00:07:13 A ona říká: "Ne, můj manžel.“
00:07:17 Váš manžel? A čímpak je váš manžel?
00:07:19 A ona říká: "Jemnej mechanik“
00:07:23 Co na to Gustav Brom?
00:07:25 No, tak já si myslím...
00:07:35 ...že Jiří Korn je ve svém oboru samozřejmě špička.
00:07:41 Jednou jsme byli spolu na návštěvě u jednoho známého,
00:07:47 bydlí v paneláku.
00:07:50 Díval jsem se, jak to má zařízený.
00:07:53 Najednou vidím na stěně takovej hrnec, jak se říká lavor.
00:07:59 Říkám: "Co to máš za dekoraci?“
00:08:02 A on říká: "To jsou moderní digitálky.“
00:08:12 Já říkám: "Ale vždyť to je, prosím tě, obyčejnej hrnec.“
00:08:16 On říká: "Hned tě přesvědčím.“
00:08:18 Přišel tam k tomu hrnci, zatloukl na ten hrnec
00:08:22 a od souseda se ozvalo: "Nedělejte randál, už je půl 11.“
00:08:30 Jeden náš podnik na dřevo a na výrobky ze dřeva
00:08:34 vyslal svého času do Paříže odborníka na dřevo a když odjel,
00:08:38 tak si ředitel vzpomněl,
00:08:40 že ten člověk neumí slovíčko francouzsky.
00:08:42 Jak on se tam asi...
00:08:44 Tak za týden nebo za 14 dní telefonoval, všecko v pořádku.
00:08:48 Za 3 měsíce se pracovník vrátil, ředitel si ho zavolal a říkal:
00:08:52 "Tak co, soudruh Koníček, jak v tý Paříži?“
00:08:54 Povídal: "Cest tres bien.“
00:08:55 Co to je?
00:08:56 To už jsem se tam naučil, jako že je to dobrý.
00:08:58 A jak to, nevadí ti, že neumíš francouzsky?
00:09:00 Vůbec ne, já si tam s lidma rozumím.
00:09:02 Minulý týden jsem šel po Montmartru
00:09:04 a tam u zdi taková blondýna, měla takovou taštičku,
00:09:08 tady takový třešínky a ta na mě začala tak mrkat
00:09:11 a já jsem mrknul na ni, chytla mě za ruku a už jsme šli.
00:09:15 Já jí rozuměl a ona rozuměla mně.
00:09:17 Jdeme kolem restaurace, já jsem kejvnul, ona kejvla
00:09:19 a vlezli jsme dovnitř.
00:09:20 Teď jsem měl něco objednat, tak jsem vzal tužku, papír.
00:09:22 Namaloval jsem vidličku, lžíci, nůž a talíř, ukážu jí to,
00:09:26 jí zakručelo v břiše, tak zavolám vrchního,
00:09:28 říkám: "2 večeře.“
00:09:30 Přinesl dvě večeře, tak jsme jedli, debužírovali,
00:09:33 vůbec jsme nepromluvili, bylo to báječné.
00:09:35 Potom, když jsme dopapali, vzal jsem papír, tužku,
00:09:38 namaloval jsem lahvičku, ukážu to tý dívce.
00:09:40 Ona říkala: "Olala.“ A ukázala takhle.
00:09:42 Ja říkám: "Vrchní, olala.“
00:09:44 Přinesl dvě flaštičky, tak jsme pili, debužírovali.
00:09:46 Po půlnoci, když bylo snědeno, vypito,
00:09:48 tak ta dívenka vzala papír a tužku a namalovala postel.
00:09:52 Soudruhu řediteli, já jsem za celej večer
00:09:53 neřekl jediný slovo a ta holka na mně poznala,
00:09:56 že prodáváme nábytek.
00:09:58 SMÍCH
00:10:02 Tak jsem zase doma, povídá námořník po dlouhé plavbě
00:10:06 a říká: "Mařenko a to krásný dítě, to je tvoje, co držíš?“
00:10:10 Jo a kdybys byl pořádnej manžel a častěji jezdil domů,
00:10:13 mohlo být i tvoje.
00:10:21 Vážení přátelé.
00:10:24 SMÍCH
00:10:29 Na mě by se zapomnělo.
00:10:32 A já také přiložím poleno do mlýna.
00:10:39 A já bych vám něco řekl na Karla Hálu.
00:10:43 On se strašně rád plaví po mořích.
00:10:46 Jendou takhle plul, najednou se strhla bouře,
00:10:50 roztrhla loď na cimprcampr, všichni se topí.
00:10:55 Náhodou plula kolem další loď a vytahovali tonoucí tím způsobem,
00:11:01 že je vytahovali za vlasy z vody na palubu.
00:11:09 Všichni už jsou šťastně na palubě,
00:11:12 jenom jeden nešťastník je u boku lodi.
00:11:15 Kdo to může bejt, vážení přátelé? Naklaďmě si otázku.
00:11:21 SMÍCH
00:11:23 Nemýlíte se, hehe.
00:11:34 Nemýlíte se, Karel Hála.
00:11:41 Kapitán se ho snaží vytáhnout, klouže to.
00:11:48 Říká si, mám se tam podepsat
00:11:50 jako v té soutěži Šest ran do klobouku?
00:11:54 Ale nemám fixku.
00:11:56 Ještě jednou to zkusil, už ho to rozčílilo a říká:
00:12:00 "Ty, chlape jeden, nedělej si legraci
00:12:04 a vystrč raději hlavu.“
00:12:10 Do veřejné a přece intimní místnůstky,
00:12:13 kam, odpusťte mi ten výraz, i císař pán chodíval pěšky,
00:12:17 vběhl rozčíleně mladý muž.
00:12:19 Utíká ke dveřím, tam sedí babička.
00:12:20 On říká: "Můžu dovnitř?“
00:12:22 Babička říká: "Moment, jak se jmenujete?“
00:12:25 Josef Balvan, prosím vás, můžu dovnitř?
00:12:29 Moment, povolání.
00:12:32 Soustružník. Prosím vás, můžu dovnitř?
00:12:34 Moment, kde bydlíte?
00:12:36 Já bydlím tady v Brně na Střední 12,
00:12:38 ale prosím vás, můžu dovnitř?
00:12:40 Moment, říká ta babička, vezme bloček,
00:12:42 tam to všechno napíše, bloček vytrhne, dává mu ho a říká:
00:12:45 "Dostanu korunu.“
00:12:46 Ten muž jí dává korunu a říká: "Proboha, můžu už jít dovnitř?“
00:12:50 A ta babička se tak usměje a říká:
00:12:52 "Ne, to musíte jít úplně na druhej konec města,
00:12:55 do Pisárek, tady je jenom administrativa.
00:12:59 SMÍCH
00:13:06 - Dobrý den.
- Dobrý den.
00:13:09 Po čem jsou ty růže, matko?
00:13:11 Po 5 korunkách, mladej pane, po 5.
00:13:14 Před hodinou čerstvě řezaný, no čuchněte si, jak voněj.
00:13:20 Já vám to věřím, ale já mám rýmu, víte.
00:13:23 Ale co, rýma přejde, to já mám plotýnky.
00:13:26 Víte, co mi to dělá, když tady musím sedět
00:13:28 takhle celej den na tom luftu.
00:13:31 Herdek, ale vy jste někomu strašně podobnej.
00:13:37 Tak, kolik dáme těch růžiček?
00:13:39 No, já nevím, tak dejme tomu...
00:13:41 Já nevím, šéfe, ale lichej počet.
00:13:42 Já nevím proč,
00:13:44 ale kytek má bejt vždycky lichej počet.
00:13:47 Já vím, já vím.
00:13:48 To máme 3 za 15,- nebo 5 kousků za 25,-.
00:13:52 No, 5 za 25,-
00:13:54 Je, ale vy jste opravdu někomu strašně podobnej.
00:13:56 - Ne.
- Ale jo.
00:13:59 Jo, já už vím, vy jste děsně podobnej tomu, no...
00:14:04 SMÍCH
00:14:07 ...Dvořákovi, no jo.
00:14:10 Jak kecá s tou Bohdalovou v televizi.
00:14:13 - No ne, to ne.
- Jo.
00:14:21 Děsně. Pane, já špatně vidím, ale vidím.
00:14:25 - Nene.
- Vidím.
00:14:27 - Jak kdybyste mu z oka vypad.
- Ne, já mu nejsem podobnej..
00:14:29 - Jo jo.
- Nejsem.
00:14:31 To jsem já, paní.
00:14:33 - Propánakrále.
- To jsem já.
00:14:35 Tak to jste vy, mistře?
00:14:38 Ale vidíte, já jsem hned věděla, že vás odněkud.
00:14:41 Promiňte, že jsem vás hned s určitostí nepoznala.
00:14:46 Ale kdo by to byl řek,
00:14:47 že přijdete pro růžičky zrovna ke mně.
00:14:52 A nejsou nakonec pro Jiřinku? Ne, ty jsou pro manželku.
00:15:00 Mistře, my se vám vždycky celá rodina tak nasmějeme,
00:15:08 teda hlavně, když vás Bohdalka umeje.
00:15:15 Teda na ženskou...
00:15:17 Nic ve zlým, mistře,
00:15:19 na ženskou žádnej chlap nestačí, že jo.
00:15:21 - My vás máme rádi celá rodina.
- To jsem rád, to jsem rád.
00:15:26 Už i malej Fanouš. Jak vy dva jste v televizi,
00:15:30 tak ho nedostanem do postele. On vám tleská i na nočníku.
00:15:38 - Fanouš?
- Fanda.
00:15:41 - To víte, děti.
- Fanoušek, no.
00:15:45 - A kolik je mu?
- 14.
00:15:52 Co to povídám, já jsem z toho celá zmagořená.
00:15:55 To je jenom z tý radosti, že vás vidím živýho.
00:16:00 Tohle až já budu povídat Milče, to je švagrová.
00:16:05 My dvě si vždycky říkáme:
00:16:06 "Tihle 2 by měli být v tý televizi častěj.
00:16:09 Každej den, ti uměj pobavit."
00:16:11 No, to nejde.
00:16:13 já vím, že to dá fušku, něco vyšpekulovat .
00:16:16 - No, to je pracný.
- My jsme vám vděční, mistře.
00:16:19 My jsme vám vděční.
00:16:21 My bysme pro vás, tak jak říkám, jak tu jsem,
00:16:26 my bysme pro vás první poslední.
00:16:31 - Ale já vás asi zdržuju.
- No, tak už bych zase...
00:16:33 Tak kolik dáme těch růží?
00:16:36 A víte co, já vám je svážu všechny a je to no.
00:16:41 Ale no tak.
00:16:42 A po čem jste říkala, paní, že jsou?
00:16:45 Po 9 korunkách, mistře, po 9.
00:16:54 Já jsem slyšel takovou anekdotu, která je taková,
00:16:58 bych řekl, povídková, že se to tak dá taky udělat.
00:17:01 Jak paní Přesličková vyběhla k paní Novákový do bytu vedle
00:17:05 a povídá: "Paní Nováková, já už všechno mám.
00:17:07 Mám napečeno, mám už cukroví spoustu,
00:17:10 mám dárky pro všecky, ale zapomněla jsem na jednu věc,
00:17:12 nechat si nějakou korunku do rezervy,
00:17:14 protože už jsou teď spořitelny zavřený
00:17:16 a mohlo by se stát, někomu se udělá nevolno
00:17:18 a nemáme ani na tramvaj, aby dojel na středisko.
00:17:20 Nemohla byste mi půjčit?
00:17:21 A hned po vánocích vám to vrátím. 100 korun.
00:17:24 A paní Nováková povídá: "Jistě.“
00:17:26 Ne, to mně stačí, protože já už všechno mám,
00:17:28 hned vám to dám po vánocích.
00:17:29 Vezme tu stovku, jde za tatínkem:
00:17:31 "Tatínku, já už všechno mám, však víš, napečeno, cukroví,
00:17:33 pro všecky dárky, ale já ani nevím, co ty kouříš,
00:17:35 jakou značku, tak jsem si řekla, že ti dám peníze,
00:17:38 ty už si nejlíp rozhodneš.
00:17:39 On povídá: "To je výboruje nápad, maminko.“
00:17:41 Vezme tu stovku a jde za dcerou:
00:17:42 "Dceruško, už všecko máme zařízený na vánoce,
00:17:45 pro všechny dárky už mám, ale já ty make-upy,
00:17:47 to za nás nebývalo, nevím.
00:17:49 Nebo laky, jestli Lybar nebo co ti mám koupit.
00:17:52 Já ti dám hotový peníze a ty už si nejlíp poradíš.“
00:17:54 A ona povídá: "To je dobrej nápad, tatínku.“
00:17:56 Vezme tu stovku a jde za bráchou.
00:17:57 A povídá: "Bráško, ty teď hlavně chodíš po těch čajích
00:17:59 s těma děvčatama, ať máš nějaký peníze na ty limonády
00:18:02 a pak ještě na tramvaj, když je doprovázíš zpátky.
00:18:04 Tak jsem si řekla, že ti přijdou vhod peníze.“
00:18:06 On říká: "To je bezvadnej nápad, sestřičko.“
00:18:08 Vezme stovku, jde za maminkou a povídá:
00:18:09 "Já přemejšlel, chodil jsem po různejch obchodech,
00:18:13 pro všechny dárky mám,
00:18:14 řek jsem si, co tý mamince.
00:18:16 Nakonec ta maminka bude ráda, protože takový měla vydání,
00:18:19 když jí dám hotový peníze.
00:18:20 Tak jsem si řekl, tobě to jistě přijde vhod, maminko.
00:18:22 Povídá: "To je bezvadnej nápad.“ Jde k paní Novákový a povídá:
00:18:24 "Paní Nováková, děkuju pěkně, už to nepotřebuju.“
00:18:28 Čili všichni se obdarovali a nikdo nemá nic.
00:18:31 To taky není špatný, uvažujte o tom.
00:18:34 Já bych si rád připomněl dobu, kdy jsme tady v Brně
00:18:39 na začátku války dík mnoha jiným,
00:18:41 za který budu jmenovat jenom Pištěláka,
00:18:44 ustavili takovej soubor Morava hraje, tančí a zpívá.
00:18:48 Pod různými firmami, jako byl Dům vodních sportů
00:18:50 a Klub českých turistů a já nevím co, jsme dělali
00:18:55 Morava hraje, tančí a zpívá.
00:18:58 A my jsme chodili, poprvé to bylo myslím
00:18:59 kolem těch vánoc,
00:19:01 do Rousínova pěšky se chodilo tenkrát, proto se hodně zpívalo.
00:19:04 Šli jsme tam a začali jsme zpívat národní písničky,
00:19:07 který máme tak rádi tady na Moravě.
00:19:09 A tam najednou podle té reakce těch lidí jsem si uvědomil,
00:19:12 jakou sílu má píseň.
00:19:14 Proto my všude zpíváme.
00:19:16 Proto Moraváci, když se sejdou aspoň dva, už zpívají dvojhlasně.
00:19:19 Nebo dokonce trojhlasně, když má někdo rozhašenej ten hlas.
00:19:22 SMÍCH
00:19:24 Zpíváme koledy, prostě zpíváme při různých příležitostech
00:19:28 všecky ty Pějme píseň dokola a já nevím.
00:19:30 Prostě u nás se zpívá a zpívá a zpívá.
00:19:33 My taky zpíváme o vánocích a taky zpívali u Danušky Medřický.
00:19:37 Tím bych se s váma rozloučil.
00:19:39 Dana Medřická mně vyprávěla a ona umí krásně povídat,
00:19:42 jak maminka, právě v ten čas vánoční, povídá:
00:19:45 "Dcerunko, vy tady máte takových věcí, práce,
00:19:47 já vám pomoct už nemůžu, já půjdu do biografu.“
00:19:50 A Danuška Medřická povídá:
00:19:51 "Maminko, ale začíná to v 6, tak po tý 8 už buď doma.“
00:19:54 "To je samozřejmý, kam bych chodila,
00:19:56 stará ženská.“ povídá.
00:19:58 No a bylo 8 hodin, půl 9, bylo 9, bylo 10, maminka nikde.
00:20:02 Dana Medřická běhala nejdřív jen kolem bloku,
00:20:04 protože obíhala celou čtvrť, pak Prahu. Úplně prostě pot.
00:20:09 A bylo asi, já nevím, tři čtvrtě na 11, maminka šla,
00:20:13 usmívala se a ona povídá: "Maminko, ty se ještě usmíváš?
00:20:15 Já jsem úplně bez sebe, takovej strach, kde jsi byla?“
00:20:18 Ona povídá: "Kino nehráli, tak jsem šla k bratrovi
00:20:20 do Bráníka a pěšky."
00:20:22 Páč ty maminky tehdá počítaly ty korunky.
00:20:24 A Dana Medřická povídá:
00:20:26 "Maminko, ale víš, jakej já jsem měla strach?
00:20:28 Jak jsem se o tebe bála?“
00:20:30 A ta maminka povídá: "To je dobře, Danuško,
00:20:32 aspoň teď víš, jak já se o tebe bojím celej život.“
00:20:41 Když jsem šel z Hradišťa k požehnání.
00:20:57 Potkal jsem děvčicu z nenadání.
00:21:12 Potkala mě, neznala mě.
00:21:26 Červené jablůčko, dávala mně.
00:21:42 Potkala mě, neznala mě.
00:21:56 Červené jablůčko, dávala mně.
00:22:13 POTLESK
00:22:31 Čím dál tím víc skutečných přátel člověk měl by mít.
00:22:46 Čím dál tím víc, měl by mít dětí, štastně žít.
00:22:58 V téhle době shon a spěch vzrůstá.
00:23:03 Dlaň mi v pěsti nech, to tě snad nezdrží.
00:23:08 Tvůj stisk na prstech zůstal.
00:23:13 Oheň zůstal dál, co svítil v nás a hřál.
00:23:29 Haló brácho můj, uznej sám že měl bys kecky toulavý už zout.
00:23:38 Haló brácho můj, čas káže nám něčím být rozum brát, prohlídnout.
00:23:48 Mlíko měl jsi pod bradou když jsi zpíval s náladou.
00:23:52 Svou jasnou zprávu v partě kámošů.
00:23:57 Teď stát se můžeš vzápětí
00:24:00 správným tátou od dětí a obejdeš se těžko bez grošů.
00:24:06 Haló brácho můj, uznej sám že měl bys kecky toulavý už zout.
00:24:16 Haló brácho můj, čas káže nám.
00:24:21 Něčím být rozum brát, prohlídnout.
00:24:25 Něčím být rozum brát, prohlídnout.
00:24:30 Něčím být rozum brát, prohlídnout.
00:24:41 Skryté titulky: Klára Kučerová
00:24:43 .
Humoru není nikdy dost a tak jistě přijde vhod půlhodinka anekdot a veselých vyprávění, v níž se vystřídají naši přední humoristé.